27 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

můj příběh - z nešťastné lásky jsem začal fetovat

10. Září 2018 - 0:22

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Petr C. N. (anonym)
Už od svého narození jsem měl ze strany rodiny pevné zázemí, moje máma mě zahrnovala maximální péčí, trávila se mnou úplně všechen volný čas a snažila se dělat vše k mé spokojenosti. Ani ve školce jsem být nemusel, vzhledem k tomu že hned vedle bydlí babička s dědou, a nebyla tak chvilka kdy bych byl o samotě. Chodili jsme na výlety, po dobu základní školy na vysvědčení míval nejlepší průměr ze třídy. Vždy jsem byl ale introvert a kromě rodiny si nikdy k nikomu nedokázal vytvořit silnější pouto. V době kdy mi bylo mezi 14-15 roky, mi bratranec ukázal jednu počítačovou online hru. Velmi rychle jsem tomu propadl. Prostřednictvím internetu jsem se začal bavit spíše se staršími dospělými lidmi, se kterými bych v normálním životě nikdy ani neměl příležitost navázat kontakt, všichni moji vrstevníci se kterými jsem se doposud potkával, mi najednou začali připadat jako pitomci. Potom co jsem měl jistotu, že se dostanu na školu, kterou jsem si vybral, pro mě všechno kromě hry, přestalo existoval. Online jsem býval i 20 hodin denně, z několika desítek tisíc hráčů jsem patřil k pár nejlepším jednotlivcům, z mé přezdívky, pod kterou jsem vystupoval, se v komunitě stal pojem a každý na síti mě znal. Celý ten virtuální svět mě zkrátka naprosto uchvátil, vyhovovalo mi to a měl jsem pocit, že mi nic nechybí. Takto to bylo až do mých 19ti let. Až jsem prostřednictvím oné hry, mezi nespočtem lidí, se kterými jsem přišel za ty roky do kontaktu, náhodou narazil přesně na někoho, koho jsem si celý život přál a postupem času se zamiloval. Od té chvíle kdy jsem poznal lásku se ve mně něco změnilo, uvědomil jsem si, proč jsem na tomhle světě. Byl jsem nepopsatelně šťastný, prožili jsme spolu pár neuvěřitelně nádherných týdnů… A málokdo si dovede představit jaké to pak je, když se souhrou několika chyb, začne někomu postupně hroutit celý svět. Jak nesmírně to bolí, když někdo, s kým jste společně zažili ty nejkrásnější chvíle v našich životech dělá, jako by se nic z toho nikdy nestalo, jako by to celé nebyla pravda. A ještě do vás kope, uráží vás a vědomě vám ubližuje. To co se stalo, mě totálně psychicky odrovnalo, odešel jsem ze školy a studium nedokončil, jelikož jsem to prostě nebyl schopný zvládnout. Mámě se podařilo přesvědčit mě, abych vyhledal odbornou pomoc a objednal se k doktorovi. Měsíce jsem docházel k psychiatrovi a bral různé prášky, ale bylo to bez výsledku. Nijak mi to nepomáhalo a nic se neměnilo, stavy šíleného smutku a lítosti střídal vztek vůči celému světu a naprostá beznaděj. Několikrát jsem stál na odlehlé vlakové zastávce u kolejí a přemýšlel o sebevraždě. Nakonec jsem si řekl, že se problémům postavím čelem a pokusím se udělat něco pro to, aby bylo líp. Udělal jsem si řidičák, začal chodit posilovat, přihlásil se na kurz angličtiny. Pořídili jsme si psa, čímž se mi zároveň splnilo několik let staré přání. Jenže jak čas utíkal, zjistil jsem, že mě vůbec nic nenaplňuje a nic pro mě nemá žádný smysl. V porovnání s tím co jsem zažil v době zamilovanosti, se mi vše jevilo neskutečně prázdné, nudné a bezvýznamné, v celém dni nebyla minuta, kdy bych nemyslel na svého bývalého miláčka. Měl jsem oporu ze strany rodiny a pár přátel z internetu, ale prakticky nikdo to nechápal. "Děláš jako kdyby to byla jediná ryba v rybníku, jsi mladej a podobnejch ještě za život potkáš několik. " … Jenže pro mě se skutečně jednalo o jednoho člověka z tisíců, asi zkrátka vztahy vnímám jinak než většina ostatních lidí mého věku, kdy jde mnohdy jenom o zábavu a sex. Odborník mi pomoct nedokázal a já už jsem to prostě dlouhodobě nezvládal. Ačkoliv jsem nikdy vůbec nepil ani nekouřil, k veškerým "omamným látkám" měl vždy bez rozdílu silný odpor, rozhodl jsem se sehnat a vyzkoušet marihuanu. Zjistil jsem, že mi to pomáhá, umožňovalo mi to navodit si veselou náladu a nebo se zhulit tak, že jsem byl uplně mimo, začal jsem kouřit každý den. A po pár měsících pak k "lehké droze" přidal podstatně silnější kalibr – kokain. Získal přístup k tomu nejkvalitnějšímu „matroši“ (průměrná dávka kokainu co je u nás běžně k sehnání od dealerů na ulicích obsahuje jenom 10 - 30 % drogy, zbytek je domíchaný vším možným), který v našich podmínkách prakticky není možné normálně sehnat. Zpočátku říkal, že si jen občas zpříjemním večer, a to co mě natolik psychicky odrovnalo, si vynahradím. Že po třičtvrtě roce kdy jsem se jen nepřetržitě trápil v depresích, několikrát chtěl skončit se životem a neviděl vůbec žádnou budoucnost, se budu cítit hezky. Jenže velice rychle jsem si uvědomil, že s oním "smrtícím bílým práškem", před kterým nás ve škole tolikrát varovali, může jakýkoliv obyčejný den, patřit mezi ty uplně nejlepší v životě. Cítil jsem se jako bych vylezl na Mount Everest, jako kdybych dal rozhodující gól na mistrovství světa ve fotbale. Stačila krátká chvíle a vše bylo najednou krásné a skvělé, nebylo nic, na co bych se díval kriticky nebo pesimisticky. Opravdu jsem se cítil tak šťastně jako tehdy v době zamilovanosti, nabyl jsem dojmu, že jsem objevil něco úžasného, něco co konečně zaplní prázdnotu, kterou jsem pociťoval. Jenomže koks z hlavy rychle vyprchá a tudíž jsem i rychle zvyšoval dávky. Když už jsem měl před sebou „nádobíčko“ a pytlík s drogou, nedokázal jsem svou touhu ovládnout a dát si jen přiměřeně. Začaly přicházet nepříjemné dojezdy znamenající v mém případě smutek, neklid, podrážděnost, vyčerpání. Soustavně krvácející nos, je také poměrně nepříjemné. Zažil jsem i stav předávkování, kdy jsem v době, kdy jsem na drogu ještě nebyl dostatečně zvyklý, do sebe nasypal během krátké chvíle přes 3 gramy 80%ního kokainu (pro člověka který s ním nemá zkušenosti, je toxická dávka s rizikem úmrtí 1.0 – 1.5 gramu, podle toho, kolik váží). Každý mi samozřejmě říká, ať do sebe přestanu cpát fet a konečně začnu se sebou něco dělat. Věřím že to myslí dobře, může jim na mě záležet a nebo jim být líto mojí rodiny. Mnozí z nich ale ani nemají vůli na to přestat s cigaretama. Někdo v určitých směrech převyšuje většinu lidí ze svého okolí, ale na určitých místech je naopak ve stejné míře zranitelný. Někdo v kritickou chvíli zpanikaří - a v očích člověka se silnější psychikou co by za stejného scénáře dokázal zachovat chladnou hlavu, je za hysterickou čůzu. Někdo, když se na něj na ulici seběhne parta výrostků a pokusí se ho okrást, se dokáže ubránit - jiný je zmlácen do bezvědomí a pro namakanýho borce je za podělanou bábovku… Někdo je po rozpadlém vztahu smutný několik večerů a za pár týdnů už má někoho jiného. Někdo ztratí chuť do života a zlomí ho to natolik, že je po určité době schopný sáhnout téměř po čemkoliv, co mu může vrátit štěstí, radost a lepší náladu - a je pak za rozmazleného spratka kterej si neumí vážit toho co má. Ten kdo si stejnou situací neprošel, těžko může pochopit, že v tomhle stavu a psychickém rozpoložení člověk není schopný naprosto ničeho, že pro něj vůbec nic nemá ani ten nejmenší smysl. Že říkat „hlavně se tomu musíš přestat poddávat, nastup někam na brigádu a mezitím dodělej školu, měl bys místo sezení u počítače pro změnu začít chodit mezi lidi a pokusit se navázat známosti v reálnym světě“ - je stejné jako člověkovi co leží v příkopu se zlomenýma nohama říct, ať se přestane litovat, zvedne se a jde to někam rozběhat. Nejhorší bylo, když peníze (které jsem sháněl různě, přičemž prací to zrovna nebylo) začaly docházet. Utopilo se v tom už šíleně, vícekrát se stalo, že jsem si v pátek dopoledne přinesl pytlík s 5 gramama za 10 000 a v neděli večer už nic neměl. Že drogy mě ničí zevnitř jsem si připouštěl, ale zároveň si uvědomoval, že kokain je to jediné co mi umožňuje zažít něco hezkého a připadat si šťastně. Když jsem koks neměl, musel jsem se hodně kontrolovat, abych nebyl agresivní, jindy se zas nejednou rozbrečel. Vícekrát jsem byl smířený s tím, že umřu a připravoval se na to, ale nedokázal jsem to udělat. Myšlenka že bych ještě mohl zažít tu kouzelnou nádheru, co kokain nabízí, mě přemohla. Nakonec jsem vždy na způsob, jak ještě nějaké peníze sehnat, přišel. Ten kdo bere kokain, je jako noční motýl fascinovaný světlem. Přitahuje ho to stále víc a on to nemůže zastavit. Není to fyzické, je to v jeho hlavě. Už jenom ta chvíle kdy si vezmu pytlík s koksem, naberu to na lžičku, vysypu na tácek a udělám si kartou lajny, ve mně vyvolá pocit obrovského sebeuspokojení. A to co následuje pak, je neskutečné, uplně se po šňupnutí rozklapu blahem. Je mi 20 a točím se v bludném kruhu bezmoci a beznaděje. Poslední peníze mi prolítly nosem. Už nemám koho podvést a obelhat, a nikdo mi nepůjčí ani pár korun. O tom že bych neměl vůli přestat, to není. Život pro mě přestal mít smysl, každý den byl jeden jako druhý, zaplněn jen bezvýznamnými rutinními činnostmi. Bez jakékoliv radosti a čehokoliv pozitivního, vzpomínky mě užíraly, jako když se otevírá rána. Díky „trávě“ jsem se od toho zpočátku mohl částečně oprostit – a „koks“ mi následně umožnil být (byť jen zdánlivě, oklamán iluzí co droga vyvolává) nejšťastnější na světě a zažít jeden z nejlepších dnů svého života, kdykoliv jsem chtěl – stačilo jen zaplatit několik tisíc dealerovi. Tomu už je ale ovšem konec a pravděpodobně se o mně brzy objeví krátký článek v černé kronice.
30. Březen 2013 - 12:49
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Nevim proc, ale ten styl mi trochu pripomina Michala Viewegha. Muze smazka, co je v koncich, stale udrzovat temer perfektni pravopis, gramatiku a styl? Odpovida-li ovsem dany text realite, pak se domnivam, ze jedina sance, jak se vyhnout blizkemu konci, je podstoupeni relativne dlouhodobe a intenzivni psychiatricke pece, samozrejme vcetne detoxu. Dalsi utrpeni, ci alternativne blizka smrt, jsou tak jedine veci, na ktere je mozne se v takove zivotni situaci solidne spolehnout... Pokud bych mel precejen vyslovit nejakou aspon potencialne pozitivni myslenku, pak by to asi byla ta, ze lide malo rozumeji sve motivaci, a nedovedou dobre odhadovat sve dlouhodobe emocionalni rozpolozeni. Umrit se da vzdycky - zvazil bych proto volbu dalsiho utrpeni pred blizkou smrti. Treba se to bude zpetne jevit jako obstojne reseni...
1. Duben 2013 - 23:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Ano, taky mi připadá, že si sem jen odskočil nějaký spisovatel. Tam je zřejmě tvé místo, piš a předávej lidem to podstatné!!!
2. Duben 2013 - 7:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Moc hezký příbě (anonym)
Láska je základní lidskou potřebou. Každý člověk je schopen lásku dávat i prožívat, ale narušením své osobnosti se velmi často stává, že se navrch dere namísto lásky strach, ať již v podobě egoismu, narcismu, povrchnosti, uzavřenosti či osamělosti. A láska jako základní stavební kámen lidstva je tak nahrazena slabšími náhražkami, které lze souhrnně nazvat orgasmus, konformita a umění. Náhradou za lásku tak může být sex, drogy, ale i třeba i umění.
2. Duben 2013 - 9:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Symbióza a prob (anonym)
Pasivní = masochismus - plná závislost na jednom člověku, ke kterému masochista prchá od nesnesitelného pocitu izolace a odloučení tím, že ze sebe dělá součást druhé osoby. Nemusí se rozhodovat, není sice svobodný, ale není sám. „Miluji tě, protože tě potřebuji.“ či pocit „Nemůžu být bez tebe sám(sama).“ anebo „Jestli mě opustíš, tak se zabiju.“ jsou typickými projevy masochistické závislosti. Submisivní jedinec nadsazuje schopnosti svého partnera.
2. Duben 2013 - 9:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Skutečná láska (anonym)
nestojí jen na základech tvořených z citů či pohlavní přitažlivosti, ale je rovněž tvořena starostlivostí, péčí a projevem vůle. Pohlavní touha může být stimulována láskou, ale i pouhou potřebou o sblížení či potřebou dobývat a být dobývána. Není-li mezi partnery láska, stojí před nimi i po koitu stejná bariéra jako na začátku ba ještě vyšší.
2. Duben 2013 - 10:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Patologie lásky (anonym)
Člověk, který plně nedosáhl svého sebeuvědomění, má tendence nekriticky zbožňovat svého partnera, v němž se snaží najít sám sebe, ale ve skutečnosti se ještě více ztrácí. Tento vtah probíhá velmi bouřlivě, ale o to rychleji pohasíná, když partner nedokáže splnit očekávání do něj vložená. Může rovněž nastat, že se setkají dva lidé stejného ražení a vznikne tak „folie ? deux“ (šílenství ve dvou)
2. Duben 2013 - 13:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr C. N. (anonym)
Jinak, postnul jsem to sem proto, že jsem chtěl prostě napsat svuj příběh. Žádné rady tu neočekávám a nepožaduju je, s komentama typu "aspoň bude o jednoho feťáka míň, jako slabý kus stejně patříš do plynu" počítím.
2. Duben 2013 - 13:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Pro Petra (anonym)
Nelži nám, pokud bys nečakal na komentáře, napsal by sis to do nějaké složky ve Wordu. Snad nechceš abychom ti lechtali uši a litovali tě.
2. Duben 2013 - 14:02
Obrázek uživatele Návštěvník
D (anonym)
Člověk, který plně...Nekdo se proste na sveho partnera tak upne, ze se v pripade pozdejsiho rozchodu uz nikdy plne nevzpamatuje. Jestli je to nutne otazka "nedostatecneho sebeuvedomeni" ci "marneho hledani sebe sama v nekom jinem", to si nejsem tak jisty. V kazdem pripade je to vazny zivotni handicap - podobne treba jako homosexualita, transsexualita, pedofilie, nekrofilie, ci jina abnormalita nebo deviace.
2. Duben 2013 - 14:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuzka (anonym)
Lidi zažívám úplně to samé !! Můj bývalí přítel.. bere pervitin..a věřte nebo ne, píše Také jako spisovatel, bez chyb a velice umí dobře používat slova. Když jsem si přečetla celej článek co je tady.. stékaly mi slzy po tváři. Nedokážu pomoci příteli. Nedokážu bez něj žít. Je to velice inteligentní kluk a kdo ho nezná, nikdy by nepřišel na to, že bere drogy. a přesně vím, že mu ani sama nepomůžu. Je pravda dostali jste se do toho všichni sami.. tak LIDI BOJUJTE S TÍM KUREWSTVEM !! A NENIČTE SAKRA SEBE, TAK LIDI.. KTERÝM NA VÁS ZALEŽÍ !!:-(
3. Červen 2013 - 23:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Janka (anonym)
Nemyslím si, že je Petr pouze "fiktivní narkoman", že si svůj příběh vymyslel. Podle mě jde zkrátka o vzdělaného muže, který umí psát dobře po stránce formální, bez gramatických chyb, což, pravda, je dnes už celkem raritní. Myslím si, že se na svoji expartnerku (možná expartnera?) upnul natolik, že se na ní (něm) stal závislým. A předpokládám, že jeho osobnost má zkrátka "tendenci" vytvářet závislé vztahy, proto se stal následně závislým na koksu. Souhlasím s jedním z příspěvků, že jediná cesta vedoucí (snad) k záchraně, je dlouhodobá psychiatrická léčba + psychoterapeutická péče a podle toho, co popisuje, tak k úspěchu potřebuje ústavní, nikoli ambulantní léčbu. Toť můj názor. Přeji hodně sil hlavně k ODHODLÁNÍ se jít léčit!
4. Červen 2013 - 0:23
Obrázek uživatele Návštěvník
E. (anonym)
Každý z nás hledá to, co by ho naplnilo. Ať už jsou to drogy, práce, peníze.. u každého je to něco jiného. Ale co potřebujeme všichni je láska a také každý se s její ztrátou vypořádává jinak. Chápu Petra, protože jsem si prošla něčím podobným-spíš ještě procházím. Držím Ti palce abys to všechno zvládl.
4. Červen 2013 - 1:06
Obrázek uživatele Návštěvník
rafaela (anonym)
Petre, me tvuj pribeh neprekvapuje, ja si prochazim necim hodne podobnym a to cely zivot, sice to nemam tak nestastne a dramaticke, ale mozna o to horsi, protoze ja ani pravou lasku nikdy tak nejak nepoznala, tim mi vlastne ten pocit lasky vzdycky chybel, ale ja nevedela ze je to to co mi chybi. Vlastne takhle, ja nikdy nepoznala opetovanou lasku, ani u rodicu, prarodicu a pak ani u zadneho partnera. A pak uz jsem ani opetovat nemohla. Tak jsem si prosla par zavislostma az jsem objevila kokain. Podle me cloveku da ten samy pocit, takove to radostne mrazeni v zadech a v kolenou a v brise, jako kdyz je clovek zamilovany. A nekdo ho pohladi, polibi. Nebo po skvelem milovani, kdyz se dva obejnou a citi se krasne... Podle me je to ten samy, krasny pocit, a ja take nemohla dlouho skoncit. Vlastne kokain v nas zustane navzdy. Abych to zkratila, najednou jsem se necekane zamilovala, a on se zamiloval do me. Ted kdyz jsem s nim, nic nepotrebuju, bohuzel casto cestuju a kdyz s nim nejsem, tak si hned zacnu hledat zaminky jak se dostat k drogam nebo aspon k alkoholu, coz asi vis ze jde ruku v ruce. Zkusila jsem terapii, ale bohuzel nikdy nenasla pochopeni... spis pohrdani. Docela se z toho vseho ale dostavam, kazdy den se do toho muzes dat, jsou dny kdy to nejde a jsou dny kdy se vede. I kdyz ja tohle vsechno mam uz 15 let, ale kdybych byla v tvem veku a v tve situaci, tak bych taky zkusila terapii a detox. Z tohohle se sam nedostanes...
4. Červen 2013 - 2:54
Obrázek uživatele Návštěvník
taky (anonym)
Nemyslím si, že je Petr...věřím, že ten příběh je pravdivý. Nevím, proč by měl být Petr vysmažená troska, kokain patří k těm šetrnějším drogám, nepředstavujte si ho jako heroinistu nebo těžce závislého alkoholika. Taky souhlasím s tím, že jde o tzv. "závislý typ osobnosti", se sklonem ulítávát na čemkoli - vždyť už to začalo závislostí na PC hrách, jak psal, pak marjánka, partner atd. atd. Se závislostí mám bohužel veliké zkušenosti (sedm neúspěšných léčeb), takže Petře, bez dlouhodobé několikaměsíční léčby v PL a důkladné, možná už celoživotní psychoterapie se nehneš. Ona ani ta léčba není záruka úspěchu, ale sám to nezvládneš. A bylo by tě škoda.
5. Červen 2013 - 22:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Manager (anonym)
Vyše 20 rokov som závislý na liekoch. Najskôr to bol Tramal, ale nakoľko sa tolerancia na liek zvyšovala, prešiel som na Coaxil. Ten nemá skoro žiadnu toleranciu, takže ho užívam už roky bez toho, aby som musel zvyšovať dávku. Tieto lieky mi veľmi pomáhali a pomáhajú zvyšovať kvalitu života. Pred ich užívaním som bol zatrpknutý introvert, s nimi sa zo mňa stal úspešný a optimistický extrovert. Začal som mať rád ľudí a môj život sa opiera o rodinu, ktorú milujem a ktorá miluje mňa. Týmto príspevkom v žiadnom prípade nechcem propagovať drogy, alebo pravidelné užívanie psychotropných liekov, ale jednoducho patrím k tým, ktorým rozumné užívanie týchto liekov pomáha. A takýchto ľudí sú tisíce. Niekto užíva celý život marihuanu, ale keďže má dávky pod kontrolou, kvalitu života si neznižuje, skôr naopak. Existuje veľa ľudí, ktorí celý život užívajú nejaký psychotropný liek a to hlavne v prostredí, kde je potrebné podávať maximálne výkony. Aj ja mám také zamestnanie a bez liekov by som toľko roboty nezvládal. Takže lieky mi pomáhajú aj živiť rodinu, aj v mojom profesionálnom raste. Bez liekov by som zďaleka nebol tam, kde som teraz. Som proste závislák ako repa.
8. Červen 2013 - 15:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Ten pribeh je dost smutnej. Ja jsem mela kamarada,ktery zacal fetovat a jak pise Peta, domlouvat ze nechej toho, je to svinstvo je uplne zbytecny. Jeho kamaradi mi rekli ze se pomatl stoho fetovani. Dneska uz semnou neni, spachal sebevrazdu - obesil se a me a ostatnim kamaradum zustali jenom vzpominky a bolest na super kluka. Co mohu rict. Kdybych mela skusenosti co mam dnes,tak na 100% bych ho vzala na leceni a pomohla bych mu aby se stoho dostal. Peto prosimte, ja vim ze zklamani v lasce je moc tvrde,ja jsem to zazila a zustali mi jenom vzpominky a hrobecek kde se muzu jit dnes vyplakat. Vyhledej pomoc a vylec se. Ono ta prava laska ti teprve prijde :-)
12. Červen 2013 - 1:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Zdeněk (anonym)
Už od svého narození jsem...Běžte všichni do prdele s takovými kecy vy čuráci zasraný.
15. Červenec 2013 - 16:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Samanta (anonym)
Nevim proc, ale ten styl mi...Ahoj mohol by si skusit anonymni narkomani je to uzasna terapia
16. Listopad 2013 - 19:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Samanta (anonym)
Vyše 20 rokov som závislý...riez som brala Coaxil az mi znicili zivot a skoncila v nemocnici som cista pol roka a som stastna
16. Listopad 2013 - 19:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Už od svého narození jsem...Caute, stastny novy rok. Vite nekdo neco o Petrovi? Co je snim?????
3. Leden 2014 - 17:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Láska bolí a to fest. Dostat se z toho trvá rok – minimálně, někdy dva i tři nebo déle… Je úplně jedno kam až to ti dva dotáhli nebo nedotáhli. Můj názor je že to muži prožívají jinak než ženy. Celkově vzato jedná se o souhrn duševních a fyzických záležitostí. Vědecky podepřeným faktem je, že tělo si míchá vlastní drogu a tím je člověk na někom závislý. Tam je ten problém. Nikdy bych nezačal chlastat. Když to nepůjde tak psychologa – nějakou psychoterapii nebo prášek. Život se nedá ničím nahradit a n i k d y za to ten druhý člověk nestojí. Proto se říká, že je láska slepá. Mařena pomůže, chlast taky tak na 2h maximálně. Samozřejmě každý to prožívá jinak. Když budete mít doma rakovinu, tak na takový blbosti jako jsou nešťastný lásky hodně rychle zapomenete. (Mimochodem to co mě už v životě provedli ženy je na psychiatra. Ne pro mě ale pro ně. Nechci tady kydat hnůj na druhé pohlaví ale najít chlapa, co je dlouhodobě spokojený, nebo šťastný se ženou – prakticky – nelze…. Ničit se je ztráta času.) Všem nešťastně zamilovaným přeji ať se z toho co nejrychleji dostanou. Naučte se taky mít rádi sebe.
3. Leden 2014 - 17:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Romča (anonym)
Už od svého narození jsem...Je jedno,zda to psal člověk který něco takového prožil nebo člověk,kterému to bylo vyprávěno!Důležité je,že napsal bez okolků,co viděl,prožíval,když jsi to dal..Stejně to my "ostatní" nepochopíme!Ještě jsem za svůj život neslyšela kloudné vysvětlení,proč kuřák kouří!Také jsem léta kouřila,v těhotenství přestala,uvidíme,zda to dokážu dál.Ale kouření a perník nebo kokain se nedá srovnávat!!Já sama nedokážu říct,proč jsem do sebe léta vdechovala kouř,co mi to dávalo!!A roky jsem pracovala na psychiatr,léčebně.Byla jsem svědkem možného i nemožného.Přeji všem moc a moc síly,odhodlání vést život bez závislostí!!!
28. Červen 2014 - 0:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Enigma (anonym)
Seriósní otázku kladu. :-( Prozraďte mi prosím, kde stárnoucí toxikoman, že +-50 věku let, má lásku ,,vzíti,,??! Nehovořím o sexu toliko, neb známosti náhodné šly by mi vcelku dodnes. Toť však zároveň již dávno vše tak..... :-( Nechci si ovšem vystačiti nadosmrti takto jen. Navíc jak dlouho zde ještě budu, zná pouze Bůh..........
29. Červen 2014 - 1:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Truth Teller (anonym)
Petře ... modlím se za Tebe.
18. Říjen 2015 - 18:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Liška (anonym)
Caute, stastny novy rok. Vite...hele sorry typko ale ten uz je asi fakt mrtvej
23. Leden 2018 - 12:09

Přidat komentář

Reklama

Reklama