16 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Partnerovy deprese-sebevrazda

10. Září 2018 - 0:10

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
kristy (anonym)
Zdravim, muj partner ma vazne deprese, samozrejeme se to prenasi do naseho vztahu, ale to nebudu rozebirat protoze to neni podstatne. Sebepozkozovani je relativne bezne co jsem tak cetla, kazdopadne vcera se v zahranici pokusil znovu (jiz se tak stalo-podrezaval si zily) spachat sebevrazdu - spolykal antidepresiva (udajne 12, coz mi prislo relativne presne na to ze jsem cekala ze sebevrazda bude vec navalu emoci...mozna se mylim). Osobne to prestavam zvladat, neumim mu pomoci a lekar ktereho ma v jine evropske zemi je take k nicemu jelikoz letat sem a tam kvuli Dr. je nesmysl. Stav se zhorsi vzdycky kdyz je pryc a ja tam nejsem, tudiz ty pokusy o sebevrazdu vnimam pouze po telefonu- bezmocna a vydesena. Navic vim ze mu na dalku nemohu nijak pomoci. Co ma clovek v takovehle situaci delat? Muze vubec neco delat?? Chci mu pomoct, ale on se pokusi zabit, rika mi to do telefonu, ze pry mam u jeho kolegy dopis... a pak rika: kdyz to preziju zustanes se mnou? stojis o me jeste? Je to vydirani...vim ze je zoufaly, ale ja sem z te situace take zoufala a nejhorsi je, ze mi nepride ze bych mohla neco zmenit...
1. Září 2007 - 14:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Violka (anonym)
Kristy, je to kruté, co ti povím, ale nejspíš je to citové vydírání. Já to zažila taky:-((. Měla jsem dlouholetý vztah (11 let) s člověkem, který mi neustále dělal výhružky, hlavně když měl být chvíli beze mne, takže jsem jezdívala přes celé město za ním třeba i ve 3 v noci apod...několikrát se demonstrativně pokusil vzít si život. Byl navíc děsně žárlivý. Todle dělají nesebevědomí chudáci, prostě mají strach, že když není jejich miláček nablízku, že si zrovna může hledat někoho jiného a místo aby se snažili vztah nějak vylepšovat, tak toho druhého paralyzují tady těmi výhružkami. už jenom to, jak se Tě ptá, zda s ním budeš, no prosimtě? On tě snad chce přivést do blázince.Já tam taky málem skončila. řeknu Ti, kdy to u nás přestalo. ve chvíli, kdy mne přestaval milovat a začal si hledat nahodilé známosti, on o ty ženy nestál jako o partnerky, ale potřeboval si jen tím, že je "dostal", zvýšit sebevedomí. Takže ve finále jsme se jen rozcházeli a scházeli a zatímco já jsem po 11 letech málem přišla o rozum, sex se mi zhnusil, neboť se taky stal nástrojem vydírání, je ze mne psychicky oploštělá troska, tak on má novou přítelkyni, už 8 měsíců, a chystá svatbu. Rozchod byl možný jedině ve chvíli, kdy si našel on jinou. Pokud bych to byla já, kdo by vztah končil, tak by spáchal demonstrativní sebevraždu. A věř mi, že během těch 11 let jsem měla několikrát možnost odejít, protože se do mne nekdo zamiloval, ale neudělala jsem to právě ze strachu, že by si něco udělal, a to nejen sobě, ale i mi. Takže pokud ti mohu něco doporučit, zkus se mu zhnusit natolik, že o tebe přestane stát a sám z toho vztahu vycouvá. Jinak se ho asi nezbavíš.Je to smutné, ale je to tak. Předpokládám, že v tom vztahu nechceš setrvávat věčně, protože to je, milá Kristy, jízdenka do pekla.
10. Září 2007 - 16:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Paďulka (anonym)
Jsem již 13 let vdaná a máme 2 děti.Já jsem vyrůstala v rodině u matky a nevlastních otců,z nichž mě 1 sexuálně obtěžoval od mých 15 let až dokud jsem neodešla z domu ke svému nastávajícímu partnerovi.Ten vyrůstal v ůplné rodině,kde mu nikdy nic nechybělo.Já ve svém dětství strádala lásku rodičů a nejvíce ze svých sourozenců trpěla strachem co se zase stane,když příjde nevlastní otec domů opilý,jestli nás zbije jako obvykle nebo mě bude opět obtěžovat.Matka o všem věděla,ale neudělala nic se slovy:kam by jsme šli(bydleli jsme v jeho bytě) a co by na to řekli lidi.Ještě před svatbou jsem se se vším svěřila partnerovi,že mám strach,že jednou dopadnu podobně.Není proto divu,že jsem se na partnera citově upnula a když teď máme vážné rodinné problémy,nevím kudy kam.Loni jsem se manžela zeptala,jestli plánuje rozvod a on mi odpověděl,že by to bylo nejlepší.Načež jsem se ůplně sesypala a spolykala jsem prášky.Byl to ůplný zkrat na který si vůbec nepamatuji,skončila jsem na víkend v Opavě,odkud mě vytáhl manžel.Jsme sice s manželem pořád spolu,ale nic moc se nezměnilo,spí se mnou jen 4-6 za měsíc a vím,že má na internetu inzerát,že hledá přítelkyni.Pokoušela jsem se si s ním o všem promluvit,ale spíš se urazil,že nikoho nemá a už o tom nechce mluvit,ani do poradny ho nedostanu.Mé deprese se v poslední době čím dál tím více zhoršují a čím dál tím více také uvažuji nad sebevraždou a není to jen mluvení.Sehnala jsem si na to už dokonce přes 100 tbl Diazepamu.Vím jen jednu jedinou věc,která by mi pomohla.Asi se tomu vysmějete nebo mi řeknete,že se mám dát první do kupy,ale co by mi opravdu pomohlo a vím to na 100 procent je mít miminko.A nejhorší je,že ho chtějí i mé dvě starší děti.Poradí mi někdo,co mám dělat???Děkuji
23. Květen 2008 - 12:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Paďulka: psychiatr. A s těmi prášky je to pěkná hloupost - zabít se není tak snadné. Pokud do sebe napereš diazepamy, tak je po krátké době vyzvrátíš, potom ti z toho zbytku v těle bude hrozně blbě a upadneš do bezvědomí. V lepším případě tě rychle pročistí v nemocnici, v horším se probudíš sama a budeš na dlouho - nebo natrvalo - duševním mrzákem. Také si pěkně zlikviduješ játra - doživotní dieta. Takže, než přemýšlet, jak se zabít, je lepší zajít za psychiatrem a probrat to s ním... A až budeš psychicky v lepší formě, tak začni řešit osobní situaci. V tomto stavu patrně nevyřešíš nic.
23. Květen 2008 - 14:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Paďulko vyhledej okamžitě psychiatra a i psychologa. Jsi nevyrovnaná, labilní bytost a sama si nepomůžeš. A největší krávovina je samozřejmě uvažovat o dítěti v téhle situaci. Copak jsi se úplně zbláznila? Pominu-li tvůj stav, tak chtít dítě v okamžiku, kdy se rozcházíš s manželem... Co od toho čekáš? Manžela si tím nepřipoutáš a mít dítě proto, aby mi pomohlo z psychického srabu - no to je pěkně sobecké. Dítě potřebuje klidné, láskyplné prostředí a úplnou rodinu. Tak se prober.
23. Květen 2008 - 14:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Paďulka (anonym)
Ono se to dobře říká lidem,kteří si neprošli takovýmto peklem jako já,ale kdyby už k tomu u těchto lidí došlo,tak si myslím,že by asi uvažovali podobně jako já.Chodila jsem od jednoho psychologa a psychiatra k druhému několik let a ani jeden z nich mi nepomohl,a ještě se divili proč vyhledávám nějakou pomoc,že to deprese nejsou.Takže neníé divu,že už vůbec nikomu nevěřím.
23. Květen 2008 - 19:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Balu (anonym)
Paďulko,opravdu ty tady všichni dobře radí,teď né dítě,teď psychiatra,to co tady píšeš,když mu řekneš,tak tě musí léčit,co bereš za léky?,já trpím těžkými depresemi,taky jsem spolykal prášky,vystřídali mi spousty kombinací antidepresiv a dalších léků během 12 hospitalizací a teď se snad zadařilo,už jsem přes dva roky doma,jestli jsi byla v Opavě na psychiatrii,měla si tam zůstat,pořádně by tě vyšetřily.Věřím,že ve vašem vztahu ještě něco je,manžel by tě měl podporovat a máš děti,nevíš kde by skončily,tak nemysly na ty hnusný věci.Držím pěsti,ať je ti líp.B.
23. Květen 2008 - 20:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Paďulka (anonym)
Momentálně nechodím k lékaři nikam,snažila jsem se s tím poprat sama,taky jsem si myslela že mě manžel tak trochu pochopí a podrží,ale chová se tak nějak stejně jako přetím.Tzn.Málokdy je doma,na dovolenou a víkendy jezdí sám nebo jen s klukama,spí se mnou jen 4-6 za měsíc,a asi si myslí že jsem za vodou,protože jinak by se ke mně choval trošičku jinak.Já pracuji na 12-hodinových směnách,a je to pro mě dost vyčerpávající a stresové,protože musím v práci neustále myslet na to jestli zrovna nenechal kluky samotné doma a nejel někde pryč,(nebo za nějakou,která mu třeba odpověděla na jeho inzerát na internetu).Asi bych i potřebovala změnu zaměstnání,ale dneska to není tak snadné.Přitom pracovat umím,a to dobře,a scháním si místo už půl roku,dokonce jsem si i udělala kurz,ale co z toho jak místo není nikde volné.Teď jsem už 3 týdnz marod s chřipkou,a kluci jsou ůplně spokojení a ůplně se chovají jinak a lépe,když přijdou ze školy domů a tam je čekám já.Takže si myslím,že by hlavně i jim prospělo,kdybych místo změnila.Je mi jen hrozně moc líto,že se mi na místo nikdy nechtěl a nechce zeptat u sebe v práci,manžel.Má tam hodně dobrého známého a zná se i přímo s generálním ředitelem.Takže je to pořád dokola jedno a to samé,pořád dilema,v práci uvažuji nad tím,co se zrovna děje doma.A když jsem doma tak uvažuji nad tím,kde sehnat místo abych byla doma s dětma častěji.A je ještě něco,čím mě manžel stresuje a trápí.A to je to,že mi říká,že tím,že nemám s dětmi kam jít,a proto co jsem udělala loni,tak mi nedá děti,ale nechá si je ve své péči.A to je pro matku to nejhorší,co ji může potkat,nemyslíte.
24. Květen 2008 - 14:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Krista (anonym)
Mám partnera, který je před ukončením diplomky a přiznal se mi, že přemýšlí o sebevraždě pokud jí nezvládne (má to nahnuté, snažil se v době, kdy by se člověk plně soustředil na DP, pracovat doma, pro rodinu). Ještě než jsme spolu začali chodit, měl před bakalářkou a taky ji dělal na poslední chvíli a uvažoval o sebevraždě, ale nepřišlo mi to tak aktuální nebo nevyděsilo mne to tolik, jako dnes. U rodiny nemá podporu. Říká, že doma je na studentských kolejích. Už dříve, ze začátku vztahu jsem se mu snažila ukázat, že na poradě s terapeutem nic zlého není, ale byl už u někoho mladého možná méně zkušeného a neosvědčilo se mu to a nevěří dalšímu sezení. Nicméně, protože ve vztahu pookřál, dále jsem to nezkoumala. Dnes se plně nedokáži soustředit na svá studia a mám o partnera strach, všimla jsem si divného pohledu, i jeho spolužák si toho sám od sebe všiml a nabídl rozhovor na toto téma. ... přeji, ať jsou vaše dny plné slunce a štěstí
14. Duben 2010 - 8:25
Obrázek uživatele Návštěvník
allan (anonym)
nemam prispevek no každej den myslim na sebevraždu dokolečka to mam v hlave neustle !!!a nedokažu to na to nemyslet !!!
20. Září 2010 - 9:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Pro paďulku (anonym)
Paďulko jak to stebou dopadlo jestli sem ještě chodíš?Vyřešila se nějak tvoje situace?Petra
20. Září 2010 - 11:05
Obrázek uživatele Návštěvník
prosím vás pora (anonym)
mám raději vyhledat psychiatra nebo psychologa hodněkrát jsem přemýšlela o sebevraždě,ale nikdy jsem se o ni nepokusila teda vlastně jo, jednou jo zacala jsem se skrtit..
28. Říjen 2010 - 21:52
Obrázek uživatele Návštěvník
prosím vás pora (anonym)
už nevím co dál nebaví mě žít a nenávidím lidi i když na jednu stranu je tak miluju
28. Říjen 2010 - 21:53
Obrázek uživatele Návštěvník
poradím (anonym)
už nevím co dál nebaví...řekni,dívko,proč chceš umírat? Nemáš snad žádné přátele,nebo jsi bez práce? Bez rodiny? nebo se nudíš? Pokud si potřebuješ popovídat,tak na blogu mám soukromý email-nápis,,kdo jinému jámu kopá sám do ní padá.Pošli svůj a můžeme si povídat,třeba najdeme odpověď na tvé trápení.
28. Říjen 2010 - 21:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Doporučuji knih (anonym)
Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět. http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257
28. Prosinec 2014 - 19:59

Přidat komentář