312 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

pocit osamění,tělesné postižení

10. Září 2018 - 0:07

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Danka (anonym)
Již delší dobu se potýkám s pocity osamění,které je umocněno vadou chůze po dětské mozkové obrně.Nemám sourozence, a cítím, že mi chybí blízký člověk, rodinné zázemí. Pokud má někdo podobné pocity, napište prosím.
13. Červenec 2006 - 7:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuzula (anonym)
Neboj moja, ja viem, nie je to lahke.. lahsie sa o tom rozprava ako nieco spravi, ja som pocitovala nieco podobne, ked som prisla z vysokej skoly domov, nik znamy, priatelia sa rozprchli. Niemas v okoli nejaky zaujmovy klub, nieco, co by ta bavilo :) U nas je napriklad centrum volneho casu, chodila som tam na kurz vyroby keramiky. Alebo aj taky kurz sitia, alebo jazykovka. Prosto nieco robit.. a potom si vyjst na kaficko poklebetit s novymi kamaratkami, kamaratmi. Drzim ti palceky, bude to dobre.
13. Červenec 2006 - 12:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Danko, navrhuji seznámení s lidmi přes internet - chápu, že ti nemoc neumožňuje lítat venku. Také jsem byla kdysi hodně osamělá a chat mi pomohl. Máš partnera, nějaké známé, nějakou práci?
13. Červenec 2006 - 21:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Danka (anonym)
Velmi děkuji za reakce na můj problém. Ráda bych si vyměnila zkušenosti s někým, kdo je na tom podobně. Práci zatím mám, ale požadavky jsou stále náročnější a bojím se, že budu v rámci organizačních změn propuštěna. Bydlím na menší vesnici, za prací dojíždím do menšího bývalého okresního města asi 10 km,a i to mne dost fyzicky vyčerpává, jelikož jsem odkázaná na dopravu autobusy - kvůli obrně nemohu složit normální řidičské zkoušky, mohla bych dělat řidičák pouze na ruční řízení, ale taková autoškola je pro mne nejblíže v Brně a to je 150 km od bydliště.Jsem dosti uzavřené povahy, prožila jsem také,snad i vlastní vinou,hodně zklamání v lidech. Pro úplnost uvede že je mi 40, tedy relativně dost na to, aby byl již člověk vyzrálý, ale nějak se tak necítím. Mám syna a dcerušku, oba jsou naštěstí zdraví /11,8let/, manžel, který je také s určitými zdravotními potížemi nám působil i působí neskutečné trápení - alkohol, nespolehlivost, lhaní, bití - nemám to ani komu říci - kdo nezažil neuvěří. Já jsem nikdy alkohol nepila, ani pít nebudu, snažím se starat o děti co nejlépe. Má-li někdo podobný problém spíše problémy napište.
17. Červenec 2006 - 9:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Danka (anonym)
Napište prosím, kdo prošel či prochází něčím podobným - je tělesně postižený a cítí se osaměle - jak se s tímto problémem dokázal poprat a vypořádat, jde to vůbec_?
24. Červenec 2006 - 10:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Ahoj, jmenuji se Lucie. Je mi 33 let a ač žiju s postiženým přítelem, který prožil nelehký život, něco mi chybí. Koho tato moje výzva oslovila, prosím o názor. Jsem tělesně postižená, ale potřebx mám normální - lidské. Děkuji všem
9. Únor 2008 - 21:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavlína (anonym)
Dobrý den,jmenuji se Pavlína a ráda bych někoho poprosila,zda by byl tak hodný a popovídal mě svůj příběh.Dělám seminárku na téma Psychika člověka s tělesným postižením a ráda bych znala něčí příběh.Kdyby se mi někdo ozval na pavlinkaa.ju"seznam.cz byla bych moc ráda,předem děkuji.
20. Březen 2008 - 12:12
Obrázek uživatele Návštěvník
marek (anonym)
Ahojte, verim znam to. Ja zatim kamarady mam, ale psychycky uz to vse nezvladam, nemel sem lehky zivot a partnerka mi tez schazi no snad to bude lepsi!!
21. Březen 2008 - 21:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj,jakékoliv postižení je složitá věc a nelze zde popsat co to obnáší. Obdivuji každého kdo to zvládá i když to není lechké.Mám dceru 19 let po DMO IV.stupeň závislosti.Od manžela jsem odešla když měla Lucka necelé 3 měsíce a za těch 19 let jsem poznala hodně věcí.Dnes ani nedokážu napsat zda bylo víc dobrých či špatných, ale snažím se to zvládnout.Nedávno jsem vytvořilla stránky www.zrnko-nadeje.cz tam se dovíte o nás víc.Stále hledám na internetu lidi s podobným osudem a zde při čtení vašich vzkazů mne to zaujalo.Osamělích lidí s hendikepem je mnoho.Držím vám všem pěstičky ať to zvládáte.Po přečtení stránek se možná mezi vámi najde někdo kdo se přidá a změní svou osamělost a najde nový smysl života.
11. Květen 2008 - 6:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Josef Bunár (anonym)
Jsem tělesně postižený člověk, který měl úraz páteře a jsem dosti vystresovaný z toho jak na mě lidi čumí, že jsem na vozíku. Je to k vzteku.
1. Srpen 2008 - 23:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Bunn (anonym)
Bydlím nedaleko domu s nějakou pečovatelskou službou, kde všichni jeho obyvatelé jsou na vozíčku a popravdě netuším jak se na ně dívat. Nechci je zcela ignorovat ani na ně zírat...myslím, že většina lidí na Vás "nečumí", ale jen neví jak se v dané situaci tvářit. Nechtí aby jste si myslel, že Vás litují a ani, že Vás očumují. Určitě by Vám nebylo příjemné, ani kdyby se soucitně usmívali...Je zbytečné to brát nějak osobně (sama jsem přišla o vlasy, takže pohledy cizích také znám, ale nepřikládám jim žádnou váhu)
28. Srpen 2008 - 1:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Tonda (anonym)
Zdravím, našel jsem tady zajímavou hru, tak mě napadlo že by někoho z vás mohla inspirovat. Jmenuje se Power of Will, tedy síla vůle. Je ke stažení tady, zadarmo. http://powerofwill.cz/
25. Září 2008 - 18:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarka (anonym)
Problémy v sobě nosíme všichni, někdo je tutlá v sobě, někdo se otevřeně vypovídá... a pomáhá to. Já sama mám přítele, zjišťuji po několika letech, že žiji s alkoholikem. Je to podnikatel a na okolí působí velmi inteligentně, nekonfliktně.. Ale pravda je taková, že ten člověk sám sebe ničí, lže a je nespolehlivý, a když mi přijde domů v nočních hodinách, tak se přiznám, že mám pocit hnusu vůči němu. Řešení je rozchod, ale vím, že až se vyspí, bude to zase ten prima, fajn člověk, se kterým jsem kdysi začala chodit... Jsem blbá
11. Říjen 2008 - 20:12
Obrázek uživatele Návštěvník
johana (anonym)
citim se sama, nedovedu se soustredit na praci, zracim kontakt se svymi znamymi, protoze jsou jinde nez ja. citim se bezmocna, nemocna. antidepresiva nepomahaji. hledam nekoho, s kym bych si mohla dopisovat a delit se o sve trapeni. dekuji.
10. Prosinec 2008 - 17:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Pro Johanu a dalsi, No muzes se mi ozvat na marek(zav)braillnet.cz Ja mam tez postizeni, ale snazim se mezi lidma delat osvetu a docela se to dari, mam takhle dost kamaradu a treba mozna nekdy za 1000000000000000 let najdu i pritelkyni :D.
11. Prosinec 2008 - 10:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Ožrala (anonym)
Já mám taky obrnu a tudíž mě žádná ženská nechce. Ale mě to v celku nevadí protože já se každý den ožeru, tak, že si to do druhého dne ani nepamatuji. Takhle chlastám už asi 15 let a doufám, že se brzy uchlastám k smrti. Jinak když jsem střízlivý, tak pořád myslím na sebevraždu ale nenajdu k ní odvahu. Tak jenom doufám, že po smrti buď nebude nic nebo bude lépe.
15. Duben 2013 - 12:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Verča (anonym)
Já mám taky obrnu a tudíž...Myslíš, že tě ženský nechtěj, protože máš obrnu? Já ti jako ženská můžu říct, že ten tvůj alkoholismus je mnohem horší. Za obrnu nikdo nemůže, obrna může potkat každýho, ale za alkoholismus si každý může sám.
15. Duben 2013 - 13:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie2 (anonym)
Hledám někoho, kdo se cítí osamocený, přestože má rodinu. Věk kolem šedesáti let, s pár diagnozami a splínem na duši.
15. Duben 2013 - 13:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Ožrala (anonym)
Odpověď Verče: Já chlastám právě proto, že mám obrnu a jsem sám. Každá ženská mi vždycky řekne jenom to, že si určitě nějakou ženskou najdu, ale hlavně abych se jí nedotýkal. No a tohle slýchám celý život. Proto jsem začal chlastat a hospoda byla vždy mým jediným smyslem života. Kvůli hospodě jsem vystudoval vysokou školu, abych měl víc peněz na chlast a přestěhoval se do většího města, abych měl těch hospod víc. Jenomže už to taky není co bývalo. Do hospod chodí čím dál tím méně lidí, takže každou chvíli tam buď sedím sám a nudím se nebo jsou tam staří dědkové, kteří vzpomínají na to jak to bylo skvělé za komunistů, protože sůl stála korunu padesát. A když řeknu hospodskému, že má hnusné pivo, tak odpoví, že mu je to jedno, že pivo nepije. Ze svého života si skoro nic nepamatuji, protože jsem nezažil nic, co by za zapamatování stálo. Občas se mi stane, že se na něco moc těším a tak počítám vteřiny, než to přijde, ale zpravidla jsem pak stejně zklamaný. Dřív, když jsem se ožral, tak mě to přivádělo do euforie, ale teď musím chlastat víc a víc a stejně to nepomáhá. Spíš se rozbrečím. Prostě a jednoduše: Jsem sám, nudím se a nemám se na koho a na co těšit. A asi jediná ženská, která mě kdy obejme bude ta s kosou.
19. Červen 2013 - 8:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Chrocht (anonym)
Pro Ožralu: Z toho, že tě nechtějí ženské si nic nedělej. Já jsem taky postižený a když jsem jednou začal mluvit před jednou holkou, kterou znám mnoho let o sexu tak nejprve se žádným negativním způsobem nevyjádřila, ale pak ve 4 hodiny ráno mi poslala sms, že už nikdy nechce, abych o sexu mluvil, a že jsem zoufalec. Když jsem na tu sms neodpověděl, tak po 15 hodinách mi napsala, proč jsem ji neodpověděl. Napsal jsem ji, že mne žádná odpověď nenapadá, tak mi odpověděla, že mi dá jednu radu: Abych se prý zklidnil. Tak jsem slušně za radu poděkoval. Tu holku jsem od té doby neviděl a už bych to nikdy na žádnou nevyzkoušel. Jedno ponížení stačilo. Nakonec žít se dá i osaměle a bez sexu a každý život jednou skončí a pak budu mít klid. Takže tak.
18. Srpen 2014 - 14:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Krkáč (anonym)
Já jsem na tom nějak tak nějak podobně jako chrocht s ožralou dohromady. Mám taky obrnu o taky jsem úplně sám a žádnou ženskou jsem nikdy neměl a už asi mít nebudu. Každá se mi akorát vysměje a řekne, že by na mne nesáhla pětimetrovým klackem. Nejhorší pocit mám z toho, že jsem od dětství dělal pro ostatní vše, co po mne chtěli. Rodiče, učitelé ve škole, tzv. "kamarádi". Nikomu jsem nic neodmítl. Ale nebylo to ani tak proto, že bych to chtěl dělat, ale spíš proto, abych pak měl ode všech alespoň na chvíli pokoj a mohl se věnovat knížkám. Ke všemu ještě izolace ve škole, kde se se mnou nikdo nebavil a vyhrožování od učitelů a od matky, že mě dají do jedličkárny. No a když jsem konečně dostudoval a našel si práci, tak jsem si myslel, že bych si snad mohl najít i nějakou ženskou, aby měl můj život alespoň nějaký smysl. Ale pochopitelně mě žádná ženská nechtěla, každá mě poslala do prdele a vysmála se mi. Tahle snaha mi vydržela asi čtyři roky, než jsem pochopil, že to nemá smysl. Pak jsem začal chodit do hospody, kam jsem chodil do té doby, než jsem pochopil, že je to v každé hospodě stále stejné, tudíž nudné. Dnes je mi skoro čtyřicet, do hospody už nechodím, chlastám doma a když se ožeru, a to je každý den, tak jen tupě čumím do zdi a pak jdu spát. Na vše jsem rezignoval, můj život skončil. Vlastně on ani nikdy nezačal.
24. Září 2014 - 14:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Já tohle všechno důvěrně znám. Ale mám tu výhodu, že už jsem starší, impotentní a ženské už mě naštěstí nezajímají. Ale dříve to bylo utrpení. Copak když jsem byl střízlivý, tak jsem si dokázal racionálně odůvodnit, proč nemůžu mít žádnou ženskou, že chromého žádná nechce. Ale když jsem se někde v hospodě připil, tak jsem třeba i nějakou ženskou chtěl a začal jsem se ji třeba dotýkat ( po ramenou, jinde bych si to nedovolil ) tak už byl řev a pohoršení, jak prý můžu zkoušet něco na ženskou. Byla mi u toho strašná hanba, nejraději bych se neviděl. No a nebo si ze mne dělali srandu, když někde viděli nějakou hnusnou ženskou, tak říkali, je Adame, to by byla nevěsta pro tebe. Tak jsem se pak začal vyhýbat lidem, protože z toho vždycky byl trapas. Dodnes jsem panic, a vzhledem k tomu, že už je mi dost let, tak jím i zůstanu. Takže vzkaz pro předchozí přispěvatele. Zanechte všech nadějí, že někdy budete mít nějakou ženskou a spíš se modlete, abyste umřeli natolik včas, aby vám někdo někde v nějakém ústavu nemusel utírat prdel. Smrt je jediné východisko, a proto se na ni těšme.
26. Listopad 2014 - 16:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
No v podstatě je to tak, že každý tělesně postižený člověk je celoživotně uvězněn v pasti, ze které jej okolí v žádném případě nepustí. Začíná to už na základce, kde na něj každý kouká skrz prsty, v lepším případě jej ignorují, v horším šikanují. Mne na základce šikanovali, na střední škole ignorovali. Nevím, co je horší. Mám pocit, že na střední škole jsem snad za celou dobu s nikým nepromluvil. Taky si z toho vůbec nic nepamatuju. Potom v dospělosti už to nebylo tak okaté, ale přesto si ode mne lidé zachovávali značný odstup a ženské se ke mne chovaly, jako bych byl prašivý. Každá mi vždycky řekla, že kdybych na ni sáhnul, tak že mi dá facku. Tohle jsem slyšel několikrát a byla mi u toho vždycky hrozná hanba. Pamatuji si, že jsem byl několikrát v jedné hospodě, a že mě tam totálně ignorovali. Podotýkám, že jsem slušný a nekonfliktní člověk. Raději jsem se začal vyhýbat lidem a život trávím o samotě. Snažím se hodně opíjet, protože to jediné mi v mé samotě pomáhá. Vždycky, když jsem ožralý, tak si představuji jak žiju jiný, šťastný život. Ale mnohdy už nejsem schopen rozlišit své představy od reality. Myslím, že brzy skončím v blázinci nebo spáchám sebevraždu.
11. Únor 2015 - 14:46
Obrázek uživatele Návštěvník
roman blahník (anonym)
Již delší dobu se...ahoj hledam holku kolik jeti let de bydliši posni beraku kotak telfon imejl roman blahník kotak 606351294 bydlim zahradni 183 čekanice
22. Únor 2015 - 14:01
Obrázek uživatele Návštěvník
jirka (anonym)
No v podstatě je to tak, že...Honzo, nepíšeš o jaké postižení se jedná a taky mi připadá dost silné kafe, že ti nějaká ženská řekla, že ti dá facku. Jak k takovému výroku vlastně došlo. Přeci jenom tak sama od sebe, bez nějakého důvodu ti snad takovou hloupou větu neřekla. Ale obecně máš pravdu, většinová společnost dokáže být hodně krutá k postiženým lidem.
22. Únor 2015 - 16:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarry (anonym)
Prosím vás, neničte se víc, než vás ničí okolí a izolace, a nepáchejte sebevraždu. Napadá mne, když je tady ta diskuse, že by se tu mohli lidé seznámit nebo založit si stránky pro lidi podobně postižené osudem. I kdyby nenašli partnera, mohli by se podpořit vzájemně.
22. Únor 2015 - 17:09
Obrázek uživatele Návštěvník
jirka (anonym)
Prosím vás, neničte se...Prý v některých západních zemích existuje něco jako sexuální pracovnice, co s těmito lidmi souloží, tuším může max. 5x. Viděl jsem na toto téma film.
22. Únor 2015 - 17:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Remobilík (anonym)
Hledám kamarádku z Prahy nebo okolí. Nejsem zdravotně postižený přímo na nohy a jsem v podstatě chodící, ale moje pohyblivost je značně omezená tím, že mi velmi rychle dojde dech a brzo se unavím. Proto si na delší pochůzky vypomáhám používáním elektrického vozíku, na kterém rád občas podnikám i nějaké výlety mimo Prahu. Je mi 57 let. daniel10@email.cz
23. Únor 2015 - 18:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Dan (anonym)
Ohledně osamělosti tělesně postižených existuje ještě jiný problém. A to určitá nemožnost se seznámit ( a navázat případný partnerský vztah) s někým podobně postiženým. A to už například z toho důvodu, že řada takto postižených třeba ani nevychází z domu a nebo je jejich zdravotní stav tak špatný, že partnerský vztah (včetně sexu)znemožňuje. Takže člověk, který je sice tělesně postižený, ale je třeba zcela soběstačný je ze seznámení vlastně vyloučen. Zdravou ženskou si nenajde, protože ta ho nebude nikdy chtít ( nejlépe se slovy, že si musí najít nějakou, která je na tom podobně jako on) no a ta postižená jej zase nebude chtít proto, že ona je na tom už tak špatně, že vlastně nechce nic. Schválně se chci zeptat ostatních, zda někdy potkali pár, který na tom byl s tělesným postižením podobně. Tím nemyslím staré lidi, kteří spolu žijí celý život.
20. Říjen 2015 - 15:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Ohledně osamělosti...Myslím, že existuje hodně postižených, kteří mají za partnera zdravého člověka. Mám v příbuzenstvu muže o berlích postiženého od dětství dětskou obrnou (po očkování) a ten již přes 30 let žije šťastně se zdravou ženou. Určitě to mají postižení v seznamování těžší, ale nejsou bez možností, kort dnes v době internetu.
21. Říjen 2015 - 9:54

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama