39 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Panická hrůza chlapů ze svatby ? :-))

10. Září 2018 - 0:07

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
Ahoj, zajímal by mě názor kluků, kdy by se tak chtěli ženit (a jestli vůbec). Mám přítele, je nám oběma 25 let, jsme spolu rok a půl. Pro mě je to člověk, se kterým bych chtěla strávit zbytek života a kdyby mě požádal o ruku, určitě řeknu ano. Patřím mezi ty, kteří nechtějí s někým žít třeba 6 let a pak se vzít už skoro z povinnosti, naopak bych se chtěla vdávat tak po dvou třech letech vztahu - v té době už musím mít přece jasno, zda bych s tím druhým chtěla být (i když se v budoucnu samozřejmě může stát cokoli). S přítelem jsme se o tom bavili už hodněkrát (dokonce začal on sám), počítá se mnou do budoucna, plánujeme byt, děti...jenže pak se někdy skoro vyděsí a už to začíná
18. Červen 2006 - 14:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Tina (anonym)
Karin byla jsem v podobné situaci, i když oba jsme byli mladší, ale šlo o stejnou věc.Byli jsme spolu tři roky a já jsem samozřejmě ještě děti a svatbu nechtěla, ale chtěla jsem o tom třeba jen mluvit.Moc jsem ho milovala, jeden den jsme se domlouvali na strategii výchovy, druhej den tvrdil, že děti a svatbu nikdy, protože proč.Chtěla jsem s ním být, tak jsem si tyto názory tak nějak osvojila.Za další rok jsem náš vztah ukončila sama, prý ve chvíli kdy se definitivně rozhodl, že se mnou bude žít a se mnou bude budovat život. Začla jsem chodit s někým jiným.Nevím jestli jsem z něj jen cítila příslib příjemných chvil, nějaké jistoty, ale úplně se vyděsím, když vidím jak mě má rád a jak je nadšený ze syna své kamarádky, jak prožívá svatby bývalých spolužaček.Ted jsem to najednou já, koho děsí bílé šaty a na zmínku o svatbě reageuje - ,,no to jsou blázni." A přitom v jistém smyslu děsně závidim a na druhou stranu strašně nechápu. Občas se rozbrečim šílenym způsobem steskem po tom bývalém, nebyl na mě hodný, ale chybí mi, zdává se mi o něm a je mi nanic.Dopadla jsem asi takto.S první láskou chodim na pivo, druhé se vyhejbám a o třetí si nejsem jistá, jestli je to láska. Řekneš si Karin asi - blbá jedna, co by ještě chtěla, takového hodného má a není spokojená.Asi bych třeba nikdy neakceptovala změnu příjmení, a to jsem to s tím svým nijak nevyhrála. problém mám nyní absolutně opačný a věř mi, že je to taky na budku.Vím, jak strašně hodného člověka mám vedle sebe, snesl by mi modré z nebe a já... MOžná nejsem schopná lásky, může to tak být, cítím se ještě strašně vyčerpaná z toho minulého, čtyřletého vztahu.A vím, že to takto není dobré.
18. Červen 2006 - 23:05
Obrázek uživatele Návštěvník
M (anonym)
Ja jako muz myslim, a je to jen muj osobni nazor, ze chlapy se do svatby rozhodne nehrnou. Mozna kvuli vetsi zodpovednosti (kdyz se mezi vami neco stane tak uz to neni tak jednoduchy jako jen rict "sbohem") U me je to kazdopadne kvuli tomu, i kdyz mam partnerku uz pet let,jsme spolu stastny,ale svatbu planujeme az tak ve triceti. Chceme si nejdriv oba uzivat mladi,splnovat si vlastni cile (treba i bez toho druheho)... Manzelstvi bude trvat celej zivot,ale svoboda v mladi jen par let a tak si ji jeste vic nezkracujme...
19. Červen 2006 - 1:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Janka (anonym)
Já mám doma asi tu výjimku - můj muž byl pro svatbu, tak jsme se po dvou letech společného bydlení vzali. Bohužel jako to tu vidím, tak největší problém "proč se muži nechtějí ženit" je v tom, jaká klišé stále přežívají (a blbé poznámky nezadaných kamarádů to jen přiživují). Že po svatbě už je to ten chomout, že pak už si neužiješ, že užívat si mládí a splňovat si vlastní cíle může jenom svobodný člověk. Manželství bude trvat celej život, ale svoboda mládí jen pár let? To není pravda. Jsem vdaná, ale cítím se svobodnější než kdy dřív, mládí si myslím užívám plnými doušky a oba s manželem realiujeme svoje individuální plány... a myslím že je to mnohem jednodušší než za svobodna, protože se v tom navzájem plně podporujeme a tvoříme si zázemí, ze kterého pak "individuálně vyrážíme vstříc vlastním cílům". My jsme si s manželem při obřadu neslíbili "už nikdy se od tebe nehnu a budu pořád jenom s tebou a vzdám se všeho co mám rád/a". My jsme si slíbili, že se budem navzájem podporovat, pomáhat si, budem si nejlepšími přáteli, počítat s tím druhým do budoucna ve všech svých plánech (bydlení, rozmnožování atd.). Manželství je takový, jaký si ho uděláš. Já se v něm cítím velmi svobodně, ale je možné, že pokud má M na manželství takový názor jaký má, odvíjí se to přesně od toho, jak on by se v manželství choval... tj. že by omezoval a cítil se omezován.
19. Červen 2006 - 8:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Mara (anonym)
No, Janko, tvůj muž není výjimka. Můj muž mě prostě chtěl a věděl, že chce žít jen se mnou. Poprvé mě požádal o ruku, když mu bylo 25 let, ale já jsem nechtěla. Bydleli jsme spolu, ale já jsem se sňatku bála. Vzala jsem si ho až "napotřetí" (po dvou letech od prvního požádání). Není pravda, že svatba nic nezmění, změní hodně. Po svatbě už patříme tak nějak úplně k sobě. Je to zvláštní, co dokáže jeden obřad. Zachovali jsem si tu svobodu, kterou jsme měli před svatbou (no, možná máme i větší, spousta věcí mi přestala vadit a už nedělám scény kvúli blbostem, možná je to proto, že už jsme se dali jeden druhému). No, lidi před svatbou to asi nepochopí, ten rozdí; není to papírová záležitost.
19. Červen 2006 - 9:10
Obrázek uživatele Návštěvník
eliska (anonym)
Ja myslim, ze i lidi pred svatbou to pochopi, proto se snad berou ne?:-) Clovek dava najevo celemu svetu, ze patrime k sobe. Me spis furt zarazi jak Janku, ze manzelstvi pro mnoho lidi znamena automaticky omezeni svobody. za prve je clovek v kazdem vztahu trosku omezen, protoze aby dva spolu mohli zit, tak musi delat kompromisy. A za druhe, manzelstvi je takove, jake si ho clovek udela. Musi se porad na nem pracovat jako na vztahu bez papiru. Ja jsem s pritelem 2 roky, je nam 26 a o svatbe se bavime vazne, ze tak za 2 roky budeme svoji. Ze svatby mam spis vetsi strach ja nez on:-)Jinak ze sveho okoli muzu potvrdit, ze vetsina kluku se do toho moc nehrne, i kdyz jsou porad ty vyjimky:-)Ale ze by nekdo do me polovicky rypal, ze chce byt se mnou, tak to rozhodne ne.
19. Červen 2006 - 10:18
Obrázek uživatele Návštěvník
rrt (anonym)
Mi svatba nic neříká, mám z ní panickou hrůzu, nechci někomu patřit a myslím si, že je to dost stupidní výmysl lidské společnosti. Nějaký obřad, kde se něco slibuje před zraky ostatních ,mi nezaručí lásku ani štěstí.Naprostá většina lidi tím sleduje "pojistit" si toho druhého, mít ho jen pro sebe. Když je svatba tak úžasný a nejkrásnější krok, proč se polovina manželství rozvádí??
19. Červen 2006 - 15:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Souhlasim s Marou. My jsme s manzelem zili 3 roky ve spolecne domacnosti, pred ctyrma rokama jsme se brali. Oba jsme se shodli, ze je to jine a nedokazeme presne rict v cem a proc. Asi ten pocit, ze patrime "opravdu" k sobe, jak psala Mara....
19. Červen 2006 - 15:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Do 25 jsem si představoval, jak by bylo krásné a romantické mít manželku. Ovšem po pětadvaceti mne to přešlo. myslím, že jestli lidé se mají rádi a jsou ochotni spolu žít a dělat kompromisy, nějaký formální papír nějaké pochybné instituce nic neřeší. A pokud si nerozumí, tak ta byrokratická komplikace jim jen zbytečně znepříjemňuje život. Viděl jsem to u své sestry. Obrovská svatba, obrovský humbuk. spousta peněz, starosti, blázinec. Po deseti letech se rozvedli. boje u soudu, fyzické násilí, výhružky, tahanice o děti, majetek. Hysterické scény. Nechutné. Kdo z toho měl nejvíc? Soudy, právníci. Když budu chtít s někým žít, naprosto dobrovolně a rád mu dám k dispozici vše co mám. A vypíšu třeba partnerskou smlouvu, že se v případě rozchodu automaticky vzdávám poloviny nebo třeba i tří čtvrtin společného majetku a zajistím děti. Ale proč se nenávidět, hádat s rozvodem a živit tu byrokratickou soudní hydru když se můžeme svobodně a klidně rozejít po dobrém?
19. Červen 2006 - 15:58
Obrázek uživatele Návštěvník
DyDzejDydirido (anonym)
No to je fakt, víc jak polovina se stejně rozvede......Lidi jsou Gumy....a hlavne ti kteří se pořád snaží dát světu něco najevo :-)
19. Červen 2006 - 16:02
Obrázek uživatele Návštěvník
eliska (anonym)
Chlapi, proc si myslite, ze rozchod dvou lidi bez papiru je vzdy po dobrem? A jeste bych trosku odlisila slovni spojeni: nekomu patrit x k nekomu patrit. Ja v tom citim dost velky rozdil. Podle me zalezi na tom, jakeho ma clovek partnera. V mem predchozim vztahu me ma polovicka pozadala o ruku, ale celkem me to vydesilo. nedokazala jsem si predstavit, ze bych s tim clovekem travila cely zivot. S mym soucasnym partnerem si to dokazu bez problemu predstavit, nedesi me to, tesim se na to.
19. Červen 2006 - 16:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Victoria (anonym)
Manželství je podle mě výhodnější kvůli společnému majetku apod., ale jinak je to pro mě jen cár papíru. Kdybych se někdy vdávala, tak kvůli tomuhle, ale na to, že mám někoho ráda, žádný papír nepotřebuju.
19. Červen 2006 - 16:48
Obrázek uživatele Návštěvník
eliska (anonym)
Victorie, jen kvuli majetku se radsi nikdy nevdavej:-) Na to staci jina smlouva.
19. Červen 2006 - 17:09
Obrázek uživatele Návštěvník
monika (anonym)
a proč by svatba měla znamenat ztrátu svobody?
20. Červen 2006 - 12:21
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
je mi 29, chodím 4 roky s klukem, kterýho strašně miluju, on mě taky. Ale stejně si čím dál častěji nadávám, že jsem si s ním před lety začala. Je o rok mladší než já, a tehdy v pětadvaceti jsem si pomalu chtěla najít kluka pro život a jediný věci, který jsem se u něj bála byl jeho věk. A bohužel jsem měla pravdu. Z toho, že by se měl ženit, nedej bože mít před čtyřicítkou děti, mu naskáče kopřivka. A tak jsem se dostala do situace, který jsem se bála. Dítě jsem chtěla mít nejpozději ve třiceti (což už ani omylem nestihnu - a že bych tajně vysadila antikoncepci - tak hluboko klesnout nechci). Jsem s klukem, který je naprosto báječný, skvěle si rozumíme, ale má pocit, že když se ožení a budeme mít děti, celý život pro něj skončí. A odejít od něj? Kdybych nebyla tak zamilovaná tak asi jo, ale takhle je to všechno na pytel.
18. Únor 2007 - 12:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Aja (anonym)
Nikdy jsem nepochopila, proc k tomu, aby vam bylo s nekym dobre a pripadne s nim mely deti, musite mit stejne prijmeni a "list vlastnictvi". Naopak, uspesne jsem tomu doted unikala. Ano, chci s nekym sdilet svuj zivot, ale ne, nerozumim, proc bych si ho mela brat?! Treba i tohle vam pomuze pochopit, proc se chlapi do svatby nehrnou, mam totiz pocit, ze maji podobne pocity. A taky: problem zadnich vratek....
18. Únor 2007 - 13:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Rehhay (anonym)
chce si jednoducho len trocha uzit "slobody" daco sa stane a po 2 co vam neprajem ale keby sa stalo z vaseho vztahu sa da lepsie vycuvat ako z manzelstva ..a s tim doberanim ti to beres ako nieco co mu muti mozog ale mi sa kamaratmi daberame skoro vkuse na hociaku temu a nikto to nebere vazne ....
19. Únor 2007 - 10:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarda (anonym)
Vloni v zari, po 5 letech vztahu, z toho jsme spolu uz 3 roky bydeli, jsme se rozhodli ze se vezmeme. Nic nas nenutilo, proste jsme chteli. A musim vzkazat vsem chlapum, ze to neni zadny chomout, zadna hruza!! Naopak. Je to trosku nezvyk, prece jenom uz to neni zadna "klukovina", ale to jenom ze zacatku. A kdo tvrdi, ze to je fuk, jestli jsou svoji nebo ne, je na hlavu a nevi o cem mluvi. Je to naprosto super pocit, mit manzelku, navic kdyz vam ma v lete privest na svet drobka!! podtrzeno, secteno, v zadnem pripade nelituju toho, ze jsem se ozenil!!
20. Únor 2007 - 11:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Jardo, tak to Ti jen schvaluju. Jinak je to individuální a dle mého názoru nejde vůbec o to zda jste nebo nejste manželé, ale jak ten vztah chápete, zda je pro a Vás jediný, chcete spolu žít a mít děti atd......... Já osobně sem se nikdy vdávat nechtěla tim spíš né v mých 19-ti, kdy mne můj současný přítel požádal o ruku, řekla jsem ne, ale když spolu vydržíme několik let, tak si Tě ráda a z lásky vezmu. A dnes jsme spolu stále a spokojený, máme již dítě a na tu svatbu se tak trochu pozapomnělo, protože ji k e štastnýmu životu jaksi nepotřebujeme. Je nám fajn, ale neříkám že bych se už po těch 10 ti letech nevdávala, vdávala, protože stejně už žiju jako manželka 10 let a o tom že bych si neužila mládí to teda rozhodně neni. A přítel zdá se už neni také proti i když měl období, kdy si tukal na čelo při každé svatbě kterou viděl a to že mě požádal tehdy o ruku jsem si samozřejmě vymyslela :-). No takže jsetli budou penízky tak se po těch 10-ti letech vezmeme, ale když ne, tak je mi to vpodstatě jedno. Důležitý jsou jiný věci než jestli na to mám nebo nemám papír.,
31. Prosinec 2008 - 12:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Heh, musím se smát, jak každý říká, nám to klape, my žádný papír nepotřebujeme. Ten papír, který nepotřebujete je právě nejdůležitější, když je nějaký probém.
31. Prosinec 2008 - 13:54
Obrázek uživatele Návštěvník
nesvatba (anonym)
A mohla bych vědět k čemu mi ten papír je?Resp.k řešení jakého problému ho využiji? K tématu:já jsem ženská a taky se nechci vdávat,děti máme,společný domov také a tedy nám tato tradice nějak nic neříká-vlastně nás to nikdy nenapadlo,že bychom si měli pro ten papír "zajít". Ono manželství je v lidských dějinách vlastně dost nová záležitost a myslím,že bude také mít krátké trvání.Za nějakou dobu po této tradici nikdo opět ani nevzechne. jednoduše já opravdu neznám rozumný důvod,proč se stát papírovými partnery.Pojistky máme vzájemné,majetek také vyřízený co a jak by bylo,takže tyto důvody neplatí.A jiný neznáme.Láska přece naopak není důvod k snatku-vždy to v dějinách byla ekonomická záležitost-smlouva.Až nedávno se lidi začali brát proto,že se "mají rádi".A tam je ten kámen úrazu-pak se zase rozvádějí,protože ekonomická instituce nemůže stát na tak vratkém základě jak je láska.
31. Prosinec 2008 - 15:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Já nejsem zastáncem svatby, vdávat se nechci, jediný důvod pro mě je ten, že kdyby se partnerovi něco stalo, tak informace se poskytují nejbližším příbuzným, manželce, manželovi. Rozhodně se přítelkyni. A já bych chtěla rozhodně vědět co s partnerem je. Takže pokud bych se vdávala, jedině z tohoto důvodu. Pokud by se to dalo obejít, tak se vdávat nechci. Nevím, k čemu by mi papír o svatbě byl. Pokud s přítelem být chci, tak s ním jsem a naopak, žádný papír na tom nic nezmění. Svatba mi připadne jako zbytečné vyhazování peněz.
31. Prosinec 2008 - 17:16
Obrázek uživatele Návštěvník
svatba (anonym)
nesvatbo 1000 lidí 1000 názorů,nekdo je pro, nekdo ne, ja osobne vdana jsem žili jsme spolu "na psí knížku" 7 let,pak jsme se jen tak vzali a moc na ten den rada vzpominam,svatba jako v pohadce,byl to jeden z nejkrasnejích dnu v zivote.. kdo se ženit/vdávat nechce,jeho problém a jeho věc,treba na to casem prijde:-)
31. Prosinec 2008 - 17:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Svatba je právní akt, který je jinými smlouvami jako celek nenahraditelný. Některá práva jsou ze zákona přiznána pouze manželům (společné jmění manželů, dříve společné zdanění manželů, vdovské důchody, dědické daně, vzájemná vyživovací povinnost, atd). Pokud se tedy ptáte, k čemu ten papír je, tak se obraťte na právníky, ti Vám to rádi vysvětlí. Jak už jsem psal, pokud Vám to klape, tak chápu, že význam toho papíru Vám není zcela jasný, i když jste překvapivě uvedly důvody, proč je manželství přece jen důležité. Aby nedošlo k omylu, tak nejsem žádný moralista, který by kohokoliv odsuzoval za způsob svého života, jen jsou pro mě lidé, kteří nedokáží předvídat důsledky svého konání, poněkud úsměvní.
31. Prosinec 2008 - 18:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Z tohoto hlediska (vdovské důchody, zdanění, společné jmění ...) svatbu považuji za důležitou, ale jinak je k životu naprosto nepotřebná.
31. Prosinec 2008 - 20:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Souhlas s Pavlou. Svatba je právní akt ošetřující zejména majetkoprávní vztahy a jinak na nemá na nic jiného vliv.
31. Prosinec 2008 - 22:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Musím se přiznat, že mi to zde připadá stále úsměvnější. Vy jste proti manželstvím, ale když Vám uvedu důvod, proč je maželství důležité, tak reagujete ano, v tomhle případě je to důležité, ale jinak je to k životu naprosto nepotřebné, případně nemá na nic jiného vliv (na co má vliv a na co ne, případně proč je důležité, zjistíte nahlédnutím do zákona - mimochodem na co by podle Vás mělo mít manželství vliv - na počasí, na pohyby akciového trhu, na čistotu životního prostředí, na stupeň Vaší zamilovanosti nebo na co). Kdybych měl více času, tak bych do toho zákona nahlédl a pár důvodů bych sem ještě dal, abyste věděli o čem to manželství vlastně je. Na jeden nemajetkový důvod jsem si ještě vzpoměl, tak Vám ho sem uvedu : osoba blízká - před soudem taky velice důležitá věc. Opakuji to už potřetí - význam manželství oceníte především při problémech (to už je ale většinou pozdě).
1. Leden 2009 - 8:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Sandra (anonym)
Anonyme máš sice pravdu ale copak se má člověk ženit vdávat/ženit jen z rozumu?? Ono když to manželství pak nevyjde tak s tím jsou také problémy. Ale myslím,že je to každého věc. Kdo chce tak do toho půjde kdo ne tak ne. Když pominu takové ty výhody pro manžele tak ta svatba aspoň pro mě opravdu důležitá není.
1. Leden 2009 - 13:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Jsme s přítelem s spolu už 9 let, poznali jsme se když nám bylo oběma 15. Pro mě osobně je svatba důležitá věc, ale stále častej narážím u svého přítele na názor, že svatba nikdy. Je mi to strašně líto a v hlavě rozvažuju jestli chci investovat tolik času do vztahu kterej asi nikdy nedospěje k tomu co si tak moc přeju.Nechci se vdávat v době kdy už nebudu krásná mladá nevěsta ale pani ve střednim věku. Děti taky nechci mít před svatbou. Čas mi utíká a já jenom tiše závidim kamarádkám. A ktomu ještě moje rodiče, kteří vzah bez papíru neberou uplně vážně. Ať jsme spolu jak dlouho chceme. Měla jsem jen potřebu se někde vykecat. dík
16. Květen 2009 - 9:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
holky, každopádně nežeňte chlapa do svatby. Můj přítel se s bývalou přítelkyní rozešel po třech letech právě proto, že ona a její rodina ho do toho tlačili. a názor, že nikdy, taky neberte vážně. kámošky přítel pořád byl proti dětem, a co mu synovec vyrostl do věku, kdy je s ním už zábava, tak mění názor:-)
16. Květen 2009 - 12:52

Stránky

Přidat komentář