135 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Také už jsem četl bezpočet této literatury. častečně si myslím že to funguje ale je to hrozně houpavý,Zatím se nedaří vše co bych si přál ale pracuji na tom. Zabývám se tim už možná 18 let. Ale možná ani po této době nemůžu říct jak to přesně funguje na 100 procent. Možná moc tlačim na pilu. ale myslím si že je to o tom nemít negativní myšlenky. Ale zkuste v těžkej životních situací myslet jen pozitivně, ten kdo to zřejmě zvládá tak si myslím že má určitě lepší výsledky než já.
11. Prosinec 2008 - 6:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Ne nesmíš se moc snažit,násilně.... jen lehce .....a myslet pořád positivně je blbost...všechno musíš prožít do hloubky, ne potlačovat svoje pocity .....a myslet násilím pozitivně...to je chyba .....
11. Prosinec 2008 - 6:59
Obrázek uživatele Návštěvník
hypomo (anonym)
to co tu všichni melete za kraviny se neda poslouchat ja se o toto tema zajimam asi 12 let vše mi zatim vychazí v klidu a moje rada na naprogamovaní cile do podvědomí je techto par kriterii : ze začatku si musite procistit hlavu od vseho spatneho cili asi 5 minut si zameditovat , po tech 5 minutach uvolnit cele svoje telo uvolnit , byt v absolutnim klidu ,v hlavě si promitnout to cosi přeji a potom si to rikat v duchu dokud se vam to nevreje do paměti a pak si to rict nahlas Anejhlavněc v to cosi přejete musite v to věřit(tva víra tě vylecí)nebo (ježiš řekl petrovi at vystoupi z lode na moře a jde knemu petr veril a sel k jezisi ale podival se potom pod sebe prestal verit a zacal se topit ) a (nebo muj tatka mi vypravel od instruktor v brne memu tatkovi vypravel pribeh ktery se stal v tomto tisicileti : parta kluku se chteli pomsti alesovi za to ze je ve skole bonznul že nemaji domací ukol a tak si ho po skole chytili a svazali ho a oci mu zavazali a rekli mu ze ho upalej jako carodejnici a misto toho se na nej vycurali ten kluk mel na sobe popaleniny 2 stupne kdyz prijeli zachranari ) a proto verete v to co si prejete a budete mit stasny zivot jestli budete chtit informace tak se ozvete na e-mail :Bimbo13"centrum.cz
24. Únor 2009 - 20:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Panepávekjánech (anonym)
Jak můžeme bezmezně věřit tomu, co si přejeme? Jak to udělat, abychom předem nepochybovali?
24. Únor 2009 - 21:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Wax (anonym)
Bimbo mlčí...
25. Únor 2009 - 23:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Elsa (anonym)
Lidičky ,napište ještě něco zajímavého ,jaké máte zkušenosti s podvědomím ,pozitivním myšlením.Teď jsem zhlédla film Tajemství a Co my jen víme.Hodně zajímavé a vypadá to tak jednoduše.
10. Březen 2009 - 16:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Elso, jednoduché to určitě není, ale chce to vytrvat a nevzdávat. Tajemství mě taky hodně nakoplo, ale i pozitivně myslet, se musí člověk naučit. Já jsem začala praktikovat metodu EFT a je to super.
10. Březen 2009 - 22:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Myslím, že není třeba vůbec nic praktikovat, důležité je mít neustále čistou mysl a úsměv na tváři, pak se daří ve všem. Pozitivní naladění je lékem na vše.
11. Březen 2009 - 0:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Díky za pěknou diskusi :) Já se to momentálně učím, ovládat co nejvíc své myšlenky a ty negativní přeměňovat na pozitivní ještě dřív, než se rozvynou..Někdy to jde líp, někdy hůř, ale určitě se to dá naučit a časem tak začně člověk myslet automaticky. A na co myslíme, tím se stáváme :)
11. Březen 2009 - 19:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Silvie (anonym)
Já se taky snažím myslet pozitivně a hlídat si své myšlenky a ty negativní hned vymazat nebo je přeměnit na pozitivní,ale přesto se mi zdá,že je to takové povrchové.Jak se má člověk vypořádat s něčím hlubším,co je uloženo někde v podvědomí,co v člověku zůstane,když si prožije nějaké hrozné věci.Co s tím?Má s tím někdo zkušenost?
12. Březen 2009 - 0:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Silvie, a jak ty negativní myšlenky mažeš? Jako, že na ně hned zapomeneš a nepřipouštíš si, že tě něco negativního napadlo? Na vyrovnání se s něčím hlubším, co máš uložené v sobě, je nejlepší odpuštění. Odpustit ze srdce tomu, kdo ti ublížil. To je nejvíc, co můžeš udělat. A pokud si v sobě nosíš něco, kde ti nikdo neublížil, ale třeba se nemůžeš vyrovnat se ztrátou někoho apod., tak je důležité si uvědomit, že nic na světě není náhoda, že i ty bolestivé věci nám mají něco důležitého dát a dívat se tak na ně - jako na pomocníky.
12. Březen 2009 - 8:29
Obrázek uživatele Návštěvník
František (anonym)
Copak je to ta metoda EFT?
12. Březen 2009 - 8:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Petero,Silvie,Františku, nejlepší je si uvědomit,že vše co člověk prožil je minulost a vlastním způsobem myšlení onu minulost přetahujeme do přítomného okamžiku,což sebou přináší v negativním myšlenkovém pojetí, jistý druh utrpení. Uvědomíme-li si,že minulost nelze vrátit ani ji nějak vyřešit,pak toto uvědomění dokáže samo od sebe vymazat starý způsob myšlení. Toto uvedomění se časem projeví jako bdělá pozornost a pak uvidíte co se stane. Je také dobré si uvědomit,kdo toto prožívá a sledovat to. Né se prát s myšlenkami,a přeměňovat je na dobré,tím se posiluje ego - tím soubojem. Co zde popisuji je změna nenásilná zato velice radikální. Máte-li strach,neutíkejte před ním - jen jej začněte pozorovat a uvidíte co se stane. To samé platí o hněvu,radosti,starosti,pýchy, bolesti,touhách všeho druhu atd.
12. Březen 2009 - 18:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Přesně jak píše Milan....nejde pořád myslet pozitivně ...prostě k životu patří i negativní myšlenky, jak začneš potlačovat negativní, tak je zastrčíš do podvědomí a budou tam dělat paseku, můžeš onemocnět, pocit je potřeba procítit ...i třeba negativní, vztek, pláč , smutek......To co píše Milan je už pro pokročilé, dívat se na ten pocit zhora a pozorovat ho jako nestranný pozorovatel, to každý neumí.....každopádně násilím se nutit do pozitivna je největší chyba....to nikam nevede....
12. Březen 2009 - 18:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Yossarian, ale to, o čem píšeš - vztek, pláč, smutek, to pro mě nejsou negativní myšlenky, ale emoce a těm dávám průchod, těm se vůbec nebráním. Plácu, když to tak cítím apod. Ale to, co chci odbourat, jsou např. negativní myšlenky vůči jiným lidem. Prostě, když mě někdo naštve, tak se na něj v duchu nezaměřit a nezačít mu nadávat, ale ten vztek obrátit jinam, ne k tomu člověku. Tím se vytváří nitky, spojení s tím člověkem a můžeme se třeba navzájem energeticky vysávat apod. Asi jsem to předtím napsala špatně. Prostě pro mě je hlavní nemyslet negativně o jiných lidech, to je to, co se chci naučit..
12. Březen 2009 - 19:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Milane, určitě máš pravdu v tom, že je důležité uvědomit si, že minulost je minulostí, se kterou už mnohdy nic nenaděláma a přijmout to. Pro mě je to těžké, ale učím se poučit se z chyb a už se v tom nepiplat, jít dál. Některé věci napravit jdou, třeba tím odpuštěním, zvlášť když ublížíme my a trápí nás výčitky svědomí.
12. Březen 2009 - 19:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Lola (anonym)
Minulost je minulost, hezky se to poslouchá. Ale já si prostě nemůžu pomoct a musím pořád přemýšlet, co by teď asi bylo, kdybych tenkrát udělala něco jinak a že těch věcí je bohužel. A taky někteří lidi vám chyby rádi připomenou, to je pak těžké.
13. Březen 2009 - 17:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Lolo,to je nesmysl se takto trápit, kdyby neexistuje! To co, můžeš ovlivnit, je tvá přítomnost a budoucnost a je škoda místo prožívání přítomného okamžiku myslet na minulé chyby, které už ovlivnit nemůžeš. Záleží jenom na tobě, jak se k tomu postavíš, každý jsme strůjcem svého života. Snaž se minulost "napravit" přítomností, tím, že budeš žít tak nejlíp, jak umíš..
13. Březen 2009 - 20:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Ahoj Petro, tvůj přístup k problematice života je velice ušlechtilý a chválihodný. Tvá snaha vidět,vnímat a pochopit mezilidské vztahy spojena touhou po učení již brzy přinese příznivé výsledky. Je krásné být takto otevřený pro nové nazírání a učení se. Tato otevřenost je spojena s nádhernou zranitelností, nevinností a nesmírnou duševní krásou. Ano ,minulost změnit nemůžeme. Můžeme se od ní ledacos naučit - popisuji sebepoznání. Začnu velice pomalu. Naším problémem je naše myšlení,které produkuje představy ne jen o nás samotných,ale také o těch ostatních s kterými jsme nuceni žít. Uvědomme si,že tyto představy mají všichni lidé a jsou vlivem tradiční výchovy a vzdělání v protikladu k těm našim. Většina lidí tedy jedná nevědomě pod vlivem těchto představ a záměrně nechtějí druhým ubližovat i když tak mnohdy činí z nevědomosti. Jsou však i tací,kteří záměrně a cíleně vyvolávají spory a konflikty. Jestliže si toto dokáži uvědomit,většina problémů a trápení odpadne zcela přirozeně. Pak uvidíš,že lidé jsou vlastně se svými vnitřními nebo vnějšími konflikty skuteční chudáci. Místo odsouzení a vzájemného ubližování nastupuje pochopení projevující soucit a snahu pomoci. Aby mohl vzniknout opravdový vztah,minulost musí zemřít,jinak jde o střet představ,které brání porozumění a opravdovému přátelství. A opravdový vztah probíhá pouze v přítomném okamžiku. Zatím se měj hezky.
13. Březen 2009 - 22:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Ahoj Lolo, když tě to Tvé myšlení takto trápí,pokus se v momentě tohoto uvědomění uplně zastavit, pozoruj v sobě co se odehrává a dále to neanalyzuj. Myšlení je vysledek minulosti a analýza podporuje myšlenkový proces,čímž dochází k úbytku energie potřebné nejprve k vnímání skutečnosti a později k vhledu,který je schopen vymazat absolutně všechny strasti a přináší sebou moudrost spojenou s láskou a soucítěním. Pak teprve život dostává úplně jiný význam a smysl. A to,že ti někdo vyčítá chyby,můžeš krásně otočit ve svůj prospěch,když si uvědomíš,že Ti ze začátku lidé tímto vlastně pomáhají, i když jde někdy o velice neomalený projev. Brzy se vyjasní a bude mnohem líp. Nenaříkej na současnou situaci,vždyť malé děti se také učí chodit, tisíckráte spadnou a přeci znovu vstanou. Měj se také hezky.
