34 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak zvládnout péči o těžce nemocného

10. Září 2018 - 0:01

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Michaela (anonym)
Kdyz mi bylo 13 začaly se u mého táty oběvovat první příznaky Alzheimra, nyní je již šestým rokem v invalidním důchodu, došlo k rozpadu osobnosti, mluví jen minimálně, vyslovuje jen nesmyslná slova a je inkontinentní. Stará se o něho jeho máma, síly jí ubývají, ale do ústavu ho nechce dát, zato neustále vyvíjí nátlak na mě,je mi 22 a nechci trávit svůj volný čas tím, že budu tátovi měnit pleny a nechat se citově vydírat svou babičkou. Už to nějak přestávám zvládat a nevím co mám dělat.
29. Srpen 2000 - 22:03
Obrázek uživatele Návštěvník
MUDrVaňkova Van (anonym)
mila Michaelo, kdyby na svete nebylo nemoci to by bylo prima. bohuzel svet je tak skonstruovan ze nemoci jsou a tak musi byt i lidi kteri se o nemocne staraji.Choroba Alzheimera je choroba zla, a potkava lidi v starsim veku kteri se stavaji bezmocni a jejich zivot zalezi na druhych. Tvoje babicka i maminka maji jiste plne ruce prace se staranim o tatinka a tak nekdy mozna potrebuji i tvoji pomoc. Proc by jsi jim nepomohla? vzdyt tatinka si pamatujes jako zdraveho a mozna ze mas i nektere hezke vzpominky?Takze vlasy ti nevypadnou ani korunka princeznicky nespadne kdyz mu das plenku jako kdysi daval tatinek tobe. A kdyz jednou nepujdes na rande a venujes se tatinkovi a das moznost babicce a mamince odpocinout bude to od tebe krasny darek pro rodinu pod stromecek!!! V rodine se musite stridat po dnech nebo tydnech jestlize chcete byt s tatinkem v chorobe v nestesti spolu, nikdo z nas nevi co ho potka v budoucnosti.Hodne sily ti preje Vanessa
1. Prosinec 2000 - 20:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Ahoj Miso,teprve dneska jsem si precetla Tvuj prispevek, ale i tak bych Ti chtela odpovedet.Starat se o nekoho tak nemocneho musi byt opravdu velmi narocne a urcite i velmi vycerpavajici,jak pro Tebe tak pro vsechny blizke Tveho tatinka.Bylo by fajn, aby Te to nepohltilo uplne,ale zaroven si myslim, ze Ti to muze mnohe prinest.Uvedomit si, ze clovek se muze pohybovat,smat se, mit sve zajmy je perfektni vec,protoze ne vsichni to mohou delat.Pak uz jen "staci" dobre si rozvrhnout cas a doufam, ze to pujde.Kazdopadne Ti moc drzim prsty.Ahoj Alena
29. Říjen 2001 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
VT (anonym)
Když jsem před čtvrt stoletím čekala druhé dítě, děda po mrtvičce přestal být soběstačný. To znamenalo nakrmit, přebalit. Sehnali jsme "šibenici" nad postel, když nás děda vnímal a spolupracoval, nadzvedl se a bylo to v pohodě. Horší když měl výpadek paměti. Měla jsem jedno dítě v postýlce, druhé v bříšku a třetí-dědu-v posteli. Vůbec mi nebylo zatěžko se o něj starat. Ovšem - střídaly jsme se u něho tři. Teta ráno, než šla do práce, já přes poledne a mamka odpoledne, když přišla z práce. Doktor říkal, že to může trvat několik dnů ale také několik let. Kdybych nebyla na mateřské, nevím, kdo by se staral přes poledne. Dnes už existují různé pečovatelské služby a dá se objednat přesně to, co rodině pomůže. Mnohem horší je sehnat umístění do ústavu. Náš děda tam nakonec skončil a mi je dodnes líto, že jsme si ho nedoopatrovali. Kterési ráno prostě zapomněl, že nemůže chodit, chtěl vstát, samozřejmě spadl, na dveře, které se otvíraly dovnitř, teta k němu lezla oknem, vyšokováná, protože děda křičel bolestí, když chtěla otevřít dveře. Tenkrát se rozhodli, že musí do ústavu. Měli jsme to v ulici, byla možnost navštěvovat ho tam často, ale mockrát jsem tam na rozdíl od mamky nebyla. Děda se během krátké doby ztratil.Teď jsme se vlastně všecky sesypaly na ubohou oběť. Péče o nemohoucího je náročná zejména psychicky a pokud tě k ní budou nutit, tvůj vztah k nemocnému se ještě zhorší. Nemoci, kde nefunguje hlava, jsou ty nejhorší. Radila bych skutečně maximálně využít pečovatelské služby, abyste tátu nemuseli "odložit". Ale i ústavy mohou mít své kladné stránky, nemocný tam může mít lepší péči než doma - toť teorie. Zdravotní péči máme myslím docela dobrou, ale ta lidská často chybí. Rozhodni se tak, aby ti nebylo smutno. Přeju ti hodně sil.
21. Listopad 2001 - 13:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Mila Michaelo,to, co prozivas, je jedna z nejtezsich veci, ktere mohou cloveka potkat. Pokus se vydrzet a nedavat tatinka do ustavu i kdyz clovek vi, ze si to pacient s Al. chorobou nemusi uvedomovat, prece jen si to muze sam pozdeji vycitat. Vim, ze jsi unavena, vydesena, ze se mozna bojis chodit domu, protoze domov ztratil svou funkci utociste, presto se pokus vydrzet. Lze vyuzit pecovatelskou sluzbu /pokladna hradi tri hodiny denne, ale zbytek lze doplatit/ lze vyuzit i kratkodobe hospitalizace tatinka v nemocnici /budete-li s babickou skutecne v koncich/ ale hlavne, proc bys celou peci o tatinka mela nest sama. Neni mozne zapojit ostatni pribuzne? Poprosit je o pohlidani nemocneho na par hodin dvakrat, trikrat tydne? I oni maji sve povinnosti i kdyz temto vecem se kazdy vyhne. Domluv se s babickou na smenach a na volnu. Nutne potrebujes se dostat parkrat tydne z domu a trochu si odpocinout. Pokus se poradit se vsemi, kteri resi nejaky podobny problem. Pokus se najit vsechny moznosti, abyste tatinka nemuseli davat do nemocnice. Ale pokud situace bude skutecne nezvladnutelna a bude nutná hospitalizace, pokus se ji alespon prokladat vikendy, kdy si tatinka budete brat domu. Pokus se, aby ani on i pres vsechny tezkosti ktere vam dela, ale ktere jsou zavineny chorobou, neprisel o to co jeste muze vnimat a na cem jeste muze zaviset: o sve blizke a o svuj domov. Budes-li potrebovat se sverit, nebo popovidat, muzes se na mne kdykoliv obratit. Lyka"seznam.cz
17. Červen 2002 - 13:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina (anonym)
Michaelo, protoze jsi se neozvala, domnivam se, ze jsi musela dat tatinka do nemocnice. Michaelo, nevycitej si to. Bohuzel, pece o nemocne s tezkou demenci je velice vycerpavajici a konci casto zhroucenim pecujicich. Je to opravdu jedna z nejtezsich veci, sledovat jak se clovek, ktereho jsme meli radi meni, jak podleha zachvatum vzteku a nenavisti, jak postupne nepoznava okoli, az nakonec jen zivori. Je velikou utechou myslenka, ze vyjma pocatecnich fazi, si tito pacienti svuj bedny stav neuvedomuji a lze proto predpokladat, ze sami dusevne prilis netrpi. Zato pecujici rodina se casto dostane az na konec svych sil, kdy nezbyva, nez lecebna pro dlouhode nemocne. Michaelo, kazdy, kdo s pacienty a Al. demenci prisel do styku, Tebe i babicku pochopi, ze jste uz proste nemohly dal. Pokus se tatinka obcas navstevovat i kdyz mas pocit, ze Te nepoznava. Snaz se netrapit, zivot je nekdy velice zly, ale musime tyto tezke roky prekonat, jsi mlada a jiste Te mnoho pekneho ceka. Preji vse dobre a pokud si chces popovidat, kontaktuj me na uvedeny e-mail. Lyka
23. Červenec 2002 - 13:28
Obrázek uživatele Návštěvník
zuzu (anonym)
mám 22 rokov moji rodičia sam pred 4 rokmi rizviedli ostala som s maminkou ale stretávala som sa aj s otcom nikdy som ho neprestala mať rada hoci som mu to nepovedala a ani on mne pred 9 mesiacmi mal ve?mi vážnu mozgovú príhodu po ktorej bol 6 dní v bezvedomí prebral sa a zdalo sa že všetko bude zase v poriadku dokonca aj lekári si to mysleli aspon to tak vyzeralo ale opoak bol pravdou po troch tyždnoch ked ho previezli do BA na operaciu sa situácia zopakovala a aj napriek tomu že operácia bola "uspešná" otec sa z nej už neprebral jeho ošetrujúci lekár mi v ten den povedal váš otec zomrie, je to už 8 mesiacov a otec stále "žije" je v kóme vobec sa nehýbe nekomunikuje no ten poh?ad ma nicí dnes uz je v domácom osetrení a to je este horšie stara sa o neho jeho priate?ka dnes už 5 mesiacov manželka a ja ked ho vidim nie som takmer schopná slova mam aj dvoch bratov ktorý ho ale považujú za mrtveho mam ho ve?mi rada a to je asi ten problém bojímn sa ze to nevie a ze mu to uz nikdz nepoviem niekedy mam pocit ze sa mna mraci som smutna...
