3790 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Dá se odpustit nevěra?

10. Září 2018 - 0:05

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Co si myslíte,dá se odpustit nevěra? Můj manžel mě podvádí s o 2 roky mladší holkou.(ona 26,já 28 a on 32) Měla jsem podezření a dělala mu scény. On tudíž logicky utíkal k ní. Pak jsem mu to konečně dokázala, když jsem přišla za ním do práce a ona mu tam pomáhala s papíry. Naštěstí měl v sobě tolik slušnosti a nedělal ze mě blbce. Řekl, že to ukončí,ale po dvou měsících jsem zjistila, ze to pokračuje. Dušuje se, že miluje jenom mě,že si ji nikdy nevezme,ale stále to není schopný ukončit.To mě moc trápí,protože je jasný,že prostě má rád dvě ženy. Já se ale nedokážu o něj dělit. Vím,že není můj majetek, ale věrnost je pro mě důležitá. Ještě ho pořát po deseti letech miluji, ale nevím, jak dál.
17. Květen 2005 - 13:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Tak co nemáte nikdo žádnou zkušenost?
17. Květen 2005 - 18:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Zkušenost s tímto naštěstí nemám,ale jak to tady pročítám témata typu e-mail=nevěra nebo mobilní tel.=nevěra, tak mám pocit, že každý vztah muže a ženy ať je ze začátku braný třeba jenom ze srandy se zvrtne do opravdové nevěry. Pro mě teda už je nevěra i intimní dopisování s druhým člověkem. A docela mě děsí v jaké to žiji společnosti. Nejsem zas taková moralistka, to zase né, ale určitý zásady ve vztahu by měly být. A když si pomyslím, že si dvá slibují lásku, úctu a věrnost dokud je smrt nerozdělí, tak by si to měli pořádně rozmyslet než to všechno zahodí.
17. Květen 2005 - 19:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenik (anonym)
Ahojky,možná to nebude úplně k tvému problému, ale také se to týká nevěry. Nejsem si jistá, jestli bych dokázala odpustit já. Zatím jsem se s tím nesetkala a doufám, že nesetkám. Musí to hrozně bolet. Když ale můj přítel odjel na půl roku do zahraničí, jednoho dne se to stalo u mě. Podvedla jsem ho. Přišel na to po návratu, byl nešťastný, říkal, že to byla velká rána.... ale nakonec mi odpustil. A za to jsem mu neskutečně vděčná a vážím si toho gesta. Opravdu to pro mě moc znamená. Nevím, zda tě tvůj muž ještě podvádí, ale pokud už je to pryč, zkus mu odpustit. Ale jak říkám, nevím, jestli bych to sama dokázala...
17. Květen 2005 - 20:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Děkuji Ti za Tvůj příspěvek. Právě nevím co mám dělat, protože ho fakt ještě miluji,ale na druhou stranu je to tak ponižující, že nevím jestli na to jsu schopná zapomenout. A jak Váš vztah funguje? Není narušený? Nevím jestli bych to partnerovi čas do času nepředhodila.
17. Květen 2005 - 20:12
Obrázek uživatele Návštěvník
lik (anonym)
Dá se odpustit nevěra?Odpustit se dá, zapomenout nikoli. Ale zdaleka ne každý ji odpustit dokáže. Chce to určitou osobnost a sílu a vyřešit si v sobě spoustu věcí. Pokud to pochopí i ten druhý, ten který podváděl, může to vztah posílit a utužit.
17. Květen 2005 - 20:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Yvonne (anonym)
ne ne a ne!!! Plne souhlasim s Pavlou!!!Ale, situace je ponekud jinsi, kdyz je nekdo dlouhodobe v zahranici (jak vis, ze on tam nepodved tebe???), takze Milenko, muj otec taky zacal mamu podvadet, a taky to melo zkoncit....trvalo to nakonec 13 let. Dal od neho ti povidam, pokud se to stava opakovane, tak jde o nevylecitelneho chlipnika a kretena...predstav si (mozna ze se uz stalo), ze by ji udelal dite??? Co bys tomu rekla????
17. Květen 2005 - 20:52
Obrázek uživatele Návštěvník
........ (anonym)
Mileno, stalo se asi před šesti roky. Náš vztah je od té doby narušený čím dál víc, a ikdyž bychom měli letos 25. výročí svatby, netoužím po ničem jiném, než z toho vypadnout.
17. Květen 2005 - 21:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Eleonor (anonym)
Ahoj Mileno, já jsem svému příteli odpouštěla nevěru celé tři roky (tedy tři roky jsem o tom věděla). A i když jsme se to snažili lepit, protože já ho velmi milovala a svým způsobem ho mám ráda i teď, už jsem mu nedokázala věřit. On se s dotyčnou "kamarádkou" jak ji nazýval stýká dodnes, ale jinak je sám a já už s jiným partnerem. Prostě, nedá se to úplně odpustit. Vždycky se to někde znovu ukáže, i když třeba v afektu.
17. Květen 2005 - 22:01
Obrázek uživatele Návštěvník
uma (anonym)
Podle toho jaká nevěra.Jednorázový ulet typu:ožral,zhulil a bezvědomí o...a ráno se vyděsil,se asi odpustit dá,ačkoli to bude stát skřípění zubů a bezesné noci,ale citovou a dlouhodobou?Za sebe říkám,že ne.Já bych to nedokázala a ani bych takového už nechtěla-proč taky..Leda..kdybych na tom měla hlavní vinu,že jsem na něj kašlala a on by ji nemiloval,byla jen flastr a skutečně by to ukončil-hned v ten moment.Tak to bych asi za pomoci psychoterapeuta možná vydejchala..ačkoliv má ješitnost,no nevím nikdy co ona uděla..ale spousta lidí to dokazala-ovšem s pomocí odborníků to lze daleko lépe.A musí oba chtít.Mileno a on s ní spí i v této době?Vesele v tom pokračuje?
17. Květen 2005 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenik (anonym)
Ahoj,jestli mě podváděl v zahraničí, vůbec neřeším a nechci řešit. Za prvé jsem ho podvedla já tady a za druhé mu opravdu věřím a nehodlám se pitvat tím, zda oprávněně nebo ne. Důvěra je pro mě to důležitější. Věřím, že tam nic takového neudělal. Já jsem ho podvedla, když jsem se opila a už to nevydržela. Žádné city v tom nebyli a to jsem mu taky řekla. Náš vztah se kupodivu spíš zlepšil, začali jsme si být vzácnější a asi dva měsíce potom se zasnoubili. Je blbé, že to takhle narovinu říkám, ale asi pomohlo, že zažárlil. Ale už bych to nikdy, NIKDY, neudělala, protože za tu ránu někomu, koho milujete, to nestojí.
17. Květen 2005 - 22:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Ahoj díky všem za reakce. Umo já právě nevím, jak to je dál. Mám pocit, že s ní nespí,ale ani to uplně neukončil, protože říkal,že na něj útočíme obě. Že on chce mě,a že se vyhýbá kontaktu s ní, ale že nechce, aby ho ona nenáviděla.Myslím si, že to ho stejně nemine,protože jedna z nás ho nenávidět určitě bude. Ona mně nebere samozřejmě telefon, ale už jí asi napíšu ať ho nechá napokoji, protože já jí ho dobrovolně nedám. Už jsem se rozhodla, že prostě budu bojovat. Vím, že se mně vysměje,ale třeba se projeví taková jaká opravdu je před mým manželam.
18. Květen 2005 - 9:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Mileno, chápu, že chceš bojovat, ale nebojíš se, že tím, že ji budeš přesvědčovat, ať ho nechá, vznikne efekt "spiklenci"? Tvůj boj by mohl mít i ten následek, že je to spíš semkne k sobě (píšu to proto, že tohle se stalo kamarádce). Pokud nebude chtít vztah k milence ukončit tvůj manžel, tak ho stejně nic nepřesvědčí. A ta dotyčná - je pěkné, že jí nechce ublížit, ale snad věděla, že je ženatý a že to nese svá rizika... Já ze svého okolí vím, že výčitky, boje, přesvědčování milenky mělo v 90% případů opačný efekt. Zabralo spíš to, když byla manželka aspoň naopko lhostejná, začala se mnohem víc zajímat o sebe, vylepšovat svůj život, scházet se s kamarádkami. To je totiž ten trapný efekt vztahů: když po něm hoříš, utíká od tebe, když jsi lhostejná, baží po tobě.
18. Květen 2005 - 10:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Ještě poznámka. V posledním čísle časopisu Marianne je zrovna článek o nevěře. Není to teda nic hlubokomyslného, ale nad čtením jsem si uvědomila, že by asi ten podvedený člověk vždycky měl zapřemýšlet proč se to stalo: málo komunikace, věnovala jsem jen dítěti... Bohužel někdy si taky musí připustit, že všechno bylo tak perfektní (měl mladou krásnou ženu, tři děti, dům, auto, dobrou práci), až v tomto případě chlapa prostě začalo pálit dobré bydlo. Ach jo, no je to fér?
18. Květen 2005 - 10:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Yvonne (anonym)
Spravne Terezo...kdybys zacala "bojovat", tak se ti kazdej vysmeje, vcetne tvyho manzela, budes vypadat jako hysterka a zarliva stihacka...co kdyby sis jakoze nekoho nabrnkla ty? At zarli on, a pokud se ukaze, ze je mu to jedno, tak o tebe fakt nestoji a ty by ses nemela ponizovat tim, ze mu budes nutit lasku. Ja nechapu proc zensky resej neveru brecenim v koute (tak jsem takova byla, nevery jsem okusila azaz) ale pak jem si rekla, noco, taky se najde chlap, kteryho bych zajimala a takovy randicko, ze kteryho nic nekouka, ale doda vam sebevedomi vam pomuze koukat na to s nadhledem. Vite, ze je o vas taky zajem a co s clovekem, kterej na vas jen parazituje? Hnete se o dum dal, a jeto. Asi to je dost tezky po 25 letech manzelstvi a to je prave duvod, proc te podvadi opakovane. Je si s tebou jisty. Ukaz mu, ze i ty mas svou velkou cenu a muzes se na nej kdykoliv vyprdnout (i kdyz nemuzes, ale aspon to hraj), pak si chlapec dobre rozmysli, jestli chce kvuli jeho choutkam znicit vas vztah.
18. Květen 2005 - 10:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
No ono se to doslalo do fáze, že on je s nervama uplně nadně. Když jsme spolu začali chodit trvalo mu asi 3 měsíce než mně řekl, že mě miluje. Před tím jenom mám tě rád. Hodně to totiž rozlišuje. Vzali jsme se po pěti letech, z toho tři jsme spolu žili. Vím, že mám na tom taky kus viny,protože to není nikdy jenom z jedné strany, tak bych mu paradoxně chtěla pomoct. Měl hodně práce a starostí s firmou a já mu nadávala, že jsem na malýho sama. Byla jsem těhotná a po porodu krvácela 2 měsíce, tak jsme se ani pořádně nemilovali. Řekl mně, že mu chyběla vášeň,a že jsem mu pořát nadávala. Já to vím. Ale na druhou stranu hormony udělaly taky svoje. Když jsem potom 10 měsíců kojila a měla asi po dvou hodinách klid tak na půl hod. prostě jsem zuřila, že jsem na to sama. Teď jsem ve fázi, že druhý dítě v žádným případě už nechci. Přemýšlela jsem, že bych konečně začala taky někam chodit, ale jsem tady uplně sama. Kvůli němu jsem se přestěhovala 180 km daleko a nemám tady žádnou opravdovou kamarádku(hlavně svobodnou, která by někam mohla chodit). Moc ráda bych mu naoko ukázala, jak to bolí, ale nevím jak, protože žádnýho chlapa neznám a na diskotéku sama nepůjdu.
18. Květen 2005 - 11:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Optimistka (anonym)
Ahoj Mileno,sama jsem s tímhle bojovala 2 roky, od zděšení přes výčitky, hraní si na vyrovnanou hrdinku, pak už jen zdeptanou hyterku s dvěma dětmi a snahou o to, abych vydržela všechno, jen aby neodešel. Za tou, kvůli které se to stalo sice neodešel, ale za další už ano. Propadla jsem se až na dno, nevěděla co dál a chtěla opravdu umřít, ale pak jsem začala myslet na sebe a děti, zamakala na sobě a jsem ráda, že ho nemám. Už bych o něj nestála, když vidím, za co mě vyměnil, tak mu to ze srdce přeju a nelituji toho, že jsem rozvedená. Tím, že jsem mu dovolila skoro všechno jsem ztratila cenu nejen pro něj, ale i pro sebe, takže jsem se musela najít. A pokud o toho tvého ta kamrádka bude usilovat, on bude muset něco řešit, a pravděpodobně to bude chtít nechat na vás ženských, aby měl klid. Tohle je bohužel pro chlapy tolik typické slabošství, takže buď nekompromisní, řekni, že když nechce ubližovat jí, ubližuje Tobě a tím i synovi a postav ho před hotovou věc, jak se dle Tebe věci mají. Protože jinak do toho můžete zabřednout na dost dlouho a to svinsto kolem nevěry se prostě většinou odpustit nedá.
18. Květen 2005 - 11:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenik (anonym)
NO jo, ale teď už mu přeci nenadáváš ani nekrvácíš. Takže teď už by to byla jen blbá výmluva. Víš, to, o čem jsem tu psala já, je něco jiného. U tebe jde, narozdíl ode mě, o dlouhodobou nevěru a to bych zase netolerovala. Holky ti ale raděj dobře. Zajdi si ke kadeřníkovi, krásně se nalič, navoň a až manžel přijde z práce, jdi se bavit. Ne s chlapama (oplácet stejnou mincí není fér), ale třeba s kamarádkou - to on nemusí vědět. Nedělej žádné scény, té milence nepiš, spíš to měj na háku. Bav se a nech ho být. Potřebuje vidět, že dokážeš žít i bez něj. Vím, bude to těžké, ale za pokus to stojí. Nemyslíš?
18. Květen 2005 - 11:34
Obrázek uživatele Návštěvník
keparu (anonym)
Nazdar Milo,ja byt tebou, najdu si nekoho jineho, a nebo se smirim s tim, ze proste nekoho ma. Pokud ti byl neverny jednou, tak se to muze stat znovu. Proste se to stava v pripadech, kdyz uz jedna osoba z paru neni zamilovana takovym zpusobem, aby odmitla nabidky jinych lidi, je jedno, zda je to chlap nebo zenska, ikdyz se rika, ze chlapi jsou k tomu nachylnejsi. I kdyz faktem je, ze pokud po chlapovi vyjede nejaka zenska, ktera se mu libi, tak zpravidla neodmita, pokud tedy opravdu neni tezce zamilovany do sve pritelkyne. Ve vasem pripade to uz proste je tak, ze te tvuj mily nemiluje dostatecne, aby podobne nabidky odmitl. Da se to taky resit tim, ze nad tim privres oci a delat ze to nevidis a casem jeho cit k te holce vysumi, a nebo mu budes zahybat taky. Vzhledem k tomu, ze mate dite, tak rozvod neni optimalni, ale to je na tobe. Hodne stesti.
18. Květen 2005 - 11:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Já děti nemám, ani porod za sebou...takže nebudu v tomto směru moc radit. Ale hlídala jsem sama týden jedno hyperaktivní dítko, takže mám aspoň matnou představu, že ho mít doma pořád...no vždyť víte.Ty to nemáš jednoduché, ale ve vlastním zájmu bych si i teď nějaké ty kamarádky začla hledat. Není u vás třeba nějaké mateřské centrum - u nás jo, podle ségry moc dobré zařízení. Manžel toho má asi v práci taky dost, na druhé straně, starost o malé dítě, k tomu ještě se zdravotníma komplikacema, to je 24 hodinová směna! Nedáš mu občas aspoň na hodinku dvě dítě na hlídání a prostě nezmizíš aspoň okouknout výlohy? Má tu zkušenost starat se sám o dítě?Mileno, ty nejsi žádná chudinka, i když si teď musíš asi připadat pěkně zdecimovaná. Snažím se pochopit chlapy - jejich stresy v práci, chtějí zabezpečit manželku a dítě, k tomu je u nich sexuální touha v mládí větší než u žen, manželka po porodu, mění se jí hormony... Na druhé straně, musím se nás žen zastat. Proboha, on je přece DOSPĚLÝ! Je tak těžké pochopit, co se s ženou po porodu děje? Že nemůže za to, že jí příroda nadělila určitou dávku hormonů, která asi nejspíš slouží i k tomu, že se dočasně soustředí na opatrování malého tvorečka? Navíc krvácet dva měsíce potom - o tom by u mě nebyla žádná diskuze, že nebude sex (teda pohlavní styk), když krvácím, asi to bolí nebo to je aspoň nepříjemné. Prostě nemůžu si pomoct, skutečně dospělý muž by podle mě tohle měl zvládnout, pochopit, že dítě chtěli a je normální, že se žena na něj soustředí, že se změní, že to nedělá schválně. A když jsme u toho, je pochopitelné, že jim chybí sex, starý život, ale proč muži často jen mlčí, chodí kolem a pak to řešeí nevěrou? Mě přijde, že je to pohodlné a sobecké. Je opravdu tak těžké nenápadně manželce pomoct s drobností, najít hlídání na tři hoďky, jít se projít do parku??? Prostě když ona má mysl u dítěte, tak když mi to vadí nebo cítím, že se odcizujeme, tak s tím něco udělat.Promiňte, hrozně jsem se rozkecala a rozohnila, ale vidím to kolem sebe, a přijde mi to nefér!
18. Květen 2005 - 11:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Leníku ráda bych někam šla, ale fakt nevím kam, když jsem bez kamarádek. Ke kadeřnici chodím celkem pravidelně a dokonce jeho kamarádi mu řekli, že mně to sluší, a že se za mnou otáčeli. V tom to nebude, protože ona není nic moc. Mám pocit, že se do toho prostě hodně zamotal a neví, jak z toho ven. Věřím, že ji fakt nemiluje, ale neví jak to ukončit. A taky mám pocit, že ho deptá tím, že se zabije. Hrozně mě mrzí, že jsem jí neplivla do "ksichtu".
18. Květen 2005 - 11:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Než jsem odpověděla jsou tady další příspěvky. Terezo moc díky, že má někdo stejný názor jako já. Taky mě mrzí, že to semnou neřešil a podlehl. Když se s ní seznámil domluvili se na kafe a do druhýho dne si to rozmyslel. Ona si ho ale našla a udolala. Což bohužel u chlapů je asi opravdu jednoduchý. Začal s ní spát až za půl roku(3 dny před mým porodem) a pak už ho nepustila.
18. Květen 2005 - 12:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Uuups, tak dokonce před porodem...No, a co říct na adresu opět (aspoň věkem) dospělé ženy, která má poměr s ženatým dítětem a vyhrožuje sebevraždou?!!! Dovoluju si říct, že i kdyby ji spáchala za těchto okolností-opustil ji milenec, je to jen a jen její problém a vina.Bohužel v tomto světle se mi tvůj muž jeví jako typický nerozhodný slaboch. Muži vesměs nemají rádi manipulaci a intriky žen, ale pokud se nemá k řešení...čeká, kdo to za něj vyřeší. V horším případě mu to tak vyhovuje anebo nemá dost síly v rámci své lásky k tobě a manželství prostě něco obětovat. Já bych mu na tvém místě (to je ale fakt JEN můj názor) prostě klidně řekla asi to, že pokud chce mít tebe, fungující rodinu, musí pro to něco udělat, něčeho se vzdát - tedy skončit vztah s milenkou. Hotovo tečka. P.S. Mluvili jste před svatbou o nevěře, zda si ji tolerujete nebo ne?. My s přítelem, když to začlo vypadat, že budeme společně bydlet a žít, jsme se dohodli, jak dáme dohromady finance na nájem, bydlení, jak si náš vztah každý představuje. A shodli jsme se, že nevěra do něj nepatří a je to prachsprostá zrada. On tehdy řekl: chci v životě něco dokázat, něco vybudovat, a vím že s tebou to půjde a navíc to bude fajn, bude nám spolu dobře. Tak chci prostě vědět, jestli to taky bereš vážně, protože snažit se pět let a pak zjistit, že pro druhého to bylo jen tak, to pro mě nemá cenu. Takže jsme se dohodli, co kdo chce, jaké má představy a je mezi náma jasno. Nevěra u nás znamená něco podobného jako nestarat se o dítě nebo místo zaplacení nájmu jít do herny...
18. Květen 2005 - 13:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Přesně tak jsem mu to řekla. Že vím, že není můj majetek, ale že se dělit o něj s jinou nedokážu. Tak jestli chce mě, tak to musí ukončit. Zdá se,že na tom pracuje, ale pomalu a já začínám z toho šílet. Docela mně dokazuje, že opravdu chce mně,ale tím, že nechce,aby ho nenáviděla to protahuje až moc.Když jsme se seznámili říkal,že až se ožení tak to bude navždy. Že by se nikdy nerozvedl, že by to musela udělat ta žena. A nevěra pro něj nepřipadala v úvahu. Taky proto jsme se brali až za pět let a mysleli jsme si, že už se dokonale známe, a že chceme spolu být celý život. Když jsem s ním začala měl za sebou v sexu jen 2 jednorázový známosti. Já nejsu v sexu žádná hvězda, která to musí mít každý den zato on by mohl několikrát denně. Ale to věděl už před svatbou. Tak nevím,jestli to na něho přišlo až po třicítce a musel si ulevit. Vždy jsem na něm oceňovala, že je férový a myslela si, že je opravdu nejlepší muž do života. Jako táta je úžasný a musím uznat, že i jako manžel, až na tuto strašnou chybu. Vždy jsem mu v otázce nevěry věřila a on moc dobře ví, že já bych mu to nikdy neudělala. Vždy mně říkal, že já kdybych si našla někoho jinýho, tak bych odešla, že já bych nemilovala dva muže najednou a v tom má pravdu.Proto když už miluji nedívám se po jiných(a to jsem měla několik návrhů. Dokonce před naší svatbou mně jeho kamarád prosil, abych si ho nebrala a vzala si ho).
18. Květen 2005 - 16:01
Obrázek uživatele Návštěvník
uma (anonym)
Mileno,ty musíš dosáhnout toho,aby mu ona lezla na nervy:ONA LEZLA NA NERVY.On musí být v takové situaci,že bude za tebou utíkat,aby měl konečně klid.Jsam z rodiny,kde otec matku podváděl a jedna věta mi utkvěla,když se ho ptala,proč leze za jinejma odpovídal:já chci mít klid,konečně chci mít klid!!!!Má matka je velmi hysterická osoba a táta by býval šel světa kraj pro KLID!A nejen on-všichni chlapi.Nesnášejí hádky,rýpání,dusno,výčitky,citové vydírání-nech toto na té liáně,co po něm lozí.
18. Květen 2005 - 16:15
Obrázek uživatele Návštěvník
uma (anonym)
Ona se odrovná sama:-))
18. Květen 2005 - 16:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Tereza (anonym)
Tak to vypadá, že to byl spíš úlet, a pokud jak píšeš, je manžel jinak dobrý otec i partner, určitě stojí za to neházet flintu do žita. Měj prostě ten rozhodný postoj - buď ona nebo já - a třeba mu i řekni, že dotyčná se s tím musí vypořádat, měla-li poměr se ženytým, musela počítat s problémy, ne? Víc nic, asi už nemá cenu to rozebírat. Je na něm, aby ti ukázal, že to myslí vážně, a ty k němu ztracenou důvěru získáš taky až časem ná základě jeho chování, ne řečí. Přeju vám, ať to vyjde, ne jen kvůli dítěti, i kvůli vám. P.S. A nezapomeň myslet na sebe.
18. Květen 2005 - 16:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Milena (anonym)
Holky děkuji Vám moc, moc,moc. Umo ještě mně prosím poraď,jak mám docílit, aby mu lezla na nervy? Ikdyž mám pocit, že ho teď pořádně deptá, jak chce být s ním a on chce být semnou.
18. Květen 2005 - 16:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Yvonne (anonym)
no, tak takhle to presne nech - sorry, nechci odpovidat za Umu, ale neda mi to. Jestli vis, ze ho depta, tak je to na spravny ceste (moje mama dokazala tatu pretahnout k sobe po tech 13 letech prave jejim vlaznym pristupem, ale ja bych 13 let necekala, to bych si narazila jinyho). Jinak vymlouvat se na krev po porodu, co je to za primitivnost? Chlapi by si meli zkusit rodit, aby vedeli, co to je...das zivot novymu cloveku, to by melo bejt podstatny, ne? Krvaceni po porodu je normalni vec a ten kdo si na to stezuje je teda nehoraznej sobec...nechce si uvedomit ten maraton, kterym jsi prosla???
18. Květen 2005 - 18:11
Obrázek uživatele Návštěvník
uma (anonym)
Raději si uřízni jazyk,než abys mu něco vyčítala a tlačila na něj.Bude to strašně těžké,já vím,sama mám přerostlé ego a neumím se ovládnout,ale když jde opravdu do tuhého,tak jsem to dokázala..stačil týden a bylo to.Ale to neznamená,že pak své chování obnovíš-to by hodně rychle utíkal zpátky.Zkus se vrátit tam,kde to bylo,než krize začala a třeba si i sama napiš na papír,které jeho reakce jsou opravněné a kdy ty jsi to přehnala a kdy byla tvá reakce v pořádku.On si vybral tebe pro život a chlapi jsou v tomto stabilnější než my-my se zamilujeme a pálíme mosty oni to nedělají.A to je karta,se kterou budeš hrát.Milenka odloudí od rodiny v podstatě jen výjímečně.Ona jistě o tobě pořád mluví a uráží tě:to ty nesmíš!Vůbec se o ní nezminuj-on by ji totiž začal bránit a jeho cit k ní by to posilovalo.Prostě ona neexistuje-je to jasné?Až přijde domů zase kdovíkdy,tak na to nereaguj.Vůbec-normálka:chceš k těm bramborám salát?A musí ti to slušet!!!Já mám ted vztah v pořádku a nenapadlo by mě si před ním vzít tepláky!Nic nezkazíš.když si najdeš číslo na psycholožku,která se zabývá manželskými problémy a v rámci terapie pořádá skupinu-můžeš tam chodit a moc ti to pomůže a nejdeš tam opravdové kámošky,jelikož už jsou silnější a ví co je problém,opravdová bolest..a co třeba nějaké cvičení?kurs keramiky,nějaká tvůrčí činnost,kde mají holky čas mluvit a vyměnit si čísla?Já žila stejně daleko uplně ve stejném věku dítěte-vím co je samota...Ty se musíš pro něj zase stát tou kamarádkou,za kterou běží,protože je mu u ní nejlíp na světě.Představ si,co dělá ona-není to těžké-vyhrožuje,brečí,je protivná,nadává na tebe a až vypadne z role,tak začně nadávat i na dítě-to bude její konec..opravdu neboj,ona se znemožní velmi rychle,protože ty se ted do ní vžiješ a budeš dělat pravý opak toho co ona.A nejdůležitější:at ti to bude sebeodpornější,až manžel bude chtít na to s tebou skočit,tak si odpust jízlivé poznámky a nemysli na tamtu(ta vášen už je tam stejně po smrti)a předved mu,jak vypadá rodeo-už za ní nepůjde...A než bys mu měla psát sms a jí taky,raději ten bazmek hod do vody-já to udělala,vážně-tenkrát..
18. Květen 2005 - 18:29

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama