16 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Nebezpečí pobožnosti

10. Září 2018 - 0:26

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Všímavý (anonym)
Toto vlákno by mělo varovat před ideologiemi, které reálně poškozují životy lidí. Náboženství může i zabíjet. http://zpravy.idnes.cz/korejka-vymytani-dabla-soud-vezeni-posedla-zena-ftm-/zahranicni.aspx?c=A170220_192614_zahranicni_ale
20. Únor 2017 - 21:06
Obrázek uživatele Návštěvník
+- (anonym)
Tak ja vidim jako nebezpeci rozvraeni rodin. I v bibli je napsano, ze pujde otec proti synovi a matka proti dceri. A v koranu maji zase svate valky.
21. Únor 2017 - 9:36
Obrázek uživatele Ducky
Ducky
Toto vlákno by mělo varovat...Náboženství dokáže zabíjet, ale tohle se děje docela daleko od nás. Ale příběh, díky kterému se mi uvolní emoce dlouho zadržované, ten si osobně prožívám. A věřte mi, že hodně bolí. Celý život jsem pracovala, nikdy jsem nebyla na pracáku. Před jedenácti lety jsem si po tragické události vzala do péče vnučku. Byly jí dva měsíce. Zdravotní stav holčičky - malá naděje na přežití, ještě menší na uzdravení po několika těžkých úrazech. Převzetí vnučky do své péče jsem brala jako samozřejmost. Skončila jsem ze dne na den v práci, dva dny jsem měla na organizaci bytu a nákup všeho potřebného pro příchod maličké spolubydlící. Nekoukala jsem do budoucnosti, byla jsem v těch dnech vytížená jinými záležitostmi. Bleskové ukončení pracovního poměru ve státní správě, školení v nemocnici, jak se starat o miminko s mnohočetnými zraněními včetně hlavičky, zapracování nového kolegy, vyřízení předběžka, abych si vnučku mohla vzít domů a do toho občas zaběhnout za synem do nemocnice. A pak to přišlo, kopanec od života, jeden pěkně za druhým. To, jestli budeme finančně zabezpečené, jsem nijak neřešila. Mám rodiče, troufnu si napsat, že velice dobře zajištěné. Několik bytů, které pronajímají, dvougenerační vilu skromně zvanou chata, no a pěkná sumička pod strožokem z prodeje rodinného domku. Nikdy jsem po rodičích nic nechtěla, tak jsem nemohla předpokládat jejich reakci. První šok byla negativní reakce matky na můj "neuvážený čin". A hned následovala palba bolavých slov, přiznám se, že jsem v té chvíli nedokázala vůbec odpovědět. Já hloupá = naivní = líná pracovat = obtěžující staré rodiče = si troufám přijít s prosbou o pomoc, tenkrát ještě morální. Myslíte, že sem tohle povídání nepatří? Je to smutné, ale patří. Matka funkcionářka si v inkriminované době "cinkání klíčů" zamkla svůj původní život a odemkla majestátní vstup do kostelů. Každý člověk si může se svými financemi naložit jak chce, tudíž jsem nikdy ani nepomyslela na to, proč matka investuje nemalé sumy do kostelní kasičky. Ale já jsem se protivila osudu, nebo Kristovi, že jsem nenechala odejít miminko do království nebeského /věřícím se omlouvám za neodborné názvosloví/. Ale abych povídání zkrátila. Vnučce je jedenáct let. Jen díky její síle, mé víře v lékaře a nevzdávání se naděje je vnučka zdravá, chytrá a šikovná. A moje matka? Dodnes nám ta pobožná žena, pravidelně navštěvující kostely dělá peklo na zemi. Rodiče vlastní několik bytů, my dvě bydlíme v podnájmu /byt jsem musela prodat, protože jsem ho odkoupila na hypotéku/. Prodala jsem auto a vše materiálně cenné, co jsem měla. Protože první rok, než mi vnučku svěřili do pěstounské péče, jsem pobírala pouze přídavky na dítě. Z matky se stala zapšklá zlá žena, která musí do každé věty začlenit alespoň jedno sprosté slovo, působí nám takové problémy, že jsme se musely odstěhovat do jiného města. Žijeme skromně, práci ve svém věku nemůžu najít, i když bych dělala opravdu cokoliv. Veškerý majetek pro jistotu rodiče věnovali bratrovi, abych náhodou něco nezdědila. A tak se ptám, dostane se tato žena do nebe? Nakoupila si dostatečné množství "odpustků"? Nevím co mám odpovědět vnučce na otázku, proč babička mluví tak sprostě, je zlá a neumí se usmát, čím jsme jí ublížily? A tak žijeme samy, v domečku na jihu Moravy a s nadějí, že nás konečně potká štěstí v podobě hodného človíčka, který nás bude mít rád takové, jaké jsme. I bez povinného padání na kolena a vzpínání rukou k oltáři. Učím svoji vnučku, že má dělat to, čemu věří. A co mě naučila moje matka? Že víra se vynutit nedá. My dvě, já a vnučka totiž máme svoji víru, v dobro, naději, snad i zázraky. Ovšem touhle naší vírou nikoho nesrážíme na kolena ani nezabíjíme.
21. Únor 2017 - 12:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Tak (anonym)
to je hodně smutný příběh.Nechápu,jak se takhle matka může chovat ke vlastní dceři.Hodně štěstí
21. Únor 2017 - 12:52
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Náboženství dokáže...Vaše zlá matka je jako Porfyrij Vladimírovič z "Panstva Golovlevových" od Saltykova-Ščedrina.
21. Únor 2017 - 13:46
Obrázek uživatele Návštěvník
mima (anonym)
Náboženství dokáže...Dobré ráno Váš příběh je zajímavý, čin který je krásný, který je v souladu s naším svědomím. Každá babička by určitě tento čin měla udělat, vždyť je to dítě našeho dítěte. Není se co pozastavovat, ani není co dodat, jen v případě, že by jste se k němu nehlásila. Ale pozastavuji se nad vaší připomínkou ohledně vaší matky.Co vaše matka, její majetek, její vztah k vám, její charakter, její pobožnost? Pokud dobře počítám, tak vaše matka bude ve věku, kdy sama potřebuje péči, nezmiňujete se nic o svém otci. Díváte se na ni jen přes majetek, peníze. Mám matku pravděpodobně ve věku vaší matky, ale po pravdě mě nikdy nezajímal její majetek, peníze, kde a komu je dává. Jsou to její peníze, já jsem dospěla žena ve věku, kdy se musím sama o sebe postarat. To že se mnou nesouhlasí v některých mých rozhodnutí je normální, má právo na svůj náhled na svůj život v tomto věku. Pokud jste chtěla poukázat na její přístup, že se rozhodla investovat do kasy kostelní v jejím věku, nedivte se. Jsou lidé, kteří celý život žijí bez Boha a pak když přijdou léta, které napovídají, že musí odejít z tohoto světa, tak se stejně chovají jak vaše matka. Nezmění svůj styl života, své chování, dělají přesně to co dělali po celý svůj život. V případě vaší matky, peníze nebyl problém, tak si za ně dovedla všechno pořídit, teď si chce koupit věčný život. Jenže do nebe si nekoupíme jízdenku za peníze. Je to smutné a je mě líto vaší matky, vaše matka nepotřebuje odsoudit, ale lítost. Protože svým chováním se míjí cíle a přitom potřebuje pomoct. Škoda, že vedle sebe má lidí, kteří se na ní dívají jen přes peníze a nevidí tonoucího, který se chytá stébla.
22. Únor 2017 - 8:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Mimo, (anonym)
Dobré ráno Váš příběh...myslím,že vůbec nemáš pravdu.Její máma,at už dcera udělá cokoli,tak se nikdy nezmění.Matka má na prvním místě toho Boha.Víra je hezká a vlastně je i moc dobře,že v něho věří,ale tohle už je fanatismus.Paní je mi hodně líto,stačil mi si přečíst její příspěvek a úplně jsem pochopila.Každý rodič,který miluje,tak svým dětem pomáhá a rád.Není to v žádném případě jen o těch financích,jak zde popisuješ,ale pokud dcera nemá bydlení,vlastní bydlení a rodič je na tom po finanční situace velmi dobře,pak uvažující rodič vždy pomůže svým dětem-pokud jim na nich ale záleží.Věřím,že kdyby se s ní něco stalo,pak byse o ní dcera postarala,ale když sama potřebovala mámu,tak tady pro ní nebyla.Smutné.
22. Únor 2017 - 8:29
Obrázek uživatele Návštěvník
mima (anonym)
myslím,že vůbec nemáš...Trochu jste to zjednodušila. Pokud čteme pozorně, přijdeme na to, že rodiče už vše darovali synovi, bratrovi pisatelky. Rodiče pravděpodobně ve svém věku nebyli schopní se postarat o nemovitosti, svůj majetek. Taky problém není ve vztazích matka, dcera dan situaci, kterou píše, ale musel být již dávno, než se paní začala starat o vnouče. Pokud má tak bohaté rodiče, kteří vlastní byty, vilu a peníze za prodej domů....jak paní píše, tak se ptám, proč již dříve kupovala být, když mohla bydlet u rodičů v jejich bytech, vile, což si nemyslím, že by to rodiče svým dětem nenabídli. Další zajímavá informace, proč bratr dovolí na to aby zdědil veškerý majetek on a v situací jakou má jeho sestra jí nepomůže, nepodpoří? Byť by jí nabídl jeden z bytů, který teď on pronajímá, který vlastní. Ve výsledku vidím, že tady není jen problém matka, dcera, ale je tam problém ve vztazích v rodině a dcera bude mít na tom taky podíl.
22. Únor 2017 - 9:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Magda (anonym)
Trochu jste to zjednodušila....A co když dcera chtěla žít svým životem za své peníze? Na tom není nic špatného. Je však možné, že právě tohle způsobilo rozkol v rodině. Nesouhlasím s profláknutým psychologickým tvrzením, že vždy musí být vina na obou stranách. Existují i lidé, s kterými prostě vyjít nejde. To že je to u nich třeba způsobenou nějakým dávným traumatem a že v určité rovině nám jich může být hlavně líto a že člověk by se je měl snažit pochopit a odpustit jim, s tím s vámi souhlasím. Ale odpuštění není lehký proces a jednorázový proces. První krok může třeba být právě to, že se zde pani svěřila s křivdou, kterou ze strany matky cítí. Nyní je možno jít více do hloubky a s těmito pocity pracovat. Nosit v sobě křivdu totiž škodí především zdraví. Jiank pani určitě zaslouží velký obdiv za to, jak se zachovala ke své vnučce i přes odpor rodiny.
22. Únor 2017 - 9:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Samozřejmě (anonym)
nikdo z nás do toho úplně nevidí.Asi tam ty vztahy celkově nebyly dobré,to je znát i mezi sourozenci,že to vlastně bráchovi bylo jedno.Holt,někdo si oblíbí akorát jednoho potomka a tomu dopřeje a na druhého kašle.Mimo,třeba jí byla nabídnutá pomoc,že u svých rodičů může bydlet,ale paní píše,že se musela i přestěhovat,takže je znát,že by to s nimi nevydržela.Je to hodně těžké,protože celkovou situaci neznáme.Pokud budu mít dvě děti a velký majetek,také ho nechám tomu,u kterého vím,že je zodpovědný,že se postará,ale určitě bych zase nenechala dcerku v podnájmu,když bych na to měla,abych jí jeden byt přenechala.Paní to tak píše,že jí to věřím,že v tom právu je ona.Prostě víra pro někoho přednost před rodinou a tak by to být nemělo.
22. Únor 2017 - 9:36
Obrázek uživatele Návštěvník
mima (anonym)
nikdo z nás do toho úplně...V příběhu chybí hodně, chybí řeč o rodičích vnučky, tam může být taky zakopaný pes. Pak tady není zmínka jak už jsem psala o otci, který má taky nárok rozhodovat o majetku, chybí tady zmínka o manželovi, neznámé okolností, nemůžeme soudit obě strany na základě jednoho příspěvků. Myslím si, že paní ani nešlo o to, abychom řešili jejich rodinné problémy, ale duchovní stav její matky. Což jsem ji vysvětlila v posledním odstavci, prvního příspěvku. Pokud to co píše paní o své matce je pravda, znovu opakují je to žena, která s vírou nemá nic společného, než jen to, že si kupuje jízdenku do nebe svou účastí v kostele a finančními dary. Její skutky k bližnímu to napovídají, taky slovní zásoba.
22. Únor 2017 - 9:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
V příběhu chybí hodně,...No ono je hodně těch, kteří si dle tvých slove kupují jízdenku do nebe svou účastí v kostele. Osobně si myslím, že si jí takto koupit nejde. Na VŠ jsem měla spolužáka, který kdykoliv provedl nějakou svińárnu jako třeba, že byl nevěrný své holce, tak si zašel do kostela a byl zase v pohodě. Dnes se mu materiálně vede velmi dobře a je vysoce postavený, ale těžko říct, jak je opravdu šťastný a jak se cítí.
22. Únor 2017 - 10:59
Obrázek uživatele Návštěvník
A (anonym)
No ono je hodně těch,...někdo zase rád přispívá,jen kvůli ostatním lidem,aby byli oni ti hodní,dobří.Také takovou ženu znám a až v posledních asi 10 ti letech se dala na víru a pravidelně chodí do kostele,kněze zve i na oběd atd.,někteří jí mají opravdu za tu hodnou,přitom jí ale vůbec neznají.Se divím,že ten kostel ještě nespadnul.Ani lidi si nekoupíte,protože někteří jí velice dobře znají.Ovšem přispívá,kněze zve na poutě a tak u něho je to ta moc hodná ženská.
22. Únor 2017 - 11:07
Obrázek uživatele Návštěvník
mima (anonym)
No ono je hodně těch,...Ano, ale chyba není jen na jejích straně, ale taky na učitelích, kteří je právě tak vyučují. Co do tvého spolužáka nemůžu posoudit, neznám ho. Chyby, hříchy za svůj život jsme udělali všichni, jde o to jestli nám je to líto, jestli jsme činili upřímné pokání, taky jak Ježíš říká " jdi a nehřeš více " Pak člověku nemáme právo jeho úpadek připomínat, pokud udělal nápravu, pokání a odvrátil se od daného hříchu. Ale musím podotknout, že odpuštění nám je dáno, ale důsledky, následky každého hříchu jdou s námi. Král David v Biblí činil pokání, bylo mu odpuštěno, ale následky hříchu šly za ním.
22. Únor 2017 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
rr (anonym)
kazdy fanatismus je nebezpecny
26. Únor 2017 - 9:30

Přidat komentář

Reklama

Reklama