75 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Strach z lásky ?

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Ahoj. Pořebuju se poradit ohledně jedné celkem choulostivé záležitosti. Je mi 20 let, a v pubertě jsem si prošla hezkou řádkou potíží s anorexií a bulimií. Neměla jsem čas na nic jiného než na právě to, a tak jsem toho dost zameškala. To mi došlo ale až teď, když vidím jak všechni moji vrstevníci už mají stálého partnera a tak podobně a já ne. Vždyť já se líbala jen jednou a to už je hezky dlouho! Nemám strach ze sexu, spíš naopak. Ale ono je to trošku složitější. Mám takovou potrhlou vlastnost že ráda flirtuju, ale jakmile se mi dostane kladné odezvy od toho potenciálního protějšku, jakoby ztuhnu, zkřečovatím, začnu panikařit a ze všeho hned rychle vycouvu dokud ještě k ničemu nedošlo. Nechci zůstat sama a tak jsem si říkala jestli by se mezi váma lidičkama našel někdo kdo by si věděl rady co se to se mnou děje. Já nevím.
2. Listopad 2001 - 22:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Eliška (anonym)
Terezko, nezmatkuj. Mně je 50, prvního kluka jsem poznala v 25 i s tou první pusou .Ten ,se kterým jsem už23 let, se objevil o 2 roky později. Máme 3 děti a myslím, že jsem o nic nepřišla. Moje 23 letá dcera zatím taky nikoho nemá. Hlavně klid a nic neuspěchej. Držím ti palce.
3. Listopad 2001 - 20:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
ahoj!muj problem je uplne stejny.. taky si nedokazu nikoho pripustit.. vlastnimi slovy bych to rekla si takhle - vzdycky chci to, co se mi zda nedostupny, a kdyz to dostanu, ztracim o to zajem.. snazim se na mem pristupu pracovat, ale ja fakt nevim, co se sebou..:-(( kdyz vidim vsude kolem me ty pary, tak je mi z toho vazne smutno..
3. Listopad 2001 - 22:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Ahojky,tak to jsem rada ze v tom nejsem sama. Uz jsem si pomalu zacinala pripadat jako nejaky "ufon", blazen nebo ... zkratka divne. A to, jak to popsala Maja je naprosto presne, lip bych to sama nerekla. Ted ale jak z toho zacarovaneho kruhu ven? T.
4. Listopad 2001 - 17:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan_X (anonym)
Ahoj, Terezko. Chtěl bych se Tě zeptat, jak prožíváš život nyní. Jestli přetrvávají stavy, kdy máš bulimii, nebo jestli se alespoň toto jeví, že pominulo. To že Tě trápí, že nemáš v součastné době stálého partnera docela chápu, ale vše má svůj čas a i na Tebe čeká ten pravý partner. To, že všichni v okolí mají rodiny a Ty ne, vnímám, že Tě činí právě smutnou. Co vnímáš jako nejdůležitější? Cítíš vnitřně, že chceš rodinný život nebo partnera nebo je ve Tvém nitru touha po dítěti? Jakou máš představu o svém životě? Tuším, že jediná Ty budeš tím, kdo bude umět pojmenovat, co se s Tebou děje, ale kdo ví...
5. Listopad 2001 - 10:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Mili (anonym)
Terozo neboj, nejsi ufon a nejsi rozhodně sama. Znám dvě holky, kterým je 22 a jsou panny a kluků spousta. Oni to zas nejsou takový frajeři, jak si možná myslíš a proto se možná bojíš. Když o tebe projeví zájem, možná jsou (určitě jsou) daleko nervóznější než ty. Já jsem se svym prvnim klukem začala chodit hrozně brzo, protože jsem měla pocit, že už bych měla s někym chodit. Vlastně jsem se nechala zbalit, protože sama jsem se taky bála někoho oslovit (bála jsem se, až mě někdo pozná blíž, tak se mu třeba přestanu líbit, nebo mě ztrapní před kamarády), ale když mě oslovil on, zkusila jsem to s nim. Nejdřív vždycky s partou, jen tak jsme si povídali jako kámoši no a teď jsme spolu 4 roky a já ho miluju, ale napak vidim, jak si všichni užívaj i s jinýma a já mám stálýho partnera, kterýho dřív nebo později asi omrzím, protože si taky přede mnou vůbec nic neužil. Nechci ho ztratit, ale taky nevim, jestli je správný mít stálýho partnera už tak brzo. Až budu chtít mít za pár let děti, třeba mi řekne, že se na to ještě necítí a já nakonec zůstanu ve třicíti sama. Budoucnost se prostě ňák vyvine sama, a to i tobě, neboj. Příde to samo, uvidíš.Ahoj Mili
5. Listopad 2001 - 12:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Kody (anonym)
To Vám závidím já mam holek a tech vztahů tolik že nevim jak je odpálkovávat.
6. Listopad 2001 - 22:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ale neznamená to množství vztahů také to, že se bojíš opravdové lásky? Vážného závazku k jedné jediné osobě?
6. Listopad 2001 - 23:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan_X (anonym)
Asi tak nějak na mě zapůsobila také reakce KODYho, Lenko. Ale nevím, v jakém rozpoložení sem přispěl. Bytí v neprojevování lásky je těžké a smutné. Také jsem to prožíval a nepřeji to smutné nikomu. Vím, že mi pochopí ten kdo bude chtít.
7. Listopad 2001 - 7:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Gazely (anonym)
Ahoj Terezo, nejprve bych se Tě ráda zeptala, jestli nejsi narozená ve znamení Střelce (Střelkyně). Nezlob se, ale myslím to opravdu vážně. Kdo se trochu zabývá astrologií a věří, že i na této kolikrát zatracované vědě je cosi opravdu poctivého a pravdivého, pak by tam mohl najít odpověď na svůj problém. Mně je 2x tolik, co Tobě, a měla bych k Tvému problému co říct ze svých zkušeností. A pak by se dali díky nim i poradit, jak na to.
7. Listopad 2001 - 9:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Gazely (anonym)
Ale Kody, Tereza tím myslela opravdu vážný a zodpovědný vztah. Nejen flirt, nebo nevázanost.
7. Listopad 2001 - 9:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Terezka (anonym)
Ahoj všichni, děkuju za milá slova.Abych odpověděla na Milanův vzkaz - s tou bulimií se ještě trošku potýkám, ale už mi neřídí život. Teď jsem na vysoké, mám nové přátele a aktivity a na to abych celý den myslela na kalorie nemám ani čas, ani chuť. Teď jsem dost cestovala, poznávala lidi a život vůbec a tak se můj pohled na svět změnil, myslím že jsem za jeden rok dospěla víc než za předchozích 19 let. Dalo by se říct že mám všechno co bych si mohla přát - fajn rodinu, přátele a známé, školu kterou jsem vždycky chtěla studovat, peněz tak akorát ... jenže něco v té rovnici pořád chybí. A to je člověk, který by mě měl rád. I s těmi mými potrhlými nápady, bláznivým účesem a vůbec takovou jaká jsem. Dřív jsem si ve své adolescentní zakomplexovanosti myslela že na někoho takového "nemám právo", že nejsem dost dobrá; ale teď moc dobře vím, že jsem stejně "dobrá" jako kdokoliv jiný a zasloužím si být milována. Nejsem netrpělivá, vím že láska většinou přijde když jí nejmíň očekáváme, ale mě je 2O a za chvíli mi bude 30 a pak 4O a mám obavu že nepřijde nikdy. Nejde mi o nějakého prince na bílém koni, ale o celkem normálního kluka pro legraci i vážné chvíle, který má vlastní názory a ví co chce. O děti ani moc nejde, vždyť jsem teprve na vejšce, jde spíš o tu mojí zatím nepřítomnou druhou/drahou polovičku. Vím že jsem relativně hezká a celkem chytrá, ale ON se pořád někde loudá a ne a ne ke mě dorazit. Jenže i kdyby nejspíš dorazil, tak já ho svým přístupem akorát tak odeženu - viz. můj první vzkaz. A vůbec, který kluk je dneska zvědavý na holku která je ve dvaceti takříkajíc "nepolíbená"? Bojím se jen málo věcí, ale úplně nejvíc toho že zůstanu sama. Vím že by to nebyla žádná tragédie, vždyť spousta lidí zůstává "single" a vyhovuje jim to, ale to není nic pro mě. Zkrátka si nedokážu představit že bych nikdy v životě neslyšela "mám tě rád". Zdraví Terezka. PS : Jsem Blizenec
7. Listopad 2001 - 11:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Mili (anonym)
Terez neblázni,samozřejmě, že nezůstaneš sama.Už brzo se tomu určitě budeš jen smát.Jo a o "nepolíbený" je vůbec největší zájem. Představ si, jakou radost svýmu příteli připravíš.
7. Listopad 2001 - 12:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Sara (anonym)
Terezo, myslím že vím kde je problém. Ráda flirtuješ, jsi hezká a mladá, ale jakmile protějšek zabere, bereš zpátečku (jak jsi uvedla). To je ono, zkrátka jsi ještě nenašla toho pravého, kterému bys byla ochotna dát lásku a přijímat lásku jeho. To je úplně normální. Sice se to spíše stává mužům než ženám, ale u žen se to taky vyskytuje. Jen počkej, až se zamiluješ a budeš v tom až po uši, bude vše v pohodě. Sama rozhodně nezůstaneš, toho se neboj. Anebo je problém v psychice, možná špatný zážitek, nebo je to hlouběji v historii, třeba ve tvém dětství. Ale já jsem přesvědčená, že je to tím, že ses ještě nezamilovala, jen flirtuješ, ale zatím se nezamilováváš. Vždyť ten koho budeš milovat musí stát za to, tak nehledej a nečekej, láska přichází ve chvíli, kdy ji čekáme nejmíň! A to je fakt!
7. Listopad 2001 - 17:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
ahoj Terezo! tak myslim, ze to neni udel jen strelcu, ale spise blizencu.. ja jsem taky blizenec...:-)k tomu prispevku prede mnou - moc jsem to nepochopila.. ja si totiz vzdycky myslela, ze laska na prvni pohled se stane jednomu z tisice. takze jak se muze clovek nahle strasne moc zamilovat a prijimat lasku i od toho druheho? tomu preci musi predchazet urcita doba, kdy jsou ti dva vice spolu a lepe se pozanji. jenze jak na to, kdyz si nedokazeme nikoho poradne pripustit??
7. Listopad 2001 - 20:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Monika (anonym)
Ahoj. Mam docela podobny problem. Zanedlouho mi bude 20 a taky jsem dosud s nikym nechodila. Vidim, ze to neni zas az takova tragedie a ze v tom nejsem sama, ale to mi moc nepomuze. Ja totiz vzdycky kdyz jsem do nekoho zamilovana a ON je v me blizkosti, zacnu se chovat jako uplnej idiot. Jako by se mi najedou vypnul mozek a ja ze sebe nedokazu vysoukat ani jednu normalni vetu, vubec nedokazu proste nad nicim premyslet, proste mam najednou uplne dutou hlavu a uplne vypadnu z obrazu, takze si o mne ten dotycnej musi urcite myslet, ze jsem absolutni cvok. Nechapu, proc se mi to stava a vzdycky si pak strasne nadavam a rikam si, ze to bylo naposled. Jenze priste se mi to stane zas. Zacinam se strasne bat, ze jsem snad nenapravitelna a ze se mnou vazne neni neco v poradku...
9. Listopad 2001 - 14:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
ahoj! tak se musim sverit s malou zmenou! uz se mi nekdo libi!!:-) vazne bych s nim chtela docela chodit. jenze... no, u me je vzdycky nejake jenze...:-(nevim, jak do toho. vsude se porad pise, jak je vetsina kluku v tomhle smeru nesmela, a ze holky klidne mohou udelat prvni krok. jenze to je prave to! co kdyz se mu nelibim?! to pak bude krasnej trapas!! nehlede na to, ze mame plno spolecnych kamaradu, takze si me budou dobirat jeste dalsich deset let..:-((teda chtela bych hlavne poradit, co mu mam kdyztak rict, kdyz bych se nakonec odhodlala a udelala ten prvni krok.. rict mu: hele, nechtel bys se mnou chodit se mi zda ponekud divne..
10. Listopad 2001 - 17:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Sam (anonym)
Já bych jen chtěl říci, že i kluků, kteří nikdy nepolíbili, neoslovili.. JE HODNĚ! a je jim 20 a víc (mě je 22). Já se také hrozně stydím, je mi trapně, nejsem hezký, atd... A k předchozímu dotazu: Klidně ho oslov, co když je nesmělý jako já? Uvidíš, jakou mu tím uděláš radost.
11. Listopad 2001 - 14:56
Obrázek uživatele Návštěvník
aaa (anonym)
ahojky Majourcite ho oslov!!!jenom nemyslim, ze slova "nechces se mnou chodit" neni zrovna dobry zacatek, hlavne se z toho dost blbe couva.No ale co ho nekam pozvat? Dle vasich zajmu, do kina, divadla, na kafco, na disko, na nejakou sportovni akci (beh t. foxe...), proste cokoliv jen sami dva. Otazka typu: nemam s kym jit tam a tam je celkem nezavazna a pritom dostatecna vyzva.A mimochodem, pri takzvanem odmitnuti, ze zrovna nema cas, je dobre se zeptat rovnou, treba s usmevem jako vtip, jestli proste nemuze nebo se mu tam s tebou nechce.Udelej to jinak probdis (v lepsim pripade) celou noc (horsim i vice :o))No a pri spolecnych zazitcich se lepe sblizuje...
11. Listopad 2001 - 20:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan_X (anonym)
Ahoj, lidi.Pro Maju: Chápu-li Tvůj strach správně, pramení z odmítnutí někým druhým. Jak hodnotná bytost jsi Majo sama pro sebe? Neodpovídej mě, ale sobě. Cítím, že jsi obklopena svými vlastními představami sebedestrukce. Je ještě potřeba, abys posilovala tyto vize? Přikláním se k názoru AAA, kdy by bylo možné nejít přímo k větě "Nechtěl bys se mnou chodit?" Může znít jako nátlak a je stavěná v očekávání negativní odpovědi (slůvkem.. nechtěl)Pro Sama:Same, v čem nejsi hezký? Nebe není jen určitá část Tebe hezká? Nesmělost chápu, také jsem jí procházel, ale uvědomuji si, že to pramenilo ze zdroje strachu, kdy by muselo ego utrpět. Kdo je ve Tvém okolí hezčí než Ty?Pro Terezku. Píšeš, že máš rodinu..? Nerozumím tomu, jestli máš vlastní rodinu bez dítěte nebo rodinu (mámu tátu a sourozende). Je-li moje představa správná, pak cítíš, jak Ti život utíká pod rukama a Ty jsi z toho smutná. Doufám, že se mýlím. Jinak přesně popisuješ i pro nás ostatní, jaký by měl být opravdový partner. Děkuji Ti za to. Věřím, že Tvůj partner se neloudá na cestě za Tebou, ale že ho zatím nejsi schopna dohnat. Jak vnímáš vztah se svým otcem?Zatím dost, ať nezaberu celou stránku. Děkuji vám všem, že jste mi dali možnost reagovat.
12. Listopad 2001 - 9:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Milý Milane,oceňuji že se mi snažíš pomoct ale prosím nezkoušej to na mně s tou Freudovštinou :-) Můj vztah s tátou je bezvadný, a to doslova. Takže tam zakopaný pes nebude. Ale abych se taky zmínila o připomínkách ostatních, dost jsem o nich přemýšlela a asi ten můj problém bude vážně tím že jsem ještě nikdy nebyla doopravdy zamilovaná. Vždycky to bylo takové chvilkové vzplanutí, fyzický zájem o toho kterého člověka, ale nikdy to nebyla taková ta obrovská láska, věc života a smrti. Vždycky to po pár dnech přešlo. Možná na to nemám - emocionálně, myslím. Někdy mám pocit že jsem úplně prázdná, bez citu, ať pozitivního nebo negativního, lásky nebo nenávisti, soucitu, lítosti, prostě tam uvnitř jakoby nebylo nic. Možná je to jen povrchnost mládí ale co když to se mnou zůstane? Chtěla bych být láskyplná a laskavá a nějak mi to nejde - ale nevzdávám to. A ten "strach z lásky" přetrvává ... Terezka
13. Listopad 2001 - 12:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Mili (anonym)
Tak silnej cit, jako otázka žiovta a smrti, nemůžeš cítit ke klukovi hned. Já jsem se do přítele zamilovala postupně. Nebo spíš zamilovala jsem se asi za měsíc, ale doopravdy milovat jsem se musela naučit. Vztah se pořád vyvíjí a troufám si říct, že teď, po třech letech, bych za něj ten život skutečně dala.
13. Listopad 2001 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan_X (anonym)
Ahoj, Terezko. Ten pocit, který jsi tu popsala také dobře znám a tuším, že to nebude povrchnost mládí, ale víš o tom dost, aby jsi s tím mohla něco dělat. Také jsem měl pocit, že v posledním roce se toho hodně odehrálo a jako bych dospěl právě v tento rok. Skoro se zdálo, že svět rozkvetl a nemůže uvadnout, ale potom nastalo to ticho a prázdno. Něco jako by zase scházelo. Díky několika přátelům jsem se dověděl, kde může vznikat ten pocit. Teď už o něm vím a mohu s tím něco dělat. Tuším, že víme, kde je zakopaný pes. Co tedy zbývá?
13. Listopad 2001 - 13:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Ahoj Terezko, je mi 21 let a v životě jsem taky ještě nepotkal lásku. Míval jsem z toho velmi smutnou náladu, ale pak se něco stalo. Řekl jsem si, že mám prostě smůlu, povznesl jsem se nad to a od té doby jsem v pohodě. Hlavní je nedělat si z toho hlavu.
13. Prosinec 2001 - 15:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Terezka (anonym)
Ahojkyale ja si z toho bohuzel hlavu delam. Vsichni kolem me nejaky ten vztah maji, jen ja jsem porad sama. Nevim co delam spatne. Mozna me ten pravy teprve ceka, kdo vi, ale uz mam dost te prazdnoty v srdci. Jiste chapete.Terezka
18. Prosinec 2001 - 8:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Al-mara (anonym)
Strach z lasky?Laska je krasna vec, ale asi bych rekla, ze nejspis jen na zacatku, kdyz je clovek zamilovany. Pak mi pripada, ze, kdyz zamilovanost odezni, je to jen otazka neustaleho udrzovani vztahu, coz je spojeno se strachem: neopusti mne? nema milenku?Mozna je mnohdy lepsi mit strach z lasky, drzet se a neudelat nejakou hloupost, ktera by nas potom mrzela, nez potom trpet v nejakem nepovedenem vztahu, z ktereho uz neni tak snadne uniknout, aniz by to nemelo nejake negativni nasledky na obe strany. Ufff! Omlouvam se za filozoficke uvahy, ale tak trochu to mam ze zivota.
4. Leden 2002 - 15:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Byz (anonym)
Souhlasím s Martinem, je třeba to brát s nadhledem. Mě to trvalo dlouho, než jsem se vyrovnal s tím, že se na vztah moc nehodím (moc toho nenamluvím a jsem dost uzavřený), ale teď to beru s nadhledem. Většině se člověk nezalíbí, takže pravděpodobnost negativní reakce je větší než pozitivní. Za týden se pak tomu "trapasu" směju.
15. Leden 2002 - 18:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Danda (anonym)
Co všichni blázníte, že si nenajdete partnera? Je blbost si z toho dělat hlavu, já ho potkala, když mě bylo 23let, na diskotéce, jsme spolu přes dva roky. Ten pravý na Vás někde čeká, ale třeba ho potkáte prostě dýl jako já, a přece kvůli tomu nebudu chodit hned s každým kdo se mi namane. Kolem mě taky už byly samý páry, a tak jsem chodila s něma pařit sama, a vůbec mě to nevadilo, že jsem mezi nima sama. No a že zatím každého, když se přiblíží odháníte, tak to prostě není on, ten pravý pro Vás. Mě vždycky spíš brali kluci, takový, který jsem musela spíše dobývat já, ty co chodili za mnou, mě spíše nevzrušovali. Mějte se krásně, a hlavně si zatím užívejte a bavte se, ten pravý jednou přijde, ale prostě ne tak brzo jak by jste očekávali.
16. Leden 2002 - 7:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Ála (anonym)
Ahoj Terezko,20 let je opravdu krásnej věk.Nic si z toho opravdu nedělej.Z vlastní zkušenosti mohu říct, že toho pravého potkáš až tehdy,když ho přestaneš hledat.Mohu vážně potvrdit.Já ho objevila v 27 letech,uplnou náhodou.A vubec jsem ho tehdy nepotřebovala, nějak se mi přimotal do cesty.A zamilovala se do něj až tak po pěti měsících. Do té doby mi s ním "bylo dobře",ale žádné hluboké city.To ani nejde přeci zpočátku,když toho člověka neznáme.Tak se tím netrap.Duležitý je být vnitřně v pohodě,pak začneš přitahovat lidi.
16. Leden 2002 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
souhlasim s Dandou. u me je to taky tak, ze ti, kteri dobyvaji me, me moc neberou.. jenze ted jsem vazne v situaci, ktera me ani trochu netesi.. stala jsem se zajmem hned nekolika kluku najednou.. jen ne toho, ktery se mi vazne moc moc libi.:-(( co s tim?! prijde mi to jako takovy nekonecny had - nikdo nedostane to, co by chtel.. ja si nemuzu zacit neco s nejakym z tech kluku, protoze jak se rika, nedeje umira posledni, takze ja uvnitr porad tajne doufam, ze ten muj "vyvoleny" se "chytne". no, holt asi budu do konce zivota jen cekat..
16. Leden 2002 - 22:56

Stránky

Přidat komentář