7418 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Alča (anonym)
Taky jsem chtěla být hubená a krásná. Měla jsem 64kilo na 161cm váhy, což bylo dost. Bylo mi tedy asi 14,když jsem začala zkoušet diety od spolužaček,ale ty mi maminka zakazovala a mařila. Tak jsem začalaalespoň cvičit. Nejdříve hodinku dvakrát týdně na aerobiku, kdy jsem pak místo večeře volila jen ovoce. Ano,něco jsem i zhubla, asi na 55 kilo, což už by bylo akorát, ale nějak jsem nezvládla pocityblaženosti, když mi to lidi začali chválit. To se mi moc líbilo, tak proč bych nehubla dál? Dostalajsem se k předcvičování aerobiku, což bylo i něko-lik hodin denně, byla jsem tedy nejen oblíbená, aletaké jsem stále sklízela pochaly za ubývající váhu.No a protože s chutí roste hlad, vypěstovala jsem si poměrně slušnou anorexii, jak jsem se o tom popr-vé dozvěděla ve škole, kde jsme to brali v psychologii. No a po čase už to nebyly pochvaly, co jsem slýchala(ale už nevnímala), ale spíš otázky.Jenže to už jsem v tom lítala až po uši, tak jsemse jen vymlouvala, že to je jen ten aerobik,což účinkovalo poměrně dlouho, a já si jela dál po svým.Začala jsem i to málo,co jsem jedla, zvracet, abychsi svou hubenost nepokazila a pojistila, a myslelajsem si, že jsem děsně silná a dobrá, když se mi tak dobře vedlo. I zájem u druhého pohlaví jsem začala budit, což jsem také připisovala své krásnéa hubené postavě. Nakonec jsem si uvědomila, že to asi není vpořádku, co jsem dělala, ale to už bylo pozdě. Měla jsem 40 kilo,bílá jak papír, třesoucí se a věčně na omdlení z vysílenízuby, dřív tak krásné a zdravé, samosebou už nebyly pravdou. Stejně jsem se cítila tlustá,i když už jsem musela svou hubenostzakrývat oblečením, abych se vyhnula otázkám, který byly nepříjemný a těžko se z nich vykrucovalo.Nakonec dneska po 9 letech se trápím strachem,jestli vůbec budu schopná dát mému krásnému manželstvípotomka. Můj problém se časem zvrhnul v bulimii, což je asi o to těžší, že to dnes leze do peněz nejen mě, ale nám, a já, i přestože mám svého muže ráda nadevše, nejsem schopná říct si -A dost! To bych bez problémů přestala kouřit, ale ukončit svoji závislost na jídle, to mi připadalo nemožný. A to ipřesto, že dneska už mi není jedno, jestli na to umřu, jen když jsem hubená. Sice si držím stejnou váhu 50-53 kil, ale svého zlozvyku -léčit si sebemenší problém jídlem a zvracením- jsem se úplně ještě zbavitnedokázala. Můj druhý muž mě má rád proto,kdo jsem, ne jak vypadám, což bylo důležitý pro mého prvního muže,a tak jsem ráda, že jsem ze vztahu, který můj tenproblém jen podporoval, včas odešla. Ale přesto,závislost a zlozvyky vypěstované za ta léta více méně řídí můj život i dnes, kdy se nemusímbát, že nějaké to kilčo navíc mi znervózní chlapa.Taky vím, že i kdyby se tak stalo, váha opravdu není středem světa, a že zdraví mám opravdu jen jedno.Taky chci mít děti. Dvě. Ale tenhle souboj jsem siprohru podepsala asi už dávno, když jsem si vychut-návala lichotek o kráse. Můj muž mě má rád. Neopustí mě ani pro můj problém,ani pro neplodnost, ani pro nic. Sám si prošel jistouzávislostí, což byla škola života, a tak ví, že mi ale nemůže pomoct, dokud se SAMA nerozhodnu býtdospělá a jednat zodpovědně. Je to opravdu moc hodnej člověk...Ani nevím, proč tu o tom píšu. Jen jsem četla,jak se ostatní snaží hubnout a to mi připomělo, jaký ŠTĚSTÍ to přineslo mě. Nebudu radit, nemám asi co,ale snad to někomu otevře oči, nebo to těm, co mají podobný problém ukáže, že nejsou sami.Nakonec bych přece jen ráda dodala, že po létech snažení se z toho dostat, jsem si našla cestu, kteráje mi pomocí, jak z toho ven. Nechci nic propagovat, každý si musí najít sám, co mu pomáhá.Po letech mnohonásobného denního přejídání se azvracení se úplně nejlepším lékem na můj problémukázalo držet se zaměstnaná, tak, že na to nemámčas a pak už ani sílu, a tedy ani pomyšlení, a tovše spolu se stravovacím způsobem, který u nás představila Kořínková. Hodně zeleniny a ovoce, dělěná strava. Ta se ne vždy stoprocentně daří, ale v rámci možností a snahy je to prima způsob, jak si nejen udržovat váhu a nebýt hladová, alei zhubnout. To já ale už nechci, tak občas zhřešíma dám si něco na zub, jakmile váha ukáže o něco míň.Poprvé po všech těch promarněných letech ,kdyjsem nedokázala 1 den nezvracet, schopná už 2 měsíce jíst normálně a nezvracet ze strachu, že rapidně přiberu. Nevím jestli mám vyhránoale vím jistě, že se mi a nám žije mnohem snadněji, co se můj život přestává točit kolem jídla -ve dne i v noci. A to mi vyhovuje.Víc jsem si snad ani nikdy nepřála. Snad jen děti..
4. Prosinec 2000 - 16:49
Obrázek uživatele Návštěvník
jandula (anonym)
ahoj Alco,diky za tvuj pribeh. temer ve vsem se shoduje s mym. 24 let, 163 cm, loni v rijnu 75 kg, dneska 45 kg, kazdej den hodinku na rotopedu plus dalsi aktivity, vsak vis. pres den jidlo jen tak tak, abych nemela hlad, vecere POUZE zelenina... sama chvala, lichotky, pozdeji "neblbni, neprehanej to s tou dietou" apod. ja porad odpovidala, ze zadnou dietu nedrzim a fakt sem si to tak i myslela, mela sem pocit, ze je to bezna strava a ostatni se preziraj a jedi desne nezdrave. pak sem si precetla nekde o anorexii a bylo vymalovano. chvili sem s tim bojovala sama, pak mi pomohl muj skvelej pritel, ted uz pres mesic chodim k psychiatricce, beru antidepresiva a presvedcuju se, ze musim pribrat. coz mi, vzhledem k mymu pozitivnimu vztahu k jidlu, nedela bohuzel vubec zadny potize, a mam pocit, ze se prave dostavam k bulimii, protoze ze vsech stran slysim, ze musim jist a jist. no a kdyz teda uz mam pribrat, tak at je to po necem, co mi chutna. takze si kupuju vanocky, susenky, chipsy atd. nastesti nezvracim, ale hodne cvicim a nevim, jaky si mam koupit novy kalhoty, ktery nutne potrebuju, protoze nevim, kolik kilo budu mit za tejden, po vanocich, na jare... je to peklo. takze tobe i mne drzim palecky, at to vsechno zvladnem a jsme v pohode a ostatnim holkam muzem jenom doporucit, aby si fakt daly bacha, protoze ten prehup ze zdraveho hubnuti do tohodle pekla je strasne riskantni a hrozne blbe se rozpoznava..
5. Prosinec 2000 - 11:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Alča (anonym)
Mila Jandulko, dik, ze jsi se nebala se ozvat na muj vzkaz, protoze se urcite tyka i Tveho problemu, je ale spousta holek a zen, kterysi to ve sve posedlosti jeste nepripousteji, ze uz to neni vporadku, co delaji. Prestoze jsem o poruchach prijmu potravy vedelaze skoly uz mnohem driv, i ja jsem si dlouho myslela, ze to mam pod kontrolou, a ze mam problem jsem si uvedomila az po asi 4-5ti letech, kdy jsem zjistila, ze na maturitni vecirek jsem si nemohla dovolit, to co bych chtela, protoze jsem byla misto desne sexy - desne vyzabla. Povazuji se za pomerne inteligetni, o to vic mi zustava rozum stat, jak jsem mohla takle zblbnout, a navic jsem nebyla schopna s tim nic delat, prestoze jsem vedela, jak nebezpecne to je. Dostala jsem se diky tomu do mnoha problemu, ktery bych nikomu neprala, nenavidela jsem se za to a moc se sama pred sebou stydela, jak smesne jsem se k svemu telu chovala. Nejvic me dnes asi mrzi, kolik nervu jsem stala lidi, kterym na me zalezi, jako rodice a muj muz. Mamince to zjistila a to bylo kratce po tom, co muj starsi braska spachal sebevrazdu. Malem ji to zabilo, kdyz zjistila, ze ji dcera vlastni hlouposti skoro uira pred ocima. Dnes o tom s ni muzu mluvit, ale tenkrat mezi nami bylo peklo. Bylo mi 16, kdyz me kvuli tomu vyhodila z domu, protoze uz proste nevedela, jak mi pomoct, a ubijelo ji sledova, jak jsem se nicila. Dneska chapu jeji chovani a je mi moc lito,ze jsem ji stala tolik nervu -zase jen kvuli me hloupe touze po tom byt Krasna... Tolik jsemchtela byt zase normalni a tou nejlepsi dcerou pod sluncem...ale uz jsem nevela jak z toho ven. A jeste jsem se nechtela vzdat sve hubenosti, kdyz mi v 19-ti pomohla se dostat na leceni do Prahy na psychiatrickou lecebnu Ke Karlovu 11,jestlli si to pamatuji spravne. Tak jsem sice prosla lecbu skvele, poznala jsem spousta noveho a ze nejsem jedina, kdo se tak poblaznil. Ale protoze jsem se tam snazila hlavne kvuli mamince, tedy jsem nepochopila,ze jsem to mela delat kvuli sobe predevsim, Kratce po navratu domu jsem do toho spadla znovu, a snad jeste hur. Mamka pochopila, ze mi nemuze pomoci, rekla mi svuj nazor a od te doby to nechala na me. Ale jsem rada, ze uz jsem ji nemusela vic lhat, stejne to nemelo smysl. Dneska uz vidim, ze zivot je o necem jinym, nez o krase, a ze kdo me ma opravdu rad, ma me rad bez ohledu na to jestli jsem tlusta nebo hubena. Realnej zivot je o necem jinym. A byt sexy muze byt kazda zenska, ktera ma v sobe tu Jiskru, bezohledu na kila. To mi to ale trvalo, co?Drzim Ti a vsem podobnym pesti v boji s dospelosti. mej se hezkya ahoj...
5. Prosinec 2000 - 15:40
Obrázek uživatele Návštěvník
jandula (anonym)
dekuju za odpoved, jsem rada, ze to u me nedoslo tak daleko a ze jsem tu doktorku vyhledala. ted uz snad bude vsechno v poradku a ja tobe, sobe i vsem ostatnim, ktere se v nasich pribezich taky najdou, preju hodne sily poprat se s touhle nemoci. hlavni je si uvedomit,ze svet nestoji na tom, kolik clovek vazi a kvuli par nadbytecnym kilum nestoji za to hodit vsechno zdravi za hlavu. clovek by mel zit vyrovnany zivot, a to s jakoukoliv dietou proste nejde!!! jeste jednou diky, treba se k nam prida nejaka dalsi nestastnice a treba ji pomuze, ze se sveri aspon svy klavesnici a monitoru... budu se sem pravidelne vracet.
5. Prosinec 2000 - 16:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Alča (anonym)
Já taky. Žiju ve Státech a tak si domu zaskočím alespoň po Internetu, když se mi stýská.Což je skoro pořád.. PA
5. Prosinec 2000 - 16:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Vanda (anonym)
Ahoj holky, taky jsem mela ten samy problem. Merim 185 a vazila jsem 75kg (vubec jsem nebyla tlusta, byla jsem akorat), stacilo par mesicu a mela jsem 60 (na moji vysku je to sila) Mozna jsem to mela trosku horsi, ze nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Mama si to vubec nechtela pripustit, ze jeji dceruska ma mentalni anorexii a jeste mi pomahala odvracet otazky typu jestli nejsem nejaka nemocna a podobne. Tata si toho snad ani nevsiml. Byla jsem na dne psychicky, hrozne malo jsem vychazela ven (snad jen do posilovny) a porad si rikala, ze vylezu az budu mit peknou postavu. Asi to vsechno zacalo ve druhaku na vejsce, kde me strasne dusil a potapel jeden pan "profesor", ktery mi daval jasne najevo, ze jsem upne blba a zenska na strojarne nema co delat. A tak jsem si rekla, kdyz blba, tak aspon krasna a stihla. Trvalo to asi dva roky. Az jsem si pred pul rokem rekal dost, neslo to ale najednou. Prvni krok byl ze jsem si podala opet prihlasku na Vejsku a rekla jsem si ze zmenim svuj zivot, ze takhle neprose... svoje maldi. Hezky se to rika, ale slo to ztuha a hlavne musela jsem se z toho dostat sama. Ted jsem docela v pohode, chodim do skoly, mam kamaradky, dokonce jsem si nasla kluka (samozrejme, ze je trochu pri tele, abych i ja mohla v klidu pribirat). Jedine co me trapi, ze se mi nevratila menstruace. Nemohly by jste mi nejak poradit, taky bych chtela jednou mit deti. AHOJKY A DEKUJI.
8. Prosinec 2000 - 23:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Alča (anonym)
Mila Vando, nevim, jestli Ti moje rada pomuze, jen se moho podelit o svoji zkusenost, ale zalezi, jestli pricinou vynechani Tve je doopravdy jen hubenost a potize s ni. Ja jsem v prubehu tech let menstruoavla mozna tak 2-krat do roka a to jeste po vyvolavaci injekci od gynekologa, coz ale neznamenalo, ze jsem mohla otehotnet. Snad proto -nikdy driv jsem zadnou antikoncepci nepouzivala. Nakonec jsem asi pred dvema lety, ani jsem netusila jak, otehotnela. S mym problemem jsem si ale ani miminko dovolit nemohla, prestoze toho do dnes lituji, protoze mam strach, ze to byla moje jedina sance. Nicmene jsem sla na potrat. No a od te doby jsem zacala pouzivat antikoncepci Ortho-Cyclen a menstraci dostavam presne skoro na den. A taky zkusil jsem od te doby jinou, ale ta me stala takovych problemu, ze bys neverila, tak jsem, jakmile jsem mohla, presla zpet na svou starou, a vse je opet relativne vporadku. Jak moc vporadku to ale uvidim, az jednou vysadim a budu chtit mit prcka. Chapu, ze je tezke si pripustit, ze nizka vaha by mohla byt pricinou ztraty Tve menstruace, ale zvaz to s rozumem: pokud projdes gynekologickyma vysetrenima a ty nic nenajdou, je Tva vaha zrejme stale jeste nizsi, nez Tve telo potrebuje k plne funkci. Na gynekologii Ti ovsem nereknou, ze to mas z vahy, to snad vis, ale vedet budou, to mi ver. Ja taky vim, ze kdybych antikoncepci vysadila, ze bych sama od sebe jeste mela s pravidelnou menstruaci problemy, protoze at se mi to libi, nebo ne to priznat moje vaha jeste neni akorat. A co je akorat, Ti rekne popravde jen Tvoje telo, jakmile zacne samo jednou menstruovat, a to bezohledu, at se nam hodnota na vaze v te dobe libi, nebo ne. Poterbu tela tady proste zmenit nemuzeme. Ted zalezi, pro co se rozhodneme - zdravi, deti, rodina - nebo krasa, ktera uz ale davno krasou neni, a nemoce, a stari plne samoty, bez deti a vnoucat.Doufam, ze zdrave usoudis, co je treba, a pvne Ti drzim palecky. A jestli Ti mohu neejak pomoci, ozvi se. Alena
9. Prosinec 2000 - 21:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Alča (anonym)
A omlouvam se za chyby, psala jsem ve spechu. PA
9. Prosinec 2000 - 21:26
Obrázek uživatele Návštěvník
RADKA (anonym)
Je mi 13,5let.Měřím asi 158cm a vážim asi 39kg.Poslední dobou sem začla blbnout s tim ,že jsem tlustá a skoro vůbec nejím.Za poslední půlrok jsem ubrala asi o 5kg.Všichni říkaj,že jsem vyzáblá a jestli nemam anorexii.Začínám se bát,že jo.Je moje váha normální?Taky nemam poslední dobou vůbec energii-jsem pořád unavená,vůbec se nesměju a nic mě nebaví.Někdy přemýšlím o sebevraždě.V jídle se nimrám a tajně vždy část vyhodím.Už jsem si dokonce zvikla na kručení v břiše.
12. Prosinec 2000 - 12:48
Obrázek uživatele Návštěvník
jandula (anonym)
Ahoj holky,tak mam pocit, ze ty nase pribehy se tak vsechny podobaj a presto jsou kazdej nejak odlisny. Co se tyce menstruace, ja uz nedostala mesicky rok a ted se musim objednat na gynekologii, kde me asi taky ceka par injekci... Dam vam holky vedet, jak to dopadlo. Na psychiatrii jdu zase po novym roce,v lednu.Hlavne to,holky,nenechavejte bejt,a objednejte se k svymu psychiatrovi!!!! sami to fakt tezko zvladnete!!!je to proste blok v hlave,kterej (aspon ja) nedokazem sami zvladnout... Hodne sily a krasny svatky
12. Prosinec 2000 - 13:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Marika (anonym)
Připojím se taktéž, určitě vyhledejte psychiatra. Já měřím 173cm a mám 57kg, což je asi tak akorát, ale i tak se musím vyrovnávat s příznaky mentální bulimie - ještě před dvěma lety jsem měl o 6kg míň a dělala jsem fotomodelku. Pak jsem s tím sekla, protože mě už dál nebavilo omezovat se v přísunu potravy. Taky jsem šla na vejšku a přestala jsem mít dostatek volného času na sportování. Proto jsem ztloustla. Objektivně sice vím, že jsem v pořádku, úplně obyčejná, štíhlá žena, ale občas mě to popadne a začnu si vyčítat, že příliš jím a málo cvičím. Už několikrát jsem se v záchvatu přejedla a všechno jsem vyzvracela. Řekla jsem to svému manželovi a myslím, že on mě podrží. Nechci prohrát, musím s tím bojovat - asi taky skočím za nějakým tm psychiatrem. Dřív, než bude pozdě.
14. Prosinec 2000 - 14:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Vanda (anonym)
Ahoj holky, dekuji za odpoved, hned po novym roce se objednam na gyndu. A moc vam drzim palce at to vsechny zvladnete, hlavne ty Radko neblbni, vzdyt ti je teprve 13 a potrebujes z neceho rust a zneceho se vyvijet. Jandulo urcite napis jak se na gynekologii dopadla, at vim co me ceka. Ahoj a hezke Vanoce.
14. Prosinec 2000 - 21:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Alča (anonym)
Ahoj vsem "spriznenym dusickam". Je dobre, ze se naslo par z vas, ktere sebraly ,verim, ze poradny kus odvahy, nez sem o sobe napsaly. Neni to jednoduchy, da se s tim poprat a vyhrat, ale pozor! Procento tech, co se doopravdy vyleci je zalostne nizke. Takze, co kdyby jsme si daly tajne predsevzeti do Noveho Roku a tedy i celeho pristiho roku? BOJOVAT...,BOJOVAT ...A BOJOVAT !!! A nenechte se odradit neuspechem, zkousejte vzdy znovu vstat a prat se dal. Budte samy k sobe trpelive, a jak se rika trpelivost ruze prinasi, ale jen tam, kde je o ne opravdovy zajem...Jo a taky: Radus, ty uz urcite chapes, ze toneni vporadku, vid? Tak uz vic na nic necekej a najdi nekoho, kdo Ti pomuze se dostat do rukou alespon psychologa. Da se s nima dobre popovidat, muzes jim verit, a necitis se jako vok u psychiatra.A Mariko, sjem moc vd2cna,za to ze jsi se nebala nazvat sve jednani pravym jmenem. Ono totiz z nejakeho podinvneho duvodu je jednodussi verit, ze zrovna ja mam anorexii, nez bulimii. Vice nez 95 procent tech , co se zpocatku povazuji za anorektiky, se chovaji zpocatku anorekticky, ale temer ve 99-ti pripadech ze sta se to po urcite dobe zvrhne do bulimie, protoze telo bylo dlouho odepirano, ale hlavne bylo odepirano chutim a svobode dat si, co mame radi.Tak ze kdyz uz sito pak jednou povolime, zjistime, jaky hezky pocit to je ta svoboda... A pak jde to jako droga a zavislost na ni. k jidlu se utika, kdyz se ma resit nejaky problem, i kdyby jen tense svou vlastni nespokojenosti. Ulevit si pozitkem ze svobody jist je jednodussi a proto se to stava bludnym kruhem, ze ktereho se tezko hleda cesta ven, stejne jako u alkoholiku, narkomanu, kuraku, kazdy ma tu svou cestu, jak se mu i kdyz jen na chvilicku ulevi, a dela to i prestoze vi, ze mu pak bude zle, nebo ze se bude nenavidet. Tech par minut za to stoji.Jeste jednou tedym - bud pysna sama na sebe, udelala jsi tezky prvni krok, nikdy na nej nezapomen, kdyz se Ti to bude chtit vzdat. Jestli potrabujes nejakou radu dej Ty, i Vy ostatni vedet.Vsem preji Stastne a Vesele, a obcas se ozvete - jen tak, jak je... Alena
15. Prosinec 2000 - 0:37
Obrázek uživatele Návštěvník
katinka (anonym)
Ahojky, chtela bych se spis na neco zeptat. Jak se totiz pozna, jestli mam skrytou obezitu nebo ne. Podle vahy totiz mam 55 az 56 kg na 170 cm, coz neni zas az tak spatne. Ale problem je, ze ackoliv vypadam opravdu stihle, vim, ze nejsem. Mne nejvic tuku zabira paradoxne kuze. Ta mi tvori temer veskery tuk. Diky tomu se prave obcas az zmitam mezi anorexii a bulimii. Jedine, co nedelam je, ze nezvracim. Ne proto, ze bych nechtela, ale proto, ze nemuzu. Uz jsem to totiz hodnekrat zkousela a nastesti je moje telo tolik chytry, ze proste nemuze zvracet, kdyz nema proc. Jenze ja uz nevim, jak to mam udelat. Potrebuju se toho speku zbavit, jenze on to normalni spek neni. Ja mam treba na hrudi a zadech jen!!! tu kuzi, ale i presto, kdyz se ohnu, tvori se mi tukove zahyby. A vim, ze kdyz neprijdu na zpusob, jak se toho zbavit, budu se snazit dal hubnout. Jenze ted zacaly Vanoce, takze se moje nejedeni promenuje ve zravost. Coz je presny opak a ja po Vanocich opet nebudu jist, protoze budu chtit zhubnout. A za par mesicu to opet vzdam a zacnu se cpat. Uz opravdu nevim, co s tim....
26. Prosinec 2000 - 20:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Ahoj Kati!Mam podobny problem, ale moje telo je nastesti taky chytry a taky nemuzu zvracet, kdyz neni duvod. Zkus na tu ,,tlustou" kuzi cvicit. Aspon ted o Vanocich. Ja se o to pokousim, kdyz citim, ze na me jde zravost. Nedokazu se ovladnout vzdycky, ale kdyz si predstavim co vsechno bych uz mela v sobe, kdyz bych to treba dneska neudelala, tak mam fakt dobry pocit.
26. Prosinec 2000 - 22:21
Obrázek uživatele Návštěvník
haňula (anonym)
Ahoj vsem!Nehodlam reagovat na nektery z mnoha prispevku, ktere se zde objevuji, protoze se vsemi v podstate souhlasim a vlastne neni na co reagovat. Vsechny vase prispevky zcela jasne vychazeji z praxe, z neceho, co jsme si kazda z nas prozily na vlastni kuzi, takze mi nezbyva nic jineho nez nad kazdou prectenou vetou souhlasne pokyvat hlavou. Spis bych se chtela zeptat, jestli nektera z vas nema zkusenost s tim, ze kdyz se ve snaze zhubnout zacala intenzivne venovat sportu ( jakehokoliv druhu ), tak se ji tato aktivita stala nejprve nutnosti, posleze nezbytnosti a nakonec opravdovou drogou. Pro me se totiz sport opravdu drogou stal - nedokazu prozit jediny den, kdy bych nejakym zpusobem nesportovala. Bud kazdy den beham cca 11 km, nebo uplavu 2,5 km, a to kazdy den po cely rok. Aerobik nebo jizdu na kole beru jen jako doplnek. A pritom vim, ze tato fobie u mne vznikla ze snahy zhubnout a nepribrat zpet. Bulimii netrpim, anorexii taky ne, ale nedokazu se zbavit panickeho strachu z toho, ze kdybych jeden jediny den nesportovala, tak ze okamzite priberu. Jako vy vsechny, i ja hrozne rada jim, a jelikoz na to pres den nemam cas, dohanim to vecer - jsem schopna jist treba dve nebo i tri hodiny, ale nemam po tom vubec vycitky svedomi, takze nezvracim, jedine, co udelam, je, ze pak rano vstanu o pul seste, jdu behat nebo plavat, pak hned do prace, nesnidam, neobedvam ( vypiju max. dve kafe s mlikem ) a celej den se tesim na vecer, az prijdu domu a udelam si "svoji hostinu". A rano vsechno nanovo.......... Vysledkem je, ze sice nemam nejak velkou podvahu ( 170 cm, 50 kg ), ale presto nemenstruuju uz asi 1,5 roku. Nevim, co s tim, protoze je mi jasne, ze ta bariera je vylozene psychickeho razu, ale vubec se mi nechce ji nejak odbourat. Proste je mi takhle fajn. Nemate nektera z vas podobnou zkusenost? Jestli jo, tak mi prosim odepiste, pripadam si se svym systemem udrzovani vahy nejaka az moc divna...........
27. Prosinec 2000 - 17:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Taky jsem mela takovyhle zivotni styl. Teda zprvu to bylo hlavne sportovani a jezeni normalne. Potom jsem zacala jist cim dal tim min a sportovat cim dal tim vic. Lidi si ale me nizsi a nizsi vahy zacali vsimat. Hrala jsem zavodne hazenou a tam jsem to mela na taliri porad. Ze jsem jak z koncentraku, ze bych mohla delat reklamu na hlad... Takze jsem pak prestala tolik cvicit. Jenze samozrejme jsem zacal pribirat. Tak jsem zacala jist stylem cely den nic a vecer vyzrat lednicku. To mi zpusobilo znacne zdravotni potize jako strasnou zacpu a nadymani. Nemohla jsem jit na velkou bez projimadla. Strasne me stve, ze to, jak jsem jedla me poznamenalo. Ted, kdyz se jdu najist, tak nedokazu prestat. Pak nechci veceret, ale v noci me prepadne na neco chut...Zacala jsem tedy aspon pravidelne cvicit, ale porad pribiram. Strasne me to stve. Chtela bych svoji vahu upravit tak na nejaky prijatelny cislo. Nechci uz, aby ze me bylo buhvijaky vizle, protoze jsem poznala, jaky to je byt porad unavena a bez energie, ale rada bych se vesla do kalhot...
27. Prosinec 2000 - 23:00
Obrázek uživatele Návštěvník
haňula (anonym)
Ahoj Majo!Je to divny, ze ted pribiras, i kdyz cvicis. Ale asi zalezi na tom, jak intenzivne a casto cvicis a taky, kolik toho snis, nebo spis co jis. Jak jsem uz psala, ja jim treba dve hodiny, ale dost pomalu, s prestavkama a jim hlavne ovoce a zeleninu a k tomu vzdycky jen jeden druh potravin - napr. bud jen syr, nebo jen maso ( ale jen vareny nebo duseny ), proste drzim tak trochu delenou stravu. Mam s tim velice dobry zkusenosti, hlavne co se zazivani tyce. Musim to zaklepat, ale myslim, ze diky tomuto stylu stravovani netrpim na zacpy.Zkus to taky, treba Ti to pomuze, projimadla jsou na nic, ty Ti akorat zpusobi dalsi a dalsi zacpy.
28. Prosinec 2000 - 11:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
Ahoj Hani.Diky za typ. Mas pravdu, ze ja splacam paty pres devaty. Hlavne ruzny sladkosti, nebo naopak neco hodne slaneho. Kdyz tobe to ale takhle funguje a nemas ani zadne tarvici potize, tak jsi mi vnukla nove odhodlani. Zkusim to taky tak. Ale pokusim se jist pravidelne, protoze jist jednou denne jsem si uz vyzkousela a nic moc...Ode dneska tedy hlavne ovoce a zeleninu a hlavne se NEPREJIDAT!!!:)Mej se a jeste napis!
28. Prosinec 2000 - 13:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj holky!Já měla a občas mám ještě problém s bulímiíí.Jídlo bylo pro mne v mládí dlouho jediné pozitivum ,jakási odměna se aspoň dobře nadlábnout,ale pak zase výčitky,že přiberu,takový kolotoč.Vím z vlastní zkušenosti,jak léčit bulímiii.Jednak si nic nevyčítat,brát se takovou,jaká jsem,umět sama sobě odpustit a mít se ráda.Důležité je mít nějaký cíl,snažit se neustále zaměstnávat čímkoliv,hlavně ne sama sebou.Holky zajímejte se aktivně o lidi kolem sebe,dejte si nějaký cíl třeba v práci,v rodině,ve škole,hlavně se nelitujte a tolik si sebe nevšímejte,jestli máte nějaké to kilečko navíc,každému rozumnému chlapovi se stejně líbí holky,které mají za co chytit.Věřte,že přijde období,kdy na bulímiii nebo anorexii budete jenom vzpomínat.Věř a víra tvá tě uzdraví a každé zlo je pro to,aby nakonec bylo poraženo dobrem.A taky se modlete- Otčenáš...Je to dlouhá cesta,jako u každé nemoci,ale lze ji vyléčit,Mě je 27 let a tato nemoc mě přivedla k tomu,že věřím něčěmu,komu mnozí říkají bůh-je to ta síla v nás i kolem nás a když ji budeme prosit,vysliší nás,neboť je řečeno:Proste a bude vám dáno,tlučte a bude vám otevřeno!Nejde to hned,ale jde to.A vy holky,co nemůžete menstruovat kupte si v lékárně vitamín E 200-tobolky 200mg 1krát denně 1tobolkudlouhodobě,je to vitamín plodnosti a obnovuje činnost pohlavních orgánů a upravuje nepravidelnosti cyklu,myslím,že vám všem hodně pomůže.Věřte,že váše momentální utrpení je jen dočasné a ta zkušenost,kterou tímto získáváte,vám může pomoc a možná i mnoha lidem ,které ještě během života poznáte,že vás třeba naučí soucitu k lidskému utrpení.A ještě něco vám chci sdělit-Krása je pomíjivá a falešná,ale to pravé ŠTĚSTÍ je mít dobré srdce,soucit/né lítost/ a lásku ke všem živým tvorům,ke zvířatům i rostlinám.Dobré srdce a láska k životu,to je ta největší životní výhra,ne to bít vyzáblá.A pokud narazíte ještě v životě na někoho,kdo vás bude hodnotit podle vzhledu,tak je to bloud a s klidem se vyprdněte na to co mluví a smějte se na svět kolem sebe,i když budete mít třeba 5,10 kilo víc než teď,protože světu se líbíte takové jaké jste.Holky ahoj a mějte se rády!!!!čauky
28. Prosinec 2000 - 21:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
cau vsichni!souhlasim s tim, ze clovek by se nemel tak moc orientovat na sebe. neustale prohlizeni se v zrcadle a pocitani kalorii je silne frustrujici a clovek je pak jeste vic nespokojenejsi. protoze kdyz si neco zakaze a stale mysli na to, ze to nesmi snist, tak tim vic ho to nuti, aby si to dal. a pak jeste neco, jeste... a najednou jsou tu strasne vycitky, ze to nemel delat a premysli, jak to zachranit. ale to tady asi vetsina zna.moc ale nesouhlasim, ze ,,buh" nas zachrani. ja jsem zastance toho, ze clovek se sam musi vzchopit, duverovat si a vyrovnat se s tim. odvolavani se na ,,boha" je spis takove alibisticke. neco jako:,,no, on to za me vyresi. on to tak chtel, tak proto se to stalo..." jestli tomu chcete verit, tak verte, ale ja jsem proti tomu. nikdo nemusi hledat silu u ,,boha", protoze kazdy ji ma v sobe. jde jen o to nalezt ji...
2. Leden 2001 - 22:09
Obrázek uživatele Návštěvník
haňula (anonym)
Ahoj Majko!Plne s Tebou souhlasim, co se Boha tyce. Taky si myslim, ze kazdy z nas musi vychazet v prve rade sam ze sebe, premyslet nad tim, co je pro nej v zivote podstatne a smysluplne a ne se spolehat na nejakou "vyssi moc", ktera to za nas vyresi. Smula je v tom, ze toto si clovek uvedomi vetsinou az ve chvili, kdy je pozde. Skoro kazda holka, ktera prochazi obdobim puberty, venuje svemu zevnejsku snad nejvic casu a pozornosti. Neustale se prohlizi, kontroluje a z toho pak velice snadno vznikaji ony poruchy prijmu potravy, o kterych je tu rec. Casem pak vetsina prijde na to, ze to nema cenu ( at uz v dusledku zdravotnich problemu, nebo problemu v osobnim zivote, nebo co ja vim........... ) a postupne se vraci do "normalnich" koleji. Ze zacatku to neni jednoduche a vyzaduje to pevnou vuli a hlavne nejaky cil,ale presto si myslim (stejne jako Ty ), ze nejake proseni Boha asi neni to " prave orechove ". No, snad mi rozumis, co jsem tim vsim chtela rict. Chtela jsem se Te vlastne jeste zeptat, kdyz jsi hrala zavodne tu hazenou, jestli nevis, jak se praktikuje mereni podkozniho tuku. Slysela jsem, ze sportovci to bezne absolvuji a ze je to pomerne bolestive. Chtela bych si to totiz nechat zmerit, ale nevim, jestli na to jakozto "normalni" clovek, resp. ne vrcholovy sportovec, mam narok.Predem diky za odpoved.Haňula
3. Leden 2001 - 17:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Maja (anonym)
ahoj Hani!dik za podporu meho nazoru!k tvemu dotazu. mereni podkozniho tuku neni tak bolestive, jak si mozna myslis. me to delali v ramci komplexnich testu vykonnosti. jako jakou mam silu, fyzicku a tak. oni vezmou takove ,,klesticky" a tim ti zmacknou kuzi na urcitem miste(rikaji tomu ,,mereni ras"). vzdycky to trochu stipne, ale jinak to skoro neboli. co me prekvapilo, bylo, ze ti vezmou tu kuzi treba i na usich. to jsem necekala.:) potom to nejak propocitali a rekli mi, kolik mam v tele tuku, kolik je to procent a jake jsou normy a zbytek, ze jsou svaly, nebo organy. taky jsem ale slysela, ze ted je na trhu nejaky pristroj, ktereho, ze se chytnes, on s tebou trochu zatrese a mas vysledek. vim, ze kdyz byl ,,den zdrave vyzivy" nekde na Jiznim meste v Praze, tak to tam bylo. bohuzel jsem nemela cas a nestihla tam zajet. ale bylo to pristupny uplne vsem. vubec si myslim, ze nemusis byt vrcholovy sportovec, aby sis mohla nechat zmerit mnozstvi podkozniho tuku. bohuzel ale nevim, kde to delaji. prosim, kdyz na neco narazis, das mi vedet? taky bych tam docela zasla.zatim cauky.
3. Leden 2001 - 22:14
Obrázek uživatele Návštěvník
péta (anonym)
..taky sem v tom litala.Jednou jsem si přečetla o bulimii a místo toho, aby mě to varovalo, tak mě to spíš inspirovalo.Připadalo mi báječný, že se můžu nacpat, pak si strčit prst do krku a je to v pohodě.Nebylo.Zvracela jsem i několikrát denně, až jsem z toho byla vyčerpaná, vystřídalo to období hladovění.Po 2 letech jsem to Strašně nesnášela, chtěla už začít jist normálně, ale vždycky se dostavil ten pocit viny a selhání...a zase nanovo. Hrozně se mi chtělo to někomu říct, ale strašně sem se za to styděla. Jednou jsem tu odvahu sebrala, řekla to svýmu příteli (tenkrát jsem s ním chodila tak2roky,nyní si mě chce vzít, je to tedy stále ten samý). Čekala jsem že on je jediný, kdo by mi mohl pomoct.O to horší bylo zklamání, protože se na mě díval, jako kdybych mu říkala o UFO, jako bych si snad vymýšlela. Že to vlastně nemůžu vědět, že to je bulimie, či nějaký problém. To, že mi nepomohl, když jsem to opravdu potřebovala a čekala od něj tu pomoc, mu asi nikdy nezapomenu. Vím, že o tomto problému se žádné osobě svěřovat nebudu. Až teď, po 3 letech, po přečtení příběhů všech holek, jsem s tím problémem šla ven. Nevím, jak si pomoct. Nevím, zda po 3 letech bludného kruhu si můžu pomoct sama. A proto ty, RADKO(13,5), neblbni proboha a jez!!!
5. Leden 2001 - 1:02
Obrázek uživatele Návštěvník
alena (anonym)
Mila Peto, chapu Tve rozhorceni, co se tyka reakce Tveho pritele. Ale vis, ono neni moc lidi, kteri vedi o co jde, natoz aby nekdo vedel, jak pomoci. To Ti vlastne nikdo nepovi, ani Te toho nikdo nezbavi. Je to smutne a tezke, ale pomoct si muzeme jedine my samy, okoli nas snad muze jen podrzet a byt tam, kdyz nam to nejde...Mne maminka i vyhodila z domu... Dnes ji chapu. Nevedela, jak mi uz vice pomoct a ubijelo ji, ze se nicim, treba si i myslela, ze se tim probudim, ale nemohla vedet, ze nepomuzou ani prosby, domluvy, ani vyhruzky, ani nic... Dnes ji plne chapu, proste nevedela, co delat a trapila se mozna vic, nez ja. Tak Ti povim snad jedno...Peto musis sama dojit k opravdovemu chteni, bohuzel k tomu vetsinou lide dochazi az, kdyz si poradne sahnou na dno...a uvedomi si, co je dulezite pro zivot. Stihlost to asi ale urcite neni. A pred problemy se za jidlo take neschovame, to si jen mozna na par minut ulevime, aby to pak mohlo byt vlastne horsi....Tak k cemu to vlastne je ? Zadne stesti nam to opravdu neprinese. Lasku? Tak to snad jen tu, ktera klade duraz na vzhled a ta nas stastnyma prece neudela, takova laska nas v zivote moc nepodrzi,ta to snad jen zase zhorsi...Pozornost lidi, ze tu tak jsme ? Ne, i tahle pozornost je jen povrchni a brzo prejde, tak rychle, jako prisla, proto to zase jen zhorsi -a my pokracujeme, protoze chceme vic. Chceme lasku, pozornost...Ale ta kterou touto cestou privolame, ta nas nenaplni, nebo ne na dlouho. Musime se naucit, ze pred problemy se k jidlu netika, ale ze se k nim musime postavit celem. Naucit, ze ze pozornost neupoutame hubenosti, ale tim jak se dovedeme se zivotem prat.Musime se naucit, ze z jen my samy mame za sebe odpovednost a tedy i my samy se musime zacit chovat, tak abychom si zaslouzily respekt, respekt proto, kym jsme uvnitr ne, ne napovrchu. Uvnitr jsme prece moc citliva kotata, ktera jen nevi, jak jinak si rict o trochu lasky, pozornosti, citu, ucty, duvery....A tak dej tomu minutku a zamysli se, kde je vlastne schovana pravda. Tu jidlem ale prece ani nezazeneme, ani nevyvolame, neukazeme....Musime prijit tedy na to, ze jsou jine zpusoby, jak si o to vse, co nam chybi, jak si o to rict tak, aby uz jsme to konecne jednou dostaly. Jidlem to nebude...Ver mi. Tak hodne stesti, berusko a drzte se vsechny... S uprimnym pozdravem Aja
5. Leden 2001 - 18:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Saša (anonym)
Musím se zastat Petry a zároveň dodat, že vlastně neřiká zas tak moc jiného než ty Majo. Petra objevila sílu v sobě, které říká někdo bůh a která je univeržální silou (energií) ve vesmíru. Ty Majo nechceš pomoc hledat u této síly - boha, ale pouze v síle uvnitř sebe. Avšak právě síla uvnitř tebe, ten pravý zdroj energie je součástí obrovské vesmírné síly (boha). Spojujícím větou vašich názorů by mohlo být: "Musíte nalézt boha v sobě samých". to se dá bez použití slova bůh na které jsou někteří lidé alergičtí, protože si ho představují jako nějakého neskutečného dědulu na nebesích, vyjádřit " Musíte v sobě objevit zdroj životní energie". Takže vám i všem ostatním přeji, abyste nalezly sílu poprat se se svým problémem. Pokud se naladíte na tu správnou energii, uvidíte že i okolí a celý vesmír vám bude nápomocen, protože vše je propojeno. Avšak vy již určitě napojeny jste. důkazem je vaše vzájemná podpora na těchto stránkách. Přeji vám všem hodně štěstí.
5. Leden 2001 - 22:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Marika (anonym)
Ahoj, je báječné, že toto diskusní fórum existuje! Držím všem palce a věřím, že společně všechno překonáme. O Vánocích mě hlídal manžel - dával mi přesné dávky jídla, které jsem musela sníst před ním. Pak byl celou domu se mnou a působil na mě velice pozitivně: např. mě vytáhl na lyže a na běžky, vrátila jsem se ztahaná jako kotě, ale cítila jsem se fantasticky a večer jsem měla ohromnou chuť k jídlu. Snědla jsem normální porci a pak jsme si pustili hudbu a tančili jsme. Strašně mi to pomohlo. Jestli máte někoho, na koho se s tím můžete obrátit (třeba i kamarádku), určitě to udělejte.
8. Leden 2001 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
taky jedna (anonym)
holky, myslim, ze prave servery jako "doktorka.cz" nam pomahaji do hrobu. zdravim
10. Leden 2001 - 10:08
Obrázek uživatele Návštěvník
tereza (anonym)
holky,u mě anorexie začala ve čtrnácti letech,ale určitě to nebyla jen touha poštíhlém těle,štíhlá jsem totiž byla.překonáváním hladu jsem si dokazovala co vydržím,no a tak jsem skončila v patnácti na 35 kilech.naštěstí jsem nikdy nezvracela,ale myslím si,že ta nemoc je stále ve mě, i když jsem už dva roky "vyléčená".je mi osmnáct,vážím 49 kilo,vypadám jako každá jiná hezká štíhlá holka,jenže nemenstruuju,hrudník mám jako malá a nevim jestli budu moci mít děti. Dost těžké období jsem prožívala šestnácti letech, kdy jsem se svými 43mi kily ještě nebyla zcela v pořádku a oslovili mě jestli nechci dělat modelku.naštěstí jsem si uvědomila,že touto prací by se můj stav znovu zhoršil.do dneška je mi však smutno,když vidím ty krásné holky v časopisech,ale na druhou stranu, kdo ví sjakými problémy se potýkají ony.mějte se krásně a přeji vám hodně štěstí.
10. Leden 2001 - 14:07
Obrázek uživatele Návštěvník
david (anonym)
Ahoj holky mely by jste poradne dlabat at vypadate k svetu , 40 kilo opravdu vypada skarede, je to sama kost a kuze, co vam rika krev a mleko???
10. Leden 2001 - 20:37

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama