30 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Sebevrazda blízkého člověka.

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Pred osmi mesici zemrel clovek, ktereho jsem milovala. Porad premyslim nad tim jak se tomu dalo zabranit. Urcite slo udelat neco, aby se to nestalo. Protoze jak uz tady nekdo napsal existuji dva druhy sebevrahu. On patril k tem, kteri se o sebevrazdu pokouseji na mistech kde je velka pravdepodobnost, ze jim nekdo pomuze. Ja se tim ted docela trapim a nekdy si to dokonce davam za vinnu. Obcas mam dokonce pocit, ze me ty myslenky pohlcujou. Ze prestavam zvladat situaci a nekdy me napada, ze by mi bylo taky lip kdybych to skoncila. Jenze diky nemu vim jaky to je kdyz tady zustane nekdo kdo vas ma rad a komu na vas zalezi. A mozna jen proto to neudelam, protoze nechci aby se nekdo citil tak jako ted ja.
22. Červen 2003 - 14:27
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Lucko, ono je to tezke...muj byvaly se po 14 letech naseho vztahu - pratelskeho nikoliv partnerskeho ci manzelskoho - pokusil o sebevzazdu (vsugeroval si nejakou nemoc) a ja jsem ho zachranila...jelikoz to bylo v zime, sla jsem asi 3 hodiny po jeho stopach, az jsem uvidela krev a pak i jeho...nastesti se mi podarilo ho dopravit do nemocnice, dodnes nevim jak...ja jsem se s tim take nevyrovnala, ac on zije...stale se mi zda, ze jsem ho nenasla, ze zemrel a ze vse je moje vina...a on....on si pobyl 3 mesice v nemocnici a pak si nasel jinou babu a me akorat nici a vyuziva dal svymi telefonaty, protoze vi, ze jsem jeho kamaradka a ze mu vzdy vyhovim, protoze mi porad na nem zalezi...takze ted si rikam...ja zachranila jeho zivot, ale za jakou cenu? ze je ze me troska a nejsem schopna se s tim vyporadat...a zacit znovu zit? je to fer?
22. Červen 2003 - 14:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Ahoj Ivo. Jo mozna mas v necem pravdu, ale premyslej ted trochu jinak.Co kdybys ho nenasla a nezachranila ?? Jak by ti bylo ?? Spousta nevyresenych otazek. Spousta veci, ktere se uz nedozvis. Ty si ted rikas za jakou cennu ?!?!? Ale... ale ty tohle jeste muzes zmenit !!! Hm ?
23. Červen 2003 - 20:53
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Ahoj Lucie. Vis, ja jsem ho vzala ven-na vesnici, protoze jsem mela strach, ze doma skoci z 8. patra, myslela jsem, ze zmena prostredi mu pomuze...ani ve snu by me nenapadlo, ze si neco udela..On ten problem nechtel nikomu rici jen me a lekarum - donutila jsem ho jit na testy...ano, mela jsem ho rada a moje svedomi mi velelo, ho najit, i kdyz jsem byla totalne vycerpana...nakonec se zdarilo...ale na druhou stranu, co z toho mam, jemu lekari pomohli, pak rodina a ja jsem ted na tom strasne...a stale se mi zda, ze jsem ho nenasla, ze jsem ho nezachranila, tak proc mam takove vycitky, kdyz jsem udelala vse proto, abych mu pomohla, proc se mi zda o te spouste krve, kterou mel na bunde a na tele...proc me nici, kdyz mi zavola...on je v pohode, ma novou pritelkyni, jezdi si na dovolene a ja jsem sama a ke vsemu diky jemu mam nahromadenou spoustu prace, kterou jsem nestihala, jelikoz jsem chodila kazdy den za nim na 7 hodin do nemocnice aby nebyl sam...kazdeho i vlastni rodinu odmital...pak jsem si nabrala jeste dalsi praci, abych nemusela moc spat, protoze jsem se bala spanku - tak jsem delala abych spala max 3-4 hodiny - to jsem padla unavou a spala jsem relativne...Co z toho mam, ze jsem ho zachranila, kdyz muj zivot je ted v troskach...vim, ze bych ho nedokazala nezachranit...udelala bych to znovu...ale kdo ted pomuze me...proc mam stale vycitky...mas pravdu...kazdy jsme strujcem sveho stesti...a ne kazdy ho muze mit...
24. Červen 2003 - 8:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Lucko přestaň o tom přemýšlet nebo se z toho ještě zblázníš. Mám stejné zkušenosti, i když je to už 7 let. Takovýto člověk je duševně nemocný a pokud se rozhodne sebevraždu spáchat tak ho stejně neuhlídáš. Můj přítel se o to pokusil celkem 3x, vždy ho někdo našel a potom skončil v nemocnici na léčení, které stejně nepomohlo, trýznily ho neustále deprese i při každé změně počasí. Bylo to na zbláznění. Desítky telefonů každý den, pořád dokola. Po jeho smrti, která mi nebyla lhostejná jsem to brala jako úlevu. Je to hrozné, zkrátka si nic nevyčítej, bylo to jeho rozhodnutí. Alena
24. Červen 2003 - 15:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Ivi domivam se, ze je to nejaky druh posttraumaticke reakce. Ivi, neber to nejak ve zlem, ale s nekterymi problemy si clovek sma neporadi. bylo by dobre vyhledat odbornika-psychoterapeuta nekoho kdo ma s posttraumatickymi stavy zkusenost. Vidim v tom vychodisko, ze by ses konecne prestala trapit zlymi sny a vnimat hruzu z neceho,z ceho se vlastne stala jen cast. Fakt je ten ze ted je Tvuj partner v pohode a hroutis se Ty. mysli, ze je pekne bezohladny, nejen ve svem pokusu o sebevrazdu, budiz to se snad muze stat, ale ze i ted kdy zije svuj vlastni zivot Ti do Tveho zivota stale vstupuje. Ale tohle vsechno by s tebou mohl vyresit odbornik. Nejak mam vetsi duveru k zenam a k psychiatrum. Psychologove, ktere jsem kdy poznala vse jen zlehcovali. Kdezto u psychiatru pokud byli dobri jsem mela pocit ze skutecne chteji najit reseni. Mne velice pomohly psychoanalyticke nahledy a mohla bych je skutecne doporucit, vyjasnilo se mi tim mnoho veci a vubec jsem se velmi uspesne srovnala. Ale to je jen ma zkusenost a muj nazor. Ale rozhodne by bylo dobre kdyby si s tebou nekdo nekolikrat dukladne o vsem popovidal, takze se vyhni "odbornikum" kteri s tebou budou mluvit deset minut a pak Ti napisi pul igelitky leku. Skutecne bych doporucovala nejaky druh analyzi nebo jine terapie, kdy by to s Tebou odborny lekar vse poradne probral. neni to zalezitost na jedno sezeni ale uz po nekolika sezenich by ses mohla citit lepe. Podle mne to hradi pojistovna. Myslim, si ze protoze mas stavy ktere popisujes jako velice tryznive a plne hruzy, skutecne by bylo dobre psychoterapeuta vyhledat. zadna ostuda nebo slabost to neni naopak mam pocit, jako by se Tvuj byvaly partner jaksi prizivoval na tom, ze Ti ted neni dobre. Pokud by Ti to nejak pomohlo napis mi. Drz se.
2. Srpen 2003 - 17:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Jak napsat: kliknes na me jmeno nebo to zkus rovnou na Lyka"seznam.cz
2. Srpen 2003 - 17:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Pp (anonym)
Odpověď je stejná, jako na 80% všech problémů, které se týkají chování: Klikněte nahoru na odkaz "Odborníci", vyberte si psychologa blízko vašeho bydliště, a svěřte se mu. Nemusí se jednat přímo o terapii, stačí prostě se zeptat odborníka na jeho názor, a pak se rozhodnout.
6. Srpen 2003 - 14:34
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Pp nevim jste-li doktorka ci nikoliv, ale ja se pomoci nedockala a musela jsem se tim proplacet sama...protrpet si vsechny nocni mury a jelikoz jsem nevedela jak, tak misto zivota jsem zacala pracovat tak 18 hod denne, abych nemusela moc spat...doktori akorat daji prasky, ale nic vic (kdyz jsem videla, co udelali s nim, tak jsem je ani nechtela, co z toho, byt pak apaticky, bez zivota, bez nalady, tloustnout a byt na nich zavisly...) a to jsem za nim chodila do vojenske nemocnivce, kde by meli byt kvalitni doktori ze zacatku jsem volala i do ruznych center...
6. Srpen 2003 - 14:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Ivi, je mi velice lito, zes tim musela projit sama. Nejsem doktorka, jsem onkologicka pacientka, a hodne si dopisuji s podobne postizenymi i jejich znamymi nebo rodinou. Jsem VŠ v oboru, ktery je medicine velice blizky, pracovala jsem mezi gymnaziem a vysokou pet let jako sestra v nemocnici na jednom z nejtezsich oddeleni, zajimam se amatersky o psychologii a vzhledem k oboru, ktery, jsem vystudovala, neni pro mne prilis tezke se orientovat v zakladnich zdravotnich otazkach. Radim to, k cemu jsem na podklade vlastnich (a casto velmi zlych)zkusenosti dosla, at se to tyka spise fyzickych problemu, nebo toho co kazdy z nas proziva psychicky. Pokud si nevim rady, bud se spojim anonymne s odborniky, nebo si problem najdu v literature pripadne na internetu. Vetsina lidi mi nepise pod svym jmenem a ja se o s jejich trapenim nikomu nesveruji. Neuznavam alternativni medicinu, nejsem verici, verim jen v to, ze bychom si jako lide meli pomahat. Temer vzdy je mozne nejak situaci zlepsit. Je mi velice lito, ze se Ti na Tvou prosbu o pomoc nikdo neozval, v nekterych vecech se skutecne velice tezko hleda rada nebo kontakt. Jinak jsem se jsem zacala tyto diskuzni stranky sledovat asi pred rokem a ted se tu nevyskytuji prilis pravidelne. Jinak je tu par prispevku, kdy pisu ze, pokud by mel nekdo pocit, ze mu mohu pomoct, budu rada, kdyz mi napise, i kdo jsem a ze mohu pomoct hlavne jako spolupacientka, mohu poradit dlouhodobe nemocnym s problemy se kterymi, jsem sama bojovala. Podle mych zkusenosti cloveku nejvice pomuze uz to, ze se ma komu sverit a kdyz ma pocit, ze ten druhy vi co proziva a o cem pise. Takze jestli je neco, v cem bych Ti mohla pomoct, budu velice rada, kdyz mi napises.
6. Srpen 2003 - 22:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Ivi, pokud by ses rozhodla navstivit treba jen zcela nezavazne, psychoterapeuta, pokud jsi z Brna muhu ti navstevu domluvit, pokud z Prahy, mohu poprosit nekoho, ze znamych, aby dali kontakt na terapeuta, se kterym maji sami dobre zkusenosti. Pokud jde o jine mesto bylo by to asi obtiznejsi, je mozne si najit terapeuta na internetu, ale neznam presne webovou stranku. (Ale mohu se ji pokusit najit) Vim, ze to neni snadne prijmout myslenku, ze by clovek mel nekam dochazet a vlastne se sverovat s tim, co je pro nej velice bolestne, mozna ze pisemnou formou a anonymne je to o trochu snazsi. Takze budu rada, kdyz mi napises a pokud se casem rozhodnes pro terapeuta, pokusim se sehnat nekoho, kdo by mel dobrou povest, jako odbornik i jako clovek. Drz se a jestli je to mozne, ozvi se. Jirina. Lyka"seznam.cz
6. Srpen 2003 - 22:49
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Jirino velice dekuji za nabidku a vazim si ji...ale ja jsem sama a nemam pravo vyuzivat tve pomoci...tady je mnoho lidi, kteri ji potrebuji daleko vice, maji sve rodiny a potrebuji se drzet nad vodou...na me opravdu nezalezi...ja se pokusim neutopit se...a doplacat nejak ten svuj zivot...nechci byt pritezi ... jinak doktorum neverim, zklamala jsem se v nich a nechci delat nekomu pokusneho kralika s lekama, kteri jim distributori nuti za tucne provize...a na druhou stranu i oni maji plne ruce prace s lidmi, kteri tu pomoc potrebuji daleko vice, protoze maji rodinu a ta je prece vice nez jeden samotny clovek ne? ...ja jsem se ted opravdu uzavrela pred svetem a zacla jsem se topit a zaroven placat v problemech...on asi kazdy mame instinkt se neutopit a tak se proste snazime...zjistila jsem, ze od lidi, od kterych bys pomoc cekala, te hodi pres palubu ... a tak cloveku nic jineho proste nezbylo, pak narazis na tyto stranky, muzes se vypovidat a zjistis, ze te podrzi a poradi ti uplne cizi lidi vetsinou jsou to lide, kteri neco podobneho prozili, ci prozivaji......(nekteri te sice skoro ukamenuji, ale nastesti to tolik neboli, protoze je neznas a kdo nic neprozil proste nepochopi, nechapu, proc takovi lide na tyto stranky vubec lezou a nici druhe svoji neomalenosti, svojim netaktem...)Vis ja se ted stydim, ze jsem si s tim nedokazala poradit a podlehla svym pocitum, kterymi jsem se opravdu v minulosti nikdy nezabyvala a najednou nevis, co s tim... vim, ze jsou lide, kteri jsou na tom podstatne hure... a maji silu bojovat...jenze ono zjisteni, ze si myslis, ze nekoho znas a on ti po 15 letech udela, co udelal S. a pak zjistis, ze defacto vsechny kamarady musis preradit do kategorie znamych a nakonec zustanes se vsim sama, je opravdu strasne...kazdy se snazime mit kolem sebe prijemne prostredi, ktere by melo byt vyvazene a pomoc a podpora by mela byt samozrejmosti...ale vetsina lidi umi akorat vysavat ty druhe a kdyz nahodou ten druhy se dostane do problemu...rychle pryc od nej... a nekdy opravdu pomuze vlidne a uprimne slovo v pravou chvili, pripadne rozebrat situaci nezucastnenym, ktery to vidi realneji nez clovek zasazeny... vis, ja jsem cely svuj zivot pomahala druhym a nikdy nemyslela na sebe a kdyz jednou jedinkrat se dostanes do uzkych, je opravdu velice strasne zjisteni, ze pratele se kamsi vyparili...to cloveku opravdu neprida...nechapu mentalitu ceskych lidi, nechapu, proc mnoho lidi jsou takovi sobci, paraziti a hyeny...nechapu, proc spousta lidi, misto aby pomohla podat steblo, te jeste zaslapne hloubeji ...co z toho maji, radost, uspokojeni, zvysuji si tim sebevedomi a nebo maskuji sve komplexy?... ja se ridila vzdy instinktem a chovala se tak, jak bych chtela, aby se bylo chovano ke mne, byla jsem ferova, tolerantni, uprimna...a to je asi take spatne...no chybami se ucime...Jirino jeste jednou ti dekuji za tvoji nabidku, opravdu me velice potesila a nesmirne si ji vazim, ale musela bych se hanbou propadnout, kdybych i ja vysavala tvoji energii ... kazdy jsme strujcem sveho stesti a proto nemohu a nesmim ... Ja se snazim smirit se svym osudem a tech par let jiz nejak doklepu...ona bolest vzdy preboli nebo otupi ...Velice bych si prala, kdyby vsichni lide, nez nekoho odsoudi se snazili pochopit, proc toho cloveka vedlo a hlavne, co ho vedlo k takovemu jednani ... ono odsoudit a nevedet proc je jednoduche...ale pochopit a pripadne poradit uz stoji nejake usili... a clovek, ktery mel to stesti, ze zivotem proplouva bez problemu si ani nedokaze uvedomit ci pripustit, ze svoji neomalenosti ci nevhodnym slovem muze cloveka uplne utopit...(mozna, ze prave to zvysuje jeho sebevedomi...) nikomu bych neprala nic zleho, ale kazdy se jednou muze dostat do podobne situace a pak zjisti, jake to je, kdyz dostava rany misto rady ...Dekuji a preji krasny a pohodovy den
7. Srpen 2003 - 7:13
Obrázek uživatele Návštěvník
hana (anonym)
ahoj Ivo a všichni ostatní co máte podobný problém.Nejprve vám všem chci říci neomítejte pokud vám někdo nabízí pomoc URČITĚ SI TO ZASLOUŽÍTE a lépe se to zvládne. Odmítat pomoc to je jak kdyby jste se sami za něco chtěli potrestat a proč? je to snad málo co se vám stalo?Ted? bych asi měla začít u sebe asi si říkáte ty toho víš. Vím, jsem totiž jedna z vás. Před 14 lety zkončil svůj život můj bývalý manžel.Ano byli jsme rozvedený, ale možná tím hůř, kolikrát myslíte, že mi přišlo na mysl, co by bylo, kdyby jsme se nerozvedli? Tenkrát mi moc pomohla jeho maminka asi se divíte, ale byla ta která mi první řekla: "Ty za nic nemůžeš"(jezdíme k ní s dětma stále)Pak se mi stala ještě jedna neuvěřitelná věc, z jeho věcí na mne vypadl dopis z dob kdy jsme se ještě neznali a po jeho přečtení jsem zjistila, že s myšlenkou na sebevraždu žil již dávno. Vlastně to jen zrálo a kdyby se to nestalo tenkrát, možná by to přišlo o pár měsíců později. Přátelé se ukázali, něktéří jako opravdoví kamarádi, jiní se někam ztratili (ted? vím, že těch škoda není) Nejhorší pro mne bylo zjištění co věcí jsme o sobě vlatně nevěděli možná by stačilo se více otevřít a více spolu mluvit. Třeba by jsme ještě dneska byly spolu a těšili se z vnoučat. Uplně zbytečně jsme si navzájem ubližovali, ale on se neuměl otevřít vše v sobě držel až to vyřešil po svém.To byl tedy můj příběh. Poznamená to určitě hrozně moc, ale člověk musí pochopit, že to bylo jeho rozhodnutí a mi co jsme tady žijeme své životy a záleží jen a jen na nás jak je prožijeme. Zkuste si vzít na pomoc třeba knížku (mě pomohla Louise L.Hay - Miluj svůj život) Pokud máte někdo pocit, že mu mužu nějak pomoci, nebo poradit udělám co bude v mých silách Ahoj Hana
12. Srpen 2003 - 9:33
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
Hani asi mas pravdu...mam vycitky, ze vsechno jsem zpusobila ja a za vsechno muzu ja...mela jsem byt dokonalejsi a on by se urcite o nic nepokusil, ale take vim, ze clovek neni vseved a on s tim zil 20 let...s tou mylsenkou...ale to je tezke se od toho oprostit...vim, chce to cas a trpelivost...ale ta vycitka a pocit viny stale pretrvavaji...jinak kazdy ma svych problemu dost a ja ziji sama...a nemam opravdu pravo zamestnavat dalsi lidi, ...to neni o odmitani jako takovem...jen proste nechci delat nekomu starosti...sem jsem napsala jen svuj nazor a pomoc jsem asi necelala...pomoc tady potrebuji asi vsichni, co pisi, ale ja bych se asi s pomoci neumela vyrovnat, protoze na pomoc proste nejsem zvykla, vzdy jsem musela vse vydrit sama...i kdyz casto s odrenyma usima...takze opravdu nepohrdam, jen si preji, abyste ji dali lidem, kteri si ji zaslouzi...preji hezky den a dekuji z celeho sveho srdce
12. Srpen 2003 - 9:56
Obrázek uživatele Návštěvník
hana (anonym)
ahoj Ivo,věř, že jsi dovedu představit jak se cítíš. Někdy je s tím člověk sám i kdyby měl okolo sebe hromadu lidí. Prošla jsem si tím také. Držím ti palce, aby si to zvládla a ty to určitě zvládneš!!! Pokud by si potřebovala opravdu se mužeš kdyliv ozvat ahoj Hana
12. Srpen 2003 - 12:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Ivi, prosim Te nejsem zadny guru, abys setrila mym casem s tim, ze Ty na nej nemas narok. Pomoc, kterou Ti nabizim, take neni zadna obrovska obet(pokud bych mela pocit, ze se obetuji tak to nedelam, bylo by to nefer) proste Ti jen muhu predat sve zkusenosti, muzes si se mnou psat a budes mit, kdyz uz nic jineho, pocit, ze vim, o cem mluvis, stejne jako to vi Hana. Proboha neublizuj si tim, ze pises, zes mela byt dokonalejsi, ze by se nic nebylo stalo. Tohle totiz naprosto presne rikaji zeny- obeti domaciho nasili, nebo zeny, kterym bylo velmi surove (at uz fyzicky nebo psychicky) ublizeno: " Je to ma vina vyprovokovala jsem ho k tomu, jedine ja za to mohu a zaslouzim si trest". Prosim Te takhle skutecne neuvazuj, tohle nikam nevede, zadny trest nezaslouzis, Tvuj pritel je dospely clovek a pokud se rozhodl, ruci za sve ciny jen on sam, a nezlob se, mam pocit ,ze je poradny sobec, jak uz jsem psala minule, tusi, ze Ti nedelaji jeho neustale kontakty s Tebou dobre, ale presto se na Tebe vubec neohlizi. Skutecne potrebujes se velice setrit, potrebujes se postupne dostat po psychicke stance do poradku, zkus si dopisovat s Hankou nebo se mnou, pokusime se Ti pomoct. Neboj se, neni to slabost, vsichni nekdy potrebujeme pomoc a neni duvod proc se roky trapit kdyz se neco da vyresit svereni kamaradce, nebo pohovorem s psychologem( myslim ze psycholozka by byla lepsi. Nekrivdi si porad, jsi velmi inteligentni, citliva a empaticka. Budu muset koncit, priste se zase ozvu. Drz se a neboj se ozvat.Jirina Lyka"seznam.cz
21. Srpen 2003 - 18:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Pokud se tyka odsuzovani lidi, kteri se pokusili o sebevrazdu(at uz to dopadlo jakkoliv)ja jsem posledni,kdo by na to mel pravo, protoze v zoufalstvi jsem tomu propadala take. Ale prosim vsechny, ktere nekdy podobna vec napada, aby uvazili, ze jsem se sama presvedcila, ze i kdyz clovek muze byt naprosto na dne a muze se mu zdat ze zivot nema jine vychodisko, ze se myli, ze od te doby uplynulo mnoho let a ja po te co jsem prekonala nejhorsi dobu jsem nasla znovu rovnovahu, jine pratele i jiny zivot, ze nekdy staci tu nejhorsi dobu prakticky jen prekonat a skutecne bude lip. Spis trochu odsuzuji to, ze Tvuj pritel, kteremu je ted uz dobre, i kdyz vi, ze Ti tim ublizuje, Te vyhledava a sveruje se Ti s vecmi ktere Te trapi. Nemam pravo kritizovat to, ze clovek v zoufalstvi se neohlizi na ostatni a uvazuje treba i o krajnim reseni, ale to, ze kdyz je na tom dobre, ublizuje, i kdyz se mu to asi nezda nijak podstatne.
23. Srpen 2003 - 20:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
poradit Vám může nadační fond druhá šance
11. Září 2006 - 9:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Bláňa (anonym)
Ahoj všichni! I já se s vámi podělím
11. Září 2006 - 10:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Smutna (anonym)
hledám tu maminky co jejich dítě se rozhodlo odejít z tohohle světa,nedá se s tím skoro žít,pocit viny je velký,že jsem to nepoznala,tolik mě to trápí,vy co máte stejné bolest napište a pokud si někdo myslí že snad bolest ze ztráty dítěte je menší protože chtělo odejít,opak je pravdou bolest je stejně velká jako lidí co někoho ztratili. Smutna9"email.cz
4. Duben 2007 - 20:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Luci (anonym)
Lucko, velmi mi zaujal Tvůj příspěvek. Mám takový problém, mám strejdu, na kterýho moc trpím a on na mě, oba to víme a je taky problém ten, že on všechny trampoty, které život přináší nám všem řeší tak, že vyhrožuje, že si něco udělá. Když se rozváděl, tak nám všem zavolal, že se jde oběsit a našli jsme ho v garáži s lanem, to je tak 15 let. Před 3 lety si vymyslel smrtelnou nemoc a svěřil se s ní pouze mně a nechtěl, abych to někomu řekla, samozřejmě jsem nemlčela a ve finále mu nic nebylo. Teď v září přijel a měl na krku šrámy s tím, že se mu to nepovedlo, nedávno jsem našla jizvy nad zápěstím, minulý týden měl jizvy rudé. přitom si myslím, že žije celkem slušně, je ředitelem ve škole, má hodnou přítelkyni, je tedy po rozvodu. Má stále takové poznámky, že je to jeho poslední víkend tady, že ho tady nic nedrží atd...ale myslím si, že kdyby to chtěl udělat, tak to udělá a neukazuje pak jizvy tak, abychom to viděli všichni. Může mi někdo poradit. Vím, že ho nedotáhnu do nemocnice nebo někam, kde mu pomohou!!!
3. Leden 2008 - 21:01
Obrázek uživatele Návštěvník
student (anonym)
Dobrý den, vím, že bych tohle neměla vůbec psát, ale dělam závěrečnou práci na téma sebevražda, proto bych moc uvítala někoho, kdo by o tomto měl hlubší informace či "" zkušenosti "". Byla bych moc vděčná. Můžete se ozvat na mail A-Leila"seznam.cz
2. Duben 2008 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
student (anonym)
Dobrý den, vím, že bych tohle neměla vůbec psát, ale dělam závěrečnou práci na téma sebevražda, proto bych moc uvítala někoho, kdo by o tomto měl hlubší informace či "" zkušenosti "". Byla bych moc vděčná. Můžete se ozvat na mail A-Leila"seznam.cz
2. Duben 2008 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
A jak má člověk (anonym)
že šlo jen o demonstračku tzv. citové vydírání nebo skutečný úmysl opustiti tento svět z vlastního rozhodnutí.
6. Prosinec 2017 - 13:19
Obrázek uživatele Návštěvník
S. (anonym)
a není to fuk jestli demon. nebo totál? Vždy je to asi volání o pomoc. Blbý je asi když se demon. zvrtne v totál a pak díky když se totál nepovede. Dneska v práci je to skoro všude na ord, prachy nejsou, dluhy jsou, děti chtějí všechno a hned , rodiny a vztahy se rozpadají, to je na odolnýho člověka trochu cynika dost natož pro nějakou citlivou spravedlivou dušičku. Když si vezmu co museli vydržet naši předci tak se máme dobře ale jsme si tak nějak lhostejní. Ta lhostejnost sobeckost a nedostatek empatie asi bude ten největší prevít.
6. Prosinec 2017 - 14:31
Obrázek uživatele Návštěvník
si myslím (anonym)
že je to vždy volání o pomoc. Když to někdo uslyší tj. bere na vědomí a pomůže podrží pochopí je to fajn když ne a nevidí neslyší je to v háji. Asi je hrozně důležité mít se ve stavu duševní nouze o koho opřít.
6. Prosinec 2017 - 14:55
Obrázek uživatele Návštěvník
D. (anonym)
No a pak jsou lidi co o tom nic neví a dělají si z toho prču. A odsuzují. Když nevíš tak neodsuzuj nebo si zjisti přesně informace když po tom toužíš a ne že si někde něco v bulváru přečteš nebo ti někdo něco nakuká. Pravdu a pravou příčinu ví jen ten člověk sám. Když už nežije tak ti to nemůže říci když ano není problém to zjistit když jde o osobu blízkou. Stačí jen chtít jen chtít pochopit. Vysmívat se umí jen cynik a zbabělec. Jasnačka?
6. Prosinec 2017 - 15:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Hynek (anonym)
D. myslím, že se pleteš. Není tak snadné zjistit, že se někdo chystá zabít. Navíc že by to přímo řekl? Tomu nevěřím! A takové spíš náznaky se "zametou pod koberec", protože jak chceš pomoct, když nevíš, jestli má jenom blbou náladu, nebo už si hledá větev? Že to bylo vážný zjistíš většinou už pozdě...
6. Prosinec 2017 - 18:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Ema (anonym)
No a pak jsou lidi co o tom...To je právě veliký omyl, že se to jen tak zjistí co koho trápí, u osoby blízké je to mnohdy ještě těžší, než u cizích. Vím, že se mi lépe svěřuje cizím než někomu z rodiny. Do hlavy nikomu nevidíme, jak se říká.
6. Prosinec 2017 - 20:47

Přidat komentář

Reklama

Reklama