29 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Poruchy prijmu potravy a uzivani drog

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Jindrich Vobori (anonym)
Cela rada vyzkumu na tuto problematiku ukazuje, ze mezi uzivateli drog, se vyskytuje vyznamne casteji problem s prijmem potravy. V CR je toto tema zatim zcela neprozkoumane. Vysledky nekterych studii napriklad upozornuji ze cela rada zen, ktere hledaji pomoc v organizacich zabyvajicich se prevenci a lecbou drogovych zavislosti se jiz drive lecily (okolo 13% v USA a podobna cisla se objevuji ve studiich z Australie nebo Kanady )s problemem poruchy prijmu potravy. Tito lide jsou pak nespravne diagnostikovani a bohuzel take stigmatizovani diky postojum spolecnosti k uzivatelum drog. Na toto tema by bylo vhodne hovorit casteji a tim trochu poopravit pohled verejnosti a take tim nabidnout informaci tem, kteri se prave v takove situaci nachazi. Dale by jiste stalo za to, aby nas stat investoval do vyzkumu na takova temata, protoze je to nasledne zajem dusevniho zdravi prekvapive velke casti mlade populace. V teto oblasi ovsem nehovorim pouze jako teoretik, ale take jako manzel zeny, ktera si musela projit svymi osmi lety buliimie, bojem o sve zdravi a naslene, presto ze jiz tomu neverila, cestou k uzdraveni.Jindrich
5. Červen 2001 - 3:24
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
naprosto souhlasím
6. Červen 2001 - 15:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Ja bych jen pridala, ze bohuzel spousta lidi trpicich poruchami prijmu potravy amji casto i potize se zneuzivanim drog, ci alkoholu. moc se o tom nemluvi. Rika se, ze jedna zavislost je vzdy silnejsi. je to tak. jeden cas jsem mel;a strach, ze zacnu pit. Ale moje PPP byla silnejsi. Jenze nemusi tomu tak byt vzdy, kdyz uz clovek nevi, jak dal, je mozne vsechno. O to je to pak tezsi, se z toho dostat, protoze neni jen jeden problem, ale hned dva.Je to zapeklita situace, ale stejne verim, ze jeden z nich vzdy vede, a s tim je mozna treba zacit pracovat driv. kazdopadne...da se i to.
27. Červenec 2001 - 9:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
a taky se snad jiz uzdravuji. A ne, nejsem alkoholik, ani fetak. Naprostosouhlasim s puvodnim nazorem. u nas je to jeste zcela neprozkoumane. Vzdyt i o PPP se toho vi tak malo... je to skoda, protoze lidi, kteri maji ten problem je tolik, ze by se odbornici az divili.
27. Červenec 2001 - 9:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Děkuji za Váš článek. Já trpím bulimickými záchvaty již 10 let. Kolikrát jsem si říkala, že ode dneška to bude lepší, bych snad ani nespočítala. Jenom jsem si vykoledovala záněty žaludku, je mi neustále zle, tím víc jím a tím víc zvracím. Pokud znáte nějakou cestu, po které bych se mohla dát a vyjít z toho bludného kruhu, budu Vám velice vděčná. Pokud máte zkušenosti ve Vaší blízkosti, snad by podobná cesta existovala i pro mne. Děkuji.Jana
27. Srpen 2001 - 11:17
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
Taktéž trpím PPP, teda bulimíí, snad už 6let.je mě 22Stále jsem přemýšlela jak na to, abych se této nemoci zbavila,nevím co to je a proč to dělám.Zkoušela jsem vymyslet jestli má nějaký hlubší problém a ten mě neovlivňuje.Snad jediné na co jsem přišla je tom že se cítím opravdu sama.Přitom mám přátele i asvého přítele, které to ví.Má mě rád,ale nevím do jaké míry si uvědomuje tento můj problém a co moc o nm ví.Nemůžuž na druhé straně nemůžu tvrdit tvrdit, a snad bych i lhala, kdybch řekla, že jsem slabá osobnost.Jsem silná a vždycky jsem byla.Nevím proč to tak je,jsem celek dost hezká a hloupá myslím taky nejsem, když studuji VŠ.Dalo by se říct, že jsem ,,ideální",na ostatní lidi působím jako silná osobnost, jsem dobrý stratég na rozdělování úkolů,spíš takový vůdce, přitom se o to moc nesnažím, prostě taková jsem.Může mě teda někdo vysvětlit, jak to, že se tohoto problému nemůžu zbavit??Jinak měřím 170cm a vážím tak 54kg.Nechápu to.Nevím.Podle mě to s vůlí nemá moc do činění, protože ta si myslím, že mě nechybí.Nevím, jako by se vždycky ve mě něco otočilo a mě se změnila o 180 stupňů nálada a já byla k nevydržení.To je snad Pro Boha nějaký druh rozdvojení sobnosti, nebo ně?Jako kdybych v sobě byla dvakrát,ta hodná a ta zlá.Šílené.Docela bych chtěla vědět, jak to púsobí na mozek.Asi je to naučené chování.Nebo je to od nervů ???Nevím, je pravda´, jím většinou z nudy, čehož jsem si všimla a když mám nervy.Ale co když je to naučené chování právě na ty nervy.Přitom si říkám v duchu, uklidni se, a opravdu se uklidním.Nějaký čas to i vydrřžím, abych byla v pohodě, ale za čas se to zase ukáže.Přitom tomu nenasvědčuje žádný stres.Nevím,kdo chce poradit,budu ráda.Co to je tohle zač, sakra.Jediné co vím, je to, že na počátku byla dieta.
12. Březen 2002 - 13:01
Obrázek uživatele Návštěvník
E. (anonym)
Mila xxx,zajimave tady popisujes sve stavy, moc moc zajimave a moc mi to pripomina sebe. Mne je 23 a v bulimii se placam uz treti rok a uz jsem se s tim tak naucila zit, ze mi to ani neprijde. No ale na druhou stranu na jidlo myslim porad. Taky si o sobe myslim, ze jsem vcelku inteligentni a atraktivni a zcela urcite me tak vnima okoli. Jezis, to asi zni moc sebevedomome... No kazdopadne pevnou vuli mam taky, silna si pripadam velmi a taky jsem dobry vudce a iniciator. Zkratka naporvrch sebevedoma, vyrovnana bytustka. No ale jsem presvedcena, ze cely tento problem prameni z problemu HLAVNIHO, ktery je schovany nekde pod povchem. Snazim se prijit na to, co to je. Ziju v cizine, takze velky podil na tom taky asi bude mit samota. Jinak nevim. Vzdycky si myslim, ze jsem naprosto v pohode, jim zdrave a dost cvicim, uz uz jsem presvedcena, ze jsem z toho zacarovaneho kruhu na ceste ven a najednou mi zas rupne v bedne a sup k jidlu a nekontrolovatelne se prejim. Ten zbytek asi znas... Tez si nejsem vedoma konktetnich situaci, ktere by toto me chovani vyprovokovaly, proste z niceho nic mam nutkani TO udelat. Jinak bych jeste rada podotknula, ze jsem takovy ten clovek, co musi mit vse nalinkovane a naplanovane, nedokazu zit chaoticky a z toho asi taky prameni moje obsesivni chovani - napriklad: Mam pred sebou nejaky ukol a cely den na to asi podvedome myslim, protoze se vzdy pristihnu pri tom, ze se treba jdu po ulici a rikam si: "Jestli ted projede cerveny auto, tak se mi to povede." A tak podobne. Tohle je jenom slabsi odvar, jeste se mi treba stava, ze se za nekym otocim a v hlave mi preskoci a mam nutkani se otocit jeste dvakrat, aby to bylo dohromady trikrat. Proste trojka. Nekde jsem o tehle obcesich cetla a tehdy se mi ulevilo, kdyz jsem zjistila, ze v tom nelitam sama. Ja jsem se tu ted vypodobnila jako totalni cvok, ale tohle jsou jenom malickosti, ktere mi v zivote nijak neprekazi-az na tu bulimii-ty bych se rada zbavila... Taky si nekdy pripadam jako schizofrenik...No radsi koncim, nez tady pri ty my sebeanalyze zjistim, ze jsem fakt uplne ulitla...Kazdopadne se mi treba zas ozvi a treba na neco spolecne prijdem-kdo vi. Preju ti hezky den a hodne sily,E.
13. Březen 2002 - 14:37
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
Milá E,těší me, že jsi mě odepsala, snad jsem to ani nečekala.Fakt jsem byla překvapená.Nevím.Nevím, co bych k tomu měla dodat, ano je to tak, nedokážu žít bez toho aniž bych měla vedle sebe ,,pořádek", všechno musí být řádné a přesné, nesnáším nedochvilnost, hodinky, mám přesně na vteřinu, a je mi ctí, když se mě nědko zeptá kolik je hodin a já můžu říct, dvě hodiny a 25 minut přesně.Mám z toho prostě dobrý pocit a nesnesla bych kdyby to tak nebylo.Hned jak nemám vedle se ,,čisto" jsem neurotickám, podrážeděná a hlavně mrzutá.Nehcce se mě nic, a podle toho se chovám.Jsem protivná a to vše zaléží pouze na tom, jak jsem na tom se svoji váhou a se svým pocitem ve v sobě.Že by snaha o dokonalost? O nemožnou dokonalost? Nevím.I když je to pěkná vidina.Jsem hrozný extremista beru všechno nebo nic.A i když bych mohla mýt jenom půlku, nechci ji.A každý, no přece ber, aspoň něco ....A já.... nechci.Buď něco na sto % nebo nic.Jsem marnivá, každý muzsí dělat co chci, jenže ..... jenže,...ano potkám někoho komu se třeba líbím, hodně se líbím.Ovšem nejlepší je to,že mě všichni řeknou to samé.A já už toho začínám mýt pokrk...Můžeš mě říct proč se tak chováš??Copak enmáš žádné hranice ?? To je totiž tvůj problém.Poslouchala jsi se někdy jak se semnou bavíš? /většinou kluci/ Jak jsi nemožná, nechci s tebou nic mít.No takže tak.A já ??? A co jako? Já si budu dělat co chci...No tak dělej, ale beze mě.Normálka.Neumím se kontrolovat,Ano neumím snad to je problém.Taky neumím čekat...Chci všechno hned.Nejlepší je na tom však to, že je to jenom díky B. protože normální člověk se nají, protože má hlad, a nebo někdy si něco vezme, protože má chuť a tráví.Uklidní, se uspokojí se a dělá aktivitu.Rozdíl u mě je ten,že já vím, že jídlo, které sním, můžu vyzvracet, proto nemám hranici v tom, kolik ho bude.Můžou to být třeba dvě tuny.A tak jak je to s B. se to dá aplikovat na všechno.Doslova a dopísmene.Nic mě nebrzdí a já můžu všechno.Chceš to?? Fakt to chceš???No tak jdi a vem si to.Vem si to.Co ti v tom brání? NIc,Ale lautr nic.A někdo by dodal.... Pro Boha, ale to se přece nedělá.A já... A to řekl kdo?? Na to co říkáš ty já z vysoka kašlu. Řeknu buď v duchu, pokud se mě líbí, nebo nahlas, pokud ne.Marnivě něco řeknu, co chci a je to.Protože se mě prostě chce.Nemám uzdu.B. mě ji ji vzala.A všichni víš, byla by si dobrá a skvělá baba,ale tvoje hrancie přijmout nedokážu.To je na mě moc.Líbí se mě když můžu šokovat.A lidi koukaj ..... a říkají si no tohle... tak je fakt drsná, a mě to baví.SSnad tady bude hrát ještě nějakou roli nuda.Nebo snad jsem si nenašla smysl života.I když vím pro co žít, žiju pro ostatní, což je chyba.A každý, no přece musíš nejdřív vidět sebe ne?? A já sebe ??? Ne Vás.Je v tom aspo%n nějaká logika?Brzo napiš.
14. Březen 2002 - 12:34
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
Milá E.Ještě jsem něco chtěla připsat, chtěla bych vědět, co si myslíš o tom, že naše ,,povahy a chování" je dáno jen kvůli naší nemoci nebo dejme tomu poruše anebo je to důsledek toho jaké jsme.Co když se z B. vyléčím, ale moje chování a povaha se nezmění.Nevím teda nejsem si zcela jista, jestli bych ty nehranice neměla i kdybych neměla B.Jestli to náhodou není reakce na to jaká jsem.A ne podstata, teda že moje chování vychází z B.Určitě bych musela dělat alespoň nějaký adrenalinový sport.Nebo mám zpoléhat na to, že ... člověk se mění a tak jak jsem myslela v 16, nemyslím ve 22 a proto je to nemožné..A takhle bych neměla uvažovat ??Nebo jsem byla vychována k ,,drsnosti" a já byla a k tradičnímu modelu rodiny, ale v podstatě jsem slaboch:?No tak to teda nevím.Ale já prostě nejsem taková ta éterická křehkost, co proplouvá tmou.Jsem holka do nepohody a jsem naprosto soběstačná. /Narozdíl od mé sestry/Jenže když to tak pozoruji, chování mé sesrty, je starší a ničím netrpí tedy PPP.Je skoro identické mému, teda ne úplně, ale je taky neurotická a náladová.Že by to bylo vrozené?? Tak co se teda změní, když se toho budu chtít zbavit... Pak si sama sobě budu zase protivná, protože si něco slíbím, a ono to tak nebude.ahoj všem
14. Březen 2002 - 12:48
Obrázek uživatele Návštěvník
E. (anonym)
Mila xxxx,koukam, ze mas v sobe taky plno nevyresenych otazek a vim, presne, jake to je. I ja jsem desna "drsnacka", chci ji byt a strasne nerada ukazuju, ze nekoho potrebuju a ze jsem momentalne slaba a zranitelna. Za Boha bych nikomu nepriznala moji B., protoze to by ukazalo, ze nejsem ta desne dobra silna a chytra holka, ale uboha dusicka, ktera nekde uvnitr hrozne trpi. Sobe si to jakz tak priznam, i kdyz stale se udrzuju pri myslence, ze ja na to prece mam zbavit se ty nemoci, ze k tomu nici pomoc nepotrebuju. Pritom si nemyslim, ze jsem takhle prisna i ke svemu okoli-pokud ma nekdo problem, tak strasne rada pomuzu a naopak si myslim, ze jsem desne obetava a stedra. Protoze ja jsem prece ta silna, co ma davat ostatnim a od ostatnich prece nic nepotrebuju. Jsem rada obdivovana pro svou "dokonalost", i kdyz dokonala teda VUBEC nejsem. Zmenila bych na sobe tisic veci. Vidis, zas je tu to slovo: dokonalost. Myslim si, ze od te doby, co jsem si byla sebe sama vedoma, chtela jsem byt dokonala. Ale jasne, ze vim, ze je to blbost, ze dokonalost neexistuje, ale vim, ze je ta touha ve mne. Taky nenavidim nedochvilnost, povazuju to za neco absolutne neprijatelneho, sama jsem vsude vcas a to, kdyz se mi nekdo obevi na schuzku pozde, je pro mne znak, ze si me nevazi, kdyz me necha cekat. Mam kamaradky, ktery jsou pravej opak a to me dohani k silenstvi, i kdyz jim nekdy zavidim, to jak jsou v pohode. Zavidim jim, ze umi odpocivat (ja treba vstavam v nedeli v 7, protoze mi pripada, ze mi neco utece a ze se prece nemuzu takhle povalovat!!!), zavidim jim, ze jsou celkove vic v pohode a samy sebe neuvadi do toho desnyho stresu... A hlavne si umi odpoustet. Nevim, jestli mas taky ten problem, ale ja si srasne spatne neco odpustim. Proste jsem sama pred sebou v ty roli, ze jsem silna a dokonala a nemuzu jen tak mit "obycejne lidske slabosti".... To je blbost, vid? Jinak jsem taky desnej extremista, taky se nespokojim s pulkou. Kamaradi si ze mne vzdycky utahovali, kdyz jsme treba neco provadeli (neco nedovoleneho), tak oni se vzdycky zastavili vcas, zatimco ja to musela zatahnout do extemu. Jinak jsem si to neuzila. I ted, kdyz uz takovy kraviny s kamaradama nedelam (jsem totiz ted velka holka a taky tech kamaradu tady v cizine moc nemam), obcas me musi pritel brzdit, kdyz zas nevim, kdy prestat. (Treba blby sazky na zavodech psu... Jinak k tomu ziti pro ostatni: Taky mi nekdy pripada, ze se chci jen ukazat, ze chci, aby me lidi ocenili. Treba jsem jeste neprisla na to, co bych chtela v zivote delat, ale mam tendenci mit napady: "Chci byt vojak". Proc? No protoze vojaci jsou silny a budu si muset projit takovym treningem, ze pak budu desne silna a vsichni budou moc rict: "To je zenska!!!" A vsichni me budou tajne obdivovat. Vis co je nejhorsi? Ze nesnasim povrchni lidi, takovyty ujeceny kaci, co noci jenom znackovy obleceni, ale chtit bejt vojak, proto aby vsichni koukali, to je asi to nejpovrchnejsi, co jsem kdy slysela.... Kdyz jsem tuto profesi pro sebe vymyslela, tak jsem jaksi pozapomnela na fakt, ze nesnasim nasili a valku a ze mi to cele pripada jaksi nesmyslne. Ale v kine to povolani vypada desne hrdinsky a ja chci byt hrdina. Nicmene vim, ze vojakem nebudu, ale neprestavam snit a porad si ve sve fantazii predstavuju, ze jsem neco dokazala - ne kvuli sobe, ale kvuli ostatnim. Ale proc????!!!!! Tak na tohle odpoved neznam. Pritom jsem presvedcena o tom, ze jsem desnej sobec a egocentrik, tak proc si nedopravam, proc se jenom ve vsem omezuju a jsem na sebe tvrda? Ja fakt nevim. Ale k tve otazce, zda-li si myslim, ze B. je pricina, ci dusledek. Jsem naprosto presvedcena o tom, ze je to prameni z nasich osobnosti. Diky tomu, jake jsme mame sklon k zavislostem a jidlo je jedna z veci, ktere se nam vymky z rukou.... Je to neco, co muzeme kontrolovat-kolik jime a kdy jime-ale my tu kontrolu ztratily. Jsme si asi hodne podobne, a zajimalo by me, v jakem prostredi jsi vyrustala. Jeden z mych napadu je, ze je to tim, ze na mne byly v detstvi kladeny vysoke naroky, byla jsem chytra jak radio a silna osobnost od malicka, takze se na mne jaksi pozapomnelo a veskera pece byla venovana brachovi, ktery tak nadany nebyl a ja jsem to prijala a chapala, ze ja to prece nepotrebuju (to mi rikala mamka, kdyz jsem se ji zeptala, proc se nikdy se mnou neuci jako s brachou), ze ja si vystacim sama... No a takhle kracim zivotem-ke vsemu si vystacim sama a nikoho nepotrebuju, rada pomaham ostatnim, protoze oni jsou slabsi a ne tak nadani. No a z toho asi vzniklo ten muj egocentrismus-ziju ted desne osamely zivot, protoze proc bych mela zavolat nektery z mych kamaradek, jestli by neco nepodnikly, kdyz ja prece nikoho nepotrebuju a navic muzu delat neco uzitecneho, jako treba jit se na dve hodiny totalne znicit do telocvicny... No zkratka sila!!! Proto si myslim, ze cesta z tohoto zmatku neni v tom, ze se zbavime zvraceni, ale podivat se pod povch nasich osobnosti a zacit delat kompromisy. Dulezite je se poznat. K tomuhle by treba pomohl nejaky psycholog a pak zacit vedome menit, to, co se nam na sobe nelibi. Uvedomit si, ze nejsme dokonale a ze to ani nejde, ze jsme jako vsichni ostatni a kdyz mame problem, tak s nim klidne nekoho obtezovat, protoze i my mame pravo na to mit problemy. Ja jsem teda uplne to samy, jako ty v tom, ze se citim dobre a vsecno funguje pouze pokud jsem na tom dobre s jidlem a s postavou... Pokud tomu tak neni, tak mam sklony prejit do dalsiho extremu a vic pit, hulit, nedbat o sebe a jsem podrazdena a nesnesitelna. Ted by me zajimalo, jestli by me v tomto popisu poznali lidi, kteri me trochu znaj-tezko, ty si mysli, ze jsem vyrovnana a ze stojim nohama pevne na zemi. Cha cha! A ja si pri tom snim o tom, jak bych to vsem ukazala, kdybych byla treba mistr v bojovem umeni. Pateticka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Asi mas pravdu, ze v tom svou roli hraje i nuda a to, ze nevime, co chceme v zivote dokazat. Urcite to k celymu tomu problemu prispiva. No ale rozhodne je to nasimi osobnostmi a tyhle faktory tomu jenom dopomahaji. Kdyby jsme treba byli nezorganizovany flegmousi, tak by pro nas byla nuda taky desna a napadaly by nas ruzny kraviny-treba se desne prejist, ale nedotahly bychom to do toho pitomyho extremu. Proste k tomu mame sklony. Tak jsem zase napsala hromadu kecu (na kecani ja jsem dobra, ale jeste lepsi na psani, ale skutek utek), rozebrala jsem tu sve detstvi a Buhvi co, ale k nicemu jsem se nedopatrala. No kazdopadne ti chci podekovat, ze jsi mi odepsala, je to fajn s nekym o tom vsem komunikovat (vetsinou to nedelam, protoze si rikam, ze to stejne nikoho nezajima a ze me stejne nepochopi). Ted me napadlo, jestli to cele nevypliva z toho, ze se nemame radi, ze pro sebe nemame zadnou uctu, proto si to samy sobe delame a proto jsme na sebe tak prisne a neustale samy sobe urcujeme nejaka pravidla. Pak je odpovedi zacit se mit rada, ale jak na to, to ti vazne nepovim.....No ale ted uz musim koncit, uz jsem toho napsala vic nez dost a navic moc nemam dobry pocit z toho, ze to nema ani hlavu, ani patu a ja radsi pisu vesi, ktere jsou nejak usporadane.... Tak to rychle odeslu, ani si to po sobe nebudu cist, protoze jinak to smazu a nikdy to neposlu.Kazdopadne se mej hezky, a napis, jak jsi na tom-jestli zvracis treba kazdy den, nebo mas taky extremne klidove obdobi a to jsi pak v pohode. Tak ja letim neco delat, posilam moc pozdravu,E.
14. Březen 2002 - 16:12
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
Milá E, tak jsem zase tady,je to až neskutečné, že dětství proběhlo u nás dost podobně.Teda moje sestra byla vždycky ta horší a já ta bezproblémová holčička co nikdy nezlobí.Už od raného dětsví na mě byli kladeny celkem dost nároky a tak já od mala pomáhala u vaření, každý den, s maminkou uklízela, pomáhala, nezlobila a byla hodná.Moje sestra byla vždycky pravý opak.Problémová jak v chování ve škole tak doma.%Stěkala na všechny, lzobila a všichni s ní měly plnou hlavu starostí.Narozdíl ode mě, protože já jsem vždycky byla hodná a mě se říkalo ....no ty jsi taková hodná, ty to chápeš, viď, a no tak dej jí tu věc když to .... tak chce, ať už přestane křičet.Tradiční.No co pak,potom to prostě bylo tak,že nastala ta telecí doba, nějakých 16.Chtěla bych podotknout, že moje sestra, už od mala, byla hrozně hubenánarozdíl ode mě,já jsem byla do rodiny z druhé strany a ta byla taková ta statnější.Krev a mlíko.No jenže, pak jsem začala hubnout a hubla, ovšem to se nedalo vydržet dlouho, protože styl,který jsem uplatňovala, a to tedy nejíst vůbec byl opravdu nemožný, no pak jsem začala jídlo zvracet.A tak zvracela,no holka nešlo to.Z počátku to bylo hrozné.Fakt děs.Ovšem jsem šikovná holčička a naučila jsem se.A teĎ na krásno zvracím jak chci.Teda hlavně záleží na tom ..., když jdu večer pít alkohol,100% nejím, taky toho dost vypiju, protože mám pořád hlad a je to trochu trapas, když je baba napřed klukovi.Tak si piju buď sama.Ale to spíš víno,nejen že mě stav opilosti příjemně uvolní,ale zvedne mě krásně sebevědomí.Tak večer 3* 2dcl a jsem na šrot.Ale zase když mám těžký den a nechce se mě nic a nikam, tak jenom zapnu bednu, zapálím si, hodím na stůl nohy a čumím.to je zase si myslím celkem normální.S tím kouřením taky kouřím, tak středně silně. Jinak už piju celkem mín.Dřív jsem pila hodně, protože ten hlad fakt byl.Ale zase na druhou stranu já když jdu někam večer, tak tam prostě nemůžu jíst.Určitě bych to udržela,ale cítila bych se tak hrozně, že bych byla podrážděná, že mám v sobě jídlo, že bych byla strašná společnice.A to strašná je slabé slovo.Jinak jídlo udržet teď už dokážu když chci.,před 4 měsíci jsem měla první výročí toho, že jsem dokázala jíst celý den úmírněně a nezvracet.Po 6 letech.Pak se to nějak zlepšilo a teď když chci tak nemusím zvracet a dokážu se ovládnout,ale musím mít hodně aktivity.Hodně.Mezi tím,abych na to úplně zapomněla, a nedokážu jako nic nedělat.Pasivně se učit nebo se dívat na tv, to by nešlo. Musím fakt cvičit, abych tu nervozitu ze sebe setřásla.No jo bulimia neuroza.Zatím, a nevchci slyšet,že tvoje psaní nikoho nezajímá.ahoj
14. Březen 2002 - 17:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Ahoj xxx a E., já od ůnora píšu na tema PPP, proto se o sobě nebudu moc rozepisovat, ale něco k Vám: co vlastně chcete, uzdravit se , vymanit se z nadvlády bulimie a anorexie? samozřejme že to souvisí s naší psychikou, se zážitky, vztahy, s dětstvím. Já to teda zjistila až u doktora, ani mne nenapadlo, jak to že s ním rozeberu do mrtě dětství, problémové vztahy s rodiči a sourozenci-obdobné jako u vás- a pak co, proč a jak ... je pro mne hubená postava, totální nesvoboda...Znáte to. Já mohu jen doporučit zajít za lékařem, bez něj bych to nezvládla, ač mám velkou motivaci-manžel a syn- ale doktor mi otevřel oči a pomalu mne navedl, jak si sama PEVNĚ stoupnout na vlastní nohy, jak mít sebevědomí, které nesouvisí s najezením, váhou-tu jsem vyhodila. No nic, kdybych vám připadala moc chytrá, tak na to zapomente nebo se mrkněte na tema PPP. Já už vím co chci-svobodně žít! Syn a muž potřebují zdravou mámu a ženu. Držím Vám palce, hodně síly a chutě do boje, sama vím, že to celé není lehké, ale taky už vím, že to jde, musí se moc chtít. PAPA Michaela
14. Březen 2002 - 19:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Ještě já, od doby co nezvracím, tak o trochu víc kouřím, celkově tak 1O denně. Is tím bych ráda přestala, ale ted bych to nezvládla, musím postupně
14. Březen 2002 - 19:37
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
No a jak jsi na tom s váhou?Já jsem přibrala teďka asi dvě kila, byla jsem pěkně naštvaná, když budu cvičit každý den a málo jíst za jak dlouho jsem schopna to zhodit?Vůbec vtom nemám praxi.Ještě jsem se chtěla zeptat E, jak je na tom ze žárlivostí a majetnickým přásupem k ostatním.K partnerovi.Taky by mě zajímalo jak je na tom s partnerstvím.Jestli zkoušela někdy odhadnout, jestli se líp cítí s dominantními typy, teda ty na mě letí,nevím jak to, ale přitahuji je, nebo se submisivními.Jsem teď na pochybách co se týče partnera.On je dost dominantní,nejdřív všechno bylo v pohodě, protože i on hledal dívku sobě podobnou.a já se mu ještě neotevřela a nemluvila moco sobě.Jenže teď mě tvrdí,že to semnou není tak moc jak si představoval, protože prý na něm moc visím.No nevím, to se mě moc nezdá, spíš se mu snažím říkat své pocity,ale on je dost chladný.A moc ho to nezajímá,tvrdí, že je to stále dokola.Jinak mě má rád.Je dost vytížený a nemá na mě tolik času kolik bych potřebovala, říkám já, on zase tvrdí naprostý opak, že je to sice pravda,ale dělá co může,no dobře,ale on semnou nepotřebuje být celé odpoledne.Stačí mu 3 hodinky.Jestli to nemá něco do činění s tím, že mě doma, když jsem byla malá nechávali až na druhou kolej, protože já jsme byla vždy ta rozumější a tolik si mě nevšímali.Co když je to nějaká podvědomá kompenzace pocitu nelásky?Jinak pocházím z ne moc harmonické rodiny,otec byl stále pryč na cestách, stüdoval v různých částech světa.Nejsem na jeho přítomnost doma moc zvyklá, a ani nevím jak se k němu mám chovat.Je to takové profesionální,bez emocí,jako ve škole k profesorovi.Třeba proto teď na něm tak visím.Je fakt, že se před ním někdy ráda chovám jako malá holčička.Jsem marnivá a rozmazlená.Často mě tvrdí, že jsem hrozně dětinská.Jinak jsem na toho partnera dost podezíravá a nejraději bych chtěla aby byl stále semnou.Může to být tím, že jsem tak na něj fixovaná,a výdycky jsem byla i na předešlé, protože je to díky tomu nerozvinutému vztahu k otcovi?Jinak jsem četla že anorexie, jsou problémy dívky kontra matka a bulimie dívky kontra otec.Jinak vím, žemě má táta rád a dá mě co může.A nebo to může být tím, že si nacházím stále stejné odrůdy partnerů, ty dominantní, protože ty na první pohled přutahuji? Ještě jsem nechodila se submisivním partnerem.Který by ,,visel" na mě.Vždycky to byli dost silní lidé.Hodně.No nevím.Má na to někdo nějaký názor?Nebo podobný osud.Poradí někdo?zatím
16. Březen 2002 - 12:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Ahoj xxx, od okamžiku co jsem vyhodila váhu, jsem přestala zvracet. Zmizelo to hloupě rozdělování dnů na dobré a špatné podle toho jestli mám kilo nahoře či dole, jestli jsem přibrala nevím, těsné rifle jsou mi stále dobře, tak nejspíš ne. Samozřejmě na to ještě myslím, ale to číslo už pro mne není důležité, vlastně mne nezajímá. Chci být štíhlá, to znamená cítit se dobře a moct si vzít třeba ty rifle. Jezdím na rotopedu, a i když jím víc než dřív, protože to nezvracím a občas se ještě nacpu dost tak tělu ta potrava asi vyhovuje. Mám dost pohybu s malým a tělo asi potřebuje víc energie, než jsem si myslela. A co se týká toho tvého partnera, fakt Tě má rád, proč se s ním nerozejdeš, když si připadáš vlezlá a závislá a on Ti to i říká? obvykle chtějí být ti dva lidé spolu co nejvíc. Jednou mi nějaký kluk říkal to co Tobě ten tvůj a náš vztah za nic nestál a dlouho nevydržel. Já jsem rozhodně dominantní a s manželem se doplnujeme, někdy je to boj, ale on se spíš poddá. Taky se někdy chovám dětsky a chci aby o mne pečoval, např. když jsem nastydlá, tak se s radostí nechám obskakovat. Někdy jsem dospělá žena, někdy malá holčička, manžel to bere asi jako hru a rád mi dává ten láskyplný pocit a vztah, co jsem postrádala celé dětství. Ani ted od rodičů lásku moc nedostávám, celý život jsem o ni u nich bojovala a bez výsledku. Díky doktorovi vím, že to nemá smysl, oni mi neumějí dát to co potřebuji, ne že by nechtěli, tak nemá smysl o to u nich bojovat a plýtvat energií a trápit se tím. Stačí to najít u někoho jiného.Já měla štěstí na manžela, podotýkám, že je druhý, první manžel byl podobný jako rodiče. Ahoj michaela
16. Březen 2002 - 13:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Marci (anonym)
Mila xxx,jen neco malo k tvym naladam, taky patrim mezi ty co trpi ppp - konkretne bulimmii a to cca 3 roky. A velmi dobre si vzpominam, jak jsem byvala protivna na vsechny doma a na sveho pritele, ktery si s tim, jak mi pozdeji sdelil,obcas nevedel rady. Doslo mu to az kdyz zjistil, ze mam bulimii, resp. az jsem mu to rekla. Kazdopadne ted skoro 4 mesice nezvracim a skolncilo i me prejidani a zmizely me stavy deprese a protivnosti na vsechny kolem sebe, takze si myslim, ze to souvisi jedine s ppp. Jiz po mesici to bylo znatelne lepsi. Kazdopadne konstatuji, ze nevim, jestli to cele zvladnu a nekdy mam pocit, ze do toho muzu zase spadnout, ale uz j¨sem to vydrzela tak douho, ze nevim, jestli bych se k tomu odhodlala znovu a taky nechci, aby me bulimie zase omezoval a ja nemohla nikam jet a vsude premyslela o tom kam po prejezeni...Prvni krucky uspechu jsem udelala po te, co jsem uverila, ze kdyz se normalne 5x denne najim, tak nepriberu. Konstatuji, ze jsem po 4 mesicich nezvraceni a normalniho jezeni nepribrala!!!Ale nez tomu clovek uveri, trva to dlouho.Drzim palecky, snaz se i ostatni, stoji to za to, coz mi pomalu dochazi. Bulimie mi tri roky nicila zivot, ale ted uz nechci, nenecham se . A zaclo to dietou....a dal to jiste znas sama. m.
17. Březen 2002 - 21:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Marci (anonym)
Mila xxx,taky jsem nevlezla uz nekolik mesicu na vahu, ale proste j¨sem prestala chtit zhubnout. To je asi zaklad. Tezko se muze clovek vylecit z ppp a zaroven pritom hubnout.Taky jsem na partnerovi velmi zavisla ,ale on na mne taky, takze si vyhovujem. Myslim, ze je vic dominantni, nez ja, navic patrim mezi znacne nerozhodne lidi, takze jsem tomu rada. Taky jsem byla "dokonale" dite, ktere nic nepotrebovalo, zato muj mladsi bratr ano. Nemohla jsem prece zklamat. Nikdo z rodiny nevi, cim jsem kdy prochazela. A nazacatku vseho byl tata a jeho veta - Nejez, budes tucna - jak jsem to nesnasela a rekla se - zhubnes. Tak jsem zhubla a prestal, ale zacala jsem zvracet, protoze hubnout jsem chtela porad a hlavne nepribrat. No ted uz mi nikdy nerekne nic a ja mu taky ne - umrel - ale nekdy mu to presto nemuzu odpustit. Ach jo. Jinak jsem prestala se zvracenim bez psychologa ale pomaha mi podpora pritela a to ze si s nim o tom muzu povidat, protoze jinak bych to nezvladla a navic, kdyz mam chut se prejist, tak mu aspon zavolam, nebo jdu za nim nebo si povidame, hlavne se nejak zamestnat. Konecne jsem obnovila sve stare zajmy, predtim me dlouho nic nebavilo a jen tu bylo jidlo a jidlo. Mejte se a snazte se holky. m.
17. Březen 2002 - 21:28
Obrázek uživatele Návštěvník
E. (anonym)
Mila xxx,tak uz jsem zas na drate, trochu jsem toho mela moc pres vikend, tak jsem nestihala psat. Ted jen kratce (alespon doufam).Ptas se, jak jsem na tom s chlapama. No, takze ja jsem vzdy vyhledavala taky spis ty dominantni typy, teda spis asi vyhledavaji oni mne, rikala jsem si, ze jedine s takovym si budu rozumnet, protoze budeme stejne naladeni, ale nejak to nefungovalo, prave proto, ze jsme oba chteli urcovat a rozhodovat, tak jsem pochopila, ze je to blbost, ze dominantni typ by si mel hledat nekoho submisivniho a naopak. Ja jsem ted ve svem nejvaznejsim vztahu-za velmi kratkou dobu se bereme a musim rict, ze jsem samozrejme dominantni ja, ale s tim, ze on neni zadny moula a taky vyzaduje urcite kompromisy (se kterymi ja se snazim souhlasit, protoze vztah prece nemuze byt o tom, ze jeden rozhoduje a druhy se podrizuje). No zkratka fungujeme skvele, a asi to tak ma byt, protoze s nekym dominantim bych se fakt asi nesnesla. Kazdopadne, k te zarlivosti: Nezarlim, jsem v pohode. Nejak mu strasne moc verim a tim padem pro mne zarlivost uplne odpada. Nemyslim si, ze na nem visim, to bych nesnesla, jsem rada vsude za sebe a nezavisla, cili tento problem nemam. Co se tebe tyka, myslim, ze ten vztah te musi nejakym zpusobem dost ubijet, protoze jsi od prirody ambiciozni a samostatna holka a najednou se citis na nekom zavisla, to nemuze delat dobrotu. Asi je to taky tim, ze jsi se dostala do toho kolotoce s PPP a citis se tak vic rozhozena a zranitelna a hledas lasku. A zas asi taky ta nuda, kterou zminujes. Myslim si, ze potrebujes seberealizaci (stejne jako ja-tam je asi kamen urazu) a pak je mozne, ze nebudes svuj potencial plytvat. Chci tim rict, ze pokud je clovek schopny a ma co nabidnout, tak musi neco delat, jinak se citi nevyuzity a pak jednoduse podlehne vecem jako PPP. Nevim, mozna jen plkam, mozna se snazim byt chytra, ale spis jen sama hledam odpovedi.Jeste se chci zminit o tom, ze muj tata byl taky vecne v tahu, mamka na nas byla vicemene sama. No s teme vztahama v rodine-ja jsem si v patnacti prosla dost huste anorexii, pak jsem se zacala prejidat, ale zvracet mi neslo, tak jsem brala moc moc projimadel. Pak jsem se nejakym zazrakem vzpamatovala-nasla jsem si vytizeni nekde jinde a az po letech jsem se zas dostala k dietam pramenicim v bulimii-zvracet jsem se "uspesne" naucila. No tak to jsem ja.Ted ale musim bezet, mam toho moc (trochu jsem za to i vdecna, protoze to mi nedava prostor myslet na jidlo). Jeste vam chci napsat, jak jsem na tom s jidlem ted, ale to je nadyl, tak to zkusim pozdeji, ted letim.Mejte se moc krasne a zatim ahoj,E.
18. Březen 2002 - 15:01
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
Všem!Jsem ráda, že mě tak píšete, klidně v tom pokračujte.Oparvdu mě to těší.Tak jestli vám to nebude vadit, tak se ještě na něco zeptám.Jak jste na tom s alkoholem????Pijete?Kdy a kolik?Neměli jste někdy pocit, že jste na to tak trochu ujeli?Pak bych se ráda zeptala E, kolik jí je let, a vůbec všech jaký mají denní program,myslím co se týče aktivity a cvičení.Cvičíte pravidelně?.A zapisuje te si vše co sníte nebo už to nepotřebujete.Myslíte že je to opravdu nutné?Dále jsem se chtěla zeptat, jestli odkážete být, jen tak doma a nic nedělat.Když jste sami v bytě.Já třeba nejdu jeden do školy, protože prostě nemusím a jsem sama doma.Jenže to nikdy nedokážu vydržet a začne to.myslí te si, že se dá naučit být sám doma a nemýt záchvat? A vlastně,je to pro bulimika o tom?Teda naučit se?A ještě jsem se chtěla zeptat, co zdravotní potíže a co vám řekli u zubaře.zdravím všechny.
18. Březen 2002 - 19:50
Obrázek uživatele Návštěvník
E. (anonym)
Mila xxx, mame stejny problem v tom, ze byt sama doma pro mne znamena zas ten slaboulinky hlasek nekde u mne v hlave, ktery mi naseptava: "Honem si jdi vzit ten dort, co je v lednici-a snez ho cely! A pak ty dva balicky susenek. A pak....." No myslim, ze to bude uskali vsech bulimicek. Asi je to v tom proste se naucit tehle situaci se vyvarovat-proste vypadnout ven a zabavit se nejak jinak. Je to super kdyz clovek prave tady ty kriticky okamziky prekona. Jinak mne je 23 a ziju vcelku aktivni zivot - rano vstavam v 7 a porad neco delam. Nekolikrat tydne (rozhodne minimalne 3x) hned po ranu vyrazim cvicit- pesky, mam posilovnu asi 45 min sviznou chuzi, no a tam makam tak 1 a 3/4 hod. Nejdriv delavm kardiovaskularni cviceni (trenazer, veslovani, steppers) tak hodinu a pak tak 3/4 hodiny posiluju. Je to docela zahul, ale bez myho cviceni bych si nepripadala v pohode. Myslim, ze jsem si za ty roky cviceni vypestovala slusnou kondicku a myslim, ze na prvni pohled se na mne pozna, ze makam-mam docela vyrysovany svaly. No a vedle toho vsude chodim pesky a vicemene se cely den hybu. Momentalne jsem na tom tak, ze uz jsem par dni (tyden a pul nezvracela, snazim se toho zbavit), ale mam stavy, kdy mi ten hlasek naseptava, ze bych to zas mela udelat... No je to boj. Asi zase podlehnu jako uz tolikrat. Jinak musim rict, ze pokud ziju zivot v pohode a nezvracim (nedavno jsem to vydrzela tri tydny), tak jim hodne zdrave, 5 krat denne, nizkotucnou stravu, hromadu zeleniny a ovoce a malokdy si dopreju neco "nedovoleneho". Jim dost, ale vzhledem k tomu cviceni vetsinou neco zhubnu. No ja bych zhubnout chtela, ale pomalu se smiruju s tim, ze jsem proste takhle atleticky stavena a ze nemuzu byt vyhubla jako nejake manekyny. Sranda je, ze mne se ty vyhubly zensky ani nelibi. Mne se libi mirne namakane zdrave telo. Jinak jak jsem teda orientovana na zdravou vyzivu a vubec na zdravy zpusob zivota, tak se samozrejme bojim, ze bulimie mi zpusobi treba zaludecni vredy, nebo zkazi zuby. Z toho mam fakt strach. Zatim jsem nic nepozorovala, tak doufam, ze se z toho dostanu driv nez bude pozde.A jak jsi na tom ty s telesnou aktivitou a co ti rika zubar?Nekde se zminujes, ze studujes VS - takovych holek je strasne moc - znamena to spoustu volneho casu, nepravidelny rezim a to je pro nekoho s dispozici k PPP dost nebezpecne. Ja teda nestuduju, ale ani nepracuju (cekam na pracovni povoleni, jak uz jsem psala, ziju v cizine), coz je taky dost napor na psychiku, ale ja vim, ze kdybych si povolila nejakou nepravidelnost (treba se cely den valet), tak by to slo z kopce a to by mne znicilo - bud bych zacala pit, a nebo bych porad jen zvracela. No a ja takovy zivot zit nechci. Mam rada zivot a mam strasne moc snu (od zari snad zacnu studovat), tak si to chci uzit. Proto mam vytvorenou rutinu, davam si hromadu prace a to mne drzi nad vodou. Dostala jsem se na dno, jasne, asi jako mnoha z nas, kdy jsem se rano probudila a nenavidela jsem svet, prvi, co jsem udelala, bylo, ze jsem se prejedla a vyzvracela a pak cely den a dalsi den atd. a vim, ze to uz nechci, tak ziju podle pravidel. A je mi lip. Jen ted nekdy ujedu a udelam "to" znova. Ne ale tak casto. Ale na jidlo myslim dost.Jinak ted moc nepiju, je to dalsi z veci, na kterou si musim davat pozor. Takze piju jen obcasnou sklenku vina a kdyz jedu domu do Cech na dovcu, tak kazdy den s kamosema. Jinak kdyz nejsem v pohode, tak piju i sama. Ale ne do ty miry, ze se nemuzu postavit na nohy. Kdyz jsem byla mladsi a na gymplu, tak jsem chlastala nezrizene, snad kazdy den... A hulila jak fabrika. Ted nehulim, jen tak jednou za par mesicu, kdyz mam chut. Rozhodla jsem se, ze si obcasnou cigaretu proste dam, protoze jak jsem extremista, tak si nemuzu neco zakazat uplne, protoze to vetsinou dopadne tak, ze pak se neco zlomi, je mi mizerne a ja do toho vseho spadnu zas rovnyma nohama. Tak se tomu nebranim, kdyz na mne prijde chut, ale jak rikam s mirou. Ja vazne verim tomu, ze si clovek musi vytvorit nejakou rutinu a pak se i s PPP bojuje lip. Co myslis?No ted uz toho bylo dost, zas jdu neco delat at neusnu na vavrinech (:-)))), mejte se vsechny moc krasne a piste. Mne to bavi cist a moc me zajimaji nazory a osudy ostatnich,E.
19. Březen 2002 - 14:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Ahoj holky, režim je určitě důležitý pro začátek postupně při uzdravování se jídlo přestane řešit a bude stravování přirozená věc, když je hlad, tak se jí, když ne nejí se, když je chut, tak se uspokojí...Ani já jsem neměla moc zdravotních problémů, zkažené zuby ano, ale to bylo v těhotenství a to bývá normální, bylo to 1 těhotenství a samovolně jsem potratila, nevím, jestli to souviselo s PPP, ale abort se stává celkem často. Vzhledem k tomu, že jsem se jeden čas ládovala diuretikama-podpora močení- ani tady žádné následky, laxantivama tak i to je v pohodě, ani žaludeční vředy a ke všemu jsem porodila zdravé dítě. Dá se říct, že je to neuvěřitelný, při tom všem co jse si dokázela provádět. Mám velký štěstí, snad se nic neprojeví později. Alkohol jsem měla ráda a pila příležitostně, někdy i dost, když byla parta a nálada a chut, ale od 2 těhotenství mi to moc nejede, dlouho jsem kojila a pak jsem zjistila, že ho vůbec nepotřebuju a nepostrádám, bavit se dokážu i bez něj a někdy daleko lépe, protože odpadá opilost... Dám si občas skleničku vína, max 4 dcl, víc mi to nechutná, upíjím si tak na chut, nechci být opilá. Papa a hodně síly. Michaela
19. Březen 2002 - 20:33
Obrázek uživatele Návštěvník
xxx (anonym)
Ahoj E a všichni.No já jsem od přírody taky dost ,,svalnatě stavěná! a taky bytostně nesnáším Vyhublé holky.Strašně se mě líbí namakané baby.Fakt je to obdivuhodné.U mě je to cvičení, takové nárazové, ale myslím, že to nejsem jenom já.Taky mě baví celkem cvičit.Jenže přinutit se k tomu ....Škoda, že nejsem závislá na cvičení...Nejlepší je, že když se na mě někdo podívá, tak mě tu postavu závidí.No ty máš krásné tělo, to na sobě hodně makáš, že?A já... no to víš ....Naštěstí jsem od přírody atletický typ.Hodně lidí má dojem, že aktivně něco sportuji.Jinak sportu se nevyhýbám.Bohužel častěji mě přemáhá myšlěnka,že bez biče a pevného denního režimu, z kterého jen smrt omlouvá, to asi nepůjde.Fakt ne.Jinak gratuluji, že se tak držíš, to je dobré,ale nechci tě nějak vyhecovat k ...To opravdu ne.Vím, že každá gratulace k tomu vyhecuje.Být ještě lepší.No nic.Já nedokážu jíst všechno, když chci nezvracet.Musím jíst stále to samé,abych potlačila chuť protože to je celkem ta metla toho všeho, díky tomu, že sešmelcujem co se dá, mám tak citlivé chuťové pohárky,že by se za to leckterý gurmán nemusel stydět.A to je pak chuť na všechno.Takže musím tlačit do kouta.Hlavně nesmím cítít, že jsem plná.toje pak konec.Takže. když chci nezvracet, protože to prostě nejde, nějaká akce atd, a jíst se musí, tak jím vždy snad míň než poloviční porce, než je u ostatních.A všichni.A to ti stačí???Bohužel je blbé, že snad už do konce života, nebudu moct jíst jako ostatní, ale budu se muset hlídat,protože z každého hlídání, je i stres, tak mám z toho trochu strach.Pořád si musím opakovat, že právě tohle hlídání, je NORMÁLNÍ.A že to tak je u všech.Celkem to funguje.Další věcí, je to, že jsem si a asi i nejen já udělal z jídla uvolnění....To pak musí přiběhnout na pomoc racio, a do nekonečna si musím opakovat třeba....jen tak ležím a protahuji se ....Musím si v duchu pořád říkat, že to co právě dělám, je to že uvolňuji všechen stres z mého těla, je to právě ten, který mě nutí k tomu se přejít, právě ten a žádný jiný.... a pak asi po 15 minutách, řeknu nahlas: A je pryč a otevřu oči.¨Pak ještě dlouho ležím a přemýšlím nad tím jak mám radost z toho, že jsem zase o něco dál.Začala jsem s tím nedávno a až na výjimku to opravdu zabralo.Taky čím víc je pěknější počasí, tím je to účinnější.Nejlépe, když svítí slunce.Ta vizualizace je opravdu blahodárná.Ale člověk to musí dělat až když je opravdu unavený.Ráno, to nefunguje.Taky se mě stalo, že jsem tak zase vykřikla a už je pryč a vtrhlamě do pokoje matka a řekla...Co? Ten opravář už odešel??? Ale on za to nic nechtěl??? Peníze leželi nehybně na stolku....Takže smích.Tak zase piště.Moc vás zdravím....
19. Březen 2002 - 22:04
Obrázek uživatele Návštěvník
E. (anonym)
Ahojky vsichni,teda xxx, ta prihoda s opravarem me fakt pobavila, ale musim rict, ze to "vyhaneni stresu", ktere provozujes, se mi moc libi, taky neco takovyho budu muset zkusit. Vcera jsem zas mela jeden z tech dni, kdy jsem travila velkou cast dne doma a zas prisel ten hlasek a predstavila jsem si, jak se uvolnim, kdyz snim, na co prijdu, musela jsem hodne bojovat (momentalne mame nakoupene hezke zasoby), a pak jsem si predstavila, jak mi bude po tom mem "obradu", tak do toho se mi fakt nechtelo (i kdyz hodnekrat me ani ta predstava neodradila), tak jsem rychle sla uklizet a tim jsem se odreagovala a utahala, takze jsem to vydrzela a dnes jsem moc rada. Ale ta metoda s tou vizualizaci se mi moc libi a zkusim to. Dekuji za napad.Jinak Michaele moc preju, ze uz je na spravne ceste a ze se tech 8 let nijak vazne nepodepsalo na jejim zdravi. Mela jsi stesti. Taky, ze mas podporujiciho partnera a detatko-to je duvod, proc se uzdravit. Ja, jak jsem uz psala, se budu velmi brzy vdavat-pristi sobotu, a taky mam milion planu a snu, tak snad se mi podari to same, co tobe. Vim, ze nikdy neprestanu dbat o to, jakou mam postavu, a porad budu drit v posilovne (to mi fakt pomaha a bavi me to), vim, ze se budu porad hlidat v jidle, ale uz nechci zvracet. To neni prirozene. Jak rika xxx, vetsina zenskejch na svete se hlida, je to normalni. Ja mam dost prehled o vyzive, o tom, co telo potrebuje, kolik a kdy jist, takze si myslim, ze si volim vcelku vhodny jidelnicek. Samozrejme beru v uvahu to, ze mam hodne fyzicke aktivity, takze obcas si dopreju i neco nedovoleneho. Ale stejne jako xxx nemam moc fajn pocit, kdyz jsem hodne plna-to je pruser. Tak se hlidam.No snad se z toho kolotoce uz konecne dostanem, moc vas vsechny zdravim a preju hodne sily.E.PS: To krasne pocasi v Cechach vam zavidim, tady nic moc.
20. Březen 2002 - 17:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Ahoj xxx, E. , počasí v Čechách taky nic moc ted se ochladilo a dnes celý den, i včera leje. Už se nemůžu dočkat jara, i kvůli malému, protože pak můžem podnikat víc věcí venku a je zábava. Co se týká jídla, když je výdej, tělo potřebuje náležitý příjem. E. přeju ti at se svatba vydaří a máte se moc rádi...Kde vůbec žiješ?Nestýská se Ti? A ohledně toho hlídání s jídlem, to je právě nesmysl. Mně taky stále záleží na postavě-mně se naopak líbí drobná štíhlá těla u žen- ale nesmí existovat zakázané potraviny, to už jsem snad odbourala, proto jsem si pořídila ten rotoped, co jsem se začala léčit, abych mohla jíst, to na co mám chut a ne si zakazovala. Takhle vím, že vydám energii, tak si klidně mohu dát třeba čoko. Chápete, nesmí být zákazy! Pak hrozí jejich porušení a kruh se opět uzavírá! To jsem chytrá, co? A to teprve nebo už končím 3 měsíc bez zvracení. To jsem celá já, ale fakt je že mi je čím dál líp. Dnes přišla opět zkouška, ráno jsem se nabouchala sladkým, celé dopoledne jsem se nezastavila, pak jsem si zašlapala-35km, jelo se mi super, to ta energie z rána, vstávali jsme v 6, pak procházka a vrátili jsme se na večeři. Dřív bych ani navylezla ven ze strachu, že jsem přibrala-BLBOST. Tělo je chytřejší, než si myslíme a říká si jen o to co potřebuje. Jdu uložit synka, všem hodně síly, taky bych se vdávala, je to jeden z nej dnů v životě- vdávala jsem se 2x -haha Michaela
20. Březen 2002 - 20:37
Obrázek uživatele Návštěvník
E. (anonym)
Ahoj vsichni,Michaelo, ziju v Anglii a jasne, ze se mi styska. Moc moc. Myslim si, ze to, ze ziju v cizi zemi ma urcity podil na me PPP-vsechno to zacalo tady. Moje cela rodina je v Cechach, strasne mi chybi, chybi mi cesky lidicky a Praha a vubec vsechno cesky... Ale udelala jsem tuhle volbu a jsem dospela, tak se tu musim naucit normalne zit-normalne znamena bez bulimie.K tem zakazum-jasne, ze s tebou souhlasim, zakazane potraviny jsou blbost, i ja si prosla anorexii a vim, ze jeden extrem (nejedeni) vede k druhemu (prejidani se). Ale jak rikam-dost si potrpim na zdravou vyzivu a po tech nezdravym vecech ani moc netouzim, protoze mi proste ani moc nechutnaj (smazeny, cerveny maso, tezky tucny cesky jidla atd), jen obcas na mne prijde chut treba na dort, ktery je v lednici a ja vim, ze je lepsi dat si kousek hned, nez cely (+tisic dalsich veci) pozdeji. Tak se to pomalu ucim. Vazne si neodrikam nejak strasne-normalne si kousek cokolady dam, nebo jine veci, ale ne celou, protoze to vazne nepotrebuju. Nechci prezivat vylozene na nezdrave strave. Proto ani nekourim a moc nepiju. Takhle je mi dobre. Vim, ze kdyz se najim chipsu (protoze na ne mam treba v danou chvii chut), tak mi pak je blbe a tezko, no tak je proste nejim. Po hodne cokolady je mi taky blbe, no tak si dam jenom kousek. Cigaro si ted taky nedam, protoze vim, jak mi je rano (skrabani v krku a pachut v puse)-byla jsem driv dost silna kuracka. A takhle funguje to moje hlidani. Zadny extremy. Jinak tady taky furt leje, takze zadna novinka. Jak ja bych si prala bydlet nekde, kde furt sviti slunicko!!!! Dest nalade moc neprospiva, co? No ale s tim se asi uz holt musime nejak porvat....No nic, zatim se mejte krasne a tesme se vsichni na jaro (tady je teda teplo, ale prsi a prsi).Pozdravy do Cech,E.
20. Březen 2002 - 23:07
Obrázek uživatele Návštěvník
vlastina (anonym)
ahoj, uz dlho si citam, a vidim seba...a kto uz moze vediet viac ako sa citim, preco to robim, ako holky, ktore maju ten isty problem? Uz nikto iny nema tu moc:moj partner po dlhej dobe uvazovania vymyslel riesenie:,,ja budem vracat s tebou,,super...mama sa strasne trapi, ale chce len jedine: aby som jedla, pecie mi plechy kolacov, vari obrovske hrnce, ale o vracani nechce ani pocut...otec? ten ani nevie, kolko mam rokov.Psychiatricka?,,ehm, no viete...a predpisala mi deprex, bez dalsej liecby, po nom mam alergiu, navyse mi nepomahal vobec...nikde nic a nikto, a ja tak zufalo hladam vo svojom okoli niekoho, kto ma pochopi, kto bude na tom rovnako ako ja.A je tu takych mnoho, ale skovavame sa, nechceme dat najavo, ze mame problem...Som z Myjavy, studujem vysku-ktoru nenavidim- v Bratislave...zacala som samozrejme anorexiou, tak v 17 a spackala som si cely zivot:nemam kramy, len vdaka antikoncepcii...stale do seba musim pchat nejake tabletky, chemiu, hnus...moja dalsia diagnoza, ktora ma poznacila na cely zivot, znie:nevyvinuta maternica, nepovedia to, ale urcite nemozem mat deti...dalsie priznaky ako suche vlasy,lamave nechty,studene ruky a nohy, unava, to kazda z vas pozna...Teraz mam 20, pri vyske 168, sa snazim udrzat si vahu 47.Nechcem ist uz viac dole, nechcem byt vychrtnuta a vyzerat jak anorekticka,ALE nechcem ani pribrat...ale ked to je vsetko tak zlozite...dari sa mi, ked dodrziavam svoj system, ale ked ma popadne chut na sladke-ktore si normalne odopieram-nedokazem sa ovladnut...Teraz som v Barcelone...venujem sa modelingu.Dufala som, ze zmena prostredia mi prospeje, beriem znova antidepresiva-ZoLLOFT,ale nejde to...ostala som chvilu sama...a uz som letela do obchodu, nakupila kekse, cokolady a vychutnavala si ten slastny, vzrusujuci pocit,,,a teraz cumim na seba do zrkadla: krasavica, fakt...opuchnuta, trasu sa mi ruky jak starene,cervenych ziliek po tvari a vyrasok, ani nehovorim...vzdy ked mam dovod si uzivat, vychutnavat to, ze sa mi dari a som uspesna, dodam tomu ceresnicku na dorte...Holka tyzden nevraca a je cela happy, ze uz sa vyliecila...a ide sa prezrat.Najlepsie je, ze nic nepomaha...doktory-ac neradi-priznavaju, ze malokto sa vylieci.Baby, co boli na lieceni, pisu, ze v tom lietaju znova.Lieky nepomahaju, mat babo? Mas na to odvahu?Mozme si aspon navzajom pokecat a podporit sa...dakujem
18. Květen 2002 - 18:52
Obrázek uživatele kraska dokonala
kraska dokonala
Fetuju dost nezeru skoro nic staci mi po slehnuti cigarety a aspoň 3silny kafe
12. Únor 2017 - 7:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Milka (anonym)
Je mi 35 let.. od 15 zvracim.. sorry, vim, ze to neni moc povzbuzujici.. z bulimie se stala na chvili anorexie..kdyz uz jsem byla tak vyhubla, ze jsem nemohla chodit, poprve jsem zkusila pervitin..diky nemu prežila smrt hladem.. ALE.. P beru 6-7 let.. a bulimie nezmizela, zije se mnou.. a aby nam nenylo smutno, pridala se treti zavislost.. automaty.. muj zivot nabral smer peklo a ja si nejsem jista, jak to zastavit
26. Únor 2017 - 7:43

Přidat komentář

Reklama

Reklama