17 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

poporodní deprese

10. Září 2018 - 0:05

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Olga (anonym)
Dobrý den, má sestra toto úterý porodila nádhernou holčičku. Dostavily se však u ní popordní deprese a vše, co je s tím spjato (pocity nenávisti k dítěti, nenávist k sobě, nechuť k dalšímu životu...) Chtěla bych se zeptat, jestli někdo z Vás neví o nějakém specializovaném pracovišti, kde by jí mohli pomoct.
11. Duben 2005 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
N (anonym)
Doufam,ze uz jste nekoho nasly, ale kdyz ne mozna ze v nemocnici by mohli poradit nejakeho odbornika?
17. Duben 2005 - 6:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Chci vám říci, že přesně stejnou věcí jsem si prošla před šesti po narození syna a bylo to děsné.Přestála jsem to jen díky pomoci psychiatra a antidepresiv a velkému pochopení ze strany manžela a rodičů.Je to vše jenom o hormonech a naprosto samo nezvladatelné.Pokud potíže stále přetrvávají nebo se zhoršují, okamžitě navštivte lékaře , na nic nečekaejte, čím dříve tam půjdete, tím dříve budete v pořádku a budete se radovat z miminka.Helena
28. Duben 2005 - 22:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Olga (anonym)
Heleno, chtela jsem se Vas zeptat, jestli jste mela jeste dalsi dite. Moje sestra uz se z toho dostala...alespon relativne myslim... tez za pomoci okoli a odborniku. Vzdy chtela mit hodne deti, ted ma vsak strach. Mate nejake dalsi zkusenosti?
18. Listopad 2005 - 12:32
Obrázek uživatele Návštěvník
webmaster (anonym)
10. 4. 2005 11:36:00, Olga Dobrý den, má sestra toto úterý porodila nádhernou holčičku. Dostavily se však u ní popordní deprese a vše, co je s tím spjato (pocity nenávisti k dítěti, nenávist k sobě, nechuť k dalšímu životu...) Chtěla bych se zeptat, jestli někdo z Vás neví o nějakém specializovaném pracovišti, kde by jí mohli pomoct. odpovědět >> 11. 4. 2005 08:25:00, Olga Prosim poradte! Piste cokoliv, ze jste to zazily Vy nebo nekdo ve Vasem okoli. Je to nutne, dekuji.
23. Únor 2006 - 10:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Moje těhotenství nebylo bez problémů, ale nic vážného.Měla jsem vysoký tlak. Od začátku jsem tedy byla na neschopence a užívala si práce z domova, plánování, nakupování věciček ... V 37 tt mi moje lékařka sdělila, že vzhledem k velikosti miminka a vzhledem ke stoupajícímu tlaku přistoupím na konci 38 tt na vyvolání porodu. Všechny maminy to asi vidíme stejně
14. Únor 2007 - 10:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Romča (anonym)
Evi, až mě děsí, jak blizoučko jsi byla laktační psychoze. Zaplať pámbů, že to bylo jen to babyblues - neboli poporodní depka, z které ses dokázala vylízat svépomocí a za vydatného příspění vzorného Matýska. Kdyby ještě ten přidal něco z miminčích protimaminkovských zbraní, lítala bys v tom dobrýho půl roku ne-li hůře. Jsem moc ráda, žes to sepsala, chválím Tě, tak jako jsem pochválila diskuzi, kterou jsi rozjela. Opravdu je nutné o tom mluvit včas, nahlas a veřejně - rozhodně to netajit před těhulkama. V tomto případě rozhodně platí, že poučená matka je silnější matka. Tím, že cítí, že její pocity jsou iracionální a nezakládají se na skutečnosti, tím dokáže hlídat své jednání a má velkou šanci nepropadnout na psychické dno. A když navíc ví, že není jediná divná a s nemateřskými pocity, že se to stává a zdaleka ne výjimečně, tak i to pomáhá sebrat poslední zbytky duševních sil a začít se plazit vzhůru k mateřské slasti. Eve, myslím, že tyto články o prožitcích po porodu a v šestinedělí hodně těhulek připraví na to, že asi nemusí být vše s příchodem toho voňavého uzlíčku vždy zcela nádherné, že blbou souhrou okamžiků a momentálního rozpoložení může klidně z krásného miminka vzniknout pocitově malý terorista, a to ještě bez vlastního přičinění. Zkrátka hormony jsou svině. Tak zaplaťpámbů, že jsi už OK, budu se těšit na další vaše zážitky, teď už jen ty růžové - pardon - bleděmodré :-))))) ahoj
14. Únor 2007 - 10:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Monika (anonym)
Evo, jako bych četla svůj příběh. Také jsem nakonec skončila na císaři, měla jsem pak strašné problémy a bolesti, kojit jsem nemohla, chodit jsem nemohla, myslela jsem, že se z toho nikdy nevyhrabu!!! Jediný rozdíl byl v tom, že když jsem se druhý den dobelhala pro prvorozeného syna a nesla si ho konečně sama v náruči a hleděla na něj, tak jsem pro slzy neviděla, jak jsem byla šťastná a radostí brečela. Domů nás pouštěli asi po devíti dnech a bylo to hodně náročné období. Manžel se mnou zůstal prvních 14 dní doma a oba jsme z toho byli někdy naprosto zoufalí! Malej byl ubrečenej, nespavej, hladovej (měli jsme taky děsný problémy s kojením a mýma bradavkama - bez kloboučků bych to nezvládla) a dával nám totálně "na frak"! Párkrát jsme seděli a říkali si - co budem proboha dělat? co s ním? kam ho dáme? komu ho dáme? A hned jsme si odpovídali - nikomu ho nedáme, je náš, je milovanej, toužebně očekávanej a doslova vymodlenej, musíme to prostě nějak zvládnout!!!! Po pravdě - parkrát jsme byli tak na dně, že nás blikly v hlavě myšlenky - že ten náš život stojí "za prd" a radši to skončíme. Bylo to všechno díky příchodu Lukáška na svět, ale na druhou stranu nás zase jen on držel u toho, abychom se z toho nezbláznili a abychom to všechno vydrželi a překonali!!!! Teď už je mu 3,5 let a má už i devíti měsíčního brášku Tomíška! Luky je stále divoch a stále nám dává zabrat, ale jsem nesmírně ráda, že je oba dva mám(e) a strašně je miluju. A myslím, že i díky tomu, že jsem po Lukyho narození dostala "takovou školu" a "výcvik", tak příchod Tomíka jsem už zvládla relativně v pohodě. Fakt Ti moc rozumím a přeju Ti, aby vám už bylo vždy jen dobře a spokojeně jste si žili, a na to těžké v začátcích zapomněli a vzpomínali jen na to hezké.
14. Únor 2007 - 10:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Lilina (anonym)
Eve, prošla sis tak trochu peklem,ale důležité je, že ses z toho pekla dostala nahoru, byť Ti psycholožka nepomohla(což nechápu,od čeho tedy jsou psychologové????). Znám maminku, která si prošla přímo laktační psychózou a byl to prý horor.Nebavila sem se o tom s ní,ani nevím,zda si na všechno pamatuje,ale byla totálně mimo,ve stavu,kdy by mohla ublížit i svému dítěti a proto musela být několik týdnů hospitalizována na psychiatrii. Naštěstí se zotavila a teď je v pořádku. Hormony si s námi zkrátka někdy dělají,co chtějí:o(: Přeju už jen příjemné zážitky s "Vlčátkem".
14. Únor 2007 - 10:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Matylda (anonym)
Evo, spousta z nás to prožila, ale málokdo by to uměl tak napsat. Tak ať Vám Matýsek dělá jen a jen radost
14. Únor 2007 - 10:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Veronika (anonym)
moc pekne napsano. I ja prozivala to same. Syn se narodil cisarem, planovanym. Taky jsem k nemu nic necitila. Nemocnice pro me byla desnym utrpenim. Tajne jsem doufala, ze se to doma zlepsi. Ale bohuzel, bylo to jeste horsi. Mela jsem taky chvilky, kdy jsem Danielkovi rikala, ze ho vyhodim z okna. Dnes se za to stydim, ale tehdy jsem se nedokazala ovladnout. Kdyz mi moje mamca prubehem tehotenstvi rikala, ze sestinedeli muzu probrecet, ze k miminku si treba budu hledat cestu, byla jsem blahova a myslela, ze me se to netyka, ze takovy veci se mi stat nemuzou. A staly. 6 tydnu jsem to nebyla ja, byla jsem jak v tranzu . Nebyt pomoci manzela a moji mamy, nevim asi bych to nezvladla. Kdyz jsem svoje pocity vypravela kamaradkam, tak se na me divaly jako na blazna, pry nic takoveho nezazily. Stastne to zeny. Ted cekam druhe mimusko a tajne doufam, ze uz je to bude jiny. Dostalo se mi ujisteni, ze uz to tak zly nebude a taky uz vim, do ceho jdu a co muzu cekat. Jo a dnes svyho syna Danielka miluju nade vsechno na svete, ale to je prece samozrejmy. : ))))))
14. Únor 2007 - 10:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Sophie (anonym)
Moc pekne napsany. me taky nebylo zrovna nejlip,brecet jsem zacala uz druhy den po porodu a probrecela jsem asi 3 tydny. Pa pa Sophie a Daniel 10 mesicu
14. Únor 2007 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Doporučuji knih (anonym)
Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět. http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257
28. Prosinec 2014 - 20:01
Obrázek uživatele Návštěvník
nik (anonym)
Taky sem mela asi poporodni depresi. Ty hormony trvalo dlouho nez se dali doporadku. Hodne mi pomohli rodice a pritel. Myslim ze to ma hodne matek. Citila sem se jako znovuzrozena po porodu. Jako kdybych vstoupila do jineho zivota. Cas vsechno vyresi. A ted? Mala je to nejkrasnejsi co mam a nejdulezitejsi. Je to nadherny byt matkou. Ta laska k diteti je neskutecna. Udelala bych pro ni cokoli. Je to uplne novy zivot s ni. Moc ji miluji. Laska neskutecna!!!! Takze se holky nebojte. Laska prijde sama. Hlavne nic nectete o depresich a laktozach:) je to uplne normalni po porodu!
4. Únor 2015 - 19:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Medik (anonym)
Poporodní deprese většinou sama odezní, někdy jsou nutné léky od psychiatra. Laktační psychóza je ale velmi vážny stav, kdy musíte být hospitalizovaná, mohla byste ublížit dítěti nebo sobě. Ani za jedno nemůžete, způsobují to hormony.
5. Únor 2015 - 13:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Vladimír (anonym)
Po-porodní deprese jsou velmi časté, a je to většinou kvůli nadměrné spotřebě živin (minerálů, vitamínů a bílkovin) u matky, které jsou využity na vytvoření další živé bytosti a její porod. Vyčerpání zásob těchto nutričních látek u matky je často tak silné, že trvá až dva roky, než se z něj žena při příjmu běžné stravy dokáže zotavit a přestane být unavená a depresivní. Navíc vzhledem k tomu, že většina žen do těhotenství již vstupuje ve stavu chronického nedostatku minerálů a vitamínů, není divu, že pak v průběhu těhotenství skutečně onemocní. Na vině tedy nejsou hormony, jak se nám snaží namluvit lékaři, ale podvýživa matky nikoliv v kaloriích, ale v tzv. mikro-živinách, kterými jsou právě minerály a vitamíny. Proto po-porodní deprese vyžaduje speciální výživový program, jehož cílem je urychleně doplnit chybějící živiny a tím zkrátit výše uvedené problémové období po porodu na minimum. Otázkou ale zůstává, které živiny tělu konkrétní ženy chybí, abyste nemuseli brát celou periodickou tabulku prvků a všechny známé vitamíny, což se liší podle dosavadního způsobu výživy matky. Používám přístroj, který změří, kolik pro zdraví důležitých minerálů a vitamínů v těle po porodu (ale nejen po něm) máte a kterých konkrétně máte nedostatek. Existuje přímá souvislost mezi nedostatkem minerálů nebo vitamínů v organismu a únavou, depresemi i konkrétními nemocemi. Kdo by měl zájem, může mne kontaktovat na čísle 608 155 338. Působím jako výživový poradce v Praze.
29. Květen 2015 - 12:07

Přidat komentář