Při cestě z dovolené jsme s autobusem uvízli v hrozné zácpě.Bylo to ve městě, takže nebyla možnost si odskočit někam do křoví.Po dvou hodinách jsem se v naprostém zoufalství musela v plném autobuse vyčůrat do igelitky.Myslela jsem, že se hanbou propadnu, ali jinak to prostě nešlo...Sice jsem se zamaskovala bundou, ale stejně si asi pár lidí všimlo co dělám.Byl to největší trapas v mém životě...

a co jako?

Mě se jednou chtělo strašně na malou ve městě, všude okolo jen paneláky,žádné WC ani park...Nakonec jsem vlezla do jednoho otevřeného baráku a tam, třesoucí se strachy, že mě někdo přistihne,jsem se vyčůrala na chodbě na zem.

Kdyz jsem jeste pracoval u zeleznice,tak v odstavenen Brejlovci !!!

Autobus a v lese ...těch míst je ???

lincoln tunel mezi auty ,uz jsem nemohla a pritel me i vyfotil jsem si rikala no boze uz ty lidi nikdy neuvidim:-)

jste prasata! nejste snad mimina abyste chvíli neudrželi moč

jste prasata! nejste snad...Náhodou je to vzrušující.

Na pohřbu příbuzné. Prostě jsem nenápadně zmizela ven a utekla za nejbližší zeď a už to šlo! Oboje!

Na chodbě v jednom paneláku,asi řeknete, že jsem prase, ale jinak bych se byla počůrala...

V autě,když jsme uvízli v zácpě,po dvou hodinách se mi chtělo tak strašně, že jsem se musela vyčůrat do igelitky,jinak by to skončilo v sedačce.

Já se taky musela vyčůrat v autě, když jsme zůstali několik hodin trčet v zácpě. Když už jsem bolestí skoro brečela,uřízla jsem PETku a vyčůrala se do ní.. To byla úleva.

Já musela do té igelitky v autě na vekou...Chytil mě nějaký hrozný průjem a jinak to nešlo, stát se mi to v autobuse, tak nevím jak bych to vyřešila.

Já musela do té igelitky v...Já jsem taky jednou, ještěteď se stydim, čůrala v baráku. Když mi bylo osmnáct, dělala jsem o prázdninách brigádu na poště jako poštovní doručovatelka. A jednou jsem se takhle ráno už na poště chystala s připravenejma dopisama vyrazit do svého přiděleného rajónu. Bylo léto a měla jsem žízeň, tak jsem do sebe ještě kopla sklenici vody. Ve dveřích mě pak ještě odchytla kolegyně, která mě před tím zaučovala, a ať prej si s ní ještě dám kafe. Souhlasila jsem, ale to jsem neměla. Během deseti minut jsme do sebe to kafe hodily a obě jsme vyrazily na svůj rajon. Ještě než jsem tam došla, už jsem se kroutila jak paragraf a došlo mi, že sklenice vody a kafe na lačno nebyl zrovna dobrej nápad. Nejhorší bylo, že to bylo ve vnitřním městě, v podstatě širší centrum. Takže všude jen ulice s činžákama, nikde žádnej parčík nebo lesík a samozřejmě všude spousta lidí. Napadlo mě zazvonit na někoho v baráku a poprosit ho, jestli si u nich můžu dojít, ale byla jsem v tom věku hrozně stydlivá a nedokázala jsem se k něčemu takovýmu dokopat. Když už jsem byla fakt zoufalá, zahnula jsem z hlavní ulice do jedné vedlejší, kde těch lidí přece jenom nechodilo tolik, a říkala jsem si, že zkusím vychytat nějakou chvilku, kdy zrovna nikdo nepůjde, a dřepnu mezi zaparkovaný auta. Jako na potvoru ale furt někdo chodil a i když byly asi dva momenty, kdy by to možná i šlo, tak jsem to prostě nedokázala. Z představy, že za bílýho dne vystrčim zadek mezi autama a že na mě bude třeba někdo koukat z okna z baráku, se mi dělalo skoro zle. Když už jsem se v podstatě smířila s tím, že to budu muset pustit do kalhot, vlezla jsem do jednoho baráku. Aby mě při tom počůrání aspoň nikdo neviděl. A tam najednou koukám, že se v přízemí chodba stáčí za roh, kam není vůbec vidět. Nebyl čas na nějaký dlouhý přemýšlení. Okamžitě jsem tam letěla a zjistila, že tam opravdu není odnikud vidět a že tam vedou jen dolů schody do sklepa...

Já jsem taky jednou,...Na chvilku jsem se ještě zarazila a napadlo mě, že jsem prase už jenom proto, že mě něco takovýho napadlo. Naprosto akutní potřeba ale byla silnější. Shodila jsem poštovní batoh na zem, stáhla gatě, dřepla a už to teklo. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nečůrala. Seděla jsem tam a teklo to ze mě snad dvě minuty. Ty schody jsem počůrala odshora až dolů a dole se ještě udělala louže. Měla jsem štěstí, že nikdo nešel z baráku ven nebo dovnitř. Vidět za ten roh sice nebylo, ale dotyčnej by možná slyšel syčení a pleskání o schody a já bych to určitě nebyla schopná zastavit. Kdyby mě někdo z toho baráku načapal oblečenou v barvách 4eské pošty, jak jim očůrávám schody do sklepa, asi bych měla i pěknej průser. Naštěstí to dopadlo dobře, já se oblíkla, cestou ven z domu jsem naházela dopisy do schránek a vyrazila dál na svojí obchůzku. Druhý den jsem se při obchůzce šla, asi z pocitu viny, v tom baráku podívat, jak ty schody vypadají. Ale všechno bylo OK, nebyly na nich naštěstí vidět žádný fleky a ani to tam kupodivu nesmrdělo. Od tý doby už jsem nikdy ráno před obchůzkou kafe nepila.:-)

Taky jsem se jednou musel vymočit do petky. Bylo to na koncertě v kotli.. než bych se prorval přes tu hromadu lidí.. dávno bych to pustil do kalhot. No holkám jsem tyhle situace nikdy nezáviděl.. často to musí být solidní prekerka

VELKÝ DAŇOVÝ PODVOD ! Když jsem se zamyslel nad návrhem „změkčené“ daňové reformy a zjistil, že to je divadýlko s velkým podvodem. Budeme počítat se základem 100 Kč: dnes je daň 10% ze 100 Kč = 10,00 celkem cena vč. DPH 110 Kč v roce 2012 bude 14,5% = 14,55 cena vč.DPH 114,50 Nesmíte zapomenout, že v roce 2013 se bude daň 17,5% počítat ne z dnešních 100Kč, ale z částky zvýšené v příštím roce o 14,5% Takže bude: 2013 17,5% ze 114,5 = 20,03 cena celkem 120,03 --------- PŮVODNÍ NÁVRH BYL 20% 120,00Kč Takže to mají ty ku… velmi dobře spočítané. Ve skutečnosti zvednou DPH na 20%, i když to vypadá, že „jen“ na 17,5%

já mám klíště na zadku, a to mi vadí. Taky se bojím, aby mi neuškodilo. Nevíte - nezpůsobuje klíště taky demenci? jinak vím , že na tom nejsem dobře, ..vím to

No mě se to stalo v 7 třídě.Měly jsme po vyučování kroužek a naše záchody byly už zamčené.Tak jsem slezla o patro níž kde byly klučičí a tajně doufala , že budou otevřené- byly , ale ouha kabinky-tam byly jen dvě a ty také zamčené jen za nimi asi 6 pisoárů pro muže.Naštěstí měly tam ten odtok dole takže stačilo jen dřepnout.No trošku to cvrklo před ,ale to mi bylo jedno byly tam dlaždice.Škoda že tam nebyl papír

V podchodu...,záchody byly zavřené a já už bych to jinam nevydržela.

na WC na Florenci

To já už vykonával potřeby na tolika kuriózních místech, že těžko říct, které bylo nejkurióznější. Takové věci jako chcaní do kelímku v plném hledišti nebo i bez kelímku a pití chcánek jsou na fesťácích samozřejmostí. Zajímavější ale bylo, když jsem se v plném hledišti (asi 5000 lidí tam mohlo být) vysral na karton, kterej mi pod zadkem držel kámoš, přitom toiky byly kousek ode mě, ale já do nich nerad chodím - vlastně tam nechodím vůbec. :-D Dále jsem třeba chcal do piva, sral do stanu, kámošovi na záda, i z mola do přírodního koupaliště, kde pak kolem nás ta hovinka obalená sinicemi plavala. Za měsíc mám v plánu vychcat se s kámošema při koncertu kapely Urin přímo z pódia. :-)

Na Měsíci.

Na vesmírně krásném hvězdném WC na kosmické lodi Aštara Šerana. A vonělo to po fialkách...

když jsem uvízli v zácpě na dálnici,tak jsem se musela vyčůrat vedle auta.Schovala jsem se za otevřené dveře,ale stejně jsem se styděla jako nikdy v životě,ale vydržet už to prostě nešlo.

když jsem uvízli v zácpě...Tos mi připomněla, co se mi jednou stalo. Přítel měl jednou z práce na víkend půjčené terénní auto (normálně má klasický osobák). A vyrazili jsme o víkendu na výlet na jeden zámek. Ranní kafe ale udělalo svoje a cestou se mi, jako vždy v tu nejnevhodnější dobu, začalo chtít čůrat. A zrovna nikde žádná benzínka nebo něco podobného, schválně jsme totiž jeli po vedlejších silnicích, abysme si trošku prohlídli kraj. Když už jsem to fakt nemohla vydržet, řekla jsem příteli, ať na prvním místě, kde to jen trochu půjde, okamžitě zastaví, nebo se mu v tom půjčeným autě počůrám. A tak v jedný takový mírný, ale přehledný levotočivý zatáčce přítel s autem zaplul do takového štěrkem vysypaného místa vedle silnice. Jediná nevýhody byla, že se nedalo nikam zalézt, hned vedle toho "odpočívadla" byla vysoká skála a na druhé straně silnice zase prudký sráz. Tak jsem si jako ty nechala otevřený oboje pravý boční dveře a dřepla mezi ně čelem k autu a zadkem ke skále. Čůrala jsem neskutečně dlouho, mezi tím jsem slyšela projet okolo několik aut, ale byla jsem naprosto spokojená, že si konečně můžu ulevit. A ani jsem neuvědomila, že jsem nedomyslela jednu podstatnou věc. A to, že ten teréňák má podstatně vyšší podvozek než normální osobní auto. V klídku jsem dokončila potřebu a všechno mi to docvaklo, až když jsem nastupovala do auta a přítel mi říkal, že některý lidi z těch aut, co jely okolo, hrozně divně koukali a jeden chlápek si prej div neukroutil hlavu. V tu chvíli mi to došlo - díky vasokýmu podvozku mě ten teréňák rozhodně nekryl tak, jak jsem si myslela a všem, co jeli kolem, se v zatáčce, kterou museli projíždět celkem pomalu, naskytnul pohled na divně zaparkovanej teréňák s otevřenejma dveřma v pravo a pod autem přímej výhled na rozkročený nohy a čůrající ženskej rozkrok.:-) Dneska už z toho mám srandu, ale tehdy jsem byla pak rudá až za ušima a když jsme dojeli na nedalekej hrad, tak jsem furt musela myslet na to, že někde potkáme někoho z těch lidí, co mě tam viděli čůrat.

Tos mi připomněla, co se mi...ad: ...furt jsem musela myslet na to, že někde potkáme někoho z těch lidí, co mě tam viděli čůrat... Holka nešťastná, a to si jako myslíš, že Tě někdo podle pouhého Tvého rozkroku pozná? To by musela nastat setsakramentsky zvláštní shoda intimních okolností...

ad: ...furt jsem musela...Jasně, že podle rozkroku ne. Spíš mě napadaly takový blbosti, jako že si třeba někdo zapamatoval to auto (mělo výrazný firemní polepy) a až nás pak někde s přítelem uvidí z něj vystupovat, tak mu bude jasný, že jsem to já, kdo tam v tý zatáčce čůral. Samozřejmě, že ta pravděpodobnost, že u hradu na parkovišti potkáme někoho, kdo mě v tý zatáčce viděl, byla mizivá. To mi racionálně bylo jasný, ale stejně jsem měla blbej pocit. Jsem strašně stydlivá a za normálních okolností nesnesu čůrat někde, kde je na mě vidět. Dokonce i když někde lezu do křoví, tak se ujišťuju, že mě u toho nikdo nevidí. Vadí mi i představa, že mě někdo zahlídne zalejzat nebo naopak vylejzat z křoví a že ví, co jsem tam nejspíš dělala. Vím, že je to blbost, ale nemůžu si pomoct. Jedinej člověk, před kterým se nestydím, je přítel. Jinak pro mě nepřipadá v úvahu jít venku na malou ani s kámoškou. Některý holky choděj takhle hromadně, ale já se prostě stydim.

Jasně, že podle rozkroku...Nic si z toho nedělej. Žena má milovaná (už 40 let stále ta samá) je na tom úplně stejně. I v divočině naprosto pustých hor se musí napřed přesvědčit, zda v okruhu několika čtverečních kilometrů fakt skutečně nikdo další není... Nic si z toho neděle, dá se s tím přežít docela dobře :-))

Nic si z toho nedělej....Díky, tak aspoň vidím, že v tom nejsem sama.:-)