24. Duben 2003 - 19:53
Obrázek uživatele Návštěvník
jitka (anonym)
Ahoj Míšo, starat se o těžce nemocné je šíleně vyčerpávající, vím očem mluvím, bylo mi 17 a měla jsem sama se sestrou (16) na starost úplně invalidního dědečka a babičku která před očima umírala na rakovinu. Takhle jsme žily 3 roky. Rodiče se dalece distancovali. Chtěli je dát do ústavu. Jenže já je šíleně milovala!!! Dochovaly jsme je se sestrou do smrti oba dva. A jsem strašně ráda že jsem to nevzdala, i když mi můžeš věřit že jsem si několikrát sáhla na úplné dno, protože jsem jim nemohla pomoct vůbec nijak, jen tím že je budu krmit, přebalovat, mýt.... já sama jsem potřebovala podpořit, slyšet uznání a nic jsem od svého okolí ani od rodičů (!!) nedostala. Mě stačilo poděkování od těch, kterým jsem vyměňovala plenky... Miluju je oba strašně pořád, a i když je to už 5 let zpátky, pořád mě jejich nespravedlivý a bolestný odchod šíleně bolí a hrozně bych si přála aby tu byli se mnou pořád. Na druhou stranu jsem na sebe samu hrdá na to, že jsem se o ně dokázala postarat!! Život totiž není o tom kolik máš peněz nebo aut, ale o krásném pocitu štěstí, když třeba sedím v kuchyni a slyším svého přítele smát se vedle v obýváku když se dívá na televizi a přitom cinká lžičkou o hrneček s kafčem a je spokojenej... Ten pocit miluju a to je největší BOHATSVÍ. A podle mě i smysl života. Já něměla hezkej život, ale nezlobím se na nikoho. A věř mi, že pokud by se něco podobného (jako dědovi s babčou) stalo mým rodičům, kteří tohle odsuzovali, starala bych se o ně taky, pokud by mi síly stačily. Musí být hrozné vědět že umíráš a zůstat v tom sám.....jitka
29. Duben 2003 - 17:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Jitko, jsi skvely clovek, jen velice malo lidi by dokazalo to co Ty a protoze se ve sve prispevku nezminujes o vire, mam zato ,ze mas jen jednu-viru v lidskou solidaritu a soudrznost. Obdivuji i to, zes dokazala nejen vse sama, ale umis i odpustit tem, kdo Tebe sestru a prarodice v teto situaci nechali. Misa je v tezke situaci, i proto ze jeji otec se psychicky meni, zazila jsem jak lide s demenci se dokazi chovat zle, i k tem kdo je osetruji a casto mas pocit umyslu, je velice tezke to vzdy vzit jako projev tezke nemoci, za kterou ten clovek nemuze, projevuji se zde i vzpominky na detstvi kdy byl otec ( patrne) hodny obetavy inteligentni a clovek(osetrujici dcera) reaguje na to, proc uz neni takovy, podvedomou zlosti vuci nemocnemu. Je si vzdy nutne uvedomit ze je to zlost vuci nemoci, ale i kdyz jsem neco podobneho zazila, se svym otcem, nemohu odsuzovat, kdyz se nekdo skutecne fyzicky a psychicky zhouti a da nemocneho do lecbny, prace s dementnim clovekem je velice narocna a pokud to Misa tahne sama jen s babickou, muze skutecne dojit az na hranici svych sil. Ty jsi to dokazala a postarala ses o prarodice az do konce, ale ne vsichni jsou tak silni...
