0 příspěvků / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Strach z lidi

10. Září 2018 - 0:08

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
adriana (anonym)
Ahoj lidi, zjistila jsem, ze mam docela problem. Vzdycky jsem si udrzovala odstup od lidi, ale nikdy jsem si neuvedomila, ze se jich vlastne svym zpusobem stranim. Ze to mozna neni normalni. Nerada chodim na mista, kde je hodne lidi, kde by mne mohli pozorovat, a proste nechci k nim byt uprimna, sdelovat svoje pocity a mam az panickou hruzu z toho, ze nekdo pozna, co citim. Jinak jsem otevrenej clovek, ale v jadru vlastne hrozne uzavrena. Mate to tak nekdo podobne? Jsem prej hezka holka mi rikaji. Jenze mne to vadi, kdyz mne lidi pozorujou, nemuzu k nim byt uprimna. Proto mezi lidi uz ani moc nechodim, ale vadi mi to, pripada mi, ze se izoluju a je to cim dal nenormalnejsi.
27. Leden 2007 - 3:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
jsem na tom podobne jako ty,ale vybrala jsem si to sama. Lidem neverim! Nekolikrat jsem se spalila a zjistila jsem nez mit kolem sebe hafo lidi falesnych,radeji nikoho!! Zkus zajit k psychol.... urcite ti pomuze zda mas opravdu zajem neco stim delat.Ja jsem zpokojena tak!!
27. Leden 2007 - 14:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Pepa (anonym)
Adriano, A co cítíš? Co by vyšlo najevo? Za co by ses tak styděla? Zní to jako bys měla v sobě vůči ostatním zlobu, která se nesmí dostat navenek, aby neubližovala. Neboj se až tolik, lidi často vydrží víc, než to vypadá. Naštvou se a zas vychladnou, svět se nezboří úplně, jenom se trošičku poškodí. Nebude to katastrofa, jenom havárie. Za čas se na to stejně zapomene.
28. Leden 2007 - 1:40
Obrázek uživatele Návštěvník
adriana (anonym)
Ahoj, mas pravdu, ze se stydim.Ja se vlastne stydim odjakziva, protoze od prirody vzdycky zrudnu, a to si nemusim ani nic myslet, ale lidi okolo na to reagujou, ale nevim, jestli tenhle problem s tim souvisi. Nikdy jsem nechtela davat najevo pocity a uz vubec kdyby mne nekdo videl brecet, kdyz jsem byla mala. Proste mi dela problem projevit pocity.
28. Leden 2007 - 3:26
Obrázek uživatele Návštěvník
xyz (anonym)
Adriana, je celkom mozne, ze proste trpis sociálnou fóbiou a preto ten strach z ludí. Poznám to velmi dobre to co si opisovala, lebo ja prezívam to isté uz dost dlho, a poviem ti jednu vec,: Vyskúsala som vsetko mozne a nic mi nepomohlo tak, ako navsteva psychiatra. A tým nemyslím lieky, ktoré beriem, tie mi ani velmi nepomáhajú, lebo ludí sa stránim dalej, ale ide o ten fakt, ze viem co mi je, a niesom jediná na svete, co sa tak cíti. Je na tebe ako to budes riesit, ci pojdes za psychologom alebo sa s tým vyrovnáš sama. Mne pomohla hlavne, ze som sa prijala taká aká som a uz sa netrápim tým, preco nemozem byt ostatní ludia okolo mna. Neznasam chodit von, kadejaké vecierky a diskotéky, mám pár kamarátok a to mi stací.Radsej sedím doma a robím to co mám rada a kaslem na to co si myslia druhí...
28. Leden 2007 - 15:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Pepa (anonym)
"Jasný, že ti dlužím spoustu hezkejch slov! Se mnou, děvče, nemáš na ně kliku. Dávno už je umím všechny nazpaměť, jenomže mi váznou na jazyku. Takový ty slova jako čmeláčci huňatý a milý s kapkou medu. Dávno už je umím všechny nazpaměť, ale znáš mně. Řečnit nedovedu. Tak mi promiň, děvče. Však to napravím! Můj ty smutku, já si dám tu práci. Vyklopím je všechny aspoň naposled až si pro mně přijdou... až si pro mně přijdou.. až si pro mně přijdou funebráci." (Zpíval kdysi Michal Prokop) Láska je jako večernice plující černou oblohou. Zavřete dveře na petlice a rozežhněte všechny svíce a opevněte svoje těla Vy kterým srdce zkameněla. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána. Námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude z rána. Láska je jako bolest z probuzení a horké ruce hvězd, které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest. Láska je jako večernice plující černou oblohou. Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou. (Mišík)
29. Leden 2007 - 0:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Já taky (anonym)
Tak to jsme na tom stejně. Já se lidem vážně vyhýbám, jak můžu. Přitom bych byl rád mezi lidmi, ale prostě se toho bojím. Je to takový blbý pocit, kdy člověk něco na jednu stranu moc chce a na druhou se toho strašně bojí. Občas mívám takový jako záchvat, že si vyjdu mezi lidi, ale pak to přejde a strašně znervózním a rychle odejdu. Někdy mám takový stav, že lidi nechci vidět vůbec. Vyjdu si někam do přírody a když třeba v dáli zahlédnu chodce, tak se mu snažím vyhnout. Prostě ho nechci ani potkat. Vážně nevím co s tím. K doktorovi se mi nechce. Tam se stydím dvojnásob a popravdě jsem u žádného nebyl několik let. Nemám vlastního zubaře ani obvoďáka, naštěstí jsem zdravý a nic mi nechybí (beru-li jen tu fyzickou stránku). Jsem jak Robinson mezi hromadou lidí. Ani toho Pátka nemám. A Sobotu si kvůli tou také nejsem schopen najít.
29. Leden 2007 - 17:36
Obrázek uživatele Návštěvník
adriana (anonym)
A co jsi za znameni a co delas za praci? Neprekazi Ti to v praci?
30. Leden 2007 - 1:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Já taky (anonym)
vodnář, student VŠ, překáží a pořádně
30. Leden 2007 - 12:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Oscar (anonym)
Ja mám tiež problém, neznášam davy ludí napr.na stadionoch, v sprievode, v autobuse v divadle v kostole atd. Ale kde je skupina do 20 ludi to mi nevadí tych dokážem pobaviť.Radšej sedím doma len aby som nemusel ist do davu. Keby ste vedeli aké mám povolanie tak mi nebudete veriť ako to múžem robiť
3. Únor 2007 - 20:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Janula (anonym)
Jsem ráda ,že nejsem sama.Mám stejný problém.Nedokážu se podívat lidem do očí.A v obchodě už vůbec,ani bych si nezapamatovala jak určitá prodavačka vypadá.Trpím panickými úzkostnými stavy(říkal doktor).Vadí mi davy lidí,jsem v jejich přítomnosti nervózní,cela se třesu a je mi na omdlení.V práci vydávám zboží lidem a taky se nemůžu kouknout na ně.Je to asi napořád.A to mi je 40 let.
3. Únor 2007 - 20:21
Obrázek uživatele Návštěvník
adriana (anonym)
Lidicky, premyslela jsem, proc to tak je, ze clovek je takovy stydlivy. Ja musim rict, ze je mozny, ze je to nefungujici rodinou. Moji rodice meli odjakziva blbou komunikaci, casto bylo ticho, a clovek samou nervozitou nevedel, kam se ma koukat. Ten blbej pocit z neprijeti mi pretrval do zakladky a protoze jsem zila se svou blbou matkou a otcem az do 21, tak jeste na stredni se to se mnou neslo. Bohuzel zanechalo to na mne znamky. Vzdycky, kdyz mluvim s matkou, nemam chut nic delat a jsem zrala na sebevrazdu. Vlastne to takova sebevrazda je, ze nechodim mezi lidi, primo je nanavidim, ale v realu nenavidim jenom rodice a to jejich hrani a predstirani fungujiciho vztahu, kterej neni NIC. Jsou spolu 25 let a neciti k sobe nic, jen spolu jsou ze svyku a lenosti a takhle nas vychovali. Kreteni zasrani. Co si o tom myslite? Budu rada za nazory. Jinak jak jsi rikal, ze jsi Vodnar, tak ja vim, ze Vodnari jsou citlivi a plasi, tak Te chapu! Ja jsem Kozoroh. Muj otec je vodnar a je taky stydlivej, ale je to kreten, ze zustal s matkou Lev, ktera je zuriva jak lvice a vubec se k sobe nehodi!!!!!
3. Únor 2007 - 21:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Já taky (anonym)
Adriana: Já mám rodinu úplně normální.
4. Únor 2007 - 0:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj Adriano, jak jsem si precetla Tvuj prispevek, tak se mi vybavilo sebe. Ses jako ja. Taky mam svoje podobne problemy jako Ty. V detstvi to bylo v pohode, byla jsem velice zive dite, hodne se kamaradila s deckama. A prvni stupen ZS byl taky v pohode, ale jak jsem zacala dospivat, zacalo se mi menit telo, mela jsem vzdycky pocit, ze nikomu nepatrim, ze do zadne skupiny vrstevniku nepatrim, pripadala jsem si hodne uplne jina a odlisna nez ostatni mi spoluzaci a vrstevnici (mne je 20 let, Blizenec). Vzdy jsem stala stranou, moc se s detma nebavila, pac mi pripadali "detsti". Nevim, cim to bude. Byla jsem zvykla byt uprimna a bavit se s tema, kteri by podle me meli v hlave v poradku, zadny blby reci jako pubertaci, zpitomele smichy atd. Moc jsem nechodila mezi lidma, byla jsem doma zavrena a mela jsem jine samostatne zajmy. Me nikdy kluci nezajimali, asi jsem byla divna, nebo co, diskoteky me moc nebraly, zajimali me jen mi vrstevnici, kter maji v hlave v poradku, vnitrni svet. Ted uz je to trosku jinak, seznamovani pres net mi nedela problem, ale v realite mi to dela strasne velky problem, nejsem schopna se vejit sama pres davy neznamych mladezu, i kdyz se ten svuj bezcitnej pocit snazim zbavit, je to pravda, ze k lidem nemam zadnou duveru, pripadaji mi falesni, to taky, pred neznamy lidi byvam hodne casto placha, cervenam se, kdyz mam s nekym neznamym cest. Ne ze bych nenavidela lidi, zalezi na tom, jak z toho mi prijde pocit na cloveka. Uznavam, ze jsem strasne velika samotarka, moc nechodim mezi lidma, taky strasne velky introvert. Zalezi na tom, v jakem prostredi jsem introvert. Mamka mi naznacila, ze uz si o me zacina delat velky starosti, ze cim jsem starsi, tim vic jsem vetsi samotarka. No a ja si to uvedomila, ze ma pravdu a snazim se s tim neco udelat. S kamoskou chodim vecer ven, bez ni bych nikam sama nesla a ja jsem rada, ze ona je v pohode a ze me chape, ze tak mi se seznamovanim trosku pomaha, coz je to fajn. A tak vis, ja myslim, ze chodit ven mezi lidma je nejlepsi brat s sebou nekoho, koho mas opravdu rad a ktereho povazujes za sveho pritele...ostatni, ktere ti zdaji falesni, ignoruj!!! To ja delam :-)
8. Únor 2007 - 19:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Ahoj Adriano, je spousta lidí který se bojí těch druhých.Někteří ani nevyjdou na ulici.Nevím jak se tomuhle problému říká,ale každý má jiný problém.Já tedy nejsem moc krásná,zato ne moc upovídaná.Určitě nejsi sama kdo má stejný problém jako ty.Co si lidé o tobě myslí to hoď za hlavu.Užívej si života dokud to jde.Jaký já mám problém?Sehnat si kluka.Sice si z jedním píšu,ale co až se sejdeme.Možná,že mě odkopne.Zjistí,že nejsem tak krásná.A já zase začnu od začátku. Já se spíš bojím,že zůstanu sama.Hezký lidi se mi smějí.S tím se prostě musíš smířit.Pak už budeme postupně stárnout a na všechno bude pozdě.A když tě někdo bude obtěžovat,stačí si koupit nějakou ženskou zbraň. Třeba sprej. Do společnosti nechoď úplně tak sama.Jdi s kamarádkou nebo s kamarádem.Nepij tolik alkoholu.Je lepší být při smyslech.Hlavně nemysli na ty ostatní kolem.Představ si něco příjemného.Něco co tě potěší. Lidi jsou fajn.Když se najde společné téma a začneš si příjemně povídat.
1. Květen 2008 - 12:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Renata (anonym)
máte někdo podobný problém jako já? Nesnáším blízkost cizích lidí v práci..každodenní sezení s nimi v jedné místnosti je horor. Nemůžu si svobodně vyvětrat, najíst se..mám pocit, že mě pozorují ať udělám cokoliv. V současné práci mám naštěstí svoji místnost (dali mi ji, protože jsem chtěla odejít a oni o mě nechtěli přijít). Teď ovšem měním místo, protože souč.zaměstnavatel se stěhuje mimo Prahu a ve svém oboru jsem již získala potřebnou praxi a nic nového se nenaučím. Našla jsem si místo, které mi vyhovuje náplní, ale děsím se prac.podmínek. Budu sedět se 4 lidmi!v malé místnosti (skoro na klíně). Už teď se láduji Lexaurinem, abych se z toho nezbláznila. Nevím jak to vydržím. Jste na tom někdo podobně a o co se jedná? Je to sociální fobie?Děkuji za odpovědi
22. Září 2008 - 12:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Smutný klaun (anonym)
Renato - dneska je tak hnusná doba a permanentní stres,že spousty lidí utíkají do samoty,Ale tohle už asi trošku zavání sociální fobií /i když Ti úplně rozumím/možná by bylo dobré promluvit s dobrou psycholožkou,Lexaurinem se neláduj,určitě má vedlejší účinky,minimálně na žaludek.
22. Září 2008 - 14:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Láďa (anonym)
Ahoj. Potřeboval bych poradit. Poslední dobou cca. půl roku jsem se začal stranit společnosti jakýchkoliv lídí kromě rodiny. Ve společnosti se cítím sklíčeně, nedokážu se dívat druhému do očí déle jak pár vteřin, začnu se potit, zadrhavám se když mluvím. Mám protřebu utéct a být sám. Občas také hůře slyším a vidím, obraz se mi jakoby mlží. A nemohu udržet koncentaci. Střídají se mi pocity méněcennosti, sklíčenosti a dobré nálady.Bojím se toho co si druzí myslí. Tohle všechno se ztratí pod vlivem alkoholu ale když vystřízlivím je to ještě horší.Dříve jsem byl komunikativní,byl jsem rád ve společnosti, dobře jsem se seznamoval, jednoduše řečeno takový lev salonů. Potřebuji poradit jak se toho zbavit, jak se to dá lečit abych se cítil jako dříve. Děkuji za odpověď. Láďa
16. Prosinec 2008 - 23:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Natura (anonym)
Potřebuješ pomoc lékaře, v první fázi . Zajdi tam. Dá Ti léky, pořád lepší, než alkohol, vím o čem mluvím, taky jsem takto začínala. Zřejmě se Ti něco rozjelo (patrně SF), zastav to včas a hlavně nepij na ty stavy. přidají se deprese, a chlast Tě ovládne úplně. Řeš to hned. Držím pěsti.
17. Prosinec 2008 - 6:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
No to je docela děs co tady čtu... Já jsem býval divoch - nevadilo mi vystupovat na veřejnosti, v TV, v radiu - spíš exhibicionista. Pak mě začali lidi štvát a uzavřel jsem se doma. Nikam nechodím a mám klid. A začíná se mi stýskat, takže možná zase někam vyrazím a třeba udělám zase nějakou mega párty.
17. Prosinec 2008 - 9:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Klára (anonym)
Ahoj,taky mám podobné problémy...bojím se lidí nebo spíš bojím se s nima mluvit,lidi mi zase tak nevadí dokud na mě nepromluví to pak uplně zpanikařím.Mám hrozně malé sebevědomí a v dnešní době a hlavně v práci si připadám jako outsider,když vidím spolupracovníky jak umí komunikovat,na vše mají hned odpověd,umí improvizovat atd.Podotýkám,že pracuji jako prodavačka a zároven jako poradce a když po mě někdo chce něco co nevím-zpanikařím a vypadám ustrašeně a samozřejmě,že většina lidí vycítí jaký jsem slaboch...Každý den mám hruzu jít do práce:(takový život mě nebaví. Muže mi někdo prosím poradit?Zkoušela jsem psychology,homeopatika,ale je to snad ještě horší. Děkuji moc a pište prosím na adresu Wannilka"seznam.cz
7. Leden 2009 - 14:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Kláro, jsem na tom úplně stejně jako ty! :((( Poraďte nám někdo, prosím!
7. Leden 2009 - 14:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Granvin (anonym)
kineziologie - kámošce pomohla.
8. Leden 2009 - 1:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiří (anonym)
Holky, skuste tu kineziologii, já jsem jí taky podstoupil a většiny svých problémů jsem se zbavil.
10. Leden 2009 - 20:21
Obrázek uživatele Návštěvník
kitana15"email. (anonym)
ahoj rad si s tebou o tomto temtu popovidam jestli budes chtit mam to same
10. Leden 2009 - 21:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Jakub (anonym)
Ahoj rád bych poznal nějakou holku co má tenhle problém mám ho také tak můžeme o tom spolu pokecat, poskitni mi sem icq nebo email))
19. Květen 2009 - 16:29
Obrázek uživatele Návštěvník
BRHEL(HRBEL) (anonym)
když vidim hodne lidi tak se pokadim.je to fakt hrozni jako myslim ten smrad.chtel bych poznat holku co ma stejny problem
19. Květen 2009 - 20:34
Obrázek uživatele Návštěvník
FIIP (anonym)
MAM TAKY TENTO PROBLEM CHTEL BYCH SI O TOM S NEKYM POPOVIDAT HOLKA NEBO KLUK JE TO JEDNO.ME ICQ 281 672 395
19. Květen 2009 - 20:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Lukáš (anonym)
Ahoj, mám takový problém. Trpím něčím, co by se dalo nazvat jako strach z lidí, pořád se jim vyhýbám a v jejich blízkosti se cítím sklíčeně. Někdy ty lidi nemusím ani znát a je mi jejich přítomnost strašně nepříjemná, občas mě z toho až bolí břicho. Jindy je to docela vpořádku a ikdyž někdy neúplně rád, tak s nima vycházím a nikdo by to na mě nepoznal. Mám pocit, že neexistuje nikdo, kdo by mi rozuměl, s kým bych mohl sdílet svoje pocity a problémy, že se až příliš od ostatních liším. I kvůli toho mám problém si najít přítelkyni, znám pár holek, které by o mě měly zájem, jenomže já nejsem kvůli svému „lidskému“ problému schopný se s nima sblížit. Dříve jsem si tyto problémy kompenzoval sportem, čím více jsem sportoval a odreagovával se, tím to bylo většinou lepší, lepší ve smyslu mé vnitřní spokojenosti, ale i přesto jsem se lidem pořád vyhýbal. Nyní jsem již nějakou dobu po úraze a to, co mě naplňovalo, jsem ztratil, nemám se čeho „chytit“ a tak tápu…
20. Prosinec 2009 - 15:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarda (anonym)
Ahoj lidi, zjistila jsem, ze...Ahoj.Myslím si,že mám uplně stejný problem jako zde všichni co trpí soc.fobií.Nevim jak se stim vubec mam vypořádat.Brání mi to si sehnat praci,a když už jsem konečně rozhodlí,že tam zajdu nebo zavolám,tak to vetšinou dopadne,že to nedotahnu do samého konce.Začnu přemyslet nad tím jestli mi te daná práce pujde,že mi lidi budou koukat pod ruce,ze mi nekdo nadá,že to dělám tak a ne onak.A co se týče obchodních domů, tak to je hotový horor.To radějí zůstávám zavřený v autě na parkovisti, a ani nevylezám.Přítelkyně musí chodit sama.Což mě moc mrzí!Ale zevšeho mi vadí, že mi to narušuje vztah!Poradte prosím.Mé icq 570524207
30. Prosinec 2009 - 1:07

Stránky

Přidat komentář