65 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

JSEM PARANOIDNÍ A VĚČNĚ NESPOKOJENÁ, dál už nemůžu

10. Září 2018 - 0:05

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Je mi 19 let, ano teprve! Předem prosím, neříkejte mi, jak všechno teprve přijde, jak mě ještě potká věcí atd... Já vim! Opravdu. Ale teď chci řešit, to co se děje teď! Proto prosím, abych nemusela poslouchat: "Jsi ještě mladá, proto se to všechno bla bla bla..." Díky:))Prostě, chodím už rok a půl se svym přítelem. Je to moje první opravdová láska. Vlastně si ani neumím představit, jak ta opravdová láska ale vypadá. No to jen tak mimo. Prostě já jsem vlastně v tom vztahu hodně spokojená, nic mi neschází, můj partner je mi (asi, kdo má dneska jistotu v tomhle zkurvenym světě) věrnej a je hodnej, milej, stará se o mě, hodí se skvěle do mojí rodiny, skvěle zapad, rozumim si s nim, máme stejný záliby, je nám spolu fajn. Ale!Já jeho první rozhodně nebyla, měl jich několik a několik jenom na sex. S holkou, o který řikal, že ji opravdu miloval chodil max. 3 měsíce. A to je ten problém! Nevěřim, že to se mnou myslí vážně a nevěřim, že už nikdy nebude vyhledávat ženský jen na sex. I když mě za celou tu dobu nepodved a řekl, že nikdy nepodvede. (Kdyby chtěl holku jen na sex, tak nebude chodit prej se mnou - nespokojenou, věčně ho urážející a podezřívající- ale nějakou si prostě najde a na mě se vykašle) Ale on už mluví i o naší budoucnosti, je to krásný. Ale já tomu nevěřim!!! Všechno je uplně v pohodě, ale já ho pořád podezřívám! Jeho už to nebaví poslouchat, ale už rok to přetrpuje, tak je to asi silný. Ale já tomu nevěřim! Nevim co se sebou, jsem paranoidní, dělám mu hrozný scény, vadí mi když se jen koukne na nějakou ženskou (hezčí než já - já jsem možná hezká, ale nemam ideální parametry, spíš sem plochá s velkym zadkem) No ale já vim, že tim kazim celej vztah. Já mu ani neumim říct, že ho miluju a že je mi s nim krásně, i když to zrovna cítim a myslim si to. Je mi ho líto, protože jsem fakt nesnesitelná. nechci bejt taková, ale nevim co s tim...
19. Květen 2005 - 13:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Marča:tak to jsi něco jako já. zase nepodezírám a tak,ale když jsme dlouho v pohodě bez hádek, tak musím rovířit vodu. Kolikrát si říkám, proč řeším takový věci. Dělám zbytečně peklo. Samotnou mě to ničí, ale nemůžu si pomoct jak z toho ven.Marča tak vidíš sama jsem si postěžovala a nepomohla, nevím co na nás platí.
19. Květen 2005 - 14:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
No je to fakt hrozný, co? Já taky musim prostě rozvířit vodu. Je mi jasný, že tady na nás pěkně zaútočej lidi s tim, že jsme hrozný a že by se s náma ten náš měl okamžitě rozejít. Teda aspoň tak většina lidí tady reaguje na žárlivky a tak podobně. No já si řikám, že je to podezřele všechno v pohodě, prostě tomu nevěřim. Tak začnu hledat problémy. Sice si mi neporadila, ale zase si mi pomohla tim, že vim že je na tom někdo aspoň trošičku podobně jako já:))
19. Květen 2005 - 15:51
Obrázek uživatele Návštěvník
katae (anonym)
Tyto vztahové problémy řeší lidé na tzv. Rodinných konstelacích pod vedením psychologů nebo vedoucích k tomu vyškolených.
19. Květen 2005 - 16:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy K. (anonym)
Marčo , tak ok ,nechtela jsi nektere veci slyset , tak tem se vyhnu , ale jinak mi velmi pripominas chovani meho partnera kdysi vuci mne , kdyz jsme spolu zacli chodit , on byl desne zarlivy , skoro nikam mne nepoustel , ani s prateli jen tak . Porad mi volal a potreboval se ujistovat , ze ho miluji a nikdy neprestanu . Vadilo mu totiz , ze jsem uz pred nim s jednim spala a to nemoh prekousnout , ze on neni ten prvni. No sceny , ze by clovek pohledal , ale na druhou stranu si delal co chtel , nebo resp. nebyl pro nej problem byt s jinou , podvest mne ,jen pro to , aby si dokazal jak je dobrej , aby se mu zvedlo sebevedomi . Mi to desne lezlo na nervy , protoze kdyzjsem to chtela ukoncit , tak zacal vyvadet jeste vic a ze si neco udela a tak . Proste nas vztah nicil . To nam bylo tech 19-26 let , pak se cim dal vic zklidnoval a ja vlastne taky a ted mame uz celkem pohodovy vztah dvou skoro tricatniku a kdyz si na ty vzajemne sceny vzpomeneme , nestacime se divit , jak jsme mohli byt tak blbi , teda hlavne on :-). takze klídek , nejak to dopadne , hlavne - NEŽÁRLI !!
19. Květen 2005 - 18:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Já ale nevim jak nežárlit. Jo to co mi Andy píšeš, je přesně jako já. Jen já bych mu nevyhrožovala, kdyby se se mnou chtěl rozejít, nechala bych ho. Ale já nevim co se sebou! Mě nevadí, že měl holku kterou miloval, víš? Mě vadí, že měl holky taky jen na sex. Co si dokázal timhle? Problém je, že já jsem absolutně věrnej typ a pokud bych měla nevěrný choutky, tak se s nim rozejdu. Proto nedokážu pochopit tenhle svět, kdy se odpouští sexuální nevěra bez citů apod. Já jsem asi naivní, jo vim, že sem taky histerka a žárlivka, ale já taková bejt nechci! Jen to prostě nejde ukočírovat... Taky si hodně nevěřim... Nevěřim, že mě miluje a že by se mnou dokázal bejt do konce života a tak. Já vim, že třeba spolu věčně nebudem, nejsem zas uplně blbá husička, ale teď tim žiju a umim si to představit, proto to řešim. Díky moc za názor. Jde mi vůbec nějak pomoct?
19. Květen 2005 - 18:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarka (anonym)
Jednoho krásného dne ho přestane bavit, že mu děláš scény a půjde si k nějaké odpočnout. Takových, co umí využít příležitost, a ta se najde, je dost a dost. Nespoléhej na to, že se to věkem upraví samo. Opadne sice ta první zamilovanost, ale zcela se toho nezbavíš nikdy. Sama. Mohl by nastat okamžik, kdy se někam na dýl podívá, a budeš v tom znova. Já si prožila peklo, které jsem si sama takhle připravila, co prožíval on, to nemohu posoudit, ale o posměch nebyla nouze, i jiná paní se našla. Pomohla mi kineziologie
19. Květen 2005 - 18:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Zkopaný (anonym)
Pred cca tremi a 1/2 roky me neznami telepati zacali pronasledovat a kopat do mne proudem ve snaze dohnat me k infarktu a celkovemu vysílení telesné schranky. Zásah do srdecni krajiny se jim jiz podaril nadvakráte-skoro primo druhá chlopen- a prozil jsem mnoho dnu v oddeleni intenzivni pece ale diky dohledu zrzavych sester zdravotnich s velkymi knofliky k paralyzaci nedoslo.(Za coz jim DEKUJI!!!) Chirurgove me moc neporezali v oblasti za levym uchem o rozloze 18.7 cm2 a pisi z instituce kde neni hácku a cárek na klávesnici, snad pochopite. Zastancu mam hodne coz mi dodava silu v letu i kdyz me ruzne servery neustale odpojuji. Sousedé z Karafiatovy ulice v okruzich Komenského 9 a Kosmonautu 29 me stále udávají ale jiz nadarmo!! nebot jsem se zbavil zvonku, prokopnute schranky i bytu se zbytecnym balkonem a diky vlivnym známostem z ministerstva (4. patro) jsem se prevedl do mesta Prahy v casti 8 rozlehlá oblast Bohnice panelove sidliste s luxusnimy byty kde na me nemohou!!! Jiz neomdlevám, ale zbavily me chaty na Morave, kterou znicili castym vykrádánim a ke konci pak i konskym hnojem, ktery ani nebyl reden v pomeru 1:9 jak je uvedeno v navodu. Ze by nemeli prostredky redici bezne k dostani jako v Rakousku odmitám verit. Vietnamskocinske restaurace v Praze jsou v kvalite dobre avsak casto mi podstrkuji zvlaste krehke hulky lámajici se a do nudli schválne zapletaji chobotnicky navzdory mym castym stiznostem. Posledne mnou privolana policie zase stala na jejich strane a chtela mne odvleci ale pak videla ty chobotnicky (v restauraci na rohu ne v te v pasazi s oranzovymi okny s drakem a mecem) a byl jsem propusten i kdyz krvaceni z rany neustalo a ztratil jsem (nebo mi nekdo ukradl!) levy sandal. Omluvily se a dostal jsem poukazku do obchodniho domu vice v centru, ale hnojivo doslo a prinutily me zakoupit zmrzlinove lzicky navzdory protestum na ministerstvo (4. patro)! Nejsou to dobré sluzby ale metro jezdi sem tam a nechteji, abych se ohrival na kolejich i kdyz k tomu mam povoleni. Teplousu je tu hodne ale uz se mi neposmivaji jen me nekolikrát napadli neznámi chlapci v cernych bundach a holohlavi a zkopali me. Mysleli si , ze vyhrali, ale hlasy neprestaly a cukani v oku uz neni, jen v levem koutku ust, takze stíznosti nebylo treba i kdyz postrádam pytlík se salatem. Novy byt je mirumilovny a prosluneny ze zapadu, ale uniku neni ani tady ve tretim patre! Neznámí telepaté mi zlikvidovali mlynek na kavu(starozitny) a neustale kopou do me kocky, ktera uz davno ma podkozni nádorky a ted casto vyplivuje plice! Byty jsou ale lepsi a olovenou mrizi jsem znemoznil pristup skodne k siti, mimo nejmensich mravencu. Praha mi dela dobre vyjma dlouhe fronty v samoobsluze na kosík 29.8.2004 ktery nevrátil zlatou minci, ohodnocenou na 256 Kc . Take nemám rad kopulujici krysy v regalech, kdyz sahám pro okurky i kdyz maji benatské masky a vesele tancují a pritom jsem znepokojen, ze krysar neni v dohledu. Moje sestra uz je v porádku, udelali pitvu, coz netrvalo dlouho a hned jsme sli jen mela sipku v oku to ale nepálilo jako napr. pepr. Casto si kupuji sardinky Saira kvuli horciku misto tablet a spim pod stolem, jen se preventivne polevám nekolikrát za noc olivovym olejem EXTRA VIRGIN proti utoku chobotnicek z orientalnich polévek. Je mi dobre i kdyz se mi nelibi koleje na Vaclavskem námesti od Muzea kde je velryba smerem dolu ale casto je lestim a ted oslnuji zahranicní turisty, na coz jsou stíznosti ale budu se bránit! P. S.: Prosím všechny, kterí se mnou Zkopaným sympatizují, aby tuto zprávu šírily sítí!!
19. Květen 2005 - 19:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Nina (anonym)
A mas k tomu zarleni i nejake racionalni duvody nebo si Ty sama myslis, ze jde jen o Tvoje vyplody fantazie? Myslis, ze kdybys nevedela, ze spal s holkama bez hlubsiho vztahu, tak bys tyhle problemy nemela? Nebo je to tak, ze bys byla takovahle i s jinyma klukama?Nedelam si iluze, ze kdyz je to ted tak vystupnovany, tak ze bys s jinyma vubec nezarlila, na druhou stranu, kdyz si prestavim sebe, tak si myslim, ze kdybych vedela o partnerovi co vis Ty, taky by mi to asi zrovna nepridalo a musela bych nad jeho moznou neverou premyslet o dost vic, nez kdybych byla s nekym, o kom vim, ze je orientovanej spis na vaznejsi vztahy ....
19. Květen 2005 - 21:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
No já mam pocit, že to opravdu nemam odůvodněný, ale právě ten problém je, že tim, že vim tu jeho minulost, tak mu míň důvěřuju. Ale zase vim jistě, že kdybych měla třeba panice, tak budu šíleně žárlit protože si budu myslet, že když má jen mě, tak neví jaký je to s ostatníma a bude to chtít zkusit, chápeš? Já jsem opravdu blázen... Já mam třeba rodiče a bráchu, který měli jen sebe (brácha chodí se svou první 5let) no a jednoho bráchu a ten je pravej opak, ale u něj to prostě tak nějak omlouvám, i když už mam uplně extrémně vyhraněnej názor na chlapy, nevěřim tomu, že by byl věrnej a tak, i když třeba je. Nevěřim, že teď už chce vážnej vztah, copak to neni možný? Myslíte, že se ani sukničkář jednou neusadí? Vždyť mi se spolu bavíme o budoucnosti a on řiká, že se toho nebojí a že se mu líbí, že teď už má takovou jistotu a tak... Ale já nevěřim sobě, tak ani jemu! Já opravdu jinak doufám nemam důvod k pochybnostem, jen neumim překousnout a hodit za hlavu tu jeho minulost, i když se mě ani netýkala.
19. Květen 2005 - 22:36
Obrázek uživatele Návštěvník
SIM (anonym)
Myslím si, že toto všechno pramení z tvého nízkého sebevědomí. Žárlíš na jeho minulost, na budoucnost, na všechno. Nevím, proč máš tak malé sebevědomí, možná je to tím, že nejsi spokojena se svou postavou, sama píšeš, že seš spíš plochá, tyto myšlenky u holek dělají divy. Určitě potřebuješ na svém sebevědomí pracovat, asi to sama nedokážeš, neboj se vyhledat odborníka.
20. Květen 2005 - 9:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj, úplně se s menšími nebo většími odchilkami vidím. Chodím dva roky s přítelem. Asi před rokem jsem si našla práci v Praze a domů přijíždím na víkendy. Oba jsme se shodli,že u nás práci nenajdu, že je to nutné zlo a prostě to vydržíme. Do té doby mě vůbec nenapadlo žárlit, i když je můj přítel hezkej a holky po něm jedou. Já taky nemám nouzi o nápadníky a sebevědomí mám (jsem měla?)v pořádku. Ale milujeme se, jsme k sobě otevření a když nás něco trápí, tak to řekneme.Aspoň jsem si to myslela. Až do té doby, kdy mi napsal sms, že se musí k něčemu přiznat, že se v opilosti vyspal s nějakou ženskou. Byla jsem z toho úplně v šoku, takový hnusný pocit jsem v životě nezažila. To mi napsal večer(byla jsem přes týden v Praze). A ráno mi napsal další, že to co napsal není pravda, že to napsal naschvál, aby mi ublížil,protože se strašně trápí, že já si v Praze určitě užívám s chlapama a najdu si tam nějakýho lepšího, bohatšího a podobný pindy. Nikdy jsem mu to neuvěřila, i když jeho nevěře vůbec nic nenasvědčovalo. A od té doby jsem neměla jediný den klidný. Pořád se užírám,jestli si to fakt vymyslel aby mě ranil, nebo to byla pak už jen hloupá výmluva. Začala jsem neuvěřitelně žárlit, jenom s ním nějaká holka promluvila, hned jsem spustila jedovatý poznámky typu
20. Květen 2005 - 11:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
SIM: Jo, včera jsem nad tim snad do noci přemýšlela a nemohla jsem spát. MAM ŠÍLENĚ MALÝ SEBEVĚDOMÍ!!! Nevim proč... Jenže můj přítel si tohle neumí představit. Že by ta holka, co ho věčně seřvává? Ta co mu dělá scény? Ta která jeho každej názor převrací.. ta by si měla připadat méněcenná? Jenže, ta jeho minulost tomu samozřejmě jen přidává. Říkám si, co když myslí na ty bejvalý, jaký byli proti mě dobrý a chci slyšet, že jsem nejlepší. Když to přítel řekne a to ho nemusim přemlouvat, tak mu nevěřim a řeknu mu, že to řiká aby měl klid a že by stejně nikdy neřek "Tereza byla lepší... " Já nevim jak se s tou jeho minulostí vyrovnat, jak jí jednou provždy zmuchlat a zahodit! Copak neexistuje nějaká rada?Petra: V tvym případě bych byla uplně bezbranná. Ale vim, že moje paranoidní představivost by stejně myslela pořád jen na to, že to udělal i když by to třeba nebyla pravda. I když bych měla chvilku a řekla bych si, že takovej neni a že by mě nepodved, stejně bych zase myslela na tamto. Jsme asi vyřízený jako žádost:)) Ne, já opravdu Petro nevim. A já taky ale nejsem ten, kdo by ti měl radit, protože já jsem uplně mimo. A ve vztahu jsem dost hrozná! Prosím poraďte mi někdo!A vůbec: myslíte si, že už by moh bejt ten můj kluk třeba usazenej, myslíte že mu ta minulost neschází?Já si prostě vnucuju, že jo. Že já mu nikdy nemůžu stačit...
20. Květen 2005 - 12:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Marčo: Já si myslím, že mu minulost rozhodně neschází, kdyby chtěl žít jako v minulosti, tak není s tebou. V některých věcech jsem stejná jako ty. Já zase nežárlím, ale taky mi vadí, že měl několik přítelkyn přede mnou a vybavuji si situace kdy mi onich říkal, jaké byly a já si přijdu méněcenná, že taková nejsem.Ale na okolí působím sebevědomě nikdo by to do mě neřekl co je uvnitř mě.Asi to chce se ovládat a začít od nuly, bez těchto myšlenek. Ale to se lechce říká a vím,že mě samotné to moc nejde.
20. Květen 2005 - 13:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Hanka: No já bych ani snad nežárlila, kdybych nevěděla tu jeho minulost. Prostě si teď řikám, že když jich měl tolik přede mnou, tak by to chtěl zas a nevěřim tomu, že už se chce usadit. A i kdyby, tak si řeknu, že je to proto, aby měl někde takovou tu jistotu, ale stejně ho budou lákat ženský mimo mě. Nikdy sice neudělal ani trochu nic takovýho, ale já si to řikám. Je to hrozný a strašně mě to ovládá! Vadí mi to a nevím co s tim dál...
21. Květen 2005 - 8:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Marčo, já si myslím, že na minulost není důvod žárlit, i když chápu to hryzání pochybností. Ale jestliže by se mu ty bývalý zdály daleko lepší než ty, proč by chodil s tebou? A proč by snášel ty scény, kdyby si chtěl najít lepší? Ale na druhou stranu to nikdy nebudeš vědět jistě, tak jako nikdo. Nemůžeš ho na každým kroku hlídat, proto je lepší začít pracovat na tom, že kdyby tě náhodou podvedl, tak s tím tak nějak počítat, aby ta bolest nebyla po tom zjištění tak hrozná. Pravděpodobně tě nepodvádí, ale jak říkám, nidky to nikdo neví jistě a kdo říká že jo, že ten její by to nikdy neudělal, tak je naivní telátko.Nejlepší je dělat všechno pro to, aby neměl důvod to dělat, včetně nesmyslných žárlivých scén, kterých bude mít brzo asi taky dost. Je to hodně těžký, mě se to taky nedaří, proto nemám nárok tady komukoliv radit. A taky vím, jak strašně ta hnusná žárlivost ničí život a vztah. Ale co s tím, to opravdu nevím.
23. Květen 2005 - 13:12
Obrázek uživatele Návštěvník
mirka (anonym)
Ahoj holky :-) Tak jsem si tak četla vaše příspěvky a říkala si "to není možný, to je jako kdybych to psala já" ;-) Tak nějak zvláštně mě utěšilo, že nejsem sama, kdo cítí to, co cítí. Je mi 20 a můj přítel je můj první, bohužel já jeho ne: to bych možná bývala nějak "překousla", ale... ty jeho dvě přede mnou... byly stejně starý jako moje maminka... Vdaný čtyřicetiletý matky... (mému příteli je 26)... A já si najednou oproti nim připadala strašně nedokonalá, nezkušená, neschopná, prostě jsem si kolikrát říkala, proč se mnou můj přítel vůbec je... Jsme spolu už dva roky a já VĚŘÍM, že je to napořád :-) Ale ta minulost mě stejně strašně užírá. Taky, stejně jako jedna z vás popisovala, si občas neodpouštím trapné výlevy, když se například přítel podívá po nějaké ženské, nebo prostě když mě jen tak jakože za něco zkritizuje, hned se urazím a výrokem "ty tvoje starý blizny byly lepší, co?" si ulevím ;-) Cítím se přitom hrozně, vím, že dělat žárlivý scény se nemá atd. atd., ale znáte to, to si člověk nepomůže... No, ale co jsem vám hlavně chtěla říct a možná i poradit: ještě před asi půl rokem jsem z tohohle všeho byla opravdu na dně. Ale pak jsme si o tom všem s přítelem opravdu POŘÁDNĚ popovídali. Ty naše rozhovory trvaly několik dní. Brečela jsem u toho, styděla jsem se, ale řekla jsem mu všechno, co jsem cítila a proč. Vyptala jsem se na všechno z jeho minulosti, co mi vadilo nebo mi to vrtalo hlavou, a on mi na všechno odpověděl. Hodně to bolelo, dověděla jsem se tolik věcí, málem mě to složilo... ;-) Ale - od té doby je mi tak jaxi nepopsatelně volněji. Ty pocity, co jsem dřív prožívala a co jsem vám popisovala, už mě uvnitř bodnou jen opravdu výjimečně (třeba mám hooooodně špatnou náladu a přítel zrovna nevědomky pronese nějakou poznámku...) a já se pak několik hodin trápím a znovu a znovu "žárlím" na minulost... a najednou zase - po těch pár hodinách to prostě přejde a je mi fajn. Řeknu si "nějaký jeho bývalý baby se mnou nemůžou takhle mávat" - a nemávají ;-)VÍM, že mi moc pomohl ten náš dlouhej a upřímnej rozhovor. Proto moje rada zní - promluvte si o tom všem se svým přítelem. Pokud vás miluje, bude to s vámi chtít řešit. Mého přítele opravdu tenkrát trápilo, že mě něco trápí, a byl rád, že jsem o tom s ním chtěla mluvit a že mi to mohl vysvětlit a pomoct mi s tím :-)Držím palečky ;-)
23. Květen 2005 - 19:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Ahoj! Tak to tě uplně chápu, i když se jedná v podstatě o něco jinýho, má to základ uplně stejnej. Ať to sou dvě mladý holky nebo by to byly starý ženský, reagovala bych uplně stejně! Přesně si umim představit tvý pocity. Že zažil něco uplně jinýho a ty se s tim srovnáváš, no prostě si to umim živě představit...No a jinak o to promluvení si: Jo, je pravda, že mě vlastně pořád hryzá, že nevim uplně přesně, co se dělo. Právě, spousta věcí si hodně domejšlim, proto si představuju, jak to pro něj muselo bejt asi uplně super. A kolikrát si řikám, že prostě bych potřebovala vědět, jak to přesně bylo. Jenže, mam pocit, že nejsem tak silná povaha, nebo prostě jsem si jistá, že bych taky to všechno nesla strašně špatně, brečela bych. Nějakej čas by mě to šíleně sžíralo, ale pak by to třeba šlo, už by to bylo vyřešený. Ale já nevim jestli do toho jít...Navíc, stejně si myslim, že budu pořád paranoidní a nespokojená, když jsem nespokojená se sebou. A srovnávám se s pro mě uplně cizíma lidma.Jo a ještě, jednou jsem nějak z mýho přítele vypáčila, jak se z jednou těch svejch seznámil, i tohle mě šíleně štvalo a nesnesla sem to. Ale teď když to vemu zpětně, tak najednou na tuhle holku zapomínám, už jí moc neřešim. Protože si nemůžu domejšlet, vim jak to bylo.Ale stejně, pořád se trápim...Přesně, vlastně se mi ulevuje už tim, že si to tu píšem a že vim, že v tom nejsem sama....
24. Květen 2005 - 7:16
Obrázek uživatele Návštěvník
mirka (anonym)
Ahoj :-) Je to přesně, jak jsi psala - že Tě sžírá to, že NEVÍŠ, CO BYLO. A právě proto bystě si o tom měli promluvit. Říkáš, že nejsi silná povaha... to já taky ne ;-) Však jsem psala, že jsem u toho našeho povídání brečela, párkrát jsem taky práskla dveřma a utekla, protože to, co jsem se dověděla, mě fakt sebralo... (Třeba máme s přítelem naše takový oblíbený místečko, máme na něj krásný vzpomínky...a on mi přiznal, že přede mnou už tam byl s těma svýma... a hádej, co tam dělali... myslela jsem, že přes tohle se nepřenesu, že to bude konec! Ale přebolelo to ;-) No, ale po pár dnech se mi to v hlavě všechno srovnalo a bylo to! Tak jak jsi psala - na ty jeho bývalky v podstatě úplně zapomínám, že vůbec kdy existovaly, nemám potřebu nad nima přemýšlet a tím pádem se ani netrápím, když na ně vůbec nemyslím :-) A o tom to je :-)Kdyby o tom Tvůj přítel s Tebou nechtěl mluvit, tak mu zkus říct, ať si představí, jaký by to bylo OBRÁCENĚ: kdyby Tys měla předtím několik kluků a on nikoho. Nezajímalo by ho, co bylo před ním? Možná Ti bude nejdřív i říkat, že ne ;-) (To mi ten můj taky tvrdil ;-) Ale pak se nad tím zamyslí a zjistí, že by ho to asi taky žralo :-) A mnohem líp Ti bude rozumět.Já jsem tomu svému taky nejdřív musela dát "lekci" - začala jsem jakože čímdál častěji mluvit o jednom klukovi, který se mi dřív líbil. A mělas vidět tu zvědavost, proč na něj pořád myslím a co mezi náma bylo... a tak nějak mu potom došlo, jak se cítím já a byl mnohem ochotnější to se mnou všechno probrat :-)A jak jsi psala "Navíc, stejně si myslim, že budu pořád paranoidní a nespokojená, když jsem nespokojená se sebou. A srovnávám se s pro mě uplně cizíma lidma." - tak myslím, že ten váš (doufám, že blízký budoucí) rozhovor pomůže i tomuhle. Taky jsem se pořád kritizovala, neviděla jsem na sobě nic hezkýho a pěknýho a prostě nic, co by "stálo za to"... ale tím, že mě přítel přesvědčil, že mě opravdu miluje, že nikoho jinýho už nikdy nechce atd. ... to máš vidět, jak holce stoupne sebevědomí :-) A to je dobře, protože pokud si pořád jen říkáš (a i před ním to říkáš), že tamhleta je milionkrát hezčí a tyhlety jsou milionkrát chytřejší, tak on se tak nějak ten přítel nemá o co snažit, jestli víš, jak to myslím. Nemusí se o Tebe bát, protože je mu jasný, že s Tvým sebevědomím Tě nemůže nikdy ztratit, naopak se ho budeš držet jako klíště ;-) Ale jakmile si začneš sama sebe víc vážit, budeš sama se sebou spokojená, občas se usměješ na nějakýho kluka atd., tak uvidíš, jak si Tě ten Tvůj začne hlídat a cenit a starat se, abys mu s někým neutekla :-)
24. Květen 2005 - 11:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Mirko, děkuju moc za zprávy, je to přesně jak to cejtim:) No, abych se vyjádřila. Můj kluk strašně dělá, že jako vůbec nežárlí a že mu nic nevadí, ale občas mu to ujede. Rozhodně ale neni nějakej bláznivej žárlivka, spíš je to roztomilý. Já mam hodně kamarádů kluků a když jsem někde s nima, tak mi píše milion SMS, strašně milejch a tak:) Ale přijdu domu a už jako, že nikdy nežárlil. Stejně tak je to s tim, že on mi kolikrát řekne, že mě šíleně miluje a že by už beze mě nemoh bejt, ale já už to prostě neumim vzít tak silně, jako je to třeba řečený. Rozumíš tomu? Spousta lidí tohle u mě nechápe. Já si prostě pomalu vnutim do hlavy, že to řiká jenom jako takový divadýlko a tim srážim to co řiká. Pak nejsem spokojená. On je fakt výbornej kluk, ale já si řikám, že to neni možný. Jak může bejt kluk, co měl tolik holek, z toho i ty jen na sex, najednou tak super partner, tak milující a tak. Nevěřim tomu:( No a s tim, jak píšeš o tom vašem místečku. To je přesně to, čeho se bojim. Začnu nenávidět i to, co s nim mam ráda, protože co když zjistim, že už tohle dělal s tamtěma a že to dělá proto, že to má ozkoušený, no ty mě prostě jistě pochopíš... Třeba časem bych se s tim smířila, ale vždy kdy bych s nim přišla na to naše pomyslný "místečko", tak bych si na to vzpomněla. Třeba příklad: Jednou sem byla u něj v pokoji a našla sem tam dopis, kterej nebyl vůbec nijak schovanej, ale už ani nevěděl že ho tam má. Byl pro tu jednu jeho bejvalou a oslovení začínalo "ahoj lízátko". No a jak sem to vzala? Nečetla sem to dál, to bych se asi složila, ale když mi teď řekne lízátko, tak je mi z toho uplně zle. Prostě teď už to oslovení nesnesu a to sem ho měla ráda... To je asi to samý, co?:) No prostě hledám ve všem problém. Já bych se i ale bála, že když budu dělat při tom rozhovoru scény, tak se se mnou rozejde, i když to třeba nemusí bejt vůbec pravda. Já když totiž něco uslyšim co se mi nelíbí, tak mam opravdu hnusně uštěpačný narážky, asi bych mu to dala hrozně sežrat, ale zároveň bych byla uplně na dně. Kolikrát už sem na něj s brekem vyjela "a co ty tvoje kurvy?". Chápeš, prostě jsem z toho uplně vyřízená, sžírá tě to, ale musíš mu to nějak strašně vpálit...Je to fakt hrůza se mnou... Nevim, nevim... Jak tohle překonat...
24. Květen 2005 - 13:21
Obrázek uživatele Návštěvník
mirka (anonym)
Ahojky Marčo, tak mi tak při čtení toho, co píšeš, přijde, jakobychom byly snad dvojčata ;-D Jak jsi psala, že nevěříš tomu, aby kluk s takovou minulostí, jakou má Tvůj přítel, byl najednou tak skvělej a milující... tak tomu klidně věř, možný to opravdu je. Můj přítel je právě tím případem ;-) Navíc všichni dospíváme, i kluci (i když se nám to někdy nezdá ;-D) a prostě se časem změní - a to, co se mu dřív zdálo normální, to už teď tak nechce a je rád, že žije úplně jinak, jestli mi rozumíš :-) U mě to bylo spíš tak, že jsem si říkala "jak je možný, že takovej úžasnej kluk miluje zrovna mě" ;-))) Ale právě tím, že jsme si spolu tak popovídali, tak už je mi všechno jasný :-)Myslím, že bys mu měla věřit, když Ti něco říká - aspoň do té doby, než Tě zklame (ale doufám, že se to nikdy nestane). Takže když Ti tvrdí, že Tě miluje, tak Tě opravdu miluje. Četla jsem, že kluci tyhlety větičky nevypouštějí z úst moc rádi a často, takže když už to řeknou, tak to tak opravdu musí být! :-) VĚTŠINOU, když si tím nejsou jisti nebo když třeba už pokukují po jiné holce, tak to říkat přestanou, a ne, že by lhali a tvrdili, co není pravda (to jsou zkušenosti kamarádek)... Pokud mu nevěříš, když říká, že Tě miluje, tak co když mu potom nebudeš věřit ani to, co Ti bude povídat při nějakém tom vašem vážném rozhovoru? A víš jak, bez důvěry je ten vztah dost o ničem... Jak jsi psala o tom oslovení, který používal i pro svou bývalou, tak to si taky dovedu dost přesně představit. Díky bohu mého přítele nenapadlo mě oslovovat stejně, jinak bych ho snad zabila ;-D Máš pravdu, že tím, že jsme si spolu tak promluvili a já se třeba dověděla to o tom našem společným místě nebo o tom, co ti dva spolu dělali a co my děláme stejně, tak od té doby už s ním na určitý místa prostě nemůžu jít, protože to bolí... Na druhou stranu jsme si ale našli jenom NAŠE místečka, jenom NAŠE činnosti, atd., a taky ta úleva, to, že už nemusím tak hloupě žárlit, tak mi věř, že to za to stálo :-)Kdybyste si spolu někdy povídali, tak zkus při tom rozhovoru scény nedělat ;-) Ono to pro Tebe nebude lehký, ale pro něj taky ne - odpovídat na různý ty otázky a tak... Nemyslím si, že by se s Tebou hned rozcházel, spíš ho to ale třeba naštve, když ho budeš zrovna v tu vážnou chvíli urážet, a on si řekne "to mi za to nestojí" a už o tom s Tebou nebude chtít mluvit. A věř mi, že to by byla škoda, protože tím, že si promluvíte, se Ti opravdu může, když to řeknu s nadsázkou, změnit život ;-) Ze mě teda taky občas nějaký to sprostý slovo vypadlo, když jsme to spolu tenkrát řešili, ale spíš mi jen tekly slzy, a když jsem se pak chtěla "vyvztekat" a postěžovat si, tak to až na rameni mé kamarádky :-) Nebo soukromě o samotě ;-)
24. Květen 2005 - 15:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Jo, máš pravdu:))No, já ale ani nevim, jak s tim začít. On už ví, že když se začínáme o něčem takovym bavit, tak to stejně dopadá špatně. Že stejně vybuchnu a ten náš "rozhovor" všechno jen zhorší, ale je to potřeba, to cejtim. Jenže, já si neumim představit, jak to všechno zvládnu a vemu. To musí betj šílený... Neumim si představit, že mi řekne, "s touhle jsem se seznámil takhle a takhle, dělali sme spolu tohle a tohle", ale na druhou stranu bych to chtěla vědět. A co když mi nebude řikat pravdu? Jednou se o něco takovýho pokoušel a já na něj šíleně vyjela. Já jsem opravdu hrozně impulsivní a musela sem si ulevit tim, že jsem ho strašně seřvala. No a co když to radši bude říkat "umírněně" abych zase neřvala? Co když neřekne uplně všechno a pravdu? Já už jsem opravdu takhle paranoidní:))Já mam někdy "rozumný" myšlenky:)) Někdy si řikám "co blbnu, vždyť kdyby mě nechtěl tak se mnou neni, kdyby chtěl život jako před tim, tak se mnou neni, kdyby kdyby kdyby" Ostatně tohle všechno on mi už řikal, ale já si hodně nevěřim, takže jsem tomu nevěřila. Teď se srovnávám s těma minulejma jeho holkama, ale přitom je ani neznám. Přitom ani nevim, jaký byly, je to normální? Srovnávám se s něčim o čem nic nevim:)) Jenže to vědět chci, ale zároveň nechci. Myslíš, že by mi partner řekl " v tomhle byla moje bejvalá lepší?" Mam pocit, že ne a kdyby to řek, tak budu šíleně naštvaná a snad mu to ani neodpustim, takže budu nespokojená tak jako tak:)) Je to hrůza...Víš asi prvního půl roku vztahu to bylo fajn, ale pak najednou jsem začala takhle šíleně jednat. A to my přitom všechno o své minulosti řekl uplně na začátku vztahu. Ani nevim kde se to ve mě vzalo. Já opravdu si neumim představit, že teď už nechce nikoho jinýho... A proč? Protože mam malý sebevědomí a neumim si to představit.Díky:))
24. Květen 2005 - 16:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra (anonym)
Ahoj, toby mě teda zajímalo, jak to udělal, že tě přítel přesvědčil, že tě opravdu miluje, že nikoho jinýho už nikdy nechce atd.? Mě to ten můj taky říkal už mnohokrát, ale já mu stejně pořád nevěřím a myslím si, že to říká jenom proto, aby měl ode mě klid.I když jeho chování nasvědčuje tomu, že mě miluje, ale prostě je tam pořád to zrnko nedůvěry. Ale líbila se mi ta věta, že přece nějaký ženský se mnou nebudou takhle mávat. Budu si to pořád opakovat, až na mě zase přijde nějaká ta žárlivá sprostá poznámka, o který už dopředu vím, že se schodím sama před sebou. Holky, hlavní je myslet si, že on miluje víc vás než vy jeho, pak je člověk takovej jistější a nenechá se tak ovládat emocema.
25. Květen 2005 - 14:23
Obrázek uživatele Návštěvník
lili (anonym)
a jak se můžu přesvědčovat ,že mě má raději než já jeho,,když má už 2děti z předchozího manželství?Jinak na minulost strašně žárlím, stejné pocity jako jsou tu popsané a k tomu ještě ty děti.
25. Květen 2005 - 21:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Petro, to je přesný. Tohle prostě taky mam takhle, nevěřim mu to ani za mák. Já si chvílema řikám, že mě bezmezně miluje, ale pokud to vypouští z úst on, tak tomu nevěřim:) Jo, věčně nespokojená. Začnu si řikat, že to řiká, abych ho furt neobviňovala že ne, že chce mít klid, že má špatný svědomí a tak:) Já se tomu teď musim smát, ale když to probíhá, tak to vůbec vtipný neni a je to pěkná krize. Řev, vztek a brek. No tudíž si neumim vnutit představu že mě miluje víc než já jeho, takže tohle nepůjde:( A Lili, to ti neporadim, já jsem na tom taky špatně. Já prostě tu jeho minulost nesnášim!!!A přitom by se měl člověk od minulosti odprostit a myslet jen na to, co je teď. Ale já ho neumim hodnotit jako toho skvělýho kluka, kterym je. Já ho hodnotim jako toho špatnýho kluka, co byl... A neumim se toho zbavit. Pomoc!
25. Květen 2005 - 21:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Marketa (anonym)
Ahoj holky. Nechci vam brat iluze ani kazit moralku, ale az vam bude kolem 30 (jako mne :o)), budete mit za sebou par vztahu a budete mit za sebou urcite uspechy na studijnim a pracovnim poli (to fakt zveda sebevedomi), tak se treba (jako ja) prestanete tak trapit (taky se trochu zklidni hormony, coz pomuze). Ja jsem s vekem zjistila, ze:- sex je jenom jeden aspekt vztahu- muzi maji obcas zenskou jenom na sex a neni v tom nic nenormalniho, je to jenom biologie (docela casto to delaji i zeny - ze zkusenosti - je to jenom fyzicke odreagovani, navic s milencem muzete spis vyzkouset ruzne netradicni praktiky, protoze se nemusite bat, jak se na vas ten clovek bude rano divat). Idealni samozrejme je, kdyz nemaji dve najednou. - nevera ve vztahu nemusi byt vzdy fatalni a vest k rozpadu vztahu- jestlize k nevere dojde, je potreba zatloukat, zatloukat a zatloukat - jinak tomu druhemu akorat ublizite- ze stejneho duvodu nema smysl na partnera tlacit a delat mu zarlive sceny; napomuzete maximalne jeho odchodu.Zarlivost je ve vetsine pripadu strach - a to nizke sebevedomi, jak uz jste tu zminily. Prakticka rada - nesrovnavejte se s zadnou jinou zenou (a proboha nepredstavujte si sveho partnera s jinou v posteli)! Nikdy to nebude objektivni a akorat se budete trapit. Mejte se dobre!
26. Květen 2005 - 1:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
No jo, Markéto, třeba máš pravdu, ale mě opravdu ještě neni třicet a ještě nejsem ve stádiu, kdybych si to takhle uměla stanovit a bejt nad věcí. Třeba to přijde a bude to fajn, ale já se trápim teď, takže musim řešit ty svoje "puberťácký" problémy. To, že chlapy maj občas ženskou jen na sex nechápu a nepochopim, protože sama takový vztahy odsuzuju. A to, že s cizí může zkusit jiný praktiky? Do pytle, tak na co má mě??? Já pro něj mam bejt ta nejlepší a pokud chce zkoušet něco neobvyklýho tak by to mělo bejt právě se mnou, od čeho je vztah. Od toho, že se ráno právě můžeme probudit a bejt s nim v pohodě, ačkoliv sme dělali nějaký "podivný" věci. Jasně, třeba časem zjistim že to neni taková katastrofa (teda pěvně v to doufám!), ale teď to nemůžu rozdejchat... Ani náhodou...
26. Květen 2005 - 8:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Marketa (anonym)
Jestli vas ma dve paralelne, tak to docela chapu, ze se ti to spatne rozdejchava (a asi bych sla od toho). Ja jsem z tvych prispevku pochopila, ze je mel pred tebou - a ty se s nima ted rovnas a zarlis.
27. Květen 2005 - 0:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
No, dyť jo:) Já nevim, jak blbě jsem se asi vyjádřila. Jo, jde o to, že mě to trápí teď! Jako, že to všechno mě štve v tuhle chvíli, ale jedná se o jeho minulost. Jak už jsem řekla a je to pro mě dost výstižný. Neumim ho už brát jako toho super kluka, kterym je, ale jako toho špatnýho kluka, kterym byl. A neumim se s tim smířit a hodit to zahlavu, to mě štve...
27. Květen 2005 - 7:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Kocicka (anonym)
Marco,tenhle problem jsem mela take,asi tak dva roky,nez jsem se s tou dotycnou,o ktere jsem myslela ze je o hodne lepsi ve vsem nez ja,setkala primo,muj kluk byl tenkrat taky najednou podivnej.Vsechno jsem si to dost brala, bylo mi 20 let.Dnes je mi 30,a taky to vidim jinak. Zarlit umim stale,ale uz se nesrovnavam s temi minulymi. Zkratka si ted myslim,ze nejlepsi jsme ja.A davaj mi to chlapi najevo casto,tak proc by si vymysleli,a proc bych tomu neverila? S tamtim jsem byla jeste nekolik let,a kdyz jsem se s nim rozchazela,tak jsem to najednou videla jako osobni zbytecny stres,ktery me jenom nicil,a vsechny ty myslenky byly uplne k nicemu. Nic Ti to neda.Jedine, co si musis myslet je,ze si zkratka dobra,nejlepsi. On by hledal zensky kdyby byl nespokojeny. To mi take ver.Jsi nejlepsi,a hotovo. Mela jsem kluky,co mely zarlive partnerky,a samy je hnaly tim do naruce jinych.Do me naruce,a mozna diky nim jsem si uvedomila,ze zarlivost,a jeste s vystupem je odporna. A je to velka destrukce vztahu.tak ted kdyz me to capne,tak se seberu a jdu pryc. take jsem impulzivni,ale pokud Te to natolik prerusta,ze z toho nemuzes volne dychat,tak bych snad i zkusila nejakou terapii u psychologa.
27. Květen 2005 - 13:09
Obrázek uživatele Návštěvník
M (anonym)
Ahoj Lily,jsem v podobné situaci jako ty. Mám přítele, který už má za sebou dvě manželství a z každého jedno dítě. Se starším dítětem se už skoro nestýká-odstěhovalo se do jiného města a je už vetší, tak nemá zájem trávit čas s rodiči. Mladší dcera je s námi častěji (tak 1x za měsíc na víkend, týden o prázdninách s námi a týden u přítelových rodičů). TAky si pořád říkám, že už třeba nebude chtít rodinu a dítě a pořád se v duchu srovnávám s jeho bývalou. I když vím, že on si s ní nerozuměl a měli dlouho před rozvodem problémy. Ale dítě je velká páka a on s ní vydržel tak dlouho jen kvůli dítěti, aby mělo úplnou rodinu a hezké vzpomínky na dětství. Proto mě někdy napadají takové myšlenky, jako že by se k ní vrátil, kdyby dítě chtělo nebo že jí si vzal a měl s ní dítě a mě si třeba nevezme. I když už jsme se na toto téma bavili a říkal mi, že když nám to bude klapat, tak se klidně ožení a že by ještě jedno dítě chtěl. A taky mi říká, že kdyby nechtěl být se mnou, tak by přece nebyl. Asi je to pravda, ale člověku s takovou minulostí se těžko věří. Někdy si říkám, že je to pravda a že ho přece nebudu soudit podle minulosti a že jsem přece ta lepší, protože je se mnou, bydlí se mnou a né s ní. Ale někdy mě napadají prostě hrozné myšlenky. Jako, že se to potají pokouší dávat dohromady a mě má jen jako zadní vrátka a až ho vezme zpět, tak mě opustí. Sama se těma myšlenkama užírám a někdy mě to chytne a stropím scénu. On tvrdí, že už by se k ní nevrátil, ale něco může říkat a něco dělat.. prostě je to děsný.Ale poslední dobou se to snažím hodně omezit, snažím se soustředit na náš vztah a nedělat scény. Když už cítím, že asi vybuchnu a valí se to na mě moc, jdu se radši projít nebo odejdu do jiné místnosti a chvíli si čtu nebo jen tak ležím. Jelikož přesně vím, jak jeho bývalá vypadá a z jaké rodiny pochází, snažím se naopak chovat a vypadat úplně jinak. On do jejich rodiny moc nezapadl a tak se snažím chovat tak, aby se mu to líbilo a aby viděl, že je to v pohodě. Někdy je to hodně těžký, chce to hodně přemýšlení o sobě a koordinaci myšlenek a vše dopředu stokrát promyslet než něco řekneš. Já po ničem radši moc nepátrám, protože tohle se mi vždy vymstilo. I v minulém vztahu, kdy jsem přítelovi lustrovala mobil a zjistila, že se stýká s kolegyní z práce a to byl začátek konce našeho vztahu. I když s ní asi nic neměl, pořád mě to hlodalo a vrtalo v hlavě až to úplně přestalo klapat. Svému současnému příteli jsem vlezla do mobilu jednou, bohužel zrovna, když volal bývalé ohledně nějaké složenky na povinné ručení, kvůli autu, které po rozvodu připadlo jemu, ale je stále napsaný na ní. Což mě taky štve, ale na druhou stranu je to jen věc, ale musí si k ní chodit pro složenky na pojistku a pov. ručení což mě taky štve. Ale on mi řekl, že nemá cenu si to přepsat na sebe, že to stojí peníze a je to zbytečný. Asi je to pravda, ale já bych nejradši viděla, že s ní není vůbec v kontaktu. I když to kvůli dítěti asi bude celý život.. Jo, je to těžký.Chce to asi se opravdu hodně soustředit na sebe, dělat co tě baví, snažit se zvyšovat si sebevědomí, dělat práci co tě baví a naplňuje, věnovat se koníčkům a dělat si radost. Já občas někam služebně vycestuju a to si pak připadám dobře a soběstačně a přijedu vždy nabitá energií. Je to změna a o to asi jde. Nebo jdu s kamarádkou na brusle nebo cvičit a trochu se od těch myšlenek odreaguju. Já si hlavně poslední dobou pořád říkám a říkám to i jemu, že je jen na něm, jestli se mnou chce být nebo ne, že ho u sebe nedržím, že je jen jeho rozhodnutí, jak si ten život zařídí. A je fakt, že to pomáhá, necítí se tolik tlačen a o tom to asi je. Připadá si, že je to jen jeho rozhodnutí a snaží se nad vším taky více přemýšlet. Je to lepší, než když ví, že tě má jistou. Jen nenápadně tlačím na to, aby se odprostil od minulosti úplně a celý jeho život jsem byla jen já. Ale musíš nenápadně, používej ženskou taktiku a vše si promýšlej. Nesmíš zajít daleko, aby měl pocit, že tlačíš na pilu. Prostě být milá a něžná a nesvěřovat se mu moc se svýma pochybnostma. Působit dobře, aby sám poznal, že je mu s tebou dobře.No, trochu jsem se rozepsala. Na tohle téma bych dokázala diskutovat hodiny.Hodně štěstí.Kdybys chtěla, můžež mi napsat na e-mail a můžeme si vyměňovat zkušenosti.
27. Květen 2005 - 16:35
Obrázek uživatele Návštěvník
mirka (anonym)
Ahoj Marčo :-) Jak jsem si tak četla ty nové příspěvky, tak mě napadlo ještě něco... Psala jsi, že prostě nedokážeš vidět svého přítele takového, jaký je dnes, ale vidíš ho pořád tak "špatného", jaký byl kdysi. Hm, zkus vždycky před tím, než se zase začneš kvůli něčemu trápit nebo než začneš svému příteli něco nahlas vyčítat, zkus si představit, jaký by to bylo, kdyby se vaše role vyměnily. Kdyby Tys byla ta s pochybnou minulostí a on někdo, kdo ví, že ses změnila, kdo Tě miluje, ale kdo Ti stejně pořád nevěří. Jak by Ti bylo? Myslím, že "hrozně " je slabý slovo... Vyčítal by Ti něco, co bys nemohla už nikdy ovlivnit (minulost nezměníme), urážel by Tě za něco, co by bylo už dávno za Tebou... Dokážeš si to vůbec představit? Ty bys někdy před lety chodila s klukama, tak jako dnes naprostá většina šestnáctiletých holek chodí ;-), a DNES bys za to musela poslouchat narážky a nadávky typu "byli hezčí, byli lepší, byli bohatší, tys s nima spala, tys je líbala, máš v šuplíku jejich fotky..." a takhle dennodenně, no řekni, vydržela bys to? ;-) Já teda ne ;-) U mě to teda zabírá, vždycky si představím, jaký to pro něj musí být... On je můj přítel moc hodnej a udělal by pro mě všechno, ale svou minulost prostě změnit NEMŮŽE... tak proč ho tak trápit, proč po něm chtít něco, co nemůže udělat? Přijde mi to teď už skoro stejný, jako kdybych mu vyčítala, že jeho maminka má hnědý vlasy ;-D - prostě něco, co on stejně neovlivní, za co nemůže a navíc něco, co by mi mělo být ukradený ;-) Když jsem před asi půl rokem zase zavedla řeč (po miliontý ;-D) na ty jeho bývalky a tak nějak ho jakože obvinila, že na ně pořád myslí, tak on mi řekl větu, kterou si pořád opakuju: "Ne, já na ně nemyslím, já bych si na ně ani nikdy nevzpomněl, ale TY mi je pořád připomínáš." A mně došlo, že má pravdu! Od té doby se radši třikrát kousnu do jazyka - proč mu je znovu připomínat? Jen pěkně ať si je z hlavičky pořádně vymaže - o to přece jde, ne? Tak nějak to psala i M. ve svém příspěvku - chce to rozmýšlet a uvažovat a použít ženskou taktiku ;-) Tím, že mu je budu pořád předhazovat, svýho nedosáhnu ;-)Musím se teda přiznat, že úplně na 100 % mlčet neumím, ale i tak je to mnohem lepší než bylo a já tak nějak cítím, že jsme oba spokojenější ;-) Třeba když vidím v kalendáři jméno té jeho bývalky, že slaví svátek, nebo když se ohlédne za nějakou jí podobnou, tak si samozřejmě rýpnu, ale myslím, že to je už tak nějak "normální" - on si taky rýpne, když kolem projde pěknej kluk ;-)
28. Květen 2005 - 16:51
Obrázek uživatele Návštěvník
mirka (anonym)
Jo, a ještě něco jsem zapomněla dodat ;-) Jednou, při tom našem povídání, když mi tak tekly slzy, jsem mu říkala, že nevím, jestli tohle prostě překousnu, jestli s ním pak budu ještě moct být. A že si prostě asi budu muset najít někoho s jinou minulostí (nejlépe "žádnou" - tzn. žádné bývalky přede mnou ;-D), protože jinak se prostě utrápím. A on se zeptal, jesli si myslím, že bych vůbec mohla najít někoho s takovou minulostí, která by mi vyhovovala... Přemýšlela jsem o tom a došlo mi, že ne. Naprostá většina kluků v mým věku nebo starších už s někým chodila. Z té menšinky, co zbývá, by mi na nich vadilo zase něco jinýho - to, že kouří, to, že jsou denně v hospodě, to, že nejsou zrovna inteligetní ;-), to, že mají totálně odlišný koníčky, to, že třeba závodí na motorkách... atd. A tak si říkám, že je nespočetněkrát lepší mít přítele, kterej sice kdysi dávno dělal věci, se kterýma nesouhlasím a který mě třeba i zraňujou, ale TEĎ už zapadá do mých představ ideálního partnera (tzn. nekouří, nepije, přitažlivej, chytrej, hodňoučkej, krásně se s ním povídá, stejný zájmy, blablablablabla), než obráceně ;-))) Takže tak :-)
28. Květen 2005 - 16:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Mirko, mod díky! Opravdu mi tohle strašně pomohlo. Je uplně uvolňující slyšet něco, co někde možná ve skrytu duše víš, ale pořád si myslíš, že to neni dostačující. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet taky od někoho jinýho. Je to fakt pravda! Vim, že sice bude horší tohle všechno začít jen tak praktikovat, ale už mi pomáhá, že aspoň vim, jak se můžu chovat, kdybych OPRAVDU chtěla! Jo a musim říct, že ač je to neuvěřitelný, tak tu větu mi řek můj přítel kdysi taky, ale víš jak to je, tolik jí od něj nevnímáš a když ti jí řekne někdo další tak má daleko větší sílu. Fakt moc děkuju! No a jak to teda s tebou a partnerem je v týhle době? On už přežívá ty tvé narážky? Mám pocit, že se totiž taky ÚPLNĚ jich nezbavim...
29. Květen 2005 - 11:13
Obrázek uživatele Návštěvník
mirka (anonym)
Jsem ráda, že jsem mohla trochu pomoct :-) A jak ses ptala, tak přítel občasné narážky opravdu přežít MUSÍ ;-) Ale ani on není svatoušek a taky si občas rejpne ;-) Ne třeba do mé minulosti, ale spíš do přítomnosti a to možná kolikrát "bolí" mnohem víc... Většinou je to tak, jak jsem psala - třeba si všimnu, že ta jeho bývalka má druhej den svátek, tak začnu tak nenápadně zjišťovat, jestli jí hodlá poslat nějakou SMS... a když třeba řekne, že o tom uvažuje, tak se neudržím a nějakou tu trapnost ze sebe vypustím, třeba jako "no jo, ty abys vynechal příležitost ozvat se té své stařeně!" ;-D No a nebo když on rejpe do mě, třeba že, já teď nevím, třeba mi řekne, že je hrůza, že pořád uklízím ;-), a já mám blbou náladu, tak mu vpálím nějakou zlou odpověď typu "tak se vrať za tou svou starou milenkou, já tě přece nedržím, ta byla dokonalá, viď, žije ve špíně a prachu, tak si běž..." ;-) Většinou se ale on jenom směje a já se za chvíli začnu smát taky - sama sobě a své hlouposti ;-) Myslím, že snad ani neznám žádnej pár (myslím mezi mými přáteli), kteří by do sebe nějak podobně neryli - a to dělají dokonce i na veřejnosti třeba před náma, takže je to pro nás jako jejich kamarády takový mírně nepříjemný ;-), ale aspoň vím, že nejsem sama, kdo má na kluka podobný poznámky ;-) Ale já osobně to s ním řeším vždycky soukromě, protože jinak by se ho to mohlo dost dotknout a to ani tak nechci, víš jak, hlavně si tou poznámkou chci vždycky spíš vybít SVŮJ vztek a SVOU žárlivost, než přítele nějak urazit ;-)
30. Květen 2005 - 10:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Marča (anonym)
Mirko, to je uplně přesný!!! Já si vlastně taky chci jen ulevit, ne mu tim ubližovat, to dělám opravdu nerada, ale většinou si to uvědomim až pozdě. Až když mu tim vlastně ulbížim. Taky sem měla podobný poznámky. Třeba oni ty jeho bejvalky jsou vysokoškolačky a já jsem středoškolačka. No a tak občas když jsem něco věděla a on řek třeba "ty to víš, jo?" i když se jednalo třeba o uplnou hloupost. Tak jsem mu vpálila "no, víš, já sem sice nevystudovala ani gymnázium ani vysokou školu, ale tohle taky vim, mysliš že sem tupá nebo co?! No jo ty tvoje vysokoškolačky." Tomu už se opravdu taky smál a to se mi tak nějak i ulevuje víc než když je hned naštvanej. Ale jsou to blbosti kdy si na něj takhle otevírám hubu. Hlavně se opravdu už s nima nesmim srovnávat, to by mě zabilo. Teď sem díky vám přišla na další věc. Dost se teď snažim, kdykoliv si vzpomenu na ty jeho bejvalý (a to je to opravdu každej den), tak si vtluču do hlavy, že takovýhle coury mi nestojej ani za ty sekundy mýho života, kdy nad nima přemejšlim. Přece se s nima nebudu zabejvat a ubírat tak svůj drahocenej čas:))
31. Květen 2005 - 18:45
Obrázek uživatele Návštěvník
sheenna (anonym)
ahoj holky, objevila jsem tuhle rubriku a nemůžu nepřispět, jelikož v téhle oblasti jsem asi docela odbornice :).Možná že moje zkušenosti někomu pomůžou, nebo se o ně jenom podělím a bude mně zajímat, co vy na to. Jsem taky hrozně žárlivá - neustálé podezřívání, scény kvůli absolutním blbostem atd. a hlavně ten příšernej pocit, kterej mám potom sama ze sebe, protože se tak opravdu nechci chovat - racionálně si dovedu přesně zdůvodnit, že to je blbost, ale prostě si nemůžu pomoct.V předchozím vztahu to nedělalo takový problémy, protože přítel byl ochoten se přizpůsobit alespoň v tom, že např. nenavazoval významné "oční kontakty" s kdekým v tram nebo buse, nekomentoval komlemjdoucí slečny a pod. když se např ve škole s nekym seznámil, nikdy neřekl něco typu, ty bláho, potkal jsem se s krásnou holkou, to bys fakt koukala, ona vypadá úplně jako (jméno nějaké holywoodské bohyně:)), vzdycky něco typu - potkal jsem někoho hodnýho, ne že by se mi nějak líbila, no, úplně šeredná jako neni... no prostě byl v tomhle hrozně ohleduplnej a roztomilej, jak mne porád ujišťoval, že všechno jak to mám já je úpně nejlepší a že se mu to přesně tak nejvíc líbí atd. A když jsem přeci jenom něco předvedla, snažil se to brát jako že to je důkaz mojí lásky a trpělivě mi vysvětloval, že nemám důvod žárlit. No, a tak se stalo, že jsem asi tak trochu usla na vavřínech a teď mám poměrně velké problémy se současným přítelem, který rozhodně není nějaký hovádko co se týče holek, ale myslím, že se rád podívá, rád ohodnotí a vůbec je hodně společenskej a furt někde čenžuje telefonní čísla s kdejakou slečnou - - - a já tttttrrrrrpppppíííííímmmmm:) ....a chovám se nesnesitelně!Musí ze mně mít pocit, že nevím co chci , ale ono je to složitý - když mi například vykládal, že mu přijde nezábavný chodit nekam s klukama bavit se o fotbale, a že mu přijde mnohem lepší pozvat nějakou kamarádku nebo spolužačku ve dvou na láhev nebo dvě vína, že si tak ten večer mnohem víc užije, nedokázal ze začátku vůbec pochopit, že na tom je něco, co by se mi treba nemuselo líbit - mně na tom vadí to, že celý to podání prostě navozuje atmosféru rande....nicméně přestal to více méně dělat a začal chodit s klukama na pivo, jenomže ejhle, pak začaly chodit esemesky od holek co se s nima seznámili v tý hospodě a já se mohla zase zase zbláznit... a když jsem se ptala, proč má na ty holky co se " s nima náhodou chvilku bavili " čísla, řekl mi, že to je proto, že kamarád je nezadanej a nesmělej a že si teda na ně vzal kontakt,aby ho měl pro toho kámoše...... takže samozřejmě zase podezřívám, ach jo. No možná ty detaily vypisuju zbytečně, ale snad mně, holky, pochopíte, že i tohle nám může dělat strosti, i když je to možná (snad) absurdní. No, a teď k řešení - nechci nějak nudně psychologizovat, ale nějak si pomalu začínám uvědomovat, že problém není jenom v příteli, ale hlavně ve mně.Jde o to, že si asi málo věřím, nebo co :). Racionálně se sice dokážu přesvědčit, že to snad se mnou není tak hrozný, že snad přecijenom jsem docela hezká a zajímavá, ale neustále pochybuju že to je to co on chce - jakmile se podívá po pipinózní barbíně, hned začnu zle prudit, co že to má jako za vkus, ale asi je v tom hlavně strach, že něco takovýho ( což já se svýma dredama a piercingama fakt nejsem ) by se mu možná vlastně líbílo víc. Vlastně mám někdy vúbec pocit, že mně zpočátku chtěl jenom jako takovou kuriozitu, protože všechny jeho předchozí holky byly typově něco úplně jinýho než já - takový hodně slušný a upravený typy :) no mně se on strašně líbí, je mi s ním dobře, ale kazím to těma scénama - když není současný důvod, udělám scénu kvůli minulosti, když třeba na dně skříně najdu nějakej artefakt po bejvalce - treba nejakej lístek typu jídlo máš na plotně, ťu ťu ňu ňu, tak hned spustím tos ji jako tak hrozně zbožňoval že si si musel schovávat i takovouhle ušišlanou blbost to mně tak rád nemáš atp., no hned se mi spustí taková nezadržitelná lavina zloby a je mi přitom fakt hrozně, je to hrozně nepříjemný, cejtim se nanic při tom i potom, ale nedokážu si pomoct !!!!!! a jeho to hrozně ubíjí, to je jasný. Ale snad mě alespoň trochu chápete. Možná že kdybych si dokázala víc věřit, zlepšilo by se to, asi je to daný dost složitou rodinnou situací, ale to by bylo ještě nadýl, takže: PROSÍM O JAKÉKOLIV ZKUŠENOSTI, RADY, NÁZORY, CO BY SE S TÍM DALO DĚLAT - JESTLI MÁ NĚKDO NĚJAKÉ ZKUŠENOSTI NAPŘ. ZDA BY S TÍMTO PROBLÉMEM POMOHLA KINEZIOLOGIE, PŘÍP. KONKRÉTNÍ KONTAKTY, díky moc, zatím se mějte.
18. Květen 2006 - 19:57
Obrázek uživatele Návštěvník
miri (anonym)
Ahoj, i ja som nasla tuto rubriku-asi nie az tak nahodou- pretoze paranoidneho mam pritele pre zmenu ja. Bol tak 10 rokov zenaty, bez deti, ale jeho manzelka ho podviedla s jeho kamaratom-aspon mi to takto popisoval a uz ako sam hovori, neveri nikomu.Lenze ja ho milujem, i ked je to jordanec(nikdy som si nemyslela, ze sa dam dokopy s clovekom z blizkeho vychodu)a akcepujem vela veci.Nieje ortodoxny a zije tu uz 18let. Kazdy den sa zobudi s inou naladou, ak mam niekde otalcene nieco na pokozke a je to cervene, uz si mysli, ze ma niekto kusol, to sa ma pak ani celu noc nechyti! V spolocnosti sa sprava normalne, aj ma chyti za ruku a ma ma na ociach, ale akonahle sme doma, je iny. Furt nespokojeny.Viem, ze je hodne sklamany ale ja predsa za to nemuzu. Viem, ze sa dovera tazko nadobuda, ale pozname sa predsa vic nez dva roky a po roku a pol kamaratstva sme sa dali dokopy a teraz sa sprava akoby ziadne dva roky neboli. Hovorim si, ze ked sme sa dali dokopy, tu ide uz o vyssi stupen poznania-svojho sukromneho zivota a tym sa este akoby obrnuje, lebo nechce byt uz viac sklamany. Taky az prilis opatrny mi pride a tym mna uz zatracuje skor ako by som mala nieco urobit ..ze ho podvedu.Citim sa taktrochu ponizovana, viem asi si poviete preco som este s nim, ale opustit cloveka len tak to nejde ..On ma 37 rokov a ja 27.
19. Září 2007 - 14:55
Obrázek uživatele Návštěvník
rimi (anonym)
Patrí ti to. Jednou te podrízne.
19. Září 2007 - 15:43
Obrázek uživatele Návštěvník
miri (anonym)
jasne, keby nebol z jordanska tak odpoved by bola na viac riadkov nez len jeden.
19. Září 2007 - 16:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
čau všichni, koukám, že tu máte problém hlavně ze žárlením to já tak úplně nemám. Já jsem divná a musím s tím začít něco dělat (léčit se asi u psychologa)Mám už třetího partnera a tohodle bych si chtěla nechat už napořád, stršně si rozumíme, máme stejné záliby a co je nejduležitější miluje mě opravdu a čistě, ale můj kámen úrazu je věčná nespokojenost s něčím. Jakmile jsme pár dní v pohodě, tak já to hned zkazím, remcám, remcám až to vyhrotím a můj partner jenom žasne proč to dělám a kde se tá věčná nasratost ve mne bere. Hrozně mě to ničí, on samozřejmě na útok reaguje a je pak taky hnusnej a mě to trápí a nebavíme se. Cejtím, že ho to brzy přestane bavit a nechá mě.Toho bych samozřejmě později hrozně moc litovala. Nemáte někdo nějak radu, abych se dokázala ovládnout a nekazila to co je hezký a na čem mi záleží.
9. Červenec 2008 - 10:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
jsi narušená, máš hraniční poruchu osobnosti, nesneseš blízkost, tak si to kazíš. máš asi blbého psychologa, když ti neurčil správnou diagnozu. někde v hloubce duše si nevěříš, že by tě někdo mohl mít opravdu rád, v dětství jsi to asi nezažila s příjímáním, tak provokuješ, abysis to pořád ověřovala, a to nikoho, kromě depresivních, nebude bavit pořád. změn terapeuta!ahoj
9. Červenec 2008 - 11:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Nechat na pořád?Copak je tvůj přítel nějaká věc?
9. Červenec 2008 - 11:32
Obrázek uživatele Návštěvník
remcani (anonym)
radu? Jednoduse si prestav.. ze by si ho ztratila.. za to tvoje remcani a vecnou nespokojenost.. jaky zivot by byl podle tebe lepsi? Bez nej.. nebo s nim... ??? Je jasne, ze cas od casu remca kazdej a nemusi byt ani pricina.. proste to je, ale je zapotrebi si uvedomit, jestli tim svym remcanim taky nemuzu ztratit.. potom mi ver, ze se zacnes chovat jinak...
9. Červenec 2008 - 20:44
Obrázek uživatele Návštěvník
nela (anonym)
proč ta zbytečná agresivita? myslím, že je hlavně důležitý si uvědomit, že něco děláš špatně, to je podle mě začátek cesty, kterou se musíš prokousat. Řekla bych, že řeším podobnej problém s tím, že jsem protivná a neumím se ovládnout. Člověk na sobě musí pracovat, určitě to jde!! Přeju hodně sil a odhodlání......všechno se dá zvládnout!
14. Červenec 2008 - 22:07
Obrázek uživatele Návštěvník
wyckyy (anonym)
Jsem na tom stejně..Jsem věčně nespokojená,nasraná,ryju a vyvolávám hádky..Moc mě to na sobě štve,protože teď co jsem těhotná je to ještě horší,protože se opravdu neumím ovládat..Ve skrytu duše mě to moc mrzí,ale nepřiznám to..Mysli na to,že ho tím můžeš ztratit..Mně se to stalo před rokem,naštěstí jsme zase spolu,ale je to stejné s tou mojí věčnou nespokojeností..
15. Červenec 2008 - 8:18
Obrázek uživatele Návštěvník
dada (anonym)
POMODLYTE SE A MÚŽETE JÝT DÁL.BÚCH JE TA CESTA,PRAVDA Y ŽYVOT.
16. Červenec 2008 - 6:40
Obrázek uživatele Návštěvník
dada (anonym)
POMODLYTE SE A MÚŽETE JÝT DÁL.PÁN BÚH JE TA CESTA,PRAVDA Y ŽYVOT.
16. Červenec 2008 - 6:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Oluša (anonym)
Hodnej, milej, milující, na hezké ženy se rád dívající, všechno doma udělá, uspokojuje mne, toužící se mnou žít- ALE já z něj smrtelně unavená po krátkém čase, žárlící a hádající se zase...Jak siamské dvojče na mě lpí. Dnes mám den volna! Přijedu až zítra za ním. Mám čas přemýšlet, on mne otupuje, i vůči umění, cestování a jiným radostem ze života. A tak si připomínám, když jsem já byla zamilovaná do někoho, on nechtěl. Co když taková ta oddanost vlastně otravuje a ničí tu !milovanou! osobu? Svazuje a bere to energii? Můj přítel je jasně na mne závislý, což ho na druhou stranu musí štvát a proto to koukání po jiných. A já zas toužím se ho zbavit, a proto se hádám.. Padl tu v diskusi nápad, abyste si představily, holky, že jste ho ztratily. ANO, to bych chtěla.Taky mu nevěřím, furt ta vyznání,stále ten sex, ale dobře si všímám některých drobných "zrad", vyčůraností a jiných lidských vad na kráse. Vy to registrujete možná taky. A to není paranoia.
16. Červenec 2008 - 11:49
Obrázek uživatele Návštěvník
wyckyy (anonym)
Ano asi to tak bud..I když se chová hezky občas udělá pekně hnusné věci které pak leží v hlavě a zničeho nic se vynoří a pak vznikají z mé strany ty hádky a věčná nespokojenost.
16. Červenec 2008 - 12:03

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama