25 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

ŠKOLA - deprese

10. Září 2018 - 0:11

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
michal (anonym)
Dobrý den, našel jsem tento server z důvodu, protože se chci s někým podělit o své trápení. Jsem 17 letý kluk a studuji na SŠ druhým rokem. Problém spočívá ve škole. Školu jsem si vybral, protože mě mě docela zajímá, baví a jsem si jistý, že se tí budu chtít zabývat po zbytek života. Jsem na stavební škole, ale teď ten problém. V poslední době mívám ze školy velké deprese. Začalo to již po přestupu ze ZŠ, kdy na mě přišel nátlak učení. na základce jsem neměl nijak hrozný prospěch, myslím,že jsem patřil mezi ty lepší žáky, ale ted na SŠ to je hrůza. Neumím se učit, nejsem schopen se připravovat, první ročník jsem prošel s odřenýma ušima a letošní pololetí jsem již neprospěl z dvou předmětů. Strašně mě to ničí a nevím si rady, postupem času si připadám hloupější a hloupější, neumím chápat matiku a takové předměty kde je třeba využít logiky a celkově výpočty mi nejdou, jsem odlišný od ostatních. Nemám vůbec pevnou vůli, vždycky když jsem doma a vím, že se mám něco učit, tak místo toho abych se učil, tak si pořád připomínám, kolik věcí se musím ještě dnes naučit a pořád si to tak opakuji až je najednou hodně hodin a nebo před učením musím uklízet pokoj a všechny možné jiné věci, jen ne-učit se. Ale největší problém je v tom, že já mám celý den depresi z následujících písemek ale stejně nic proto nedělám. Pořád myslím na některé lidi kolem mě, kteří jsou chytří, nemají problémy a závidím jim. Zajímalo by mě, proč neumím dobře uvažovat, koncentrovat se na učivo, jsem dost nechápavý atd... Já už nevím jak dál, ze školy nechci odejít, chci to dělat i naši to tak chtějí, ale známky mě dost ničí. Neměl někdo už podobný problém ? Nevím na koho se obrátit, nebo jak si uspořádat svůj život. Můj život je strašně rozházený a nemá žádný řád, když si řeknu, že v 5 hodin se budu učit, tak to pak pořád oddaluji a když už k tomu dojde, tak na mě přijde taková únava, že nejsem ničeho schopen. Prosím o radu, nebo pokud jsou na to nějaké prášky, či nějaká poradna existuje. Můj cíl je investovat cokoliv, udělat cokoliv, hlavně abych nevedl stresový život a byl vyrovnaný.. hlavně ve škole. Děkuji
31. Leden 2008 - 19:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Rena (anonym)
Ahoj Michale, nepíšeš, zda máš také nějaké jiné aktivity - sport, jakyk .. atd. Možná, že kdybys na to pořád nemyslel, že něco musíš, nestresovalo by tě to tolik. Učit se je potřeba, ale asi ne za každou cenu, když to tolik nejde... možná, že bych napřed zkusila zaplnit odpoledne i jinou činností, než myslet na to, že bys se měl učit. Pak Ti na to učení zbyde opravdu jen hodina či dvě a třeba ti to půjde lépe. Neřešila bych to žádnými prášky, nemáš nemoc. Můj kamarád opakoval na střední škole třetí ročník a poprvé jsem u někoho viděla, že měl na vysvědčení neprospěl. A nevěřil bys, že vystudoval i VŠ a teď se uplatnil v oboru, které ho nejvíce zajímalo opravdu jako "odborník" a je velice úspěšný. Takže někdy něco nejde a třeba nikdy nepůjde, někdy to člověka nebaví a někdy třeba není pochopen profesorem, ale to je v životě také tak. Držím palec a věř mi, že v tom nejsi sám.
31. Leden 2008 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Lovisa (anonym)
Rena má pravdu. Zbytečně plýtváš energií na neproduktivní myšlenky a stavy. Jestli jsi ten typ, který se dokáže přimět jen pod nátlakem,tak si ten nátlak zařiď, např. jak píše Rena - věnuj čas něčemu, co tě baví a co má pro tebe význam, pak už ti na učení zbyde jen omezený čas a ten využiješ, protože musíš a chlavně chceš.Když si ten bič na sebe nezvolíš dobrovolně,dřív nebo později to za tebe udělají okolnosti a pak by musel trpět nějaký nevyžádaný donucovací prostředek,na to bacha. Příjemné a nepříjemné chodí ruku v ruce,to nejde změnit a tak je lepší, když si formu těch nepříjemností sám vybereš, protože jiné už se pak s velkou pravděpodobností nedostaví,neboť budeš mít povinné penzum vybráno:-)Ty sis zatím nevybral a tak se ti za to mínus nabídly deprese... Hodně pomáhá taky "světýlko" - to si každý den ráno nebo před splněním nějakýho úkolu "rozsvítíš světýlko" - to je, že si řekneš, na co se budeš těšit nebo čím se odměníš, až budeš mít povinnosti hotový a pak musíš dodržet postup - napřed povinnosti,potom zábava - zkrátka každý den nějakou odměnu za to, žes zase udělal další krok. Jinak - hlavu na učení máš, to se neboj, z tvého příspěvku je jasný, že ti to myslí dobře.
1. Únor 2008 - 10:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Lovisa (anonym)
oprava: "...a pak bys musel trpět..." Ještě k tomu, jak píšeš, že někteří jsou chytří a nemají problémy - to vůbec není pravda, neznám nikoho, kdo by vystudoval SŠ absolutně bez jakékoliv pravidelné přípravy jen tak, že si všechno pamatuje ze školy nebo třeba jen jednou přečte. Oni mají jen pravidelné návyky, se kterýma se moc nes..ou, zkrátka je bez zbytečnýho přemítání dodržují a proto je to stojí méně usilí a času. Dělej to taky tak a uvidíš:-) Ta tvoje deprese není k léčbě, je to zatím jen nediferencovaná forma energie,která je obrácená proti tobě. Zkroť ji, dokud nad tebou nemá úplnou vládu a nechej ji dělat něco ve tvůj prospěch. Dokážou to jiní, dokážeš to taky:-)
1. Únor 2008 - 11:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Ahoj,a nemuzes treba pozadat rodice o pomoc...ze bys jim treba rekl,co se mas naucit...dal by sis na to nejaky vymezeny cas a oni by te pak treba vyzkouseli. Sice te neznam,ale myslim,ze problem neni v tom, ze bys na skolu nestacil...jen se neumis efektivne ucit(neboj takovych lidi je mraky).a kdyz clovek zaziva vicemene jen neuspechy, pak mu to tuplem nejde :-(. Stanov si dosazitelne cile-ne ze se naucis pulku knihy za odpoledne- a kdyz je splnis, tak se sam pochval a mej ze sebe radost...casem muzes pridavat...ale zpocatku jde o to udelat jen malinky pokrok a mit z toho radost. A pokud ti opravdu nejaky predmet nejde-jako matika-zkus si najit doucovani.na tom neni nic spatnyho...a pokud bude ucitel co k cemu,tak to urcite pomuze.
4. Únor 2008 - 16:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Ahoj Michale, můj 19letý syn na tom byl podobně jako Vy. Podcenili jsme to. Synovy potíže se zhoršovaly, stres přešel do silné deprese, dostavily se poruchy spánku, soustředění, silné bolesti hlavy, veliká únava... Dnes je na tom tak, že musí docházet k psychiatrovi, bere antidepresiva a chodí na psychoterapii. Pokud se Vaše problémy nezlepšily, doporučila bych Vám vyhledat pomoc u lékaře nebo psychologa, jsou-li Vaše potíže velké, sám je nezvládnete. Tady platí: včasná pomoc = rychlé zlepšení. Zdravím a přeji vše dobré. Pavla
7. Duben 2008 - 14:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Danča (anonym)
četla jsem Tvůj článek a je mi tě fakt líto...jak jsi na tom teďko?
5. Září 2008 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Uf tak to proboha jen nechci. Prasky vyhybam se jak musim. Ja stredni zvladl za strasneho psych. vycerpani, vsak sem maturitu defacto delal napotreti, i kdyz to byla asi chyba ucitelky proste sme si nesedli. Muj problem je, ze u uceni nevydrzim dlouho, ale myslim si, ze kdybych mel slecnu, ze by me vse hned bavilo vice a mel bych vice chuti do zivota.
1. Říjen 2008 - 18:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiří (anonym)
Já měl na gymplu trojky, čtyřky, škola mě příšerně nebavila, neučil jsem se vůbec, smál jsem se a pohrdal šprty, nesnášel jsem hloupé a omezené kantory. Pak jsem se dostal mezi chytré lidi na VŠ, což mě motivovalo, nešlo ani tak o šprtání (i když bez toho by to samozřejmě nešlo), ale hlavně o to, že to nebylo pamětné povrchní učení, ale šlo to do hloubky a mělo to smysl. Taky na vyučující jsem měl poměrně štěstí. Státnicoval jsem za 1 1 2 2. Mí spolužáci z gymplu mi nevěřili. Takže bych to nevzdával, záleží na spoustě okolností, talent a inteligence je jedna věc, motivace a vůle věc jiná. Dobré je si udělat testy IQ, aby člověk věděl, zda-li na to vůbec má. Pokud ano, byla by škoda, promrhat talent a vrozené dispozice.... Zadarmo testy jsou např. na adrese: www.brno-online.cz
1. Říjen 2008 - 20:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Dobrý den, je mi 18 let a chodím na střední školu, a jsem ve třeťáku. Nedokážu se se spolužákama normálně bavit, a při zkoušení to je ještě horší. Největší problém je pro mně mluvit, a dívat se lidem do očí. Už si nevím rady, jestli by třeba bylo lepší ze školy odejít.... . Mám špatný prospěch a za rok mě čeká maturita. prosím o nějakou radu. Dík
8. Říjen 2008 - 20:53
Obrázek uživatele Návštěvník
alex (anonym)
Dobrý den, je mi 18 let a jsem hrozně osamělá, ve škole o přestávkách sedím sama. Nevím, jak se mám se spolužákama bavit. Sem v třetím ročníku na střední škole. V hodinách učitelům nedokážu odpověď, když se mě ptají. Působí mi velké potíže podívat se někomu do očí. Nevím, jestli by bylo lepší ze školy odejít.Prosím Vás o nějakou radu. Jsem velice nešťastná. Děkuji moc Alexandra
10. Říjen 2008 - 19:46
Obrázek uživatele Návštěvník
rypouš (anonym)
Ahoj Michale . V jednom mám úplně stejný názor jako Rena - z podoby tvého komentáře je jasný , že vůbec nejsi blbej . Doufám že víš co to deperse vůbec je . Jestli se každej den cejtíš psychicky špatně , a to i tehdy , kdyj si byl třeba v tom učení úspěšný , měl jsi dobrou známku z testu a začali ti věco ohldně škloli jít lépe , a přitom se pořád cejtíš stejně psychicki špatně , tak to může být něco v nepořádku vyloženě s tvojí psychikou . Důležité je , svěřit se rodině , pokud možno , tak zkusit najít někoho , kdo má podobné problémi a skamarádit se sním nebo si s ním o tom aspoň popovídat , a pokud by ty psychické problémi pořád neodeznívaly , tak jít naprosto jasně za psychiatrem , neuděláš tím žádnou chybu . A pokud by ti tvoje rodiče nechtěli dovolit jít za psychiatrem , třeba z toho důvodu že to "moc přeháníš" a podobně , tak na to se vykašli , prostě je ekompromisně neposlechni , bylo by v sázce tvoje psychické zdraví . Je klidně možné , že se u tebe vůbec nejedná o ňákou psychickou nemoc , která by se doopravdy měla léčit , ale pokud tvoje špatné stavy nepřestanou , a to především poté , co se zlepší tvoje schopnost učení se školních předmětů a odeznění tyvých problémů chápat a podobně , co jsi psal , tak to by jsi rozhodně psychatra navštívit měl , ten by ti poradil , nic tím nezkazíš . Pokud ti třeba tvoji rodiče nedávají podporu v tom , že jsi jim řekl že se každý den cejtíš psychicki špatně , a o návštěvě psychiatra nechtějí slyšet , tak to zkus říct někomu jinému , který je ti blízký a jsi s ním v kontaku , může mít klidně úplně jiný a mnohem lepší přístup k tvým problémům , než tvoje rodiče , třeba . Hodne štěští .
15. Listopad 2008 - 23:05
Obrázek uživatele Návštěvník
stepanka (anonym)
Prosím, mám dotaz. Syn studuje 1. rokem spš a chce přestoupit na jinou sš. Co vše je k tomu potřeba udělat? Děkuji
7. Leden 2009 - 8:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Akcula (anonym)
Já jsem letos v prváku na biologii (VŠ) a jsem s nervama naprosto v koncích. Každý den jsem hysterická, nedokážu se učit, ani dělat úkoly, protože neustále jen přemýšlím, co nezvládnu, co budu dělat potom atd.... Já asi nikdy žádnou vejšku nevystuduju, ale mám jen gympl, to můžu jít tak leda zametat chodníky, ale na školu psychicky nemám...
21. Prosinec 2011 - 13:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Také mám problém se školou. Letos jsem poprvé nastoupila na střední školu. Očekávala jsem, že to všechno zvládnu, ale zatím to moc nezvládám. Strašně se mi stýská po mé základce, po bývalých učitelech, kolektivu, zkrátka po tom klidném prostředí. Na střední toho bude moc, mám hlavně strach z nových učitelů. Ne všichni jsou totiž milí a zkoušení před tabulí je pro mě ta největší noční můra!! Jsem v hrozném stresu, mám strach z každého dne ve škole, z každé vyučovací hodiny. Když přijdu ze školy, už myslím na další den, jak ho asi zvládnu. Vím, že je to všechno velká změna, že si třeba zvyknu. Ale momentálně nedokážu myslet na nic jiného, neumím se teď z ničeho radovat. Bohužel jsem ke všemu typ člověka, co nemá rád změny. Doufám, že tenhle strach a úzkost časem zmizí a že budu mít znovu lehčí hlavu.
17. Září 2014 - 19:20
Obrázek uživatele Návštěvník
V. (anonym)
Ušili jste si na sebe bič, přeceňujete svoje síly, hlásíte se na školy, na které nemáte hlavu a pak se strašně divíte, že to nezvládáte. Dobře vám tak. Moje bývalá spolužačka se taky hlásila na školu na kterou neměla hlavu a pak jsem jí potkávala celou uřvanou, jak se vrací ze školy domu, na konec vzala za vděk učňákem ve Volyni, protože na školu byla blbá jak necky.
17. Září 2014 - 20:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Pampeliška (anonym)
Ušili jste si na sebe bič,...Mám dojem, že tady není problém v IQ, ale v psychickém zvádání. Změna, nároky, lidi, vztahy...
18. Září 2014 - 10:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Já (anonym)
Také mám problém se...Terezko neboj, časem si opravdu zvykneš. A buď ráda, že k tomu nejsi ještě na intru. Když jsem nastoupila na střední, ten 1. rok byl pro mne také katastrofální (nemyslím tím známky, ale zvládání té změny), jsem k tomu navíc introvert, takže to nebylo nic moc. No a tím, že jsem byla na intru, se mi strašně stýskalo po rodičích a připadala jsem si jako vyrvaná z kořenů, snad každý den jsem tajně brečela. Po roce se to tak nějak srovnalo. Poznali jsme se se spolužáky, učiteli i ostatními studenty na škole a internátě a bylo lépe. Ale samozřejmě, na dětství a ZŠ vzpomínám ráda pořád a ty budeš asi taky, byly to ještě téměř bezstarostné časy.
18. Září 2014 - 17:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Terezko neboj, časem si...Děkuji moc za podporu. Mám tedy opravdu alespoň jedno velké plus, že nejsem na intru, ale doma. Budu věřit, že si to všechno časem sedne. Změna je bohužel změna. Ale rozhodně obdivuji všechny, co to zvládají i s intrem.
18. Září 2014 - 19:26
Obrázek uživatele Návštěvník
neboj (anonym)
Děkuji moc za podporu. Mám...:-)
18. Září 2014 - 21:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Adéla (anonym)
Ahoj mám podobný problém jsem v posledním ročníku na ZŠ a je to strašně všechen ten stres ze známek a přijímačem máme toho ve škole strašně hodně same pisemky a úkoly zkoušení atd. Porad jsem v depresi kvůli známek protože rodiče chcou at mam jedničky nebo dvojky jenže se mi to vůbec nedaří .......
12. Říjen 2014 - 21:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Mein Anführer (anonym)
Ahoj Michale, nepíšeš, zda...du liegst falsch. sterben. damit deine Mutter stirbt
13. Únor 2018 - 11:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
Dobrý den, jsem Veronika a chodím do 8 třídy a mám deprese s učitelů a s učením, nikdy jsem nebyla ta holka co má hezké známky, každý den brečím protože už to nezládám od 7 třídy mám špatné vysvědčení pořád se učím ale nějak to prostě nejde, nevím co mám dělat, lidi z mé třídy se vždycky smějí že tohle neumím atd... Ale já se prostě učím a nic, pomůžemi tady někdo? Jinak se omlouvám za mojí gramatiku
16. Leden 2019 - 16:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Jindra K (anonym)
Odpověď na Dobrý den, jsem Veronika a
Veroniko, nestresuj se tím. Každému holt škola nejde. Já se ze školy vždy hodně stresovala, byla jsem jedničkářka, i z dvojek jsem měla blbou náladu. S odstupem času jsem poznala, že známky nejsou vše. Spolužáci, co měli hodně špatné známky, vyučili se, byli kolikrát v životě úspěšnější a hlavně spokojenější než lidi s vysokou školou. Neříkám, aby si se nesnažila a neučila, ale nic si nedělej z toho, když to vždy nepůjde. A pokud se ti někdo směje, že ti něco nejde, tak je především on hloupý, ať už má známky jakékoliv. Existuje něco jako sociální inteligence a ta je velmi důležitá a naučit se moc nedá. Jinak mne vždy pomáhalo nechat se vyzkoušet od rodičů či si dělat písemné výpisky nebo se učit a vzájemně zkoušet s nějakou kamarádkou. To, že ti škola nejde, může být i přetažením. Zkus si trochu odpočinout, chodit brzo spát a třeba se ti paměť a koncentrace zlepší.
20. Leden 2019 - 18:01

Přidat komentář

Reklama

Reklama