Zpráva o stavu

Doktorka.cz nabíhá na nový systém. Prosím omluvte dočasnou zhoršenou dostupnost služeb. Děkujeme!
163 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Psychospirituální krize, nebo psychóza

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Ahoj, velmi by mě zajímaly vaše zkušenosti s krajní spiritualitou. Jedná se o zážitky popisované transpersonální psychologií, tedy o mystiku, paranormální jevy, probuzení kundaliní, energie transformace aj. Sám podobné zážitky už nějaký čas zažívám, stejně tak často se však bojím o své duševní zdraví. Energie, světla, aury, synchronicity, vytržení, vše je součástí mého života. Občas mám pocit, že už to neutáhnu, a že se zcela rozložím v děsivém psychotickém rozkladu. Máte někdo podobnou zkušenost? Doporučili byste mi někoho? Děkuji, Adam.
22. Červen 2004 - 0:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Miki (anonym)
Doporucila bych ti psychiatra.
25. Červen 2004 - 16:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Miky děkuju za radu, už se dávno stalo. Teď chodím na dlouhodobou hlubinně orientovanou terapii. Nemám žádnou diagnózu psychotického onemocnění. Všem psychiatrům a psychologům jsem o svých prožitcích vyprávěl. Spíše bych rád, kdyby se do diskuze připojil někdo s podobnou zkušeností a třeba napsal, s kým se setkal, kdo mu na jeho cestě pomohl atd.
26. Červen 2004 - 1:12
Obrázek uživatele Návštěvník
jaga (anonym)
Ahoj Adame, zajimalo by me, o jakych konkretnich zazitcich mluvis. Kdyz pises energie, svetlo atd., ze jsou soucasti tveho zivota, je to trochu nesrozumitelne. Taky by me zajimalo, jestli je to, co prozivas, prijemne nebo ne. Ja sama jsem mela jakesi tendence k psychotickym zazitkum, ktere byly hnusne. Lecim se z deprese, ktera ma postihla na jare, ale ty zazitky se objevily uz asi pul roku predtim. Pis dal, tema je zajimave! Mimochodem, nekde jsem cetla, ze psychozy se daji povazovat prave za psychospiritualni krizi, a ze dusevne nemocni lide znamenaji pro vedu prilezitost, jak nahlizet do jine reality.
2. Červenec 2004 - 14:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
No ja jsem psychospiritualni krizi prosel,ale bohuzel byla tak silna,ze jsem se ocitl na psychiatrii.Tam me behem 3tydnu dali dohromady a pak me propustili.Podle konzultace s jinymi odborniky byla diagnoza naprosto mylna,ale bohuzel v CR si s tim hlavu nikdo nelame,tady se vse resi pasovkou :-) Ufff diky ze je to doufam vse za mnou.
20. Červenec 2004 - 9:48
Obrázek uživatele Návštěvník
jaga (anonym)
Ahoj Karle, verim, ze to nebylo nic prijemneho, soudim tak podle vlastnich prozitku. Mohl bys ale prosim upresnit, jakymi zazitky jsi prosel? Vim, urcite je to u kazdeho jine, ale jiste je zajimave zkusenosti porovnat. Skoda, ze se Adam odmlcel, ale snad se jeste objevi. Tesim se na odpoved, ahoj.
20. Červenec 2004 - 10:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Šárí (anonym)
Já procházím něčím takovým, ale v dost mírné formě. Zažila jsem několik extatických zážitků rozšířeného vědomí, prožívám často nevysvětlitelné psychické napětí, strach, občas cítím i zvláštní energie v těle. Naštěstí to teď už dobře zvládám, jen jednou jsem se musela na nějakou dobu "hodit marod".Nevím, jestli se takové věci dají dobře vysvětlit někomu, kdo to neprožil. Zkuste někomu vysvětlit, že jste viděli, jak lidé září božským světlem, a cítili takovou radost, že na chvíli zmizel svět kolem vás. Je to nesdělitelné. Když jsem to dřív já sama četla v knížkách, myslela jsem si, že ti lidi jsou buď cvoci, nebo už naopak napůl svatí. A vida, ono ani jedno.Mysím, že ten proces u mně urychlilo reiki. Nějaké náznaky byly ovšem už předtím, ale byly beznadějně přebíjené pocity chronické beznaděje a únavy. Reiki otevřelo dveře k vyřešení.
20. Červenec 2004 - 11:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Ahoj, jsem moc rád, že se rozpoutala diskuse. Všechny vás tu zdravím. Ani jsem se tak neodmlčel, jako spíš odjel do Švýcarska, kde je drahej internet. :-)Pro Jagi a jiné: Konkrétně mluvím o větším souboru prožitků, které se natolik vymikají (mé předešlé) každodennosti, že je pro mě těžké je interpretovat, zařadit, zakotvit, natož smysluplně přiblížit. Přicházejí víceméně spontánně, avšak začínám mít pocit, že k nim mám i trvalý vědomí, volní přístup. Zájem o oblasti obsahující spirituální prvky (náboženství, mystika, analytická psychologie, fyzika mikročástic atd.) zvyšuje jejich četnost i hloubku, stejně jako pouhé kontemplování o nich. Alespoň pro mě mají ambivalentní charakter, protože s nimi na jednu stranu přichází určité rozšiřování vědomí (větší pozornost - stavy bdělosti, schopnost pobírat více podnětů, větší integrita), změny osobnosti a snad jistý druh poznání, což vše hodnotím kladně; zároveň s nimi na druhou stranu přicházejí pocity nejistoty, bolestný pocit ohrožení (kdy mám například po několik dnů pocit, že mi jakési světlo či energie zdmouvající se v nitru mé lebky roztrhnou hlavu), což hodnotím přirozeně záporně. Druhý případ popisují jungeáni (např. Perry) jako expanzi ega. Ve chvílích takových expanzí si nevím většinou rady, ale napětí u mě snižuje ujištění, že proces probíhá sám ze své podstaty, a že já na něj mám pramalý vliv (ale přesvědčete se, když se to děje přítomně a bezprostředně Vám). Konflikt, který prožívám, jsem již stručně nastínil v úvodním příspěvku. Nikdo Vám nedá konečnou jistotu, zda to, co prožíváte je dar, či psychotické onemocnění, případně neurotická náhrada duševních pochodů, které nenastaly (Freud).S tím souvisí i otázka společensko historického kontextu, ve kterém psychospirituální krize probíhá. Souhlasím Jagi, že na podobné jevy se dá nahlížet z mnoha stran. Člověk se samými prožitky může být někde exkomunikován za stěny nápravných (léčebných, terapeutických) zařízení, jinde se bude těšit vysokého společenského statusu jako šaman. Svůj dojem ze současného společenského kontextu psychospitiruální krize mohu shrnout dvěmi dojmy: 1)Žijeme v kapitalistické, konzumní společnosti. Psychospirituální zážitky jsou barevné, voňavé, zajímavé. Dají se upravit, zabalit a prodat na trhu. A pro každého máme něco. Pro jednoho aury, pro druhého reiky. Každý se v tom může bez výjimky najít. Každý si to může koupit. O čem se však člověk přesvědčí, když ho krize zastihne je to, že se nedá spotřebovat.2) Stále žijeme v odkazu křesťanské tradice. Prorůstá strukturou naší společnosti více, než si můžeme uvědomit. O tom vím málo. Co ale tuším, je to, že jsme vychováni tak, abychom o věcech přemýšleli v polaritách dobra a zla. Náhoda tomu nechtěla a mi jsme si nad to zvykly uvažovat v zdánlivě podobných kategoriích, které však již nepostrádají mocenský rozměr. Horší, lepší. To se podle mého týká i hodnocení spirituální krize, respektive lidí, kteří ji prožívají. Tak jako byli dříve zbožnější lidé jaksi apriori lepší, tak se dnes - jak se domnívám - (neprávem) stavíme i k psychospirituální krizi. Výsledkem je odpor na straně těch, kteří ji neprožívají a expanze ega a regrese u těch, co ano.Kdybych měl prožitky konkrétněji přiblížit, tak bych asi musel začít s tím, že nedisponuji žádnou ovladatelnou zvláštní schopností. Mě prožitky neumím (prozatím) vědomě zužitkovat pro pozemské účely, tak jako asi mnozí umí (diagnostika, terapie, věštění atd.). Jednak jsou to 1) Mystické prožitky. Prožitky čiré prázdnoty a krásy; prostě se na chvíli najednou zastavím, upadnu do takového bdělého transovního stavu, vše se rozsvítí, jsem prázdný, čirý, vše je nekonečně krásné, kořeny kytky jsou písní boha, mám radost z veškeré existence - i dřevěná židle je hodna polibku a pohlazení, je krásná... 2) Spontánně v mé hlavě znějící symfonie, východní hudba. Proudy velmi reálných obrazů před usnutím. 3) Energie. Odblokovávání částí těla před spánkem. Cítění energií mé přítelkyně. Kundalíní - kručící a vibrující energie v dolní části páteře a doslova prosvětlující vědomí. 4) Synchronicity. 5) Velmi slabé aury, vše jedné barvy, ale u různých lidí různě rozsáhlé. Váhám, zda nejde o pouhé paobrazy.6) A další :-)To je prozatím vše. Bezva, že píšete, určitě pište dál!
23. Červenec 2004 - 1:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Ještě jedna důležitá poznámka. Mám zkušenost, že člověk zlenivý, když k němu vše jen tak bezprostředně přichází a on se nemusí nikterak snažit. Nejiné je to i v psychospirituální krizi. I zde je (bohužel) nezastupitelná systematická a trvalá snaha. Co se například v psychospirituální krizi rozhodně beze snahy nedoučíte je pravopis: "bude těšit vysokého společenského statusu" :-(
23. Červenec 2004 - 2:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Ali (anonym)
Možná vám poradí kniha Stanislava a Christiny Grogových : Nesnadné hledání vlastního já - Růst osobnosti pomocí transformační krize.St.Grof je docent psychiatrie - Čech přesídlený do Kalifornie, věnuje se klinické praxi a psychedelickému výzkumu.
23. Červenec 2004 - 18:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Adame, jsem v nemocnici Jsem fyzicky nemocna-nechci abys mel mylny usudek, ze jsem lecena pro psychickou poruchu)a dostala jsem se na chvili k PC. Jinak jsem empatik=proste se do pocitu nekterych lidi vziju. Neni to zcela bezne, ani naprosto vyjimecne. (Ma to asi 15%lidi).Takze at to beru z kterekoli strany, mam pocit, ze si sam nejsi jist, zda se ze sveho stavu chces dostat, nebo ne, protoze je to neobvykly zazitek a obohacuje Te. Az se rozhodnes pro jedno nebo druhe budes presne vedet co delat, ale pokud vahas a snahu se techto predstav zbavit zase beres zpet, budes mit pocit rozervanosti. Mozna, ze ani neni tak zle to co vnimas a obava z uteku z raciolalniho sveta, ale to ze neustale bojujes, jestli sve predstavy mozna uz nevratne opustis, nebo se pres riziko, ktereho jsi si vedom( evidentne tedy nejsi prilis vzdalen od reality)se ponorit dal a jit touto cestou at vede kamkoliv. Takze jak uz jsem psala-pokud budes vahat, bude to pro Tebe mnohem horsi nez kdyby ses jakkoliv rozhodl. Pochopitelne, by bylo dobre se rozhodnout pro realny svet a neodvracet se od nej, ale i k tomu musis dojit sam a nemuzes to mit od kohokoliv nadiktovano. Musi byt neco co Te udrzi tady. Nevim tyto stavy jsem nikdy nezazila, ale mnohokrat jsem o tom mluvila se svou znamou, ktera se leci z z urciteho druhu psychozy( kdyz dodam ze je velmi mlada je asi patrne z ktere) jenze ona ma sklony k temto debatam prave v dobe, kdy je spis "mimo" realitu.U ni jeji smysleny svet vede k ohrozeni k pocitum ze hierarchie podivnych bytosti, ve svete, ktery si vytvorila se ji vymkla z rukou a zacina ji ohrozovat..a pak pada do typicke psychozy. Takze v necem na to jdes dobre-snazis se vedet o svych pocitech co nejvice a pak az se rozhodnout, ale delas to proto ze te onen zahadny svet laka. Mozna, ze se mylim a Tve predstavy nemaji s psychozou nic spolecneho (do tohoto se vlastnimi zazitky nedostanu, v tehle oblasti zadne nemam), ale v jedne veci citim, ze mam pravdu-vahas a rozhodujes se a to je pro Tebe tryznivejsi nez obava, ze ztraty realneho sveta...
28. Červenec 2004 - 21:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Jaga (anonym)
Ahoj Adame a ostatní, i já jsem si odskočila na dovolenou a teď zjištuju, že jsou tady zajímavé příspěvky. Adame, díky za dlouhý popis tvých prožitků, je to opravdu zajímavé čtení. Příspěvek Jiřiny - myslím, že má pravdu v tom, že je nutné, aby si člověk udržel kontakt s realitou. Ale nemyslím si, že by se musel rozhodovat, jestli zůstane pevně ukotven v realitě aniž by chtěl svým prožitkům přijít na kloub nebo je rozvíjet, nebo jestli se zcela poddá úplnému "úletu". Myslím, že člověk ve skutečnosti na výběr nemá - žije v pozemském světě a musí v něm nějak fungovat. Na druhé straně zážitky, které Adam popisuje, já považuju za dar, kterým je obdařeno velmi málo lidí, a který prostě není možné odmítnout. Každý z nás se nachází v jiném stadiu duchovního rozvoje a já taky věřím, že člověk musí vyvinout určitou snahu, jak píše Adam. Jenže snaha samotná nestačí a někdy je dokonce na škodu, nebo se dokonce může stát nebezpečnou. Taky souhlasím s tím, že široká nabídka různých sebepoznávacích a duchovně zaměřených kursů, praktik, nabídky výletů do minulých životů atp. dává člověku pocit, že je možné nahlížet do jiných světů jak se komu zachce, třeba jen tak ze zvědavosti nebo touhy po duchovních zážitcích. To je ale podle mě velký omyl - boží inteligence dá každému nahlédnout pouze tam, kde je to schopen unést tak, aby mu to bylo ku prospěchu. Já bych tu snahu viděla především v tom, že člověk by měl mít prostě oči otevřené a snažit se maximálně vnímat všechno, co se mu děje a co mu život předkládá, a snažit se tomu porozumět. Často se jedná o drobnosti, setkání, šance a znamení, které člověk přejde bez povšimnutí, někdy naopak o zásadní životní zvraty - nemoci, rozchody atd. To vše má smysl, který třeba nemůžeme vždy zcela pochopit, ale pokud se člověk snaží vidět věci vcelku, dá se na to přijít. Pokud je člověk pozorný, časem do sebe začne všechno zapadat jak v nádherné skládačce. Už jsem se zmiňovala, že jsem prošla velkou depresí na jaře - hrůza, ale o tom nechci psát. Snad jen to, že přes všechen ten běs to mělo svůj velký význam, který mi teď dochází. Jsem zas o kousek dál a dověděla jsem se o sobě tolik věcí, ve kterých jsem roky tápala, že se nestačím divit. I tu děsivou zkušenost tedy považuju za dar, a navíc věřím tomu, že mi bylo naloženo přesně tolik, kolik jsem mohla snést. Ještě bych se chtěla vrátit k negativnímu vnímání některých prožitků, jak o nich píše Adam. Dovedu si představit, jak to člověka rozhodí, jak to může být nepříjemné a hrozivé. Zdá se mi ale, že to tak prostě být musí. Člověk nikdy nemůže získat nic, aniž by zároveň něco ztratil. V tomto případě Adame možná ztrácíš jistotu, že jsi duševně úplně zdráv, a nevíš, jak se to nakonec vyvrbí. Nic příjemného. Taky možná ztrácíš určitý pocit sounáležitosti se svým okolím, protože víš, že se vymykáš, a že to, co prožíváš, je tak těžko běžně sdělitelné. Milý Adame, pokud to tak opravdu cítíš, myslím, že by bylo pro tebe dobré to prostě přijmout - ty asi pár věcí opravdu ztratíš. A věz, že budeš odkázán sám na sebe a svou samotu. Každý člověk, který pozná, co je "za rohem", je odsouzen k samotě. Ne že by měl ztratit kontakt se svými blízkými, ale oni s ním nemohou sdílet jeho stav. To člověka v žádném případě neopravňuje k pocitu nadřazenosti ve smyslu "jsem dál a výš než vy". Asi zbývá jediné - svou výjimečnost přijmout, mít ji rád, a snažit se najít způsob, jak ji zde na Zemi uplatnit tak, aby byla ku prospěchu. Adame, je možné, že takhle najdeš sám sebe a svůj životní "příběh". Nejkrásnějším způsobem to vyjadřuje v jednom rozhovoru P. Coelho: Žij svůj životní příběh, plať za své sny, všímej si znamení, probuď v sobě ženský princip a neboj se odlišovat. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, a těším se na vaše další příspěvky.
4. Srpen 2004 - 11:33
Obrázek uživatele Návštěvník
johanz (anonym)
Zažil jsem stavy které nejsou obvyklé.Na jedne straně Absolutní klid po použití Audiovizuální stimulace a jejím nekolika týdenním užívání snižení tlaku stoupání zájmu o sex a jiné.Na druhé straně absolutní neklid po těžké Chřipce otevřeni KUNDALINI nebo mi začaly pracovat žlázy? průvodním jevem bylo tolik energie že se mi mladí spolupracovnící mohli jít schovat.Při unavě když vyjímečně přišla ,stačílo zívnout a byl jsem fit.Nespavost nemožnost posedět nekonečné probdělé noci.Diagnoza Uzkostná neuroza,panicky syndrom.Jak jednoduché.Myslím si že jsem nezvládl možnost kterou občas příroda,bůh ,čí kosmické vědomí nabízi člověku.Nabízi na jeho cestě k dokonalejší batasti k dalšímu vývojovému stupni.Hodně štěstí na další cestě a nenechte se odradit. Johanz
4. Srpen 2004 - 12:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Jaga (anonym)
Johanzi, proč myslíš, že jsi to nezvládl? Nějak ses s tím určitě popasovat musel a jistě tě to stálo nemálo sil - už tato zkušenost znamená další krok. Určitě to není tak, že člověk, který něco takového prožívá, z toho musí hned vytěžit něco dobrého. Duševní choroby jsou asi určitou příležitostí, většinou velmi draze zaplacenou. Ty jsi v této chvíli přece bohatší než předtím, ne? Nemusí to být nutně další vývojový stupeň, třeba je to ale aspoň krůček. Věřím tomu, že takový postup vždycky bolí a že duchovní růst neznamená vždycky jen opájet se mystickou radostí, ale právě naopak - každá změna je svým způsobem bolestná, protože člověk o něco přichází. Už nikdy nemůžeš být takový, jaký jsi byl před krizí či onemocněním, i kdybys stokrát chtěl. Ahoj, mějte se všichni krásně.
4. Srpen 2004 - 15:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Ahoj,našla jsem teď tuto diskuzi, ale možná pozdě, nebo ještě běží? Psychospirituální krize je téma, které mne zajímá několik let a tak mne zaujme cokoliv na toto téma.Mám rovněž osobní prožitky, které mi život zpřeházely trochu vzhůru nohama a ačkoliv ta moje krize trvá už několik let, pořád se dost dobře nemohu najít. Některé moje zážitky a uvědomění byly nádherné a objevné, jiné děsné a šokující, z čehož se těžko sbírám. Moje zkušenost je, že v Česku se v téhle situaci těžko hledá pomoc. Člověk by možná někdy potřeboval jen ujistit, že nešílí, ale pokud pomoc vyhledá, narazí buď na klasické psychiatry, kteří ho naopak ujistí, že šílí, protože pro ně je často poněkud šílený kdokoliv, kdo nějakou formou věří v Boha. No anebo člověk horko těžko nalezne někoho, kdo o psychospirituální krizi mluví a uznává její existenci, případně na to téma dokonce píše články, ale jeho praktické zkušenosti s těmi stavy jsou minimální či nulové.Myslím si, že skutečně pomoci v takovém životním období by člověku mohl pomoci jen ten, kdo sám takovou silnou psychospirituální krizí prošel, zvládl ji a jeho život obohatila. Jen takový člověk a pokud by byl už sám dostatečně na zemi, by podle mne mohl pomoci - být ostatním průvodcem. Nikoho takového jsem bohužel v Čechách nenašla.
27. Září 2004 - 20:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Vašek (anonym)
Ahojtě Lidi, Podbně jako Jozefina ani nevim jestli muj příspěvek zachytí někdo z iniciátorů ( Adam, jaga ). Nicméně přispěl bych rád taky se svou troškou do mlýna. Společně se svým kamarádem z jižní ameriky se snažíme praktikovat cestu bojovníků tak jak ji vykládá Toltécká moudrost (učení mayské civilizace). Myslim si, že v souvislosti s tématem stojí za přečtení některá z knížek Dona Miguela Ruize (Přestaň se Bát, nebo Čtyři dohody) Nekteré věci co tam píše nelze brát dogmaticky, ale myslim že o spoustě z nich se zmiňuje i tahle diskuze. Po přečtení knížky "Přestaň se bát", jsem se přestal trochu bát :-) všeho. Takže ji vřele doporučuji, všem. Píšu to taky proto, že Jozefina (stejně jako já a asi všichni ostatní) cítí potřebu setkat se s někým kdo by jí řekl, že (nebo jestli) jde správnou cestou. Podle toho co se píše v těch knížkách, doba mistrů a žáků končí. Mnoho lidí, ale půjde dál samo, Ne však doslova. P.s:Věřím, že kdo hledá najde. Přeji proto štěstí všem hledajícím.
28. Září 2004 - 11:59
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
Ahoj všichni podobně "postižení", já už teď vím, že spíš obdarování. Souhlasím s Jagou, že jedinou cestou, jak se nezbláznit, je přijmout, co se mnou děje, hodně studovat, držet v rovnováze rozum a intuici a smířit se se samotou ve společnosti. Já, ač poměrně mladá, už ani nikam nevycházím, kromě do přírody, protože jinde nějak vidím lidi takové, jací jsou, odmítám s nimi hrát jejich hry, raději snáším řeči o tom, že jsem namyšlená atd. a zatím jsem jen trochu jiná.Zrovna teď procházím celkem hlubokou krizí v manželství, protože můj muž, i když nesmírně milý, milující .... mi nerozumí a já mu svými stavy, kterým se někdy nemůžu ubránit, ubližuju. Jak to řeším? Vysvětluji nevysvětlitelné, starám se o rodinu, poctivě a naplno pracuji, snažím se energii, kterou dostávám, posílat dál k užitku všem. Tu schopnost prožívat pocity jiných, předvídat budoucnost, vědět, beru jako svou cestu, po které jsem se rozhodla jít. A psychiatry neřeším. Věřím v Boha, něco, co nás převyšuje, vede a chrání, cítím tu životní sílu a nechávám se vést, i přesto, že to bolí. Mějte se hezky, buďte zdraví a pište, i proto je internet, abychom věděli, že v tom nejedeme sami.
28. Září 2004 - 13:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Ahoj, to je prima, že diskuze pokračuje, i když ve změněném obsazení. A děkuju Vaškovi i Janě za inspirativní odpovědi. Tou cestou bojovníka jsi mi Vašku připomněl, že mne osobně nejvíc zaujala Cesta dobrodruha (viz. kniha Šamanismus II,CAD Press Bratislava 1994)Jde o tradici Havajských šamanů a je mi to filosoficky hodně blízké (... v původním jazyce nebyla žádná slova pro zlé duchy či bytosti. Nejbližší pojmy byly prostě "škodlivé myšlenky" nebo "škodlivé názory".Bez ohledu na to, kolik zla je ve světě, přesto to není zlý svět a všechno může být změněno v dobro správnými myšlenkami).Chápu Janu s únikem do přírody i s potížemi v přítomnosti lidí a vlastně asi i v tom ostatním. A děkuju Vaškovi za tu doporučenou knihu - přestat se bát je přesně to co potřebuji. Chvílemi totiž obtížně hledám víru v dobrý konec těch potíží na cestě či jak to nazvat. Možná by bylo příjemné si takhle občas vyměnit zkušenosti, doporučit knihy ...? Je mi jasné, že každá ta cesta je hodně a hodně o samotě (i když o samotě mezi lidmi) a taky tuším, že učitele v pravém slova smyslu asi nemá cenu hledat, spíš vlastní cestu, vlastní intuicí, vlastním napojením na to cosi podstatné... ale mohlo by být fajn si takhle občas promluvit s těmi, kdo díky vlastním prožitkům vědí, o čem je řeč. Mějte se hezky, ahoj J.
28. Září 2004 - 17:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Josefíno, velmi mi pomáhají tarotové karty, ještě nikdy nezklamala jejich filozofie, jsou samy o sobě cestou. A ony říkají, že učitel se dostaví, když je žák připraven a zároveň připomínají, že nejlepšímu čitelem či /mučitelem/ jsme si my sami, se svou moudrostí, neuvědomovanou si a se svými negativními myšlenkami. Můžu ti ,Josefíno, napsat, že každé moje podlehnutí byť jen náznaku negativního pocitu mě zkoupe tak, že jsem se stala zapřísáhlou optimistkou a ve všem, skutečně ve všem, co mě potkává, třeba i v nazrávajícím rozchodu s manželem, vidím pozitiva a přínos na cestě dál. Pa a pište, lidi! Jana
29. Září 2004 - 12:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Vašek (anonym)
Ahoj všem kdo čtou tyhle řádky,Chtěl bych poděkovat Jozefine za tip na knížku. Doufam že ji seženu. A Janě za její podněty ohledně tarotu- taky vykládám a myslím si, že je to fajn způsob,jak poznat sám sebe.Mám ho fakt moc rád. Taky jsem se chtěl zeptat, jestli máte někdo nejaké synestetické zážitky, o které byste se chtěli podělit (synestezie-vnímání vnějších podnětů jinými smysly než je obvyklé) Já občas slyším barvy a tvary,nebo vidim hudbu-ne ale před očima. Když jsem se o tom, ale s někym bavil tak mi moc nerozuměl (kdyz v sobě zrovna neměl špetku něčeho ostřejšího:) Takže za jakýkoli názor, nebo podnět budu moc rád. Mějte se a smějte se v.P.s.: Taky vám trvá tak dlouho, než napíšete něco kloudného???
29. Září 2004 - 17:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Vašku tohle neznám, mám za sebou nějaké prožitky týkající se čichu, snad jeho silné zostřenosti či cítila jsem to, co běžně čichem cítit není. Ale přiznávám, že jsem docela ráda, že je to pryč. Jano a Vašku, kdyžtak mi doporučte- jaké používáte taroty? Já tuším, že bych si je měla vybrat sama, aby oslovily mne a zahlédla jsem kdysi Taroty s nějakým povídáním od Osho a to mne lákalo. Ale stejně, doporučte mi něco.Ahoj J.
30. Září 2004 - 14:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Chtěla bych k tomu poznamenat, že člověku v transformačním procesu pomůže pouze někdo (psychiatr), který jím prošel a úspešně dokončil!!! Kolik takových však je???Jana
1. Říjen 2004 - 20:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Tak vida už to funguje:K této problematice jsem se dostala jako slepý k houslím. Přes děti, se kterými si klasické zdravotnictví nevědělo rady. Ocitla jsem se nakonec u Mudr.Hrušovského. Když jsem u něj začala řešit své problémy i já, zažila jsem klíčový moment. Po uvedení mé historie se mě pan doktor zeptal: "Chcete se znovu narodit?" Já jsem odpověděla (aniž bych si uvědomovala co říkám)
1. Říjen 2004 - 20:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Ahoj,teď jsem zmatená, ale usuzuji, že Jana.kralov...je asi další Janou v diskuzi??? V každém případě - souhlasím - a ještě jsem nikoho takového, kdo úspěšně prošel - neviděla. Vždycky jde jen o informace z knih a o příběhy nikoliv tuzemské.Pana Dr. Hrušovského znám také, byla jsem kdysi u něj, nevím, zda bych úplně dokázala souhlasit s jeho filosofií (ale je pravda, že jsem jeho knížku nečetla), ale určitě na mne měl pozitivní vliv, vždycky jsem se u něj dozvěděla něco inspirativního k dalšímu hledání. Mějte se hezky. Ahoj J.
3. Říjen 2004 - 15:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ano, Jozefíno, usuzuješ správně, teď nemám moc času, abych se rozepsala o tarotu, jen vás informuji, že se budu hlásit jako Jana I.
4. Říjen 2004 - 8:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiří (anonym)
Ahoj, se zájmem jsem si přečetl Vaše příspěvky. Přiznám se, že podobné zážitky nemám, či spíše měl jsem (pokud šlo o to, co zde popisujete) jen velmi ojediněle a nikdy nepřetrvaly v ucelený pocit, natož postoj. V každém případě je to zajímavé téma. Zaujaly mne také pochybnosti, jakou povahu mají tyto stavy, zda povahu zdraví a rozvoje či povahu nemoci a degradace. Existují různé pohledy na definici zdraví, některé se řídí jednoduše tím, že zdraví je stav, který umožňuje člověku pracovní schopnost a nemoc způsobuje pracovní neschopnost. Nebo můžem brát jako kritérium komplexní životní pocit, jak pracovní, tak osobní, jak vnější funkce, tak pocitové. Nebo můžeme přijmout tvrzení, že zdraví je optimální vlastností živého organismu - projev života. Je-li vnější realita odsouvána do pozadí, jakkoli je subjektivně tento prožíván stav libě, téměř nikdy se za takových okolností člověk není schopen vypořádat se jako živý organismus s nástrahami a zvládat své životní funkce a úkoly. Z tohoto pohledu jde unikání do ireálných stavů spíše znak nezdraví. No, asi záleží, co komu vyhovuje a jaká je reálná prognóza. Nádherné zážitky toxikomanů jistě nebude dnes nikdo pokládat za správnou cestu ke štěstí, ačkoli na začátku jejich cesty stojí nepochybně krásné subjektivní zážitky. Prognózu psychickéh vývoje u vás, kteří popisujete své stavy, opravdu neznám - nejspíš je třeba poradit se s odborníkem. Podle mne se nemusíte obávat psychiatra, protože pokud vím, existuje řada psychoterapeutických proudů a některé z nich dokonce využívají těchto poněkud neprobádaných úkazů. Je otázka, zda jsou tyto proudy vědecké a zda jsou účinné (i dlouhodobě)... No, sám za sebe jsem vůči hodnotě vašich subjektivních stavů poněkud skeptický. Mám za to, že kouzelně eufemistická (=zjemňující) formulace "rozšířené vědomí" ve skutečnosti dříve bylo trefněji bylo nazýváno "smyslovou halucinací" anebo při hlubším projevu "bludem". Pro pacienta je ale subjektivně přijatelnější rozšířené vědomí, protože ho to staví jaksi do nadřazenější pozice. Má tak dojem, že oproti ostatním obyčejným smrtelníkům má dar širšího vnímání reality, je vyvolený. Naproti tomu, byl-li dříve označen jeho stav za halucinaci či blud, vnímal to subjektivně jako degradující, považoval se za méněcennou bytost, za blázna. Patrně by bylo vhodné nalézt neutrálnější označení, takové, které by nesvádělo k nějakým hodnotovým soudům. Mně se vaše stavy nejeví ničím užitečné, ale vlastně nejsou ani škodlivé, pokud Vám dovolují žít běžný život a pokud nedeformují negativně Vaše vztahy s blízkými lidmi. Rozšířené vědomí si ale představuji jinak - jako umožňující přesnější odraz reality a rozsáhlejší vnímání reality, ne tedy jako odklon od reality, jak je tomu ve vašem případě. Ale to musíte asi líp vědět (poctivě vědět, nikoli narcisticky se snažit o takové pseudovědomí), jestli vám Vaše stavy vědomí opravdu pomáhají k lepšímu poznání světa, jež vám umožní kvalitnější život a dovednější nakládání s realitou a lepší řešení životních úkolů atd...
4. Říjen 2004 - 13:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Josefina (anonym)
Jiří,Váš příspěvek vyvolává mnoho zásadních otázek, jež zde ale asi bohužel nevyřešíme. Třeba: co ještě všechno je a co už není realita, co je a co není dostatečně vědecké a zda současná, na materialismu založená věda, nemá už nyní pro většinovou společnost punc neomylnosti, jaký měla ve středověku církev ... a tudíž co je vědecké, je prostě dané. Ale je to opravdu tak? Některé tzv. primitivní národy by asi realitu viděly trochu jinak než třeba vy. A máme my tady - v přetechnizované společnosti, setrvale ohroženi ekologickými katastrofami, my, kteří jsme vyvraždili mračna živočišných druhů, my ve společnosti plné zbraní, neřešených problémů a nevyléčitelných nemocí ... máme právo nějaké společnosti a jejich filosofie označit za primitivní? Máme lepší náhled na realitu? Víme si rady jak v té realitě žít? Umíme být zdraví? A je pracovní schopnost vždycky známkou zdraví? Existuje mnoho lidí, kteří se svou prací podílí na věcech, s nimiž buď vůbec nesouhlasí anebo se radši nad smyslem své práce ani nezamýšlí. Mnozí jsou zdraví - ve smyslu -hýbají se, chodí do práce, pobírají za to peníze, za ty živí rodinu ... a učí děti dělat totéž. Běžným pohledem jsou zdraví - ale trefnější označení by snad bylo, že jsou normální - jsou v jakési normě, chovají se jako mnozí jiní a tudíž je to v pořádku. Já vím, že člověku nezbývá než respektovat poměry, v nichž se narodil a že musí i něco jíst a tak podobně. Jen se snažím říct, že ta realita okolo je možná už tak zběsilá a tak nenormální, že je logické hledat cestu jak něco změnit (třeba sebe ponejprv), jak najít dobrou filosofii k žití a někdy si myslím, že za daného stavu společnosti je normální spíš i trochu šílet (chcete-li) než být naprosto v pohodě a "zvládat realitu". Na zážitky, o nichž je tu řeč jsou různá a opravdu protichůdná vysvětlení ... a mám dojem, že tato diskuze vznikla ne jako snaha označit se za vyvolené, ale jako snaha lidí, hledajících co nejlepší vysvětlení, co nejzdravější cestu. Snad, kdybyste ty zážitky měl či kdybyste měl hlubší povědomí o přístupu běžné psychiatrie k těmto věcem ... a o běžných praktických výsledcích této vědy ...snad byste věděl o čem je tu řeč. Z Vašich definic zdraví bych si pro sebe asi vybrala tu - že jde o komplexní životní pocit. A možná jsou ty stavy a zážitky reakcí citlivých osob na to, že je dost obtížné takového pocitu v dnešním světě vůbec dosáhnout. Nejsem narkoman, nezastávám se narkomanů, ale nemohu s Vámi souhlasit ani v pohledu na ně. Jednak stále je ještě okolo dost lidí, kteří drogy považují za určitou cestu ... a možná, že při hodně promyšleném použití - (třeba pův.přír. drog) mají někdy i dobrý výsledek.(Sama bych to nezvolila a připadá mi to nebezpečné, ale zda to plně odsoudit - toť otázka.) Když navíc oficiální medicina používá při léčení látky,z nichž některé by si označení za nebezpečné drogy jistě zasloužily a rovněž na ně vzniká závislost, ovšem v tomto případě státem a vědou posvěcená, tudíž "správná". Chápu,že existují i úniky od reality a že drogy často asi bývají pokusem o takový únik, jen si myslím, že by bylo dobré se zamýšlet nad tím, proč tolik lidí někam uniká, proč je léčba tak málo úspěšná ...proč se jim často asi ani nechce zpátky do téhle normální reality.
4. Říjen 2004 - 17:55
Obrázek uživatele Návštěvník
JVS (anonym)
Jen drobná poznámka pro Jiřího : "blud" nebo "halucinace" jsou produktem nevědomí, které kompenzuje přeháněné vědomé zaměření. Tzv. "rozšířené stavy vědomí" jsou navozovány VĚDOMĚ a s určitým cílem. Zatímco "bludy" a "halucinace" přicházejí automaticky proto, že něco v nevědomí je systematicky potlačováno, "rozšířené stavy vědomí" by se daly nazvat "otevřenou branou", kterou se obsahy nevědomí mohou dostat na povrch, aby mohly být náležitě zpracovány. Tolik o "drobném" rozdílu, který byste si měl ujasnit, dřív než vymyslíte alternativní pojem ke slovu "blázen".JVS
9. Říjen 2004 - 9:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana I. (anonym)
K Jiřímu,domnívám se, že prognóza psychického vývoje není jasná u žádného člověka žijícího v dnešním "moderním" světě. Stačí se podívat na stoupající počet depresí, sebevražd, psychóz, třeba i mezi mladou generací. Nemyslím si, že všichni sebevrazi zažili stavy, o kterých tady píšeme. Možná, že kdyby je někteří zažili, vzali je jako určité vodítko, možná cestu, pobídku k rozvoji, neskončili by pod Nuselským mostem. Možná.. Vlastně jsem chtěla Jiřímu říci, že i on sám měl možnost volby. Buď si dát své zážitky do onoho systému, kam jistě patří, a který si každý z nás musí "osahat" a v praktickém životě ověřit sám, nebo je hodit za hlavu jako běžné fyziologické pochody.A vysvětlit vědecky.Vždyť to je dnešní doba, na co si nesáhnu, tomu nevěřím a i to, co někdy jasně vidím, raději nevidím, nepřemýšlím o tom. Bolelo by to. Myšlení, hledání souvislostí, odpovědí na otázku Proč? Není lepší ležet u televize, nechat si vymývat mozek bulvárem, mít se dobře a nadávat na vládu? Ale to už jsem asi někde jinde, přesto to spolu souvisí.Moje životní filozofie vytvořená poctivou prací na sobě, vlastně stále se rodící, mi dává sílu žít kvalitní život. A o to asi jde. Nám všem, co hledáme, ztrácíme, abychom znovu nalezli, že? A je to úžasný proces, pane Jiří! Mějte se všichni moc hezky, je fajn, lidi, že jste!
10. Říjen 2004 - 11:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana I. (anonym)
Jozefíno, k těm tarotům, opravdu se nech vést intuicí. I já to tak udělala a karty si koupila jednoho zlomového dne zcela náhodou. Nezáleží na tom, jaké karty máš, ale co uděláš s jejich poselstvím, jak je pochopíš, prožiješ, uplatníš a uvědomíš si zpětnou vazbu ve svém životě. Není nad osobní zkušenost a hlavně nad schopnost dívat se na sebe a na svět z mnoha úhlů.Pravdivě. Poctivě.Ať se ti to daří! Jana I.
10. Říjen 2004 - 11:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Ahoj Jano I,děkuju. A vidím, že na tu "moderní" společnost asi máme blízký pohled.A mám tu alespo? drobnost pro Vaška:Mám teď rozečtenu knížku: Bonnie Greenwellová - Energie transformace (Průvodce procesem probouzení Kundaliní) DharmaGaia Praha 2002.Je to hodně o hadí síle, né návod jak ji probudit, spíš pokus o návod jak zdárně přežít, když se to už tak či onak stane. A jako jeden z možných prožitků při tomhle procesu je tam (na str. 45) napsáno: Extrémně citlivý sluch - slyšení na velkou vzdálenost nebo pocit, že s každým tónem je spojena barva. Možná je toho tam i víc, ale nevím, nemám to dočtené. Mějte se hezky, přeju zdraví a štěstí na cestě. J.
10. Říjen 2004 - 14:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Ahoj, po krátké odmlce se vracím do diskuze a s potěšením zjišťuji, že byla vzkříšena několika odvážnými jednotlivci :-). Píšete o velmi zajímavých a inspirativních věcech. Líbí se mi nápad doporučovat si navzájem zajímavé knihy, tak také přihodím troškou do mlýna. Jak bylo již řečeno, o psychospirituální krizi píší manželé Grofovi, kteří, jestli se nemýlím, samotný pojem prvně užili a popsali. Stanislav Grof je český rodák a v šedesátých letech se zde jako psychiatr účastnil výzkumu halucinogenů. Četl jsem sice jen jednu knihu,
11. Říjen 2004 - 4:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Teď koukám, že jsem to trochu přepískl. Pro Ty, kteří to nechtějí celé číst, shrnu, že v textu víceméně jen vyjadřuji nesouhlas s Jiřího názorem. :-)
11. Říjen 2004 - 4:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana I. (anonym)
Adame,"vědecky" jsi shrnul vše a definoval vše, co si tak nějak myslím, co cítím. Díky za tu pobídku k bláznění. Je fajn to slyšet. Navíc, když si blázním jen a jen ve svém nejvnitřnějším světě a okolí mě má za seriózní paní. Že je fuška to vyrovnávat, je asi zbytečné psát. A ještě k útěkům, do duchovna neutíkám, duchovno se stalo součástí mé reality. Jen o tom moc nemluvím, žiji to, doufám, že se mi podaří tenhle stav udržet, rozvíjet dál. V současné době mám pocit, že se mi ze stavů, které tady popisujete, podařilo vytěžit maximum a mám potěšitelnou zprávu pro všechny. Je to přehodný stav, když ho zvládnete, přijmete, přejde, přetaví se ve vyšší kvalitu vědomí a díky tomuhle procesu budete silnější. Fakt. Mám to za sebou.Ahoj, buďte ZDRAVÍ !!!! Jana I.
11. Říjen 2004 - 7:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana I. (anonym)
Adame,"vědecky" jsi shrnul vše a definoval vše, co si tak nějak myslím, co cítím. Díky za tu pobídku k bláznění. Je fajn to slyšet. Navíc, když si blázním jen a jen ve svém nejvnitřnějším světě a okolí mě má za seriózní paní. Že je fuška to vyrovnávat, je asi zbytečné psát. A ještě k útěkům, do duchovna neutíkám, duchovno se stalo součástí mé reality. Jen o tom moc nemluvím, žiji to, doufám, že se mi podaří tenhle stav udržet, rozvíjet dál. V současné době mám pocit, že se mi ze stavů, které tady popisujete, podařilo vytěžit maximum a mám potěšitelnou zprávu pro všechny. Je to přehodný stav, když ho zvládnete, přijmete, přejde, přetaví se ve vyšší kvalitu vědomí a díky tomuhle procesu budete silnější. Fakt. Mám to za sebou.Ahoj, buďte ZDRAVÍ !!!! Jana I.
11. Říjen 2004 - 7:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana I. (anonym)
Omlouvám se, ale ve svatém nadšení jsem se překlikla a příspěvek odeslala dvakrát.
11. Říjen 2004 - 7:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Ahoj Jani, je skvělé, že se Ti z krize podařilo, jak říkáš, vytěžit maximum. V krizích se skrývá neuvěřitelný potenciál, který je možné využít k velkým vnitřním změnám, ale stejně tak i potenciál, který může člověka zdrtit. Co je, alespoň pro mne velkou nadějí je, že se v psychospirituální krizi cítím být veden jakousi vyšší mocí. Mám zkušenost, že když člověk začne mluvit o Bohu, narazí na odpor a argumentaci, že onen Bůh je jenom přáním, berlou, vírou. Člověk nevysvětlí, že je ho možné vnímat, a mluvit s ním. Dovolím-li si být trochu drzý, řeknu, že Bůh není pouhým výmyslem lidské fantazie, ale jevem, který má v vnitřním světě člověka velmi zvláštní vlastnosti, zcela jednoznačně odlišitelné od myšlenek, přání či fantazií. Možná se nesluší takhle psychologizovat o Bohu, ale nemohu jinak. Nakonec, aby nedošlo k nedorozumění, jsem se chtěl Jano zeptat, zda si jako Jana I. totožná s Janou z předešlých příspěvků.Mějte se zatím pěkně.
11. Říjen 2004 - 16:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Ahoj všichni pobláznění,Adame, moc pěkný. Také sdílím Tvůj příspěvek a rovněž bych to nedokázala tak hezky vědecky a přitom zábavně vyjádřit. Při čtení se mi vybavil ještě výraz: konsenzuální, tedy domluvená, realita, mám dojem, že jej použil Grof v knize Kosmická hra, mimochodem taky dost podnětná kniha a i o tom, co jsi popisoval. Grof tam uvádí, že vědecké výsledky, které se vychýlí mimo ten daný konsenzus, tak jsou bez debat censurovány, jinak by ta platná definice reality už musela prasknout. Vezmu-li v potaz současnou šíři věd. bádání, z jejichž výsledků se k běžnému lidu stejně donese jen minimum a stejně to nemůže každý uchopit, pochopit, no tak asi opravdu není problém, když se některé výsledky nedonesou vůbec nikam.Jinak, přímo o krizi jsou Grofů knihy: Krize duchovního vývoje a Nesnadné hledání vlastního já, pak taky kniha Christiny Grofové: Žízeň po celistvosti, která je o krizi v kombinaci s alkoholem. Zvláštní je, že ta četba myslím dané zážitky někdy prohlubuje či rozvíjí, takže pokud člověk právě trochu "poletuje" je radno to asi číst pomalu a opatrně nebo jindy. Částečně si to vysvětluji tím, že tam jsou popsány všelijaké zážitky a stavy a zcitlivělý člověk se přitom děsí, že by ještě mohl zažít to či ono. Ale možná je v tom i leccos jiného. Jo, kdysi mne napadlo, že ten všeobecně rozšířený materialistickoateistický model světa je jak domek bez oken nebo jsou na nich zabedněné okenice. Některým lidem už je dávno malý, a tak se jim tu a tam podaří někudy prohlédnout ven. No a v tu chvíli je třeba zasáhnout. A klasičtí psychiatři jsou podle mne jedni z těch, kteří nejurputněji drží ty okenice. Pokud je někdo otevře, zase je zabouchnou: "To, co jste viděl, neexistuje!(mají patent na to to poznat), vezměte si prášek, pravda je jen tady uvnitř, venku není nic!" A protože se v tom domečku nevětrá, je tam už dost dusno a spousta lidí hledá okna....Mějte se hezky, dobrou noc, milé děti :-)Josefina
12. Říjen 2004 - 0:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana I. (anonym)
Ahoj Adame, jsem totožná s Janou z 28.9.,29.9.,4.10. a pak dál se už hlásím jako Jana I. Ani nevíš, jak mě těší, že Boha vnímáš jako součást sebe. Taky to tak cítím, naučila jsem se v krizových dnech, kdy se všem okolo jeví, že se nic neděje, ale ve mně se všechno pere a vaří, že mám pocit, že se zblázním, se obracet nejen k Bohu, ale i ke své realitě. TZN.,že se myšlenkami a činností pevně držím právě vykonávané činnosti, soustředím se jen na ni. A pak se obracím k Bohu, onomu Vyššímu Dobru, které opravdu JE součástí každého z nás.Modlím se, prosím o ochranu, podporu, vedení. A ono se mi dostává. Ve vrchovaté míře.Děkuji za ni, užívám ji k prospěchu všech v mém okolí a i ke svému prospěchu. Nemyslím si, že spasím svět. Bude mi stačit, když budu žít klidný život naplněný věcmi, které mě těší. Když budu moci milovat své milované a poskytovat jim ze sebe to nejlepší.Když to, co vím, budu moci posílat dál ku prospěchu nás všech. To by byla nádhera, viď? Ale čeká mě spousta práce na sobě, na mé realitě. A tak s pomocí Boží pracuji, měním sebe i svou realitu. Bez pomoci psychiatrů, psychologů, pana faráře. Podle sebe, svého nej vědomí a svědomí. Měj se hezky, fajn, že jsi a že ti můžu takhle otevřeně psát. Bláznivě.Jana I.
12. Říjen 2004 - 13:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Ahoj Adame, Jano, Šárí a všichni, jsem psycholog, kdysi jsem napsal práci na toto téma (http://go.to/benda), teď se živím něčím jiným, ale PK mne stále zajímají. Není tu moc lidí, myslím profesionálů, kteří by s tím dokázali pracovat. Nedávno mne ale napadlo, že by bylo fajn, kdyby si lidi, kteří tím procházejí mohli spolu pokecat po internetu asi tak, jako to děláte tady. Super!!! Nechcete někdo sepsat svůj příběh a vyvěsit ho na výše uvedených stránkách? Sám momentálně nemám moc času věnovat se těm, kteří si přečetli mou práci a svěřují se mi se svými zážitky. Třeba byste si ale dokázali poradit i sami, ne?
12. Říjen 2004 - 13:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Ahoj Adame, Jano, Šárí a všichni, jsem psycholog, kdysi jsem napsal práci na toto téma (http://go.to/benda), teď se živím něčím jiným, ale PK mne stále zajímají. Není tu moc lidí, myslím profesionálů, kteří by s tím dokázali pracovat. Nedávno mne ale napadlo, že by bylo fajn, kdyby si lidi, kteří tím procházejí mohli spolu pokecat po internetu asi tak, jako to děláte tady. Super!!! Nechcete někdo sepsat svůj příběh a vyvěsit ho na výše uvedených stránkách? Sám momentálně nemám moc času věnovat se těm, kteří si přečetli mou práci a svěřují se mi se svými zážitky. Třeba byste si ale dokázali poradit i sami, ne?
12. Říjen 2004 - 13:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Ahoj Honzo, těší mne Tvé zavítání do diskuze. Taky jsem jeden ze čtenářů Tvé práce a děkuju moc za ni. Dala mi informace, které bych jinak obtížně hledala, třeba už pro neschopnost studovat ty věci v angličtině. Znám Tvé stránky a zaznamenala jsem i tu výzvu po osobních příbězích. Ono by to bylo nejspíš dobré, ale asi by to musel udělat někdo, kdo si je jistý, že už je z toho dost venku. Je-li někdo na tom tak, taky bych ten příběh (příběhy)moc ráda četla. (Znám jen samé cizozemské - z knih.) Dodalo by to optimismu. Jak už tu padlo někde shora, v Česku se tou věcí sice někteří lidé zabývají (mají informace a třeba snahu pomoci), ale přesto je těžko hledat někoho, kdo by měl takovou silnou zkušenost za sebou a úspěšně zvládnutou, že by v tom mohl fakt spolehlivě radit. Nevím, třeba je to tou zdejší minulostí, těmi lety strávenými v komunismu, že se tu teprve teď tyhle věci začínají projevovat, je tu velké zpoždění i v přílivu informací na tohle téma, je tu příliš zabydlený materialismus a ateismus ...a tak je samo o sobě dost náročné, když toto člověk (prve skoro ateista) začne zažívat. Rychle si s většinou lidí okolo nerozumí, rychle může být každému za cvoka, není skoro kam se jít poradit. V případě, že mu ty zážitky naruší dosavadní běžné fungování, třeba práci, tak je jednak nešťastný a bez peněz, jednak pro mnohé za hypochondra či flákače, co mluví o bohu ... sociálně a psychicky to může být i situace na pokraji sebevraždy. Pro osobní rozvoj to jistě má svůj smysl a nejspíš člověk opravdu nedostává naloženo víc, než může unést, ale prostě si myslím, že za daných podmínek, je někdy člověk rád, že je rád, zažije spousty osočování a nebo rovnou vážných diagnoz (někdo z důvodů existenčního přežití i zvažuje, kterou tu diagnosu si nechat přišít, protože by měl třeba alespoň na čas invalidní důchod a pokoj od ateistických příbuzných, co si třeba myslí, že by se měl léčit a dávají to najevo -ovšem tato cesta na sebevědomí taky logicky nedodá). Tohle shora mám částečně prožito a částečně jsem do toho zamotala i jiné příběhy lidí teď a tady, co jsem o nich slyšela. Takže, lidi, jste-li někdo ok a máte co vyprávět ....Já zatím mohu popsat pouze jak je na cestě ... mně či i jiným, jež jsem potkala, pokud by chtěli, ale to jsou zatím příběhy bez konce a spíš neveselé a člověk i neví, zda něco zveřejňovat, má-li sebedůvěru na bodu mrazu. Ahojte Josefina
12. Říjen 2004 - 17:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Ještě - Jano I, já Ti moc přeju, že je Ti tak dobře, jak píšeš a tuším, že ty cesty a cestičky jsou různorodé a všelijaké a intenzita prožitků při hledání se - probouzení je taky všelijaká. A jak mně to připadá, píšeme asi každá o trochu jiné té cestičce nebo intenzitě zážitků, což je asi normální, každý je jiný a pro každého má osud nachystáno asi věci jinačí.Čímž chci říct, že nejen z mé vlastní zkušenosti, ale i třeba ze zkušenosti jedné mé kamarádky vím, že někdy jsou ty prožitky takový horor, že by člověk hledal pomoc téměř kdekoliv, přestože věří v Boha a přestože cítí vedení. A je to i v těch knížkách (třeba v Grofech), že je to někdy zatrápeně silné. Pro ilustraci tu mohu zmínit taky třeba tuto adresu: http://www2.webpark.cz/osp/kundalini.htmna níž je, dost zajímavý popis zážitků s uvolněnou kundalini. Netuším, kdo ten text psal, ale mně se zdá hodně dobrý. Zhruba popisuje, že doopravdy uvolněná kundalini může člověku ze života udělat dlouholetý očistec a těžko s tím něco moc nadělat. Ona má zřejmě vlastní program a vlastní časový harmonogram (někdy bohužel 5, 10, 15 let). Zasahovat se do toho zřejmě dá jen omezeně, takže člověku asi nezbývá ...než si na ni udělat čas, ber kde ber. Měj se hezky. J.
12. Říjen 2004 - 17:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Ahoj Jozefino, dík za odpověď. Vím, že v naší kultuře není snadné se s krizí vypořádat, když většina lidí, ale i odborníků to patologizuje. Po přečtení práce M&S mi napsalo dohromady už asi několik desítek lidí (přesně jsem to nepočítal), kteří často něčím takovým procházejí. S pár jsem se setkal face to face. Neznám ale nikoho, pro koho by to byla úplně uzavřená záležitost. Psal jsem si ovšem s takovými, pro které ten proces přestal mít charakter krize, protože se přestali bát, že jsou blázni, nějak to všechno přijali a vydali se řekněme "na cestu". Četlas Jyoti: Anděl zavolal mé jméno? Myslím, že ani pro Jyoti to není vyřízená epizoda. Nebo Dědeček Oge od Brzákový. Prostě se začal učit... Takže nehledám ani tak někoho, kdo je z toho úplně venku, ale spíš někoho, kdo z toho už nemá strach a učí se s tím žít a třeba mu to i leccos přináší. A dokázal by to sdílet - ku prospěchu svému i dalších. No nic, každopádně držím palce. Vše dobré, H.
13. Říjen 2004 - 9:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Honzo, děkuju. Aha, tušila jsem, že je to takhle nějak, že jsou všichni, o nichž se ví, vlastně stále na cestě, asi to je třeba tak brát. Knížku Jyoti znám, toho dědečka Oge ne, podívám se po něm. Napadla mne jedna věc - nebylo by tedy dobré vytvořit možnost takovéhle diskuze na těch Tvých stránkách? Nebo na to založit jiné, ale přímo s touhle tématikou? Že by se právě třeba ti lidé, co píšou Tobě nebo sem, mohli trochu seznámit a pokecat, taky se mi to zdá dobrý nápad. A vidělo by se, zda by to fungovalo. Tohle vzniklo spontánně, ale je fakt, že jde o prostor, kam chodí i mračna lidí naprosto opačných názorů a je možná zbytečné se tu s nimi dohadovat, zda Něco je či není. Těch pochybovačů je všude víc než dost. Kdyby to bylo zarámováno třeba těmi Tvými stránkami, tak by se tam asi objevili převážně lidi hledající či trpící těmi zážitky, ti stejně na Tvé stránky chodí. Možná by to mohlo být dobré, ne? A jestli se nikomu nechce do uveřejnění příběhu, tak takhle by to do jisté míry mohlo vzniknout spontánně, vždyť přece není nutné, aby to byla hned celá autobiografie a nutně pod vlastním jménem. Tohle tady taky zůstává, určité zveřejnění to tedy je a třeba Adam své zážitky popsal dost hodně. Prostě že bys tam (nebo někde jinde)měl takovou psychospirituální "hospodu"?:-)Že by šlo o výměnu informací a terapii vzájemným vypovídáním se? A navíc je skvělý, že ty to máš nastudováno.No a něco by lidi mohli probrat takhle veřejně na té diskuzi a pokud by tam uvedli mail na sebe, tak ve zbytku si mohou povídat-psát soukromě. Mně by se to zdálo fajn. Omlouvám se za tu ukecanost, dalo se to napsat jednou větou. Co si o tom myslíš? Ahoj J.
13. Říjen 2004 - 17:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Hmmm... no, to má logiku. Věřím, že by se to mohlo chytit. Že mě to nenapadlo dřív. Lidi mi píšou průběžně... Zkusím zjistit, jak to technicky udělat. Snad se k tomu dostanu příští týden. Dík za podporu. H.
14. Říjen 2004 - 7:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Za málo. A třeba by vznikla zajímavá společnost.J
14. Říjen 2004 - 12:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana I. (anonym)
Josefíno,máš pravdu v tom, že moje zážitky asi nebudou tak intenzivní jako tvoje. Možná se v nich snažím neutápět, jen je přijímat, nepitvat. Možná se ti jevím jako dokonale nad věcí, sama se utvrzuji v tom, že TO mám za sebou, ale co si budememe povídat. Všichni dobře víme, že tyhle stavy jsou cesta. Ta moje trvá dobrých 8 let, v poslední době mi začíná nabourávat vztah s manželem, protože on mi přestává rozumět. Jsem jiná a jak jsem jiná se mu bojím říct, protože by mě zavřel do blázince. Znám sny, co mi ukazují hromadné dopravní nehody - a ty se pak stanou, znám stavy, kdy vím, že někomu blízkému jde o život a zatím jsem jej uměla vždy varovat a uchránit. Znám kontakty s "duchy" atd.. . Naštěstí už po těch letech vím, co za těmi mými stavy stojí a umím si kontakty regulovat a zvládat. Jedem v tom dva a jsme naštěstí zatím rozumní. Ale není cesty zpátky. Své stavy jsem nikdy záměrně nevyvolávala, nezkoušela jsem žádná speciální cvičení. Prostě to přišlo. Je fakt, že mně nestačí materiální svět, že toužím žít na duchovní úrovni, nejlíp, jak to jde. Kdybych věděla, co mi to přinese, asi bych tak hrr nebyla a držela se při zemi.A možná taky ne! Teď je pozdě. Jediné co zbývá, je věřit, vědět, že nenesu víc, než unesu a snažit se to zpracovat a užít. Ahoj, mějte se hezky a věřte, že to má smysl! Jana I.
14. Říjen 2004 - 13:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Fíno, Jano I., Adame a ostatní. Vytvořil jsem diskusní fórum na stránkách Stín stromu (http://go.to/benda, resp. http://www.webpark.cz/honza-benda/krize/forum.html). Věřím, že dříve či později se to tam rozjede. Chcete-li, napište. Vše dobré všem hledačům, H.
14. Říjen 2004 - 15:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Jozefina (anonym)
Jano, promiň. Já teď - chápu, že to co popisuješ, je taky "pěkné". A celkově to vyznívá, že jsi jeden z těch, co o nich psal Honza, že to už nějak akceptovali a naučili se s tím spolupracovat. U mne to jde cestami, že si tímhle nejsem skoro nikdy jista, zda s tím už umím žít nebo zda dělám vážné chyby. Ani nedokážu posoudit, zda se v tom moc utápím nebo ne, já fakt nevím. Mívá to asi jasně u různých lidí různou intenzitu. Víš, já tu teď nechci být hodně konkrétní a to ačkoliv mám s Tebou některé věci společné. Mám k tomu docela rozumné důvody - dávat si pozor, třeba v mailu bych to mohla vysvětlit, takhle ne. Taky jsem si ty zážitky nevyvolala nějakým naprosto nezodpovědným cvičením, alespo? myslím. Pro lidi je někdy možná těžké najít společnou řeč, i když je něco spojuje. Ono je to asi i slovníkem, každý jsme jiný, vyjadřujeme se jinak ... já jsem třeba obvykle dost racionální tvor, což mi někdy pomáhá někdy ne, ale obtížně a málo se před lidmi vyjadřuji o bohu, lásce ... jsou to tak silné věci, že se bojím, aby se v těch slovech neztratily a bojím se hlasitě sdělit, že vím, že to co mi pomáhá je to To, snad je, doufám. Snad se nerozplynu v samých pochybnostech, ale je fakt, že v tomhle se bojím něco sebejistě vyřknout. A druhý to udělá a je to třeba upřímné a pravdivé a pro něj přirozené. To chápu, jen jsem jiný typ. No a pak ještě existují lidé, kteří mají těch krásných slov plná ústa, ale po čase člověk zjistí, že jsou to slova bez obsahu. Tak i proto se bojím. Leckde leckdo toho napovídá a ještě se ti lidé "vroucně" objímají a přitom, když je pak poznáš ..., však to asi taky znáš. Tak jsem v těchto věcech radši úsporná a možná je to někdy na škodu. Tak se Ti ještě jednou omlouvám a snad jsem se trochu vysvětlila. Měj se hezky J.
14. Říjen 2004 - 17:05

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama