52 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Kamarádka mě psychicky vyčerpává

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Kamila (anonym)
Moje kamarádka má těžké psychické problémy - není schopna se osamostatnit, udržet si jakýkoli vztah (partnerský, ale i pracovní..), má velké problémy s rodiči...Všechny pořád z něčeho obviňuje (volá jim, píše výhružné dopisy, pomlouvá je..). Strašně mě to vyčrpává, ale jí už nikdo nezbyl, jsem asi jediná, která jí ještě "snese" a ona se hrozně trápí. Nedávno mi řekla, že myslí na sebevraždu, hrozně mě to vyděsilo, mám o ní strach, ale zároveň strach z ní! Myslím, že je hodně nevyzpytatelná a když jí něco naštve, tak se vůbec neovládá!Jakoukoli odbornou pomoc odmítá - tvrdí, že s prsychology/psychiatry nechce nic mít a že jí nikdo nepomůže. Přesto už několikrát byla donucena jít k psychiatrovi a taky byla umístěna na 3 měsíce v psychiatrické léčebně s podezřením na schizofrenii. Prý se to nepotvrdilo a vlastně se nic konkrétního nezjistilo (aspoň to tvrdí ona). Já ale vím, že je nebezpečná sama sobě a možná i jiným, na které má zrovna spadeno.Hodně se tím zabývám, nedokážu sena nic soustředit, narušuje mi to můj osobní život - neustále mi volá, píše SMS a pořád chce něco řešit. Můj přítel jí nemůže vystát a občas se kvůli ní i pohádáme, protože mu vadí, že jí věnuju tolik času a energie.Máte někdo podobnou zkušenost?
30. Září 2004 - 8:07
Obrázek uživatele Návštěvník
verunka (anonym)
Kamilko,podobnou zkušenost chválabohu nemám. Ale tvoje kamarádka mi připadá že je : Duševní upír: Podívej se v doktorce na rubriku Duševní upíři. Je to sice hrozný výraz, ale někteří lidé jsou opravdu takový. Obtěžují svými problémy okolí pořád dokola. Mám pocit, že tvá kamarádka je psychicky nemocná a pokud nebude chtít ona sama tak se to nevyřeší.
30. Září 2004 - 9:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Libushe (anonym)
taky jsem takouvou kamaradku mela. Az na to ze byla pravy opak te tve. Byla ambiciozni, krasna, bohate vdana. Vysavala me tim, ze se musela porad ukazovat, ze ma hezci veci nez ja a drazsi a jak si to chytre nezaridila a ja ze jsem se vdala jen za obycejneho kluka pez penez. Vzdy kdyz jsem si neco koupila , treba pocitac, tak ona si hned druhy den musela koupit taky, ale dala si zalezet aby byl o mnoho drazsi a pak o tom mluvila cely mesic. Po letech jsem se nastvala a kopla ji do zadku (ne fyzicky :-)). A to proto ze tvrdila jak strasne nesnasi jednu holku a pak se snazila utajit, ze s ni byla na drahem divadelni predstaveni, mne se ani nezeptala jestli chci jit. Zase tak sptane na tom doma s penezma nejsme abych nemohla jit. Tak ji jen preji at si ted pekne sama uziva svych penez a tridi pratele podle toho kolik tech penez maji. Verim ze povede opravdu hodnotny zivot ...hahaha. Mimochodem jsme se seznamily kdy jsme obe mely velke NIC a jen spoustu problemu. Jo, tak to na tom svete chodi. Ja mam ted pravy poklad doma...hodneho chlapa o kterem si ona muze jen snit.
1. Říjen 2004 - 0:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Tohle téma mě docela zaujalo. Párkrát jsem se s tím v životě potkala: člověk najednou zjistí, že mu vztah k někomu (nemusí to být nutně kamarádka) bere energii a nic pozitivního nepřináší. Myslím tím ani dobrý pocit z existence toho vztahu. Když se na displeji objevilo to číslo, věděla jsem, že uslyším vodopád-monolog negativních konstatování, mé názory nebo rady nebyly ani očekávány. Obranou je přerušení takového vztahu. Nemusí to být nutně ze dne na den, ale lze to zvládnout bezbolestně do vytracena. A především nevstřebávat takové problémy, protože to člověka může psychicky potopit. Po takových hovorech jsem se cítila nesmírně vyčerpaná. Má to smysl, pokud cítíte, že takovému člověku kontakt s vámi pomáhá k lepšímu rozpoložení, že do určité míry suplujete psychoterapeuta. Pak to může být satisfakce za vynaloženou energii. Jinak ztráta času, která nepřináší nic ani jedné straně a je velmi dobré alespoň vnitřně se "odstřihnout" a v žádném případě si nedovolit nabalit na vlastni psychiku cizí problémy, se kterými si neporadím...
1. Říjen 2004 - 9:38
Obrázek uživatele Návštěvník
verunka (anonym)
Jsem v práci, kde mám kolem sebe samé " stěžovatele" , stěžují si na šéfa, na peníze, na nezaměstnanost, na spolupracovníky, pomlouvají se vzájemně ,pořád něco kritizují, no prostě děs. Já se snažila každého vyslechnout, usmívat se, poradit, no prostě dobračisko. Byla jsem tu nová a tak jsem se snažila abych do kolektivu zapadla.Potom jsem to ale střihla.Byla jsem z toho úúplně rozhozená, chtěla jsem odejít, ale v dnešní době to není tak jednoduché, ve druhé práci by bylo zase něco jiného. Teď se zdá, že se to stabilizovalo, tyhle lidi se snažím nevnímnat, a jak tady někdo radil na netu, vytvořila jsem si tzv. bariéru, kdy si představuji, že energie, kterou ze mně vyčerpávají naráží na stěnu, která se vrací zpátky ke mně. No někdy to není lehké, ale už nechci odejít.Dokonce se mi tu chvilkama i líbí,( ale to je opravdu jen sporadicky)
1. Říjen 2004 - 9:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivana (anonym)
Četla jsem kdysi někde, že jsou dva typy lidí - jedni, kteří energii vydávají a druzí, kteří ji čerpají. Jsem ten první případ. Kamarádky se na mě přímo lepí. Než jsem se naučila " v tom chodit", chvíli trvalo. Pomáhala jsem trpělivým nasloucháním, rozebíráním problémů a ještě i po jejich odchodu jsem přemýšlela jak nejlépe každý problém vyřešit, jak ještě pomoci.Stavěla jsem je na nohy, posilovala jejich sebevědomí. Sama jsem zjistila, že po čase si připadám jako vycucaný citron. A pochopila jsem, že to všechno co jsem pro ně udělala mě ničí a ony ze mne " žijí". S každou prkotinou se ke mne znovu vracely a nabité, posílené a plné elánu odcházely domů. A co je nejdůležitější - nezajímal je můj názor na věc, chtěly vlastně jen potvrdit ten svůj a uchlácholit. Tak jsem se naučila všechno nechat sklouznout po svém povrchu a nepouštět si to dovnitř sebe a přikyvovat. Možná se to zdá neupřímné, ale funguje to úplně stejně jen s tím rozdílem, že moje energie nekolísá, zůstávám sama sebou - a jim "placebo" stačí.
1. Říjen 2004 - 15:50
Obrázek uživatele Návštěvník
HS (anonym)
přesně vím o čem tu mluvíte. moje spolubydlící se chovala uplne stejne, porad jen stezovani - tehdy na pritele, vzdy ho vylicila tak ze jedina rada snad byla "sbal veci a rychle pryc", pak si ho stejne vzala a ted posloucham narky jak se k ni chova tchyne. taky mi prijde ze je tato kamaradka sebestredna a hypochondr. musim rict ze jinak je ale velice slusna a obetava (vychovala mladsi sestru-rozmazlenyho hajzla ktery si ted ve svych 18 letech niceho nevazi), tak se ji snazim vsemozne pomahat. problem je, ze jeji vylevy jsou 2-hodinove telefonaty kdy 95% casu vypravi co ji udelala tchyne, tchan, matka, nevlastni otec, manzel, jak se maji spatne protoze maji jen 3+1 (to rika me + jeste jedne, ktere mame o jeden pokoj mene a jeste jsme zadluzene), ze jejich dite (3lety) ma chudak hrozne drahy plavecky kursy a tak, vzdycky se to stoci na penize a ja se jen drzim abych nerekla, at jeji manzel zacne makat a ne chodit z prace ve 2 odpoledne (ona taky nikdy nechodila na plny uvazek) - kdys nechteji makat prosim, ale co si pak porad stezujou. Ja jsem se za doby jejich narku jaka je chudinka (bydlely jsme drive v tom jejim "malem 3+1 tim zpusobem, ze ja platila najem a ona nic, byl prece jeji a i tak jsem platila min nez trzni) stihla 4x prestehovat, vzit si uver, koupit byt kde nebyly ani kliky u dveri a jeste mam slusnou praci, ale to je z jejiho pohledu nic. Nekdy mam pocit ze ji vubec nezajima jak se mam - pritom platim ty telefonaty, vykecava se o sve rodine a kdyz dojde na me, tak vubec neposloucha. Take mi vycita ze ji moc nevolam (neni divu - jsem 12,5 hod denne v praci). Mam to zabalit?????
1. Říjen 2004 - 23:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Kamila (anonym)
Ahoj,díky všem za názory. Mluvíte mi z duše. Je nemocná a jak řekla Verunka, název "duševní upír" fakt sedí. Půjdu se mrknout na tu diskuzi.Pajka to taky vystihla - tohle "kamarádství" nabaluje na mou psychiku cizí problémy a je fakt, že ve skutečnosti nejsou očekávány mé názory a už vůbec ne rady, jak vše změnit - když té mé "upírce" např. radím, kam má zavolat kvůli práci, kde někoho shanějí apod. tak vždycky narazím na odpor typu : "tohle pro mě není, já se na to necítím atd."Čím déle se s ní stýkám, tím víc přicházím na to, že ona vlastně nedělá vůbec nic proto, aby se to změnilo a o to víc mě štve, že já tomu věnuju tolik energie (možná víc než ona sama).Máte pravdu, je potřeba udělat si bariéru a nepřipouštět si to. Budu na sobě pracovat a nenechám se vysávat. Ale kontakt přerušit nechci, protože jak někdo psal, vím, že jí to něco dává (cítí se vždy o mnoho líp, když se s ní někde sejdu, jsem jediná, s kým může zajít někam "mezi lidi"), i když pomoci jí nedokážu.
4. Říjen 2004 - 7:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Kamilo, to je přesně o tom. Není třeba se rovnou konfliktit a rušit vazby. Jen se stáhnout do pasivity, reagovat minimálně, nenechat se ničit, tedy obrnit se. Osobně jsem to praktikovala zcela přímo. Např.hovor jsem začala otázkou, jaké má pro mne dnes pozitivní zprávy. Šla jsem na to obráceně. Když fňukala příliš, řekla jsem, že jí neumím poradit. Ale zakázala jsem si, aby mne to pozřelo, abych přistoupila na její negativní hru. Často jsem jí řekla, že je mi líto, že nemá v životě světlé body a dala příklad, jak na stejnou reakci lze reagovat různě od psychického zhroucení po odlehčený humorný nadhled a líp ji přežít. Jsou přátelství, kdy se skutečně člověk dostane do krize a neví si rady, jak dál a pak mu ten druhý může pomoci slovem, činem, jakkoliv. Ale běžně rychle dokážete rozeznat, jestli člověk je plný negativismu anebo má objektivní potíže a pomoc potřebuje. Taky jsem se setkala se zajímavým názorem na tuhle problematiku: Pokud člověk jde vyventilovat své problémy k odborníkovi přes psychiku, pak terapeut za to, že ho vyslechne a plusmínus si tím i on zatíží duši, dostane zaplaceno. Pokud vše probíhá takto spontánně a laicky, jde o nerovný obchod, kde odměnou není ani dobrý pocit, vztah ztrácí harmonii a jeden pouze dává a nic nedostává, druhý pouze bere a nic neplatí. Nemám na mysli jenom peníze. Logicky to vede k disharmonii, případně konfliktu...
4. Říjen 2004 - 14:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivana (anonym)
Pajko, ten poslední odstavec se mi líbí ze všeho nejvíc co jsi napsala. Přesně, ale úplně přesně vystiženo.
4. Říjen 2004 - 17:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Iveta (anonym)
Ahoj! prosím pomozte mi! měla sem(teda ještě MOŽNÁ MÁM) svou kamarádku! ale už dva roky si nejsem jistá jestli jí můžu věřit! vždycky jsme si perfektně rozuměli! a pak nastal ten strašný zlom! byla sem strašně naivní, myslela sem že je moje nej kámoška a já zase její! Ale to sem se zpletla má ještě "druhou nej kámošku! ale ta je pro ni víc než já sem ta druhá za kterou příde jen když ta první nemůže nebo nemá čas! je mi z toho strašně zle, sem smutná a pořád v depresi! vím že jí nemůžu věřit! když je jen se mnou tak je v pohodě,ale jakmile jsme z více lidma tak mění své názory a vůbec jí nezajímá že mi něco slíbila klidně to změní! nemám moc přátel a nechci zůstat sama ale nejspíš zůstanu! prosím poraďte mi co mám dělat! nejhorší na tom je že s ním budu muset jezdit další tři roky do školy, a kdybych se s ní chtěla "rozejít" tak to prostě nejde! chlápete? prosím poraďte!
20. Květen 2006 - 16:37
Obrázek uživatele Návštěvník
simona (anonym)
hele ivetko,neupinej se na ni zbytecne kdyz te takhle trapi a taky se neodsuzuj k tomu,ze budes sama.rozhlidni se kolem a urcite najdes spoustu milych lidi,ktere o tve kamaradstvi stoji.
20. Květen 2006 - 19:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Iveta (anonym)
pro simonku! Díky! Vím že to myslíš dobře, ale já asi zůstanu nakonec sama! Bude to znít trošku divně, ale ona byla to co mě tu vždycky drželo! Ty si taky něco podobného zažila?
21. Květen 2006 - 11:46
Obrázek uživatele Návštěvník
eliska (anonym)
Ahoj Iveto, ten kdo je ve ztahu vic zavislej (at uz se jedna o kamaradku ci partnera), tak je vzdy v nevyhode, protoze ten jeho protejsek citi, ze s nim muze tak trosku mavat.Nelze mit na kamaradku vysadni pravo, takze spis zvol opacnou strategii a zkus se seznamit a kamaradit i s tou druhou (tvou konkurentkou). Pokud tva kamaradka neco nedodrzi, tak ji to jasne rekni, ze se ti to nelibi.A rozhodne sama nezustanes:-), protoze je celkem normalni, ze clovek nektere pratele ztrati a nove ziska (napr. diky zmene bydliste, skoly nebo zamestnani). Take jsem se ocitla v podobne situaci jako ty, ze jsem mela pocit, ze me kamaradka zradila (znaly jsme se od detstvi a pak jsme si behem puberty prestaly rozumet). Ted se uz temer nestykame, nase zivotni cesty se rozdelily, ale mam jine pratele.
21. Květen 2006 - 12:13
Obrázek uživatele Návštěvník
jarek (anonym)
Můj psychický vysavač je jednoznačně moje manželka ,terá je závislá na alkoholu a potom následným nechozením domů.A je jí jedno co děti atd.Cítím poslední dobou ,že nemám sílu už jí to tolerovat.Za poslední 3 týdny byla dvakrát ožralá ,a z toho jednou nepřišla na noc domů.Už nevím co s ní.Poraďte.
21. Květen 2006 - 16:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Nedej se! Posli ji na leceni, protoze to co popisujes, neni zivot. Jak ji to vubec muzes tolerovat? Co to ma znamenat? Chodit domu ozrala, a nebo nechodit a co deti? Ty ani nevis, proc to dela? Jestli ma nejaky problemy?
21. Květen 2006 - 16:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabule (anonym)
Takovy kamaradky bez milosti kopnout do prdele a nenechavat se vycerpavat. Tot moje jedina rada.
21. Květen 2006 - 16:56
Obrázek uživatele Návštěvník
simona (anonym)
mila ivetko,trefila jsi se uplne presne!znaly jsme se od ctrnacti,meli jsme hodne spolecnych zajmu a ja jsem se nejakym zpusobem stala na ni psychicky zavisla.proste jsem mela pocit,ze bez ni jako kdybych nebyla.taky to bylo tak,ze pred jinyma lidma jakoby mne ignorovala,dokonce shazovala.vsechno to obratila vzdycky tak,ze jenom ty jeji problemy staly za to,aby se resily a ty moje jakoby nemeli zadnou dulezitost.ja jsem si pak ale rekla dost,protoze jsem mela pocit,ze mi to ubira z moznosti,ktere mi muj zivot nabizi a ze moje hlava prece nemuze byt zabrana jenom ni.tak jsem si zacala vic vsimat lidi a jejich kvalit.mam hezkej okruh pratelu,ktery se za mne vzdycky postavi a ja za ne taky.citim se rovnocenne a je mi uzasne bez ni uz pres 4 roky.trvalo mi ale asi celou stredni skolu a taky chvili po ni,abych nasla tu silu to konecne ukoncit.od ty doby si na lidi podobneho typu davam strasny pozor.ver mi,taky jsem jich potkala jeste hodne.za jedno vsak ty moji kamaradce upirce jsem ale vdecna.naucila mne presne to jaka byt nechci a uvedomila jsem si ze mam k sobe uctu a proto je i pro chlapy tezke mne nejak pokorit nebo nejak zneuzit.preju ti hodne stesti v hledani kamaradek a proste lidicek,kteri si urcite uzijou spolecnost takove skvele holky jako si ty!a vubec o tom nepochybuj!
22. Květen 2006 - 4:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Jája (anonym)
Jarko,to co popisuješ znám, jenže v roli trpitelky jsem já a ten vysavač je manžel. Má stejný problém jako tvoje žena. Snažila jsem se mu všemožně vysvětlit, že takhle se žít nedá. Nic platné. Jemu se v tom líbí. AŤ řeši radosti, starosti, smutek, tak jen tím jedním a to je alkohol. Už nevím jak dál. Potřebuji si s někým popovídat napiš mi sem, máš-li nějaký plán.Jája
1. Červen 2006 - 14:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Jarko,Jájo.Pokud milujete své děti,vemte nohy na ramena a popadněte děti a pryč od alkoholiků.Vím o čem mluvím. Můj otec byl alkoholik.Týden v lihu,hádky, spal u stolu.Neplnil co slíbil.Žila jsem ve strachu jestli přijde z práce opilý nebo bude dobrý... Mamka to neřešila. Dnes je jim 70let.Otec má budíka, chodí s hůlčičkou a všichni okolo něho skáčou.Když trochu naznačím jaké jsem měla dětství,tak na mne mamka začne křičet,že to není pravda...V 18 letech jsem utekla do manželství.Jak jsem dopadla.Snažila jsem se stále zalíbit své tchýni.Pomalu jsem ji nosila i na záchod. Marně.Byl to pravý upír .Vše jsem vydržela z touhy po klidu.A manžel.Má mne rád,ale nikdy nepochopil mé hodnoty.Nepochopil mé touhy.Toužila jsem po klidu,lásce,opoře.A manžel zase po novém domu a autě.Prostě jsme každý z jiného prostředí. Jsem poznamenaná na celý život. Naučila jsem se spoléhat sama na sebe. Mam svůj vnitřní svět. Nikdy alkoholikum nevěřte. Naslibují toho a za týden je jinak. Kopněte je do zadku. Muj muž ví,že jednou přijde opilý a letí.Nikdy to neudělal.Žila jsem v rodině s alkoholikem, je to hrůza.Proč máte trpět pro někoho,komu na Vás vůbec,ale vůbec nezáleží. Když jsou bez alkoholu ,to toho naslibují...Jednejte. Držím palce
2. Červen 2006 - 21:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Teď jsem se vrátila z projížďky na kolečkových bruslích, už jedu domů a najednou proti mě jedou dvě osoby...ta jedna je moje (vlastně byla)nejlepší kámoška. Myslela jsem si že si rozumíme atd. , ale byla jsem jen naivně hloupá! Zamnou přišla jen sem tam někdy, a teď přes prázdniny skoro vůbec.Možná se ptáte proč sem za ní nešla já? Snažila jsem se moc jsem se snažila ale pokaždé když jsem řekla ať jdeme ven večer nebo odpoledne tak se tvářila jako kdybych jí kdoví jak otravovala! Šla skoro pokaždé se mnou ale nebylo to ono! Ona moc dobře ví že kolečkové brusle protě miluju a že většinou jezdím sama, vždycky říkala že by jezdila se mnou kdyby měla taky kolečkové.... a teď sem ji viděla, ne že se 2měsíce skoro neukázala, ale teď taky sem ji viděla jak jezdí s tou svou nej kámoškou! a ještě se na mě usmívá'!Bože , to je strašný pocit! A proč to sem vlastně píšu? Abyste všichni věděli že se nemáte na nikoho nikdy upínat! Vůbec nikdy nikomu jen tak věřit, když vám říká že mu můžete věřit atd. Pak máte pocit že se vám postupně hroutí svět!
30. Srpen 2006 - 20:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Leni, je to trochu jinak. My ženský mamé v tom to jiné myšlení, pocity a jednání, než by kdokoli očekával.Upneme se na nějakou osobo, jedno jakého pohlaví, a neuvědomujeme si, že nejsme jediní v jejích zlízkosti. I my se musíme změnit, a mít kolem sebe víc jak jednoho kamaráda, samozřejmě mít "top kamarádku" je velmi důležité. Svěřit se s věškerými zákoutími své duše. Ja už se změnila, mam několik kamarádu, kterým můžu zavolat, kdykoli zajdem na kafe, za sportem či jen tak se pobavit. I Tobě přeji a doporučuji tu to výraznou změnu
31. Srpen 2006 - 11:46
Obrázek uživatele Návštěvník
H (anonym)
Jak jsi se změnila, tím, že se tak neupínáš. Poraď.
31. Srpen 2006 - 14:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Je to dáno, zkušenostmi a tim co si člověk prožije. Jsme jenom lidi a pořád se účime!Několik let jsem měla přítele, díky němuž jsem
1. Září 2006 - 9:55
Obrázek uživatele Návštěvník
35 (anonym)
Ahoj,já už mám toto naštěstí za sebou.Měla jsem kamarádku,byli jsme jak jedno tělo jedna duše.Já nakousla větu,ona ji dokončila a obráceně.Volaly jsem si ve stejnou chvíly se stejnou myšlenkou.Pak jsme obě stejně otěhotněly,tím pádem jsme spolu trávíli celé dny.Jenže postupem času jsem zjistila,že se vše točí podle ní,neměla jsem vůbec čas sama pro sebe nebo pro svou rodinu.Já si něco koupila.ona to hned musela mít,obarvila jsem si vlasy na černo,ona taky,začly jsme si být hodně podobné,lidé si mysleli že jsme sestry.Náš rozhovor se točil okolo ní,jejích problémů,jejích přání,jakmile jsem začla něco já,tak neposlouchala a skočila mi do řeči s něčím svým.Dospělo to tak daleko,že manžel už ji nemohl vystát a bylo doma zle kvůli ní.Já,i když už jsem věděla že mě to vyčerpává jsem se snažila jí pomoct,manžel jí opustil,našla si přítele ten jí byl,jenže veškeré rady se míjeli účinkem.Když byla zase sama byla u nás denně od rána do večera a já místo abych se věnovala svým dětem tak jsem poslouchala její stesky jestli se má k příteli vrátit nebo ne a jak ona je na tom nejhůř.Já měla také své problémy,ale ty jí nezajímaly.Byla s náma i na štědrý den ráno,trávili jsme s ní i silvestra,bylo mi jí líto snažila jsem se jí pomoct i přes protesty manžela.Je fakt,že vždy když zazvonil telefon,nebo zvonek,tak jsem měla vyloženou nechuť protože jsem věděla že jeto ona,ale nevěděla jsem co s tím.Jenže pak se ve mě něco zlomilo a mě už rozčiloval jenom pohled na ni.K přítelovi se vrátila a vše se opakovalo.Naše kamarádství počase prostě vyšumělo,když volala,tak jsem řekla že nemůžu,že zavolám pak a už jsem nevolala.Po necelém roce za mnou přišla s omluvou,že jsem měla pravdu a že ona mě neposlouchala,ale už to nešlo vzít zpět.Je to už 5 let,ale dodnes když na ni myslím tak mám vůči ní averzi a hrozím se toho že bych ji potkala a na druhou stranu mě to strašně žere že to není mezi námi vysvětlený,nebo dořešený.De facto,není dne kdy bych na ni nemyslela s pocitama křivdy a zloby a pak se zlobím sama na sebe,že mi přece za to nestojí.Dokonce se mi o ní i zdá.Věřím tomu,že ona si na mne ani nevzdechne a má někoho koho vysává stejně jako mně.Vůbec nevím co s tím,žere mě to,vidět ji nechci,jen myšlenka na ni mi leze na nervy,ale nedokážu se oprostit od toho,že mám pocit,že to mezi námi není dořešené.Nejradši bych za ní zajela,řekla bych jí co mě žere a pak už bych ji nechtěla nikdy vidět,ale to je jaksi nereálný.Moc se omlouvám,že jsem si tu takhle postěžovala a také za chyby,aspoň jsem to mohla takhle někomu zdělit.Jestli máte někdo také takovou zkušenost,že se prostě nemůžete od někoho oprostit a přitom jste na něj alergičtí,tak se podělte.Díky
28. Prosinec 2006 - 13:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucie (anonym)
Mam taky takovou kamaradku. Kdyz se sejdeme nebo mi vola, je to jak slovni prujem - jak je svet hroznej, chlapi jsou hrozni, rodice jsou hrozni. S nikym si nerozumi, kazdeho pomlouva. Dovedu si prestavit, co asi za mymi zady rika o me. Vzdycky, kdyz se s ni bavim, je mi jako by me prejel parni valec -ona ze me vycucne vsechnu energii. Proc se s ni i dal bavim? Znam ji spoustu let a byvala to pohodova holka. Beru to tak, ze ted proziva tezke obdobi a ja ji nechci odkopnout. Doufam, ze z ni jednou bude to, co byvala - ta pohodarka, s kterou jsme se neco nasmaly. Do te doby ji budu pomahat jak se da, ale je fakt, ze uz obcas proste nemuzu...
28. Prosinec 2006 - 14:39
Obrázek uživatele Návštěvník
ola (anonym)
také jsem měla takovou kamarádku. Vlastně jsem kvůli ní nakonec zrušila pevnou linku. Měla věčný leitmotiv- my , rozvedené, jsme na odpis. Všimla jsem si po čase, že mi trvá 2 dny, než se dostanu z deprese po víkendové procházce. Kamarádství začalo vzájemným porozumněním, ale jak jsme se vyvíjely,začalo mi vždy připadat, jako by na mne dolehl tmavý mrak.Skončila jsem to, také je mi jí dodnes líto, ale nešlo to jinak.
28. Prosinec 2006 - 16:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Jounda (anonym)
Ahoj holky proti takovym lidem hodne pomaha cesnek a prava ropusi noha, musi byt vysusena od uplnku. Nekde si najdete ropuchu (buffo buffo) a uriznete ji pravou nohu, ale musite ji uriznout pri uplnku. Jestli zabu najdete driv tak ji mejte v kleci a krmte ji mouchama dokad neprijde uplnek. Potom vysusit, muzete i v troube a nosit v platenem pytlicku s nekolika strouzky sloniho cesneku porad pri sobe, treba v kapse kostymu nebo v kabelce, ale tu potom neodkladat nebo aspon mit porad pobliz tak do 1 1/2 metru od debe dal ne.Vytvorite si kolem sebe auru, kterou k vam Dusevni Upiri neproniknou. Tohle mi poradila baba korenarka na trhu v Bolivii a opravdu to funguje, mam ted klidnou dusi a nikdo mne nevysava.P.S. Zabu jsem vzala k veterinari jako ze jsem ji takhle nasla, zasil ji ranu a mam ropuchu dodneska na zahrade, staram se o ni a krmim ji. Uz ji mam dva roky a jsem ji vdecna za pomoc kterou mi moci svyho tela poskytla. Uz se i nechala oplodnit a ma mlady ropusky ktery jsou s ni na zahrade. Zachranila mi zivot.
29. Prosinec 2006 - 1:45
Obrázek uživatele Návštěvník
k. (anonym)
Taky jsem něco takového zažila, včetně toho, že manžel byl na tu holku alergický a já ho obviňovala, že je bezcitný a nedokáže se do nikoho vcítit... No bohužel se ukázalo (po rozhovoru s jejím psychiatrem), že já jsem byla možná to poslední, co jí bránilo na cestě k léčbě a možnému uzdravení - vždycky jsem byla tak chápavá, že jí vůbec nedošlo, že svoje chování musí změnit hlavně ona. Pak jsem jednou chápavá nebyla a poté, co se k manželovi zachovala hrubě, jsem ji vyhodila z bytu. Myslím, že to byla ta nejlepší pomoc, co ode mě mohla dostat. Celkem se srovnala, vrátila se na školu i k psychiatrovi, léky bere podle dávek určených lékařem (což by ji předtím ani nenapadlo, protože do toho "viděla líp"), manželovi jsem se omluvila za nespravedlivá obvinění:-). Nikdy mě nenapadlo, že ji svým chápavým postojem vlastně udržuju v bludu, že chyba je v těch druhých a že na sobě pracovat nemusí, ale zřejmě to tak bylo.
29. Prosinec 2006 - 22:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Podobné symptony jako zde uvádíte má i moje matka: vysává lidi kolem sebe, ale velmi rafinovaně. Na jednu stranu je vážně nemocná, ale pořád mluví o tom, jak je statečná, jak jí to všichni říkají (lékaři), ale tímto způsobem si pořád stěžuje. Pořád se chce bavit jenom o složení a účincích léků, které bere, její operace byla nejsložitější ten den. A nejhorší je, že jí nikdo nechce oponovat, takže se jenom utvrzuje, jaká je nejlepší. Jakmile se při návštěvě snažíme říct něco o nás, tak ihned převede řeč na své zdraví.
30. Prosinec 2006 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Daniela (anonym)
Především se jedná o velmi sobecké lidi, kteří vidí stále jen a jen sebe, takže naslouchat jim je jen přiživováním jejich ega. Zažila jsem to u své potencionální tchýně, které všichni v příbuzenstvu ustupovali jen proto, že uměla velmi tklivě, srdceryvně líčit své problémy, které však proti problémům druhých byly triviální a navíc problémy druhých jí vůbec nezajímaly. Těmto lidem totiž stále jde jen o sebepotvrzování strháváním pozornosti jen a jen na svou osobu, čímž si potvrzují svou cenu a hodnotu, kterou by bez pozornosti druhých necítili. V podstatě jsou to osoby s velkými komplexy méněcennosti a vnitřní prázdnoty, kterou musí zaplňovat pozorností zvnějšku a to, že jsou z nich druzí vyčerpaní nejen vůbec nezohledňují, ale ani jim to vůbec nedochází. Já jsem se jako jediná od zmiňované osoby odtrhla, lépe řečeno jsem se s ní vůbec nestýkala a tím jsem změnila fungování ve vztazích jejího celého příbuzenstva. Najednou si i ostatní začali uvědomovat, že na světě nejsou jen kvůli ní a jejím problémům a že mají také právo či spíše povinnost vzít svůj život do svých rukou a nenechávat ho v rukách egoistických, sebestředných jedinců, kteří vám život VŽDY je poničí, případně zničí úplně a je jen na každém z nás, zda to dopustí. Vždy to poznáte jen podle odlivu vlastní energie, takže pojem upír je výstižný.
27. Leden 2009 - 16:38
Obrázek uživatele Návštěvník
lada (anonym)
mam zkusenost z prace,pracuji u starych lidi-senioru.vzdy jsem si myslela,ze to jsou chudinky.opak je pravdou-po osmi letech je muj nazor jiny-vysaji z vas vsechno dobre-nekompromisne.
23. Březen 2009 - 21:18
Obrázek uživatele Návštěvník
lucina (anonym)
a co s tím? když si člověk uvědomuje, že takový je a lidi takhle vysavá? že žije jen pro pozornost ostatních? jak to má ale změnit?
25. Březen 2009 - 7:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
nedej? se poslochej ale jedním uchem , to je nejhorší co muže byt ,
26. Březen 2009 - 9:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
To Daniela: myslím, že jsi trefila hřebík na hlavičku - s tím komplexem méněcennosti, případně něco podobného. Moje matka (jak jsem psal na jiných diskuzích) je totiž posraná (promiňte ten výraz) z jiných lidí, tzv. kapacit (jak jim říká) a proto si své ego upevňuje na lidech z rodiny. Je to sice má matka, ale tyto její povahové vlastnosti jsou ubíjející.
26. Březen 2009 - 10:04
Obrázek uživatele Návštěvník
a (anonym)
lucinaOn si nepřipustí, že takový je, myslí si, že problém je v okolí.Dobře to vystihla Daniela, nejde o to, jestli je to tchýně, matka nebo manžel či kamarádka.Hlavní jsou vždy jejich malé problémy, problémy ostatních, jakkoliv závažné, jsou zanedbatelné a těm se věnovat pozornost nemusí.
26. Březen 2009 - 10:06
Obrázek uživatele Návštěvník
lucina (anonym)
nepřipustí? já mám totiž pocit, že tohle dělám lidem kolem sebe. pořád vytahuju své "problémy", pořád chci něco řešit. nemám moc kamarádů. uvědomuju si, že něco je asi špatně. ale nevím jak a co změnit...
26. Březen 2009 - 12:22
Obrázek uživatele Návštěvník
a (anonym)
Nepřipustí - nepřipustí totiž to, že ona dělá něco špatně, všechbno se svede na nepochopení okolí. A v citovém vydírání jsoui takoví lidé velice vynalézaví.
26. Březen 2009 - 12:36
Obrázek uživatele Návštěvník
Lerau (zdravejs (anonym)
I já mám takovou kamarádku - teď nevím, jestli říct bohužel nebo bohudík, ale jsem z ní vyčerpaná. Každá hodina s ní mě ničí. Ona má dvě děti, z toho mladší má menší zdravotní problémy - nic strašného, jen je pomalejší a nechce se mu chodit, takže má cvičit Vojtovku. To kamarádku nebaví a divý se, že kluk nechodí. Kudy chodí, tudy nadává, že holka je úplně blbá, kluk postižený h....o. Přítele má, ale nadává na něj stejně jako na děti. Kolikrát má stavy, kdy křičí, že nechce děti a nechce žít a nic jí nebaví. Prý se nudí, nechce do práce, nechce nic dělat. Mně závidí šikovné děti, manžela, práci - copak já snad můžu za to, že mně to vyšlo a jí né??? Ráda bych jí pomohla, ale nevím jak. Když jí nabízím práci, kterou by mohla dělat se mnou, tak odmítá s tím, že by to nezvládla. Sakra, jak to může vědět, když to ani nezkusí??? Má pocit, že ona dělá všechno dobře, a veškerou vinu svaluje na okolí. Ráda bych jí pomohla, ale už nevím jak...
26. Březen 2009 - 12:50
Obrázek uživatele Návštěvník
lucina (anonym)
mám pocit, že jsem přesně taková jako popisuje Lerau. Jen to, že to nedělám lidem naschvál..já to tak opravdu cítím. A věřte že bych to změnit chtěla (ten přístup ke všemu), jen nevím jak. Je to přesně tak.. mám pocit, že jen já mám nejhorší život apod. A když mi někdo nabídne něco aby se to trochu zlepšilo.. řeknu, že to nezvládnu, že na to nemám... nevím, asi je to lehčí. ale proto se ptám..já totiž nevím co s tím.. jak smýšlet jinak? vy kteří to vidíte z druhé strany, co na to říkáte? jak to, že vám "všechno" jde?? mám pocit, že si nerozumím s lidmi a pak to tak vypadá.. DĚKUJI..
26. Březen 2009 - 13:05
Obrázek uživatele Návštěvník
margarita (anonym)
Jak na to tak tady koukám, jukněte na ty čarodějnické stránky všechny. To, co tady řešíte tam (když si necháte poradit) opravdu umí. To není jenom vzájemný vyssávání lidí, děláme si navzájem ještě horší věci, spousta manipulace a jiné prapodivné věci na sebe jedem. A často ani ten, co to páchá si neuvědomuje, co právě provádí. Tak jsme to odkoukali (od rodičů, od světa) a předáváme to dál. Vhodná literatura např.: Luisa Hay: Miluj svůj život. Don Miguel Ruis: Čtyři dohody. Tam se také podrobně vysvětluje, jak tyhle věci vznikají a co s nimi.
4. Květen 2009 - 23:37
Obrázek uživatele Návštěvník
katka (anonym)
podobná je moje máma. Pořád si stěžuje že musí něco dělat v domácnosti, jak je z toho vyřízená... přitom je celé dny doma a většina té práce je zbytečná. Říkám jí ať si zajde ke kadeřníkovi, na kosmetiku- to ne, nemá čas a k čemu by jí to bylo, když je pořád doma. Přitom s kámoškou na kafe nejde jak je rok dlouhej, prý co by si s někým povídala. Před nějakou dobou mě to trápilo, ale teď jsem si uvědomila, že vlastně asi ráda trpí. Tak co nadělat, nic.
5. Květen 2009 - 7:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Pro Kamilu-a os (anonym)
Mám uplně stejné problemy jen s tím rozdílem,že jde o přítele .Uplně mě vyčerpává,ničí,není možný se s ním rozejít.Pořád mi píše sms,chodí za mnou.Už před rokem jsem se s ním rozešla ,ale on nedá pokoj.Je to k nevydržení.Má jenom mě,všechny od sebe rozeštval ,s nikým nemluví.Léčil se v psych léčebně 6 měsícu ,pak fungoval celkem v pohodě 8měsícu .Ted nebere léky ,které má brát a je to hruza.Trpí paranoidní schizofrenii,je to šílený.Mám už strach jak o sebe tak o své blízké a známé.Jen nadává,obvinuje lidi kolem sebe, má strach,že ho někdo pronásleduje a pořád se kolem sebe otáčí a všechno sleduje.
6. Červenec 2009 - 19:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Od toho co nejdřív pryč, to ti poradí každý. Proč v takovým podivným vztahu sestrváváš? Čím tě vůbec zaujal paranoidní schizofrenik?
6. Červenec 2009 - 22:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Barbora (anonym)
Všichni jsme se shodli, že duševní upíři existují, a je jich jak nasr...Přišel někdo z Vás na to, co s tím? Vyhnout se všem nemůžete (třeba v práci...)
6. Červenec 2009 - 22:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
já jsem taky duševní upír.holt házim zodpovědnost na jiný lidi a sama jsem relativně v pohodě, to jsem ale kráva což?
7. Červenec 2009 - 12:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Jo, seš kráva
7. Červenec 2009 - 13:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
hmmm, já ji měla taky, každopádně bych to neodsuzovala Karle, nikdy nevíš co se ti kdy může přihodit
12. Červenec 2009 - 11:39
Obrázek uživatele Návštěvník
soul blade (anonym)
dušvní upir to je nazev no ja myslim vyser se na ni at si hodi mašli a budete mit obě klid
12. Červenec 2009 - 19:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Ahoj, potřebovala bych poradit. Po mnoha letech jsem se začala vídat se svojí kamarádkou z dětství. Ze začátku bylo vše v pořádku, byla usměvavá, pozitivně naladěná, byla s ní sranda a vždycky jsem se na ní těšila. Asi po 3/4 roce se vše změnilo, začala se utápět v depresích a sebelítosti, začala kolem sebe šířit negativní náladu, pořád si na něco stěžuje. Přestala jsem se na ní těšit, když mi zazvonil telefon, tak jsem z toho měla hrůzu, protože jsem věděla, co bude následovat, 45 minutový monolog stěžování na všechno možné a nemožné, když jí došla témata, tak začala opakovat dokola zase to samé a nedala se utnout. Když jsem se s ní měla sejít, tak jsem šla na schůzku s hrůzou, co všechno si budu muset zase vyslechnout a jak mi dokonale zkazí náladu. Přijde mi zbytečné jí poslouchat a radit jí, protože to nemá vůbec žádný smysl, s každým koho zná probírá svoje problémy, všichni jí radíme to samé, ale ona se neumí ovládat, neposlechne a stejně si to udělá po svém a dělá ze sebe akorát, no nevím jak to říct slušně. Já nechci být zlá, chápu že prožívá těžké období, ale já také nemám na růžích ustláno, mám svých problémů, starostí a stresu víc než dost a už mi nezbývá energie na to, aby jí ze mě někdo neustále vysával. Když jdu ven s kamarádkou, tak se chci zasmát a pobavit, všechny starosti hodit za hlavu a užít si společně strávený čas. Poradíte mi co mám dělat? Máte s tím někdo zkušenosti? Mám jí něco říct nebo to táhnout do ztracena? Co jí mám říct, aby to bylo ohleduplné? Díky za Vaše rady :)
14. Duben 2013 - 21:37

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama