405 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
MISATKO (anonym)
Ahoj vsichni,hodne jsem uvazovala, jestli mam neco napsat. Nakonec, proc ne. Je fakt, ze je mi teprve 22, ale uz toho mam za sebou dost. Prisla jsem o dva z mych pratel pri autonehodach, oba prarodice mi zemreli doma, bratranec, sestrenice, a tak bych mohla pokracovat...Naposledy to byl muj dobry kamarad. Bylo mu 25 a byl to vojak z povolani, takze se s smrti, se v jeho povolani vlastne pocita. Pred peti tydny odveleli jeho jednotku do Afganistanu. Vratil se po dvou tydnech, protoze neco nebylo v poradku. Predbezne vysledky ukazovaly na leukemii. Nez jsem odjela domu do Cech, naposledy se za mnou stavil. Ten silny Chris, ktery mi byl vzdycky oporou, mi plakal na ramene. Mluvil o tom, ze se smrti neboji, protoze v jeho povolani s tim vlastne pocita. Nechce ale umirat pomalu. Druhy den jsem odjizdela domu. Dva dny pote mi volala znama, ze testy jsou pozitivni, a Chris se vraci k rodicum do Leicesteru. O neco pozdeji jsem mela znovu telefon. Chris se zastrelil, protoze to nezvladal. Jestli se bojim smrti? Nevim. Co vsak vim, je to, ze dalsi takovou ztratu uz nikdy nechci zazit. I ja jsem verila v Boha a ma rodina je silne verici....Ja uz ne. Ten "dobry Buh", mi vzal temer vsechny, co jsem milovala. Jak v nej mam verit, kdyz je tak nespravedlivy? Mozna, ze tady tohle do tohoto temata moc nezapada, ale mi se uz skoro sesypal svet. Uz to nikdy nechci zazit znovu. A reinkarnace? Doufam, ze neco takoveho existuje. Prala bych si to....
11. Leden 2002 - 21:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Ahoj Všichni ! Myslím,že potřeba bát smti. Jen si předtavte,co by se stalo, kdyby neexitovala smrt.Nemohli by jste zabít zvíře pro svou obživu,prože by nezemřelo.Rosliny se nebudou rozvnožovat.Říká se , že Člověk má v tomto životě sbírat dochovní vědomosti aby mohl v dalším životě pokračovat.
11. Leden 2002 - 21:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarmila (anonym)
MIGATKO.Buh neni nespravedlivy, i kdyz z tveho pohledu to tak vypada. Proc vinit Boha za vse to
12. Leden 2002 - 16:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Ahoj Lenko,sama vim jak je tezke se smirit se smrti. Je dobre pochopit, ze zivot je dar.Kdyz umre nekdo blizky, citime se jakoby podvedeni, okradeni, myslim ze je to trosku vysledek prirozene sobeckosti, ze clovek si mysli ze ten druhy mu patri, bude tu na veky. Neni to tak. Kdyz myslis na sveho dedecka, nemela bys na nej myslet s vycitkama svedomi, cos mela nebo mohla udelat,ale z vdecnosti, ze jsi snim mohla sdilet cast zivota, ze tu byl pro tebe, treba te naucil sekat kosou.Doprej mu klid i ve svych vzpominkach, citi to. Citi i tve nestesti.Ver mi taky mi neni lehce po smrti jedne z nejkrasnejsich bytosti co se mnou byla, ale clovek si vytvari sam pro sebe peklo, kdyz premysli spatne a trapi sam sebe.Mej se krasne Hanka
16. Leden 2002 - 12:16
Obrázek uživatele Návštěvník
ANDREA (anonym)
DNES MI UMREL BRASKA MUJ VELKY BRASKA.V SOBOTU RANO VE TRI HODINY JEL S KAMARADAMA Z NEMECKA A NARAZIL TEDY TO NAPRAL DO NICH OPILY RIDIC.BRASKA ZPOMALIL AZ NA TRICETIKILOMETROVOU RYCHLOST A ZAJEL KE KRAJI PROTOZE VIDELI TOHO BLAZNA A STEJNE MU TO NEBYLO PLATNY.NEJVIC TO ODNESLA HLAVA KTERA UZ PODLE LEKARU VCERA NEFUNGOVALA.MOZEK PRY ODUMREL.V SOBOTU JSEM U NEJ BYLA A CITILA NESMIRNY KLID A TAK VSECHNY OKOLO NAPAJELA OPTIMISMEM ZE SE Z TOHO DOSTANE ACKOLIV LEKARI MU DALI 1% NADEJI.VERILA JSEM NA ZAZRAK A MODLILA SE.JE MI ZLE ALE NEJAKY ZVLASTNI KLID UVNITR MI RIKA ZE TO TAK JE A JA SE DOKAZALA S TIM UZ JAKZ TAKZ VYROVNAT.VIM ZE JEHO ZIVOT NESKONCIL ALE BYL TAK MLADY TAK PROC UZ JEHO CAS TADY UZ VYPRSEL!OSUD?MAMINKA MA DVE SESTRY A KAZDE UMRELO JEDNO DITE (JEDNO DOKONCE MIMINKO) V AUTE ,JEN V NASI RODINE NIKDO .AZ DNES A PREDSTAVTE SI ZE VSICHNI VCETNE MEHO BRATRA BYLY DRUHOROZENI,JEN MUJ BRATR ZIL TAK DLOUHO OPROTI TEM DVOUM.JE TO TAK ZVLASTNI.DOUFAM ZE SE MUJ MILOVANY BRASKA MA TAM JINDE DOBRE
21. Leden 2002 - 21:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Libor (anonym)
Dokazal jsem se smrti sblizit. Hricka osudu me k tomu dohnala. Vsichni vite, ze jednou za mnoho let zemrete. Jsem na tom podobne. Muzu umrit za rok, za dva, dneska, za 50 let. Ziju, protoze vim, ze ti co se smrti nesmirili to nedokazou pochopit. Potrebujou me tady a ted, v teto podobe. Kdyz se bojite smrti je to proto, ze se bojite neznama. Nevite co bude. A bude pak neco? Jsem jen clovek, ale vim, ze pak neco je. Pochopil jsem smysl a cyklus zivota. Mate-li nekdo zajem, napiste mi, rad vam odpovim.
23. Leden 2002 - 11:30
Obrázek uživatele Návštěvník
www.vesmirni-li (anonym)
DVANACTERO PRIKAZANI JEZISE1482. Dvanactero prikazani Jezise. (Vytah z knihy
7. Únor 2002 - 20:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Podle mě rostliny a zvířata musejí umírat, kvuli tomu aby se mohli narodit do "vyspělejšího" těla,když skončí určitý stupěň jejich duchovní zkoušky. Ale když budeš mít zvířata a rostliny za sebou, tak je asi člověk (možná kráva :-)) ale proč on by měl tedy umírat???
12. Březen 2002 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Radim (anonym)
Vy jste ve falesnem uceni o Jezisi Kristu. Vzpamatujte se.
12. Březen 2002 - 19:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivan (anonym)
Debata výše uvedená je velice zajímavá a poučná hlavně v tom, že každý člověk svým projevem dává najevo pouze svoje osobní vlastnosti, svůj charakter. Podle toho si dělám pro sebe obrázek člověka. Rád bych se ale vrátil k původnímu tématu - smrti. Je to věc lidmi nechápaná a tudíž obávaná (člověk se bojí jen toho co nezná, až prožijete velké utrpení, pak se vám muka smrti budou zdát menší). Z hlediska Stvoření a úlohy člověka v něm je narození a smrt jedo, protože smrt v tomto hmotném světě znamená narození v jemných duševních úrovních a naopak. Sami jste slyšeli a někteří jste to i zde uvedli, že po smrti člověka je on stále jakoby poblíž, dá se vycítit jeho přítomnost. To je důsledek onoho nevychovávání ve směru poznání přirozených procesů ve Stvoření, kdy nikdo neví (až na výjimky) přesně jak a podle jakých zákonitostí probíhá přechod duše mezi úrovněmi ve Stvoření. Proto se lidé vážou na hmotu, na blízké a příbuzné(pozemsky), zatímco by měli naplnit svoji roli "tuláků po hvězdách" a prožíváním se učit porozumět těmto zákonům, jež Tvůrce vtiskl do Stvoření jako hnací sílu pro vše, co zde je. Smrt je pouze jedna z mnohých epizod na této dlouhé cestě, kterou si lidé neúměrně a zbytečně zveličili svou ignorancí a neposlušností. Nebojte se smrti, upřete svůj pohled o chlup za ni, kde je nová dimenze, plná dalších prožití.Také bych chtěl něco podotknout na adresu Kristovu a Bibli. V té nejsou slova Ježíšova, ale slova lidí, jak si je zapamatovali (a možná i zaslechli)! Proto jim věřit slepě není nejlepší. Ale hlavní věc, kterou nedokážu pochopit u praktikujících křesťanů je jejich skálopevná víra ve chtěné a plánované ukřižování Kristovo. Kdyby tomu tak bylo, proč by tedy před zatčením prosil o sejmutí tohoto utrpení, proč by se radostně nevydal do rukou katům v naplnění Vůle svého Otce? Protože to plánováno nebylo, byla to prachsprostá vražda na Synu Božím, kterou provedli lidé a ukřižovali Ho na symbolu Pravdy, toho co jim on donesl a nabídl a co oni v tuto chvíli zahodili. Lidé ho, Syna Božího potupili a navíc povýšili tuto vraždu na čin smíření s Bohem. Vraždou Syna snad usmíříme Otce? Dokáže si někdo představit tohle u sebe? A navíc na něj nahrnuli všechny hříchy líných lidí, minulých i budoucích, aby bez námahy dosáhli na to, co je pro ně moc vysoko. Pohodlnost, ješitnost, sebevyvyšování, svévole, zkrátka jasný důkaz neschopnosti čehokoliv smysluplného ve Stvoření. Jdou mně silná slova, ale radši nebudu psát dále, je mně z toho nanic.
19. Březen 2002 - 15:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarmila (anonym)
Ano,poznala jsem již co je to přijít o nejbližšího člověka-zemřel mi manžel,když mi mělo být za měsíc dvacet let,zůstala jsem s 10-ti měsíčním synem sama.Bylo to velmi těžké,bez pomoci rodiny.Můj hnací motor byl syn.Život se vám strašně změní a už nikdy to není tak jako dřív-Nikdy.V srdíčku to zůstane stále,ale žít se musí dál!!!
20. Březen 2002 - 11:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Hoj Ivane, musím s Tebou souhlasit, mě nepřipadá moc důvěryhodné to co je v Bibli psáno. Ano něco tam je pravdivé, ale je toho bohužel velmi málo, podle mne byl Ježíš syn boží, stejně jako Johanka s Arku dcera boží a stejně jako já nebo Ty. Byl to úplně normální člověk, ale věděl toho mnohem, mnohem více. No ale že bysme se k němu měli modlit nebo co to je v Bibli...nevim, nevim. Docela by mě zajímalo co se opravdu stalo o Velikonocích a také to co opravdu hlásal...
20. Březen 2002 - 16:06
Obrázek uživatele Návštěvník
ShadowDancer (anonym)
Abych řekl pravdu, tak vždy když s někým komunikuji, tak se snažím být slušný a ohleduplný - a to včetně internetu. Ale některé lidi (jmenovitě třeba Vesmířany) bych s radostí vypustil do lesa................P.S. Samozřejmě s medvědy.
24. Březen 2002 - 21:34
Obrázek uživatele Návštěvník
ShadowDancer (anonym)
Smrt je. Smrt bude. Nemusíme se s ní smiřovat. Ona se smíří s námi. Otázka je: "Jak se smířit s životem?"
24. Březen 2002 - 21:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Ružena (anonym)
Smrt je prostě hluboký spánek. Mrtvý nic necítí nic neví a ani jeho duše nikam neodchází. Bible to jasně říká. Dokonce mluví o lidech, kteří byli k životu vzbuzeni, ale nikdo z nich nic neříkal o nějakém jiném světě. Prostě byli v bezvědomí. Máme naději, že z tohoto spánku budeme vzbuzeni, budeme-li muset zemřít. Ale k životu na zemi. My jsme pozemšťané a země je pro nás a my pro ni.
12. Duben 2002 - 23:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucienka (anonym)
Ahoj Leni,píšeš o člověku, který Ti byl blízký. Jsi šťastný člověk, že jsi prožila takový krásný vztah, poděkuj za něj... Dědeček samozřejmě žIJE, lidská duše je nesmrtelná! Je velmi pravděpodobné, že se opět setkáte, může to být ve Tvém snu, při meditaci, po smrti.... NEMUSíš SE BáT, NEZTRATILA JSI NIC! ... i když to tak zrovna teď vypadá.Jo a s těma nervama! Není to sranda, léky jsou zpočátku sice nutné, ale zkus hledat odpovědi v sobě! A BUDE DOBřE, ničeho se neboj.Lucienka
13. Duben 2002 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucienka (anonym)
Adélko,prožila jsem velmi podobnou situaci se svou babičkou. Umírala, dívala se mi do očí a vše mi říkalo: MLČ! Nedokázala jsem to..... brebentila jsem a snažila se především sama sobě dokázat, že to zvládnu. Nezvládla jsem nic. Babička umřela a já ji nevzala za ruku, nepolíbila jsem ji, neřekla jsem jí, jak moc ji mám ráda a jak moc pro mě znamená. Jediné, co dnes můžu udělat, je vzít si poučení. VšE JE TřEBA UDěLAT HNED A NEODKLáDAT SVOJI NáKLONNOST, LáSKU, BLíZKOST NA JINDY!Lucienka
13. Duben 2002 - 10:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Blanka (anonym)
Teprve nyní, ve svých 25 letech jsem se setkala se smrtí. Umřela mi babička ve věku nedožitých 89 let. Byla už na tom hodně hodně špatně, m oje máma se o ní starala a poslední dobou ji to hrozně vyčerpávalo. Z tohoto pohledu je to pro obě milosrdné vysvobození. Já ale prožívám hlubokou bolest, možná nejhlubší ve svým životě....když přijdu k babičce, do jejího domu a všechno je tam tak prázdné tiché opuštěné. Rozbrečí mě maličkost, třeba že už netikají hodiny, které tam tikaly vždycky. Že za jejíma dveřma čekají kočky, které u ní trávily spousta času a teď už je tam nikdo nikdo nepustí. Nevím, jak tubolest překonám.
6. Květen 2002 - 9:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
V prosinci mi umrel. Mel mrtvicku ve spanku.Nasla jsem jej rano, dychal, byl v bezvedomi. Pak byl na aru a ja za nim chodila, nebala se jej pohladit, povykladat mu vsechno. S rodinou jsme se stridali, aby za nim kazdy den nekdo sel. Cesali jsme mu vlasky, holili fousy... Pak se to stalo, sla jsem za nim na navstevu a byl prikryty. Pochopila jsem , ze uz je uplny konec. Nechala jsem si jej odkryt, brecela jsem, hladila jsem jeho chladne telo a promlouvala k nemu. Mam ciste svedomi a chci Vam vsem vzkazat. Kdo jini nez nejblizsi by se meli se svym bliznim rozloucit!!!
6. Květen 2002 - 19:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef (anonym)
Myslim si,ze se smrti to bude asi jinak. Ono umira jenom telo,kdezto duch a duse ti jsou vecni.Kdyz si nekdo mysli ze je telo,pak at se nedivi ze ho naplnuje strach ze smrti.Jaky by byl ucel zivota kdyby trval tak kratkou dobu,rekneme 50let???Kdo by chtel mrhat tak necim nesmirne vzacnym?Nastesti je nase inkarnace na teto planete jedinecna a uz pro jakoukoliv individualitu neopakovatelna.A kam potom? Prece domu,tam kde mne nebudou trapit zadne bolesti,strasti,starosti ale kde bude jenom radost,stesti,teplo,svetlo a to vse naplneno laskou a moudrosti Jsem,ktery/ktera jsem.
1. Červen 2002 - 22:13
Obrázek uživatele Návštěvník
markyza (anonym)
u ohne sedim, premitam o vsem, co jsem kdy uvidel.o lucnim kviti, motylech, z letnich dnu, kterymi jsem sel.o zlutem listi, babim lete v tolika proslych podzimecho mlze, o stribrnem slunci,svisteni vetru ve vlasech.u ohne sedim, premitam,jaky to asi bude svet,jake to bude, dockat zimya jaro, to uz nevidet.vzdyt vsechno, co jsem nevidel,je vic, nezli to videnea kazde jaro v kazdem hajije zase jinak zelene.u ohne sedim, premitamo lidech z davno preslych leta o lidech, jez nepoznama jaky bude jejich svet.vsak zatimco tak premitamo casech davno minulych,zdaleka krokum nasloucham,kdy poutnik stane ve dverich.smrt tu proste je, takze smirit se s ni proste musi kazdy. a kdyz vam zemre nekdo blizky? smutna vec, ale...vsechno musi jednou skoncit, zustanou vam preci vzpominky. mozna je to omezenost, ale radeji se zabyvam pritomnosti, ktera je fain. smrt, vecnost, vina, hrich.....pojmy. ziju svuj zivot prave ted a podle sebe a sveho presvedceni
2. Červen 2002 - 17:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
já se nikdy nesmířím se svou smrtí...nikdy...
6. Červen 2002 - 15:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
...a není to podobné jako smířit se se svým narozením ???
6. Červen 2002 - 15:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Jako dite jsem se velice bala smrti, pak jsem tezce onemocnela a v dobe, kdy jsem byla smrti velice blizko jsem se prestala bat. Nyni jsem uz dlouho zavazne nemocna a nevidim duvod ke strachu. kdyz usiname, take odchazime nekam do neznama a necitime strach. Jako se nebojime neznama, ktere bylo pred nasim narozenim, neni duvod se bat smrti. Umirani patrne duvod ke strachu je, ale videla jsem prilis mnoho lidi roky paralizovanych strachem z vlastni smrti, ktery jim prakticky zabranoval zit, ze jsem se rozhodla, ze se mu postavim. Navstivila jsem nekolik Hospicu a vybrala si ten svuj. Jsem neverici. Byla jsem vzdy toho nazoru, ze si lide nemaji ublizovat ne proto, aby nebyli zatraceni, ale proste proto, ze se to nedela. Mnoha lidem se pletou pojmy: strach ze smrti, z umirani a z louceni. Je tezke se toho zbavit, ale clovek to sam za sebe dokazat muze. Neproveditelne je asi smirit se se smrti nekoho blizkeho. Ale dospely clovek by se se svou vlastni smrtelnosti mel dokazat smirit. Nevim zda bude neco po smrti. Jsem ale casto unavena telesne i dusevne a preji si klid. Ano, asi bych mohla rict, ze jsem dosahla vnitrniho miru.
17. Červen 2002 - 12:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
narození je přirozené, smrt NE
20. Červen 2002 - 18:07
Obrázek uživatele Návštěvník
lacetka (anonym)
Omyl o NE-přirozenosti všeho co nás potkává je podle mě zdrojem utrpení...Pomíjivost je podle mě jediná jistota, kterou máme, a která se v plné kráse manifestuje před našima očima nepřetržitě, uvědomujeme-li si to... a smíření se s ní pokládám já osobně za lék na utrpení (ať už pod tím osobně a individuálně cítíme cokoliv)....vše co neumíme pustit, a na čem ulpíme je zdrojem námi vnímaného "neštěstí"... Legrační na tom je, že to, co prožijeme si volíme sami, a to rovnou tady a teď... Spatřuji v této svobodné volbě náš velký dar, který buď přijmeme či zahodíme... Je to krásná škola toho, čemu říkáme Život. Vděčnost (za každý okamžik vědomého žití) pokládám za jistou milost poznání, které tyto (veškeré) okamžiky činí posvátným...Nepřestává mě (to) fascinovat
21. Červen 2002 - 15:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Minule jsem psala o jedne ze soucasti procesu smireni se smrti, o louceni. Vsichni mame lidi nam blizke, prirodu, knihy ci filmy, konicky i praci to vse, co naplnuje nas zivot. Pomysleni na to, ze nic z toho uz mozna brzy neuvidim, bylo i pro mne velice tvrde. Pak jsem si uvedomila klad tohoto pocitu litosti: jeste porad toto vsechno mam, stale se mohu z toho vseho radovat. Kazdy den ma mnohem vetsi cenu, kdyz si uvedomim, ze mozna uz brzy o vse, co miluji prijdu. Jsem stastna z malickosti, zivot stale nabizi spoustu krasnych veci a ja je stale jeste mohu prozivat. Prave docasnost vseho, co prozivame, by nas mela upozornit na krasu zcela beznych veci. Asi to zni prilis patetecky. Je mi lito, ze to neumim lepe vysvetlit. Jirina
23. Červen 2002 - 14:05
Obrázek uživatele Návštěvník
ota (anonym)
Zajímavá a dlouhá diskuze, ale není lepší přijmout vše okolo nás a tedy i konec,jak se nám jeví? Každý člověk má přeci svůj osobní svět, který svými myšlenkami a skutky v každém okamžiku tvoří! Těžko si lze tedy představit, že existuje univerzální pravda nebo návod ke smíření se smrtí.....vím o sobě, že co žiju si zasloužím, tak nač si stěžovat. Stačí jen "BÝT" u toho....
23. Červen 2002 - 21:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Odpoved pro Otu. Ano souhlasim, za normalnich okolnosti skutecne staci brat veci, jak jsou, ale nekdy je clovek primo, vecinou nemoci, postaven pred fakt sve vlastni smrtelnosti. Pokud jsem nechtela stravit zbytek zivota v krajni hruze s toho, co bude musela jsem si /velice pracne /polozit otazku o smyslu zivota a polozit si otazku, zda je mozne se smirit s vlastni smrti. Pro me to mozne je, i kdyz nejsem verici. Mela jsem pocit, ze by treba me nazory mohli nekomu v podobne situaci pomoci, ale mozne, ze mate pravdu, ze zadny univerzalni navod neexistuje. Neni ale pravdu, ze bojujeme kazdy svuj vlastni boj, muzeme se pokusit pomahat druhym ,nabidnout jim alespon svou solidaritu, podobnou zkusenost, soucit. Nikdo neni ostrov. Nikdo nebojuje sam, ale i za lidi ve stejne situaci. Jirina
24. Červen 2002 - 11:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeny (anonym)
Pokud Vas opravdu zajima jak to je se smrti, znovuzrozenim a ztratou strachu ze smrti, mate moznost se zucastnit kurzu vedomeho umirani. Nedeste se, neni to zadna hromadna sebevrazda, ale kurz vedeny clovekem, ktery proziva to o cem mluvi, neni to zadny teoretik a je to na nem videt.www.budhismus.cz/brno/Akce/phowa.htm
25. Červen 2002 - 15:53

Stránky

Přidat komentář