55 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Jarča,42let (anonym)
Ahoj.1.8.2008 jsme přišli o našeho 12letého syna, byl nevyléčitelně nemocný.Dozvěděli jsme se to v jeho téměř 9letech, takže celé 3roky jsme věděli že ten konec přijde.Nikomu bych to trápení nepřála.Manžel to zvládal o něco lépe než já.Říkal, že ho zachránila práce, naopak já jsem vyhledávala samotu.A co mě moc pomohlo,že jsme o tom pořád s manželem mluvili. Společně jsme si poplakali.Zajímavé na tom je,že ten největší smutek se dostavil po 3měsících.A ikdyž psychiatry nemusím, nakonec jsem ráda jednoho vyhledala.Vše jsem s ním dokonale probrala, dostala jsem nějaké slabší léky, které jsem vzala jen asi 4-5ks a pak jsem si řekla dost,musím chtít sama to překonat!Nebylo to jednoduché a není to ani teď, ale snažím se.Mám obrovskou podporu rodiny, dalšího syna, pro kterého tu musím být a starat se o něho, milujícího manžela a možná i dalšího potomka.Proto nestyďte se navštívit lékaře, nejsou všichni tak špatní a hlavně pevnou vůli chtít žít!!!
23. Květen 2009 - 11:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Janka, SR (anonym)
dakujem ti za radu.asi sa obratim s nim na odbornu pomoc.to bude najlepsie, pretoze so mnou sa o tom az tak nedokaze porozpravat, vlastne s nikym, lebo nikomu neveri, ako veril bratovi.dufam, ze mu to pomoze. a drz sa, neviem sice ako to boli ale urcite je to sok na cely zivot.prajem ti vela stastia v zivote a aj zdravia pre deti a rodinu
23. Květen 2009 - 13:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarča,42let (anonym)
Díky Janko, přeji tobě i tvým blízkým to samé, drž se a určitě s odbornou pomocí neváhejte dlouho.Život je přece pěkný a každá bolest jednou přebolí.Já si říkám, že i když náš chlapeček už nežije, v našich srdíčkách bude žít stále.Ahoj
23. Květen 2009 - 14:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Janka, SR (anonym)
Dakujem, ved aj tebe prajem stastmy zivot.dufam, ze pochopi, ze zivot ide dalej.viem hovori sa mi to lahko, lebo som este nic take nezazila, ale robim v zdravotnictve a uz som videla bolest vo vela podobach.preto to asi beriem ako beriem,ale to je vedlajsie. velmi pekne dakujem
23. Květen 2009 - 23:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
rodiče , když pochovají dítě , to bolí nejvíce . at je mu 12 - 25 -35- 50 l znám paní . tragicky přišla o dceru . doma měla ještě její sestru . dlouho jim trvalo , než znovu otěhotněla --psychic . blok .ale ted se raduje ze syna .
23. Květen 2009 - 23:33
Obrázek uživatele Návštěvník
" (anonym)
My také měli tragický konec dětí . Opilý řidič vjel do mých dvou sestřenic 21 a 15 let . Ta 21 l . vezla v kočárku 3 měs .holčičku a za ruku 2 roky klučík . rok před tímto neštěstím zemřel tragicky při autohavarii i sestřenic otec . Takových neštěstích se stává moc .Děti to je ale největší bolest , která přijde . Ani pak není slov ůtěchy . Jaruš , budte statečná a silná , aby mohlo přijít na svět ve vašemm věku děcko . Slova útěchy jsou možná taková . Než , aby tady trpěl s nemocí ,je rozhodně lepší , když ho nic nebolí .
23. Květen 2009 - 23:50
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
dobrý den,zrovna prožívám hodně velkou bolest,umřel mi náhle hodně blízký člověk,kterého jsem měla moc ráda.Nevím jak se s tím mám vyrovnat-léky,plakat doma,chodit mezi lidi,mluvit o tom,všude ho vidím,mluvím s ním a nejhorší je to v noci,té se už skoro bojím...proč to tak strašně bolí?vím,že smrt je přirozená věc,ale když odejde někdo náhle,vy nejste připraveni,tak to bolí o to víc...mám to o to těžší,že nemůžu doma přiznat za kým vlastně pláču...děkuji za rady a názory
25. Květen 2009 - 12:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Michala (anonym)
Dobrý den vým očem píšete a vim jak vam je.Před čtiřmi mněsíci mi umřel muj milovaný manžel mněl autonehodu.Jak vam pišu tihle řadky slzy mi tečou po tvaři mam takový pocit že se stim snad nikdy nadovedu vypořadat.Taky jsem chtěla skončit ze životem ,ale mam dvě děti a třetí čekam a to mně drží nad vodou.
27. Květen 2009 - 14:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Kristian (anonym)
Každý,kdo má srdce,ví,co je bolest ze ztráty blízkého člověka.Bohužel,není léku,který by pomohl zmírnit tu strašlivou bolest,beznaděj,pláč.Nic neotupí hroty bolesti,jen čas.Otřepaná fráze,leč navýsost pravdivá.Jen plynoucí čas pomůže zacelit rány a pomalu nás vrací do normálního života.Nikdy se se ztrátou blízkého člověka nesmíříme,ale naučíme se s ní žít.
27. Květen 2009 - 15:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka 1 (anonym)
Život dává někdy hodně kruté rány,také vím o čem píšu i já zažila ztráty,ale opravdu Kristian má pravdu,jen čas otupí tu bolest. Všechny vás tu obdivuji a hluboce smekám před mámou co ztratí dítě.Když umře člověk v 80ti je to smutné,ale je to přirozený život,ale mladý a dítě to ne.A ještě něco,prý každý je nahraditelný,tak tomuhle já bohužel nevěřím.Držte se a snažte se žít pro ty co vás potřebují.
27. Květen 2009 - 23:04
Obrázek uživatele Návštěvník
leni (anonym)
bolí to moc
28. Květen 2009 - 20:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Držím všem palce, buďte všichni silní. Moje maminka, která mi nečekaně umřela před 4 roky říkala, že nejtěžší okamžik pro matku je, dívat se do hrobu vlastnímu dítěti.
28. Květen 2009 - 20:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarča,42let (anonym)
Buďte všichni moc silní, opravdu ta bolest je ubíhajícím časem slabší a slabší.Dano, vaše maminka měla pravdu, neznám nic bolestnějšího než pohled do hrobu svého milovaného dítěte!!!!
29. Květen 2009 - 14:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Dnes rano mi zomrel stary otec. Bol to uzasny clovek. Nikdy by ma nenapadlo, ze jedneho dna odide a uz si neposedime v sobotu pri salke caju. Pred 2ma tyzdnami som prezila potrat a vsetko sa mi to akosi v mojom vnutri bije..no ani raz som si nepolozila otazku preco ja...verim v osud..verim, ze vsetko na svete ma svoju pricinu..niekam nas to ma posunut...vsetko to vnimam ako vyzvu a sancu byt silnejsou...nedokazem to vysvetlit...minimalne som sa dokazala zastavit a prehodnotit svoj doterajsi zivot...cez to vsetko sa oplati zit ho...
2. Srpen 2009 - 23:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
modlit se,za něho-
2. Srpen 2009 - 23:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Lu-kuk (anonym)
Ahoj, mám taky velké potíže s vyrovnáním se ze ztráty někoho blízkého a já se taky podělím o své trápení. Mě před 9 lety umřela moje prababička. Jasně, byla už sice stará, bylo ji 92 a už se to prostě dalo čekat. Ale já na ni byl docela citově vázaný. Byla přísná, jako dítě mě za každou maličkost peskovala, když jsem byl u ní na prázdninách, ale časem jsem si uvědomil, že je dobrotivá a nekárala mě jen tak pro nic za nic. Nejvíc se mi na ní líbilo, jak byla duševně silná a nic si nebrala, sršela optimismem. Dnes by ji bylo už 101 let a vím, že tam prostě všichni jednou musíme. Přesto mě její odchod silně zasáhl a první dva měsíce jsem byl úplně psychicky vyřízený. A co teprve, kdyby mi měl odejít třeba někdo ze sourozenců, nebo nedej bože mamka? Asi bych se zbláznil. Běžná to reakce, to jo, ale u mě je toto tvrzení dosti na místě. Už jsem se s tím problémem svěřil i psychologovi, protože je to obrovský šok někoho ztratit, aby mi poradil, co dělat a jak to černé období přečkat. Je to opravdu nejtěžší zkouška v životě - ztráta blízkého člověka. Na pohřbu mé prababičky jsem opravdu dost intenzivně brečel a byl na zhroucení. Já nevím, asi jsem ten typ, který takové věci nese velmi těžce. I teď po devíti letech když si na svou prababičku vzpomenu, někdy uroním slzu, jak mi je smutno. Čeká to v životě každého z nás, že o někoho blízkého dříve či později přijdeme a já mám strach, abych opravdu nepřišel o rozum a nedopadl podobně jako Viktorka z filmu Boženy Němcové "Babička", protože se bojím, že smrt někoho blízkého asi jen tak psychicky neunesu.
3. Srpen 2009 - 14:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Pred osmi mesici zemrel...Mě před 3 dny zemřela moje babička... Cítím že to nezvládám, pořád brečím, všude ji vidím,slyším a cítím jak mě naposledy objala a dala mi pusinku na ruku. Ve čtvrtek má pohřeb.. Nevím jak to zvládnu.. Naposledy jsem ji videla asi pred dvema tydny a jejia slova zněla takhle : Už dlouho tu nebudu . Ale když mi máma ve čtvrtek volala že je u babičky hladí ji po ruce, a babička nedýchá a nebuší jí srdíčko myslela jsem že to nerozdýchám.. Drž se Lucy... Bude to bolet dlouho..
24. Duben 2010 - 20:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Pro Lu-kuk (anonym)
AHOJ NEVIM JESI TO TU CTES ALE NAPSAL SI TO PRESNE TAK JAK TO CITIM JA,JAKO BYS MI MLUVIL Z DUSE.MAME STEJNY POCITY A DOST MI TO TRAPI,TAKY SI PORAD RIKAM ZE POSTUPNE ODEJDEM VSICHNI ALE TEN POCIT STRACET TY BLIZKY JE FAKT SILENY A TAKY SI RIKAM ABYCH SE NEZBLAZNILA KDYZ NA ME PUSOBI HROZNE KDYZ TREBA UMRE NEKDO Z BARAKU A CO PAK RODINA A PRIBUZNY...
25. Duben 2010 - 0:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Maria (anonym)
Mě před 3 dny zemřela moje...Ja som podobna citlivka az sa niekedy za to hanbim, ale pomahaju mi ludia ako ste vy. Zomrela mi matka, dovtedy som si myslela ze mam vela priateliek a az vtedy som zistila ze vlastne skoro ani jednu. Niektorym som ani len nestala za to aby mi aspon povedali uprimnu sustrast. Tato skusenost mi ukazazala ze som vsetkym sa musime vyrovnat sami. Najhorsie na tom je ze pocas zivota bola velakrat velmi tazke sa priblizit k mojej matke, viem ze ma svojskym sposobom mala rada, ale nikdy mi to nepovedala. Neviem s kadial sa vo mne berie ta velka citlivost, ked som vyrastala v rodine a v oblasti, kde bolo vsetko velmi tvrde. Matke uz nepomozem, velmi mi chyba, toto vsetko je pre mna mementom povedat aspon svojim detom ze ich mam rada, tak casto ako sa to len da.
27. Prosinec 2010 - 15:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrea (anonym)
Pred osmi mesici zemrel...ahoj vím jaké to je ....dnes mi umřela babička .:'( vím že to není to samé ale je to stejně smutné myslím že se člověku nemůže stát nic horšího než když mu někdo zemře ....všichni říkají "to bude dobrý"
22. Květen 2011 - 19:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
ahoj vím jaké to je...Pokud potřebujete objasnit něco kolem smrti doporučuji tyto stránky...www.umiram.cz , já tam psal o tom jaký mám vždy pocit, když procházím kolem jednoho člověka a dostal jsem hned odpověď i radu a udělal jsem a od té doby už nemám to divné mrazení apod.
23. Květen 2011 - 0:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Soňa (anonym)
Pokud potřebujete objasnit...Smrt někoho blízkého umí navždy změnit život někoho druhého... U mne to tak je a už nikdy nebudu stejná, do konce života tím jsem a budu poznamenaná.
23. Květen 2011 - 6:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Blanka (anonym)
Dobrý den vím jak to bolí před 25 lety mi zemřel strejda nesla jsem to špatně zamkla jsem se do sebe ano čas bolest zmírní ale nikdy nevyléčí a dnes to prozivam zas můj tatínek je nemocný selhávají mu orgány v těle dnes ráno mi zdělili že je v kómatu a čekáme na to až odejde až naposledy vydechne nevím jak to tu bez něj zVladnu hrozně to bolí ano zdělí vám připravte se na to ale na ztrátu milujícího člověka se nikdy nepripravite!!!!!bolí to a moc děkuju že jsem to tady mohla napsat
31. Říjen 2019 - 16:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Odpověď na Dobrý den vím jak to bolí
Blanko přeji hodně vnitřní síly k překonání těžkého období.
1. Listopad 2019 - 17:05

Stránky

Přidat komentář