83 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

jídlo jako závislost

10. Září 2018 - 0:09

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
martha (anonym)
zdravím, mám problém a tím je jídlo. Mám potřebu uklidňovat se jídlem, stává se krátkodobým azylem před řešením jakéhokoli problému. Zároveň je mi odměnou za jakýkoli úspěch. Zkrátka jakékoli mé duševní rozpoložení, a nejčastěji neutrálno a nuda je doprovázena touhou nasytit se nějakým pokrmem. DOpracovala jsem se až k nadváze za poslední asi 3 roky a nyní jsem i ze svého vzhledu zoufalá a frustrovaná. Potřebuji zhubnout, avšak po třídenní dietě a střídmé stravě obvykle následuje útok na ledničku, jejíž obsah mizí v mých útrobách. Momenty, kdy mám touhu si dopřát něco k jídlu by se daly připodobnit k touze alkoholika po sklence či silného kuřáka po cigaretě. -alespoň taková je moje představa. Svůj problém chápu jako závislost na jídle. Po pár dietních dnech se dostaví abstinenční příznaky a veškerá vůle je fuč.Snažím se sportovat a mít hodně zájmů, ale jídlo si mě vždy najde :=((( Jak bojovat s touto závislostí??? Často mám pocit, že už jídlo úplně nenávidím, hnusí se mi, ale jíst se musí. To je na tom nejhorší, být několikrát denně konfrotnován se svým nepřítelem a dokázat mu říci dost! Jak s touto závislostí bojovat ? Prosím poraďte
13. Duben 2007 - 22:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
Ahoj Marti,mrzí ma že ti neporadím,lebo presne toto isté prežívam aj ja! normálne neverím že má niekto taký istý problém...napísala by som to tak isto ako ty...A tiež by som strašne chcela nájsť riešenie a vystúpiť z tohto začarovaného kruhu ale trvá to už tak dlho že už strácam nádej:-(Bolo by fajn keby niekto poradil kto to už prekonal.Lebo ma to dosť ničí a určite aj teba.Držím ti velmi palce:-)
14. Duben 2007 - 23:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Ahoj holky, tak to jsme ted minimalne tri!-)Ja svou psychickou stabilitu muzu krasne pozorovat na tom, jak jim. S prejidanim bojuju uz ekolik let. Zda se to neuveritelne, ale i takto z pocatku banalni problem se stal silnou zavislosti. Kdyz nekomu naznacim, ze mam trable s prejidanim, tak mam bohuzel pocit, ze ma mira prejidani je tak nejak nesdelitelna. Vim, ze se prejida asi spousta lidi, ale podle me je to bud prilezitostne ci ne v tak extremni mire jako ja. Vubec nevim, jak jsem byla schopna zajit az tak daleko. Vnimam to jako sebeznicujici reakci na nespokojene emocionalni potreby. Proste se trestam a je vazne tezke s tim prestat. Uplne rozumim zavislym na drogach ci cemkoli jinem, samozrejme s prejidanim neni ten negativni efekt na organismu tak ocividny, ale z dlouhodobeho hlediska je to prilevani oleje do ohne. Hlavou chapu, ze bych mela prestat, jeste se mi to vsak nepodarilo. Vzdy jsou takove etapy - nahoru, dolu - zpet k jidlu. Kazdopadne verim, ze na to budu jednou jen vzdalene vzpominat... Urcite to jde!
15. Duben 2007 - 1:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
I já mám problém s jídlem, myslím na něj ve dne v noci, stále. Mám nyní bulimii, nedávno jsem šíleně zhubla, teď to zase nabírám. Být hubená je pro mě nejdůležitější.
15. Duben 2007 - 13:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
Presne ja už neviem čo mám robiť,lebo s tým bojujem tak dlho a neviem prečo stále zlyhávam:(Ved motivácie mám tolko,že už som mala byť dávno vyliečená,ale nejde mi to...Jedlo je fakt moja droga,niekedy mám také stavy že sa doslova prežeriem až mi je zle,a ja ešte aj vtedy myslím na to čo by som zase zjedla...Je mi z toho do plaču ale musíme bojovať!!!
15. Duben 2007 - 22:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Victoria (anonym)
Nevím, jestli jsem na jídle vysloveně závislá, ale mám pocit, že si dostatečně neužiju život, když nemůžu jíst kdykoliv cokoliv. Teda samozřejmě můžu, ale za cenu toho, že si úplně zničím postavu. Za posledních pár let jsem při své výšce 153 cm nabrala na 60 kg, teď se mi sice podařilo asi 1,5 kg shodit, ale chtěla bych zhubnout aspoň na 51 kg, ideálně na 48 kg a vůbec netuším, jestli jsem vůbec schopna to zvládnout. 58 kg je při mé výšce podle BMI prý limit, kdy to ještě neohrožuje zdraví. Snažím se aspoň třikrát týdně cvičit, piju čaj Puerh, ale momentálně stagnuju, tak jsem si řekla, že se zkusím vážit jen jednou týdně, protože když se vážím častěji a nevypadá to zrovna podle mých představ, mám pocit, že stejně nemá cenu se snažit, jdu a dám si nějakou kalorickou bombu. Pak toho samozřejmě lituju. Ale asi by to chtělo nedržet žádné diety, jen se snažit jíst aspoň z 80% zdravě, sportovat a mít hodně zájmů a hlavně si uvědomit, že jídlo nemusí být jediná ani největší radost v životě. Ale jak říkám, snadno se to poví a hůř udělá.
16. Duben 2007 - 11:38
Obrázek uživatele Návštěvník
bibiana (anonym)
Přečetla jsem si všechny příspěvky a musím se přidat,jsem na tom naprosto stejně.U mne to začalo po partnerském debaklu.Jelikož jsem s tím člověkem i nadále v pracovním vztahu,tak nemám šanci se z tohoto problému vymanit.Nabrala jsem 20kg a jsem zoufalá.Největší závislost mám na sladkém.Někdy je mi až nevolno a stále mám potřebu něco jíst.Když se na sebe podívám,tak se nenávidím .Vždycky mi hodně záleželo na vzhledu a oblékání.Nechápu,proč ze sebe vědomě dělám tlustou brécu.Asi bych měla navštívit psychologa,jenže jsem vůči nim pesimistická /těm dobrým,se zájmem o pacienta se omlouvám/.Není bez zajímavosti,že bývalá žena mého přítele je závislá na alkoholu.
16. Duben 2007 - 13:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
Hm, ja som už skúšala dve psychologičky,lebo mám okrem tohto aj ve?a iných psychických problémov,ale bola som vážne sklamaná lebo moj stav sa potom ešte zhoršil:-( Samozrejme tiež neodsudzujem lebo poznám ?udí ktorým to ve?mi pomohlo...Ale ja som nemala to šťastie.Ja tiež hlavne sladké,hanbím sa strašne za seba,nemôžem si nič na seba kúpiť a ked mi je aj niečo dobré tak mi je zle ako v tom vyzerám:(Ja viem že nežijeme preto aby sme jedli ale jeme preto aby sme žili,ale....:-(
16. Duben 2007 - 18:13
Obrázek uživatele Návštěvník
martha (anonym)
pro Hanku: s tím přejídáním jsem na tom stejně, skoro jsem se to sem bála napsat. Je to už nějaká vypěstovaná závislost na tom se přejíst a pořádně, třeba že vím, že mi pak bude fyzicky špatně, těžko, budu mít další dny zažívací potíže ale hlavně psychika bude úplně v háji. Je to hrozný kolotoč, díky jídlu se dostávám psychicky na dno a paradoxně jídlem se snažím z toho dna krátkodobě zvednout. Už tisíckrát jsem si řekla, že ZíTRA už se to nestane, že už to nedovolím se takto vědomě ničit, ale vůlí to neovládnu. Občas zaexperimentuji s nějakými relaxačními technikami, ale to zas nemám vůli je denně provozovat. Ale neztrácím naději. Jen mě napadlo, jestli někdo vymyslel nějaké odvykací kůry pro závislé na jídle,jako mají alkoholici, resp. nějaké léčebny, lázně ? intenzivní kurzy ? nevíte někdo?
17. Duben 2007 - 11:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Taky Marta (anonym)
Nejhorší je, že alkoholik a kuřák mohou bez své drogy (sice blbě, ale žít). Bez jídla to nejde. Tvá droga Tě bude pokoušet neustále. . . Myslím, že je to těžší závislost, než cokoli jiného. Bohužel poradit neumím.... Zabývá se tím dr. Sládečková (klub Diana)
17. Duben 2007 - 11:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Ahojte, diky, ze se nebojite o takovyhle "trapnych" vecech psat. Clovek se to snazi banalizovat ( typu - ale kazdy se prece nekdy preji...ze jo), jenze tohle jaksi nepomaha. Pro Marthu: Diky za psani. Hej, holka, nevyjadrila bych to jinak. Presne ten kolotoc - po prejedeni zazivaci problemy, zacpa atd. a aby to clovek lepe "zvladl", tak do sebe musi neco naladovat. Pripada mi, ze se v ten moment ze me stava zviratko... Mas treba nekdy svetlejsi chvile, kdy se treba nekolik tydnu neprejidas? Ci podle ceho se ti to ridi? Myslim, ze vule v tomto pripade (jen jak to zazivam ja) neni to, na co se soustredit. Kdyz se prejidani snazim prehrat svou vuli, je to spis takove pretlacovani. At chci nebo ne, tak v jadru veci to sklouzne na hru na "prisnou", "kontrolorku" atd... a to me spis jeste vic smete. Vypozorovala jsem, ze to mam vic nahnute v momentech, kdy jsem sama, citim se opustena, kdyz jsem jakoby mimo hru. Pak takove zachrane tipy muzou byt treba - okamzite opustit mistnost, kde je neco k jidlu, jit hned ven ci si hned pustit svou oblibenou hudbu, precist si milovany citat ci tak... Kdyz uz se clovek preji, tak se to snazit nebrat tragicky, podivat se i tak na sebe do zrcadla a rict si: "I tak jsi ta, se kterou chci byt nejvic na svete..." ci neco mileho, cim si date najevo, ze vas za selhani nikdo nebude znamkovat a hlavne, ze ty sama si to dokazes ODPUSTIT..., DOVOLIT si selhat. Urcite je dobre prozkoumat detstvi, jestli te prarodice prekrmovali na znameni "pohody" ci v jake zivotni situaci si byla, kdyz to vse nenapadne zacalo...(me pomaha Silvova metoda One Brain, skvele mit facilitatora, ktery ti sedi jako clovek. Tvuj mail mi moc pomohl, Martho, vazne. Vidim, jak jsme si vlastne my lidi podobni. Urcite veci bysme ani za nic nikomu nerekli, protoze by si ostatni mysleli, ze jsme blazni... A to jsme prave vsichni!-)
17. Duben 2007 - 20:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Mate nekdo neco? :o)
25. Duben 2007 - 23:39
Obrázek uživatele Návštěvník
martha (anonym)
díky Hanko, o silvově metodě jsem taky už něco málo četla, ale ve víru dění a okolností to vyšumělo nějak do ztracena. Ale zkusím se do toho trochu ponořit. K tomu děstsví, myslím, že rodiče se ohledně jídla a sladkotí chovali docela rozumně. Sladkosti mi kupovali jen zřídka, bydleli jsme na vesnici, bylo tam spoustu co dělat a jídlo pro mě bylo neco absolutně nepodstatného. I když, vždycky jsem byla hodně na sladké to ano. Nevím kde přesně je ta příčina, možná je jich více, které dohromady sestavily takovou mozaiku ústící v problém. Zlomilo se to s tím jídlem hlavně tehdy, co po snaze pár kilo zhubnout a dietě jsem si přivodila žaludeční potíže. Podrážděná žaludeční sliznice, kdy jsem prakticky musela mít pořád něco v žaludku , aby to tolik nebolelo a nepálilo, Léky nezabíraly. Tam jsem si hlavně vytvořila ten pocit najedení se jako spásy před jakoukoli bolestí. Pak přibyly stavy , kdy jsem jídlem léčila i psychiku. Krásný únik zaplacen obrovskou daní výčitek, sebenenávisti, přibývání na váze atd. atd. Jinak jsem taky přemýšlela o tom , že mám jistý deficit co se týče partnerských vztahů , lásky, fyzického kontaktu...Můj problém se vždycky zlepší v období, když s někým chodím, ale bohužel mé vztahy většinou končily záhy...takže vlny přejídání jsou pak ještě o to silnější. Ted mám nového přítele, je to vše v začátcích, s jídlem je to o málo lepší, nepřejídám se v takové intenzitě, a bylo by to mnohem lepší, kdybychom spolu mohli být více, zatím to ale není moc možné. Metod na zlepšení je asi spousta, ale zjištuji u sebe jakousi lenost vůči změně, jsem nedůsledná, pohodlná a to i v oblastech netýkajících se jídla.Přestože nadšení pro něco nového vždy mám veliké, v praxi už to nedotáhnu. Vlastně nevím za jaký konec tohle mám všechno uchopit. Mám pocit , že bych potřebovala na měsíc odjet na zavřít se do nějakého očistce a tam na sobě začít pracovat. Nicméně díky za praktické rady, a ta Silvova metoda , neznáš nějakou ověřenou nternetovou adresu ? Neztrácím naději a přeji nám všem , abychom to zvládli !!
29. Duben 2007 - 18:03
Obrázek uživatele Návštěvník
judita (anonym)
taky mám problém s přejídáním, prakticky je to hodně podobné co tu všechny popisujete. Máte někdo nějaké konkrétní rady, postupy, kam se obrátit ?? co Hanko ta Silvova metoda, mohla bys to tu trochu rozepsat ?? Díky
5. Červenec 2007 - 15:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Stanislava (anonym)
Zdravím,závisláčky,skúste na stránku www.chudnutie-ako.sk. Treba to fakt dobre naštudovať a potom sa dá tých kíl a snáď aj závislosti zbaviť.
5. Červenec 2007 - 21:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
ahojky mám také problémy a jídlem.Mám nyní bulimii a na jídle jsem snad dá se říct závislá.Kdyby tu byl někdo, kdo by si chtěl popovídat o svých problémech a nebo komu se můžu svěřit já at se mi ozve na icq:308314888
22. Březen 2008 - 13:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Nika (anonym)
Děkuju všem za vaše příspěvky, poprvé jsem na internetu hledala svova závislost na jídle, myslela jsem že ani nic nenajdu, ale "příjemně mě překvapilo" že takových lidí je více, mám veliké problémy s přejídáním se večer, vidím se snad v každém příspěvku, který jsem tady četla, vždycky si nadávám jakto, že dneska se to stalo znova?! copak nemám vůli? Nejsem schopná to vydržet, když vím, že se za to zase budu proklínat? Je to strašlivý kolotoč, mám strach jít třeba za psychologem nevím co bych mu řekla, že nejsem schopná sebekontroly nad jídlem? To mě děsí... v obchodě jsem schopná strávit i hodinu čtením zadních etiket a informací o počtu kalorií, množství cukru, tuků... je to hrozné, mám strach že se toho nezbavím... přeji vám všem, aby se vám povedlo vymanit se z toho kolotoče přejídání...
23. Březen 2008 - 23:37
Obrázek uživatele Návštěvník
úplně na dně. (anonym)
ahoj, jsem na tom stejně asi jako vy.ale u mě to trvá už pres rok. dřív jsem byla normlální štíhlá, 180cm vysoká holka. ale chtěla jsem být štíhlá a toužila se stát modelkou. Nejdříve zhubnu 10 kg, ale za chvíli to mám zase zpět. příjde nesnesitelnmé přejídání. vůbec nechápu jak se to do mě může vejít. protože to celej den jen jím. a to myslím vážně. hrozně mě bolí tricho ale ja svými výčitky a tím že si furt řikám, dnes to je naposld od zítra začnu tak pořád jim jim a jim. narvu dosebe několik rohliků tatranek jen abych s roznýma výčitkama a depresema ten den nějak utek a začal nový. dokáři se úplně vcíti do lidí, kterí jsou závislý na drogách. protože jídlo mě hrozně ovládá. Kvůli jídlu, zvracení a sresu a depresím jsem si ůplně zničila plet a vlasy. Začali mi hrozně padat a ted se za to úplně stydím. jsem na dně a vůbec nevím co mám dělat. dnes to zkusím znovu ...už asi po 10000000té. ale zkusím a bubu doufat že se z toho o prázdninách dostatnu. .....prosím držtě palce. já vám budu držet taky. moc děkuju.
30. Červen 2008 - 12:30
Obrázek uživatele Návštěvník
úplně na dně. (anonym)
ahoj, jsem na tom stejně asi jako vy.ale u mě to trvá už pres rok. dřív jsem byla normlální štíhlá, 180cm vysoká holka. ale chtěla jsem být štíhlá a toužila se stát modelkou. Nejdříve zhubnu 10 kg, ale za chvíli to mám zase zpět. příjde nesnesitelnmé přejídání. vůbec nechápu jak se to do mě může vejít. protože to celej den jen jím. a to myslím vážně. hrozně mě bolí tricho ale ja svými výčitky a tím že si furt řikám, dnes to je naposld od zítra začnu tak pořád jim jim a jim. narvu dosebe několik rohliků tatranek jen abych s roznýma výčitkama a depresema ten den nějak utek a začal nový. dokáři se úplně vcíti do lidí, kterí jsou závislý na drogách. protože jídlo mě hrozně ovládá. Kvůli jídlu, zvracení a sresu a depresím jsem si ůplně zničila plet a vlasy. Začali mi hrozně padat a ted se za to úplně stydím. jsem na dně a vůbec nevím co mám dělat. dnes to zkusím znovu ...už asi po 10000000té. ale zkusím a bubu doufat že se z toho o prázdninách dostatnu. .....prosím držtě palce. já vám budu držet taky. moc děkuju.
30. Červen 2008 - 12:31
Obrázek uživatele Návštěvník
il (anonym)
všechny chápu, i já zažívám tyto hrozné stavy; periody štíhlosti, období tlouštky; přežírání a hladu. NIkdo a nic mě tak neovládá jako jídlo. A přitom jsem to já, kdo tomu dává sílu, je to moje síla, jsem to já, kdo se chce přejídat. Každopádně vím, že jídlo mi kompenzuje to, že se necítím vyrovnaná, v pohodě, šťastná. Jídlo zaplňuje prázdno, které vzniká přes rodinu, kterou okolo sebe mám. Jídlo mě pohlcuje. Stydím se za to. moc. Ale tím jeho sílu ještě zvyšuji. Nedá se s tím bojovat. Jde to snad přijmout? Když to přijmu, co bude dál? Je mi hrozně.
2. Srpen 2008 - 23:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
ahoj, chci se taky přidat se svými pocity. Loni jsem přestala kouřit a samozřejmě nabrala nějaká k
23. Srpen 2008 - 9:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Blanka (anonym)
Také jsem se stala závislá na jídle.Svádím to na klimakterium,užívání hormonů,ale cítím ,že hlavní příčina bude jinde. Prožila jsem citové trauma,jsem každý den v kontaktu s člověkem,který pro mne hodně znamenal.Našel si jinou ženskou a od té doby si připadám,že na mne nezáleží. Těch důvodů,proč sáhnu po sladkém je více,ale ten nejhlavnější je asi v tom,že sladkým si nahrazuji něco jiného. Také jsem o psychologovi uvažovala,ale zatím to nerealizuji.Možná,je také podceňuji. Celý život jsem byla štíhlá a dle mínění jiných "kočka".Přibrala jsem 20!!kg. Hnusím se sama sobě,přesto do sebe cpu sladkosti a buchty ve velkém.
23. Srpen 2008 - 17:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Misula (anonym)
Mela jsem stejny problem. Ted už 23 dni jim "normalne" (bez vycitek, bez hladu, bez prejidani, bez pocitani kalorii,). Jezte pravidelne 5-6krat denne v presne, opakuji presne danou hodinu, ale max 10min, cokoliv chcete. Tělo si tak zvykne na pravidelný příjem živin. Nebudete mit hlad, budete v pohode a hlavne oblbnete telo natolik, ze prestanete pribirat, pac ted uz nemusi nic ukladat "na horsi casy", kdyz vi, ze zadny neprijdou. A az budete mit jidlo pod kontrolou, zbyva uz jen spalit prebytecny tuk -samozrejme cvicenim, pac tohle neni zadny zaruceny navod, jak zhubnout,ale jak se opet hodit do pohody a zbavit se posedlosti. Tot vse, hodne stesti
23. Srpen 2008 - 19:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Lada (anonym)
Vsechny rady jsou super, ale ja je vsechny znam, dokonce funguju jako vyzivovy poradce. Cvicim casto. Vsechno by bylo, jak ma byt. Presto jsem byla diagnostikovana jako bulimicka, i kdyz nezvracim. Ale mam totez jako vy, holky. Prezirani, zavislost na jidle spojena s psychickymi stavy.Hodne jsem o tomhle cetla. Je prokazano,ze to existuje, propojeni psychiky a jidla, hodne zen tim trpi, EATING DISORDER. Udajne je treba navstivit psychologa, odbornika.Proste se poradit se specialistou. Je zde nektera takova, ktere navsteva u lekare pomohla???
23. Srpen 2008 - 20:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Zdravim,našla jsem docela fajn článek, tak na to mrkněte, stojí to za zkoušku ahoj http://perfekt-in.blog.cz/0711/jak-odolatj-prejidani
25. Srpen 2008 - 18:37
Obrázek uživatele Návštěvník
nika (anonym)
ahoj holky, tak to je fakt gol...mam uplne stejny problem jako vy, presne jak popisujete vy dve na zacatku...jidlo je cely muj svet, droga, lek na problemy, na nudu, na strach, na nervy, na samotu, na potrestani se, na uklidneni se..proste na vsechno...pripada mi to opravdu neuveritelne, ze ma nekdo ten samy problem jako ja..tolik by me zajimalo, jak jste na tom vy ted, prece jen je ten prvni prispevek dost stary...ja se s tim snazim bojovat uz x let, dokonce jsem byla i dvakrat u psychologa,ale prestala jsem tam chodit, nebylo mi to prijemne..neumim se s tim nekomu sverit, stydim se za to, hraju to na vsechny strany, jak jsem v jidle normalni...ach jo...pomozte prosim nekdo,..nikaaaaaa"email.cz
6. Leden 2009 - 22:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
... jdi znova k tomu psychologovi, i když ti to není příjemné... nebo si myslíš, že ti tady na netu někdo pomůže?? Jsi bláhová... Co vlastně čekáš... až ti někdo řekne "nežer" !!?!?!? Marš k psychologovi...
6. Leden 2009 - 22:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Misa (anonym)
Ahoj, opravde jsem fakt rada, ze nejsem sama. jA JIDLO MILUJU a muj problem je presne ze jen co prijdu domu vyzeru lednicku, mzuu jist klidne i 2 hodiny v kuse. Neumim jist normalne, bud vubec nebo jak o zavod. Drzela jsem se ted tyden, ale od vcera to jede znova a vse mam zpet, neznate nekdo neco co pomuze????nebo omezi chut, dik
9. Březen 2009 - 20:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Markét (anonym)
Zdravím všechny ano mám také ten samý problém jak vy tady. Jsem z toho stejně zoufalá jako vy. Mám uplně ty samé příznaky jak vy psychika=jídlo.Také mám s tím problémy tak cca 2-3 roky..nevím čím to je že jsem si zvykla řešit jakékoliv vnitří rozpoložení jídlem ale je to tak. Myslím ale že neexistuje žádná hmotná věc která by nám pomohla s tímto problémem přestat. Je to pouze sebeovládání bez toho to prostě nepůjde ...vím to uvědomuju si to i když zatím bez úspěchu...ráda si s kýmkoliv popovídám pa
19. Březen 2009 - 17:00
Obrázek uživatele Návštěvník
renata (anonym)
a pokračuji: , knihy, koníčku nebo přátel – prostě toho, co máte rádi! Nepotřebujete plnou ledničku, stačí jen pár věcí, které bude zrovna potřebovat – nedělejte si zásoby jako ježek! Jídlo u televize nebo za prací – copak si už i na stravu nemůžeme udělat chvilku? Mnozí lidé po nějaké době už i televizor nezapnou, aniž by měli něco k snědku na klíně. Avšak je to taky závislost! Vyhoďte z hlavy pojem „fastfoody“! Přestávky mezi jídly musí být nejméně 4 – 5 hodinové. Žaludek za tu dobu vše splní a zpracuje a je připraven k další práci. V dnešní době jsou velmi populární diety, mnohé z nich jsou však až moc kruté! Zoufalé ženy je praktikují a trápí se, aby se zbavily svých problémů, ale v důsledku je efekt opačný. Lhůta diety končí a začíná hektické období pojídání všeho, co se nesmělo. A tedy váha letí zase nahoru, ale peníze se už nevrátí. A proto vyhýbejte se všem dietám a radši zkuste jíst s rozvahou!
21. Září 2009 - 16:12

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama