2 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

pálení až píchání na hrudi, nemožnost se nadechnout, pokles výkonnosti a energie

10. Září 2018 - 0:24

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Adam (anonym)
Zdravím všechny, je mi 19 let jsem fyzicky velmi aktivní člověk, který má rád práci a cyklistiku, lezení a plavání a nejsem vůbec ve stresu. Poslední dobou (cca 2 roky) ale mám takový problém.Ale je to jen v letním období od června do konce srpna. Při jakékoliv větší fyzické aktivitě mám takovéto problémy: - nejdříve jen nepatrné pálení a píchání uprostřed hrudi a někdy i po celé hrudi - postupně to přidává na intenzitě - po dalších 2 minutách mi rapidně poklesne výkonnost a energie a zatmění před očima nemožnost se nadechnout (30 - 90 vteřin) - pokud i toto ignoruji (většinou ne) tak aji omdlím __________________________________________________ Bydlím na horách v nadmořské výšce 1 088 m.n.m. takže tu nějaká extrémní léta jako v Praze nemáme. Teploty se tu přes léto pohybují 16 - 23 °C. Jsem zvyklý na hory a na rychlé klesání nadmořské výšky (v Alpách je to běžné a nevadí mi to tam). Nicméně když jsem před týdnem jel na kole 20 km tzv. "dolní okruh", tak se mi to stalo až k závěru cesty (poslední 3 km). Nadmořská výška postupuje takto: 1 088 -> 764 -> 650 a na závěr poslední největší 3 km kopec 650 m.n. m. - 1 088 m. n. m. Zajímám se o meteorologii a klimatologii, takže vím, že ten den bylo dole (650 m.n.m) 23° a 55 % vlhkosti a nahoře (950 - 1 088 m.n.m.) 18 - 18,5° a 75 % vlhkosti a 3 hodiny po dešti vítr do 10 km/h. Ten poslední úsek jsem zvládl jen 1,5 km a najednou na mě přišlo to co jsem psal výše bodání a pálení na hrudi (postupně celý hrudník), rapidní snížení energie a výkonu a to tak, že jsem pak po další minutě ani nedokázal šlapat na převod 1/1. Během dalších 20 vteřin jsem se najednou nemohl nadechnout. To trvalo cca 45 vteřin (jsem trénovaný z plavání) a poté to ustoupilo, ale byl jsem tak vyčerpaný jako kdybych snad běžel maraton nebo tahal celý den něco hodně těžkého. Ale když jsem byl před 10 dny v Jizerských horách (Janov nad Nisou - Jizerka -> 520 - 869 m. n. m. postupné mírné stoupání) tak tam bylo 19° 45% vlhkosti a jeli jsme 32 km a nic mi nebylo. Teplota byla relativně stálá jen na Jizerce a v kořenově bylo chladněji ale ne o víc než 2°, ale bylo to v pohodě. Pak se mi to ještě stalo při utahování popruhů na kamionu. Normálně to vždy utáhnu jako otec, takže to po mně ani nemusí kontorlovat a drží to celou cestu. Ten den už mi od rána tak nějak nebylo dobře, ale musel jsem ject protože umím dobře německy a na danou práci byli potřeba dva lidé. První popruh jsem utáhl dobře, při druhém už jsem čerpal pomalu všechny síly abych to utáhl. Nepovedlo se. Utáhl jsem to tak na 80% než to má být a ten třetí dokonce tak na 40%. Otec na mně viděl že mi není dobře. Byl jsem prý hodně bledý. Když jsem chtěl ještě jednou zkusit dotáhnout poslední popruh, tak jsem na to zabral celou vahou těla, ale nepohnul jsem s tím a doslova jsem padl. Nemohl jsem se ani hnout jako bych byl paralizován, ale byl jsem při vědomí. Po cca 20 minutách vše odeznělo a také se mi částečně vrátila "správná" barva kůže. Ten den už mi rodiče nedovolili nic dělat. Byl jsem nemocný naposledy před 4 roky a to velmi vážně (od 20. 11. 2010 - 25. 1. 2011 jsem byl v nemocnici další půlrok rekonvalescence a na kolo až o další 2 měsíce později) od té doby jsem neměl ani rýmu, kterou stále nemám. Nejsem "nemocniční typ" a chodím tam jen tehdy je-li to nezbytně nutné. Pokud budu ale muset ject do nemocnice, bude to nejdříve v půlce září - to končí naše sezóna.Dříve to nejde.Co myslíte - je to banalita, kterou mám ignorovat jako jsem to dělal doteď nebo mám navštívit lékaře? Rodiče už mě tam chtěli vzít, ale já odmítl, abych jim zbytečně nepřidělával starosti a abych mohl jezdit s otcem po zahraničí a vyřizovat obchodní záležitosti. Pocházím z velmi bohaté, pohodové rodiny a živí nás obchodování s automobily a komoditami, takže přes léto kdy je pro nás sezóna (konec června - začátek září) jezdíme po Evropě a vyděláváme na celý rok a pak si jen užíváme a děláme údržby vozidel. Takže jak vidíte - stresové situace prakticky vůbec nezažíváme Děkuji Vám za odpovědi
13. Srpen 2014 - 23:43

Přidat komentář