6. Červen 2003 - 16:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Dobrý den, naše rodina poslední rok prožívá opravdu krušné období. Moje starší sestra má melanom, již podstoupila program na posílení imunity, bohužel před 3/4 rokem jí našli metastáze na plicích a játrech, prodělala půlroční chemoterapii, leč bezvýsledně. Po dalším kontrolním vyšetření jí doktoři našli metastáze na mozku. Minulý týden byla na Gamma noži. Mým rodičům se zhroutil svět a já musím být nejsilnější článek v rodině, ale zároveň se nemám komu svěřit. Mému příteli vloni zemřel otec na rakovinu hrtanu. Nejhorší je, že jsme věřili bezmezně doktorům a vše se zatím mění jenom k horšímu. Chtěla jsem se zeptat, zda v Praze, popř.v Pardubicích či Hradci Králové neexistuje skupina rodin pacientům trpící tímto druhem rakoviny, která se schází a je si nápomocna v okamžiku, kdy vám přátelé nemohou rozumět. Děkuji za odpověď. L.
5. Červenec 2003 - 11:47
Obrázek uživatele Návštěvník
makča (anonym)
mila Lenko,vim co asi prozivas. tata zniceho nic na Vanoce onemocnel - diagnoza rakovina tlusteho streva. slo to vsechno strasne rychle, 4 operace, chemoterapie a pred mesicem metastaze na krku, dve operace ledvin ...je to hruza pro celou rodinu, protoze tata vzdy byl stycny bod, vsichni ho maji radi a vetsiho optimistu a kamarada jsem neznala. je to porad pro me nejblizsi osoba na svete. stara se o neho mama, ktera uz dva roky jezdi trikrat tydne na dialyzu, takze taky na tom zdravotne neni nejlip. ja bydlim 70 km daleko, jezdim k nim co nejcasteji to jde a pritel je moje opora. ale dokud to nezazil, nemuze citit jak mi je. tak Ti preju hlave pevne nervy...
7. Červenec 2003 - 12:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirina Spurna (anonym)
Lenko, dopisuji si s lidmi kteri jako ja maji onkologicke onemocneni, protoze jsem nemocna uz hodne dlouho, prozila sjem vsemozne komplikace a vim, jak si se spoustou problemu fyzickeho i psychickeho razu poradit. Neuznavam alternativni medicinu, ani nejsem verici, snazim se jen ostatni podporit na podklade svych zkusenosti a podporit je v situacich ktere jsem sama zazila. Zkus zkontaktovat Hospic v sv. Anezky ceske Červenem Kostelci. Ted nemam cislo, ale zkus spojovatelku. Jsou tam velice ochotni a jestli nejake podobne centrum je jiste Ti poradi. Mohou Ti poradit i v konkretnich vecech. Ja na ne nedam dopustit, pri remisi nemoci jsem tam pracovala jako stazistka a tak vzornou peci o nemocne s onkolog,.onemocnenim jsem nikde nevidela. Jinak byla bych velice rada, kdybys mi napsala. Tohle neni tema na par radku. Moc zdravim a myslim na Tebe. Jirina. Lyka"seznam.cz
26. Červenec 2003 - 17:35
Obrázek uživatele Návštěvník
makča (anonym)
je to v haji, tata minuly tyden zemrel, proste se clovek muze snazit jak chce, ale nepomuze vubec nic. zkurveny zivot.
29. Srpen 2003 - 8:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Simona (anonym)
Není horší pocit než ten stav bezmocnosti, když musíte přihlížet tomu hroznému koloběhu života, vedle náhodně zaslechnete, že se někomu právě narodilo dítě a vy zrovna ztrácíte jednoho člověka-vlastní mámu. Moje maminka, ktero jsem nikdy neřekla jinak než mamka a ke které jsem se mohla chovat stokrát lépe než jsem se chovala, měla minulý týden náhlou mozkovou příhodu. (aneurysma). Nyní leží v brněnské neurochirurgii na JIPce a její život je na tenkém vlásku a nikdo neví, jak to dopadne. Pořád věřím v zázrak, že se z toho dostane. Bože můj, modlím se, ať se z toho dostane. Lékaři moc nadějí nedávají. Kde mám brát tolik sil na to ostatní kolem-vlatní rodina, práce? Jak to všichni dokážete?Kde nacházíte oporu? Lituju všeho, co jsem řekla špatně a všeho, co jsem neudělala. Cítím všechno dohromady: bolest, zoufalství, beznaděj, doufání, stesk, smutek, výčitky, slabost, sílu...
18. Listopad 2003 - 23:29
Obrázek uživatele Návštěvník
dr. Mengele (anonym)
Doporucuji utratit, nebo jeste lepe prodat na pokusy.kontakt:dr. Josef MendeleOsvetim
19. Listopad 2003 - 23:27
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
mila pani/slecno? jitko.nahodou jsem narazila na tentochat..a musim rici, ze jsem velice mila prekvapena, ze v cechach stale jeste ziji taci slusnia dobri lide jako jste vy.jsem sama maminkou dospele dcery ktera se ke mne nikdy moc dobre nechovala..pred 3 roky se ji stal tezky uraza byla 21/2 roku mezi zivotem a ...ani vterinu jsem nevahala..a nestratila..vysledek je vydet..presto,ze byla 8 mnesicu ochernuta na celem tele a lekari mi nedavali zadnou nadeji..chodi dnes nekdy 7 km.profesori a dr. hovori o miracel = zazraku.vase babicka a dedecek..vas urcute vidi a jsou s vami..:))a jsou na vas hrdi..ja jsem hrda na to ze v cechach stale jeste ziji/prezili slusni lide, kteri se chovaji jak se to slusi a patri.dekuji za vas prispjevek.zdravi..eva = jolien;))
12. Únor 2004 - 6:34
Obrázek uživatele Návštěvník
evamstiva (anonym)
..ty musis byt take tezce nemocen..kdyz vypostis takove perversity..udelej se sebou sam to co zde navrhujes..
12. Únor 2004 - 6:44
Obrázek uživatele Návštěvník
eva (anonym)
..jsem maminka 30 lete dcery..rodice uz nemam ..a stale je postradam..to tak bude cely zivot..ale naucis se "s tim zit"..dej tvemu smutku cas..mysli na to, ze uz nema bolest...veskera slova jsou ted marna ..ja vim..a presto bych ti chtela rici, ze rozumim...citime s tebou..a se vsemi slusnimi lidmi v nouzi..nechceme nikoho verbovat do kostela..ale mne modleni vzdy pomohlo...nekdy v kostele nekdy proste venku..sama..nebo s nekym...uprimnou soustrast...god bless..a ..hlavu vzhuru...
12. Únor 2004 - 6:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiřina (anonym)
Vy kteří jste se nikdy nestarali o tak moc nemocného tak nevíte o čem mluvíte. Až to zažijete a budete se starat 10roků, tak si můžeme popovídat. Jinak ty rady, že mi tatínek vyměňoval plena 1 rok a já mu to musím odvést, jsou rady jen od toho kdo to nezažil!
13. Leden 2005 - 17:30
Obrázek uživatele Návštěvník
takypecujici (anonym)
Mila Michaelo, pro takto nemocne je zarizeni Gerocentrum nebo Gerontocentrum, Praha 8, Simunkova ul. je to primo specializovane na Alzheimer.chorobu.
22. Květen 2006 - 17:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Dáša (anonym)
Máte někdo zkušenosti s Gerontocentrem v Hostinném?Zajímalo by mne, jaká je tam péče o pacienty, kteří jsou ochrnuti po CMP?
2. Červenec 2007 - 15:43
Obrázek uživatele Návštěvník
cajockaPO,sk (anonym)
mam manzela po otrave CO fyzicky je v poriadku,iba hlava je na tom zle je dezorientovany musi mat plienky a lekari su opatrni v tom ci bude v poriadku a ja neviem kde sa mam este obratit,stretli ste sa s niecim takym,neviete poradit.Ma 43 rokov,snad tym jeho zivot nekonci?
7. Duben 2008 - 8:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
mam manzela po otrave CO...Staraly jsme se s mámou o babičku s Alzheimerovou chorobou a během posledního půlroku, kdy se jí nemoc neskutečně zhoršila (inkontinence, pokakávala se), polívku lila do umyvadla, zalévala peřiny, protože na nich byly cíchy s kytkama, čekala na dvorku na autobus, aby jí odvezl domů - fakt jsme byly psychicky i fyzicky na dně. Každá nehoda (inkontinence a kadění) byla záležitost na víc jak hodinu - mytí, kompletní převlékání (protože i když měla pleny, tak to měla všude), desinfekce celé koupelny, vytírání, máchání pokaděného prádla, praní, věšení a za hodinu-dvě to bylo zas a takhle i pětkrát denně. Do toho babičce vařit a starat se jinak o svoji domácnost + velkou zahradu. Střídaly jsme se s mámou tak, že já jsem obstarávala babičku po hygienické stránce (mytí, česání, praní, úklid po nehodě v koupelně) a maminka vařila a prala. Někdy byly dny, že jsme obě už fakt nemohly. Babička byla víceméně spokojená, té nic jakoby nechybělo, ale my padaly na ústa. Fakt, kdo se v životě nestaral o takto postiženého, neví, o čem to je a myslí si, že je to brnkačka. Babičku bychom do ústavu nedaly, ale pak přišla mrtvička a babička byla totální ležák, už jsme vyřizovaly LDN-ku, protože tohle bychom už vážně nezvládly (maminka s vyhřezlými ploténkami a já těhotná) - zvedat ji na posteli a být v pohotovosti 24 hod., tak jsme byly rozhodnuti ji do té LDN dát a denně tam za ní dojíždět. Měly bychom to bývaly asi 5 km. Jenomže osud zamíchal karty a babička v nemocnici zemřela. Dostala tam nemocniční bacil MRSA, ten ji napadl nejdříve močové cesty, pak jí selhaly ledviny, plíce, srdce a babička chudinka zemřela na infekčním pokoji. Jezdily jsme za ní denně do MOtola do nemocnice, to bylo taky šílený vidět tam babičku, jak leží a nikoho nevnímá, nikomu bych to nepřála. Bylo nám jí tak líto a přitom jí člověk nemůže pomoci. Smrt pro ni byla opravdu vysvobozením. Vystrojili jsme jí moc hezký pohřeb, důstojně se s ní rozloučili a vzpomínáme na ni jenom ve veselých vzpomínkách. Kéž by tu s námi naše milovaná a nejhodnější babička na světě ještě pár let mohla být. Milovala svoje vnoučata, nás se ségrou, mámu - pořád na ni myslíme.
21. Srpen 2011 - 20:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Staraly jsme se s mámou o...Janičko, je to sice smutné,ale pro babičku vysvobození. O vás ani nemluvím.Jste s maminkou moc hodné, dříve se také děti postaraly,ale to bylo kdysi a dětí bývalo v rodině mnohem víc. Přeji v životě hodně štěstí, tací si ho zaslouží..
21. Srpen 2011 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Janičko, je to sice...To bylo kdysi ... Víš, Heleno, on se taky svět změnil a nároky zaměstnavatelů jsou dnes neskutečné. Takže starat se o vážně nemocného doma není pro každého. A hlavně, v okamžiku, kdy ten člověk provádí to co prováděla ona babička, tak nesmí zůstat ani na vteřinu sám. Vím o čem píši, mám mentálně postiženou dceru a nechtěj ani vědět, co dkáže v nestřeženém okamžiiku, třeba v noci vyvést.
21. Srpen 2011 - 23:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
To bylo kdysi ... Víš,...Tome, já chtěla jen Janu pochválit a potěšit. Samozřejmě moc dobře vím, že to vždycky nejde!Věřím ti a dokonce mám i zkušenost, sestra mi zemřela v LDN..Nešlo se starat, jsem sama a jí neunesli ani dvě sestry.Mentálně postiženého syna mají moji známí a já jim dokonce i zazlívám, že ho mají doma-kvůli nebezpečnosti vůči sourozencům. Je to těžké a složité, do toho zaměstnání a proto je potěšující, pokud to někdo zvládne jako Jana. Tome, přeji hodně síly a štěstí.
21. Srpen 2011 - 23:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Magda (anonym)
Starám se o 83letou babičku s rakovinou slinivky břišní.Na tuto nemoc jí přišli v dubnu tohoto roku. Je to péče 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Někdy má světlý den a z toho je jí třeba 5 dnů špatně.Takže potřebuje péči, jako třeba převléct, dovést na WC, 3x-5x za noc jí dát napít atd. Když má bolesti, třes a horečku, tak se mi kolikrát ani sama nezvedne a neudělá ani krok. Na to, že má 3 děti a žádné se o ni nemá chuť starat, tak v tom plavu jako vnučka sama. A už mě to docela fyzicky a psychicky zmáhá. Na LDNku a Hospic je to prý ještě brzy, podle doktorů, ale jak z toho ven? Je mi 31 let, s partnerem, který je od rána do večera v práci plánujeme miminko, ale pokud se nevyřeší tato situace, tak to nemá cenu....
5. Listopad 2011 - 15:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Starám se o 83letou babičku...Magdo, za prvé,zasloužíš si titul Svatozář roku. Je smutné, že ostatní dělají mrtvé brouky. Tohle nemůžeš dlouho vydržet. Trošku mě zaráží, že to není na LDN, když potřebuje pomoc 24 hodin denně. Otázka je, jaká je prognóza nemoci a to by Vám lékaři měli říct. Zní to sice blbě, ale s rakovinou slinivky to na dlouho nevypadá, myslím, že to bude otázka pár měsíců. .
5. Listopad 2011 - 17:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Magda (anonym)
Magdo, za prvé,zasloužíš...Milý Tome, pokud prý babička ještě chodí, tak je soběstačná. A že jí to nejde, když je jí špatně, tak to se prý stává. Až prý bude jen ležet, tak v tom případě by už šla zařídit LDNka nebo Hospic. A prognóza její nemoci je velmi špatná a zdravotní stav má vážný, který nevyžaduje pobyt v nemocnici.Ale má mít domácí péči na lůžku. A jelikož při poslední hospitalizaci chtěla domů, tak jí lékaři vyhověli. Nevidí důvod, proč by měla s touto diagnózou zůstávat v nemocnici. Doktor při poslední hospitalizaci před 3 měsíci říkal, že podle krevních výsledků tomu dává tak půl roku.
6. Listopad 2011 - 17:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Tom (anonym)
Milý Tome, pokud prý...Jo, něco podobného jsem slyšel od posudkářky v případě mé matky - dokud si sama dojde na záchod a "udrží to", tak je v podstatě naprosto v pořádku.
6. Listopad 2011 - 18:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Tealc_EU (anonym)
Když jsem před čtvrt...Dobrý den, mohu poprosit o informaci kde se Vám povedlo koupit tu "šibenici nad postel" ? Děkuji
7. Listopad 2011 - 13:49
Obrázek uživatele Návštěvník
... (anonym)
Dobrý den, mohu poprosit o...Nejsem si jistý, jestli sem pisatelka chodí 10 let po zveřejnění svého příspěvku.
7. Listopad 2011 - 17:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Magda (anonym)
Dobrý den, mohu poprosit o...Na šibenici nad postel se zkuste zeptat v nemocnici na rehabilitačním oddělení, nebo v nemocniční lékárně. Popřípadě pokud máte v blízkosti charitní ošetřovatelskou službu, tak by měli zapůjčovat za menší poplatek podobné pomůcky. Jinak se zkuste obrátit na praktického lékaře, ten by také měl vědět, kde sehnat pomůcky potřebné pro péči o nemocné v domácím prostředí.
7. Listopad 2011 - 17:29

Přidat komentář

Reklama

Reklama