13 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

laska-strach

10. Září 2018 - 0:10

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
natalya (anonym)
Ahoj! Sice jsem tu už našla podobné příspěvky, ale chtěla bych se vyjádřit přesně tak, jak to cítím já. Relativně dlouho jsem čekala na toho prvního, ale nakonec jsem se dočkala a nebyla jsem nespokojená...žádná velká láska to ale nebyla..Od té doby jsem měla spíš jenom takové fyzické vztahy. Pak jsem se ale odstěhovala kvůli škole a v novém prostředí si našla fajn kluka...najednou koukám, že jsem totálně zamilovaná, jenže v tu chvíli byl najednou konec a ještě ve chvíli, kdy jsem na tom byla fakt špatně. Nechci se v tomhle směru litovat, ale prostě byla jsem v nemocnici akorát po vážný operaci, musela jsem se vrátit domů k rodičům, protože mě vyhodili ze školy (kašlala jsem na to, protože jsem měla jiný věci na práci:)...vážně mi nebylo v tu dobu dobře..no a on mě nechal den po operaci a ještě smskou...ale to je jedno, jsem z toho už venku, ale popravdě mi to trvalo rok! Nechápu to sama...Od té doby jsem měla zase několik fyzických vztahů, protože mě nikdo nějak nedokázal zaujmout, nechtěla jsem ani nic víc...a rozhodně si nemyslím, že bych měla přehnaný nároky (o tom už jsem mluvila s několika kamarádama-klukama, kteří mi to schválili, jako ""základní požadavky, který má každej"":)...a teď jsem potkala vážně moc milýho kluka, ještě si tím pocitem nejsem úplně jistá...ale začínám mít pocit, že jsem trochu zamilovaná..ale v tu chvíli se ve mě začínají probouzet myšlenky, že se zase hrozně zklamu a tak mám pocit, že by bylo lepší to skončit dřív, než si víc ublížím...Já vim, je to hrozně uhozený, ale já jsem z toho už úplnej blázen...Chci se toho vzdát, mám hroznej strach, fakt příšernej, ale zároveň to jakoby nechci skončit..Fakt nevim, co by mi mělo pomoct. Nemyslím jenom teď v tomhle ""vztahu"" ale vůbec do budoucna...myslim, že by se mi to mohlo hrozně vymstít..
12. Leden 2008 - 23:19
Obrázek uživatele Návštěvník
wajinka (anonym)
Mila Natalye... ja si prozila taky jeden takovy vztah...byla to laska s velky L..bylo mi 21 a ja myslela ze to bude na porad..planovali jsme svatbu,nastehoval se ke me a vymysleli jsme jmena pro deti...tenhle nadherny vztah trval presne rok...na nase prvni vyroci me podvedl....a nakonec s ni i zustal...ten den jsme se strasne opila...nedokazala jsem nic delat z niceho se radovat...chodila jsem kazdy den ode zdi ke zdi...poprad jsem jen zvracela a nebyla schopna jist..zhubla jsem 8 kilo,asle nejhorsi bylo jak moc me bolelo srdce..nemyslim bolest psychickou,ale fyzickou..nikdy bych neverila,ze i srdce muze bolet...rikala jsem si ze uz nikdy nikoho takovyho nepotkam...nikoho jsem si nechtela pustit k sobe..rikala jsem si ze mi zase nedko ublizi a ja uz to snad neprezilo..ale pak jednou...jsem pothala HO..zacala jsem mu pomalicku otvirat srdicko..bude to asi jeste dlouho dobu trvat,ale uz ted ti muzu rict,ze se zase umim smat...dej muzum jeste jednu sanci...ten pravy te nezklame....
22. Únor 2008 - 18:25
Obrázek uživatele Návštěvník
M. (anonym)
Čauky, já mám taky podobnou zkušenost...V říjnu jsem poznala moc fajn kluka a zamilovala se, všechno bylo super. Trávili jsme spolu dost času, ale zároveň jsme si udržovali takovou tu volnost, nikdy by mě nenapadlo ho nějak omezovat, zakazovat mu chodit ven s kamarádama atd. Do toho vztahu jsem investovala hodně citů a brala jsem ho fakt vážně, bohužel jeho to asi přestalo bavit a z ničeho nic začal v lednu naše schůzky redukovat-kvůli práci, kvůli kamarádovi atd. až jsme se poslední měsíc vídali tak sporadicky, že jsem si s ním o tom chtěla promluvit ale on nebyl schopný jakékoli komunikace...Pak mi poslal cca před třema týdny smsku, že si musí všechno srovnat v hlavě a že v tom má zmatek. Chápu, že jsem ho třeba omrzela, to se stává a člověk s tím musí počítat ale je mi strašně líto, že mi nedokáže říct do očí, jak se věci mají, jestli je v tom někdo jiný nebo se cítil svázaný... Snažím se ho nějak vytěsnit z mysli, nevnucuji se mu, občas si napíšeme nějakou neutrální smsku ale nedělám si žádné iluze, už s ním nepočítám...
22. Únor 2008 - 20:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ja som chodila kratko s jednym mladym muzom, planoval so mnou buducnost, vymyslel mena pre deticky, nasiel mi pracu a potom som mu oznamila, ze mam mierne zdravotne problemy a on ma ihned zavrhol,vraj som mu znicila jeho sny, o tri mesiace si zobral inu zenu (s vlstnym domom), ihned splodili dieta a stale nema pocit, ze mi tym mohol ublizit. Uz nemam o muzov zaujem, radsej si budem zit sama pre seba ako vychovavat decka nejakemu podobnemu sebeckemu debilovi.
23. Únor 2008 - 14:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Lili (anonym)
Ahoj, nebudu popisovat svuj pribeh, bylo by to nadlouho, ale velmi se podoba natalya. Hodne dlouho mi trvalo, nez jsem si srovnala veci v hlave...co muzu poradit, krucek po krucku mozna si duveru opet novy kluk ziska. Nebranit se tomu. A uvedomit si, ze kdyz nic nedas, nic neziskas. (mysleno co se tyce citu samozrejme) A zaroven si uvedomit, ze my zeny mame takovy ten zvlastni pud budovat vse kolem te nasi lasky, tomu chlapovi se prizpusobovat a to je spatne. Musime si vybudovat "svuj svet", svoji nezavislost, v kterym jsme stastne a ne na tom chlapovi "viset"...tudiz kdyz nas nekdo opusti, nebude se hroutit cely svet, ale jen cast. Snad to dava smysl....preji hezky den
23. Únor 2008 - 15:01
Obrázek uživatele Návštěvník
wajinka (anonym)
lili: byl to moc hezky prispevek a mas urcite pravdu,ale zena to ma v povaze,ze si vse prebuduje podle predstav muze..a i kdyz se tomu brani,tak stejne casem zjisti,ze se cely svet toci kolem nej..je to nase prirozena vlastnost..as tim nic neudelame..bohuzel:(
25. Únor 2008 - 14:36
Obrázek uživatele Návštěvník
alfa.omega (anonym)
I já se naprosto shoduji s názorem Lili. Také i nepatrná shoda s názorem Walinky,který se rozchází ovšem v podstatě co je přirozená vlastnost ženy..??:-)) Základní přirozené vlastnosti má každý člověk, jak muž tak žena stejné. A to jsou fizické/pít, jíst, rozmnožování../ vnímání/smysly, city, vůle.../ společenství/osobnost, rodina, vztahy, práce, odpúopčinek.../ Vše ostatní, jsou jen specifikované vlastnosti, jejichž škále se stále rozšiřují a přiřazují k vlastnostem přirozeným. Ovšem jsou jen druhotné, to znamená BUĎ a NEBO, mohou a nemusí být pravdivé.. Toť jen můj postřeh a názor.
26. Únor 2008 - 13:17
Obrázek uživatele Návštěvník
nagia (anonym)
potkala jsem kluka, par roku zpatky..zamilovala se, vse bylo krasne, travili jsme spolu cas, ale vse bylo jednostrane vse bylo z me strany, vse slo z meho srdce..on si jen bral. Vedela jsem to od zacatku prece jsem ho porad chtela, poznat vic a vic a milovat a zit jen pro nej, taky to jsem delala. Jenze jsem pak zacala patrat..po vecech do kterych mi asi nic nebylo. I kdyz ted zpetne, kdyz si to tak prehravam si uvedomuju ze jsem udelala dobre, pac zit v pretvarce,lzi, a obetovat se pro nekoho kdo si toho ani za mak nevazil by me znicilo vic nez to na co jsem prisla pri mem prouzdani v jeho soukromi-pc-mobil-icq...to co jsem tam nasla mi tehda zlomilo srdce..psal si celou tu dobu s x ruznyma holkama o tom jak by je chtel mit doma a na otazku ze ma prece holku jasne zapiral. Nasla jsem x fotek ruznych holek ktere si fotil kdyz s nima jezdil na vylety kdyz ja sedela doma a prala jeho spinave veci, pac zil sam a nemel zasadni spotrebice, tudiz jsem byla jeho modla..Jedne z nich dokonce psal jak by ji chtel primo misto me, ze uz ho to se mnou nebavi a ze jsem hrozna. Tohleto mi tehda znicilo uplne vsechno, vzalo sebevedomi, duveru a radost ze zivota a lasky-umrela jsem a on? mluvili jsme o tom spolu a dodnes tvrdi ze to byl jen flirt, zabava, ze by to nikdy neudelal, ze si jen hral. Ja se malem utrapila kdyz jsem se pokusila se rozejit,neslo to bez nej a momentalne to nejde ani s nim!Nevim co mam delat prepadaji me vzpominky na tohleto vsechno, pokazde co se na me usmeje, podiva-vidim jak se dival na ne. pokazde co mu zablika zprava na icq nebo sms-mam strach ze to bude zase nejaka ta kamaradka. Je to porad ve me, nedokazu se toho zbavit, par dni zpatky jsem to uz nedokazala ukocirovat-svou bolest a skoro se preprala praskama - neurol. nevim co mam se sebou delat, nevim jeslti je chyba ciste jen ve me nebo mam hledat porozumeni hlavne u nej. on si totiz stoji za tim ze se mi donekonecna porad omlouvat nebude, ze uz se omlouvil a ze mi to vysvetlil..jenze memu srdicku a hlave to jaksi nestaci. Trapim se denne,kazde rano a kazdy vecer!!! Nedokazu verit a to asi nikomu,kazdeho podeziram,a nicim tim nas vztah, ktery trva s uspesnosti asi dva roky.-pro me posledni rok bolesti a vycitani..zlych vzpominek a neskutecneho zoufalstvi. Prosim o radu? jak z toho ven?? jak to vratit? jak odpustit?
26. Únor 2008 - 16:40
Obrázek uživatele Návštěvník
nagia (anonym)
jen podotkonout je mi 22..
26. Únor 2008 - 16:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Ahoj Nagia, až dnes som si prečítala tvoj smutný príbeh...musí to moc bolieť. Na začiatku v ňom píšeš: .."ale vše bylo jednostrané vše bylo z mé strany, vše šlo z mého srdce..on si jen bral. Věděla jsem to od začátku přece jsem ho pořád chtěla, poznat víc a víc a milovat a žít jen pro něj, taky to jsem dělala. ..."Poviem ti teda, že to bola asi najväčšia chyba, ktorú si robila, aj keď chápem, že si to tak cítila a potrebovala si dávať,dávať - a on len bral.Ja som takúto chybu urobila kedysi dávno a ešte som si ho aj vzala. Skazila som si 16 rokov života a naivne som stále čakala, že sa zmení.Tak si myslím,že nie je správne dávať za každých okolností partnerovi totálnu istotu vo vzťahu, keď je to len jednostranné. Tiež si myslím, že tvoj partner ani nepochopil, ako moc si jeho správaním zranená. To že sa ti omluvil a že sa nebude omlúvať donekonečna, vôbec nič neznamená, snáď to ilustruje jeho povrchnosť vo vnímaní teba. Verím ti, že posledný rok žiješ v zúfalstve...Nezaslúžiš si to /ani ja som si to nezaslúžila/.Ja som sa bála ostať sama a tak som sa nedokázala rozísť,ani rozviesť,až kým ma on sám neopustil. Najkrajšie roky života ženy som prežila v čakaní na niečo, čo nikdy neprišlo,pritom som to tiež vedela od začiatku, i to,že všetka aktivita vychádzala vždy odo mňa a on len bral.Bála som sa, že zostanem sama - a pritom som sa cítila ved?a neho tak strašne osamelá.Dnes by som už nedokázala prať chlapovi špinavé prádlo, zatia? čo on by si chodil po výletoch, alebo chatoval. Lenže som na to prišla až po 40-ke a je mi občas ?úto, že nemôžem spomínať na niečo krajšie... Takže Nagia, ten Tvoj zato nestojí - ver mi - a ak si ho so vztýčenou hlavou neposlala už vo februári k vode - urob to teraz. Viem, že to bude bolieť. Ale raz si určite na mňa spomenieš ak s ním zostaneš a budeš nešťastná vo vzťahu, kde dáva len jeden a druhý berie,alebo už ani nechce brať.V takom vzťahu by neboli šťastné ani vaše deti. Rozíď sa s ním a odpusť mu rany, ktoré ti spôsobil, aby si nezostala na neho naviazaná. Uvidíš, že časom to prebolí a keď sa na to pozrieš s odstupom, uvidíš len nezrelého froca, ktorý ti vzal radosť zo života a ako sama píšeš - aj sebavedomie - a o tom to vážne nieje, ak chceš prežiť plnohodnotný vzťah, v ktorom sa partneri obohacujú navzájom a dávajú jeden druhému pocit dôvery. Zaslúžiš si naozaj niekoho lepšieho a ja ti to moc moc prajem.
20. Srpen 2008 - 3:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Nagia (anonym)
Ahoj Anni, dost dlouho jsem čekala na nějakou reakci vzdala jsem to asi po 2 měsících a ted vzhledem k okolnostem jsem si vzpomnela ze jsem neco psala tak jsem nakoukla a precetla si tvou reakci, tvoje zkusenosti, to co si prozila je mi to tak moc lito..:((..ja vim co sis asi prozila i kdyz ne takhle hluboce jsem zklamani jeste nezazila, stacilo mi to me aby me skoro zlomilo, takze zacatkem bych chtela asi rict ze s tebou soucitim a je mi lito ze jsi svuj mladistvy zivot, ktery by mel byt plny lasky neprozila. A podekovat ti za to ze se snazis pomahat lidem jako ja, lidem kteri by skoncili tak nestastni a zrazeni jako ty - patri ti jedno velke DIKY! a k veci ... s pritelem jsem porad..trochu se to zmenilo,vim ze ted mu na me zalezi, chova se hezky, je pod mou kontrolou takze vim ze ani s zadnou tech zenskych se nestyka, prece jen je problem v me hlave. Nedokazu zapomenout, odpustit, zit. nedokazu..pracuju v praci s holkou se kterou spal predemnou..je to opravdu boj! snazim se, rikam si: co bylo, bylo..ale to nikam nevede. Moje hlava mluvi proti nemu! srdce zase chce jen jeho. ja samotna nevim co chci..snad jen zapomenout ulevit sve dusi. pomaha mi kdyz o tom pisu a mluvim..jde to tak nejak z tela pryc samo, nenucene. ale zanechalo to ve me sramy ktere asi nezmaze ani cas. pro tak citliveho cloveka jako ja to bylo hodne silne. Chci se zeptat..existuje moznost jak zapomenout? odpustit? zkusit s nim zit aniz bych se neutrapila jen pohledem na kolegyni z prace???..kde je chyba? co v me hlave je spatne? proc nedokazu rict STOP..? a zacit znova?? prosim radu..
29. Srpen 2008 - 17:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Paige Bright (anonym)
[url=http://l1n872n0z1rwpoed.com/]kabz3bu9l8y729j6[/url] [link=http://b55ipkuucniit4h1.com/]51a5377zk1vpbqk7[/link] z1h0126dkkhqez9d http://537j3axrq2b43eak.com/
11. Září 2009 - 8:52

Přidat komentář