32 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Proč má přítel strach ze společného bydlení???

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
Ahoj všichni, ráda bych znala váš názor o mé situaci.5 let chodím s přítelem (mě je 23, příteli 25 let), bydlíme každý doma u svých rodičů, ale od sebe to máme asi 5 minut cesty. Vždycky jsem věděla, že přítel se do ženění nežene i já zpočátku ne, protože jsem si připadala ještě mladá. Ale teď mi to stereotypní chození leze na nervy a ráda bych se už vdala, bydlela s ním, zařizovala si s ním byt a ještě si něco užila než budeme mít děti. Vždycky mi říkal, že až řeknu, tak si mě vezme. Takže příští rok se budeme brát, ale není vůbec nadšený, protože má velký strach ze společného soužití. Sice bydlí u rodičů, ale má celé patro rod. domku pro sebe, kde má svůj klid a nikdo ho neruší. A přítel má hrůzu z toho, že až budeme spolu, tak naruším jeho soukromí a jeho denní režim. Ale to snad každý se musí v něčem omezit, když chce s někým žít. Já mám taky ráda soukromí, ale takovou vědu z toho nedělám. Minulý týden mi sdělil, že jeho rodiče jedou na měsíc pryč. Tak jsem mu řekla, že se k němu na měsíc nastěhuju , aspoň poznáme jaké to je. Ovšem když jsem viděla jeho reakci, tak jsem měla po chuti. Ještě dodal
7. Duben 2003 - 10:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Myslím, že nejde ani tak o to, co říká, ale o to, jak se chová. Pokud si chceš ušetřit rozvodové řízení a zbytečně vyhozené peníze za svatbu, rozhodně se nevdávej. Chtít by to měli oba. Myslím, že bydlet u něj můžeš (pokud tedy on na to přistoupí) i bez svatby, a to nejen měsíc, ale klidně i rok. Vyzkoušíte si to a pak se uvidí. Ale je z něj cítit, že se do ženění opravdu moc nežene. Proto bych ho do toho nenutila. Ono je to docela závažné rozhodnutí, i když to dnešní společnost dost popírá (a podle toho to tak vypadá).
7. Duben 2003 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Sáro, Tvůj přítel bude asi pěkné číslo. Samozřejmě, že když se dva stěhují do jednoho (což se po svatbě nebo i před ní předpokládá), vzniká nevyhnutelně ztráta soukromí. Ale o tom to přeci je! O tom, že oba částečně sleví ze svých nároků, že se uskromní, přizpůsobí a zároveň tím pro sebe jako pro jednotlivce i pro pár a vztah hodně moc získají. Nemyslím, že je Tvůj přítel tak mladý, aby si tohle nebyl schopen uvědomit, možná je jen tak rozmazlený nebo duševně nedospělý. Panebože, co je to za větu, co že budete celý měsíc spolu v jednom baráku dělat? Co by? Dokud to nezkusí, nebude vědět, co všechno se vůbec dělat dá. A když už se (podle jeho slov) "smířil" se svatbou, představuje si, že každý budete bydlet dál u rodičů až do konce svých dnů? On by měl být přece nadšen z toho, že taková fajn ženská si ho chce vzít, ne se s něčím smiřovat. Vždyť tohle poslouchat musí být pro Tebe tak ponižující. Pokud neví, že Ti tím ubližuje, asi je načase, aby si to uvědomil. Možná to bude znít tvrdě, ale podle mně je v tomhle na řadě ultimátum (i když jinak jsem dost proti nim). Kdybych byla na Tvém místě, musel by mi své postoje buď srozumitelně a jasně vysvětlit a pokusit se je k prospěchu oběma změnit, nebo - rozchod. Bohužel, někteří chlapi opravdu potřebují tu studenou sprchu, aby zjistili, že je načase zaměnit pubertální manýry za dospělé. V některých případech by jim to totiž vydrželo klidně do padesáti. Tak hodně štěstí a málo nervů!!!
7. Duben 2003 - 12:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Kvíťa (anonym)
Sáro,chlapi jsou v tomto jiní jak my. Bojí se ztráty soukromí a neradi jsou do něčeho tlačeni. Já se jim ani nedivím, taky nejsem příznivec něčeho nuceného. Na ně platí pravý opak, teda u mě jo. Pořád mu říkám, že nechci svatbu a děti (i když chci) a on, ač jeho vztah s bývalou skončil proto, že ona chtěla svatbu a děti a on nechtěl ani slyšet, teď říká, že si mě vzít chce a děti, že chce taky, že to patří přece k životu:-). S chlapama to chce taktizovat, někdy je to vysilující.
7. Duben 2003 - 13:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
Jsem ráda, že jste si mého tématu všimli. Já jsem ho do ženění nikdy nenutila, protože jsem sama do toho moc nespěchala, ale takové chození je opravdu na nic. Nadarmo se neříká, že čím déle spolu chodí, tak to je spíš na rozchod než na svatbu. Oba dva máme známé, kteří tak skončili. To že jsem se do vdávání moc nehrla, mu zřejmě dost vyhovovalo, ale nepatřím k ženám, co by zůstaly do konce života svobodné a 2x týdně si odskočily za přítelem. To že bych měla taktizovat a říkat, že se nechci vdávat, i když chci, tak to nemá smysl, protože bych mu jenom přihrála a bylo by to horší. Vlastně až do teď to tak fungovalo kvůli jeho rodičům, říkala jsem jim, že máme ještě čas, protože jinak bychom už byli dávno svoji a už bychom spolu dávno bydleli. Jeho matka už 3 roky do mě hučí, že bychom se měli vzít, protože je na celý dům sama. Ale nechtěla jsem, protože přítel teprve loni odpromoval. A že bychom si měli zkusit tak rok bydlet spolu před svatbou, tak to by asi nešlo, jeho rodiče by se postarali, aby svatba byla co nejdříve. Takže nám bude muset stačit měsíc, abychom poznali jestli jsme si souzeni nebo ne. Ahoj
7. Duben 2003 - 14:54
Obrázek uživatele Návštěvník
David (anonym)
To, co Sáro píšeš, je opravdu velice zvláštní. Asi byste si sami měli uvědomit (oba dva), co vlastně chcete. Ale pokud máš o svém životě představu, že se vdáš, budeš mít děti a tak dále (což je koneckonců logické a většina lidí má tento cíl, i když to navenek třeba neřeknou), pak bys s partnerem, kterého popisuješ, měla být velice ostražitá. Je-li to vše, cos napsala, pravda, pak je opravdu velice zvláštní, proč partner s tebou nechce bydlet, zvláště když je k tomu taková příležitost, že bude sám v domě. Ze Tvého textu se mi jeví, že se takové možnosti bojí doslova jako čert kříže, zejména po pěti letech trvání partnerství. Tady zkrátka a dobře asi něco nehraje. A že by byl tak zásadový, že by společné bydlení chtěl až po svatbě, to se mi nezdá. Dnes už takové ideály neletí. Takže se také trochu přikláním k jednomu z již citovaných názorů o ultimátu. To ultimátum totiž není jen vůči němu, to je také ultimátum vůči tobě samé, protože jen tak si uvědomíš, co chceš a kam směřuješ. Neměla bys ztrácet čas - ten nepracuje pro nikoho, ale pracuje proti tobě. Případný rozchod totiž tak či tak nebude příjemný a budeš se muset z něho trochu vzpamatovat.
7. Duben 2003 - 23:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Rena (anonym)
Ahoj Sáro, souhlasím se vším co tady bylo řečeno. Myslím, že tady nejde jen o strach se společného bydlení, ale strach ze společného života. Když s někým žiješ, musíš ho tolerovat a svým způsobem se musíš i omezit. Nejde žít společně, a dělat si co chci. To by nemělo dlouhé trvání. Ono to chození, kdy každý z Vás bydlí u svých rodičů je pohodlné. Vídáte se kdy chcete, a když Tvůj přítel přijde domů, má svůj klid, nemá žádné povinnosti. A jak píšeš že se už smířil s tím že se vezmete, to není ten nejlepší začátek. Jestli má možnost prožít s Tebou společný měsíc od rána do večera, měl by to vítat, ale reakce ve smyslu co spolu budete dělat? A co spolu budete dělat až se vezmete? Svatba není na dobu určitou, to je o tom, že spolu chcete být zbytek svého života. Věřím Ti, že spolu chodíte hodně dlouho a chtěla bys společný život. Totéž by měl chtít i on.
8. Duben 2003 - 8:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
hmm, proč NEJDŘÍV spolu nebydlet, a až POTOM se brát? Tohle mi připadá nebezpečné, vy plánujete svatbu, a přitom s tebou nechce bydlet!
8. Duben 2003 - 19:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
hmm, proč NEJDŘÍV spolu nebydlet, a až POTOM se brát? Tohle mi připadá nebezpečné, vy plánujete svatbu, a přitom s tebou nechce bydlet!
8. Duben 2003 - 19:28
Obrázek uživatele Návštěvník
kapka (anonym)
moyna je to tak jak psal nekdo na yacatku debaty, ma proste nejen strach, ale ani se mu moc nechce,vidi v tom problem,mozna mu cely vztah zevsednel a desi se, ze spolecne bydleni a svatba a rodina a deti,to prave ted nechce s tebou.ale myslim,a to musis vedet a citit hlavne ty,ze clovek nechodi s nekym 5 let pronic zanic,ze spis to bude v tom,ze je treba jeste mlady,podvedome se boji,ze nezvladne roli manzela,rodice,zivitele,navic ztrata soukromi a svobody ve smyslu delat si co chci kdy chci bez vetsiho planovani...ta urcite trosku vezme za sve.Musim rict,ze spolecneho ziti se bojim i ja,a to jsem zenska a vylozene inklinuju k byti spolu,jinak ziju v nejistote,protoze ikdyz manzelstvi neni az takova jistota,proste to tek my zensky chapem a chlapi taky,proc by jinak z toho meli takovy strach a z chozeni ne. Muj kluk se toho taky boji nebo bal nebo ja vlastne nevim a jeste kdyz jsme si o tom povidali coby kamaradi me napadlo,az s nim,ze vlastne vdat se a mit deti neni jedina cesta,je to sice cesta,kterou bych si prala,ale neni jedina. Ted,kdyz spolu chodim je pro nej velkou ulevou,ze si vubec dokazu predstavit,ze existuje neco jineho nez spolecne souziti,mluvime o oddelenych domacnostech,...tedy mluvili jsme,postupem casu se ukazalo,ze ja to vlastne zacinam myslet vazneji nez on,kdyz to zjistil,docela byl v soku. Rekla jsem mu,ze mam z toho vayne strach,jelikoz mam taky dost rada svobodu, a tak si nedokazu predstavitvsechny 3 veci najednou,ze s nim bydlim,jsem za nej vdana a jeste s nim mam deti. Dokazu si ovsem predstavit jakoukoliv kombinaci dvou veci z techto tri. Klidne za nej tedy budu vdana a budu mit deti,ale nebudu s nim bydlet,nebo bydlet a vdana ale bez deti,nebo deti a bydlet,ale ne vdana...tak to vayne citim,mam ho nesmirne rada,jak bych mu tohle vysvetlila,kdyby mel predstavu svatba,barak,dite,auto,dovolena v italii....Postupem casu vidi,ze na tomhle modelu nelpim a je klidnejsi,doposud jsme planovali stylem...je,to je krasne,to si koupim do sve casti oddelenych domacnosti...ted uz obcas rekne,..je,draha,to je fajn,to si poridime do nasi oddelene domacnosti..a oba vime,ze mysli spolecnou...byt treba s oddelenou lozniciZkus nahodit takove varianty,oddelena domacnost (je ti 23,zacni setrit na svuj vlastni byt -bud na nej stejne nenasetris,nebo jo a budes tam opravdu bydlet,pri nejhorsim ho pronajmes),souyiti bez svatby, oddelene loznice ve spol domacnosti (chlap tezko zije s rodinou v 1+1,potrebuje svou vlastni mistnost,kam zaleze jak do jeskyne a kam nikdo jiny nechodi)Ultimata bych rozhodne nedavala, tim ho jen odradis,verim tomu,ze existuji lide,kteri fakt bezmezne miluji,ale boji se boji souziti,...pokud by se ovsem mel bat do ctyriceti,pak bych hledala nekoho odvaznejsihomozna bych rekla,ze mam desnou chut na spolecny zivot,ikdyz mam strach a teyko na to jsem pripravena,jak to vsechno zvladnu (to je dulezity,zaprve uprimny,protoze kazdy ma trosku strach, a za druhe on uvidi,ze na tom jste podobne),moc bych si prala se vedle nej probouzet a resit radosti i starosti zivota,protoze s nikym jinym bych si na to netroufla,..ale neznamena to,ze se musim do roka vdavat,proste mam jen chut zjistit,co to s nama udela. mozna jsem mimo a moc pisu,ale kdybz ti jen jedna ma veta mela prinest napad,tak to bude fajn.ps.mockrat se mi v yivote stalo,ze se mi urcita velka prani splnila az tehdy,kdyz jsem se jich vnitrne dokazala vzdat a pocitat i s jinou variantou,23 neni tak moc abys musela panikarit se svatbou k.
8. Duben 2003 - 20:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Kapko, máš naprostou pravdu, čeho se člověk vzdá, to se mu vrátí zpět... Píšou to v chytrých knížkách. :-)Ještě jsem chtěla říct... Kdysi jsem četla (taky v chytré knížce), že vrcholem soužití dvou lidí je, když mají pocit, že se jim s tím druhým žije, jako by žili sami... Chápejte to tak, že vůbec nemají pocit omezení soukromí, svobody a tak... Pokud můžu mluvit za sebe, tak mě společné soužití s partnerem připadalo jako přirozené pokračování našeho vztahu. Navíc jsme to oba moc chtěli.
9. Duben 2003 - 8:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivča (anonym)
Milá Sáro, já jsem na tom podobně. Je mi 22 let a dlouho už chodím s klukem. Ale je tak trochu divný...mám ho moc ráda, ale on mě zřejmě tak moc ne. je to maminčin mazlíček, jedináček a vyloženě se nerad baví o naší budoucnosti. A když se opatrně zmíním slovy: Kdyby nám to vydrželo, tak bychom mohli..(abych se náhodoui nezalekl), je velmi rpzpačitý a komentuje to slovy: možná, snad, i, třeba...takže taková láska na příděl. Momentálně si buduje u tatínka ve vile v suterenu byt, který by měl být obytný od září zhruba. Myslíš, že se mnou po letech počítá na společné bydlení...? Pche, ani náhodou!! Projevuje se to tak, že nábytek a vybavení si kupuje sám a eventuelně mi ukazuje, co se mu líbí a co si pořídí. Naposled to bylo s ledničkou, chce si koupit dost malou, tak sem se ptala, jestli nechce větší... a on na to: Prosim tě pro jednoho chlapa to stačí...atd. Nicméně jsem se ho na to bez obalu zeptala. Řekla jsem mu, že nám už není 16, abychom se mohli vymlouvat, jestli jo nebo ne nebo nevim, že je jiná situace už, že obvykle když se lidi maj rádi, tak se na bydlení těší atd..věci, které Ti nemusím určitě psát. Odpověděl, že chápe, že z něj asi nemám takovou jistotu..atd, ale že to prostě asi nedokáže se konkrétně vyjádřit. A ještě se u toho blbě smál.Samozřejmě ale něco jinýho je jeho nej kamarád, toho by si tam nejradši nastěhoval hned! Takže už vidím jak za ním budu jezdit jen na náívštěvu a nikdy se tam nebudu cítit jako ,,doma". A tak se ptám...kdyby mě měl rád, nebyl by tak nerozhodný a chtěl by se mnou být! Nebo se pletu? Proč všichni okolo mě mají normální prima vztahy, jen já sem narazila na takovýho divnýho a ještě ke všemu ho mám ráda.Sáro, ozvi se.Ivča
2. Květen 2003 - 20:52
Obrázek uživatele Návštěvník
makča (anonym)
ahoj holky,ja nastesti tenhle problem resit nemusela, u nas to bylo obracene, pritel na me od zacatku vztahu tlacil abych se k nemu nastehovala, ze budem vic spolu a ja se branila ztraty soukromi. ted uz jsme rok spolu a zas tak moc se nezmenilo, az na to ze umyvam vic nadobi a zehlim vic pradla.z tech vasich prispevku mi pripada, ze vasi kluci jsou jeste nevyzrali pro spolecne bydleni, a rozhodne bych se nevdavala v tehle situaci. pokud chlap neni presvedceny, ze chce s tebou bydlet a mit spolecnou domacnost, rozhodne ho nenut, jinak budes urcite nestastna. aspon si to myslim. chlapy nemuzes do niceho nutit, pokud maji pocit, ze jsou pod pantoflem, tak vetsinou delaji vse pro to, aby te nejak znicili. na druhou stranu souhlasim s chytrym taktizovanim, kdyz ho dostanes kam vlastne chces a jeste je presvedceny, ze se tak rozhodl sam... to je potom vitezstvi v kapse.moc vam preju at vam to vyjde a pokud ne se soucasnym, tak aspon s dalsim lepsim pritelem.m.
5. Květen 2003 - 10:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Tim (anonym)
Sáro, nemáš pocit, že váš společný život řídíš Ty? Že většina rozhodnutí ve Vašem vztahu jsou Tvoje a přítel se jm přizpůsobuje? Proč se ptám - napadlo mi to po přečtení věty: "Tak jsem mu řekla, že se k němu na měsíc nastěhuju, aspoň poznáme jaké to je."Představa, že mi holka oznámí, že se ke mně na měsíc nastěhuje, mě děsí. A proč se tam vůbec stěhuješ, když se na to přítel netvářil? Vždyť Ti tím dal docela jasně najevo, že mu to není vhod. Není přece povinen Ti zdůvodňovat, proč to nechce, to je někdy těžké. Může mít ke společnému bydlení nechuť z tisíce různých důvodů, ale takhle válcovat to podle mě nejde. Chce to čas a komunikaci. Jeho postoj ke svatbě "až budeš chtít tak si řekni" a "už jsem se s tím smířil" napovídá, že to také není jeho svobodné rozhodnutí.Jsou věci, které musí chtít oba. Tím je např. svatba či společné bydlení. Pokud něco takového chceš, tak to máš upřímně příteli říct, říct proč by se Ti to líbilo a promluvit si o tom. Při diskusi ho k ničemu netlač, ale poslouchej a snaž se pochopit jeho pocity a argumenty.Mám zkušenost z podobného vztahu "řízeného" svojí přítelkyní a nakonec na toto náš vztah skončil. Ve vztahu není vítězstvím dosáhnout svého, ale dohodnout se na tom, co chtějí oba. A to zřejmě společné bydlení u vás zatím není, možná ani svatba.Takže otázku "Proč máš strach ze společného bydlení?" polož svému příteli. Nebo ještě lépe "Jak si představuješ naše bydlení do budoucna?"Ještě jeden postřeh. Podle nějakých výzkumů, o kterých jsem pouze slyšel, je největší procento spokojených partnerů ve vztazích, kde partneři bydlí odděleně a pouze se navštěvují.
5. Květen 2003 - 12:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
AhojIvčo, po přečtení tvého příběhu si myslím, že jsi na tom daleko hůř než já a určitě ti to nedodává radost do života. Ten Tvůj ti dává jasně najevo, že nemá zájem být pod dohledem. (A který chlap jo!?) Člověka to ale mrzí a neví co si o tom má myslet. Máš pravdu, že pokud se mají dva rádi, tak by společné bydlení a život neměl být překážkou. Tak si s ním o tom pořádně popovídej, že by se ti líbilo s ním žít a když ti řekne, že ještě není ta správná doba, tak se ho rovnou zeptej, jak si vaši budoucnoust představuje. To se to radí, když mám podobný problém, že? Ale žít v nejistotě není moc prima, já jsem ráda, když vím na čem jsem a 10 let čekat by se mi taky nechtělo, protože mě osobně by se už líbilo zařizovat svůj byteček.TIME, tak ten pocit, že řídím náš život teda nemám. Ve všem má volné ruce, nic mu nezakazuju a nepřikazuju. To že jsem řekla, že se k němu na měsíc nastěhuju ..., tak mě ani nenapadlo, že bych ho nějak omezovala, protože mi to předloni sám nabídl, když jeho rodiče odjeli, ale to bylo jen na 4 dny. A nic nenamítal. Znovu jsem si s ním o tom promluvila a řekl mi, že ho to zaskočilo, že si myslel, že tam budu vždycky jen na víkend. Potom řekl, že u něho můžu být a že už se o tom nebudeme bavit. A jestli ho nutím do svatby? Když na to dojde řeč, tak mi řekne, že si mě vezme, ale je z toho cítit nechuť k tomu, ale jak se mám potom cítit já, když mi říká, že mě má rád a vidím ty jeho reakce na svatbu. A myslíš si, že se mi chce čekat dalších 5 let, než si dostatečně užije svobody? U maminčiny sukně se mi už nechce sedět. Asi chceme každý něco jiného, ale co mám dělat, že když něco řeknu, tak mi to odkýve. Na otázku jak si představuješ bydlení do budoucna, náš společný život mi odpověděl, že až řeknu, tak si mě vezme. Nepřipadá mi, že bych mu dirigovala život, mi to spíš připadá, že všechna rozhodnutí nechává na mě. S chlapama je fakt někdy trápení. Ahoj
6. Květen 2003 - 7:06
Obrázek uživatele Návštěvník
iv (anonym)
AhojZ tvojeho pritele mam pocit, ze je jeste nezraly a citim, ze mozna jeste chce zazit neco jineho, ale asi zase neni schopny se s tebou rozejit. Pripada mi nevyboureny. Mel nejake delsi vztahy pred Tebou? Vola tobe on nebo spis ty jemu, kdyz se chcete sejit. Je to mozna tezky, ale nechala bych ho na cas byt a vubec mu nevolala zkus zjistit jestli mu vubec chybis.
6. Květen 2003 - 12:15
Obrázek uživatele Návštěvník
nika (anonym)
Ahoj Saro a vsichni,precetla jsem si vsechny nazory a musim rict,ze je to velice zvlastni situace....Nevim,samozrejme nektere detaily...ale jedno vim jiste a to,ze jakmile by se tohle stalo me tak to neresim zadnym mlcenim,ani ultimatem ale normalne rozchodem!!!Takovy clovek podle me za to nestoji,pokud je rozmazleny, tim ze ma cele patro a nechce, aby mu nekdo narusoval soukromi, tak neni vhodny na jakykoliv vztah, natoz na manzelstvi...poslala bych ho do haje....podle toho, co pises si myslim, ze mas na lepsiho,...ktereho si rozhodne zaslouzis...drzim palecky a preju pevne nervy Nika
6. Květen 2003 - 13:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Natálie (anonym)
Samy musíte vědět, proč s ním jste. Řekněte si, proč ho máte rády? Jestli jste ochotné s ním být i za těchto okolností. Pokud ne, tak s ním prostě nebuďte. Nemá cenu udržovat vztah, kde každý chce něco jiného. Ale samozřejmě se dá na lecčems domluvit. Musíte ho trochu jemně nutit, aby si s vámi o tom povídal. Nesmíte chtít buď ano nebo ne. My ženské jsme chytré a z nasbíraných informací si poskládáme, co dál.
6. Květen 2003 - 13:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Neviděl bych to jako problém ženské chytrosti, či jejího nevhodného načasování. Panáček je jenom rozmazlenej nedospělec. Své partnerce tvrdí jak jí miluje, ale co miluje doopravdy je jen kousek jejího těla pod pupíkem. Není ještě dostatečně vyzrálý na to, aby přijmul díl zodpovědnosti za společný domov a pochopitelně i výchovy případných dětí. Toto si kupodivu uvědomuje a proto se snaží oddálit odtržení od mateřské pupeční šňůry co nejdéle. Moc bych se nedivil, kdyby vůbec neprošel vojenskou službou. Dva roky které tam strávila nejen naše generace byly napříč tehdy mnohem delší republiky s pár návštěvami doma. Zkrátka byly o h...ě, ale jedno jsme tím získali, stali jsme se nezávislými na rodičích a stali jsme se zodpovědnějšími. A moje rada? Buď si najdi někoho zralejšího, nebo počkej dalších pár let než vyzraje. Ale pozor! Člověk není ovoce, možná nedozraje nikdy.
8. Květen 2003 - 7:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivča (anonym)
Ahoj všichni.Po přečtení vašich příspěvků jsem se došla k závěru, že s takovým chlapem to nemá cenu nejspíš. Vážně se mi nechce čekat, jestli jednou bude chtít se mnou bydlet a mít děti nebo si zas něco vymyslí a vymluví se nebo co. To bych taky mohla čekat celý život. Někteří chlapi jsou prostě už odjakživa samotáři a morousové a to je asi ten můj. Vážně už nemůžu poslouchat, co a jak si koupil do bytu a jak mu tahle skřín stačí na šaty a že bude mít v obýváku jedno křeslo a jednu postel a o tom, až přijdou děti mluví takhle:,,až se jednou rozmnožim..." Nic víc, nic míň, připadám si trapně, když spúolu už dlouho chodíme a on to takhle řekne. Promluvit si s ním? Ale proč ne, ale nerad se vyjadřuje, co bude s námi. nemá to cenu. A jak tady psal Tim, že by se ,,opupínkoval" když by se k němu přítelkyně nastěhovala, tak teda pardon, ale patří mezi ty samotáře a morouse. Ne že by nemohli mít vztah, ale to jsou pak ty vztahy tak trochu o ničem, že. Ovšem znám takoví lidi, co žijou spolu tak ,,volně". Pište pište:-))
12. Květen 2003 - 13:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Tim (anonym)
Ahoj Ivčo, musím napsat pár slov na svoji obhajobu. Mně společné bydlení problém nedělá, právě naopak - jsem nerad sám. Už docela dlouhou dobu žiju s partnerkou ve společné domácnosti v naprosté spokojenosti.Napsal jsem "Představa, že mi holka oznámí, že se ke mně na měsíc nastěhuje, mě děsí." V tý větě bylo podstatný slovo OZNÁMÍ. Přijde mi to neomalené někomu oznámit, že se k němu nastěhuju. Pokud chci u někoho bydlet, tak by mi to měl ten dotyčný nabídnout i když je to můj partner. A snažit se chovat tak, aby pro něho bylo společné bydlení něčím zajímavé.Myslím si, že pokud někdo radši bydlí sám než s partnerkou, tak k tomu zřejm má svoje důvody a pokud je vztah opravdu upřímný, tak by se o ně mohl podělit a pak s tím jde snáž něco dělat.
12. Květen 2003 - 14:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Allart (anonym)
Ahoj Saro,ve svem prispevku pises ze to mate k sobe tak 5 minut cesty. Podle toho soudim,ze se vidite kazdy den. Vlastne skoro porad. Mozna by pomohlo kdyby jsi s nim treba tyden nebyla. Uvedomil by si co vlastne ma a jak moc mu chybis. Jeho postoj nechapu. Bohuzel se svou pritelkyni jeste bydlet nemohu a mrzi me to. Neni to tim, ze nechceme. Chceme ale ona jeste studuje. Uz se na spolecne bydleni moc tesime. Preji Ti aby se to povedlo vyresit.
12. Květen 2003 - 15:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
I když to máme k sobě 5 minut, tak se denně nevídíme. Přes pracovní týden se vidíme jednou a pak pátek, sobota a neděle, takže asi 4x do týdne, ale není to pravidlem. Tak nám to vždycky oběma vyhovovalo.
13. Květen 2003 - 7:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Lena (anonym)
Cau Sáro,uz dlouho jsi nenapsala, jak to s vami vypada ¨...moc by me to zajimalo.mam totiz s partnerem obdobny problem jako ty.a taktez si nevim rady.
5. Srpen 2003 - 0:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Lili (anonym)
Ahoj holky, je mi 22 , uz 2 roky pracuje, mám nového přítele od zimy, a máme za sebou dovolenou, stale jsme zamilovany, milujem se,a skoro každy den jsme spolu, pokud tedy nemam nejakou tu poradu v praci :-(od pristiho roku chceme spolu bydlet,on to chce ja taky , samozrejme se bojime,ale risknem to, protoze chceme být na blizku jeden druhemu.Ted se chce se mnou zasnoubit,uz jsme spolu o tom mluvili,ale svatba ta zatim opravdu nepripada v uvahu.....je mu je 23...takze az za par let...ale oba vime ze chceme spolu zustat,tak snad nam stesti bude prat.Lili
14. Srpen 2003 - 15:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
Ahoj všichni!!!Už se to všechno vyvrbilo. Ten měsíc co jsme spolu bydleli probíhal ÚPLNĚ NORMÁLNĚ. Nevím proč tak panikařil. Ale myslím, že vycítil, že rozchod visel ve vzduchu (z mé strany) a tak pochopil, jak se cítím, když takhle mluví. No a výsledek je ten, že se teď k sobě chováme jako dva čerstvě zamilovaní, jako by těch 5 let vůbec nebylo.Takže SNAD to bude šťastné manželství, to se pozná časem ....
15. Srpen 2003 - 10:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Kera (anonym)
Vsechno je to o toleranci a vzajemne domluve. Ja se svym nynejsim partnerem chodim pres rok, mame se moc radi, ale do spolecneho bydleni se moc nehrnu, vlastne se ho uplne desim, abych pravdu rekla. Jenze me to za par mesicu ceka a tak jsem premyslela, proc vlastne z toho mam takovy strach a co s tim. A prisla jsem na to, ze se bojim presne te ztraty soukromi a svobody, o ktere uz tu byla rec. Mam narocnou praci a casto chodim domu az vecer a utahana jak pes, to potom nemam vubec naladu nekoho videt, natoz s nim mluvit. Obcas si jdu pokecat s kamaradama a prijdu domu ve tri rano. Nerada varim a zehlim, coz v praxi znamena, ze pro sebe nevarim vubec a zehlim opravdu jen to nejnutnejsi. Kdyz si v koupelne holim nohy, chci na to mit klid a ne ze mi tam ustavicne nekdo poleze. Atd. atd. A o tohle vsechno bych mela prijit?Ja sama jsem clovek hodne tolerantni, takze jsem docela dobre schopna prijmout a respektovat zvyky druheho, jenze muj pritel ma podstatne prisnejsi kriteria. A tak jsem se pokusila mu vysvetlit, ze bude muset ze svych naroku slevit a snazit se o maximalni toleranci, jinak to spatne dopadne. Mam ho strasne rada, ale prece jen jsou veci, ve kterych se nehodlam nechat omezovat.Tak doufam, ze to pochopil a ze se bude snazit. Ja se taky budu snazit a treba to spolecne bydleni prezijeme.
10. Listopad 2003 - 14:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Možná to není ten pravý pro život. Když to ještě nezkusil a už se děsí, to bych byla opatrná. Rozvody jsou děsně složitý. :-))) Ale neznám situaci a nechci Tě od něj odradit. Třeba se bojí, protože asi neví, jaké to bude. Takže asi vyzkoušet spolu chvilku být a pak se uvidí... Držím palce. Třeba zjistíš, že se děsil zbytečně a vše bude O.K.
10. Listopad 2003 - 14:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Tomáš (anonym)
Pro Keru: Upřímně lituji Tvého přítele, pokud otázku stavíš tak, že "snad to nějak přežijeme". To je - nezlob se za upřímnost - úplně katastrofální názor, protože své životní partnery si většinou vybíráme proto, aby nám byli nablízku. Slova, že chceš aby na tebe raději ani nikdo nemluvil (tedy asi ani ten partner) jsou opravdu děsivá. Uvažuješ-li takto, nechoď raději (aspoň zatím, dokud nezměníš trochu své názory) do žádného svazku ani společného bydlení.
10. Listopad 2003 - 22:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Něco na tom Tomášovo názoru bude. Kdesi jsem četla, že pravý člověk a partner je pro nás ten, se kterým je nám tak příjemně, jako bychom byli sami...
11. Listopad 2003 - 9:44

Stránky

Přidat komentář