13. Březen 2009 - 23:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Sylvie (anonym)
Milane a Petro,děkuji za moc krásné příspěvky,musím říct,že mě zahřály u srdíčka. Jen bych se chtěla zeptat,jak je to s tím odpuštěním.Jak odpustit,abych to cítila od srdce,aby to nebyly jen slova,ale abych to cítila opravdově,abych se zbavila hněvu ,který v sobě cítím vůči někomu,protože tak si přece člověk ubližuje jen sám sobě.
14. Březen 2009 - 0:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Milane, děkuju ti za opravdu moc krásná slova, tvé myšlenky jsou úžasné a pro mě moc inspirativní :) Sylvie, děkuju :) Je super, že jsi rozhodnutá odpustit a netrápit se hněvem, který opravdu ubližuje úplně zbytečně. Popíšu ti odpuštění, jak mi to poradil léčitel. Chce na to chvíli času o samotě. Nejdříve se zklidni, několikrát se zhluboka nadechni a vydechni a pak si představ, že před tebou stojí ten, komu chceš odpustit. Můžeš si to klidně představit tak, že zazvoní a jdeš mu otevřít ke dvěřím :) Potom mu řekni: "Děkuji, že jsi přišel. Nadešel čas, abychom uzdravili náš vztah. Abychom se už netrápili ty ani já, tak mi prosím tě odpusť, ať už jsem ti ublížila vědomě, či nevědomě. Odpouštím také všem ostatním, ať už jsem jim ublížila vědomě či nevědomě (to je dobré říct,i když už nemáš nikoho dalšího, komu si myslíš, že bys měla odpustit) I já ti odpouštím a odpouštím také sama sobě. Děkuji ti a jdi v pokoji." Slovosled není důležitý, můžeš si to upravit podle sebe, důležité je to opravdu procítit, klidně si u toho poplač, můžeš to i několikrát zopakovat, pokud budeš mít pocit, že to jednou nestačilo. Uvidíš, že se ti uleví! A přečti si, co mi napsal v posledním příspěvku Milan o lidech, kteří záměrně ubližují a jak bychom se na ně měli dívat. Mohlo by ti to při tom odpuštění taky pomoct, abys místo hněvu cítila spíš lítost.. Držím palce, ať se to povede!
14. Březen 2009 - 7:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Ahoj Sylvie, je to opravdu moc krásně vyjádřeno. Aby člověk mohl opravdu hluboce něco cítit od srdce,měl by v sobě probudit hluboké porozumění pro vzájemné vztahy s ostaními. Všichni lidé bez vyjímky chtějí být milováni,a v tom jsme všichni vnitřně úplně stejní. Většina lidí přirozeně touží po lásce a vzájemnému porozumění,což číní život šťastnějším. V opačném případě všichni trpíme ve vzájemných malicherných sporech, jenž ze života činí zoufalou bitvu o přežití s pocitem marnosti a nesmyslnosti takovéhoto druhu existence žití. Jestliže nám tedy opravdu záleží na mnohem lepších mezilidských vztazích,než jaké jsme doposud vytvořili,pak je důležité pochopit myšlení ostatních lidí, a jak onen druh myšlení vznikl a vytvořil protichůdné postoje vytvářejíce nedorozumění, nesnášenlivost,vychytralost,bezohlednost, krutost,války,bídu,všechno to zoufalství a utrpení. Jako malé děti jsme se narodily s určitým charakterem osobnosti,ale tradiční výchova spolu s určitým typem vzdělání rozvíjí také určitý druh myšlení - národní,politické,náboženské,ideologické, rasové,sektářské,skupinové,profesní a osobní. Tento druh myšlení vytváří určitý druh představ,které vzájemně mezi sebou soupeří o sebeurčení a prestiž. V takovém chaotickém ovzduší opravdu žádný vztah člověka k člověku neexistuje. Je to opravdu smutné. Vidíme-li toto všechno a chápeme důvody vzniku tak žalostných poměrů aníž bychom to odsuzovali,pak se v nás probudí přirozená inteligence a lidskost. Tato lidskost probouzí moudrost jenž inpiruje vůli, a tato vůle inspiruje lásku pomáhat ostatním vyvázat se s takovéhoto způsobu myšlení a jednání. Mame-li v srdci tuto lásku k lidem a přejeme-li si aby i ostatní lidé netrpěli, pak tato láska nám dá toto pochopení ve kterém již není místa pro hněv a odsouzení. Toto pochopení sebou nese soucit a upřímnou snahu pomoci tam, kde jsou pro to vytvořeny podmínky. Takový člověk nikdy nevstoupí do sekt či jiných organizací shora uvedených typů. A tím přestává ubližovat sobě i ostatním,neboť toto poznání vede k vnitřní svobodě, jenž nemá potřebu někoho ovládat či vlastnit. Tento způsob života je mnohem smysluplnější,šťastnější a radostnější. Měj se hezky.
15. Březen 2009 - 0:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Sylvie (anonym)
Zdravím Vás ,Milane a Petro,pár dnů jsem teď nebyla na netu až dnes,tak bych Vám moc chtěla poděkovat za krásná a smysluplná slova a rady. Vidím ,že se mám ještě hodně co učit,ale život je vlastně o tom,aby se člověk učil a asi se i poučil z chyb.Taky věřím,že nic není náhoda,to co člověka v životě potká a taky lidi,které potká.Vše se děje proto,aby to člověka někde posunulo,něco ho to naučilo.Mám s tím osobní zkušenost.Taky mě se změnil život poté,co jsem před 2 lety prodělala onkologické onemocnění.Život má pro mě smysl ,vážím si ho,změnila jsem žebříček hodnot a hlavně jsem našla svoji víru,která mi hodně pomohla srovnat se s minulostí.Minulost změnit nemůžeme,tak nemá cenu se k ní vracet.Také já ted?žiju každým novým dnem,myslím,že jsem v tomto směru udělala tlustou čáru za minulostí,snažím se to brát tak,že nemoc mě měla něčemu naučit,ale přesto cítím ,že mi zanechala jakousi bolest v srdci,strach.Nevím,co s tím,jestli bych měla dát průchod emocím,zkusit regresi nebo něco jiného.Snad mi budete moci poradit,vaše odpovědi jsou velmi moudré a vážím si jich.Mějte se pěkně.Sylvie
20. Březen 2009 - 17:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Já to vnímám tak , že odpuštění i negativní myšlení se má řešit podobně ...proč bych měla myslet pořád pozitivně......aby byla rovnováha, musím někdy myslet i negativně a ne se křečovitě snažit být pozitivní ......totéž odpuštení, když mi někdo ublíží, tak ho vymažu, nezatěžuju se jím...... ale nebudu se křečovitě nutit do lásky k němu, když to necítím .... V DUCHOVNU JE MOC DŮLEŽITÉ NEDĚLAT NIC NÁSILÍM A NUTIT SE , TO je PODSTATNÉ.....jinak to stejně nebude správně fungovat.....já vím, že ten člověk je nevědomý a nízký, ale nebudu v sobě předstírat lásku k němu jen proto,abych se cítila líp a očistila se........myslím že nejdůležitější je pocit procítit( i negativní) a pak ho už neřešit .....:):)
20. Březen 2009 - 18:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Milá Sylvie, vidím,že svůj život začínáš velice dobře chápat. Ano, jde o proces učení jenž je vždy individuální záležitostí jednotlivce. Tato nemoc ti skutečně přišla na pomoc,jak sama dobře víš. Píšeš,že ti zanechala v srdci jakousi bolest a strach. Z čeho vyvěrá ona bolest /psychologická/ a strach? Co je to za obavu? Ptám se proto,aby z tvé strany vlivem naší vzájemné komunikace došlo k hlubšímu uvědomění oněch příčin,které mohou být poté správně nahlíženy,pochopeny a vyřešeny. Klidně dej svým emocím volný průchod,jde o nevýřešené vnitřní konflikty a dilemata, které se tímto uvolní,vyplavou na povrch přestavajíce škodlivě působit na tvé duševní a fyzické zdraví. Pak je lépe vidět na příčiny emocí ukazující vnitřní zavislost, od které se tímto způsobem můžeme osvobodit,a to do života vnáší novou kvalitu porozumění pro problémi ostatních. Ono hluboké pochopení uklidnňuje hladinu mysli,probouzí přirozenou laskavost, šlechetnější způsob života,vznešenější pohled na útrapy ostatních a rozvíjí v pravém slova smyslu lidskost,která přitahuje ostatní lidi, jimž je tento vnitřní postoj blízký. Každá myšlenka vyvolává v nás určitou představu nebo přesvědčení,což ovlivňuje chemii těla /vytváří chemické substance/, ovlivňuje určitým způsobem tělesné organy. Tak můžeme velmi snadno pozorovat, jak v hněvu nám stoupá krevní tlak s projevujícími se příznaky atd. Proto je důležité, vidíme-li nebo zažíváme-li jakoukoliv životní situaci,aby došlo k správnému pochopení a přijetí. To vnese tolik potřebný vnitřní klid,ve kterém se řeší veškeré vzniklé problémi. Velice důležitý je vnitřní postoj, vztah k ostatním lidem,zviřatům,ale i životnímu prostředí. Abychom chápali naše vztahy k ostatním,je třeba se učít v zrcadle vztahů,kde se vše v každou chvíli odhaluje, pak už záleží jen na naší ochotě to chtít vidět takové, jaké to ve skutečnosti je, a neutíkat do forem ospravedlňování či vysvětlování,proč takto jednám. Je to, jako kdyby člověk se sám postavil na pranýř. Proto nejsou potřeba žádné regrese, naše minulost nám vstupuje do života každým okamžikem,kdy máme možnost vnímat to co nás utvářelo a vlivem tohoto poznání, to odkládat. Tím se osvobozujeme od minulosti a začnem pociťovat štěstí jenž je zdrojem našich životů. Starosti a strádání přijímáme tradiční výchovou a vzděláním. To vše,je jen starý mentální návyk,který je poznán,pochopen a odložen. On překrývá ono štěstí,jenž není smyslovým uspokojením,po kterém ostatní tolik nevědomě touží. Měj se zatím hezky.
22. Březen 2009 - 0:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Sylvie (anonym)
Moc děkuji,Milane,je opravdu zajímavé,co píšeš a určitě mě to přivedlo ještě k většímu zamyšlení.Myslím,že můj strach je v této chvíli neopodstatněný,přesto uložený někde v podvědomí,je to strach ze smrti nebo možná i spíše z utrpení před ní,kterému jsem musela čelit před 2 lety při léčbě onkologické nemoci,která nebyla bez komplikací a jelikož mám dvě malé děti,tak jsem si nedokázala představit jinou alternativu než že se uzdravím,přesto jsem se hrozně bála.Přesto mi nemoc přinesla i pozitivní změny,především duchovní růst,za to jsem moc vděčna.Snad to nebude znít nějak neskromně,ale myslím že jsem ušla za ty dva roky ve svém životě velký kus cesty,ale přesto nejsem tak vyrovnaná,jak bych si přála.Chtěla bych nalézt ještě většího vnitřního klidu.Myslím ,že jsem pochopila čemu mě měla nemoc naučit,tak proč ty strachy,jak se jich zbavit,možná jsou pro mě hnacími motory,abych na sobě ještě více pracovala. Měj se moc hezky a ještě jednou děkuju.Sylvie
24. Březen 2009 - 23:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Ahoj Sylvie, tento Tvůj strach je velice opodstatněný pokud Tě provází a ubírá na vnitřním klidu. Proto je důležité se této otázce blíže věnovat,aby mohlo dojít k nahlédnutí příčiny onoho strachu a jeho pochopení. Milá Sylvie,co napíši může být pro někoho dost složité nejen k pochopení,ale také k žití. Myšlení má v sobě tendenci dál mechanicky pokračovat ve starých mentálních návycích,které nemohou prolomit staré obrané mechanismy těla a psychiky. Existuje strach sám o sobě, a nebo ve vztahu k někomu či něčemu? Existuje více strachů,nebo se jedná o strach jediný projevující se v různých formách? Jaký je rozdíl mezi psychickým a fyzickým strachem? Zkus se prozatím trochu zamyslet,je to jednoduché,ale těžko realizovatelné pro člověka,který je závislý na názorech,lidech,knihách či jiných ideálech. Když přichází smrt,toto vše stejně odejme. Proto je dobré tuto závislost nechat zemřít již za živa,život pak dostává úplně jiný význam a smysl. Poté přichází svoboda,poznání,skutečná láska projevující se soucítěním se všemi živými bytostmi,pochopení osudovosti a lidmi nepoznaným štěstím. Toto vše Tě čeká,po překonání onoho strachu vlivem pochopení. Zítra se o strachu rozepíši podrobněji. Zatím se měj hezky.
25. Březen 2009 - 23:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Milan, Sylvie: Nechcete si to řešit přes mail, odbočujete od původního tématu.
26. Březen 2009 - 15:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Otázka pro anonyma 15:59:14, co je podvědomí, a jak se projevuje jeho síla? Mohu Tě ujistit,že to co zde řešíme se Sylvií,vychází přímo z této tématiky. Upozorňoval jsem na to,že někteří lidé mohou mít potíže to pochopit. Ahoj Sylvie, podíváme-li se na strach,můžem vidět,že sám o sobě neexistuje,jelikož může existovat pouze ve vztahu k někomu či něčemu.Projevuje se touhou po bezpečí, po sebenaplnění a pokračování v existenci. Tento strach je pouze jedno jediné vnitřní mentální hnutí projevující se nanenek v různých formách. Samozřejmě vychází z našeho podvědomí,které je výsledkem nahromaděné minulosti ne jen z tohoto života,ale také životů předešlých,které utvářely naší osudovost se svými projevy v současnosti. Skutečný strach prožíváme pouze v přítomném okamžiku při momentálním ohrožení našich životů a zdraví,například neuváženě vtoupíme do vozovky pod kola projíždějícího auta,nebo při nemoci ohrožující život /Tvá zkušenost/,nebo při nečekaném pádu z výšky atd. Ale vzpomínka na tyto proběhlé strachy a nebo představa co by se mohlo stát v budoucnu,tvoří neskutečný psychologický strach jenž nám bere potřebné množství energie na regeneraci našich těl i myslí. Z minulosti se člověk poučí a jde dál,proto se jí dál nezabývá a zbytečně neanalyzuje. Pokud se chceš Sylvie,osvobodit od strachu,pak pochop,že dřív nebo později budeš muset odložit Své tělo. Víc než-li na délce pozemského života, by Ti mělo záležet na kvalitě jeho prožívání. Pokud chce být člověk šťastný, zažít a pochopit smysl života,měl by tento šťastný způsob života dopřát i ostatním,a žít tak aby nebyl příčinou utrpení. O těchto příčinách jsem psal v předešlých příspěvcích. Štěstí ostatních, se pak stane také štěstím tvým a bolest námi způsobená druhým,nebo jen tolerovaná ze zvyku,se nakonec stává naší bolestí a utrpením. Jsem přesvědčen,že už to pomalu začínáš chápat,proto Ti bylo dopřáno a dovoleno ještě pokračovat v tomto životě,aby ses mohla něčemu naučit,ledacos pochopit a předávat to dál dětem i ostatním. Měj se zatím moc hezky.
26. Březen 2009 - 23:50

Stránky

Přidat komentář