37 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Co se se mnou děje?

10. Září 2018 - 0:09

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Zdravím,abych pravdu řekla nevím jak začít a proto se už hned na záčátku omlouvám za překlepy a hlavně za chaos v příspěvku,opravdu totiž nevím jak to všechno popsat. Ten můj konrétni problém je že mám asi slabé nervy,potkalo mě dost smutných událostí,dozvěděla jsem se že mého otce chtějí zavřít do vězení,vídali jsme se jen velice málo(skrýval se)a byl to hrozný nátlak..Maminka před rokem onemocněla závažným ale nezhoubným nádorem na mozku,díky tomu jsem musela přerušit studia.Bratr několi let bral drogy a dělal nám naprosté peklo.. Nynější situace je taková je mi 18let,hledám novou školu,maminka je zdravá,otec je na 5 let zavřený v nemocnici a bratr už drogy nebere.Mám přítele,psa,kamarády.Ovšem i tak mám pocit že mě to hrozně moc postihlo,stačí aby mě jen něco trochu namíchlo,a okamžitě vybuchnu,hysterický pláč,třesou se mi nohy i celé tělo,bolívá mě dost často hlavo.Mívám dost smutné nálady,někdy se cítím jako úplná nula.Je to takový zvláštní,ani nevím jak bych to všechno vyjádřila.Ale mám pocit že bych potřebovala nějaké prášky na uklidnění,které by mi dopřávaly klid a utlumení stresu.Ale bojím se jít k nějakému doktorovi,protože nevím jak bych o tom všem povídala.Vůbec si to nedokážu představit.Vlastně ani já sama v podstate nevím co mě trápí.Hlavně asi to že nemůžu být s otcem,který byl pro mě vším.Ale píšeme si dopisy,mohu i na návštěvu.Není to tak zlé,ale někde ve mě uvnitř jsem uplně na dně.Přítel se někdy děsí mých záchvatů. Existují nějaké léky který by mi pomohli i bez předpisu?Nebo mám opravdu někoho navštívít?:( Ještě jednou se omlouvám za nesrozumitelnost:(
24. Červenec 2007 - 13:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
*zavreny ve vezeni,ne v nemocnici. Bojim se zajit k lekari,a taky se bojim nejakych antidepresiv,vedlejsich ucinku a tak.Spis bych si to predstavovala...prasky ktery bych pozivala jen tehdy kdyz to na me prijde.Ne kazdej je totiz takovej,ale nekdy se to proste neda a bouchnu,:(
25. Červenec 2007 - 11:43
Obrázek uživatele Návštěvník
PEtruš (anonym)
Ahoj Dani.Každá rada drahá.Každému se asi v životě stane, že se cítí na dně. Pak jsou lidi, co se na tom dně octnou opravdu. I mě se to stalo. Usedavě jsem propadala v pláč, který trval i několik hodin, nenáviděla jsem sama sebe, nebavilo mě žít, říkala jsem si, proč musí být ten svět zrovna ke mě tak nespravedlivý.Někdo mi radil vyhledat odborníka...ale ruku na srdce, většina odborníků ti dá prášky na nervy a řeknou, že se ti uleví. Ano, uleví, ale jen vlivem těch léků. Proto spíš doporučuju, abys o tom hodně mluvila s někým, kdo je ti hodně blízký, kolikrát pomůže svou bolest vtisknout na papír, zkus si zajít na masáž, zasportovat, do kina a tak. Prostě přijít na jiné myšlenky. Psychoterapeuta doporučuju až jako poslední možnost. Držím palečky a napiš zase. Pet.
25. Červenec 2007 - 16:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Díky!Snažím se,ale i tak je někdy ta vnitřní bolest tak silná že to nejde jen tak utlumit,a potom je to zas v pohodě.Třeba několik dní se citím fajn,všechno v pohodě a tak.A pak stačí nějaká situace,klidně i maličkost která mi ublíží,a jsem uplně mimo.Nějaké prášky na uklidnění mi navrhnul jedné noci přítel,protože už nevedel co se mnou delat.A tak se ptal zda nechci nekam k doktorovi.Ale sama se toho bojím.(Ted pisu jen tak na rychlovku,-zatim pa. D.
25. Červenec 2007 - 17:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Dano, na rozdíl od Petruš Ti radím vyhledat odborníka psychoterapeuta co nejdříve. Tím myslím psychologa, ale ten Ti žádné léky nepředepíše, nemůže. Co Ti ale může pomoci, je najít příčiny a hlavně způsob, jak se potíží zbavit. Někdy stačí jedno posezení a člověku je náhle vše jasné a ví, jak dál. Léky na uklidnění Ti může předepsat i obvodní lékař, který nejspíše bude znát i Tvoji rodinnou situaci i skutečnost, že sis zažila v krátké době pár pořádných traumat. Léky jako Lexaurin, Neurol apod. můžeš brát podle potřeby. Přestaň se bát doktora, neublíží Ti. Když Ti lék nesedne, nebudeš ho brát, když Ti rada psychologa nepomůže, nebudeš ji praktikovat. Jsem ale přesvědčená, že nestačí blízký člověk, je potřeba někdo, kdo je odborník na lidské duše. Jestli k tomu máš ještě dobré zázemí v podobě přítele, pak je to jenom dobře. Přeju Ti, aby se Tvůj stav co nejrychleji zlepšil. Je potřeba, abys žila svůj život a pěkně naplno a radostně. Aby sis uvědomila, že máš spoustu důvodů být šťastná, maminka se uzdravila, bratr přestal brát drogy, nakonec i otcovo skrývání muselo být víc stresující, než jeho současný pobyt ve vězení. Než dostuduješ školy, bude na svobodě. A hlavně máš asi chápavého přítele. Všechno bude zase dobré, vlastně už je. Jenom potřebuješ trošinku pomoci, sama na to nestačíš. Tak běž si pro pomoc, už zítra, neodkládej nic. Prodlužováním si můžeš (ale taky nemusíš) vykoledovat, že Tvé potíže budou gradovat. Hodně štěstí a zdraví!!!
25. Červenec 2007 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Dobrý den.Mám velký probléma nevím,co s ním.Třeba mi tu někdo poradí.Je mi přes 30 a pořád se stydím kluků.Celý život sním o tom pravém a o velké lásce a věřím,že každý se pro někoho narodil.Jsem extrémně introvertní,žiju ve svém vlastním světě.Velmi málo mluvím,jsem přecitlivělá,mám slabé nervy a nedokážu se s nikým seznámit.Jsem úplně osamělá.S rodiči příliš nevycházím.Nedokážu žít bez cit.vztahu,který mi po dobu několika let nahrazovala tzv.kamarádka.Jen návštěvy a vyprávění jejích úspěchů.Ale i přijetí a výlety.Te´d nemám nikoho.3 roky mám proto velké deprese.Trpím sociální fóbií.Navštívila jsem mnoho psychologů.Mluvím velmi jednoduše a jsem zárove? hrdá.Lidi mě buď litují nebo nenávidí.Zažila jsem flirt,přičemž jsem se strašně zamilovala.Pro lásku bych umřela.Ale pak mě strašně trápili,má povaha prý není slučitelná se vztahem s klukem.Také prý příliš konzervativní,abych se dokázala v čemkoli změnit.Nevím,co se se mnou děje.Přála bych si s někým psát nebo potkat hodného kluka.30 let jsem myslela,že jsem normální.Jsou to všechno hrozné šoky.Prý se nikdy nevdám.Prosím pomozte nebo aspon?odkaz na nějaké stránky. Prosím nedoporučujte mi psa,jsem přecitlivělá na každé slovo a ve všem vidí pohrdání a nepochopení.Možná mi nikdo neodpoví.Psychofarmaka brát zatím nechci,i když mám hrozné stavy.Jsem romanička,věřím na osud.Děkuji.
26. Červenec 2007 - 11:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Seropram + Rivotril / Lexaurin) Mám problém si to prosadit u mého lékaře. Můj email je n.pet"centrum.cz
28. Červenec 2007 - 5:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Kamča (anonym)
mě to povídejte. já taky netuším, co se děje. Je to asi nakumulovaným stresem. od počátku základky se snažím být silná pro ostatní a teď mi to už nejde. navíc jsem zdravotní sestra na pracovní neschopnosti a navíc mě teď čeká psycholog. Odvážila jsem se napsat doktorovi a problémech a prosby byly vyslyšeny, tak doufám, že už se všeho zbavím a budu taková jako předtím. A proč vůbec psychologa? ŠIkana na základce, střední, jedno přepadení, další okradení, rozvod rodičů, soudy o výživné, vyšší škola a úmorné učení od rána do večera. neustále v kole, nástup do práce, kde nemám vůbec čas sama na sebe, problémy s páteří. mám pocit, že to sama nezvládáma myslím, že bych tím měla zatížit někoho jiného než jen rodinu, prtoože ty si toho vytrpěli taky dostatečně.
1. Srpen 2007 - 8:59
Obrázek uživatele Návštěvník
MUDr. M.K. (anonym)
Dano, to co popisujete vypadá buď na depresivní stav nebo na nějakou formu úzkostné poruchy. Ze své zkušenosti bych Vám radil co nejdříve navštívit psychiatrickou ambulaci. Lékař Vám předepíše antidepresiva, podle stanovené dg. např. při možné dg. panické úzkostné poruchy i sedativa, na noc pak hypnotika (léky na spaní). Nemusíte se bát vedlejších účinků medikace. Případné obavy konzultujte přímo z psychiatrem. Přeji hodně zdaru a znovu radím včasné zahájení léčby medikací (může být podpořená i psychoterapií). MUDr. M.K.
1. Srpen 2007 - 10:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Dascha. (anonym)
Milá Dano, jste velmi mladá na to co jste musela prožít.Mě je 40 a život se se mnou nemazlil a podepsalo se to na mé psychice.Osm let jsem chodila k psychiatričce-velmi výborná žena.Pokaždé jsme si povídaly a rozebíraly mé problémy.Vždy se mě zeptala jestli chci léky.Nikdy mi nic nenutila.Nechala jsem si psát léky,které jsem nikdy nebrala ale ten pocit že je mám u sebe mi neskutečně pomáhal.Se všemi problémy jsem se vyrovnala s pomocí mého muže a hlavně sama v sobě jsem si dělala pořádek.Co nocí jsem nespala těch strachů a pocitů že umírám,ale dokázala jsem to a to díky svému muži a dceři a paní doktorce.Můj důvod nebraní léků? Antidepresiva a vůbec léky mají vedlejší účinky a spousta z nich jsou návykové-toto vám málokterý doktor řekne.Tyto léky vám v jednom pomohou a další problémy vyvolají.Existují přírodní antidepresiva-jsou fajn.Vyhledejte odbornou pomoc-nebojte se a uchylte se k uklidňujícím bylinkám - jste mladá jednou budete chtít miminko a veškeré léky mohou nechat následky.Přeji vám mnoho sil a dejte vědět jak se vám daří.
1. Srpen 2007 - 11:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
moje situace se vyhrotila natolik,že mě odvezla rychla,pozila jsem 14leaxaurinu 1,5mg...byla jsem dva dny na JIP,pak mensi pohovor s doktorkou asi psycholozkou..a mam k ni prijit zas v zari,popovidat si co a jak.
2. Srpen 2007 - 11:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Dascha (anonym)
DANO pokus o sebevraždu? To by tě měli odvést na psychiatrii ne? A jak si přišla k tomu lexaurinu,nepíšeš že by si předtím navštívila nějakého odborníka.Ozvi se.
3. Srpen 2007 - 9:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Lexaurin jsme meli doma,nebyl to pokus o sebevrazdu,byla to jen hrozna blbost ze vzteku,rupli mi nervy,nevedela jsem co delat.Byla jsem na JIP,dna dny,pote rpozhovor s psycholozkou za kterou mam zajit zas v zari.
3. Srpen 2007 - 12:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Jája (anonym)
Jestli k tomu mohu něco málo říci, asi se ti zprvu nebude chtít jít, ale než dopustit, aby ti bylo hůř...zkus si zajít k psychiatrovi, neboj se nic...já se také bála, tak dloho jsem se bála, až jsem si vypěstovala slušnou depresi. Nebudu psát svůj příběh, bylo by to na dlouho a nic příjemného...nicméně psychiatrie je lékařský obor jako každý jiný, pakliže si budeš zasluhovat antidepresiva a psychoterapii dozvíš se to, pakliže ne...alespoň tě psychiatr vyslechne...jinak bez předpisu Felisio 400mg (přírodní antidepresivum z třezalky - zvyšuje hladinu serotoninu v mozku + vitamín B teď nevím jeho přesné číslo, poradí ti v lékárně...jedna se o jeden ze skupiny vitamínů B
3. Srpen 2007 - 13:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Jája (anonym)
A ještě jedna věc...psycholog ti nepomůže - chodila jsem půl roku v intervalu měsíc...a ona nepoznala, jak moc zle na tom jsem, kdybych k ní raději přestala chodit a vyhledala odborníka z medicíny(ne z filozofické fakulty), dnes už bych byla úplně jinde...žiju jako ostatní, řídím auto, směju se, už nejsem maska bez mimiky a za to vděčím jedné psychiatričce, která včas nasadila léčbu. Sice mám ještě několik měsíců zobání antidepresiv před sebou, ale vděčím za to psycholožce, která jen poslouchala - problém neřešila...
3. Srpen 2007 - 13:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Jája (anonym)
A kdybych si to vše hned na začátku přečetla...Neurol, není antidepresivum - je to lék na utlumení a uvolnění svalů z úzkostné křeče - ze začátku (než začala zabírat AD jsem jej brala a stále jen spala) - šlo o přechodnou dobu, abych si nechtěla ublížit...můžeš věřit komu chceš, jen si hodně rozmysli co uděláš - jsou dvě volby...podchytíš to vše ještě relativně včas, nebo se ti začnou nálady zhoršovat natolik, že pošlapeš co se dá a stejně dojdeš tam co já...
3. Srpen 2007 - 14:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
Ahojky vsem!! Jak to tady tak ctu, rikam si, ze neni zas tak blbej napad se zkusit taky poradit. Psycholozka ke ktery chodim uz skoro 2 roky mi nepomohla vubec a psychiatr mi rekl, ze nevi co se mnou, protoze vzhledem k veku (17) se mu nevejdu do tabulek a ze proste a jednoduse mi nemuze dat silnejsi antidepresiva nez ty co mam a ze mi nemuze vice pomoc. Takze jsem se na naky leky vykaslala kompletne a uz jsem k nemu nesla!!! Za zivot jsem si toho zazila hodne moc a bezesporu me hodne ovlivnuje minulost v tom co delam, jak se rozhoduju, apod. ja tomu rikam zkusenosti. Ostatni me samozrejme berou jako suprovou a zabavnou holku, bla bla..jenom kdyz me nevidi v depresivnich stavech kdy jsem schopna i nekolik dni se neukazat na verejnosti, nejim, nespim, brecim (dokud mam co) a nakonec mi zbydou jen kruhy pod ocima a vetsinou porezane ruce, kdy rezne rany musim schovavat pod naramky a dalsi. Chytne me to bez priciny treba jen tak kdyz uklizim, jsem ve skole nebo treba na ulici. Deprese mam uz od malicka co si pamatuju zacalo to nekdy v 8 letech, jsou tam faktory jako skola, rodina..ale to moc rozebirat nechci! Co je ovsem horsi tak se zacinam bat, ze neco nei v poradku. I pres vsechna vysetreni u psychiatra i psychologa mi rekli, ze krome depresi a uzkosti mi nic neni (jenze s jejich pristupem nevim nevim, navic ty 4 testy co jsem delala z toho se nemuze tolik poznat). Nejhorsi co me trapi je ten problem, ze kdyz dostanu tyhle stavy tak mam halucinace, jsem paranoidni mam pocit, ze mi chce kazdej ublizit dokonce i pritel ktery je mi velikou oporou a v zivote by mi neublizil protoze sam vi jake tyhle stavy jsou. Mam pocit, jakoby v mem tele byl nekdo jiny (neco jako schizofrenie), proste jako kdyby mi nekdo napovidal co mam delat jen pro jeho poteseni abych trpela tim co on chce. Jako urcite hlasy v moji hlave co obcas se zlobi, krici, nebo se hlasite smeji coz me privadi k silenstvi. Je mi pak akorat spatne, obcas zvracim nebo se mi mota hlava a stane se mi, ze omdlim. Nestava se to ovsem JEN pri depresich a panickych zachvatech strachu kdy se nechutne potim a klepu jak fetak co nema davku (v zivote jsem na drogu nesahla). Stava se mi to i jen tak ze proste najednou nekdo treba neco rekne (nakou blbou poznamku) a ja citim jak se ve me vsechno vari a najednou jak kdybych byla nekdo jinej..nechci byt na nikoho zla ani hnusna ale proste JSEM a nejde to ovlivnit a pak treba za hodinku to prejde a hrozne me to mrzi..ale vysvetlit to nedokazu. Bojim se sama sebe coz je nejhorsi...navic v poslednich mesicich pozoruju, ze mam najednou fobie z veci, ktere mi NIKDY predtim nevadily..vzdycky jsem mela arachnofobii (strach z pavouku) a z hadu, staci videt tyhle zviratka na obrazku a uz je mi spatne a mam husi kuzi. Ale ted se bojim i uzavrenych prostor, more, obcas i lidi coz je nejhorsi vec co se vam muze stat, ze jdete po ulici a bojite se tech co kolem vas prochazi..hodne se citim unavena, slaba, bez energie..je mi jasne, ze zmena psychologa a psychiatra bude nutna..sice nemam radost z toho, ze budu muset cely svuj pribeh vypravet znovu cizimu cloveku, ale asi jinou moznost nemam!!! Jen me zajima, jaky na to mate nazor vy a jestli mi muzete popripade nejak pomoc, protoze tyhle stavy se opravdu uz nedaji snaset..chci byt zase stastna a uzivat si zivota, nechci uz jen prezivat - chci zit...
3. Srpen 2007 - 22:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
Hledám lékaře, který by mi předepsal nebo prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Deniban + Citalec , Lexaurin). Už jsem je v životě bral. Mám problém si to momentálně prosadit u mého lékaře, kterého jsem změnil. Můj email je n.pet"centrum.cz
9. Srpen 2007 - 12:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Zas ten debil.
9. Srpen 2007 - 12:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Monča (anonym)
hmm tak koukam, ze me asi nikdo moc neporadi :(((
9. Srpen 2007 - 21:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Ili (anonym)
Mončo zkus jít na diskusi nebaví mě život,třeba tam něco najdeš.
9. Srpen 2007 - 22:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Mončo jsi moc mladá na tolik trápení ,ale já bych být tebou zkusila jednak změnit psychiatra a jednak si najít psychoterapeunta.Věř ,že se s tím dá určitě něco dělat,ale to neznamená,že když to nevyšlo u jednoho doktora nevyjde to jinde.Zkus to,máš toho moc a začni hned,držím ti palce Hanka,a zkus přejít na stránky panická porucha pp.7
12. Srpen 2007 - 16:39
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
najdi si čláek o metode EFT hodne pomaha jsou i kuzy najdeš je na internetu, dalši metoda -SILVOVA METODA,Nebyt teto metody skončila bych asi blazinci. Prašky pomužou na chvili nic se nevyřeši. Pak bych skusila nekoho kdo se zabyva jako astrologie a pod. POkod by si chtela vedet vic informaci zavolej 311684158 . Hlavne to nenech zajit daleko.
1. Listopad 2008 - 10:44
Obrázek uživatele Návštěvník
jana (anonym)
najdi si čláek o metode EFT hodne pomaha jsou i kuzy najdeš je na internetu, dalši metoda -SILVOVA METODA,Nebyt teto metody skončila bych asi blazinci. Prašky pomužou na chvili nic se nevyřeši. Pak bych skusila nekoho kdo se zabyva jako astrologie a pod. POkod by si chtela vedet vic informaci zavolej 311684158 . Hlavne to nenech zajit daleko.
1. Listopad 2008 - 10:45
Obrázek uživatele Návštěvník
JANA (anonym)
Omlovám se všem za chyby.Bez brýli nevidím. Děkuji za pochopení.Přejí krásný den. J
1. Listopad 2008 - 10:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Marek (anonym)
Ahojky Kato a ostatni, Ja nevim tez co presne se mnou je. Na zakladce a stredni sem pro vsechny byl dluznik, protoze rodice neplatili intr a jidlo, bylo mi vyhrozovano, ze me vyhodi. Ve 3. rocniku na stredni sem dostal inv. duchod a bylo mi receno, ze pokavad to nezaplatim, neodmaturuji. Odmaturoval sem, ale az na 3. pokus. Se stestim sem se dostal na vysku, no mel sem jit asi jinam, neumim se ucit. Furt nejake problemy, hlavne financni. Kamaradu mam relativne dost, i kdyz zalezi jak kdy? Chyby mi blizkost nekoho, kdo by me pohladil, komu bych mohl usnout v naruci.
4. Listopad 2008 - 9:40
Obrázek uživatele Návštěvník
bibi (anonym)
Káťo, možná jsou moje pocity trochu jiné a asi slabší než Tvoje, ale aspon do určitý míry ti určitě rozumím. Nevím, který blbec ti řekl, že se nevdáš nebo že nejsi normální...a co je normální? Chodit dvakrát týdně s kamarády pařit do hospody a "mít přítele"? Je mi 24 a taky se někdy bojím lidí, i před těmi nejbližšími se nedokážu uvolnit a jsem úplně v křeči. Moje potíže začaly podlouholetých velmi omezujících zdravotních problémech. Chápu, že nehcceš brát psychofarmaka - já je chvíli brala, ale neměla jsem z nich dobrý pocit a nakonec jsem je vysadila, což byl docela problém, asi už návyk. Myslím, že vím, co je přecitlivělost...ale at už ti tohle vyzní jakkoliv, tak žádné pohrdání z mojí strany v tom není. Na fobie speciálně je docela účinná metoda EFT (www.eft.com), hodně lidem pomohla, i když to zní po prvním přečtení poněkud zvláštně. i já jí zkusila. Možná máš v sobě nějakou bolest a nechceš aby tě zase někdo zklamal? takhle to mám částečně já... Napiš ještě - teda pokud budeš chtít (kdyžtak jestli chceš tak můj mail je bibi.net"centrum.cz). Dr69m ti palce
5. Listopad 2008 - 9:18
Obrázek uživatele Návštěvník
bibi (anonym)
Omlouvám se, nevšimla jsem si, že Katka psala už před rokem a navíc jsem omylem nedočetla zbytek diskuze a ted koukám, že o metodě EFT tu už byla řeč. Ale tím líp:-)
5. Listopad 2008 - 9:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Misa (anonym)
Ahojky,no myslim,ze pokud se citis nadale spatne i kdyz uz nemas duvod,tak neni neco v poradku v mozku. Rekla bych ze v tom hroznem obdobi si prozila tolik stresu,ze tvuj mozek uz nedokaze spravne zachazet ze serotoninem(hormon dobre nalady). A proto se porad citis mizerne. Ja byt tebou,tak zajdu k psychologovi, dnesni antidepresiva 3 generace jsou na vysoke urovni,a jakoby nauci znovu zachazet mozek ze serotoninem.Ale samozdrejme je jejlepsi uzivani AD plus psychoterapie. Radsi driv nez pozde,a pak bych treba trpela vaznyma depresema. Preji mnoho stesti a sily:-)
15. Květen 2009 - 14:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Mary (anonym)
Zdravím všechny. Vůbec nevím, co se to se mnou děje. Je mi 16 a mám strach potkávat známé lidi, např učitele nebo spolužáky, sousedy,... V takových chvílí, kdy vidím, jak se ke mě někdo takový blíží, se mi začne motat hlava, zrychlí se mi pulz a do nohou se mi vrhá slabost. Zároveň zpozorním a snažím se vyhnout očnímu kontaktu a tak koukám usilovně na zem. Připadám si jako zbabělec. Když se se mnou někdo domluví, abychom šli ven, mám strach a snažím se tomu vyhnout. Tak si třeba vypnu mobil! Nedokáži ani vyjít ven z domu, protože cítím, že doma je bezpečno a nepotkám tu nikoho nežádoucího. A pokud už nastane situace, že se s někým musím bavit, tak nedokáži udržet oční kontakt. Bojím se podívat lidem do očí, protože mě do slova pohlcují. Tak při rozhovoru koukám někam do stěny. A je nepříjemné, když vím, že dotyčný na na mě dívá a z toho zrudnu jak rajče. Zatím si nejsem jistá, zda zajít k psychologovi. Myslíte, že je to normální? Nejvíce se teď začínám obávát, že to na mě lidé poznají, že se chovám jaksi divně.
24. Červenec 2009 - 20:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
Mary vypadá to na nějakou sociální fóbii. Určitě si k psychologovi zajdi.
24. Červenec 2009 - 20:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
potřebuji asi pomoc
30. Červenec 2009 - 19:13
Obrázek uživatele Návštěvník
__utma=48467763 (anonym)
i přes všechnu snahu nemužu dál žít nevím co dál s životem
30. Červenec 2009 - 19:15
Obrázek uživatele Návštěvník
zofrei (anonym)
Zdravím všechny. Vůbec nevím,...cau a nejsi náhodou ve znamení ryby?
9. Listopad 2009 - 6:05
Obrázek uživatele Návštěvník
jarin (anonym)
chcu se vas prasky na uklidneni kolik muzous stat a muze my to napsat doktor
24. Březen 2010 - 10:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Karla (anonym)
chcu se vas prasky na ...Ty jsi tedy Jarin, takovejch chyb, trošku by ses měl naučit pravopis a pak si budeš o trochu víc vážit sám sebe.
3. Říjen 2010 - 19:50

Přidat komentář

Reklama

Reklama