615 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

nutkavá neuróza, obsese, OCD

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Přemek (anonym)
Chtěl bych tímto otevřít diskuzi na téma nutkavá neuróza, o co jde?Začnu příkladem:Pan xy, než odejde ráno do zaměstnání, to nemá lehké- musí alespoň desetkrát zkontrolovat zda zavřel okno, zda neuchází plyn, jestli neteče voda a samozřejmě jestli zamknul. Co když ne? Ujde 200 m od domova, ale musí se vrátit, ne jednou, ale třeba pětkrát. Mezitím si musí odříkávat řadu slov přesně zasebou, kdyby to neudělal mohlo by se něco stát, buď jemu, nebo třeba někomu z blízkých. Pani xz, je v bytě s malým děckem, když ji napadne myšlenka, že by mohla své milované dítě těžce uhodit, okamžitě odříká nějakou svoji modlitbu, opakovaně 10 později 40 i 100 x. Kontroluje své dítě jestli nemá někde modřinu, co kdyby ho uhodila.Základem obsesí jsou myšlenky, nápady, které považujeme za nesmyslné, absurdní.Důležité je, že tyto myšlenky jsou:-vtíravé-rázu, který nás obtěžuje, děsí, ztrapňuje-jsou motivem pro kompulze.Kompulze jsou RITUÁLY, kterými sea) odčiňujeme za "zlou" myšlenkub) kontrolujeme, to aby se nenaplnil obsah myšlenky.Například:-rituál modlitby či nesmyslné říkanky, odčiňuje zlou myšlenku.Rituál, kdy KONTROLUJEME dveře jestli jsou zamčené, nás má ujistit, že dveře jsou zamčené.Obsese je tedy nutkavá (vtíravá, opakujicí se) myšlenkaKompulze je reakcí na tuto myšlenku ve smyslu RITUÁLU.Možné příčiny, léčbaBiochemická hypotéza:Příčina: porucha v regulaci serotoninu v mozkuLéčba:antidepresiva SSRI, klomipramin (Anafranil) Psychoanalýza, psychodynamika:Psychoanalytik těžko sdělí jednotnou hypotézu o této nemoci, je výsledkem zažité minulosti jedince. Obsese plní nějaký obranný úkol nebo je řešením přání.Onemocnění je formováno anální vývojovou fází.Příklad:Onen pan XY, může mít ve svém zaměstnání takovou novou situaci, která u něho vyvolá nepřijatelné (pro něho) přání. Navracení se ke dveřím bytu je vlastně výrazem konfliktu: jít do práce a vystavit se rizikové situaci (přání) nebo raději zůstat doma, ale tím riskovat důsledky z toho vyplývající?Matka, která chce zranit své dítě, mělamožná v podvědomí skutečně agresivní myšlenku k dítěti, jejíž původ je v jejím dětství, kdy si vůči rodičům připadala naprosto bezmocná, uvědomilasi, že je naprosto v jejich moci a že jimohou i ublížit. Myšlenka poranit dítě, je potom projekcí sama sebe do dítěte, je projekcí (promítnutím), obrácením agrese, která řeší původní bezmocnost nad rodiči tak, že se s nimi (fantazijní představou agresora) identifukuje (ztotožní).Humanistický přístup (Rogers)Terapie humanistů by se nezamýšlela nad obsemi, ale na to, kde se zastavil lidský růst, co svazuje, co brzdí, dusí?Důraz je tu na sebevyjádření, sebepochopení, sebeztotožnění, přijetí.Tvarová hum. psychoterapie (Perls)Obsese je vlastně důssledkem takových stavů jako: rozpolcenost, rozervanost, nesjednocenost, kdy jeden systém člověka narušuje jiný, nemocný je není chopen chápat jako jeden, a tak z jednoho jakoby cizího systému přicházejí nesmyslné myšlenky, které jsou nesmyslné jenom proto, že vycházejí z nesloučené části systému (tvaru).Systemická terapie:Chápe obsese ve vztahu k jejich odrazu na okolí a zpět.Behavioristický a kognitivistický přístup:Obsese i kompulze jsou důsledkem nesprávného zpracování vlastních myšlenek, na což navazuje i sebeposilující chování. Vím, řeknete mi, že takhle škatulkovat to moc nejde, máte pravdu, není nad zkušenost.
27. Září 2001 - 18:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Hermína (anonym)
Mám pocit,že to je v manželově rodině:- takové puntíčkáře jsem ještě v životě neviděla!Otec jej nutil srovnávat rohy polštáře tak,aby byly "stejně",matka jej pak nutila srovnávat nože v příborníku tak,aby ostří mířilo jedním směrem,utěrky musel věšet tak,aby byly cedulky uvnitř a byly srovnány všechny cípy do stejné úrovně..).Ale - to jen na úvod.Domnívám se,že jeho matka má obsese:V jejich bytě to vypadá jako ve velkoskladě Billy,kam chodí pravidelně nakupovat - všude ohromné komíny plných i prázdných krabic s botama,utěrkama,přeplněné skříně třicet let starých punčocháčů,nočních košil a prádla,které nikdy nenosila a nosit nebude,protože nemá šanci to stihnout,ani kdyby se narodila ještě šestkrát,skříně ,skříňky,špajz a komůrka pak překypuje nejrůznějším zbožím tu trvanlivějším,tu méně trvanlivým,z velké části ještě z dob předrevolučních,například kakao,káva,prací prášky,jary,toliet ducky,deodoranty,alobal,sirky,ananasové i jiné kompoty,čokolády...Většina z těch věcí je již - i přes svou dlouhodobou trvanlivost - dávno zkažená,v prášcích jsou hrudky,kompoty se kazí a kakao vlhne a hrudkovatí..Hodí se jí však i papíry od salámů a jiného baleného zboží,různé kelímky,igelitové pytlíky,kterých má snad tisíce,schovává i prázdné krabičky od zubní pasty.Podotýkám,že nějak zvláčtě majetná není,spíše naopak.V současné době je to ještě horší,protože začala pobírat starobní důchod (tchán je již v důchodu dávno),na rozhazování tedy opravdu nemají.Tchán je z toho na mrtvici,nedávno malovali komůrku a špajz a vyhazovali z tama zásoby prošlého zboží za tisíce,spíše desetitisíce korun.Pro mne je to nepochopitelné plýtvání,jelikož jsem na mateřské a tomu odpovídají naše příjmy...Přesto tchýně zítra zase půjde do Billy a zase si koupí desatery punčocháče,tři ananasové kompoty a čtyři marmelády...Na základě svých chabých psychologických znalostí čerpaných z populárně -vědecké literatury se domnívám,že má obsese..Myslíte si to také? Co s tím? Domníváte se,že i tchánovo přepuntíčkářské chování vypovídá o něčem podobném?díky.P.S.: Nicholson v "Lepší už to nebude" je proti nim břídil,a to i přesto,že přeskakuje chodník,což oni nedělají.
29. Listopad 2001 - 16:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Obsese znám z vlastní zkušenosti. Sice ne v tak rozvinutém stadiu, jako je popsáno v prvním příspěvku, ale přece nějaké mám. Když ráno odcházím z domu, vědomě si musím být jistá toho, že jsem zkontrolovala, jestli se někde nesvítí, jestli neteče proudem voda, jestli jsem zamkla... Prostě si projdu byt. Myslím, že to pochází z doby, kdy jsem se musela ráno začít vypravovat sama do školy. Maminka mi kladla na srdce, že musím všude zhasnout světlo, že nesmí moc kapat voda, že musím zamknout. Později to přenesla i na to, že nesmím zapomenout vypnout sporák... Tak mi ta starostlivost zůstala dodnes. Myslím, že si ještě stále dostatečně uvědomuju, že když si ráno na zastávce tramvaje vzpomenu, jestli jsem zamkla nebo ne, prostě si řeknu, že jo (nikdy se mi nestalo, že ne) a zakážu si na to myslet. Prostě vím, že to jsou vtíravé myšlenky. Myslím, že tohle se ale občas stává každému. Aspoň podle toho, co jsem mluvila s přáteli, jsem nabyla toho dojmu. Taky si uvědomuju, že ty vtíravé myšlenky se nemusí týkat jen kapajícího kohoutku, ale můžou se přenést do všech oblastí života - třeba partnerského vztahu (Co když má manžel milenku?)... Snažím se s myšlenkami pracovat, právě možná tohle mě k tomu vede, vím, že to jsou jen myšlenky a vím, že jen já rozhoduju o tom, na to budu a nebudu myslet. Tedy aspoň prozatím. Tak nějak mi dochází, že opravdu nemocní lidé tohle už asi nedokáží, že to jde mimo ně, nebo se pletu?
30. Listopad 2001 - 8:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Karol (anonym)
Mám dotaz na paní doktorku. Moje obvodní lékařka mi řekla, že jsem neurotik. Poznala to z nepravidelného tlaku a z arytmického tlukotu srdce. srdce. Není to žádná vážná choroba, ale chtěla bych se toho zbavit. Jsem hodně často nervózní, mívám trému a ztěžuje mi to život. Existují nějaká homeopatika, nebo cviky, pomocí nichž bych se mohla vyléčit?K.
7. Červenec 2002 - 22:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Doktorka (anonym)
Existuje mnoho psychoterapeutických směrů, které mohou být prospěšné v léčbě neuróz - nejvhodnější je se poradit s psychologem v blízkosti vašeho bydliště. Konstituční homeopatie by též mohla být účinná, protože se zabývá člověkem jako celkem, tzn. jeho tělesnými i duševními problémy. Konstituční lék však musí určit lékař pracující metodou konstituční homeopatie, nedá se říct že to a to homeopatikum zabírá na neurózu. Každý člověk je jiný a potřebuje tudíž jiný lék. Někdy to trvá delší čas, než se podaří ten správný lék nalézt, ale určitě bych vám tuto metodu u zkušeného homeopata doporučila. Seznam homeopatů naleznete na www.homeopatie.cz nebo na www.osud.cz/homeopatie
8. Červenec 2002 - 0:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Studnickova (anonym)
Dotaz :Moje známá trpí tzv. obsedantně kompulsivní poruchou.Obsese se týkají ublížení svým dětem.Ráda bych věděla,jestli je možné a jestli už byl popsán takový případ,kdy takto nemocný člověk někoho např.zabil.Také bych ráda věděla,jaká je úspěšnost léčby a zda tato porucha nemůže přerůst v nějakou závažnější.Děkuji.
20. Leden 2003 - 18:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Přemysl Vlček (anonym)
Především je nutné říct, že obsese zvladatelné jsou, i když ve velkých krizích se zdá, že nic nepomůže, v tom případě jde o komplikaci OCD s depresí
29. Leden 2003 - 18:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Přemysl Vlček (anonym)
Především je dobré si uvědomit, že možnost léčby je, že obsesí se lze zbavit a nebo je alespoň zmírnit na přijatelnou úroveň.Obsese o ublížení či zabití vlastního dítěte není až tak neobvyklá, původně je snad zdrojem původní strach pacienta, když byl ještě malý, že on sám bude zabit svým rodičem (protože je přísný, velký atp.), ale to je pouze základ, tento základ se většinou objeví ve chvílích SILNÉHO ŽIVOTNÍHO stresu, který může souviset např. s tím, že matka skrze dítě odložila kariéru, nebo je dítě překážkou pro odchod z neuspokojivého manželství atd.Žijeme v představě, že nenávist vylučuje lásku, ale tak tomu vůbec není, na 99% matka své dítě miluje, miluje ho hluboce a vřele, ale právě i to může být podstatou silné úzkosti, když si uvědomí, že zájmem v jejím životě není jen dítě, ale i ona sama (pocit viny ze sebe samé atd).Účinné metody pro OCD jsou: Franklova logoterapie a Kognitivně-behaviorální terapie.Velmi důležitá je nejméně půlroční farmakologická terapie, kde se nesmírně osvědčila antidepresiva SSRI (např. Fevarin v dávce 200-300 (400mg (!)) mg nebo vynikající Seroxat (50 mg), doposud nepřekonaným u určitých subtypů OCD zůstal klomipramin (lék: ANAFRANIL), je to starší, ale vynikající antidepresivum, které je pro řadu nemocných nejen s OCD doslova blahorodím, dávkuje se tak, že první den se podá 25 mg poté se každé dva dny stoupá po 25 mg až na dávku nejméně 250 mg, může se pokračovat až na dávku 325 mg (!).Antidepresiva:a) je nutné užívat nejméně 4 týdny (jsou to strukturální regulativa 5-HT, a to pro typ regulace UP-DOWN!)b) nejsou návykovác) při opatrném a řízeném dávkování mají přijatelné vedlejší účinkyd) lze je užívat i mnoho let, aniž by poškozovaly organismus (Fevarin, Seroxat).e) začnou účinkovat nejdříve po 4 týdnech (viz a)!k bodu d) ještě jedna zajímavost, podle některých vědců, kteří zkoumají antidepresivní účinek u depresí spojených s Alzheimerovou poruchou, je možné, že antidepresiva SSRI pomájí zlepšit poznávací (kognitivní) funkce.Zdraví: Přemysl Vlček (Přemek)
29. Leden 2003 - 18:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Studnickova (anonym)
Mnohokrát děkuji za odpověď.Vlastně jsem ji slyšela mnohokrát,ale je potřeba se ujistit...
4. Únor 2003 - 12:05
Obrázek uživatele Návštěvník
evka (anonym)
Hezky den,pripojuji se k diskusi se svou vlastni zkusenosti... v podstate humornou... patrne take trpim formou lehke nutkave neurozy, nebot se mi obcas pri prednasce na pravnicke fakulte stavalo, ze jsem mela silnou potrebu vykriknout nejake sproste slovo nebo alespon nejakou absolutni blbost a to pokud mozno pred co nejvice lidmi (svymi kolegy) a take pred co nejvazenejsimi profesory. Jednou to doslo tak daleko, ze jsem si drzela ruku pred pusou, kdyby mi to nahodou "vyklouzlo". Desil a zaroven lakal me pocit mozneho ztrapneni...(duvodem je patrne prave ta skutecnost, ze mi velmi zalezelo na tom, co si ostatni kolegove ci profesori mysli o me osobe co se profesionalni zdatnosti tyce...obracena reakce). Nicmene skolu jsem nedavno uspesne dokoncila a od te doby mam klid. Uvidime jak v praxi... (omlouvam se za interpunkci..momentalne v zahranici) E.
4. Únor 2003 - 15:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Kamarádka se mi svěřila, že od dětství trpí OCD. Já sama se zajímám o alternativní medicínu, i když nijak hluboce. Moc ráda bych jí nějak pomohla, ale nechci ji zahltit amatérskými názory nebo ji dělat zbytečné naděje. Máte tu tedy někdo z vás zkušenost například s kineziologií, případně s regresí jako s prostředkem, i kdyby jen podpůrným, jak se zbavit obsesí? Některá antidepresiva jí prý způsobovaly stavy podobné epilepsii, proto si myslím, že by mohly prospět i takové metody bez léků, které se zaměřují na nalezení příčin problémů. Vám, kteří obsesemi trpíte, přeji dostatek síly. Neumím si to sice představit, ale musí to být hrozné... Držte se.
30. Březen 2003 - 18:10
Obrázek uživatele Návštěvník
M. (anonym)
Trpím OCD už několik let, je mi 16 a hrozně mě to sužuje. Chodím k psychiatričce, beru antidepresiva, ale nějak to nezabírá. Bojím se přehnaně o svou maminku, že se jí něco stane, nebo že jí něco je. A taky mám nechtěné sexuální myšlenky, že se chci s někým vyspat, koho třeba nemám ráda nebo tak... Nebo že někoho miluju víc než svou mamku. Jsem na ní hrozně závislá a nedokážu se těchto myšlenek zbavit. Poradíte mi, co mám dělat?
10. Květen 2003 - 13:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Chmelka Zdeněk (anonym)
Dobrý den,syn bral po dobu asi 2 let lék Fevarin 50/100 a nyní mu zjistili, že má zvýšený bilirubín a zvětšené játra. Neprodělal žádnou závažnou nemoc, může to být způsobeno braním léku Fevarin?prosím o zaslání odpovědi na moji e-mailovou adresu, předem děkujimgr. chmelka
26. Srpen 2003 - 22:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Vážený pane Zdeňku,nejsem žádný lékař ani odborník, ale mohuVám říci, že užívání Vámi uvedeného léku na OCPmohlo Vašemu synovi poškodit játra a narušitkrevní obraz. Každý lék, byť i acylpiryn negativněovlivňuje činnost jater a pokud je užíván lék ve většímmnožství, pravděpodobnost se zvyšuje.Možné poškození jater, je u každého léku užívaného ve větším množství velké negativum. V každémpříbalovém letáku naleznete informaci o vlivu lékuna játra.Doufám, že Vám lékař poskytl informaci, jak máte v případě zvětšených jater a zvýšené hladiněbulirubínu postupovat.Bohužel každý lék má pozitivní účinky, ale bohuželi řadu negativních. Je to daň za užívání léků.Hezký den přejeLucie FialováP.S.Bohužel Vás e-mail nefunguje,proto příspěvek posílám sem.
27. Srpen 2003 - 14:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Ahoj M.,chtěla jsem se Tě zeptat,léčí tě psychiatr/ička nějakým způsobem, či Ti předepisuje pouze antidepresiva?M.,Ty jsi vyrůstala pouze s maminkou, či u Vás byla dominantnějším rodičem?Nestalo se mamince někdy něco v minulosti, nebo neměla jsi někdy o maminku veliký strach? Vyptávám se proto,že je to možná jeden z důvodů, proč máš tak panický strach o svou maminku a proč jsi na ní tolik fixovaná.Myslím, že by bylo vhodné,kdyby jsi navštívila i psychologa/žku, která by s Tebou Tvou minulost a vztahy k mamince probrala a mohohla Ti toto rodinné pouto řešit.Budu ráda,za Tvou odpověď.Neboj,Tvůj problém není neřešitelný,jen chce najít začátek dlouhé nitky.Měj se hezkyLucie
27. Srpen 2003 - 16:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Přemek (anonym)
Pár slov k dlouhodobějšímu užívání antidepresiv:Při podávání léku (nejen antidepresiva), je vždy důležitá spolupráce mezi lékařem a jeho klientem. I velmi si vzájemně blízká antidepresiva III. generace (Fevarin, Seroxat, Citalec, Deprex, Citalopram, Zoloft aj.) mohou u každého působit různě. Jeden klient snese velmi dobře jedno antidepresivum o proti druhému, ačkoliv není důvod předpokládat rozdíl. K tomu všemu se pojí i vysoká interindividuální (mezi jednotlivci) variabilita (proměnlivost) hladiny léčiva v krvi. Je to způsobeno složitým systémem enzymů jater, který je u každého díky genetické výbavě jiný.Pokud je prováděno bezpečné řízené dávkování, kdy klient podáva zpětnou vazbu svému lékaři, o tom jak lék snáší, a pokud ten stoupá k terapeutické (účinné) dávce přiměřeně pomalu, je dosti nepravděpodobné poškození klienta (tzv. iatrogenita).Zpětná vazba, kterou poskytuje klient lékaři odráží subjektivní hledisko, to musí být v případě dlouhodobého užívání antidepresiv podpořeno objektivním sledováním, což znamená laboratorní testování např. aktivity některých "jaterních faktorů", které odkazují na činnost jater. Takový test se vždy musí provést na počátku farmakologické léčby, aby se vědělo jak byl lék přijat. Avšak, aby se zabránilo některým komplikacím dlouhodobé léčby, je třeba pravidelně hlídat klíčové biochem. markery (ukazatele), optimální se zdá 4-7 měsíční interval.Nová antidepresiva jsou bezpečná i při předávkování, což je jejich obrovskou výhodou (snášen je více než jedenáctinásobek najednou podané dávky).V případě, že lékař zjistí, že existuje určité nebezpečí ohrožení jater (hepatotoxicita) přeruší podávání antidepresiva, i když je docela možné, že příčina těchto potíží může být úplně jinde, a preventivně začne podávát takové léčivo, které stabilizuje membránu jaterní buňky. Jedná se většinou o vitaminové přípravky typu Essentiale forte a nebo lék s obsahem silymarinu (výtažek z Ostropestřce mariánského). Silymarin je obsažev v léku FLAVOBION.Ale přece jen je nutné varovat před zobecněním, že antidepresiva jsou léky, které zákonitě působí škodlivě na jatra, to je nesmyslné zevšeobecnění, které se jeví jasně, když člověk zváží terapeutický efekt dobře podaných antidepresiv.Antidepresiva i třeba ve spojení s tzv. atypickými neuroleptiky (v případě komplikovanějších potíží psychiatrického rázu, např. OCD ve spojení s některými projevy postratraumatické poruchy), nemohou zajistit CELKOVOU léčbu. Kvalitně ordinovaná psychofarmaka, poměrně dobře odstraňují znehybňující pocity hrůzy, hluboké únavy, depersonalizace aj., ale neodstraní vyhýbavé chovaní, které bylo indukováno těžkými např. úzkostnými potížemi. Zde je třeba nového účení se, uvědomování si nových věcí, nových výzev. Toto zcela zvláštní učení je doménou kvalitní psychoterapie. Přemek
30. Září 2003 - 16:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Trpím OCD od 3 let-co si pamatuji.V 25 letech jsem po úporném souboji s OCD musela vyhledat odborníka, kterému jsem se vyhýbala, pro pracovní neschopnost - v práci jsem nedokázala toho dne fungovat! Od té doby je mi stále "zle" i s léky. Mohla by pomoci terapie, ale já jí sama odmítám! Léky moc nepomáhají a tak chápavých lidí, jako jste vy, mnoho není - ani mezi blízkými! - myslí si - zdravá, co chce? Je to smutné!!! Díky za ta povzbuzující slova, je to opravdu nesnesitelné:-(
28. Květen 2004 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
petite (anonym)
To Přemek:Psala jsem Vám na email,neodpověděl jste,což respektuji, nicméně díky za to, že jste tuto diskuzi zde otevřel.OCD mi byla diagnostikována v 18 letech a podobnými "záchvaty" jsem trpěla zhruba od 11, 12 let. Týkaly se témeř výhradně ublížení svým rodičům, po velkém stresu i spoustě dalších lidí. Ze začáku i sebevraždy. Byla jsem vždy opatrné dítě. V mých 18 jsem ale už po neúnosném období vyhledala lékaře,který mi diagnostikoval tuto poruchu. Věc se ale obrátila. Najednou mě začalo násilí zajímat, přitahovat ublíéžit někomu. Jsem pod dohledem psychaitra a po absolvování 6-týdenního pobytu na oddělení neurotiků v léčebně pravidelně týdně navštěvuji psychologa. Jde spíš o to, že se mi nezdá, že by šlo teď o OCD, samozřejmě sem tam nějaké deprese(ale to spíš v tom nejkrizovějším období, teď už je mi velice dobře, nicméně STÁLE mi to překáží v životě) a mám problémy ve vztazích, jsem nevyrovnaná, nezodpovědná, nemůžu najít způsob života,který by mi vyhovoval. Často mám chuť ode všeho a všech utéct a žít nějak úplně jinak. V přírodě, nebo já nevím. zkrátka jsem někdy velmi zmatená a nemůžu si odpovědět n základní životní otázky,jako se. Co chci v tomto životě a především JAK CHCI VŮBEC ŽÍT?Nevím, proč zde jsme jako lidé...proč jsem zde já. Běžný život mě uspokojuje vždy jen na chvíli a pak se mi zase vrátí tyto otázky. ve vztazích se snažím nebýt,ale velice často jsem závislá. Myslím, že i takovéto vztahy vyhledávám...Kdokoli mi na to cokoliv napíše,. budu ráda...Díky
30. Květen 2004 - 16:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Zaza (anonym)
Petie, myslim, ze jsi zatim mela smulu a nepotkala jsi jeste toho praveho. Vsechny veci pak dostanou novy uhel pohledu, vetsina veci,k nad kterymi presmyslis se stane uplne nepodstatnych. Mam svou vlastni zkusenost a i kdyz se tim nikdy odbornik nezabyval, v tom co pises se trochu poznavam. Obcas to na me jeste padne, ale jen z nedostatku jine cinnosti. To se pak koukam rychle necim zamestnat.
30. Květen 2004 - 22:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Nada ovecka (anonym)
ahojte vsetci. Trpi niekto z vas OKP. mam ju uz od detstva, ale dignostikovali mi to pred tromi mesiacmi. Beriem serlift a zatial nevidim ziadne vysledky, az nato, ze nemozem spavat.. . Ozvite sa Nada rada by som o tom vedela viac
14. Červen 2004 - 18:40
Obrázek uživatele Návštěvník
slunečnice (anonym)
Pro Petite:přečti si v rubrice "VTÍRAVÉ MYŠLENKY UBLÍŽIT VLASTNÍM DĚTEM" úvodní článek.Mám podobné myšlenky,názory a obavy jako Ty!Bohužel,je to nemoc,musím si říkat.Nyní beru(po změně léků)EFECTIN 225 mg,TIAPRIDAL 1 na noc a BUSPIRON 3krát denně.Obsese jsou o hodně lepší,ale jsem tak unavená,ospalá,bez emocí...
15. Červen 2004 - 14:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Jelca (anonym)
ahoj, lidicky!mam nekolik problemu psychickeho razu, a sice obcasne panicke zachvaty (ovsem s nejakou, i kdyz drobnou, pricinou), a tez vyskyt nutkavych myslenek a nutkaveho jednani, ktere nekdy vyusti v hroznou uzkost. Mam drobne problemy s kostmi a klouby, jsem samozrejme "zdrava", ale trochu me pobolivaji ci proste citim neprijemne napeti, lupu prsty na rukou i nohou i jinymi kloubnimi spojenimi. nekdy ale nastane extremni stav, casto v pripade, kdyz musim sedet relativne nehybne, treba v autobuse, pak me to nuti neustale menit polohu, coz samozrejme nepomaha, prepada me uzkost a ja se chci dostat pryc a volne se hybat. stalo se mi to zatim jen parkrat, taky se mi ale podobna vec stala parkrat, i kdyz jsem nebyla nejak pohybove omezena, to jsem zvetsila intenzitu lupani, az jsem se bala, ze to prezenu a ublizim si. taky se mi stavaji jine pripady: treba si vymackavam pupinky na obliceji, da se to castencne oduvodnit tim, ze mam akne, ale je to spise vymluva, protoze nekdy kdyz zacnu, tak jsem schopna stravit pred zrcadlem i pulhodinu ci hodinu, umite si predstavit, jak tim kuze trpi, ale ja proste nekdy nemuzu prestat, nekdy se citim jako bezmyslenkovy stroj. nevim, zda do tehle rubriky patri i ruzne myslenky o vecech ve tme a katastrofalni myslenky pri sebemensim nebezpeci, ale mivam je taky (treba jakmile uvidim lezet nuz na stole, posouvam ho dale od okraje a otacim tak, abych se o nej nemohla zranit, ronam noze v supliku tak, abych se nahodou nezranila, citim mirny strach ze vsech ostrych predmetu, davam si bacha i na tuzku, abych se na ni nahodou nenapichla, napada me, co se muze stat, a napada me, co muzu udelat, kdyz nad sebou ztratim kontrolu, taky jsou pripady, kdy sedim ve spolecnosti jinych lidi a najednou me prepadne strach, ze vyskocim ci zvednu ruku ci neco reknu nahlas, co bych nemela). Nekdy si preju, abych mela jednoduche mysleni a zadnou predstavivost, nekdy si taky preju, abych uplne zmizela, abych vsem tem uzkostem a strachum unikla. Taky obcas propadam depresi bez priciny, i kdyz radeji bych to pojmenovala jinak nez deprese, protoze umim byt splachovaci, jednu chvili se smat a druhou brecet, proste obcas extremne rychle menim nalady a s tim bohuzel i globalne svuj pocit ze zivota.nechci zadne prasky, to jsem zkousela, taky jsem zkousela se svou psychikou pracovat. nejake pokroky jsou, ale kdyz se to objevi, tak si rikam, ze jsem se vubec nezmenila.ale jinak po naprostou vetsinu casu jsem v pohode (kdyz nepocitam ty zachvaty smutku) a mam zivot rada a lidi a vsechno :o) akorat tech par drobnosti...da se to nejak vyresit bez prasku a aby se na to neslo od lesa? a kdyz uz od lesa, tak trvale? anebo si na to mam zvyknout, kdyz to je jen obcas? ci si to mam zakazat? to by asi nepomohlo...
16. Červenec 2004 - 22:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Přemek (anonym)
Zdravím petite, prosím pošlete Váš e-mail ješte jednou. Dík Nejsem připojen k netu on-line, a nemám ho ani doma, takže určitě jsem Váš e-mail četl, ale potom, když jsem se dostavil k netu za 14 dní, tak už jsem prostě opomněl. :-( Omlouvám se a hned se podívám do archivu.Zdraví Přemek
30. Červenec 2004 - 13:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ahoj Petite. Trpím OCD, je to děsně nepříjemné. Otázky proč tu jsem atd. naplňují můj veškerý volný čas. Někdy je to horší, jindy o něco lepší. Pochopení od ostatních většinou nulové. Nejhorší na tom je, že nikdo neví, proč tu jsme, takže tahle obsese je neřešitelná. Nikdo na to neumí úplně odpovědět! Nejsem odborník, ale asi je to OCD. Ona je totiž nesmírně rozmanitá. Psychiatři by samozřejmě byli nejraději, kdyby léky zabraly a hotovo. Jenže ono to tak snadné není! Já po jejich užívání začala náruživě sledovat horory, ačkoli jsem předtím nikdy na žádné nekoukala - bála jsem se. Nyní se mi líbí, nechápu proč, a navíc mi připadají dokonce málo surové. Je to dost odporná nemoc a mně připadá, že se jí nikdy nezbavím. Zkouším všelicos, ale zatím nic. Proč Ti odpovídám - i to je pro mě obsese. Je všude kolem. Drž se Jana
1. Srpen 2004 - 10:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Saba (anonym)
No sláva!!! strávila jsem celý den hledáním tohoto témanu.Lidičky, potřebuji poradit. A právě, že neznám přesné označení této poruchy, tak mi to trvalo tak dlouho.Určitě znáte případy lidí, co mají chorobnou potřebu shromažďovat věci - veteš, haraburdí, různé nepotřebnosti. Jenže pro postižené jsou tyto věci velmi důležité a rozhodně se jich nechtějí vzdát. Mám takto postiženého jednoho známého. On je naprosto v pohodě, ale nejvíc tím trpí jeho rodina. Když manželce přinese domů jakýkoliv šroubek nebo jakoukoliv pitomost, kterou na ulici najde, tak to určitě není normální. A tato situace už trvá řadu let. K nim do domu se dostanou jen velmi štíhlí lidé. Další detaily si nechám pro sebe. Vím, že tato porucha má svou diagnózu, ale jméno neznám. Manželka tohoto známého už to psychicky nezvládá. Vím, že tuto diskuzi navštěvují velmi vzdělaní lidé a moc by mi pomohlo, kdyby jste poradili alespoň nějakou dostunou literaturu nebo terapii. Jenže, psychiatr v žádném případě nepřipadá v úvahu. To je ořech!!!
28. Srpen 2004 - 19:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Zkopany (anonym)
Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci
29. Srpen 2004 - 18:36
Obrázek uživatele Návštěvník
lele (anonym)
Admine, udelej s tim Zkopanym poradek.
29. Srpen 2004 - 18:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Přemek (anonym)
V našem světě každodennosti jsme schopni se vztahovat k druhým tak, že si sami vymezíme své hranice osobnosti, které nám poskytují jistotu našeho vnitřního světa. Víme jak se jmenujeme, co zřejmě zvládneme, kde děláme chyby či naopak kde vynikáme, někdy něco zasádního nevíme a díky tomu stále opakujeme stejné chyby (nutkání k opakování). Někdy se jakoby hranice mezi námi a světem zhroutí, myšlení se stane nejasné, jsme nesmírně ohroženi druhými. Chyby druhých se nedotýkají našich jáských konceptů (vnímám druhého jako chybujícího, a moje reakce je odvislá od konzistence ega), ale zasahují nás za hranicemi já (do vnitř tělesného) - jsem ozářen druhými (dovnitř orgánů), což klidně může být vysvětleno jako chybné interoceptivní vysvětlení silné úzkosti (úzkost u srdce je transformována do výsledku projekce ohrožení druhými, přičemž výsledkem je rozuměna interpretace ozáření). Svět, kdy druzí mě poškozují, ohrožují, je světem bezbrannosti, neexistence vlastních hranic. Jakoby člověk měl staženou kůži - vše je tak cítit. Organismus po stažení kůže si na základě lymfatické regulace (imunitního systému) vytvoří obranné mechanismy, stejně je tomu tak i v lidské psychice. Obrany zde mají hluboký symbolický význam - s šíří odkrýtí kůže se stávají komplexnější a někdy těžko rozluštitelné (případ Zákopanyho), mají ale i hluboký existenciální smysl (pronikání, poškozování, ohrožení), což je vždy důležité vzít v úvahu při léčebné cestě. Léčba je hledáním kořene, co to vlastně znamená být ozářen, z čeho má člověk největší strach, kde je ono výjímečné, že svět se zaměřil na mě. Co se stalo dřív, a co se tak promítá do momentálních obav. Jaké jsou vazby v mé monentální rodině? Kolik času věnuji symptomům? Existuje činnost, práce, která mě od nich částečně odvede? Kolik ji věnuji času?Rozhovor s takovým klientem je problematický v tom, že je nutné ho přijmout jako osobnost, důvěřovat mu, ale to samé nelze z druhé strany očekávat. Lékař musí oznámit dopředu, že očekává, že se stane podezřelým, a zároveň vytvořit takové sociální a modelové situace, kdy já jsem sice podezřelý, ale to lze přerámovat, že i z podezřelým lze nějak rozvíjet lidský vztah. Jde o to přerámovat význam slov podezřelý, škodící.Další intervence by měly přesměrovat vnímání tak, aby si klient všiml, že i on dokáže škodit. Příkaz k tomu, aby škodil a aby byl podezřelý, by dokázal vnímat sebe v roli druhých, a tak paradoxně navázat nějaký obousměrný kontakt.Ve světě integrované psychiatrie a psychoterapie či sociální práce, se dnes pracuje s diagnostickým názvoslovím podstatně volněji - a to proto, že označení paranoidní schizofrenie, nejen že zní jako příliš velký strašák, ale tím, že jakoby označuje příliš zaškatulkovává a vede k nehybnosti stavu. Lépe je pracovat s diagnostikou dynamicky, vědět, že v této oblasti se zřejmě vyskytne takový styl obran a chování a toto vzít jako pomůcku pro předporozumění a následné poruzemění s motivem vyvést klienta na cestu, která ho dovede k zdravějšímu hodnocení a vnímání světa druhých a sebe samého. Přemysl Vlček
31. Srpen 2004 - 14:04
Obrázek uživatele Návštěvník
simona (anonym)
Ahoj, nevim moc jak bych měla začít, protože jsem o svém problému nikdy s nikým takhle otevřeně nemluvila... Můj problém se týká to, že jsem závislá na uklízení(ne, prosím nesmějte se, je to pravda). Prostě to začlo, když mi bylo 15 let - prostě jsem si jednou fakt skvěle uklidila pokoj a pak jsem v tom začla mít jakousi jistotu - no a teď už je to třetí rok a moje fobie se vystupňovala do té podoby, že do mého (uklizeného) pokoje nechci pustit nikoho, protoze (ja vim, že to teď vyzní fakt blbě) by tam nalítal prach - já sama už tu neotvírám ani skříně, protože bych tam mohla zanést nějaké bakterie. Problém je v tom, že mi to teď začíná vadit, protože se kvůli tomu dostávám do (opravdu ostrých) konfliktů s mojí maminkou (která je asi tou nejhodnější maminkou na světě) a vlastně celou rodinou. Nechci jim to dělat!! Nejhorší na tom všem je, že já se té mánie vlastně nechci zbavit - přináší mi to strašlivou jistotu a bez ní bych nemohla žít. Ještě jedno upřesnění na závěr, já totiž uklízím tak, že mi to trvá třeba tři hodiny, než uklidím JEDNU poličku. Už jsem si dokonce udfělala takový "plán" jak správně uklízet... Prosím, neberte mě jako blázna - jsem fakt úplně normální zdravá holka(18let), která je obětí týhle děsný mánie...Prosím Vás, jestli byste s tím měl někdo nějakou zkušenost, nebo jste o někom takovém už slyšel atd. tak mi prosím dejte vědět... Moc by mi to pomohlo! Děkuju Simča
18. Prosinec 2004 - 23:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Dajari (anonym)
Milá Simonko,znám tento problém z vlastní zkušenosti.Úklid byl mou mánií.Je důležité vědět,proč.Jakou jistotu v tom hledáš?Jaká jistota ti zchází?Co ti to nahrazuje?Jsem přesvědčena,že je velmi důležité,abys vyhledala odbornou pomoc.Bohužel,jiná cesta není.Vyhledej psychologa či psychiatra.Potřebuješ dobrou psychoterapii.Jen nečekej rychlé řešení.Mě to trvalo několik let.Dodnes to v sobě mám,ale už s tím jinak zacházím-to jsem se naučila-dost složitě.Také tvůj věk je v tomto případě důležitý.Mě to kdysi "ukradlo"deset let života a to je nevratné.Neváhej!I když je tvá maminka báječná,většinou si s tím maminky neví rady.Navíc,odborník je člověk,který vidí tyto problémy z venčí.Napiš,jak ses to rozhodla řešit a jak se ti daří.Dajari
19. Prosinec 2004 - 9:02

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama