435 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Typ (anonym)
U nás v baráku se oběsil na půdě bezdomovec tak rychle ze po čtvrthodině co ho našli tak bylo po něm takže rychlý to určitě je
29. Únor 2012 - 16:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Foxy (anonym)
Tak to dopada pri uskrceni..."D", máš chybné informace. K úplnému sevření krkavic stačí i mnohem menší síla než ta, kterou dá váha volně visícího těla. Navíc tlakem škrtidla na krkavice (specielně na sinus caroticus) dojde k prudkému snížení krevního tlaku a v extrémním případě až k srdeční zástavě. Příčinou je baroreflex (baroreceptorový reflex), což je mechanismus sloužící k akutní regulaci krevního tlaku. Jedná se o autonomní reflex, je zprostředkován místními snímači krevního tlaku neboli baroreceptory a autonomním nervovým systémem. Tlak na krkavice je tímto systémem vyhodnocen jako extrémní nárůst krevního tlaku a reakce systému je proto též extrémní. Proto i u nedokonalého oběšení nastává bezvědomí během jednotek vteřin, rychlostí je to srovnatelné se srdeční zástavou. Vnější projevy dušení pak již probíhají bez účasti vědomí věšeného, ať již se projevují jakkoliv dramaticky. Potřeba "lámání vazu" při věšení je jen staletí se táhnoucí blud, založený na naprosté neznalosti fysiologických mechanismů v těle. Naopak, nebezpečný je již tlak škrtidla odpovídající váze pouhých kilogramů. Proto byly fatální i případy, kdy k oběšení došlo vsedě, tím je i pouhé experimentování se smyčkou kolem krku zrádné.
29. Únor 2012 - 21:06
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
"D", máš chybné...Na anglicke Wikipedii (http://en.wikipedia.org/wiki/Suicide_by_hanging) udavaji ponekud odlisne informace a jsou podstatne mene kategoricti. Je pravdou, ze k obeseni uskrcenim je potreba jen zlomek telesne hmotnosti prumerneho cloveka, nic vsak nepotvrzuje tezi, ze pouhe jednotlive vteriny jsou vzdy dostatecne k navozeni bezvedomi. K uskrceni dochazi v zavislosti na ruznych faktorech ruznymi mechanismy, a v nejhorsim pripade muze dojit i ke zdlouhavemu uduseni v dusledku zablokovani trachey. Pokud pak jde o aplikaci vetsi padove vysky za ucelem rozruseni michy, nadale se tak popravuje napriklad v Singapore ci Iraku, a jeste historicky nedavno se tak cinilo napriklad i ve Velke Britanii ci USA. Rovnez nacistickym pohlavarum odsouzenym k smrti v Norimberku 1946 byl zlomen vaz, spise nez aby byli uskrceni. Lamat vaz pri poprave ci sebevrazde obesenim tedy jiste neni potreba, ale je to s nejvetsi pravdepodobnosti mene bolestny a jistejsi postup nez strangulace.
29. Únor 2012 - 21:54
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
"D", máš chybné... Dalsi problem bych tez videl v tom, zda upadnuti do bezvedomi nutne znamena konec jakychkoli mucivych stavu pro veseneho. Jako laik si tim nejsem tak zcela jisty. Formou bezvedomi (aspon jsem se tak ucil na zakladni skole) je napriklad i spanek. A spanek, jak znamo, lze z neurofyziologickeho hlediska delit na vicero typu co do prevazujici mozkove aktivity. Navic, evidentnim prikladem spatneho prozivani ve stavu spanku jsou napriklad desive sny. Lide si v nich nekdy dokonce uvedomuji, ze sni, a pokouseji se s vetsim ci mensim uspechem procitnout. S ohledem na tyto okolnosti si rovnez nejsem zcela jisty, ze jakmile se popravovany ci sebevrah dostane na opratce do stavu bezvedomi, automaticky to znamena i konec jeho utrpeni.
1. Březen 2012 - 17:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Foxy (anonym)
Dalsi problem bych tez...Fajn. Rozdělím svou odpověď pro přehlednost na několik samostatných částí. Napřed to, jak oběšení vypadá zvnějšku, pak k tomu, jak vypadá z hlediska vnitřních pocitů věšeného. Je takovým všeobecně zavedeným a protivným zvykem uvádět své vlastní plky nějakým hlubokomyslným citátem. Učiním tak i zde, hlavně proto, že čeština 19. století má svůj nesporný půvab. - - - Ottův Slovník naučný: Oběšení jest udušení strangulací (t. j. sevřením hrdla), provedenou tím způsobem, že se kol hrdla přiložená klička škrtidla (provazu, motouzu, řemene a pod.), připevněného volným koncem na hřebu nebo jiném vyčnívajícím předmětě, zadrhne tíží těla a tak hrdlo sevře; k tomu není třeba, aby celá tíže těla působila a tělo úplně volně viselo; setkáváme se dosti často s oběšením, při kterém se nohy dotýkají země. Udušení nastává tím způsobem, že klička tíží těla zadrhnutá zdvihne jazylku a s ní i jazyk, kterýž se přitlačí k měkkému patru a vtlačí do dutiny hltanové, kterouž úplně ucpe a vchod do hrtanu uzavře. Při oběšení dostavuje se rychle bezvědomí, a to pro úplné sevření tepen krkavic (carotis), čímž jest zamezen přístup arteriální krve k mozku, a tím se poruší nejdříve úkonnost kůry mozkové; mimo to působí tu i mocné stlačení čivů (nn. vagi). V dalším průběhu má přerušený přívod kyslíku do tkaně mozkové a důsledné hromadění rozkladových látek v zápětí podráždění centra dýchacího v prodloužené míše (dušnost, mocné pohyby dýchací), křeče a pak obrnu a ochrnutí centra dýchacího, dechu ubývá intensity a konečně přestanou pohyby dýchací; srdce bije pak ještě po nějakou dobu, u člověka 2-8 minut, u zvířat ještě déle. Na mrtvolách oběšených, jejichž obličej jest buď bledý nebo mírně zsinalý (zřídka kdy temně siný), shledáváme, visely-li déle, skvrny posmrtné temně fialové (červenomodré), nejvíce vyznačené na dolních částech těla, někdy výronky krevní v kůži obličeje a ve spojivkách; na hrdle jest rýha od škrtidla, dle jakosti škrtidla a dle toho, v jakém stupni a jak dlouho tíže těla působila-více nebo méně hluboká, tvrdá, zaschlá, šeděhnědá, nebo měkká, zamodralá anebo bledá. Podle směru, jímž rýha hrdlo obmyká, rozeznáváme rýhu typickou a atypickou. Oběšení typické jest takové, při kterém odbíhá volný konec škrtidla od kličky na šíji, tu obmyká rýha přední plochu krku vodorovně, jest tu nejhlubší a probíhá šikmo vzhůru k záhlaví nebo k šíji; při o. atypickém sbíhají se konce kličky pod uchem, poblíž ucha nebo pod bradou. Na krku shledáváme mnohdy ve svalech (nejčastěji v kývači) vtlačeninu od škrtidla, ba i trhliny v povrchních vláknech svalových; někdy bývají chruplavky hrtanové (a to skoro výhradně chruplavka štítová, a obyčejně jen zadní rohy chruplavky této) a rohy jazylky zlomeny. Vnitroblána tepen krkavic (carotis) bývá natržena; velmi vzácným zjevem jsou trhliny páteře. Vnitřní nález neliší se hrubě od nálezu shledávaného při jiných způsobech udušení. V případech smrti oběšením jde skoro výhradně o sebevraždu; v království Českém jde v 50-51% všech sebevražd o oběšení (v královstvích a zemích v říšské radě zastoupených 44-45%); nejčastěji volí tento způsob sebevraždy muži (82-85% všech oběšených). Zřídka setkáváme se s oběšením nahodilým (hry dětí na "věšení" a j.). Velmi vzácné jsou vraždy oběšením; přihodilo se však častěji, že vrah, usmrtiv člověka, mrtvolu pověsí, aby vzbudil domněnku, že tu jde o sebevraždu. Najdeme-li oběšeného, jehož tělo jest ještě teplé, vykonáme pokusy oživovací tím způsobem, že, sejmouce jej opatrně, uložíme jej do polohy vodorovné, odstraníme škrtidlo, uvolníme tísnící oděv, načež ihned zahájíme dýchání umělé (v. t.). - - - Tolik tedy značka Rg v Ottově Slovníku naučném.
2. Březen 2012 - 10:29
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Fajn. Rozdělím svou...V prve rade, jako clovek mene informovany, ktery jiz radu let nezije v Cesku, bych rad vyjadril svoje poteseni z faktu, ze Ottuv slovnik naucny uz je mozne prohlizet i online. Precejen je to pokladnice cistounke, seriozni vedecke cestiny. Dosud vsak nevim, zda si dobre rozumime. Mym zamerem v teto diskusi nikdy nebylo podcenovat nebezpecnost jakychkoli pokusu o strangulaci, nybrz diskutovat strangulaci z hlediska jeji vhodnosti jakozto suicidialni metody - tedy z hlediska toho, do jake miry je strangulacni veseni schopno privodit co nejjistejsi a co nejmene bolestnou smrt. Z tohoto uzkeho hlediska nazirano, i nadale tvrdim, ze pokud bych se nekdy rozhodl k ukonceni zivota vlastni rukou, zvolil bych k tomu jinou metodu nez strangulaci provazem. Uznavam, ze jsem se vyjadril ponekud nepresne ohledne toho zdlouhaveho uduseni v dusledku zablokovani trachey - to nastava u fatalni strangulace provazem pravdepodobne velmi casto (respektive vzdy nebo temer vzdy, nedojde-li predtim k srdecni zastave jiz v dusledku tlaku na krkavice a tebou popsaneho baroreflexu). Co jsem ve skutecnosti minil byla moznost, ze v dusledku nestastneho umisteni smycky (ci kvuli nevhodnym vlastnostem skrtidla) vubec nedojde k tak velkemu tlaku na krkavice, aby byl spusten baroreceptorovy reflex. V takovem pripade muze byt duseni navozene zablokovanim trachey nejen pricinou smrti, ale predtim i pricinou bezvedomi, do nejz muze veseny upadnout za dobu podstatne delsi, nez jsou jednotlive vteriny. Anglicka Wikipedie prezentuje fyziologicke dusledky veseni (at jiz s malou, ci velkou padovou vyskou) timto zpusobem: A hanging may induce one or more of the following medical conditions, some leading to death: Closure of carotid arteries causing cerebral ischemia Closure of the jugular veins Induction of carotid reflex, which reduces heartbeat when the pressure in the carotid arteries is high, causing cardiac arrest Breaking of the neck (cervical fracture) causing traumatic spinal cord injury or even decapitation Closure of the airway Death erection http://en.wikipedia.org/wiki/Hanging#Medical_effects Povsimnete si, ze obeseni je zde pojato obecneji nez v Ottove slovniku, a ze je k moznym efektum zahrnuto i poskozeni michy (ci dokonce dekapitace), ke kterymzto efektum dochazi prave u vetsich padovych vysek. Co je vsak jeste dulezitejsi, je fakt, ze i v tomto clanku Wikipedie se uvadi, ze kazdy z moznych fiziologickych efektu obeseni muze byt navozen bud jednotlive, nebo v libovolne kombinaci s nekterymi ostatnimi - dalsi duvod, proc bych ja osobne, pokud bych pomyslel na sebevrazdu, bud volil obeseni s padovou vyskou dostatecnou k rozruseni michy, nebo sahl po zcela jine suicidialni metode.
2. Březen 2012 - 11:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Foxy (anonym)
V předchozím příspěvku jsem nastínil vnější obraz oběšení. Popis je přes sto let starý, ale na přesnosti popisovaných skutečností to nic nemění. Ottův Slovník Naučný... Přestože toto líčení je již ze století předminulého, z hlediska pozorovatelského mu není co vytknout. I když vědecké poznání od té doby pokročilo měrou nebývalou, stisknu li někomu hrdlo dnes, projeví se to stejně, jako to probíhalo v časech našich prapradědů. To, co v Ottově Slovníku decentně zamlčeli (zřejmě pro možné mravní pohoršení) je to, že u mužů navíc dojde během tance na konci špagátu k mohutné erekci a poté k velmi prudké ejakulaci; a že i u žen jsou zjevné stejně silné známky erotického vybuzení. Věšený se k tomu navíc obvykle počurá i pokadí. Když si člověk představil, že bude donucen takto bezmocně tančit před zraky dychtivého publika, je jasné, proč lidé vznešení si vydobyli výsadu nebýt odpraveni tímto ponižujícím způsobem. - - - Ale máte velkou pravdu v tom, že pro věšeného jsou nejdůležitější jeho vnitřní pocity. Samozřejmě; skoro každý z nás ví jaké to je, když nemůžeme dýchat. Tyto své pocity si pak promítáme do toho, který se bezmocně zmítá v sevření smyčky. Je to tedy jen náš předpoklad, že věšený prožívá nekonečné minuty hrůzné agonie. Jenomže velmi málo z nás mělo možnost vyzkoušet si to na vlastní kůži; a ještě k tomu tím způsobem, aby se z náruče smrti vrátili zpět, a mohli podat svědectví, jaké že to je. Ti nemnozí nemohli sdělit, jaká je sama smrt. Mohli ale popsat to, jaké to je v její nejtěsnější blízkosti. Prožitek blízké smrti. Některým tento prožitek natolik učaroval, že se k němu vrací znova a znova, tak jako můra k jasnému světlu plamene. Vzniká u nich asfyxiofilní závislost... - - - Zážitek blízké smrti (Near to Death Experience, NDE) je fenomén, který se už dost dlouho těší všeobecnému zájmu. Je samozřejmě možné i metafysické vysvětlení tohoto prožitku. Mé poznatky mě ale spíš utvrzují ve fysiologickém a biologickém chápání NDE jako stavu změněného vědomí, velice podobného tomu, co dokáží psychotropní (psychedelické) látky. Zážitek blízké smrti je většinou těch, kdo se s ním setkali, popisován jako proces, který má několik rozlišitelných fází: - pocity vnitřního klidu a spokojenosti - pocit oddělení sebe sama od vlastního těla (Out of Body Experience, OBE) - pád do světa temnoty, spojený se zrychlujícím se pohybem v úzce ohraničených prostorových strukturách ("tunelový zážitek") - vynoření se v prostoru plného zářivého jasu ("vstoupení do světla") Takhle to vypadá prostě, ale jedná se o nezapomenutelný, ohromující, s ničím neporovnatelný prožitek. - - - Asfyxiofilický přístup k NDE: Je li mi odepřeno dýchání, nastávají ve mně velice záhy tyto procesy: 1) Hyperkapnie (nadbytek kysličníku uhličitého, CO2, který nemohu vydechnout, a který se tak v mé krvi hromadí). Dýchací směs obohacená CO2 při pokusech pravidelně vede k regulérním projevům NDE, jako je prožitek pocitu oddělení od těla, puzení k jasnému světlu atd. Při těchto pokusech uvádějí lidé různých typů osobností podobné zážitky, což ukazuje, že se jedná o společnou neurologickou příčinu. (Je vysoce pravděpodobné, že na vyvolání těchto jevů se podílí blokáda NMDA receptoru. Co to ono NMDA je, uvedu dále.) 2) Hypoxie (nízký obsah kyslíku, který nastává proto, že se nemohu nadechnout čerstvého vzduchu). Úvaha, že by nízký obsah kyslíku mohl napomáhat vzniku zážitků blízkosti smrti, je často odmítána, protože pokusy, při kterých byl obsah vdechovaného kyslíku pomalu snižován, vedly spíše k duševnímu obluzení než ke stavu připomínajícímu NDE. Nicméně tyto pokusy zjevně nejsou uspokojivou reprodukcí dějů jako při například srdeční zástavě, oběšení či prudkém dušení, které jsou naopak pravidelně provázeny NDE a zjevným mohutným všeobecným vzrušením. Zde je prvý rozpor. Všeobecná shoda ale panuje v tom, že nedostatek kyslíku má rychlý devastační účinek na mozkové buňky. Nové výzkumy navíc ukazují, proč tomu tak je. Bylo totiž prokázáno, že hypoxie způsobuje excesivní uvolnění neurotransmiteru glutamátu s výslednou otravou a následnou smrtí buňky. Tomuto jevu, kdy buňka umírá na přemíru vzrušení, se říká excitotoxicita. Co je ale zač, ten glutamát a ono podivuhodné NMDA? Převládající většina velkých neuronů v mozkové kůře používá jako neurotransmiteru (chemického posla mezi buňkami) specifickou látku, excitační aminokyselinu nazvanou glutamát. N-metyl-D-aspartátové (NMDA) receptory patří do skupiny ionotropních glutamátových receptorů. Společně s dalším podtypem glutamátových receptorů - AMPA/kainátovým receptorem zprostředkovávají rychlý synaptický přenos na většině excitačních synapsí v centrální nervové soustavě. Kainát je neuroexcitační látkou, kainátový receptor má glutamátové vazebné místo a iontový kanál, který obsahuje další (barbiturátové) vazebné místo Ale zpět ke glutamátu. Tato chemická látka má v mozkové kůře, zejména v jejích frontálních i temporálních lalocích a v hippocampu, ústřední důležitost při přenosu vzruchů. (Hippocampus je vývojově velice stará struktura ve středním temporálním laloku, která se rozhodujícím způsobem podílí na procesech paměti, emocí a integrace podnětů z mnoha částí mozku.) Glutamát tedy hraje životní roli ve všech kognitivních procesech týkajících se mozkové kůry, včetně myšlení, paměti a vnímání. Ale když je ho přespříliš, stává se jedem. Receptor, to je takové chemicky definované místo, které je svou strukturou přizpůsobené určité skupině jiných chemických látek, kterým se říká přenašeče. Něco jako klíčová dírka. Dostane li se patřičný přenašeč k příslušnému receptoru, zacvakne do něj jako klíč do zámku - a začnou se dít věci. NMDA (N-methyl-D-aspartátový) receptor je rozsáhlá struktura s několika "přistávacími místy" pro "neurochemikálie"; a je taky kanálem, kterým mohou do buňky vstupovat ionty. Při zmínce o celé této struktuře se často používá termín "NMDA receptor", ačkoliv přísně vzato vazebné místo pro NMDA (které je také vazebným místem pro glutamát) je jenom jedna jeho část. Receptor ale může přijmout i úplně jinou látku než tu, pro kterou byl určen, stačí, když ona látka má na vhodných místech své molekuly umístěné příslušné části specifických struktur. Je to jako když je do zámku vsunut šikovný paklíč; přestože vypadá úplně jinak, dokáže zámek odemknout. Takovýmto paklíčem, falešným neurotransmiterem, je například droga. Tolik tedy pro přehled. - - - Ale zpět k těm životním situacím, kdy se náhle přestane dostávat životodárného dechu. Z výše řečeného by mělo vyplývat, že veškeré hrátky s dechem, a cesty za hranu vědomí zejména, by měly vést k rychlé devastaci mozkových buněk, a v důsledku toho k rychlému a nezvratnému zblbnutí těch, kteří takové hrátky se smrtí praktikují. Skutečnost je ovšem jiná. Lidé, propadlí asfyxofilii, dokáží tuto svou zálibu provozovat dlouhé roky, aniž by se to nějak výrazně projevilo na jejich duševních schopnostech. A nejsou to jen jednotlivci, znám desítky takových případů. Musí tu zjevně být cosi, co právě v této specifické situaci mozkové buňky nějakým způsobem chrání. Vysvětlení tohoto paradoxu by mohly dosti nečekaně naznačit nedávné výzkumy týkající se ketaminu. - - - Ketamin je rychle a krátce působící anestetikum. Jeho hvězdná hodina nastala během vietnamské války v šedesátých letech minulého století, kdy byl využíván skutečně ve velkém rozsahu. Ketamin ale není jen tak obyčejné anestetikum. Ketamin je totiž hlavně halucinogenní, "disociativní" anestetikum. Při anestezii ketaminem je pacient natolik "disociovaný" a svým duchem "oddělený od svého těla", že je možné provést požadovanou chirurgickou proceduru, kterou je pacient schopen sledovat coby "nezůčastněný divák". Tento stav je zcela odlišný od "nevědomí" narkózy vyvolané běžnými anestetiky. Zato je velice podobný tomu, co lze prožít například v důsledku zoufalého boje o dech; je to totiž nefalšovaný zážitek blízkosti smrti. Tuto podivuhodnou vlastnost ketaminu celkem nověji důkladně probádal doktor Karl L. R. Jansen, a výsledkem byla práce nazvaná "Použití ketaminu k vyvolání zkušenosti blízkosti smrti". Nemá smysl jí tady rozebírat celou, i když je sama o sobě velice zajímavá. Ale je v ní možno najít detail, který by mohl mít pro ty, kteří hledají odpověď na otázku původu terminálního prožitku dost velký význam. Tedy pár úvah založených na myšlenkách oné práce; a opět se vše bude točit kolem onoho nešťastného glutamátu: Glutamát má excitační vlastnosti. Pokud je glutamátu nadbytek, jsou neurony nadměrně stimulovány a procesem nazývaným "excitotoxicita" odumírají. Při tomto procesu zůstává iontový kanál, se kterým je spojen NMDA receptor, příliš dlouho otevřen. Ionty a voda se řinou do buňky, která následkem toho praská. Toto je mechanismus smrti neuronu při nízkém obsahu kyslíku.. .. NMDA (N-methyl-D-aspartátový) receptor je rozsáhlá struktura s několika "přistávacími místy". Jedno z těchto "přistávacích míst" je vazebné místo pro ketamin a PCP (fencyklidin) a nazývá se PCP receptor. (Ketamin zde funguje jako onen "paklíč".) Blokáda PCP receptoru zabraňuje smrti buňky excitotoxicitou právě proto, že vazebné místo pro PCP se nachází v tomto iontovém kanálu. Ketamin se na toto místo váže (zhruba se dá říci, že iontový kanál dočasně ucpává), a tak při těchto extrémních stavech zabraňuje smrti neuronu i v situaci, která by ho bez této ochrany bryskně zabila. To ukazuje, že mozek nejspíš má své vlastní ochranné mechanismy proti nebezpečnému zaplavení glutamátem.. Tento ochranný, "anti-excitotoxický" mechanismus samozřejmě normálně nepracuje s cizí látkou, s
2. Březen 2012 - 12:32
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
V předchozím příspěvku...Musim smeknout pred tvoji literarni plodnosti. Jako laik mam pocit, ze nezavisle na tom, jakou mas formalni kvalifikaci, mas zrejme v dane oblasti jiste znalosti a zkusenosti. Nicmene, zkonfrontuji-li tve informace s mou oblibenou Wikipedii, dospivam k tomu, ze tva tvrzeni jsou patrne opet v nekterych pripadech prilis kategoricka. Prikladem je minimalne ona posmrtna erekce - a nekdy i ejakulace (ci u zen krvaceni z vaginy), coz jsou pruvodni jevy, ktere se vyskytuji jen u mensi casti obesenych (viz napr. http://en.wikipedia.org/wiki/Death_erection, http://pl.wikipedia.org/wiki/Erekcja_po%C5%9Bmiertna). Je-li mechanismem dane erekce navic priapismus, je spoustecem tlak skrtidla na mozecek ci michu; takovato erekce vsak nemusi byt spustena jen tlakem skrtidla, ale vyskytuje se nekdy napriklad i u zastrelenych ci jinak nasilne zabitych. Obecne je pak priapismus znamkou toho, ze centralni nervova soustava byla zasazena pomerne rychle, a ze tedy i smrt byla briskni (coz je konkretne v pripade obeseni samozrejme bezpecneji zaruceno rozrusenim michy nezli strangulaci). Pokud jde o tvuj popis neurochemickych mechanismu aktivovanych pri obeseni, ten je sice dosti slozity, ale domnivam se, ze i tak dostatecne nezohlednuje fakt, ze obesenim muze byt zpusobena smrt ne jednim, ale nekolika ruznymi obecne fyziologickymi mechanismy. Jinymi slovy, ponekud jinak to asi bude fungovat, pokud dojde k selhani srdecni cinnosti ihned po stisku krkavic, jinak, pokud sice dojde k baroreflexu, ale srdecni cinnost se hned nezastavi, jinak, pokud k baroreflexu vubec nedojde a veseny se jen udusi, a jeste jinak, pokud dojde k rozruseni michy, ci dokonce dekapitaci. A vubec bych se nedivil, kdyby i u jednotlivych vyse naznacenych kategorii byla znacna variance v prubehu techto neurochemickych mechanismu na individualni urovni. Z techto duvodu si trvam na svem, ze uskrceni provazem za vsech okolnosti nemusi byt "necekane vlidne", a bude-li to zaviset na mne, pro zbytek zivota (i pro jeho eventualni ukonceni vlastni rukou) si ja osobne vzdy najdu nejake jine zpusoby seberealizace, respektive sebenegace.
2. Březen 2012 - 18:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Foxy (anonym)
Musim smeknout pred tvoji...Ano, jisté osobní zkušenosti mám, protože NDE jsem si dost důkladně vychutnal "na vlastní tělo i mysl". Taky zatraceně dobře vím, jak chutná obrna dýchacího svalstva, kdy postupující paréza postupně a neúprosně ochromuje jednu jeho skupinu za druhou - skutečně hustý zážitek. A taky poučný, člověk se po tom všem na svět dívá kapánek jinak. Takže kdybych se někdy dostal do situace takové, že suicidum by pro mne bylo jediným řešením, pak by jemné sevření smyčky bylo mou přednostní volbou. Už bych totiž věděl, do čeho jdu - a známou krajinou se jde snáze a beze strachu z neznáma. "Zlomený vaz" a rychlá smrt? Snad pro vnějšího pozorovatele. Ale samo o sobě to znamená pouze okamžitou parézu veškerého svalstva celého těla, včetně dýchacího. Tak si zkus přestat dýchat, jak dlouho to vydržíš, než vše přebije touha znovu se nadechnout. Jenže ty nemůžeš... až do konce života už nebudeš schopen ničeho, ani posledního zoufalého vzepjetí svého vlastního těla... je to to, co sis představoval pod pojmem "okamžitá smrt"?
3. Březen 2012 - 9:47
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Ano, jisté osobní...Jestli tim chces rici, ze veseny s jiz rozrusenou michou muze mit pocit duseni, tak o tom bych dost pochyboval. Jednak dojde pri rozruseni michy k rychle zastave krevni cinnosti, a tim i prudkemu poklesu krevniho tlaku v mozku, ktery velmi brzy zpusobi bezvedomi. Navic, i kdyby (naprosto hypoteticky) k okamzitemu upadnuti do bezvedomi nedoslo - aby se mozek dozvedel, ze se telo dusi musel by byt nejakym zpusobem informovan, ze se v plicich kumuluje prebytecny oxid uhlicity, jehoz se plice nejsou s to zbavit. Jak by ale mozek mohl takovou informaci ziskat pres rozrusenou michu?
3. Březen 2012 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Jestli tim chces rici, ze...Ve druhem odstavci sveho predesleho prispevku jsem pochopitelne minil zastavu srdecni cinnosti. Vsem se za danou chybu omlouvam, podobne jako za jeden pripad trapneho neuziti ypsilonu u tech "fyziologickych mechanismu", zminenych v mem prispevku z 2/3/2012. Zda se, ze tema je natolik vzrusujici, ze se cloveku pri jeho diskutovani datluje do klavesnice s tak velkou vasni, ze je to az na skodu vyznamove i pravopisne akuratnosti...
3. Březen 2012 - 16:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Foxy (anonym)
OK, tak postupně: Srdce je velice autonomní systém. Má ztrojenou soustavu řízení činosti (pacemakery), takže stále tepe například i poté, co bylo knězem na vrcholu pyramidy vyrváno z hrudi oběti a ukázáno davům. Celková kontrola je pak prováděna prostřednictvím bloudivého nervu (n. vagus), takže není důvod pro to, aby přerušení míchy muselo způsobit okamžitou zástavu srdce. Centrum dechu není v plicích, ale v části mozku, která se jmenuje medulla oblongata Odtud jsou vysílány povely regulující dech. Při přerušení míchy jsou pouze "vysílány do prázdna". Ale vyhodnocování obsahu krevních plynů běží dál... a pokles hladiny kyslíku a vzrůst hladiny kysličníku (oxidu) uhličitého přitom přímo ovlivňuje veškerá mozková centra a vyvolává jejich bezprostřední reakci. Prožitek blízké smrti je proto hlavně vnitřní stav mozku, kde vzniká a probíhá i nezávisle na zbytku těla. Tož asi tak.
3. Březen 2012 - 19:29
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
OK, tak postupně: Srdce...Mas pravdu, ze jsou centralni chemoreceptory v prodlouzene mise. Pokud vim, snimaji pH, ktere je zavisle na koncentraci oxidu uhliciteho (respektive z nej pochazejici kyseliny uhlicite) v krvi. Je otazka, jak se muze vyvijet pH krve proudici do mozku v situaci, kdy srdce jiz dojizdi (byt treba neprestava pracovat uplne okamzite). Navic, prudka zaporna akcelerace tela na konci jeho volneho padu zrejme zpusobi i zavazna vnitrni zraneni v tele vcetne cevniho systemu, a eventuelne i provaz treba prerve ci vyrazne poskodi krome michy napriklad tez cast hlavnich cev prochazejicich krkem. Nicmene, nedojde-li k utrzeni hlavy, je snad opravdu (aspon teoreticky) mozne, ze i rozruseni michy muze byt nasledovano treba nekolika sekundami velmi neprijemnych (ci jakychkoli jinych) pocitu popravovaneho ci sebevraha. Cert vi. Muj laicky pocit ale je, ze je to porad daleko lepsi, nez kdyz se nevydari baroreceptorovy reflex u strangulace. Pokud navic sebevrah mysli jen na sebe a kasle na interni pocity jinych eventualne pritomnych osob ci pozdejsich svedku, muze urcite zvolit tak velkou padovou vysku, aby byla zajistena dekapitace; pri ni jiste nastane bezvedomi v malem zlomku vteriny diky prudkemu poklesu krevniho tlaku v mozku, podobne jako u steti hlavy sekerou, mecem ci gilotinou.
3. Březen 2012 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
OK, tak postupně: Srdce...A jeste pokud jde o ten bloudivy nerv, pres ktery je z mozku rizena srdecni cinnost - nezacina i tento bloudivy nerv v prodlouzene mise? Je-li rozrusena micha v oblasti krcni patere, bude zrejme velka sance, ze dojde i ke preruseni bloudiveho nervu. I kdyz to nezpusobi okamzitou zastavu srdce, neni rozumne ocekavat, ze aspon intensita srdecni cinnosti klesne velmi rychle, coz zpusobi prudke snizeni krevniho tlaku v mozku a bezvedomi maximalne v prubehu jednotlivych vterin, i kdyby nedoslo k prervani klicovych cev a poskozeni samotneho srdce jiz zminenou prudkou zapornou akceleraci na konci volneho padu?
4. Březen 2012 - 15:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Foxy (anonym)
A jeste pokud jde o ten...Jsou některé otázky, na které ti při nejlepší vůli nedokážu odpovědět. Ale já bych dobrovolně do akce typu "long drop" nešel. Má výhoda je ta, že jsem si už NDE velmi důkladně vyzkoušel; proto vím, jak vypadá náhlé přepnutí vrcholné hrůzy do nekonečného oceánu absolutní hédypathie... takže vím do čeho půjdu a co mohu očekávat, až se jednou mí dnové naplní. Takže si na to pěkně počkám; pak už to nebude NDE, ale UE (Ultimate experience). Akorát že o této cestě už žádný tripreport nenapíšu. To si každý bude muset oprubovat na vlastní mysl. nebo na vlastní duši, vyhovuje li někomu tenhle termín víc.
4. Březen 2012 - 19:06
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Jsou některé otázky, na... Hédypathie? Bohuzel nemam k dispozici tisteny Ottuv slovnik, ale z anglojazycnych zdroju mi vyplyva, ze Hedypatheia je jakasi gastronomicka prirucka ve versich od nejakeho Archestrata. Ale uznavam, ze takovy Nietzsche by mi na to urcite odvetil, ze tam, kde muze skoro kazdy vsechno vyhledat, vedeni pachne. Nicmene i tak mi to neda, abych se jako nezasvecenec neotazal, zda si tedy predstavujes posmrtne byti jako nejakou nekonecnou zranici. (Jako prizemni individuum bych to nyni videl spis opacne - totiz ze je to spise sam obesenec, ktereho ceka nejaka forma pozreni - at jiz ohnem, ci pudou...)
4. Březen 2012 - 20:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Zvědavec (anonym)
Hédypathie? Bohuzel...Teda lidičkové, máte tu fakt zajímavou diskus. Jo a ta hédypatie co vim je pocit absolutního blaha. Jo, a jak znám starýho foxlíka, a že ho znam fakt dlouho, tak nic mu neni vzdálenější než metafyzickej pohled na svět. A jestli si chceš o tý foxlíkově hedypathii trochu počíst, tak: diskuse.doktorka.cz/existuje-buh/archiv/3629/
4. Březen 2012 - 22:08
Obrázek uživatele Návštěvník
... (anonym)
To co je na tom zajímavý, je fakt ze ten pocit se nedá popsat jen tak
18. Březen 2012 - 13:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Václav (anonym)
Je pravda že je nejčastěji...Je pravda že oběšení je nejčastěji volený způsob sebevraždy u mužu než u žen? Čím to asi je? Je to jednoduché, rychlé a spolehlivé, což pro přímočaře a jednoduše uvažujícího chlapa bude rozhodující. Ženskou tu nejspíš odrazuje nutnost práce s uzly, potřeba rozvážit samo technické provedení a nakonec i to, že její blimbající se mrtvola nebude působit esteticky. Proto raději volí předávkování prášky na spaní atd, kdy předpokládá, že prostě "usne".
19. Březen 2012 - 18:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Lída (anonym)
Je teda pravda že my víc myslíme i na to pak, že jak budem vypadat na tom provaze a lepší je najít někoho spát než se houpat někde na větvi. Na druhou stranu je zas kus špagátu snadnější sehnat než takový prášky co dokážou člověka uspat na vždy. Když někdo řeší odchod tak někdy neřeší způsob a šáhne po dostupnějšim
20. Březen 2012 - 4:22
Obrázek uživatele Návštěvník
.a (anonym)
Hlavně je tenhle způsob taky nejrychlejši po pistoli. Když se netrefíš jak máš tak někdy je z tebe pak retard, to provaz tě jen tak nepustí
20. Březen 2012 - 6:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Václav (anonym)
Hlavně je tenhle způsob...Se střelnou zbraní naděláš spoustu nepořádku a vedlejších škod. To u oběšení odpadá.
20. Březen 2012 - 11:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Myslím (anonym)
Že oběšení je dost technicky náročné.
20. Březen 2012 - 11:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Lapiduch (anonym)
Že oběšení je dost...Blbost. Stačí kus špagátu, dneska se dost používají tažný lana od auťáků. Pak nějaký potrubí nebo trám nad hlavou. Proto viselce nejčastějš najdem ve sklepě nebo na půdě, často taky v kůlnách a samozřejmě i na stromech v lese nebo na zahradě. Taky ještě štokrdle nebo židle, ze který se dá udělat krok do prázdna, a to je vše. Těžko najít něco jednodušejšího. Bacha na jednu věc. Kdybyste někdy sundávali už malinko odleželejší mrtvolu, tak při uvolnění škrtidla vás pobleje. Tlak plynů v trávicím traktu může být dost velký a není to nic příjemnýho i pro otrlýho člověka.
20. Březen 2012 - 16:03
Obrázek uživatele Návštěvník
... (anonym)
Že oběšení je dost...Oběšení je technicky velice nenáročné,stačí jen provaz a pevnej trám co unese
20. Březen 2012 - 16:41
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Blbost. Stačí kus...S tim blitim me to takkhle nenapadlo. Vzdycky jsem si rikal, ze blit nelze dost dobre jeste zaziva pri skrceni, jelikoz provaz stahuje hrdlo celkem dost silne. Neuvedomil jsem si ale, ze blit muze dodatecne i mrtvola. Tedy kladeni kukly popravovanym pres hlavu vlastne konec koncu neni tak zbytecne a pateticke, jak by to na prvni pohled mohlo vypadat. Jenom snad ze by bylo mozne tu kuklu pretahnou pres hlavu alternativne i tesne pred uvolnenim smycky, tedy az po vykonani rozsudku.
20. Březen 2012 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
B. (anonym)
Lapiduch: Problém je, že při oběšení s krokem ze židle nedojde ke zlomení vazu, takže se budete dusit min. 15 minut na provaze při plném vědomí. Nic moc příjemného...Když už se oběsit, tak se zlomením vazu, to je velmi rychlé. Ovšem nesmí se smyčka nevhodně sklouznout, jináč se krk taky nemusí zlomit hned. Jen pro informaci....
21. Březen 2012 - 12:57
Obrázek uživatele Návštěvník
lapiduch (anonym)
Prej: Problém je, že při oběšení s krokem ze židle nedojde ke zlomení vazu, takže se budete dusit min. 15 minut na provaze při plném vědomí. Nic moc Taky blbost. Tlak na arterie sebere vědomí během jedný dvou vteřin a šlus. Zbytek už je bezduchý zmítání těla. Proto si to sebevrah nikdy nerozmyslí a nevyleze zpátky na židli, protože od prvých vteřin už je v limbu. Když ho sundáme do desíti minut, ještě má šanci, Pak už má příliš odumřelý mozek.
21. Březen 2012 - 15:06
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Prej: Problém je, že při...Dovoluji si odkazat na svoji nedavnou vymenu s Foxym prave v teto diskusi. Rozebirali jsme vyhody a rizika jak short dropu (uskrceni), tak i long dropu (rozruseni michy, popr. i urvani hlavy).
21. Březen 2012 - 22:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Václav (anonym)
Dovoluji si odkazat na svoji...Zkusil jsem se tou vaší diskusí prokousat. Vypadá to, že ten Foxy velmi komplikovaným způsobem tvrdí totéž co Lapiduch. Ale to Foxyho psaní je na dlouhé zimní večery, někdy si ho přečtu celé. Ale vidím, že snad ze všeho je možno při trošce snahy udělat těžkou vědu.
21. Březen 2012 - 23:51

Stránky

Přidat komentář