62 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

spřízněnost duší

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Zdeněk (anonym)
Ahoj. Zajímalo by mě, co si kdo pod tímto tématem představuje a zda s tím má někdo nějaké osobní zkušenosti. Věří někdo na to, že se můžeme setkat v tomto životě s duší, nám velice blízkou a známou z předešlé inkarnace ?
19. Říjen 2003 - 21:58
Obrázek uživatele Návštěvník
spřízněná dušič (anonym)
ahoj, spřízněnost duší se dá vystopovat zcela lehce a snadno, a stává se mi to často, snad čím dál častěji... prostě, jedna velká rodina spřízněných dušiček se mi to tak jeví... akorát, některé to ještě neví:)
20. Říjen 2003 - 12:22
Obrázek uživatele Návštěvník
LenkaD (anonym)
Ahoj, našla jsem na toto téma úžasný citát.Je z knihy ...Žili jsme už někdy? ....
21. Říjen 2003 - 11:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Romana (anonym)
Spřízněná dušičko, jak se to dělá? Taky chci poznat co nejvíc spřízněných duší.Jak je poznám?R.
22. Říjen 2003 - 21:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Amaryl (anonym)
Človek ktorý sa narodil presne v ten istý den ako ty a zároven ak je jeho kod mena totozny s tvojim menom, tak ten clovek nielenze vyzera podobne ako ty, ale ma skoro rovnake vlastnosti. Len je tazke najst takeho cloveka
4. Leden 2004 - 17:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Sluníčko (anonym)
Prosím pověz víc o kódu jména... o všem, co souvisí se spřízněnosti duší. Našla jsem někoho, kolem koho jsem mnoho let chodila a "neviděla" ho... je mnoho věcí, kterým nerozumím.. a tolik bych chtěla. Předem děkuji za radu.
22. Leden 2004 - 18:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Laňka (anonym)
A jak se tedy takový člověk hledá?
16. Březen 2004 - 20:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef Kudláček (anonym)
Na inzerát přes Annonci!
16. Březen 2004 - 21:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Maggie (anonym)
Někoho takového bych chtěla moc najít!
2. Duben 2004 - 20:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Slunečnice (anonym)
Nedá se popsat jak se"TO" pozná..proste to prije samo.Jako Láska..Konkretne ja-a nejenom v teti veci ale ve vsem-jsem zjistila, ze kdyz hledam,nenachazim.Jakmile se vsak "nesoustredim"...No proste prijde to samo.Ja osobne mam pocit,ze spriznene duse jsem poznala 3.Coz se mi zdá dost.Muzu si dovolit poradit-Oči-ty jsou oknem do duse...Mas pocit jako bys toho človeka(popr.zvíre-muj pejsek-to neni vtip.)znala 1000let...a presto se znate tak malo-a zaroven tak dlouho...Skoda ze neumim popsat nektere pocity(to jsou vetsinou ty nejkrasnejsi :)) Take mnoho vypovídají pocity déja-vu , kdyz jsi s onou danou osobou...Preji hodne stesti
10. Duben 2004 - 18:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina H. (anonym)
Když jsem se po setkání poprvé rozloučila se svým milým, mým dnešním mužem, tak si pamatuji, že mi doma při uléhání do postele z ničeho nic začalo bušit srdce jako na poplach. Nebyl to zdravotní problém a ani jsem na muže zrovna nemyslela. Vzpomínám si na to zpětně, že to byl hlas srdce, ale tehdy jsem to nechápala. Teď spolu žijeme 14. rok ve šťastném manželství, které prošlo obrovskou zatěžkávací zkouškou života - moje nelehká nemoc, dosti dobře.
10. Duben 2004 - 22:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ráda bych se zeptala jestli je možné mít pocit určité spřízněnosti s člověkem už při chatování na netu. Stalo se mi tu ze jsem si chatovala sklukem kterej má stejný myšlenky ohledně života a duchovního pohledu a dokonce se nám parkrát stalo že jsme psali ve stejnou chvíly to samé. Mám ztoho takovej zvláštní pocit a ponevadž jsme se uz víc zatím nepokecali porad je ve mě uchován.
1. Květen 2004 - 19:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Kimmy (anonym)
No, ja si myslim ze urcite je nieco taketo mozne :) Aspon raz som s tym mala skusenost, to bolo v tretej triede na strednej skole, kde som stretla jedneho chlapca, do ktoreho som sa zamilovala a neskor aj on do mna. Bohuzial som mala velke problemy s komunikaciou, takou akoze otvorit sa a povedat mu co citim, aj napriek tomu ze som vedela ze ma ma rad (doma som bola rodicmi casto vysmievana a posmeskovana, a preto som si asi vo svojom vnutri vybudovala nejaky obranny mechanizmus ktory ma mal chranit pred pripadnym sklamanim, akurat ze tu mi skor uskodil ako pomohol) a tak sme sa nikdy nedali dokopy. Ale tiez som pri tom mala takyto zvlastny pocit, ako pocit vnutornej dusevnej spriaznenosti, a vysvetlovala som si to tym ze mozno sme sa uz niekedy v nejakom minulom zivote poznali... a mozno sme napriklad boli surodenci alebo mozno mi vtedy nejako pomohol, nieco dobre pre mna urobil, a preto som teraz k nemu citila taku velku naklonnost... Podotykam ze tento pocit som mala iba s nim, s ostatnymi mladencami aj ked som trebars bola do nich zalubena a pacili sa mi, tak nie (aj ked niektori z nich boli ku mne tiez dobri a mali ma radi). No neviem dnes dost dobre vyjadrit moje myslienky, snad mi to prepacite... :)
2. Červen 2004 - 2:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Stačí jen chtít a cítit.
21. Květen 2005 - 18:19
Obrázek uživatele Návštěvník
vendula (anonym)
No, já jsem se asi v deseti letet doslechla o jednom člověku - byla to žena, lékařka, kdy pouze jen její jméno ve mně vyvolalo zváštní odezvu, takové trnutí na srdci - jako by hořkou lásku (přesto nejsem lesba). A vždy, kdy to šlo jsem dychtivě poslouchala všem drbům o ní, co šly kolem mně. Už od samého začátku jsem se s ní chtěla setkat, ale k té touze se vždycky přimýsil strach - dokonce takový, že bych před ní úplně zkoprněla a nebyla schopna žádného kloudného chování, dokonce i zimnici bych měla a potí se mi ruce při téhle představě. Přestože jsem k ní jako k lékařce byla nejméně třikrát objednána, nikdy jsem se k ní nedostala (ať to bylo jednou zamrzlé auto nebo laidáctví otce) - vždycky jako kdyby mi osud bránil setkat se s tou ženou přímo. Po každém zmařeném snažení jí poznat, jsem byla a ještě jsem nešťastná, bolí mě to. Je to divné, miluji ji, chci ji poznat, bojím se jí. Přemýšlím o tom, že bych za ní astrálně vycestovala - je to v podstatě špehování, což není fér. Ještě jsem to však neudělala, ani to neumím, musela bych to nastudovat. Ale přímého setkání se příliš bojím. Nemůžu se s tímhle nikomu svěřit?Jsem normální?
8. Únor 2006 - 17:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Liv (anonym)
Myslím, že bys ji měla poznat blíž. Vím, o čem píšeš. Taky nejsem lesba a něco podobného se mi stalo.Sexuální orientace s tím nemá nic společného a myslím, že ani láska. Je to zcela jiný druh náklonnosti.První den v nové škole. Bylo mi patnáct a ona byla profesorka češtiny. Poprvé vstoupila do třídy a já jsem ji POZNALA. Asi to bude znít strašně vzletně, ale neumím to jinak vyjádřit - přes propast staletí jsem ji POZNALA. Chvilku jsem koukala jak hypnotizovaná a cítila jsem obrovskou radost a úlevu. První člověk v mém životě, který byl "od nás"! A bylo to tak. Měla pro mě tolik věcí, které jsem potřebovala vědět, o sobě, o lidech, o životě, jediný člověk, který mluvil jazykem, jemuž jsem rozuměla. Od té doby už jsem se necítila tak osamělá jako předtím. Nikdy jsem se jí nemusela na nic ptát. Odpovídala, aniž bych jí kladla otázky a její odpovědi byly perfektně zakomponované v hodinách literatury. Tehdy jsem to probírala doma s mámou, ona se tomu vůbec nedivila a řekla mi, že takové lidi taky ve svém životě má, že ti ze "stejného hnízda" se vždycky poznají. Ta podivná výměna informací trvala skoro tři roky. Samozřejmě ne každou hodinu literatury, ale vždy, když jsem něco potřebovala vědět, když mě napadla otázka nebo jsem si s něčím nevěděla rady,(vůbec se to nemuselo týkat školy) vidím to jako dnes - v další hodině stála v uličce otočená k oknu a směrem k tomu oknu "odpovídala". Odpověď byla vždy zapasovaná do probíraného tématu. Tehdy jsem byla hrozný trdlo a připadalo mi to jako zázrak, časem jsem si zvykla, přestože jsem tomu nerozuměla.Její slova a myšlenky mě provázely mnoho let a spolehlivě mě směrovaly po cestách, na kterých jsem potkala další "podivíny od nás":-) Dnes už vím, co byla zač a s několika senzibily občas spolupracuji, přestože právě telepatie není moje parketa. Takových lidí je hodně. Proto si myslím, že ta žena, o které píšeš, může být v nějakém směru pro tvůj život důležitá. Třeba jen nakrátko, ale to je jedno.Astrální projekci nezkoušej,máš-li z té ženy strach. Seznam se s ní přímo, např. banální návštěvou v ordinaci.Malý problém je v tom, že je to doktorka a mohla by se tě fyzicky dotýkat. Lépe by bylo, kdyby se první seznámení odbylo jen verbálně.Nemusíš jí o tom nic říkat, jestli k sobě nějakým způsobem patříte, události se posunou samy.
8. Únor 2006 - 23:49
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka (anonym)
Ahoj,musím říct, že na vaše poslední příspěvky FAKT koukám jako spadlá z měsíce!Totiž já jsem myslela že jsem cvok, a že to co já snad nikdo necítí a vidím že vy ano!Silná náklonnost k cizí ženě, kterou si numím logicky vysvětlit.Žádná sexuální přitažlivost, to ne, ale přitahuje mě úplně šíleně nějakým jiným způsobem.Sama nevím jakým, když ji vidím začne mi bušit srdce, promluvit bych s ní nedokázala, to bych asi omdlela.Něco mě nutí se na ni dívat, ona si toho už všimla, netuším co si může asi tak myslet...Ale také se sem tam na mě podívá.Strašně se těším že ji uvidím, jsem do ní úplný blázen.Je tak okouzlující, zvláštní...Jinak mám normálně vztah ve kterém jsem šťastná, žádné problémy...ale tohle si vysvětlit neumím a hlavně nevím CO S TÍM
9. Únor 2006 - 10:06
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Vendulo, můžu mít dotaz?Ty jsi tu doktorku nikdy neviděla?Nebo jsi se s ní jen nesetkala osobně?Budeš to nějak řešit?Je to strašně zvláštní, jak to máme podobné..Nemáš pocit že jsi divná?Já jo a dost se za to stydím.Budu moc ráda když napíšeš, docela se s tím peru.
14. Únor 2006 - 8:22
Obrázek uživatele Návštěvník
děda Mráz (anonym)
Jasně, často se potkám se svým vlastním prdem!
14. Únor 2006 - 8:43
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Někdo se tu snaží být vtipný....
14. Únor 2006 - 14:31
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Ach joo, vám se to nikomu nestalo?Nevím si s tím rady...
28. Červen 2006 - 19:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Jsem šťastně vdaná, mám dvě děti, a před půl rokem jsem si našla přes internet kamarádku na dopisování, respektive jsem si dala inzerát, a z neskutečného množství odpovědí jsem si vybrala jen tu jednu, ani nevím proč, ten první dopis nebyl ničím zajímavý. A našla jsem takovu spřízněnost duší, o jaké se mi ani nesnilo. Jsme stejně staré, máme absolutně stejné názory na všechno, stejný duševní svět, dokonce i stejné zdravotní problémy, stačí když jedna nakousne myšlenku a druhá ji dokončí, eixstuje mezi námi něco jako telepatie, je to velice zvláštní, nedokážu to vyjádřit slovy, ze začátku nám to připadalo zarážející, skoro šokující, jak je tohleto vůbec možné, teď už se tomu ani nedivíme, jako by byla mým jednovaječným dvojčetem se stejnými myšlenkami a pocity. Podotýkám, že v tom není žádný erotický podtext, ale miluju ji šíleně, celou svou duší. Netušila jsem, že by mohlo něco takového existovat a jsem za to vděčná... Myslím na ni a musím se usmívat a je mi krásně, tohle by mi žádný muž v životě dát nedokázal.
29. Červen 2006 - 7:39
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Tak to je krásné!!!Děkuju Marie za Tvůj příspěvek!Já nevím co mám s tím dělat...cítím tohle k jedné paní, myslím na ni, je mi hrozně podobná, vzhledově a myslím i povahově...Ale nedokážu ji oslovit..co s tím?
29. Červen 2006 - 12:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Já bych ji na Tvém místě asi zkusila oslovit, Lenko, takhle se jen trápíš, ale je to krásné trápení, i když na jednu stranu ti radím, a na druhou si sama jaksi nedovedu v tuhle chvíli představit osobní setkání s tou svojí spřízněnou duší, neuplyne sice den, kdy bychom si my dvě nevyměnily e-mail, někdy i víc, posíláme si básničky, fotky, drobné dárky, atd. ale osobního setkání se obě bojíme, podotýkám, že i ona je vdaná, a žádná nejsme bisexuálního zaměření, asi bychom si padly do náruče a zůstaly tam hodně dlouho, nejlíp navždycky, jako dvě půlky jednoho celku, ale to nejde...
29. Červen 2006 - 13:34
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Maruš, díky za radu,ale tohle já nedokážu, podívej, vy se znáte a stejně nemáte odvahu se navštívit..A já tu paní vůbec neznám a ani ona mě ne.Ani jí nemám co říct..Je to bez šance..
29. Červen 2006 - 14:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Lenko, a nezaregistrovala jsi někdy, třeba jen jednou a krátce, nějaký náznak, že ona by mohla pociťovat něco podobného vůči Tobě? Třeba to cítíte obě stejně. V každém případě bych se nějak pokusila navázat kontakt, nevím, kde pracuješ Ty a kde ona, jak časzo ji vidíš, ale třeba když se potkáte, stačí úsměv, pozdrav, nebo se i dát do řeči pod nějakou záminkou, pokud Ti nedělá problém dát se s někým jen tak do řeči, neříkám že o počasí, ale i to by nakonec šlo... Dřív se to dělalo tak, že dáma schválně upustila kapesníček, a muž jdoucí za ní, ho zvedl. Já vím, je jiná doba, ale přece jen... Zkus to nějak, třeba z toho nic nebude, ale třeba taky krásné přátelství na život. :-))
29. Červen 2006 - 15:08
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Děkuju Maruško... někdy se na mě taky dívá,ale nevím jestli to už není kvůli tomu že se chce podívat jestli ji zas neotravuju svým pohledem. Nevím kde pracuje ani jak se jmenuje..jen jezdíme stejným autobusem do jiného města do práce.Vidím ji víceméně každý den, ráno i odpoledne.Dát se s někým do řeči jen tak, to je nad mé schopnosti, to nedokážu.Jsem strašně stydlivá a navíc se moc bojím.Bojím se že mi řekne ať ji neotravuju.. Nějak bych to zkusila ale nevím opravdu nevím jak, když se tak strašně bojím..třeba bych se na ni mohla usmát, ale i to je pro mě nadlidský výkon...
29. Červen 2006 - 15:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Lenko, říká se že úsměv je nejkratší vzdálenost mezi dvěma lidmi. Pokoušela jsem se vžít do Tvé situace, představit si sama sebe na autobusové zastávce nebo v autobuse a ji někde blízko sebe, a letmé kontakty očima. Já bych k tomu pohledu svůj úsměv přidala. Udělej to, a sama uvidíš, co bude dál, nedopustíš se tím ničeho špatného nebo nepatřičného, prostě jen daruješ svůj úsměv - a uvidíš, jestli ho přijme nebo odmítne. Myslím, že nemáš co ztratit, ale můžeš hodně získat. Držím palečky. :-)
29. Červen 2006 - 15:36
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Jestli to přežiju, tak se pokusím to zkusit...Děkuju Maruš za radu a palečky:) Ale nedokážu se s ní spojit pohledem, víš já hned uhnu...to bude něco..snad to nebude brát jako obtěžování..Děkuju!
29. Červen 2006 - 15:49
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka II (anonym)
Tak už uběhla nějaká doba..Dala jsem na radu Marušky a něco jsem "zapomněla" v autobuse.Seděla jen přes uličku tak to musela vidět, že tam něco po mně zůstalo..A nic..Nic se nestalo..ani druhej den, ani další..Jen se na mě dívá taky.To prostě nejde..Nevyšlo to a já na nic jiného nemám odvahu..Takže nic..Asi jsem jí ukradená..
20. Červenec 2006 - 18:59

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama