10 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jsem zřejmě alkoholička, jak to říct příbuzným?

10. Září 2018 - 0:10

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Naďa (anonym)
Bydlím s rodinou, i když dá se říct, že neúplnou, prostě komplikované vztahy. Před nějakou dobou jsem začala pít, důvody teď nechám stranou, cítím, že už mám docela problém, ale 100% diagnózu nemám. Není mi mnoho let, dělám školu, takže doma zatím zůstat musím, jenže to věčné zatajování a ukrývání, vymýšlení důvodů, proč jsem šla tam a proč támhle, z čeho je mi špatně, to už mě vážně docela vyčerpává, navíc se není o koho opřít. Jenže jak mám přijít za mamkou nebo babičkou a říct: Promiň, jsem alkoholička. Každý z rodiny, hlavně ony, by mě odsoudil. Navíc mají teď hodně problémů, nechci je ještě víc trápit a byl by to pro ně rozhodně šok. Poraďte, jak sdělit něco takového?
9. Leden 2008 - 21:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Jednoduše a stučně.Bez omluv a jasně-trpím závislostí a léčím se s ní.Kdo jste bez viny,hodte kamenem.
10. Leden 2008 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Eli (anonym)
Měla bys co nejdříve zajít za psychologem nebo přímo si zjisti, kde můžeš navštívit protialkoholní poradnu, tam ti řeknou, zda jde o závislost a jak se můžeš léčit a pokud jsou v rodině komplikované vztahy, tak i zda a jak to říct doma. Pokud opravdu sama vidíš, že piješ přes míru a bez alkoholu to nejde, začni co nejdřív, sama se závislosti nezbavíš.
10. Leden 2008 - 15:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Naďo, jestli se to bojíš říct doma, zkus nejdřív vyhledat nějakou svépomocnou skupinu, poradnu a tam se svěřit. Vyzkoušíš si to, jaký to je říct o svém problému, začneš s tím něco dělat a pak to můžeš už s lehčím svědomím říct babičce a mamince.
10. Leden 2008 - 15:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Helga (anonym)
Já bych jim to rozhodně neříkala.
10. Leden 2008 - 17:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Naďa (anonym)
Už se o něco takového pokouším, mám domluvenou schůzku s psycholožkou. Uvidíme, co bude dál. Helze: Můžu se zeptat, proč Ty bys jim to rozhodně neřekla? Z nějakého důvodu, který jsem uvedla už já výše? Nebo Ty sama osobně bys nesnesla, kdyby ses dověděla, že někdo z Tvých příbuzných je alkoholik a raději bys to nevěděla? Ani po nějaké době, třeba až pomine krize bys to nikomu neřekla? Jinak děkuji všem za rady!
10. Leden 2008 - 20:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Linda (anonym)
Naďo, měla jsem kdysi podobný problém. Cítila jsem, že to sama nezvládnu, všechny pokusy byly nanic. Tak jsem to vyřešila šokem, pro sebe i pro naše. Jednoho dne jsem se sbalila a řekla jim, že jedu do léčebny, protože piju a že se jim omlouvám. Nečekala jsem na nic a odjela. Nikdo za mnou ani nepřijel na návštěvu, ale naučila jsem se tam hodně věcí řešit - i tu opuštěnost. Po 2 měsících byly stacionáře na víkend doma, moc se se mnou nebavili, ale i to mě v léčebně naučili zvládat. Dokončila jsem léčbu a po návratu mi máma řekla, že ona sama kdysi pila taky a že měli o mě velký strach. Staly se z nás potom velké přítelkyně, vzájemně se kontrolujeme a povzbuzujeme. Táta to přešel s klidem. Držím ti moc palce.
10. Leden 2008 - 21:05
Obrázek uživatele Návštěvník
elixa (anonym)
nado..kde jsi ? je konec kvetna..jak jsi na tom ? jak se to vyreislo ? jsi OK ...
24. Květen 2008 - 23:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Míšel (anonym)
Naďo, určitě nejsi alkoholička, jen si to myslíš. Při těžkých krizovkách jsem taky pila, pak ne, pak zase jo. Občas mám chuť, tak si dám, ale zvládla jsem to sama, jaké léčení. Každý si dá, někdo víc, někdo míň. Kdo vůbec ne,protože je mu to odporné, ten jen kecá a moralizuje a otravuje život. Prostě máš nějakou vůli, ne? Než se jít léčit veřejně, proboha, už budeš mít nálepku, tak se seber a zvládneš postupně nepít a snižovat dávky, až to ovládneš. Jen ne pravidelně, občas a jen na chuť. Mít to pod kontrolou. Úplný abstinent není skoro nikdo, tak netrojči, tak zlé to nebude! Že ne?
25. Květen 2008 - 0:57

Přidat komentář

Reklama

Reklama