7 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

PRAHA vs. jiná města ČR

10. Září 2018 - 0:12

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Pozorovatelka (anonym)
Po 4 letech strávených v Praze se vracím do rodného městečka.A zároveň mám potřebu znát názor Pražáků i nepražáků na téma, které už tu v několika diskuzích je probíráno, ovšem způsobem, který se mi nelíbí.To téma je život a atmosféra v Praze v porovnání s jinými městy ČR.Já osobně jsem Prahu jako nepražačka neměla ráda (předsudky, kdovíproč vzniklé ve většině mimopražáků), poté, co jsem v ní začala žít a pracovat jsem si ji zamilovala. Mám ji ráda dodnes, je to krásné město, s úžasnou atmosférou místa a možnostmi.Prošla jsem více zaměstnáními, poznala tak mnoho různých lidí, několika podnájmy, takže znám i různé části Prahy (a mile mě překvapuje různorodost), můžu tedy říct, že jsem maličko Prahu ""nasála"".Po oněch 4 letech jsem ovšem dospěla k názoru, že přes všechna velká pozitiva se v Praze necítím dobře. Všimla jsem si chladu a rezervovanosti pražských obyvatel. Nechybí slušnost, ale mám pocit, že chybí vstřícnost, úsměv (například). Jako by pražáci byli i se svými rodinami uzavření v bublinách a takhle kolem sebe proplouvali v obchodních střediscích, po ulicích, v přírodě a pak honem do svých bytů a hlavně nikoho cizího nepotkat, nemuset zdravit, neusmát se.Na každém rohu billboard s mladou úžasnou rodinkou před jedním úžasným novým pražským bytovým komplexem (pocit pokrytectví). Zběsilá doprava, spousta chvátajících lidí v kravatách, nepřítomné pohledy lidí v MHD,...a další drobnosti. To vše ve mě jen udržovalo pocit, že jsem v nějakém cizím, velkém, nepřátelském, mírně agresivním prostředí, kde je málo místa pro lidskost.Vracím se tedy do svého malého, trochu ospalého, ale útulného zapadákova, kde se na mě sousedi usmívají a nemám pocit, že budu každou chvílí smetena rychlostí pražského života.Nutno podotknout, že jsem v Praze poznala mnoho zajímavých a skvělých lidí - Pražáků.Takže bych ráda znala názor Pražáků, jak vnímají svůj domov, stejně tak pocit nepražáků, kteří v Praze nějakou dobu pobývali či pobývají.Jak se cítíte v Praze a jak v jiném (menším) městě?Chtěla bych znát opravdu inteligentní a slušné názory...díky.
6. Červenec 2008 - 23:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Odpověď je celkem jednoduchá. Pokud mládí (cca do puberty) prožiješ na venkově ( může být různě velký), tak se ti styl života v tomto prostředí zapíše hodně hluboko do vědomí a z toho potom vycházíš celý život. Proto je naprosto běžné, že si potom ve větším městě nemůžeš zvyknout (přizpůsobíš se, ale pořád to nebude tvůj domov). Totéž platí obráceně.
7. Červenec 2008 - 15:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Renata (anonym)
No, možná to tak nemusí být vždycky. Moji rodiče přišli do Prahy, když jim bylo něco přes dvacet, žili v Praze cca 35 let a v důchodu se zase vrátili na chalupu do vesnice, odkud oba pocházejí. Zatímco táta je nadšenej na samotě uprostřed lesů, máma vysloveně trpí a snaží se jezdit do Prahy tak často, jak jen může. Ale celkově je to fakt asi o tom, kdo kde vyrostl.
7. Červenec 2008 - 16:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Pozorovatelka (anonym)
Díky Karle. Mám však i zkušenost, kdy moje kamarádka, Pražačka, má podobný pocit jako já a plánuje život v menším městě. Asi jí ale nechybí pocit domova. Jiná kamarádka, z vesničky (opravdu malé) je životem v Praze nadšena a nevrátila by se.Ale řekla bych, že tyhle moje kamarádky jsou výjimky.
7. Červenec 2008 - 16:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Pozorovatelko, asi máš pravdu s těma ,,rezervovanejma" Pražákama. Víš, když denně potkáš několik tisíc lidí, tak si ani nemůžeš každýho všímat, nebo se dokonce s ním dávat do řeči. Kdo chce, kamarády a známé si najde, a kdo chce být zrovna sám, má jistotu, že sám bude.Já jsem byl minulý víkend u babičky na malém městě, a povím ti, že si pořád nemůžu zvyknout na to, jak když jde někdo po ulici, hýbají se v oknech záclonky, všichni každého probírají (i když třeba slušně), zkrátka, nikomu tam nic neujde...Tohle se mi moc nelíbí a ta anonymita mi tu dost chybí.
7. Červenec 2008 - 16:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Pozorovatelka (anonym)
Martin: souhlasím, tenhle druhý extrém taky znám a nemám ráda (a asi nikdo) - ještě víc než tu rezervovanost. Ale není té anonymity v Praze už trochu moc? Přijde mi opravdu divné, když lidi kolem sebe chodí jak duchové, bez výrazu, bez úsměvu, bez pozdravu. Není to škoda? Není to tím, že by byli nepřátelští, jsou stejní jako lidé na malém městě - je to snad tím, že jsou tak navyklí a vychovaní? Nemám ráda, když mi někdo zasahuje do soukromí, ale taky mě mrzí, když se na někoho usměju a pozdravím a ten člověk něco neutrálně zahuhlá a zapadne co nejdřív do výtahu - třeba se bojí, že bych se ho zeptala, jak se dnes má? Samozřejmě co nejdřív za sebou zavře dveře, co kdybych chtěla jet tím výtahem s ním. Podobná situace se mi stala už několikrát a nejen mě.
7. Červenec 2008 - 16:33

Přidat komentář

Reklama

Reklama