272 komentáře / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Dobrý den,paní,nebo slečno Jitko.Zřejmě jste terénní asistentkou,s touto prací mám bohaté zkušenosti.V současné době dělám pečovatelku,ale u lidí postižených Alzheimerovou chorobou.Stav,který popisujete u svého klienta,je stav demence.Musíte si uvědomit,že vy jste tou osobou,která zodpovídá za hygienu klienta.Musíte být přísná,použít psychologii.Vzít hadry,vyhodit,nediskutovat.Jinak tomu muži pohrozit odmítnutím péče o jeho osobu.Dobře víte,že jsou standarty a postupy ohledně péče o seniora.Z vlastní zkušenosti Vám mohu napsat,že jsem měla v terénu dost lidí a většina z nich si myslela,že pečovatelka-služka.Ptali se,kdy budu mýt okna,apod.Vlastní rodiny raději zaplatily hříšné peníze,příbuzného měli z krku.Tito staří lidé si dobře uvědomovali nezájem rodiny a svou zlost si ventilovali právě na pečovatelkách.Podle toho,co píšete o tom muži,jedná se o stejný případ.Jistě máte na jeho rodinu kontakt-spojte se v první řadě s ní.Péče v domácnosti o jednoho klienta-je pro pečovatelku nejsnažší cestou na psychiatrii.Utíkejte jinam,pokud to jde.
27. Leden 2008 - 13:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Lenko, i Vám krásný den a díky za reakci. Pokud by Vás to příliš neobtěžovalo, ráda bych se s Vámi spojila i po e-mailu. Zveřejňuji tedy svou mailovou adresu: jipama"seznam.cz Ještě jednou veliký dík a máte-li chvilku, ozvěte se mi prosím.
27. Leden 2008 - 16:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša (anonym)
Máme doma dědu(75),je po dvou mrtvičkách,dalo by se říct,že je ochrnutý na levou část těla-nedokáže zvednout levou nohu a levá ruka je úplně mrtvá.Samozřejmě má plenky,podložku do postele..sám nechodí,jen velmi těžko,a to s holí a s někým,jelikož nezvedá nohu,tak pořád zakopává a padá...Každé ráno je úplně počůraný(byl na operaci kýly),nepomáhají ani plenky,ani podložky do postele.Takže každé ráno sprchování a nedej bože,když má průjem.Pokud je počůraný,je to samozřejmě naše vina,pokud zakopne,je to naše vina....staráme se o něho,protože je to přeci náš děda,sami nevíme,jak dopadneme,ale kolikrát je to opravdu na nervy,jenom se kvůli němu hádáme,mamka má nervy v .... jsme nevyspalí,protože nás samozřejmě v noci budí,protože se mu chce jít na záchod,jelikož jeho pohyblivost je velmi omezená,tak to samozřejmě málokdy stihneme,takže za to můžeme my!Opravdu nevím,jak dlouho to tak vydržíme...
28. Leden 2008 - 19:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša (anonym)
Ještě něco,opravdu se někdy ani nedivím násilí na seniorech:kdo to má pořád poslouchat,že jsme to a ono udělali špatně??
28. Leden 2008 - 19:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Dášo, já Vám velmi dobře rozumím. Starám se o 76 letou tchyni, která má vaskulární demenci, chronický zánět tlustého střeva, cukrovku, před rokem operovanou endoprotézu kyčle, permanentní močový katetr a organický psychosyndrom (to je psychiatrická diagnoza něco jako velká hypochondrie). Někdy bych jí zabila, její jedinou náplní práce je nás buzerovat. Má příspěvek na péči, takže její nejčastější argument je, že si naši péči platí, a proto si může dovolit, co chce. Návštěvy ji nosí věci, které kvůli komplikované dietě nemá jíst (na to přijdu až buď podle rozhašené glykemie nebo průjmu), lékařům vykládá úplné bludy, takže ji už většinou ani nevnímají. Když se jí to hodí, tak chodí, jindy předstírá, že si ani nesedne. Starám se o ni 4. rok, tak už vím co a jak, kdy to jen zkouší a kdy je opravdu zle. Na kontroly si žádá sanitku, ale návštěvě pro víno do vinotéky si klidně dojde. Tak bych mohla pokračovat... Přeji Vám hodně sil a hlavně si vždy uvědomte, že když budete nevyspalí a nahromadě, tak se o dědu nepostaráte. Požádejte o příspěvek na péči a najměte si aspoň na část dne pomoc.
29. Leden 2008 - 20:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Zdravím Dášu.Vím,jak vám je,protože nejhorší a nejnevděčnější je péče o přímého příbuzného.Všechno je špatně,vyžaduje péči 24 hodin,různé stařecké manýry,vztek,bezmoc,zlost sama na sebe.Rodina je pak unavená,podrážděná,mezi sebou rozhádaná.Bylo by dobré čas od času dát dědu do nějakého odlehčovacího centra.Sama jsem se starala o těžce nemocnou maminku,skončila jsem s podnikáním,rozpadlo se mi manželství.Devět let jsem neměla žádnou dovolenou,přišla jsem i o posledních pár známých.Mám tři bratry,tak péče zůstala automaticky na mně.Příspěvek byl tenkrát 2150korun.Skončila jsem u částky 3712korun.A to jsem si ještě ze svého kupovala měsíčník.Nikdy jsem se nedočkala žádné pochvaly.Obětovala jsem svá nejlepší léta.Vloni,když jsem tzv.po známosti musela nechat maminku hospitalizovat,poprvé v životě jsem od ní slyšela,že se mně nemůže dočkat.Mamka mi zemřela vloni,nebylo jí ani 64 let.Zanechala dopisy pro nás,pro sourozence,ale ani v jednom nebylo nějaké poděkování,určené mé osobě.Tak vám chci všem jen říci,abyste sice pomáhali a starali se o své příbuzné,ale ne na úkor svého života.Moje daň byla opravdu vysoká.
31. Leden 2008 - 15:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ty hloupé pablblo,běž se učit češtinu,ta ti evidentně nejde.Jinak,mohu ti dát kontakt,vidím,že se u tebe jedná o počátek nějaké nerozkryté úchylky.Ráda pomohu!
31. Leden 2008 - 16:00
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Je to pravda,nejhorší je vždy ten,co zůstane s rodiči doma a stará se oně.Ten,kdo se na ně přijede podívat jednou za měsíc je hodný,že vůbec přijel.O dědu se staráme,jak nejlépe umíme,jen je škoda,že to nechce ocenit.Je jako dítě,umíněný,tvrdohlavý a neposlouchá...a nedá si poradit.Chápu,že ta ruka mu chybí-ať už se to týká jídla nebo oblékaní,ale vždyť může být rád,že je takový jaký je,vždyť jsou mladí lidé a jsou na tom hůř jak on...ale to ne,dává nám to pořád najevo,pořád to připomíná a když to člověk poslouchá xkrát denně,tak to je o nervy.Ještě je hrozné,že pokud ho ráne oblečeme,děda se nají a co teď?Po mrtvičce se nedokáže podepsat,nepozná písmena,takže čtení nepřipadá v úvahu.Televize ho nebaví.Venku je zima,tam se jít také nedá.Jelikož rodiče pracují doma,tak se třeba uvaří čaj a posedí se s dědou,ale celý den to být nemůže.Musí se i dělat,ale to děda nechápe.Pokud ho nehlídáme,snaží se sám vstát a jít,ale samozřejmě padá,uvázat ho nemůžeme...a on nás nechce bavit,tak nás nezavolá...Tito lidé si neuvědomují,jak moc nás toto chování jejich týrá a omezuje.Péče o dědu je jen na nás,přestože má mamka bratra.Po smrti babičky-2roky-jakoby děda přestal existovat.žádné starosti co s ním bude,kdo se o něho postará,přesně jak píšete,mamka je dcera,tak je to automatické...Když jsem si přečetla,jak se stará o svou tchýni Helena-tak ta to má snad ještě horší...
31. Leden 2008 - 17:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirka (anonym)
Dobrý den,maminka má organický psychosyndrom smíšené etio.-vaskulární a degenerativní.Je jí 68 let.Zatím se o ní stará tatínek.Prosím o radu,co tento nález znamená a jak bude nemoc postupovat.Děkuji.
5. Únor 2008 - 23:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Obávám se, že nejlepší bude se zeptat doktora, který se o vaši maminku stará...
27. Únor 2008 - 19:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Nenechte se vys (anonym)
Pro ty, co tvrdi, ze to z mnoha duvodu nejde: Nekdy si to jen namlouvate. Moje kamaradka to take tvrdila a resila to az kdyz se proti letitemu opecovavani jejiho otce postavil jeji manzel a vyhrozoval, ze od ni odejde. Najednou to slo, najednou dokazala byt bez jeho duchodu, venovala ho na placeni dvou pecovatelek, odstehovala ho zpet do jeho bytu a vsichni jsou spokojeni. Stari lide se chovaji jako male deti a kdyz se jimi necha clovek vlacet, tak na to muze jen sam doplatit. No a kdyz se jedna jeste o osobu vyslovene zlou, vetsinou se pozna tim, ze nema zadne kamaradky, o celem okoli mluvi s nenavisti - kazdy ji skodi, okrada, apod., tak tam uz neni co dodat.
6. Květen 2008 - 7:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša 2 (anonym)
Starám se už osmým rokem o babičku, které je 86 let. Poslední dobou mám pocit, že už to nezvládnu. Poradí někdo? Je na tom někdo podobně a věděl by jak překonat krizi? Nechci dát babičku do ústavu, ale také se nechci zhroutit.
17. Květen 2008 - 21:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Milada (anonym)
Je pravděpodobné, že se zhroutíte a někdo se bude muset starat o vás. Nikomu tím moc neprospějete. Zajistěte si alespoň pečovatelku na některé dny. Poraďte se spraktickým lékařem. Pokud dáte babičku do ústavu, tak si to nevyčítejte.
29. Květen 2008 - 13:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša 2 (anonym)
Milado díky za radu. Je to složité, babička se sebepoškozuje, schválně padá, snaží se rozbít si hlavu a podobně, někdy odmítá jídlo (váží 39kg, takže jíst musí), vymýšlí si nemoce, které nemá a je čím dál víc zlá. S doktorem jsem se radila už několikrát, podle něho jsou jen dvě řešení - LDN- což je vlastně čekárna na smrt nebo utlumit babičku silnými léky, a tak z ní vlastně udělat ležáka. To znamená pleny a všechno ostatní, co k tomu patří.Vím, že tuhle situaci přestávám zvládat, z rodiny mi s ní nikdo nepomůže a rozhodnutí, co dál je tedy jen na mně. Je to hodně těžké rozhodování.
30. Květen 2008 - 19:34
Obrázek uživatele Návštěvník
M (anonym)
Je to těžké,je to totiž kdo z koho.Pokud babička nespolupracuje,vidím to za čas ona stejně na LDN ale vy na psychiatrii. To je totiž nejhorší varianta,když ten nemocný trápí (byť i možná neuvědoměle).Ještě mě napadá,že babička třeba už ani nechce žít,když se takto chová,i to se někdy stává. Prožila jsem si to taky a dodnes mám výčitky svědomí,jenže někdy si říkám,jestli jsem to trápení babičce tou LDN nezkrátila. Bohužel je to opravdu jen na vás a já držím palce,abyste to ustála.
31. Květen 2008 - 9:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Karolína (anonym)
Dášo2- mám podobný problém. Moje matka , které je 78 začala pít. Snaží se nás nějak vytrestat, či co , není s ní žádná řeč. Nic nepomáhá, alkohol si obstará a stačí jí málo. Začne být hrubá, uráží a říká věci, že se mi nechce ani věřit. Myslím, že ví, že nás trápí. Lékaře neuznává , takže k nim nechodí.Jednou jsem se ptala svojí lékařky, co dělat a ona mi řekla, že starý člověk je jak malé dítě a občas je ho potřeba seřvat jak alíka. Moje matka, stejně jako vaše babička potřebují psychiatra, ale ta moje nechce ani slyšet. Je to moc složité. Máte někoho, třeba manžela nebo přítele? Zapojte větší část rodiny. Vy nejste ta, která se má obětovat. Tyto oběti nic neřeší. Požádejte o odbornou pomoc, já o tom taky uvažuji.
2. Červen 2008 - 14:57
Obrázek uživatele Návštěvník
M (anonym)
Karolino,o odborné pomoci silně pochybuji, aspoň já se setkala pouze s radou LDN či DD,a nebo vydržet,ovšem jak to už neporadil nikdo. Ale všichni mě politovali, to jo, jinak nic. Čili z vlastní zkušenosti : zapojit někoho dalšího,aby byl čas na odpočinek,i zaplatit pečovatelku, ale hlavně vydržet.
2. Červen 2008 - 22:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša 2 (anonym)
Ahoj Milado a Karolíno, moc děkuji za vaše názory a zkušenosti, člověk když má možnost svůj problém alespoň trošku probrat s někým, kdo je, či byl, na tom podobně, hned se cítí trošku líp. Milado máte pravdu, babička už nechce žít, proto si tak ubližuje. Proto se také snaží mě psychicky likvidovat, protože si spočítala, že pokud se sesypu, tak ona skončí v LDN, kde bude pro celou rodinu za chudinku a té smrti se tam dočká mnohem rychleji než u mne. Tam by kolem ní samozřejmě celé dny neposkakovali jako já a nenutili jí k jídlu a k pohybu. Před nějakým časem byla jen něco přes týden v nemocnici a domů se mi vrátil nechdící, nemluvící ležák s plínami. Dala jsem jí do kupy natolik, že sama chodí, jí, se záchodem a hygienou nejsou zatím také větší problémy, ale můsím ji ke všemu třeba desetkrát nutit. Je to ubíjející, udržuju jí pří životě a obě jsme z toho otrávené. Ale když s touhle péčí skončím, bude konec.....mám vůbec právo na takové rozhodnutí? Karolíno - vím, co to znamená, když se člověk začne utápět v alkoholu. Naprosto ho to změní. Tady oipravdu pomůže jen odborná pomoc a to ještě ne vždycky. Pokud ji vaše maminka navíc odmítá, je to neřešitelný problém. Vaše lékařka měla pravdu, mně také doktor řekl, že musím na babičku rázně, po dobrém ničeho nedosáhnu. V tom je další problém, mám jí stále zafixovanou jako určitou autoritu a člověka, kterého mám ráda, takže když na ní musím zvýšit hlas, strašně mě to psychicky ubíjí. Jenže ona se prostě hádat chce a problémy uměle vytváří. Naštěstí mám manžela a děti, které mi s babičkou pomáhají, ale doma jsem s ní já, takže největší tíha je na mně. Ostatní, širší rodina dává od problému ruce pryč, mohu si za to sama, neměla jsem si ji k sobě brát. Je těžké jim cokoli vysvětlovat, oni nevidí, jak se babička ke mně chová a já už ani nemám náladu a sílu je přesvědčovat. Jak jste na tom vy Karolíno, máte někoho, kdo vám pomáhá? Držím palce.
3. Červen 2008 - 13:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Karolína (anonym)
Dáša2- matka nežije s námi v jedné domácnosti, má svůj velmi poholný malý byt, kde má veškerý dostupný komfort. Přesto si pořád stěžuje, že je sama, že jsme ji nikdo nepomohli,...nemá cenu pokračovat, jsou to výmysly člověka pod vlivem nejprve depresí a potom alkoholu. Konzultovala jsem to s psychiatrem, řekl, že bez její ochoty za ním přijít, nelze vůbec nic dělat. Někdy nebere telefony, čeká až přijdu, ale nepustí mě dovnitř, má zamčeno a klíč ve dveřích.Co dělat? Zavolat záchranku, hasiče...prostě nás trestá. Na jedné straně je mistr světa a na druhé je největší chudák, je to divná schizofrenie. V podstatě čekám, co se stane a mám sevřený žaludek a nespím. Nemohu se zbavit pocitu viny, který ve mě svým chováním vyvolává.Nejsem sama, ale všichni kolem mi už dali jasně najevo, ať se na to vykašlu, ale jak? Je to moje matka.
3. Červen 2008 - 14:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša 2 (anonym)
Karolíno přesně vím, o čem mluvíte. Je to neustálý stres. Já v něm žiju už osmý rok. Pokaždé, když jdu k babičce do pokoje se třesu v představě, co tam zase najdu. Záchranku taky voláme každou chvíli, navíc musím rozeznat, kdy si babička nemoc vymýšlí a volání doktora je nesmysl a naopak, kdy je to potřeba. Stejně tak, když si schválně ublíží, jestli ten úraz zvládnu ošetřit sama nebo ne......No a hlavně už je to moc dlouho, potřebovala bych vysadit, alespoň na chvíli si odpočinout. Vždyť i když jdu spát, tak mám zvonek vedle postele.........je to prostě 24 hodin, celé roky.Taky mám pocit, že mě babička trestá, ovšem naprosto nechápu za co. Taky mi všichni kolem říkají, ať se babičky zbavím, nemám k ní žádnou povinnost, nejsem její dcera, ale vnučka, proč si kazím život.......Když ono se to dobře řekne, ale hůř udělá.
3. Červen 2008 - 15:42
Obrázek uživatele Návštěvník
M (anonym)
I já vím přesně, o čem mluvíte, i když možná trochu jinak, ale víte děvčata, co bych udělala dnes ? Řízla bych do toho hned !!! Hned a naráz - buď a nebo, protože čím víc a čím déle se snažíte u lidí, kteří se k tomu staví tak,že prostě je to vaše povinnost se zhroutit při péči o ně, tím méně se snaží oni sami.Je rozdíl,když pečujete o někoho, kdo se snaží sám, neotravuje kvůli každé hlouposti atd., a nebo to co zažíváte. Člověk se má postarat, ale ne za cenu skoro zneužívání. A už to tu někdo psal, že když zadupal, tak to najednou šlo. A když ne, tak se nedá nic dělat,prostě bude ta LDN či DD. Já jsem si taky zavedla takovouhle honičku, taky jsem nechtěla být sobecká, taky jsem si vyčítala,že musím a musím, jsem přece dcera ...a co, stejně jsem nevydržela,pak už jsem byla zlá na všechny kolem sebe, skončilo to v LDN,já na práškách a s nervy nadranc,a dodnes říkám, že kdybych nebyla od začátku tak obětavá, tak by to možná taky dopadlo jinak. Je to těžké,sebrat k tomu odvahu,já ji neměla (a taky už bylo vlastně pozdě), ale u vás možná pozdě ještě není. Co budete mít z toho,že se sesypete - máte děti ? Kvůli někomu,kdo o to vlastně ani nestojí ?A jestli stojí,tak ať se srovná. Tyhle problémy se řeší snad všude, je to veliká zátěž a je potřeba tu odvahu sebrat, dokud je čas.Držím palce, víc ani nelze.
3. Červen 2008 - 17:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Milada (anonym)
Děvčata - je potřeba stanovit nějaký plán. Předně, říct té osobě, o kterou pečujete, že budete dělat jen to a to a kdy. Jestli vidíte, že něco zvládne sama, nechte ji v tom, ona ji ta tvrdohlavost přejde, když vytrváte. Mám na mysli běžné věci - třeba, že se dojde umýt, nebo že bude sama a bude si třeba prohlížet knížku, nebo odnese nádobí do kuchyně,uklidí si pokojík, bude ste trochu starat o svoje teritorium, nebo vás v noci nebude volat..., žádný teror, pochopitelně. Řekněte jí jasně, ře musí spolupracovat a když nebude, nezbývá než LDN nebo jiné zařízení. Vzpomínám si, jak mi kdysi vyprávěla moje matka, že často za mlada utíkala z domu, ale jen když viděla, že za ní moje babička běží a z dálky sleduje. Dělalo jí dobře, že ji může trápit a totéž jsem u ní vypozorovala ve stáří, ale už jsem věděla o co jde. Řekla jsem jí natvrdo, že toto trpět nebudu. Nebylo to lehké, ale zabralo to. Mějte se. Dášo2, nikdo po vás nechce, abyste podávala nějaké výkony a už vůbec abyste se obětovala.Vy sama rozhodujete o svém životě a pokud nejste profesionální pečovatelka, tak ji nedělejte 24 hodin. Je to tvrdé? Moc na vás myslím.
4. Červen 2008 - 8:03
Obrázek uživatele Návštěvník
lady (anonym)
dášo, a proč ji nedáš do nějakého peč. domu? Já bych se o svoje prarodiče nestarala, nějak mě poslední dobou spíš vadí ty jejich věčné hádky kvůli kravinám, to jak nás tím otravujou, to jak děda dělá bordel (je dementní a skoro slepý, ale pořád je doma) a babička tím opruzuje nás a čeká nějakou zázračnou radu, která neexistuje. Nebýt to mámy rodiče, vykašlu se na ně totálně. Nechci aby někdy bydleli u nás, naštěstí je doma převaha tohoto názoru. Někdy je smrt vysvobození nejen pro staré lidi, ale i jejich příbuzné. Akorát to nesmím říct před mámou, jinak se tváří šokovaně že "to je vůbec nemáš ráda?". Prostě k nim nějak už nemám vztah, jsou přítěž, jen obtěžujou svýma neřešitelnýma úproblémama. A pomoc jako pečovatelku atd. zásadně odmítaj, no tak co pak s nima. Už mě to nebaví, přála bych si mít už od toho pokoj, jenže jsou to rodiče mámy, kterou mám moc ráda. Když měla babička úraz tak mě to mrzelo jen kvůli mámě, jinak jsem si říkala, aspoň bude možná už konečně klid. Ale holt zas nic. Prostě jak všichni říkáte, oni nejvíc otravujou svýma stařeckýma výmyslama. Kdyby se chovali normálně, nebyli nervově labilní nebo naopak agresivní, zlomyslní, dalo by se s nima nějak vyjít. Ale takhle???
