98 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Nesvobodné duše

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Nevíte někdo,co si pod tímto pojmem mám představit?Bylo mi řečeno,že mám,tedy spíš jsem měla jednu takovou u sebe,nějak v tom tápu...
12. Srpen 2004 - 20:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Mi (anonym)
Tohle téma je docela zajímavé. Jedná se o duše, které po smrti těla z nějakých důvodů neopustily náš svět - nepochopily změněnou situaci, byly těžce závislé např. na návykových látkách, na určitém člověku apod. Tyto duše nerozumí tomu, proč je jejich okolí náhle nevnímá, trápí se a cestují z místa na místo. Může se stát, že se upnou na člověka, který jim z nějakého důvodu vyhovuje a zároveň je oslabený nebo náchylný k tomu, aby cizí duše přesídlila do jeho těla. V jednom těle se může údajně takto sejít i více duší. Člověk dělá věci, které dříve nedělal, sám třeba upadne do závislosti a vůbec je toto soužití (o kterém samozřejmě on sám neví) problematické.Je to takhle velmi stručně řečeno, více se můžeš dovědět z knihy Edith Fioreové Tajemství zbloudilých duší. Člověk tomu může věřit a nemusí (už se těším na reakce typu "to je pěkný blábol"). Autorka nikomu nic nevnucuje, naopak. Je to vlastně shrnutí její psychoterapeutické praxe s použitím hypnózy. Ještě bych chtěla dodat, že nepodléhám všem duchovním teoriím, kterých je u nás v poslední době jako kobylek, a některé z nich považuju přímo za brak. Nezabývám se duchařením nebo věštbami atd., ale zajímají mě esoterické vědy. No a tahle knížka docela snadno zapadla do mozaiky mého světonázoru či víry, jak chcete.Ještě by mě Beruško zajímalo - od koho ses dověděla, že u tebe taková duše byla a už není?
12. Srpen 2004 - 21:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Děkuju moc za odpověď.Dozvěděla jsem se to od Ing.Pecna,která se tímhle zabývá.Já totiž oc a moc toužím mít dítě a nějak se mi to stále nedařilo.Ne snad,že bych měla fyzické problém,yspíš se mi vyhýbali muži,kteří by chtěli miminko také.Když už mé zoufalství bylo nesnesitelné,poslechla jsem rady svých přátel i své intuice a s panu Pecnovi zavolala.Řekl mi,že jsem si to přinesla z min.života,že tehdy jsem děti nechtěla kvůli kariéře a ten můj tehdejší přítel byl doposud se mnou a každému sblížení a početí bránil.Naštěstí už nastal čas ho poslat pryč a pan Pecen to udělal.Tak jsem zvědavá,jak to bude pokračovat.Zatím se cítím přesně tak,jak mi bylo řečeno.
12. Srpen 2004 - 21:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Mi (anonym)
Ing. Pecna samozřejmě neznám, ale zřejmě se zabývá stejným či podobným druhem terapie, jak ho popisuje zmíněná autorka. Mohla bys alespoň stručně popsat, jak to probíhalo? Naznačuješ, že se sama cítíš jinak než před tím - můžeš to prosím taky nějak přiblížit? Promiň mi to vyptávání, ale opravdu mě to zajímá. Vůbec nepochybuju o tom, že pokud to tak sama cítíš, miminko přijde. Já vím, někdo může namítnout, že prostě "víra tvá tě uzdraví", ale já zas namítám, že tím se nevylučuje ani možnost existence ztracené duše.
12. Srpen 2004 - 21:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Ono to probíhalo tak nějak zvláštně.A bylo to jen přes telefon.Zaptal se mě na to,co mě trápí,a pak začal mluvit.Vypadalo to jako když se s někým radí,ale to,co mi řekl,tak to sedí.Řekl,že se mi během dvou dnů zablokuje 1.čakra,at s tím počítám,že to je tím,že mi tu duši poslal pryč,at si to kdyžtak odblokuju,nebo když mi to nepůjde,at mu zaolám a on mi to odblokuje sám...já si čakry harmonizovat umím,zabývám se Reikia léčbou drahými kameny,ale tak trochu jsem byla zvědavá,jestli se ta čakra doopravdy zablokuje.A zablokovala a jak!!!Není to tím,že bych si to vsugerovala,je to opravdu silné,cítím se bídně,tak nijak,zbytečná,pořád se mi chce brečet,proste klasické příznaky.Bohužel ted jsem v práci,tak jen žmoulám v ruce Jaspis,ale zítra se musím odblokovat,jsem protivná okolí i sobě.Nijdy jsem ale třeba neslyšela,že nám může kus duše chybět,neumím si to moc představit,co to znamená.Ale čeká mě návrat kusu duše asi tak za měsíc.
12. Srpen 2004 - 22:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Beruško, taky mě to zajímá, tak prosím napiš víc.Mi, napsala jsi to moc hezky.
12. Srpen 2004 - 22:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Bohdano,já o tom zase tolik nevím,jsem z toho opravdu nějaká rozhozeá,ale věřím tomu.Jen některé věci nechápu.Co přesně by Tě zajímalo?
12. Srpen 2004 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
kočička (anonym)
Možná bys měla zajít za psychiatrem,třeba by ti pomohl.
12. Srpen 2004 - 22:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
kočičko,nevím,jak to myslíš.Má přechodná změna nálady není práce pro psychiatra,ale běžná věc,že když se něco v duši,čakrách nebo těle něco odblokuje,následuje přechodné 2-3 denní zhoršení stavu.Pak už se to vylepší a bývá to samozřejmě lepší než před terapií.
12. Srpen 2004 - 22:19
Obrázek uživatele Návštěvník
kočička (anonym)
beruško,já jsem to myslela v souvislosti s těmi dušemi,protože se mi tvůj příběh zdá nenormální, ale nic o tom nevím, tak se možná mýlím...Ale pokud chceš moc miminko, tak spíš si najdi nějakého vhodného muže, začni s ním chodit, normálně žít a na duše se vyprdni, ty ti miminko nenadělí...
12. Srpen 2004 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
kočičko,o to právě jde.Najít si pořádného mužského nestačí.Když máš karmický problém,co se týče toho,mít děti,tak ti ani 10 samců nepomůže.Nejdřív se musím zbavit té karmické zátěže.
12. Srpen 2004 - 22:25
Obrázek uživatele Návštěvník
kočička (anonym)
beruško,nevím vůbec co je to karmická zátěž,tak těžko můžu soudit,jak velký a závažný je tvůj problém.
12. Srpen 2004 - 22:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Beruško, díky, Tvůj příspěvek ve kterém jsi napsala víc se zobrazil těsně před tím mým, takže jsme to vlastně posílaly v jednu chvíli. Vím něco o síle čaker i karmických problémech a doplním vysvětlení pro kočičku - člověk opravdu není jen tělo, které je vidět a které se chová podle pokynů z mozku - tedy přijde "plodný muž" a dítě je jisté - to byl příklad, ale člověk je tělo a duše - obojí dohromady. Jen ta duše není hmatatelná a proto je méně vnímána třeba právě Tebou. Ale neber to nijak špatně, kočičko, každý člověk jde po cestě života a má svůj rozhled, své schopnosti, svůj názor a své přesvědčení.
12. Srpen 2004 - 22:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Díky Bohdano za pomoc,ale přece jen to pro kočičku trochu doplním.Karmický problém je třeba to,že když v některém z minulých životů někomu ublížíš,v nějakém dalším se s tímto člověkem,tedy respektivě s duší toho člověka,který ted má jiné fyzické tělo,setkáš a máš šanci to napravit.To v tom lepším případě.V každém případě se Ti to nějakým způsobem vrátí.Snad jsem to napsala,aby se to dalo pochopit.Je to ještě trochu složitější,ale to by bylo na dlouhé vyprávění.
12. Srpen 2004 - 22:43
Obrázek uživatele Návštěvník
kočička (anonym)
O minulých životech jsem něco přečetla, ale nezlobte se na mě, nevěřím na ně. Ale nikomu z vás nic nevyvracím,pokud na ně chcete věřit, věřte si...
12. Srpen 2004 - 22:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Kočičko,my se na Tebe nezlobíme,ale třeba i Ty jednou přijdeš na to,že to je pravda.Proč na to nevěříš?Myslíš,že to není možné?Proč by si tedy lidé pamatovali věci,místa i události,které v tomhle životě nemohli zažít?
12. Srpen 2004 - 22:54
Obrázek uživatele Návštěvník
kočička (anonym)
Já neříkám, že to není pravda, já říkám, že na ně nevěřím. A pamatování si událostí, které se nikdy nestaly? To je moc podvědomí,je to asi hodně složité, nevím,jestli bych ti to správně vysvětlila.Tak jenom stručně:třeba se ti kdysi stala nějaká událost,nepovažovalas ji za podstatnou a hned jsi na ni zapomněla.Ale ta událost se ti uložila do podvědomí a nyní se pomalinku dostává z tvého podvědomí na povrch, třeba při nějaké vhodné příležitosti, která ti ji něčím připomene.Je to velmi zjednodušeně řečeno, ale přečti si někdy něco o podvědomí a možná všemu lépe porozumíš.
12. Srpen 2004 - 23:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Kočičko,já práci podvědomí znám a myslím,že celkem dobře.Nebudu Ti popisovat ty desítky kvalitních knih a vědeckých studií,které jsem četla.Ale jak mi vysvětlíš,že jsou lidé schopni hovořit starými a třeba zaniklými jazyky?Těžko k nim přišli většinou ti nejobyčejnější lidé v nějaké vědecké knihovně...Myslím,že nemá cenu tohle téma dále rozvíjet,každá z nás je přesvědčena o své pravdě a těžko jedna druhou teď přesvědčíme.Bohužel se to momentálně nedá ani dokázat ani vyvrátit.Ted myslím existenci či neexistenci minulých životů.
12. Srpen 2004 - 23:12
Obrázek uživatele Návštěvník
kočička (anonym)
Beruško, naprostý souhlas s tebou, že se existence minulých životů nedá ani dokázat ani vyvrátit.Tahle diskuze by byla asi moc dlouhá, držím ti palce, myslím to upřímně.
12. Srpen 2004 - 23:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Beruška (anonym)
Kočičko,i já děkuji za Tvé názory.Měj se krásně.
12. Srpen 2004 - 23:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Simi (anonym)
Beruško, děkuju Ti za vytvoření tohoto velmi zajímavého tématu. Držím Ti palečky, i my bychom s manželem chtěli miminko. Měj se hezky a brzy zase napiš.PS: prosím Tě, jak si "čistíš" svoje čakry? Přírodou, kameny, mantrou?
13. Srpen 2004 - 11:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Ahoj holky, nedá mi to nereagovat :-))také se zajímám a mám blízko k takovým věcem jako je duše a vše okolo, jistě jsem nepřečetla toho tolik ani jsme se o to tak podrobně nezajímala, ale cítím "že to mám v sobě".... co se týče min životů, věřím, že něco takového je, a mám i svou teorii která je i "obecně" brána, proč to tak je. Ale nemyslím, že momentální stavy by měli velký podklad v min životech - doufám. Já sama se léčím, mám nejspíše "hraniční poruchu osobnosti", nemusela jsem, ale chtěla jsem se sebou něco dělat a změnit ty zlé návyky z dětství. Bohužel musim říci, že ty návyky jsme si přinesla z tohoto života, (špatný vztah s matkou) a i tak to těžko zvládám. Půjdu zkusit hypnozu na odbourání - vyřešení si neuzavřených událostí v sobě, a uvidim zda mi to pomůže, snad ano.
13. Srpen 2004 - 11:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Adinka (anonym)
Souhlasím s předchozí pisatelkou a pro nevěřící kočičku chci ve zkratce popsat svou zkušenost. Jsem narozena v roce 1962 a přesto si od dětství vybavuji některé poslení okamžiky života předchozího, jsou to záblesky a často se opakující stavy mezi sněním a bděním v noci, kdy nedokážu přesně rozeznat, zda spím nebo jen tak přemýšlím.Je to noční transport vlakem do koncentračního tábora a poslední okamžiky v plynové komoře. Jsem schopná vnímat i takové nechutné detaily jako měděnka na trubkách a vyasfaltovaná podlaha se žlábky. Přečtu i nápis: "JEDEM das seide".A taky vnímám svoje pocity, strach ne,ale šílená beznaděj a lidské ponížení. Podotýkám,že jsem v tomto životě tyto místa nenavštívila a jsem si víc než jistá, že ani žádný shlédnutý film nedokáže zprostředkovat to, co občas vídám. V reinkarnaci nevěřím já prostě VÍM, že žijeme svůj koloběh životů na planetě kříže až do osvobození. Vždyť těch průměrných sedmdesát let, které nám jsou jedním životem vyměřeny uplyne jako nic... někdy i v zoufalství a trápení a bez další existence by to všechno nemělo smysl a rozhodně by neexistovala spravedelnost.
13. Srpen 2004 - 13:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Adinka (anonym)
P.S ta první věta byla reakcí na příspěvek SIMI, že je to velmi zajímavé téma.
13. Srpen 2004 - 13:51
Obrázek uživatele Návštěvník
j. (anonym)
Adinko, to je zajímavé, co píšete. A problémy z toho v tomto životě nemáte? Pro toho, kdo má, tak na ty traumata z koncentračních táborů je velmi dobrý homeopatické lék z komonice bílé.
13. Srpen 2004 - 13:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Mi (anonym)
Ahoj všichni, vracím se do diskuse a zjišťuju, že se docela pěkně rozběhla, i když asi trochu jiným směrem, než jak začala. No, řekněme ale, že je to rozšíření tématu. I já jsem zastánkyní teorie o vyvíjející se duši v rozdílných životech. Ale taky si nemyslím, že všechno v našem životě je závislé jen a jen na karmě... taky si nemyslím, že je vždycky užitečné pátrat po minulých životech, protože ne vždycky se s nimi člověk vypořádá tak, jak by měl, a kromě toho může jít o "nedovolenou" zkratku.Bohužel nemám moc času, ale ještě bych se stejně chtěla vrátit k původnímu tématu Berušky o ztracených (nesvobodných) duších. Beruška píše, že kousek její duše je pryč a měl by se vrátit snad za měsíc... tak to mi zní přece jen trochu zvláštně. Představuju si duši jako cosi esenciálního a kompaktního, něco, co se dělit nedá. Já vím, duševní choroby, rozdvojení osobnosti, o kterém asi panují spíš laické představy... ale mám za to, že i při těchto chorobách je podstata duše stejná. Tak nevím.
13. Srpen 2004 - 16:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Pro Janu - napsala jsi "cítím, že to mám v sobě", to je nádherně vyjádřeno jednou jedinou a naprosto výstižnou větou. Přesně tak to cítím i já a podobně jako Ty mám nesrovnalosti s matkou, které mě velmi tíží, ale nemohu to změnit, i když jsem se o to dlouho snažila. Má matka vidí jen svůj úhel pohledu jako ten správný a nejlepší a nepřipouští žádnou změnu, žádnou dohodu, žádný odlišný názor. Tak jen kývám a předem promýšlím vyřčená slova, abych se zachovala tak, jak chce ona. Jsem už zralá žena a nemusím s ní být ve stálém kontaktu, takže jsem vlastně dvojí - jedna poslušná holčička, která ve všem souhlasí s maminkou a jedna normální,spokojená žena, která je se svým mužem šťastná a která si vychutnává svobodu jakéhokoli rozhodování. Přesto bych si představovala úplně jiný vztah mezi matkou a dcerou, ale ve 45-ti letech člověk pochopí, že se nelze donekonečna zraňovat bez jakýchkoli změn. Pro Mi - opět s Tebou úplně souhlasím, napsala jsi to přesně tak, jak to vidím já - duši jako celek. Ale nezlob se Beruško, to není myšleno proti Tobě, to je jen shoda názoru s Mi. Je to pěkné téma a doufám, že bude pokračovat.
13. Srpen 2004 - 17:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Víš Bohdano,já to nevidím ale jako plus, přijdu si trochu jako čarodějnice, a min. jako podivín. V podstatě se tím nezabívám vůbec intenzivně, vlastně vůbec kromě mé duše. Vidím to trochu jako problém, lépe řečeno jako problém mě vidí okolí. Od dětství prožívám denně velké množství snů, dost často i noční můry které jsou tak intenzivní že se mi prolínaji do reálného života formou negativních pocitů při jistých situacích. Dále jsem jako dítě byla často náměsíčná, odcházení z domu, zamikání a usínájí na toaletě opravdu nebyla žádná vyjímka:-), myslim, že rozumim lidem, jsem schopná je rychle analyzovat a vidět jim dost často do vnitřku, jestli jsou opravdu takový jak se chovají či ne. Vše je to do jisté míry a relativní samožřejmě. Ale zkušenosti mi říkají že v "normálním" reálném životě je to problém být jak já říkám vnímavější, protože je mnoho lidí, kteří z Vás udělaj "psychicky postiženého chudáka", či blázna mě to mrzí. Nevím, možná kdyby jsem se s tim naučila pracovat, žilo by se mi se mnou samou mnohem lépe a mohla by jsem třeba dát něco i svému okolí. Co se týče rodinného zázemí - s matkou jsem měla dost těžké problémy pouze jako dítě cca od 5 do 13 let, od takových 16let se to začalo zlepšovat a nyní jsme naprosto v pohodě a jsem moc ráda že jí mám.
14. Srpen 2004 - 8:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Bohdana (anonym)
Jsem také ráda, že svou matku mám, jen mě mrzí, že nemůžeme najít společnou řeč. Každý člověk má své problémy a vlastně jsou součástí učení a zrání a vývoje člověka.
14. Srpen 2004 - 9:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Mravní hlídka (anonym)
Moje nervy! Mě snad šálí zrak, jaké tu čtu bláboly... Nahlížím, že pisatelkami těchto nesmyslů budou neukojené ouřednice, kteréžto se v zaměstnání nudí a domnívají se, že mají v sobě více duší, či si vzpomínají na minulé životy (viz. ADINKA, která se pokouší svést na modní vlně JUDAISMU a žvanění o holocaustu, jež je nyní v modě). Myslím, že by vám prospělo jít někam makat, nejlépe k takovým firmám, jako je TESCO, Albert, Lidl či někam k soukromnímkovi, kde by jste se 10-12 hodin nezastavili, kmitali za minimální mzdy - doma by jste pdali únavou a neměli čas a náladu na nějaké paranormální dišputace.
14. Srpen 2004 - 16:08

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama