2463 komentáře / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Měla :-(
28. Říjen 2008 - 15:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Kamil (anonym)
Tak aspoň, že už to máš za sebou. Dětství by mělo být nejkrásnějším věkem, mít na co vzpomínat a ne, aby to člověk nejraději vymazal z paměti.
28. Říjen 2008 - 21:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Kamile, tohle nemá člověk nikdy tak docela za sebou. Estel tobě teda nezávidím to přebalování, ale zase jsi měla obrovské štěstí, že jsi se těch plínek zbavila už ve 14ti.
31. Říjen 2008 - 15:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Renča (anonym)
Mončo to chceš říc že tě máma přebalovala ještě dýl než ve 14ti???
31. Říjen 2008 - 16:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
No rozhodně mě nepřebalovala jako Estel, ale plíny jsem nosila hrozně dlouho.
31. Říjen 2008 - 18:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Renča (anonym)
A do kolika let? A to si ani neměla žádné problémy s močovým měchýřem? Takže z toho stejného důvodu jako měla máma Estel?
31. Říjen 2008 - 18:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Následkem toho jsem měla problémy psychické a mamka mi hrozně snižovala sebevědomí, je to dost složité.
1. Listopad 2008 - 15:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Kamil (anonym)
Mončo, ale proč to dělala? Aby si udržela co nejdéle tvou závislost na ní? Nebo si prostě neuvědomovala, proč to dělá a jak ti asi je?
5. Listopad 2008 - 8:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Spíš kvůli té závislosti na ní.
5. Listopad 2008 - 13:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Jestli dávat větším dětem při cestování plenky nevím,ale já sama používám při lyžování pod kombinézu plenkové kalhotky a dávám je i jedenáctileté dceři,která si na to zvykla a nijak neprotestuje.Na vlastní kůži jsem zažila jaké to je když se s vámi v patnácti stupňovém mrazu zastaví na půl hodiny lanovka a potřebujete se vyčůrat.Od té doby bez plenek na lanovku a lyžování nechodím,neznamená to že je musím po každé použít,ale je to takové moje a dcerky tajemstvíčko a zároveň jistota.V teplejší,hezky zateplené kombinéze nejsou vidět.Na tohleto řešení mě přivedla kamarádka lékařka,která na lyžování nosí zavedenou cévku a sáček,ale z toho mám obavu.
10. Listopad 2008 - 8:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Lenka: Nekrm tady lidi laskave! Vim moc dobre ze nejsi zadna Lenka, ale uchyl co tenhle kec cpe porad nekde na forech!
11. Listopad 2008 - 19:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáda (anonym)
Proč by měla být Lenka úchyl, hodně lidí nosí na lyže plenkové kalhotky pod kombinézy. Co je na tom jako špatného?
11. Listopad 2008 - 19:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel Lukáš (anonym)
Dádo máš pravdu. Proč by Lenka měla být úchyl. Dyť je to přece normální nosit v zimě pod kombinézou plenkové kalhotky.
11. Listopad 2008 - 21:18
Obrázek uživatele Návštěvník
PetrS (anonym)
Já taky používám plenky na lyžování, ale ty jsou měkké, že se budu používat občas.
11. Listopad 2008 - 23:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
to je jasny...ty tri prispevky pode mnou jsou od toho samyho cloveka...
13. Listopad 2008 - 23:10
Obrázek uživatele Návštěvník
PetrS (anonym)
Proč myslíš? Nejsem dáda a karel lukáš. No jo, každý má styl psaní.
14. Listopad 2008 - 8:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Estel (anonym)
Ahoj Moni, tak to je docela hrůza. No zase jsi byla ušetřena toho ponížení na veřejnosti. Ty problémy chápu, sama jsem z toho byla úplně na prášky. A jak jsi to teda měla ty - jak ti máma zdůvodnila, že musíš nosit plínky? A měla jsi je jen na noc, nebo jsi je musela mít i přes den, třeba ve škole a tak?
17. Listopad 2008 - 20:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Šárka (anonym)
Všechny zdravím. Hledala jsem nějaké vhodné fórum, nevím, jestli tohleto je zrovna přesně ono, ale je tomu tak nejblíž. Nedávno jsme byli s manželem na návštěvě u našich přátel. Oni mají dvě holky, my páreček, už žádné malé děti, ale středoškoláky. Dostali jsme se při hovoru taky na téma cestování autem s dětmi, což má každá rodina spousty zážitků. A samozřejmě dost těch zážitků jsou různé nehody, nemyslím tedy dopravní, ale do kalhot. S menšími dětmi je na to člověk připraven a pojistí se třeba i plínkama, ale my se s přáteli shodli na tom, že už jsme obě rodiny řešily mokré sedačky v autě i ve starším věku. Nikdy mě nenapadlo dávat dceři, které se to stávalo oproti synovi i později, plínky, ale vždycky jsme z toho byli ona i my s manželem docela vykolejení (naposledy se jí to stalo v sedmnácti). Máte někdo podobné zážitky? A počítali jste s tím v duchu nějak, že se to může přihodit? My ne, proto nás to vždy zaskočilo.
10. Prosinec 2008 - 22:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Šárka Jestli mokré sedačky jen v autě a jindy ne, tak asi hledat příčinu proč. Bály se děti řidiči říct, aby zastavil? Snášejí dobře auto? Nebyla třeba zrovna zachlazené a musely rychle?
10. Prosinec 2008 - 23:45
Obrázek uživatele Návštěvník
marie (anonym)
máme 4 děti a nikdy jsme nedávali pleny jen kvůli cestování.Když byly malé, vozili jsme s sebou nočník a také kyblík (nevolnost). Jezdila jsem s nima sama (autem), tak se musely "obsloužit" samy. Před větším městem jsem zastavovala a povinně musely všechny čůrat. Malí do nočníku (vozila jsem v lahvi vodu na vypláchnutí nočníku), větší do přírody. Nestalo se nám nikdy, že by se počůraly. Jednou se syn pozvracel, měl asi 2 roky, od té doby jsme vozili kyblík. Ten si udržel sám. Je to menší zlo, než špinavé auto. Když jsou děti menší, musí se myslet za ně, ne vždy je možné odskočit hned, jak si řeknou. Já sama si nechám zastavovat docela často,tak to našim dětem ani nepřijde, že skoro co les, tak přestávka.
11. Prosinec 2008 - 15:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
marie Konečně jeden rozumný člověk. Je to sice složitější než plenky, ale rozhodně pro dítě důstojnější.
11. Prosinec 2008 - 16:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Mnoho odborniku doporucuje i starsim detem obeho pohlavi - az cca do 15 let veku, pripadne i pozdeji - noseni plenek, a tyto doplnit vhodnymi igelitovymi kalhotkami. Velmi hezke lze zakoupit napr zde: http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p18h9s10-Nachthose-Olli.html nebo http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p132h9s10-Nachthose-Petra.html nebo http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p12h9s10-shortartige-Windelho.htmlnebo http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p279h9s10-Windelhose-Lukas.html nebo http://www.mode-pvc.de/dkpilot-p15h9s10-Huefthose-Ute.html. Dle (nejen) mych dosavadnich zkusenosti si je deti vzdy primo zamiluji!!
5. Únor 2009 - 21:42
Obrázek uživatele Návštěvník
marie (anonym)
a nedoporučují odborníci nosit plenky i dospělým tak do 60 a od 60 znovu? |Co je to za nesmysl? Pokud se za děti myslí a třeba před průjezdem města se zastaví, dělají se přestávky při jízdě, nejsou pleny třeba. To spíše utrpí důstojn ost dítětě, pokud se nacpou do plen.
6. Únor 2009 - 15:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarmila (anonym)
Už hodně dlouho přemítám, zda také přispět či to nechat být, nakonec jsem se přece jen rozhodla. Dosahuji už důchodového věku, tak snad mne hned nikdo nenapadne, že jsem úchyl nebo nezironizuje, že bych do 60 a od 60 měla nosit už také pleny. Ale to je u nás všeobecné riziko, že se jiné názory, než zrovna nám konvenují, takto shazují. Chtěla jsem reagovat už dříve na příspěvek Šárky, ani se jí nedivím, pokud si četla některé reakce zde, že se už raději neozvala. Její debata se známými není tak zcela mimo. Ovšem cestování se tu smrsklo pouze na jízdy autem. Pak bych i souhlasila s Marií, že rodiče mohou za děti myslet a zastavovat. Ale nemusí to být samospasitelné a také ne všechny rodiny autem cestují (však celá tahle debata začala veřejnou dopravou). Když jsem byla děcko, auto jsme nikdy neměli, i když jsem byla jedináček a nijak jsme nouzí netrpěli, ale na auto nebylo. Čas od času i mě potkalo, že jsem s rodiči cestovala na velké vzdálenosti vlakem nebo autobusem. Copak ve vlaku to ještě šlo, ale autobusy jsem nenáviděla. Chápu Šárku i její dceru, já byla v těchto věcech velmi stydlivá, hlavně před lidmi. Pochopí asi jen ten, kdo zažil, ale říct v plném autobusu cestou na rekreaci, že si potřebuju odskočit, aby kvůli mě řidič zastavil,to byl pro mne tehdy nepřekonatelný problém, i když to teď zpětně nechápu. Rodiče byli dost přísní, zejména matka, takže když se mi takto stala párkrát v autobusu nehoda, matka - neboť nebyla tak osvícená jako Šárka - mi pak na delší cestování nařídila pleny, že už těch ostud bylo dost. A nebyly tenkrát žádné jednorázové. Nijak často jsme necestovali, takže moc takovýchto zážitků zase nemám, jen párkrát do roka, za to ale až do nějakých 14ti let. A když jsem se vztekala, tak mě matka zpacifikovala a bylo vyřešeno.Chci tedy říct, že nemusí pomoci, když rodiče za děti myslí, chápu Šárku, že z toho byli rozhození. Někdy za takovou nehodu může i stydlivost dítěte, já na matčinu otázku, zda se mi nechce na záchod, nikdy nedokázala odpovědět ano, chce. Z dospělého pohledu rozumem neuchopitelné, ale bylo to tak. Raději jsem trpěla - no a někdy nezvládla.
6. Únor 2009 - 18:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Kát´a (anonym)
Jaruško, to je přesně ono, co píšete. Měla jsem to podobně. Taky jsem se styděla říct, že musím jít na záchod. Ve vlaku, když byl třeba nacpaný lidma včetně chodbiček jsem vůbec nedokázala rodičům nahlásit, že musím na záchod a prodírat se tím davem až tam. Takže jsem se samožřejmě občas počurala, ale stejně jsem to příště udělala zase. Mým rodičům taky trpělivost nevydržela dost dlouho a na řadu přišly plenky a měla jsem je až skoro do šestnácti, kdykoli jsme někam jeli. Bohužel cesty vlakem u nás byly dost časté, tak dvakrát do měsíce se jezdilo hodinu a půl vlakem za tátovou rodinou, navíc nás bylo docela hodně, měla jsem ještě tři sourozence a problém jsem měla jediná já. Dodnes mám díky tomu podvědomý odpor k cestování, i když nevím, jestli se to tehdy dalo v mém případě řešit jinak než plenkama.
9. Únor 2009 - 23:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Také jsem se styděl si říct před někým cizím, že chci čůrat, ale na nehodu si pamatuji jen jednu. Na cestu mi nikdo plenky ve vyšším věku nenutil. Ale možná, kdyby se nehody opakovaly častěji, třeba bych dopadl stejně jako vy. Neoponovali vám rodiče třeba tím, že se stydíte si říct, že chcete na malou, za to se ale nestydíte se přede všemi počůrat? Musel to být hrozný pocit, sedět v mokrém oblečení před zraky cizích lidí. Určitě si stačilo při příští jízdě na to vzpomenout a začalo se vám chtít hned znovu. A když jste nosily plenky, jak to probíhalo? Povedlo se vám to vydržet, protože jste věděly, že to skončí max. v plenkách, nebo jste se do nich počůraly stejně? Mimochodem, ve mně ten stud zůstal dodnes. Hodně dlouho to držím a když už vím, že je to na krajíčku, teprve prosím řidiče v autě o zastavení, že to nevydržím. Busem raději necestuji vůbec a ve vlaku si dojdu, tam to problém není. Vím, že holky to řeší tak, že nepijou, aby nemusely, ale pak je bolí hlava. To já se bez vody neobejdu a piju často, načež pak chodím i častěji na malou.
10. Únor 2009 - 17:04
Obrázek uživatele Návštěvník
marie (anonym)
také jsme vždycky neměli auto, jako malí jsme cestovali běžně autobusem. Vzhledem k tomu, že jsem odmala kropenka, tak stačilo říci našim, že potřebuji zastavit. Někdy, když byla zastávka šikovně v obci, tak jsem vyběhla a bylo to, ale někdy jsem to špatně odhadla a muselo se zastavit. Jednou se mi stalo, že autobus stál u závor, nohy pokroucené do vývrtky, na čele pot, tak jsem vystoupila a sotva jsem kousek od busu zasedla, viděla jsem, že se autobus rozjíždí, závory se zvedly. Jak jsem vystupovala z autobusu, viděli to cestující z auta stojící daleko za ním (museli vidět i proč jsem vystoupila), tak mě popovezli za autobusem. Bylo mi trapně až na půdu, jela jsem na tábor, bylo mi asi 14-15, ale ostatní byli fajn, nikdo se slůvkem nezmínil. Jindy zase v autobuse cestovali vodáci, krásní kluci, pádla měli uvnitř. Čekala jsem, až mi řidič zastaví, myslela jsem si, že se držím madla a ono to bylo pádlo. Autobus zabrzdil a skoro jsme padli oba. Po mých zkušenostech nosím na cestování šikovnou sukni, abych, v případě potřeby, neblýskala moc holým zadkem. Vždycky jsem si vzpomněla na scénu ze Sněženek, jak bylo Suchánkovi špatně. To znám důvěrně, schovat hlavu do pytlíku, takovýto pokřikování je jí špatně, pak ty přilípnutý nosy na skle, jak se na mne, na dávicí, dívali z autobusu. To je rozhodně horší, než když sednu za autobus. Když se sedne k zadnímu kolu, kromě řidiče, to nikdo nevidí. Měla bych asi blok ulevit si do plen, vadí mi i v nemocnici mísa. KAŽdÝ chodí na WC, tak proč se stydět? Dneska už jsou odpočívadla, pumpy, v příp=adě potřeby zastavím i MHD. Ještě se mi nestalo, že by mi řidič nezastavil. Pokaždé, když nastoupím, tak se dívám, zda je WC odemčené, zda je funkční, abych věděla najisto, až bude třeba.
10. Únor 2009 - 17:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Kát´a (anonym)
My se od babičky s dědou přestěhovali, když mi bylo dvanáct. Do té doby jsem na cestování nebyla zvyklá, byla jsem vždycky spíš taková stydlivka, co se bála cizích lidí, takže mi to cestování nedělalo dobře. Neumím to popsat, prostě jsem vždycky cítila takovou úzkost a když se mi začalo chtít na záchod, nedokázala jsem to normálně vyřešit. Prostě jsem radši pořád doufala, že to vydržím až do cíle. Což se zas tak často nepovedlo a většinou to povolilo samo. Ta ostuda byla hrozná, ale už je to docela dávno, takže to mám trochu v mlze. Při té poslední nehodě to ale bylo v zimě a kupé samozřejmě nebylo vytopené a máma řekla, že v tom mokrém být nemůžu a stáhla se mě kalhoty i s kalhotkama. Kromě nás tam byli nějací dva cizí lidé a to si pamatuju pořád, jak jsem se styděla, když jsem se před nima musela převlíct.Tehdy jsme ale jeli na Vánoce, tak bylo do čeho, jinak jsme většinou oblečení nevezli, protože jsme něco měli pořád u babičky, takže mě obvykle čekala cesta přes celou vesnici s mokrýma kalhotama a pak hned po přivítání ty vyčítavé pohledy všech na mě a trapné mlčení. Ale rodiče dost brzo rozhodli, že když si nedokážu zajít na záchod, tak prostě budu na tyhle cesty v plenkách. Já se tomu dost bránila, i když to vlastně můj problém řešilo, ale strašně jsem se styděla něco takového nosit, taky mi muselo být důrazně domluveno, než jsem uznala, že s tím nic nenadělám. Díky plenkám jsem měla suché oblečení a když se mi chtělo na záchod, tak jsem se do nich stejně nakonec počurala, takže jsem se nemusela tolik stresovat, ale musím říct, že jsem to dost nenáviděla. Starší ségra, mladší brácha a ještě malá pětiletá sestra a jenom já musela nosit plenky. Brala jsem to jako svoji potupu. Víkendy jsem vždycky vyhlížela s obavami.
10. Únor 2009 - 17:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
My naštěstí cestovali hlavně autem, tak nebyl problém zastavit. Mezi cizími lidmi bych asi měl taky problém, i když ve vlaku je to de facto zbytečné, když WC je k dispozici. Tě měla převléknout na WC, to musela být pro tebe dost ostuda, ale v mokrém si fakt zůstat nemohla, to bys odskákala zdravím. Já shodou okolností jel nedávno vlakem, kde bylo naopak přetopeno a průvodčí se sama divila, jaké tam bylo horko :-) Snad na tebe ve vesnici nečekali ostatní děti, aby tě poškádlili, to by bylo ještě horší. A potupa to určitě pro tebe musela být, zvlášť před mladší sestrou. Jak to vůbec sourozenci brali?
10. Únor 2009 - 18:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Kát´a (anonym)
Ale ne, nikdo na mě samozřejmě nečekal, většinou jsme přijeli až za tmy. Jen to bylo takové trapné, s plínkama. Všichni v rodině o tom věděli, protože jsem je nechtěla nosit, tak mi je máma vždycky nasazovala, k babičce se vezly i jedny další na zpáteční cestu - a trvalo to moc dlouho. Styděla jsem se za sebe už v těch dvanácti, co teprv později. Naštěstí už jsem se pak kolem těch šestnácti trochu otrkala a plenky jsme mohli vypustit, protože nebyly potřeba.
10. Únor 2009 - 23:11

Stránky

Přidat komentář