1184 komentáře / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
depkouška (anonym)
to Rachel: no to je teda síla!!!! A je to nutné, takové podmínky? Jaké diagnozy se umisťují na uzavřená oddělení? Vždyť jestli má člověk ještě uvažování jakžtakž v pořádku, tak tohle ho může dorazit?!
9. Listopad 2006 - 12:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Rachel (anonym)
No na uzavrenem odd.jsou ruzni lide!Tezke pripady,lidi co maji myslenky na sebevrazdu,schizofrenie,tezke deprese...a jine!Jsou tam ale i takovi,kteri maji mysleni OKEJ,jen je proste zle...takze takove prostredi cloveka spise jeste vice stahne:(Tyto "bojovne"podminky jsou mnohdy na miste!-aby se lidi nezabili,neublizovali si...ale je to sila a vice lidskosti by neublizilo!
9. Listopad 2006 - 18:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Proto se také bojím jít k psychiatrovi. Sebevražedné myšlenky mám a nedovedu si představit, že by mě někdo někam zavřel. Pavel
14. Listopad 2006 - 0:45
Obrázek uživatele Návštěvník
depkouška (anonym)
Pavle, ale to je zase blbost, zavřít tě tam můžou proti tvé vůli jen pokud se o tu sebevraždu nakonec pokusíš!!!! Mě teda k pobytu nikdo nenutil, bylo mi to navržené a musela jsem podepsat souhlas. A dalo se odejít na revers. A to podstatné: to, že máš sebevražedné myšlenky a tedy patrně stoprocentně trpíš depresí vůbec neznamená, že ti hned budou cpát léčebnu! Dostaneš antidepresiva a jestli ti zaberou, uvidíš ty "zázračné" změny v psychice. Nemá cenu zbytečně trpět. A v tvém případě dokonce riskovat život - protože se může stát, že ti v nějaké krizi rupne v bedně a fakt si něco uděláš! Já jsem se mimochodem dostala do nemocnice jen vlastní blbostí, že jsem ty prášky nebrala pravidelně, občas do toho alkohol apod.- spadla jsem až na dno a s hospitalizací (2 týdny) jsem ráda souhlasila. Tak se neboj a k tomu doktorovi určitě jdi. Přísahám ti, že ti nedají svěrací kazajku a nezavřou tě, aspoň ne hned :o))))
14. Listopad 2006 - 8:13
Obrázek uživatele Návštěvník
taky depkouška (anonym)
Přes to,že je u nás raketový nástup psychických nemocí,v léčebnách to není vůbec znát.Lidi jsou jak sardinky,třeba po 10 na pokojích.Naopak,léčebnám se peníze pořád ubírají.Já mám ale tu zkušenost,že lidé na psychoterapii se neotevřou před kolektivem,řeknou své problémy jen ošetřujícímu lékaři.Léčebna je někdy jediný možný způsob,jak člověku pomoci.Je odtržený ze svého(leckdy patologického)prostředí a má čas klid si utřídit myšlenky,nabrat sílu na jejich řešení.
14. Listopad 2006 - 9:52
Obrázek uživatele Návštěvník
depkouška (anonym)
k tomu prostředí - já měla štěstí na moderní a předělaný pavilon, velké pokoje s max. 3 postelemi. Sprchy a záchody luxusní, dílna na pracovní terapii taky super. Záleží tedy na tom, v které části republiky ti "hrabe" :o))))
14. Listopad 2006 - 14:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
depkouška: a v který části republiky ti "hrabalo"? :)))))) Abych věděla, o kterou léčebnu mám u své psychiatričky žadonit (doporučila mi pobyt v léčebně). Díky.
16. Listopad 2006 - 15:23
Obrázek uživatele Návštěvník
bibna (anonym)
Já byla v bohnicích na uzavřeném a byla to naprostá hrůza. Směs lidí od depkařů po kleptomany.U příjmu mladý civilkář,svléct donaha,nechat si prohledat všechny věci.Mobil zakázaný.Nastoupila jsem v pátek,bez jakýchkoliv věcí,jen v tom,v čem mě přivezli.Bez spodního prádla,ručníku,bot na přezutí.Dole na chodbě telefonní automat.Měla jsem jen 50Kč-papírových,když jsem prosila sestru,zda-li by mi rozměnila na telefon,že potřebuji alespoň pantofle,mýdlo a tampony,uzemnila mě,že není žádná směnárna.Půjčili mi takovou nemocniční košili,župan a ručník.Dál mě nechali chodit v jedněch botech-neměla jsem ani ponožky.Nasadili rychlou léčbu,takže když mi po třech dnech přijela návštěva,téměř mě nepoznala.Nesnesitelné křeče mi zcela zkroutili jednu nohu a ruku-vůbec to nešlo narovnat-pajdala jsem a celkově vypadala jak těžce mentálně postižený.Jelikož jsem nastupovala v pátek,první vizitu jsem měla až v pondělí.Celý víkend jsem přemýšlela,žře smrt je lepší než toto.Měla jsem hrozný strach,že se křeče nezbavím a táké jsem tím byla naprosto vysílená.V pondělí mi doktorka řekla,že mi chtěl pan doktor v pátek rychle pomoct a že to nějak napraví.Skutečně mi dali něco,po čem to rychle přešlo.Proč mi ale nemohli pomoct v sobotu jsem nepochopila...Okamžitě jsem žádala o propuštění-měla jsem pocit,že přijdu o poslední zbytky zdravého rozumu.Na to mi řekli,že když jsem podepsala souhlas s léčbou,musím je poslouchat a pokud nebudu rozumná,mohou mě tam držet třeba půl roku...Terapie nestáli vůbec za nic.Sprchy otevřené 2xdenne-samozřejmě společné.Takže člověk neustále obtěžován jinak postiženými pacienty.Jedna paní nám třeba neustále pozorovala genitálie.Kleptomanka kradla o sto šest-po týdnu člověk neměl spodáry,sprchový gel ap.Personál jen krčil rameny.Denní náplň žádná-ležet jsme nesměly,takže zbývalo jen posedávání po chodbách,či sledování televize.Ta byla neustále obsazena staršími pacientkami a ty sledovaly výhradně telenovely.Jediná léčba-brutální umrtvení sedativy,kdy člověk usne,než donese lžíci s jídlem k puse.Jednou jsem dostala nečekaně hodně silnou menstruaci a šla požádat sestru,zda-li by mě pustila o půl hodiny dřív do sprch.Měla jsem zkrvácené celé nohy.Odpověd byla ne.Musím dodržovat režim a počkat.Z léků mi narostla prsa a spustila se pseudolaktace.Protilék byl nějaký šílený drasták,po kterém jsem se okamžitě pozvracela a s odpuštěním pos....Péče a pochopení žádné po pár dnech je z člověka zvířátko.Nad námi neustále visela hrozba 27-což byl pavilon neklidu,kde ležely pacoši překurtováni a někdo říkal,že je tam občas zneužívají(já to posoudit nemohu,nebyla jsem tam).Takže měsíc naprostého blázince-bez vycházek.Viděla jsem,jak rodiče unášejí svou 19ti letou dceru-sedativy naprosto zničenou,se splstnatělými vlasi a kvasinkovou infekcí,o kterou se prostě nikdo nestaral. Druhá zkušenost:PL U honzíčka v Písku.Podstaně lepší přístup a prostředí. Do PL jsem se dostala po těžkých depresích a pokusu o sebevraždu.
25. Leden 2007 - 21:58
Obrázek uživatele Návštěvník
4 bibna (anonym)
Je to tak, a vidím, že asi ve všech PL. Mám naprosto podobné zkušenosti z PL Brno-Černovice. Je to strašný, takový přístup k lidem, kteří nejvíc potřebují morální podporu!!!!!!!!!!
28. Leden 2007 - 10:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
bibna,podle toho co pises ,nevim jaky mas problem ze musis byt zavrena v blazinci? Celkem podle toho co popisujes nejsi zadny blb Staci napsat pisemnou stiznost na .... a uvidis zda se bude neco dit. Zivot neni lehky a lide jsou na tom ucite i mnohem hur,staci uvazovat a ti se do budoucna muzes vyvarova...
28. Leden 2007 - 11:05
Obrázek uživatele Návštěvník
zuzka (anonym)
ad bibna a druhá reakce na ni: Z tvých poznámek jasně vyvěrá, že nevíš, co to je deprrese. Nezáleží vůbec na tom, jaké problémy máš, to přichází samo, bez jakéhokoli ovlivňování mozkem a je to hrozné. Teprve po 13 letech mi dali prášek, který mi zabírá, takže vím svoje. Lze to zvládat jen s chemií, jinak ne. Teď mi zjistili zelený zákal a polyneuropatii a přitom je mi mnohem lépe, než když jsem byla fyzicky zdravá, ale měla jsem deprese. K pobytu v nemocnici: lidi, včetně doktorů, bývají agresivní a rádi si vylévají vztek, zvlášť když se oběť nemůže bránit, což jsou právě pacienti na psychiatrii. Zažila jsem cosi podobného.
30. Leden 2007 - 14:28
Obrázek uživatele Návštěvník
bibina (anonym)
děkuji za diagnozu.tvuj nazor předám svému psychiatrovi a psychologovi.léčí mi těžkou depresi 6let, jsem ráda,že se mýlí...
1. Únor 2007 - 0:56
Obrázek uživatele Návštěvník
bibina (anonym)
zuzce:promin,myslela jsem,ze to pises me.jsem uz tak trosku zblblá z těch lidí,co mi furt radí,že stačí myslet pozitivně...
1. Únor 2007 - 1:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Byla jsem tam dvakrát, poprvé z vlastní vůle a podruhé ne. NIKDY bych tam dobrovolně nešla!!!
1. Únor 2007 - 10:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Dobrý den, můžete mi napsat, co tam pro Vás bylo nejhorší ? Proč už by jste tam nikdy nešla ? Děkuji za Vaši odpověď.
4. Únor 2007 - 19:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrej (anonym)
Ohladom tzv elektrosokov (spravne elektrokonvulzivna terapia):) Slovo znie dost brutalne a ludia ho radi pouzivaju, aby budilo vacsiu hrozu nez tomu v skutocnosti je. V prvom rade nejde o ziadnu nasilnicku metodu, akoby sa dalo z nazvu vycitat. Elektrody sa pripnu na spankovu oblast na hlavu. Prv nez sa vsak aplikuje vyboj (ktory nie je velkej intenzity aby mohol pacienta nejako poskodit - ide o akesi vyvolanie umeleho epileptickeho zachvatu - zistilo sa totiz, ze pacienti s epilepsiou nikdy nemavaju schizofreniu - tot princip elektosokov), sa pacient pomocou anestetika uvedie do kratkotrvajucej (asi 5 min.) narkozy, z coho vyplyva, ze pacient pri nom nic neciti, je to podobne ako pri operacii. Bolo by to ako povedat, ze chirurgovia rezu zaziva:) Asi som vas sklamal ale ziadne nasilie ani elektricke kreslo sa nekona:) Inak stale ide o velmi ucinnu metodu, ktora nema nic spolocne s trestom, pacientovi prinasa ulavu, dochadza pri depolarizacii k zmene chemie mozgu a viacero veci sa da "do poriadku" - je to akysi reset v hlave a po nom to skratka funguje o nieco lepsie:)
4. Únor 2007 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
AB (anonym)
to Andrej: Je to tedy tak, že člověk trpící epilepsií nemůže onemocnět schizofrenií? To se vylučuje?
6. Únor 2007 - 20:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Andrej (anonym)
Podla vsetkeho ano.
6. Únor 2007 - 20:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Světlana (anonym)
Ahojky! Najde se tu někdo, kdo má osobní zkušenost s uzavřeným oddělením Psychiatrického centra Praha? Moc by mě to zajímalo. Díky.
2. Březen 2007 - 23:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Irma (anonym)
24. 3. 2007 14:50:33, Irma Po děsivé zkušenosti před necelými 7 lety mám fobii z PL, stále musím myslet na to, co kdybych se tam dostala znovu, prostě vtíravé úzkostně-agresivní myšlenky. Dá se toho nějak zbavit??? Hlavně mi ale neříkejte, ať se tam jdu léčit, přece nemůžu jít tam, kde mi trauma způsobili!!!
24. Březen 2007 - 14:52
Obrázek uživatele Návštěvník
marie (anonym)
Mám také děsivou zkušenost s léčbou na psychatrii. Maminka se neúspěšně pokusila o sebevraždu a já jsem ji bohužel přemluvila k léčbě depresí v nemocnici. Na oddělení nastupovala naprosto orientovaná a fyzicky fit. Ani v nejhorším snu jsem nečekala, že tam z ní lékaři během měsíce udělají dezorientovanou trosku, neschopnou se o sebe postarat.A o sesterské péči ani nemluvím. Po mé třicetileté práci ve zdravotnictví je to hrozné rozčarování!! Hlavně nacpat pacientům sedativa, ať máme pokoj - to je asi heslo dnešní psychiatrie. A nedej bože, aby měl někdo ještě nějakou další nemoc. To už je vůbec nad jejich síly ! Radím všem : Pokud to půjde vyhýbejte se lůžkové psychiatrii jako čert kříži, tam z Vás udělají ještě většího magora.
2. Duben 2007 - 22:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Mám někdy pocit, že bych také potřeboval léčbu na psychiatrii. Trpím velkým strachem, nejistotou a úzkostnými stavy. Tyto stavy mě dost omezují. Moc se ale bojím, že bych tam skončil. Podle toho co píšete, mám velké obavy z pobytu v PL. Přeji hezký den a klid v duši.
8. Duben 2007 - 13:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Taťána (anonym)
Já byla jako 12tileté dítě těžce šikanovaná a nakonec jsem se nervově zhroutila. Měla jsem stavy úzkosti, nemohla spát.. Bohužel rodiče, ani nikoho jiného to nenapadlo nějak řešit. Nakonec jsem ve svých 12ti letech sebrala dost odvahy k tomu, svěřit se svému dětskému lékaři a požádat jej o pomoc.. Ten mě poslal k jistému panu doktoru Čapkovi z Chebu, dětskému psychologovi. Když jsem tam dorazila, doktor si nejspíš přehodil nějaké papíry a začal se mnou řešit na jakou se hodím střední školu a povolání. Nakonec jsem si to s ním ujasnila, kuse sdělila své problémy a pan doktor řekl, že to není pro něj a poslal mě na oddělení dětské psychiatrie v Plzni na Lochotíně. Jestli jsem zažívala tehdy ve svém životě peklo, tak Lochotín byl ještě desetkrát horší. Doktoři a sestry naprosto bez zájmu, absolutní chaos. Třeba se stalo, že na oddělení najednou nebyl ani jeden dospělý, celý personál se prostě vypařil. Ráno vás budil řev sestry "Chcanky, chcanky!!", to se pravidelně z nějakého důvodu odebírala ranní moč, nevím proč, nebyli jsme oddělení pro toxikomany, to bylo o patro víš. Za trest se tam píchaly oblbovací injekce, jako v rekviem pro panenku, například za to, že jedna holčina polila na chodbě podlahu vodou.. No a taky se za trest zavíralo na noc na oddělení pro ty nejhorší případy, kde byli opravdičtí cvoci. Obsazení našeho oddělení bylo různorodé. Jedna chudinka anorektička, ta se mnou bydlela na pokoji, kterou nikdo neléčil, jen dostávala dvojité porce jídla z výhružným " a koukej to sníst!", které pak vyhazovala všude možně. Potom tam bylo pár zneužívaných dětí, jedna holka, kterou tam rodiče šoupli za to, že chodila často za školu a podobně. No a jeden hoch, co se snad v afektu štrejchnul žiletkou. Prostě samá "nebezpečná individua" a podle toho se k nám taky lékaři a sestry chovali. Například první, co proběhlo po nastoupení do tohoto zařízení bylo, že vás začali tlumit léky. Asi aby to měly sestry snažší. V noci nás navíc zamykali na pokojích. Ale o to, že při sprchování probíhaly hotové orgie, se nikdo nezajímal. Na druhou stranu sestra na raní komunitě všem posměšně oznamovala kde kterého chlapce načapala při masturbaci. Na dětském oddělení byla také zřízena kuřárna, kterou mnoho dětí využívalo a pálilo s požehnáním lékařů jednu za druhou.. Vzpomněla bych si i na další šílenosti, ale to by vydalo na knihu. Ještě dodám, že to bylo 12 let zpátky. Z oddělení jsem se vracela štědře zásobená Lexaurinem, tím růžovým, který mi přepracovaný pan doktor Čapek ještě dále předepisoval, aniž by se zajímal, jaké to může mít následky, zvlášť u dítěte a navíc zcela zbytečně. Mělo to následky, samozřejmě. Nakonec jsem se závislosti na Lexaurinu nějak zbavila, ale ty šrámy na duši, těch se asi nezbavím nikdy. Navíc, po letech se mi do rukou dostala výstupní zpráva z nemocnice a zjistila jsem, že doktoři asi vůbec netušili, proč jsem tam vůbec byla. Napsali jen něco ve smyslu že jsem předčasně vyspělá a mám náročné požadavky na své okolí, ale že mne na oddělení hodili do latě a teď už budu sekat latinu. Docela mě to pobavilo, jako by mě tam strčili rodiče za to, že je zlobím. Při tom jsem tam šla z vlastní iniciativy a s nadějí, že mi pomohou se trochu sebrat..
15. Květen 2007 - 0:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Liba (anonym)
Pavle, myslím, že se pobytu v PL bát nemusíte. Otevřené oddělení je docela fajn a dá se to přežít.Lepší, než stále trpět a přežívat.
15. Květen 2007 - 8:56
Obrázek uživatele Návštěvník
marta (anonym)
Ahoj Pavliku ja take byla v PL,ale mam moc mile vspominky,za 6 tydnu jsem poznala uzasne lidi a skvele terapeutky,ktere mi ukazaly z ceho se to vzalo...proc...a jak na to...byla jsem na otevrenym oddeleni pro lidi z neurozou v kromeriz,promin za chyby nepamatuji si jak se to psalo
15. Květen 2007 - 13:41
Obrázek uživatele Návštěvník
milena (anonym)
Chci se nechat léčit v Plzni lochotíně na oddělení psychyatrie D. Má někdo s tím ukušenosti.
29. Červen 2007 - 9:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Mileně (anonym)
přečti si příspěvky nad sebou, třeba ten od Taťány a pak to pořádně promysli. Já bych neviděl rozdíl mezi dětským odd. a odd. pro dospělé. Možná to bude ještě horší. O Dobřanech ani nemluvě..
29. Červen 2007 - 9:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Hlavní pozor bych si dala na uzavřená oddělení - hrůza
16. Listopad 2007 - 18:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Ja byl na psychiatri v plzni na Lochotine a hruza.4 dny jsem mel mzitky pred ocima,nizkej tlak,motala se mi hlava,bylo mi moc a moc spatne.Lezel jsem 2 hodiny na posteli a nikdo z perzonalu se neprisel na me podivat.Jeste ze tam jsou tak hodny pacienti a vi jaky to je kdyz je ti spatne.Kamaradovi tam bolelo 3 dni u srdce,tak byl na plicnim kde mu rekli ze je to od srdce,ale na odd,mu rekli ze to musi vydrzet.ZKR.pokud se lecic na psychiku tak te doktori berou jako podradnydruh cloveka.To i veznove maji veci prava!!!Budu rad kdyz se nekdo ozve.Rad bych zacal s tim neco delat.JE TO DISKRYMINACE!!!!
20. Listopad 2007 - 13:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ahoj,mám jedenáctiletý dítě a chtejí mu nasadit litium.Nemá s tím někdo z Vás zkušenost.Vím,že to není zrovna k vašemu tématu,ale na locháči už byl dvakrát a pokaždé odešel s jinou diagnozou
22. Listopad 2007 - 20:08

Stránky

Přidat komentář