22 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Je prospesne umet odpoustet???

10. Září 2018 - 0:16

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Markyza (anonym)
Toto tema jsem se rozhodla zalozit prave,proto ,ze v mem zivote byli chvile kdy sem touzila po odpustení,ktere sem citila tak,ze paklize ho nedosahnu tak se zastavim na miste ,ktere me v mem zivote neposune dal...............A to me desilo.Usilovat o odpusteni a ziskat odpusteni, jak v Duchovnim vyznamu ,ale i Lidskeho je vyznamnou soucasti bití naseho zivota vsech.Stim samozrejme neslucitelne souvisí í davat druhym sva odpusteni.Tak se pripojme ,zde kazdy jak vnimame odpusteni co pro kazdyho z Nas znamena???A je to skutecne tak dulezite???A co pro nas znamenaji/odpusteni/???
16. Listopad 2009 - 19:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Bára (anonym)
Mě se výraz a myšlenka "odpuštění" nelíbí, znamená to, že něco nebo někdo se zachoval špatně. Myslím si, že není špatně ani dobře, nýbrž prostě že JE a že se STALO. Mým cílem je smíření se s tím co bylo, co kdo (já) udělal nebo neudělal a ne hodnocení situace jako špatné, odpouštění a tím se stavění do pozice soudce a toho, který má právo odpouštět.
18. Listopad 2009 - 15:49
Obrázek uživatele Návštěvník
? (anonym)
?
18. Listopad 2009 - 17:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Lu - kuk (anonym)
Pokud třeba otec v dětství někomu ublížoval, např.: sexuálně zneužil dcerku, tak to se odpustit prostě nedá. V té dívce se to drží celý život... Mě táta bil, když jsem byl jako kluk. Jasně. Nařezáno dostal od rodičů někdy za něco skoro každý z nás, když byl dítětem. Ale mě táta seřezal, když měl třeba jen blbou náladu a kvůli každé blbosti. měl jsem strach přinést ze školy špatnou známku v žákovské knížce. To jsem uvažoval i o útěku z domova, jaký jsem měl strach z bolestivého výprasku, či dokonce myšlenky na sebevraždu. Ano, už v 7 letech jsem chtěl skočit pod vlak, protože jsem dostal čtyřku z matematiky, z písemky. Už od 7 let vím, jaké je to ležet na kolejích a čekat až přijede vlak, který mi rozdrtí lebku. Ale zdravý rozum tenkrát zvítězil. Mám strach z bolesti a proto jsem se výprasku vždy velmi bál a dodnes se bojím všeho, co souvisí s bolestí. Můj táta ve mě vybudoval takovou bázlivou povahu. Nemohu mu odpustit. Mamka je už 20 let rozvedená a 20 let jsem svého otce neviděl, protože ho nechci vidět. Myslím si, že nelze odpustit něco, co jeden druhému provádí do takové míry, až to změní jeho psychiku k horšímu možná až do konce života
18. Listopad 2009 - 19:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Hela (anonym)
Pokud třeba otec v dětství...Kdysi dávno se mě pokoušela moje tchýně citově vydírat, vždycky něco naintrikovala a pak prohlašovala, že "odpouštět je božské". Jsem od té doby na to úplně alergická. Nikomu nic nechci odpouštět - odpuštění je jednostranný krok a většinou vidím, že odpouští ti dobří (mnohdy jsou v situaci úplně nevinně) jen kvůli svému svědomí, aby nebyli s někým ve při a mnohdy ti, kteří tuto situaci způsobili o to ani nestojí, je jim to jedno. Jsem pro oboustrannou dohodu, která znamená omluvu vinníka a přijetí omluvy toho druhého.
18. Listopad 2009 - 20:56
Obrázek uživatele Návštěvník
jája (anonym)
Jednou sem někde četla,jak moc je důležité odpustit,protože pokud nějaké osobě nejste schopni odpustit,bude pořád s vámi jako váš stín.Půjdete s ní spát,budete se s ní ráno probouzet a škodí to jen a jen vám.Také neumím odpouštět,ale ráda bych se to naučila a líbí se mi příspěvek Báry o smíření.Ano,smíření se zdá jednodušší.
18. Listopad 2009 - 23:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Markyza-lu-kuk (anonym)
Je to opravdu slozity a tak moc bolestny ,kdyz nekdo z vasich nejblisích ublizuje vam.Mozna odpusteni je i to neoplacet stejnou merou jako se dostava nam.Nebyt temi kdo se snizí na roven tech co ublizují jakymkoli zpusobem.Co mam z toho,ze se budu vnitrne trapit a prat tomu druhemu to samy ne -li neco horsiho.Pomuzu si tim?Asi ne.Je to nadlidsky ukol odpustit pro vsechny.Ale kdyby to clovek dokazal jako jednotlivec asi by nebylo na svete tolik nenavisti a pomstichtivosti vuci druhymAle to je kdyby................Ja mam take velky problem odpoustet a uz nepripominat to tomu kdo my ublizuje.Je to zoufaly,ale ne az tak bez vychodiska.
19. Listopad 2009 - 9:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Sára (anonym)
Mě se výraz a myšlenka...S Bárou naprosto souhlasím. Je to o vyrovnání se se situací. Když se člověk vyrovná, odpuštění přijde samo. A nejde o odpuštění ve smyslu, že za člověkem, který nás v dětství týral půjdeme a řekneme mu, že mu odpouštíme. To by třeba i dotyčného mohlo naštvat, protože on si možná ani neuvědomuje to, že nám ublížil. Jde o odpuštění v našem srdci a tím získání volnosti, protože je pravda, jak píše jája, že dokud nosíme křivdu v sobě, tak jí trpíme především my, nikoliv viník. Dál pokračujeme v trestání sami sebe, tím že prožíváme minulé křivdy. Není to jednoduché vyrovnat se např. se znásilněním či týráním, ale existuje plno psychologických i parapsychologických a duchovních metod, které k tomu člověku mohou pomoci. Člověk by se měl zmobilizovat a říci si, že již dál nebude obětí a začít na vyrovnání se s minulostí pracovat - někdy stačí si o bolestech vypovídat, vybrečet se, někomu jinému pomáhá duchovní literatura a semináře, další potřebuje pomoc psychologa. Určitě se ale vyplatí začít na vyrovnání se s křivdou pracovat.
19. Listopad 2009 - 11:06
Obrázek uživatele Návštěvník
:P (anonym)
Pokud třeba otec v dětství...tohle se mi líbí řekl jsi naprosto přesně znám to taky ale s tim vlakem si to ete rozmysli ja nejdriv chtěla nožem ale to je jedno je mi 11
4. Květen 2011 - 15:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Asi neodpoušítm vždycky,něco se odpustit nemá.Nemusí to být rovnou tak brutální,jak se tu někdo zmínil.Ale jsou lidi,kteří jiné zneužívají stále dokola a těm se odpouštět nemá!Jinak budou každého dál jen zneužívat. Musíme je naučit,že za své činy ponesou naši nevůli.Tam pak dál nic neřeším a v hlavě takové jedince nenosím,jsou mi ve skutečnosti vzápětí naprosto fuk a volní...neexistující.Hlavne si v sobě nenést pocity zla,křivdy a podobně. Jinak zlé lidi trestat je správné a žádnou tvář takovému nenastavím..Eliminovat je /pokud to je jen trochu možné/ ze svého okolí.Kdyby tohle dělalo víc lidí, tolik parchantů a zlounů by nebylo.
4. Květen 2011 - 22:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavlínek (anonym)
Co říkáte myšlence známého zpěváka Waldemara Matušky "Odpouštím, ale nezapomínám" (z knihy I.Foustky)?
5. Květen 2011 - 0:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Fion (anonym)
Náš malý kluk snědl své sestřičce párek. Protože děsně plakala, řekl jí: "Tak už nebreč, já ti to odpouštím."
5. Květen 2011 - 0:05
Obrázek uživatele Návštěvník
V. (anonym)
Co říkáte myšlence...to Pavlínek To, že člověk dokáže odpustit neznamená, že zapomene. Zůstane to uvnitř, jako nějaký šrám. A pokud se tento šrám znovu otevře, potřetí už bychom to neměli připustit.
5. Květen 2011 - 0:06
Obrázek uživatele Návštěvník
V. (anonym)
Náš malý kluk snědl své...Ty děti nás umí dostat svým smýšlením na kolena... ;-)
5. Květen 2011 - 0:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Mary (anonym)
Co říkáte myšlence...Odpuštění je myslím si nutné, pro nás, kterým někdo nějak ublížil. Odpuštění nás samotné očistí. Prostě jde se dál. Často bez těch, co nám ublížili, a už nebudou. Źádná škoda: když ublížili jednou, udělají to v budoucnu kdykoliv. My hned nezapomínáme, a máme nějaký pud sebezáchovy, abychom si nenaběhli znova. Helena to popsala přesně- ten člověk pro mě přestane existovat, ignoruju ho, vyhýbám se mu, ovšem ne ze strachu, ale s pocitem, že mám nad ním vrch,protože jsem mu dokázala odpustit.A tím také u mě skončil.
5. Květen 2011 - 1:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Petr (anonym)
Pro Fion: Ten malý kluk se v budoucnosti dobře uplatní např. ve vládě. Ta seniorům také odpustí, že zestárli, a bude je nutit pracovat, dokud nepadnou. Aby jim nemusela vyplácet důchod.
5. Květen 2011 - 7:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Marcel (anonym)
"Odpustit je jako propustit vězně a uvědomit si, že tím vězněm jsi byl ty sám."
12. Říjen 2016 - 21:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Jéje (anonym)
"Odpustit je jako...Já matce odpustila a stala jsem se otrokem. Tak jsem ji odřízla a jsem konečně ten propuštěný vězeň.
12. Říjen 2016 - 21:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Marcel (anonym)
Já matce odpustila a stala...Ale ono to je o vnitřním odpuštění, které nemusíme před daným člověkem vůbec vyslovit. Někdy se třeba dokáže odpuštit, až daný člověk zemře. Je to vždy o tom, kdo odpouští, kdo již dál v sobě nenese křivku, která se vždy na nějaké úrovni objeví - třeba, že se začneme jednou chovat podobně jako daný člověk nebo se třeba křivda projeví nějakou vnitřní nemocí. Odpuštění má proto často léčebný efekt. Ale není to opravdu odpuštění v smyslu" Jo, tak já ti teda odpouštim" Je to opravdu vnitřní zážite toho člověka, který odpouští, je to vnitřní pochopení, rpoč daný člověk jednal, tak jak jednal, je to o tom, že již dál něchcete mít v sobě tu křivdu, nechcete si dál vpomínat na to, jak vám někdo ublížil - rpostě to vše chcete opustit a žít dál nezatíženě.
12. Říjen 2016 - 21:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Marcel (anonym)
Ale ono to je o vnitřním...Takže odpuštění vůbec neznamená, že se musíte dál s daným člověkem stýkat. Znamená to, že již k němu nechováte nenávist a jste svobodní.
12. Říjen 2016 - 21:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Jéje (anonym)
Takže odpuštění vůbec...vždyť to píšu.
12. Říjen 2016 - 22:38

Přidat komentář

Reklama

Reklama