7 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Je to v háji

10. Září 2018 - 0:16

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Goor (anonym)
Zdravíčko, mam docela problém, to vim už dlouho, ale jaksi to na mně začíná dolíhat poslední dobou víc a víc. Nechci se sám diagnostikovat, ale podle odborné literatury všechny moje příznaky odpovídají sociální fobii. Nedokážu navázat vztah, ve společnosti více lidí se cítim vskutku nepříjemně, do toho připočteme že jsem 21 letej panic... Já nevim ale mam v hlavě nějaký blok. Ten hlásek(fiktivní nejsem schizofrenik) mě našeptává jsi looser, nemáš na to, koukej jak se ti všichni smějou, vypadáš jako č****. I když vim že to neni pravda, tenhle můj vnitřní hlas mě to pořád našeptává. Příčina bude v dětství kdy si moje dráhá a ctěná máti našla přítele... ze začátku ok. Byl to rapl, matku mlátil, mně depta. Ona s nim přesto vydržela. Nechápu proč. On byl ale zaměřenej na mě. Cokoliv jsem řekl nebo udělal bylo špatně. Tak si ze mě matka vychovala poslušnýho kluka, jen abych neřekl nebo neudělal něco špatně. Pomalu ve mně zašlapali všechnu radost, zvýdavost, prostě všechno. Pak jsem se přestěhoval k babi. Tam to bylo lepší. Byl jsem pak normální, jako kkaždej druhej. tak do 16ti let. Pak se to najednou začalo vynořovat a já začal takhle blbnout. Odbornou pomoc vyhledat nemůžu protože tom nedokážu s nikým mluvit. Nedokázal jsem se svěřit ani svojí holce(to byla doba kdy se to zacalo sr*t ale jeste jsem byl schopnej navázat vztah a relativně normálně přežívat) Zdá se to jenom mně a nebo jsem totálně ztracenej případ a umřu sám a bez dětí?
22. Únor 2010 - 17:19
Obrázek uživatele Návštěvník
astroloka (anonym)
verim ze hodne probelmu mezu zpusobit vychova a pocity, ze je clovek neschopnej, antisocialni a ze ho zivot nebavi, ma snad kazdý druhý, kdo trochu víc premýsli nad zivotem a nad svými pocity.uz to, ze dokazes nad tim premyslet a zjisti kde se stala chyba je krok dal k tomu, aby ses nekdy techto pocitu zbavil.jaký más koníčky?co te v zivote ciní stastným?
24. Únor 2010 - 15:46
Obrázek uživatele Návštěvník
salma (anonym)
máš díky ustavičnému srážení v dětství hlavně nízké sebevědomí. Co kdyby jsi si zkusil dávat úkoly k překonání tvých problémů? Zpočátku jen nějaké jednoduché. Třeba jen , zatím třeba před někým komu věříš trochu oponovat a prosazovat si svůj názor. Později dělat takové vědomé cvičení ve společnosti a mezi neznámými lidmi , v restauraci trvat na něčem a tak.To samé s holkama, na diskotéce , v tramvaji např. říct : máte hezký úsměv.Víc nic ,bez úmyslu sbalení, jen se prostě cvičil ve stresových situacích .
24. Únor 2010 - 15:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Goore, sice mezi lidi můžu, ale mamky přítel mě odmala taky jen ponižoval a křičel na mě a ač jsem se snažila, byla jedničkářka bez problémů, vždycky si něco našel aby mě mohl seřvat. Mám psychické problémy, které se somatizují, takže se při větším stresu dusívám, píchá mě u srdce, modrám ze zimy a studenýho potu nebo mi třeba píská v uších a hodně dalších věcí. Schovávám své supernízké sebevědomí za nějakou svou druhou tvář, kde se snažím vypadat v pohodě, pořád se usmívat i když vím co se děje. Mě pomáhá hledat spřízněné duše, které mají stejné psychické potíže, sice jsem nenatrefila na někoho s úplně stejnými problémy, ale píšu si s 2 - 3 lidmi kteří mají podobné potíže, schovávám se za písmenka a nemusím se stejně jako oni dívat někomu do očí, když se věřuju. Jen to chce důvěru, v tom je největší problém, my lidi s nízkou sebedůvěrou často nevěříme ani jiným, o všem pochybujeme, musíme ověřovat a někdy radši zahodíme něco čemu se bojíme věřit. Nepřijdeš mi jako zatracenec co nemá šanci, jde jen o tu důvěru.
25. Únor 2010 - 22:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Goor (anonym)
Ahoj, děkuju všem za podporu a odpovědi. Astrolka: dřív mě činil šťastným útěk do her, tam jsem mohl být někdo to s postupem věku upadá. Teď jsem spíš zafixovanej na svoji práci a marihuanu kterou užívam denně, sice v malích dávkách na uklidnění ale stejně. Salma: No mezi lidma který znam se chovam naprosto normálně a přirozeně, nikdo z nich netuší jaký probléy mam pprotože se mezi nima cítim dobře, relativně vzato. Ve stresu taky umim šlapat docela dobře, pracuju v bezpečnostní agentuře na vedoucí pozici a mam pod sebou 5 lidí. Problémy s cizíma lidma tam řešim dnes a denně, ale t je něco jinýho, tam jsem v uniformě schovanej za vysačkou a předpisama, vim že na mě nikdo nic nemůže. Ale jakmile jsem sám v soukromim životě jsem celkem v háji, Martina: Mrzí mě co jsis pprotrpěla, vim jak se asi cítíš, já naštěstí nemam projevy jako ty, ale to co mam já bohatě stačí na vydeptání. Když nad tím ale tak přemýslím tak mě ten psychyckej teror kromě těchhle projevů dal celkem solidní mentální imunitu, skoro nic mě teď nerozhodí. Bohužel co co bych chtěl nejmíň toho se mě dostává nejvíc. Jinak ta maska pohodáře, t je dávvno vytvořená postavička kterou používam, vůbec nikdo koho znam, třeba i od dětství neví jakej ve skutečnosti jsem. Vytvořil jsem si svůj svět, svoji bariéru za kterou se schovávam, bránim se ironií a uatim to fungovalo. Nicméně křivdy z dětství se probozej a uhlodávaj mě za živa...
26. Únor 2010 - 8:30
Obrázek uživatele Návštěvník
oddball (anonym)
Zdravíčko, mam docela...měl si tu babu vojet, dokuď byla na tvojí straně. !!!! to je pravidlo číslo 1 - píchat svojí holku...
14. Únor 2011 - 20:43

Přidat komentář

Reklama

Reklama