23. Červenec 2008 - 10:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ty budeš taky jednou stará a dementní, nemyslíš. oni za to nemohou, jak se chovají. Máš nějakou úctu k živé bytosti? Ano, pečovatelku můžeš zaplatit a pak se vystřídejte celá rodina v péči o seniora. Na tom se musí domluvit děti společně.
23. Červenec 2008 - 10:42
Obrázek uživatele Návštěvník
lady (anonym)
a co když to nejde? Když jsou děti sami vážně nemocné tudíž fyzicky by to nezvládli, nebo jsou zaměstnaní, mají noční, služebky, atd.? Jak by se pak mohla rodina starat "na plný úvazek"? Jesdiné řešení domov, jenže zaprvé chtěj jen soběstačné (ve většině případů) a zadruhé starý lidi jsou fixovaný na domov a nechtěj ho opustit, i když pro své dobro. Jo a navíc ještě když jedno dítě myslí že je lepší nějaký pečovatelský dům s plným servisem a druhé, že je lepší dožít doma (že v nedobrých podmínkách nepřipouští), co s tím??
23. Červenec 2008 - 18:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša 2 (anonym)
Zdravím všechny přítomné. Milado i M, moc děkuji za podporu a omlouvám se, že jsem neodepsala. Byla jsem na tom opravdu dost špatně a neměla jsem sílu svoji situaci rozebírat. Momentálně jsem na tom tak, že se mi nějakým zázrakem podařilo odrazit se ode dna nebo chcete-li najít v sobě dost dalších sil v péči o babičku pokračovat - zatím. Trošku jsem si srovnala priority a vím, že pokud někdy v budoucnu budu mít pocit, že už to nezvládám, s naprosto klidným svědomím babičku svěřím profesionálům a to ještě dřív, než skončím na antidepresivech. Udělala jsem a myslím, že ještě udělám, pro ni za tu dobu, co ji mám u sebe, víc, než její děti za celý život. Vzhledem k tomu, že jsem její opatrovnice, tak bude jen na mně, kdy a jak se v případě potřeby rozhodnu. Od ostatních členů rodiny pomoc čekat nemohu, mám si poradit sama, takže ani já nebudu muset brát ohledy na ně. Dost mi to trvalo, než mi definitivně spadly růžové brýle, co se vztahů v rodině týká. Paradoxně mě ze dna dostalo právě poznání, že mi opravdu nikdo nepomůže a musím se s tím problémem vypořádat sama. Rozhodla jsem se znovu, že se o babičku budu starat dál, ale chápu lidi, kteří se o seniora starat nemohou nebo nechtějí. Je to hodně vysilující a ne každý na to má. Dříve by mě názory Lady přinejmenším pobouřily, dnes jim rozumím. Nic to ovšem nemění na tom, že se o babičku chci starat, dokud to budu zvládat. Lady, ptáš se mě proč - no, jsem prostě taková, možná ke své škodě. Na plný úvazek se o babičku mohu starat proto, že jsem s ní doma a kariéru jsem zatím hodila za hlavu. Takže jak vidíš, jde to, když se chce. Všem, kteří prožívají něco podobného jako já, přeju hodně síly.
5. Srpen 2008 - 0:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Mám dotaz.Manžel(je mu 80let) je čerstvě pár dní po operaci prostaty.Jak nejlépe o něj pečovat,byla to prý těžká operace,prostatu měl moc velkou(leta to ze strachu tajil,odkládal)hodně hluboko.Je třeba nějaká dieta,vitamíny,za jak dlouho bude asi přibližně "fit"?Nyní zatím jen leží,sotva se došourá na WC.Jinak před operací ještě normálně chodil i ve svém věku do práce v obchodě,hlavně mezi lidi.A ještě mám možná hloupoučký dotaz-může se prostata vrátit když je po operaci,nebo už niky ne?
30. Září 2008 - 18:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ted jsem zpětně četla vaše příspěvky..Domy pro seniory jsou asi opravdu to poslední.U nás v Čechách jsou spíš pořád jako nemocnice nebo věznice.Lidi tam nemůžou mít svoje zvířata-psa,kočku,andulky,rybičky atd..přitom by to v domově hned ožilo.A navíc jsou většinou "důchodáky" dost daleko od obchodů,restaurací,internet.kavaren,spořitelen,pošt,zastávek autobusů,jakoby starším lidem stačilo k životu jen pobyt v místnosti,nejlépe na posteli aby nepřekáželi,nebo v přiblblém parčíku,v izolaci.
30. Září 2008 - 18:25
Obrázek uživatele Návštěvník
lady (anonym)
Ono když člověk rok nevytáhne paty z baráku, vpodstatě tráví čas v jednom pokoji a dělá nepořádek, v tom žije, žije v tom jeho nemocná manželka, tak myslím, že v domově na tom bude líp. Nepotřebuje poštu, obchod, kavárnu, parčík, když rok nevyšel na ulici, tak to pro něj asi nemá smysl, ne? Stejně nákupy a poštu a důchod a všechno mu oběhávaj děti. Na posteli stejně leží 95% času, takže by to nebyla žádná změna. Aspoň by byl pod kontrolou zdravotníků. Až na to, že není místo. Nechápu, proč do domova chodí lidi co se o sebe dokážou postarat, jezdí si po výletech a užívaj si to, a ti, co by to potřebovali, nedostanou místo. Ještě pak řeknou, že nesamostatné "pány" neberou, že jich mají hodně- to nám opravdu řekli. A ani se jim nedivím, v LDN ho už měli plné zuby, protože jim jen nadával, člověk by řekl, že k cizím se bude chovat líp než k rodině, ale ne. Stejně musel po 3 měsících domů. Mít ho doma... Já bych z toho měla opravdový strach, nemohl by tam zůstat ani chvilku sám, protože by byl schopný třeba něco zapálit nebo nechat bouchnout plyn, ve svojí roztžitosti, a pak by možná nebyl on, ale nebyl by ani náš barák. prostě tohle nikdo nechápe.kdo to nevidí, neuvěří tomu. Vidět mámu jak se pořád trápí, jak jí babička neuvěřitelně nadává aby "něco" dělala, ale přitom každý návrh pak odmítne. Chce abychom zavolali jeho doktorku, tak ale proč to neudělá ona, tohle nejde naplánovat, musí se to řešit operativně když je nějakej průšvih, a u toho je ona, ne máma. takže máma lítá po úřadech, doktorech, sociálkách a nakonec to bude vypadat, že se chce dědy zbavit, protože ona je furt ta jediná, která něco dělá. babička řekne "on by mi vynadal kdybych sem někoho zavolala", to je úžasnej přístup. A strejda, tomu zřejmě vyhovuje jezdit denně za ním aby mu nakoupil hory jídla, které mu pak stejně ve většině shnijou, protože to nedokáže sníst, pak to vyhází a chce volat sociálku, že nemá co jíst. A že mu za ty nákupy neplatí, i když má vysokej důchod a ještě nějakej příspěvek, taky dobrý. Hlavně že dědeček je doma, asi se v tom zas*aným (doslovně) pokoji má líp, než kdyby o něho někde pečovali. A co je nejhorší? Leží celej den na posteli, nedokáže si ani uklidit podělaný spodky, naopak podělá ceje barák ale uklidit to "nemůže". A pak se ve sklepě najdou přerovnaný věci a hromady pilin, pěkně nemohoucí stařeček, že?? Spoustu věcí hraje, ale s tím nikdo nehne. pak ať se nikdo nediví, že mě to někdy už štve úplně na nejvyšší míru.
6. Listopad 2008 - 14:56
Obrázek uživatele Návštěvník
magda (anonym)
Také jsme se museli postarat o nemocnou babičku, máme ji doma....a musím říct, že s dnešní moderní technikou se to dá zvládnout...existuje plno zdravotních pomůcek, které seniorovi usnadní život....na www.zdravi-zdravotnickepotreby.cz je toho spousty za výborné ceny..např. chodítko za cca 500, kč...........a spousty pomůcek do koupelny, pomůcky pro každý den apod.
19. Leden 2009 - 12:40

Stránky

Přidat komentář