65 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak se zbavit strachu ze psů?

10. Září 2018 - 0:07

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Ahoj. Mám takový nepříjemný problém, který mi v práci dost komplikuje život. Jako dvouleté dítě mě totiž kousl pes. Stalo se to u mojí tety. Prý jsem mu nedal pokoj, pořád "hele,pejsek,pejsek" a tahal jsem ho za ocas. On si to nenechal líbit a kousl mě do ruky. Prý ne moc, ale měl jsem na ruce krvavý škrábanec. Nepamatuju si z toho vůbec nic. Jenomže od té doby mám problém. Při nečekaném setkání se psem reaguji prudkým úlekem. Ten pes to pozná a začne dorážet. Když jdu po chodníku a proti mě jde navolno puštěný pes, přecházím s dostatečným předstihem na druhou stranu, abych se mu "nepletl do rajónu". Rád se chodím projít třeba do parku. Hlavně teď, když máme konečně jaro. Jdu po cestě, najednou uslyším psí štěkot, navolno puštěného psa, hlavně většího. Okamžitě měním plán a vracím se zpět. Prostě nejdu dál. Takových lidí je asi plno. Jenomže já si našel práci u kabelové televize. Práce je to pěkná a baví mě. Jenomže musím taky do bytů, k lidem, odstraňovat poruchy. Když na někoho zazvoním a uslyším v bytě psí štěkot, začne mi doslova tuhnout krev v žilách. Majitel třeba říká že on nic nedělá, že ještě nikoho nekousl. Ale když vás pořád očuchává vlčák, sem tam k tomu zaštěká, jsem rád když jsem pryč. I když se snažím dělat poctivě, pes mě dokáže velmi znervóznit. Můžu pak něco udělat špatně, nebo tu práci odfušovat. Prostě jsem rád když z toho bytu zmizím. U rodinných domků je to ještě horší. Lidi často nemají venkovní zvonky. Nikdy se neodvažuji vejít do zahrady, i když zvonek je třeba uvnitř u vchodu. Když po zahradě pobíhá pes, beru s sebou z auta i to, co normálně neberu, co kdybych to náhodou potřeboval. Jen abych se nemusel vracet. Majitel vždycky říká že pes nekouše. Nebo že ještě nikdy nikomu nic neudělal. Jednou jsem byl u paní, ta mi řekla, že na mě čeká jako na smilování, ale že má pitbula, manžel není doma a ona neví jestli psa zvládne. Jiný by šel, ale já do toho bytu nevstoupil, řekl jsem jí ať se nezlobí, ale že riskovat nebudu. Po tom co jsem již četl, jak pes napadl kluka, kterého znal odmala, či žena, které museli transplantovat obličej, potom co ji napadl vlastní pes? Nejsem žádným nepřátelem zvířat, na chatě máme kočku, je moc milá a chce pořád hladit. Je sousedů, ale zvykla si na nás. Doma mám kamaráda anduláčka, poletuje mi po rameni, umí pár slov a zobe z ruky. Každé ráno mě budí. Jen jednou-vykoupal se mi v limonádě. Teď jsem mu pořídil samičku, protože u andulky člověk nikdy nemůže nahradit přirozeného partnera a osamocená andulka se velmi trápí. Dokonce ani nezabíjím vosy, co nám létají do bytu. Mám na ně takovou fintu-chytím ji do krabičky od sirek a pustím ven. Ale ten problém se psy. Kdo se bojí třeba pavouků, ten trpí fóbií. Má z nich strach či cítí odpor, ale neví proč. Ví, že tento malý tvor nepředstavuje žádné nebezpečí, ale strach nemůže překonat. U mě je to určitě tou špatnou zkušeností z dětství. Musel jsem se asi moc leknout. Prý jsem brečel a utíkal ven. Než jsme odjeli, prý se mnou musela být máma venku, už jsem nešel dovnitř. A zůstalo mi to napořád. Už je to 25 let. Když jdu po parku a slyším "k noze!" nebo štěkot otočím se a jdu zpátky. Když zvoním a za dveřmi štěká pes, tuhne mi krev v žilách a stoupám si na druhou stranu chodby, než někdo otevře. Každého se ptám, jestli pes nekouše, než vejdu dovnitř. Připadám si trapně. Práce mě baví, ale tohle mi ji komplikuje. Je to ten zážitek z dětství, strach z kousnutí psem. DÁ SE S TÍM NĚCO UDĚLAT, NEBO MUSÍM NAVŠTÍVIT PSYCHOLOGA?
15. Duben 2006 - 17:26
Obrázek uživatele Návštěvník
šarik (anonym)
V první fázi budeš muset navštívit psychologa, ale dobrého, aby zjistil, nakolik je ta fóbie zakořeněná. Jako první pomoc pro posílení sebevědomí si pořiď pepřák, paralizér nebo si udělej zbrojní pas. Když si to vyzkoušíš na menším psovi, že to funguje, ten strach bude menší. Mimochodem- pokud má doma pitbula a nestačí na něho, tak bych tam taky nevlezl. To už není patologické, ale zdravá úvaha.
17. Duben 2006 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivana (anonym)
Ahoj Pavle, jsem na tom úplně stejně jako Ty. Naproti Tobě mám jedinou výhodu, že pracuju v kanclu, takže styk se psy v práci se naštěstí nekoná. Taky se přehnaně bojím psů. Myslím, že před lidmi jsem občas za blázna, když na mě nečekaně na ulici vyjede pes, leknu se fakt znatelně :). Nebo stačí i když štěká za plotem, mám strach, že to třeba někudy oběhne a půjde po mě. Vím, že je to blbost, ale ten strach je prostě ve mně. Oceňuji majitele psů, kteří si své psy zavolají k noze, aby neotravovali kolemjdoucí. Ty ostatní "nemám ráda", ale vím, že oni to asi tak neberou, oni nás nemůžou pochopit. Bydlím v Praze na sídlišti, venčícím se psům se vždycky nedá vyhnout, ale snažím se o to. Když to nejde, tuhne mi v blízkosti psa krev v žilách :). Co s tím - nevím. Možná to chce osmělovat se, psům se nevyhýbat, zvykat si...
17. Duben 2006 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Byg (anonym)
Pavle to co popisuješ je naprosto běžné "trauma z dětství". Takovým způsobem vzniká velká většina různých fóbií a dalších psychických problémů. Velice účinnou metodou jak se nadobro zbavit tohoto problému je tzv. hlubinná regresní terapie (nebo hlubinná abreaktivní psychoterapie). Je to metoda, při které si ten zážitek prožiješ znovu, ale teď již s vědomím, že ti nic nehrozí. Tím se eliminuje tzv. engram (traumatická událost) a už nebude tvůj život nadále ovlivňovat. Mě tahle metoda dost pomohla, a to jsem ani netušil co bylo vlastně příčinou mého problému. To že ty znáš příčinu ti hodně pomůže k tomu se problému zbavit. Chce to jen najít vhodného regresního terapeuta. Někteří "klasičtí" psychologové tuto metodu nemají rádi, možná žárlí, že je velmi účinná. Ale psychologové mi nabízeli 6ti týdenní intenzivní léčbu, regresní terapie mi pomohla během jednoho 4-hodinového sezení. Uznávaným odborníkem u nás je např. Andrej Dragomirecký - viz stránky. http://www.volny.cz/psychoservis/
17. Duben 2006 - 14:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
My máme doma podobný problém s dcerou. Jsou jí 4 roky a má také panickou hrůzu ze psů. Jenže u ní nevíme z jakého je to důvodu. Nikdy jí žádný pes nic neudělal. Tak malému dítěti to zkrátka nevysvětlíte. Takže by mě zajímalo, co by jste mi poradili v tomto případě.
18. Duben 2006 - 9:31
Obrázek uživatele Návštěvník
šarik (anonym)
Nechat vyrůst a pak se uvidí.
18. Duben 2006 - 9:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Jenže tohle bohužel někdy těžko vysvětluješ pejskařům. Oni tohle často nedokážou pochopit a když ten jejich dotyčný mazlíček začne dorážet na naší malou, byť si chce jen hrát, tak majitele ani nenapadne zavolat si svého psa k sobě. Většinou to jen okomentují, že si chce jen hrát a ještě nutí naši malou, aby si ho pohladila. Takže nejednou se nám stalo, že jsme se pohádali.
18. Duben 2006 - 10:19
Obrázek uživatele Návštěvník
šarik (anonym)
S tím s tebou souhlasím. Pejskaři jsou debili (a cyklisti). Ono jde totiž o to, že pokud tvoje dítě začne křičet a dělat prudké pohyby doprovázené strachem, tak se může stát, že to u psa (i hodného) vyvolá agresivitu a dítě napadne. Můžu ti říct, že mě již napadl párkrát pes, který mě míjel nevšímavě a pár metrů za mnou se mu něco domotalo v hlavě a stálo mu za to se vrátit a napadnout mě bezdůvodně zezadu. Jestli ti můžu radit, tak vraž ale 150,- Ká do pepřáku a takovýmu čoklovi, kterýho páníček nezvládá propláchni tímto šňupák. Většinou ještě na tebe zavolá MP, ale když budeš trvat na tom, že ti napadl dítě, budeš mít klid :-)
18. Duben 2006 - 10:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Víš, tím pepřákem by si spíš zasloužil propláchnout ksichtík ten páníček. On ten pes za to až tak moc nemůže, ale páníček ano.
18. Duben 2006 - 11:50
Obrázek uživatele Návštěvník
šarik (anonym)
Máš pravdu, to ano. Ale v tuto chvíli je potencionální útočník pes a né páníček.
18. Duben 2006 - 13:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
To je mi jasný. V tom případě nejdříve pes a pak páníček.
18. Duben 2006 - 13:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Liv (anonym)
Což o to, Pavle, strachu ze psů se za pomoci dobrého psychologa jistě zbavíš. Zůstane ale problém, co s hloupými pejskaři. Znají to všichni, kteří např. chodí s malými dětmi na procházky do míst, kam chodí i pejskaři. Stačí jeden milovník pejsků, který nechá svého miláčka volně pobíhat, pes se přiřítí k děcku a zbytečné je ujišťování páníčka, že pes je hodnej, když už předtím stačil dítě k smrti vyděsit a je tím založeno na trauma na bůhvíkolik let. Nemluvě o psích exkrementech. Bydlím v malém městě, v okolí jsou parky, lesíky, dá se kam jít na procházku, ale pustit volně pobíhat malé děcko si netroufneš, neb co krok, to psí hovno. O pískovištích a hřišťátkách v okolí domů ani nemluvě. Malé děcko se venku nevyblbne, protože je každou chvíli napomínáno, aby do něčeho nešláplo. Znám tu jenom jednoho pána, který po svým psovi uklízí, ti ostatní ne. Tahle bezohlednost pejskařů mně strašně leze na nervy. A ještě ti pejsci v paneláku. Štěkají celé hodiny, než přijde páníček z práce. Takový blbec pak dokáže dojemně líčit, jakýho má úžasnýho psa, že jen co vejde do dveří, už ho radostně vítá...Ach jo..
18. Duben 2006 - 14:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Liv:Mame doma milovanou psici a protoze je velika a mame velky pozemek,nikdy jeji pritomnosti neobtezujeme jine lidi.Pred par lety jsme jeste bydleli ve velikem meste a snili o tom mit psa.Tolik na uvod.Zcela s tebou souhlasime. Pes v panelaku,cinzaku,meste,je temer nepritel vsech lidi,co ho nemaji.Vubec se jim nedivim,je to starost a nikdy nevis,jak je vychovany,jaky je jeho pan..Nas pes nema rad deti a nikdy se nestane,aby je potkal.Ac mame ten pozemek fakt veliky-2200m tak je to same hovinko.Porad to uklizim aby travicka netrpela.Nedovedu si predstavit,ze bych zustala v Praze a toho psa mela.To by pro nej bylo utrpeni,pro mne taky a o okoli ani nemluvim.Tak kde je problem?No v hnusnych lidech.Vis,oni radoby pejskari co drzi pejsky v bytech tvrdi,ze tem psum to nevadi,to je kec!Navic opravdu je nutno brat ohled na lidi kolem mne!Ti jsou totiz dulezitejsi,nez psi ktere mam rada.Nesnasim sobce,co si uspokoji svuj sen mit psa,a nemaji nato....Ne vzdy se sny daji uskutecnit.Preji Vam vsem nepejskarum,aby jste kolem sebe meli jen rozumne a chapajici sousedy.Tak Vas zdravi ta moje fenka i pam Kocka a mejte se!
19. Duben 2006 - 3:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Liv (anonym)
Ahoj, Heleno, jsem ráda, žes mi rozuměla a že můj příspěvek nevyzněl tak, že bych házela všechny pejskaře do jednoho pytle. Až jednoho krásnýho dne natrvalo přesídlím na chalupu, pořídím si psa a kočku taky, zatím můžu jenom snít. Zdravím tebe a tvoje zvířectvo:)
19. Duben 2006 - 9:47
Obrázek uživatele Návštěvník
dana (anonym)
Taky to chápu nevím proč ale občas se jich taky bojím nevím jestli větších nebo menších víc ale i když jsou i přátelští psy jak ho vidím už si představuji že vrčí a štěká - chce mě kousnout! Už se toho chci zbavit a sama bych tak chtěla zlatého ret...
12. Leden 2010 - 21:44
Obrázek uživatele Návštěvník
jAKUB (anonym)
já měl v dětsví strašněj strach ze psů. A i v dospělosti jsem se od nich radši držel dál. kámoši měli obludu, obrovskou dogu. Nebyl jsem schopnej se jí dotknout. Před rokem jsem se vracel na d ránem domů a viděl jsem, jak dva kluci řezali psa. Pohádali jsme se, nakonec jsem ho (tedy jí) od nich koupil. Měla v sobě 9 malých překvapení. Ale můj strach naprosto zmizel. Naštěstí ona je strašně přátelská. Problém je, že má fóbii v dopr. prostředcích. Panikaří. Jo, řeknu vám něco. ty pytlíky na hovna jsou malý!! Já sní naštěstí chodím na místo, kam nechoděj vůbec lidi. Když se vykadí, vyrazíme dál. Vyrůstala naulici,takženemá problémy s žádným jídlem. jeden z jejích synů musí mít nejlepší granule, aby se nepo...Já trávil dětství na venkově u dědy,kde byl na dvoře hnůj, kam nám pořád padal míč. Trocha špíny neškodí. ale hovna ve městě jsou fakt humus. čus, jakub
6. Únor 2010 - 19:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Patricie (anonym)
Zdravím, Pavle mám naprosto stjený problém jako ty. Nepojí se ale s žádným traumatem z dětství. Je mi 16let a už od mala se bojím psů. Bát se je možná slabý výraz. Přímo se jich děsím. Už tři měsíce bydlím u tety a ona se teď rozhodla, že si pořídí psa. Je to rasa leonbergera a je opravdu obrovský. Tedy bude až vyroste. Vůbec nevím, co mám dělat. Každý komu to řeknu, se mi jen směje. Že prý psi jsou hodní. ALe já se opravdu bojím. Zatím je Dasty ještě štěně a já se opravdu snažím svůj strach překonat, ale nedaří se mi to. Jakmile na mě jen štěkne.mám hrozný strach, že po mě skočí. Vůbec si s tím nevím rady. Mám snad jít k psychologovi?!
25. Květen 2010 - 16:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Ahoj Patricie, o "ohleduplnosti" tvojí tety si opravdu myslím svoje. S pořízením psa musí bezvýhradně souhlasit všichni a pokud je v rodině takovýhle problém, není jiná možnost než od pořízení psa ustoupit! Není! Tuplem takhle velkého. Kdyby moje manželka přišla s tím že si pořídíme psa za každou a jakoukoli cenu, tak by asi přišla o mě, přestože ji miluju. Vím o čem mluvíš. Když mi bylo 11 let, odstěhovali jsme se s rodiči do dvougeneračního domu, kde bydlela ještě jedna rodina. Ti měli kokršpaněla, který volně pobíhal na zahradě. Zpočátku jsem kvůli němu chodil domů sklepem. Otevřeným okénkem z ulice do sklepa a pak po schodech nahoru, abych se vyhnul zahradě se psem. Později jsem si trochu zvykl že jsem přes tu zahradu prošel, ale rychle, šup-šup a zavřít dveře. Za celé dva roky jsem se s tím psem na zahradě nesmířil a byl jsem rád když jsme se odtud odstěhovali. Nedávno jsem měl opět nepříjemný konflikt, šel jsem z práce cestou kolem vodárny a proti mě jde chlap s navolno puštěným vlčákem, samozřejmě bez košíku. Z jedné strany plot vodárny a z druhé řeka, nebylo kam ustoupit. V první chvíli jsem uvažoval že se vrátím a půjdu jinudy. Jenomže to bych ho měl za zády. Jakmile se rozběhnu, půjde pes po mně. Snažil jsem se tedy překonat strach a jít dál. Snažil jsem se na psa nedívat. Jakmile jsem se ale přiblížil na pár metrů, vyrazil pes se štěkotem ke mě a já strnul. Už jsem se viděl jak se chytám bez ohledu na zranění ostnatých drátů a skáču přes plot do vodárny. V poslední chvíli jsem na psa zadupal a zařval na majitele ať si toho čokla chytí. On ho tedy chytl za obojek, řekl mu "co blbneš" (jakoby ten pes tomu rozuměl!!??) a dal ho na vodítko. Pak mi začal vykládat, jak je to hodný pes a že nic nedělá, že chyba je na mojí straně. A jak se mám chovat když po mě opět půjde pes. Já se ale zmohl na jediné. Vytáhl jsem z kapsy mobil a zařval na něj, že volám okamžitě policii! On se potom sebral a odešel. Po téhle zkušenosti jsem si na Aukru koupil ten nejsilnější pepřák a policejní skládací (teleskopický) obušek. Dělat si zbroják a kupovat kvůli tomuhle pistoli je blbost. Střelba i třeba v sebeobraně se bude vždy vyšetřovat, navíc psa v tom stresu nemusí člověk vůbec trefit a spíš ohrozí někoho jiného. Zatím jsem to naštěstí nemusel použít, ale připadám si hned mnohem, mnohem bezpečnější. Pepřák v případě útoku psa paralyzuje a následná rána tím obuškem (kterým jsem při zkoušení dokázal rozpůlit prkno) by ho dokázala i zabít. Zažil jsem už i setkání s divočáky (dokonce samice s mladými) v přírodě. Šel jsem večer pěšky z jedné vesnice, už bylo šero. Najednou jsem uslyšel z lesa dupot. Než jsem se nadál přeběhlo přes cestu obrovské černé divoké prase a já strnul. Zůstal jsem stát na místě a ani se nehnul. Za ní přeběhla přes cestu malá prasátka. Krve by se ve mně nedořezal. Zůstal jsem stát ještě chvilku na místě a pak vyrazil do kempu. Bachyně s mladými, která prý člověka napadne hned, a nic mi neudělala. Potom jsem se na internetu dočetl že o mě musela vědět, že má výborný čich. Ale když necítí nebezpečí že se člověku vyhne. Kdybych si prý ale jen stoupl mezi ní a selata, byl by konec..... Na chalupě si sousedi pořídili štěně dobrmana. Jenomže je to jejich zahrada a nemůžu jim proto nic zakazovat. Při představě že se nám podhrabe na zahradu jsem byl strachy bez sebe. Tam není ani signál na mobil, aby šlo zavolat policii, a pevnou linku tam taky nemáme. Využil jsem toho že sousedi odjeli na dovolenou a že je to náš plot. A pustil se do práce. Udělal jsem pod plotem po celé délce cca 35m půlmetrový příkop, připravil bednění, kameny, písek, nakoupil cement a podél celého plotu udělal betonovou podezdívku. S tím, že spodek pletiva je natvrdo zalit do betonu. Pod tímhle se snad nepodhrabe. Doma máme andulky a akvárium, časem bychom chtěli zkusit odchovat mladé andulky. Ty jsou moc milé, dokážou dokonce mluvit, nebo mi sedí na rameni či probírá vlasy. A moc rády se koupou. Dám jim vždycky mělkou misku, co se dává pod květináče naplněnou vodou a ony se v tom koupou, no nádhera. Ale takový miláček se nedá moc pohladit a rybičky, na ty se dá jenom dívat (i když je to někdy větší zábava než televize). Tak začínáme přemýšlet ještě o kočce, kterou jsme nakonec na chalupě vždycky měli. Mně se moc líbí ta mainská mývalí. Ale mám strach o andulky, aby je nezačala lovit. V tom případě bychom ji museli někomu dát, protože o andulky přijít nechci. A to taky nechci udělat. Ale už mi psalo několik chovatelů abychom si klidně koupili ručně vypiplané kotě přímo od chovatele. Prý když je odmala jen s lidmi a od lidí krmené, takže prý má lovecký pud natolik potlačen, že si andulek ani nevšimne. Jinak loni jsme bez problémů přežili i celé léto s vosím hnízdem na balkoně. Zabydlely se někde mezi panely. I když jich tam bylo plno a létaly jedna za druhou, nedostali jsme za celé léto jediné žihadlo. Ale se psy mám takový problém, že na něj určitě ani psycholog nepomůže.
25. Květen 2010 - 23:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Monika (anonym)
Dobrý den, k tomuhle chci jen říct, že jsem měla úplně stejný problém a to vážně. Teď je mi 15, ale předtím, jsem se psů bála úplně stejně. Viděla jsem ho na ulici a pokud jsem šla sama nešla jsem tam ani náhodou, pokud šel ještě někdo se strachem a "utrpením" jsem tam šla, ale většinou jsem to obešla jak to šlo (abych se vůbec dostala domů). U známých co měli psa to bylo taky tak, prostě to cítili a sem tam nějaký zavrčel. Přes to všechno jsme chtěla svého vlastnho psa, protože jsem věřila že když bude prostě MŮJ a budu ho znát od štěňátka, nebudu se bát. Před velkýma prázdninama se to stalo..:) Pořídili jsme si štěňátko a řeknu vám, že už se vůbec nebojím. Ten problém to vážně vyřešilo, je to šílené ale je to fakt. :) Teď jdu po ulici, vidím psa a jdu v naprostém klidu dál, ať je velký nebo malý, s páníčkem bez něho, prostě jdu. Denny mě toho strachu zbavil. Asi to zní fakt šíleně, ale prostě mi pomohl. Neříkám, že si hned máte pořídit psa, jen je to možnost, jak se strachu zbavit. :)
21. Březen 2011 - 12:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Bearnsdorf (anonym)
bude to uz 50 let, byl jsem maly, po vykoupani a meli sme noveho psa. Matka sla rozestlat a pes mozna, ze si chtel jenom hrat, nekolikrat za mnou zastekal. I kdyz to je tak dlouho, zustava v cloveku blok. Psu se nebojim pokud stojim proti nim celem, ale kdyz treba i za plotem za mnou zasteka, jsem na infarkt.
21. Březen 2011 - 13:48
Obrázek uživatele Návštěvník
pavol (anonym)
ahoj ja som pavol mam 11 rokou mam nenormalni panicki strach zo pou ja ked psa uvidím bez doprovodu ja stuhnem a panikarim ked sa pomne rozbehne pes z otvorenou papulou tak neviem čo mam robit a utekam viem že jeto špatne ale vtakejto situacijí byste čo robyli prosím porattemi.
14. Duben 2011 - 20:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Jery (anonym)
Já se velkých psů také bojím.Nedávno mi šel na volno puštěný vlčák po mém kokrovi na vodítku. Už byl u nás. Zařvala jsem ze všech sil FUJ! A ten pes se leknul a šel pryč.Celá jsem se klepala strachem, ale koupila jsem si za 35 Kč pepřák a už se tolik nebojím, ani opilých obejdů, když jdu potmě venčit. Fakt to doporučuji,je to malé, lehké, akorát do kapsy, nebo do ruky.
14. Duben 2011 - 23:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarda (anonym)
Nosi u sebe 45tku. Nebo pořádnou kudlu. Jo popřák je taky dobrej. Pepřák a kudlou vodříznout čoklovi hlavu, pokud je agresivní.
14. Duben 2011 - 23:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Diana (anonym)
Pavle to co popisuješ je...To nechápu můžeš mi přesně vysvětlit co se myslí tím "je to metoda, při které si ten zážitek prožiješ znovu, ale teď již s vědomím, že ti nic nehrozí."?? Díky moc.
28. Srpen 2011 - 20:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirek (anonym)
O zvířatech často říkám, že jsou to koneckonců taky jenom "lidi" u kterých se taky nikdy neví, kdy jim "rupne v bedně" Není třeba se psů vyloženě bát,ale je nutné prostě respektovat to co je jim vrozené.Oni poznají jestli jste jejich "soupeř" a nebo "podřízený" ve smečce.Berme to tak, že oni tu jsou vývojově déle než lidé a mají svá pravidla,které občas zvítězí nad těmi našimi.Každopádně pán a majitel musí svého psa umět zvládnout,aby bylo psovi jasné,kdo je ve smečce pánem a oni to poznají a chovají se podle toho.Každý pes má svoji osobnost a občas zkouší co si může dovolit.
28. Srpen 2011 - 21:01
Obrázek uživatele Návštěvník
adam (anonym)
Ahoj. Mám takový...Pořiď si Retrívra, je to kliďas a nesmíš se ho bát, on ti totiž nic neudělá. A pamatuj, na psa musíš být hodný!!! Pokud pes ublíží člověku, je to vždy chyba člověka!!!
28. Srpen 2011 - 22:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Pořiď si Retrívra, je to...Mám Brazilského Filu..Je obrovský, na lidi milý. Venku si lidí nevšímá, pokud někoho pozvu domů,okamžitě se snaží mazlit/jenže se ho lidi bojí/Měla jsem předtím Retrívra a ten byl na návštěvy ostřejší-hladit se nechtěl. Pak jsem se přestěhovala a potřebuji hlídače-odstrašuje už vzhledem. Ale jak píše adam, od malička jsem Braziláka brala do vsi mezi lidi, přátelsky ho představovala a nikdy v životě jsem mu neřekla"šupák, dej pozor"...Lidi bere jako přátele, vyrůstá ve vlídném prostředí, zacházím s ním jako s dítětem..Jen někdy zařvu slovo NE..nic víc. Ani Fily nejsou zlé, jen nevychované..!Kupují si je lidi,kterým často do ruky pes nepatří. Takový pes nesmí nikdy být zle trestán, hlavně poštváván na cokoli živého.
29. Srpen 2011 - 20:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Jen dodám, že ačkoli ho netrestám,samozřejmě odjakživa zná své hranice. Pán jsem já a zařvané slovo NE je ode mně varování.. Pána pes musí mít a musí ho ctít. Jinak mu vlastně ubližujeme.. Pes je větší i těžší než já a ví to:-))A o Filách je známo, že nikdy nenapadnou svého Pána a todinu. Nikdy,ani v konfliktní situaci,ani pokud je zlý pán zažene do kouta ...Jen pověst mají špatnou.
29. Srpen 2011 - 20:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Heleno, mám z Vašeho psaní pocit, že Vy jste a vždycky budete jediným vůdcem smečky a ten váš Filák se třeba může stavět na hlavu, Vy mu tu pozici nikdy nepřenecháte. Ano, takhle přesně to má být. Kéž by bylo takových chovatelů víc a víc! Není nic smutnějšího, než když si ostré psy pořizují lidé, kteří jsou naprostí začátečníci a ještě nemají ani zdravé sebevědomí, ani přirozenou autoritu, ani patřičné znalosti a ostrým psem si spíš dohánějí své pochroumané ego. Nikdy jsem se psů nebála, ale.... V mém okolí se vyskytuje holka (může jí být takových 16), naprosté nevybouřené telátko s chováním rozmazleného fracka, která si pořídila cane corso. Pejsek je přenádherný (jsou mu 3 měsíce), ale ta holka o tom plemeni neví vůbec nic, ani jak bude velký, ani kolik bude vážit a už vůbec neví, jak ho má vlastně vychovávat a na co si dát u takového psa při výchově pozor! To je ale strašně nebezpečné. Za takové dva roky bych tohodle psa nechtěla potkat, protože takovíto psi, zkažení naprosto amatérským vedením lidmi, kteří mají dost práce sami se sebou, jsou pak opravdu postrachem okolí. Nevěřím, že se pod jejím "vedením" z tohodle psa stane vlídný, milý a nekonfliktní společník. Kdyby "páníčkové" více přemýšleli předtím, než si pořídí psa, tak by se pak mnoho lidí nemuselo trápit strachem ze psů...
29. Srpen 2011 - 22:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Heleno, mám z Vašeho psaní...Jano, naprosto souhlasím! Než jsem vybrala psa, přečetla jsem kde co. Nastudovala Fily a koupila.Můj bývalý muž Filu měl kdysi,ale děsnou a zlou. Jen na domácí lidi byla velmi hodná.On pánem nikdy nebyl.Tak mi jí půjčoval a nakonec lidi v okolí chtěli štěnata od ní. Jenže, přesně jak píšeš,já věděla, že oni nic neznají. Doma jsem říkala,že nevyprodukujeme štěnata,která by nás po pár letech na ulici napadla.Stále jsem četla, mluvila s chovateli/ale nebrala moc v úvahu, jak pejsky chálí/ a teprve později,když jsem zůstala sama, koupila psa. Tu holku v tvém okolí ti nezávidím,já se psů docela dost bojím! Právě kvůli lidem..Pořídit si cane corso,jsem si netroufla ani já. Tam musí být nějaký výcvik! Fila se necvičí,jen jí naučíš co sama potřebuješ..Cane corso se cvičit musí a dost specificky..Hrůza a dávejte si pozor.Nakonec ten pes může napadat i tu dívku a hlavně její rodinu-to cane corso v pohodě dělá.Teda když nemá to vedení,ale i tak, pokud patří manželovi a ten odejde, zůstane doma s paní, klidně jí napadne. Má pána pouze jednoho a ten,o kterém píšeš,žádného.Takže pána začne dělat on...Nejen že je pak nebezpečný,ale nervák. Protože pes bez pána je docela na nervy.Sama vlastním psa, ale souhlasila bych s omezením..Každý by měl prokázet vědomosti a schopnosti,jinak nechovat-zvláště ve městech. Já mám kliku, že sice původně pejskař nejsem,ale jsem vůdce smečky všude:-)Já vodila i svého muže,až ode mně utekl:-)
29. Srpen 2011 - 22:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Jano, omlouvám se za tykání..Až ted jsem si všimla vašeho vykání..
29. Srpen 2011 - 22:25
Obrázek uživatele Návštěvník
m.f (anonym)
Jsem na tom stejně. Vidím psa prchám taky si někdy připadám že na mě koukaj jak na blázna.
15. Únor 2012 - 21:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Tak sem po delší době nahlížím.. m.f. nedivím se! A to psa mám. Jenže se cizích začínám bát čím dál víc. Je to v lidech a dnes si kupují psa často naprostí blbci..Dál není třeba komentáře, vidíme to kolem sebe. V úvodu je psáno o nevycválaném pitbulovi,jak dotyčný kvůli němu na návštěvu nešel-uvádí, že má fobii. To je podle mně jen zdravý rozum. Sama bych do takové domácnosti také nešla.
16. Únor 2012 - 12:19
Obrázek uživatele Návštěvník
terapie (anonym)
Z vlastní zkušenosti mohu doporučit pomoc na regresní terapii www.audity-hap.com díky čemuž se mi potíže dost podstatně zredukovaly.Z.
8. Listopad 2012 - 23:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Nikol (anonym)
Ahoj, dělám různé práci se psem a této - strach ze psů se taky věnuji. Mám labradora. Pokud jsi ochoten dojíždět k nám, jsme schopni s mým psí pomocníkem tvůj strach hodně zmírnit nebo úplně odstrańit. V případě zájmu jsem na mailu nikolzt@seznam.cz
2. Říjen 2013 - 17:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarmila (anonym)
Dobrý den,má 20letá dcera s atyp.autismem trpí již několik let neúnosným strachem ze psů;kvůli nim téměř nevychází z domu,chodí (či spíše utíká) jen po stejných cestách, po setkání se psem ve vlaku odmítá jezdit hromadnou dopravou (auto nemáme).Do neznámého objektu by nevstoupila. Už jsme zkusily všechno(RUŠ,kineiologii,rod.konstelace,kraniosakrální terapii,EFT).Bojí se i náhlých zvuků (prasknutí balónku...),hmyzu se žihadly, motorek, před cyklistou je schopna lézt na zídku.Léky mají většinou opačný efekt, nebo žádný...
26. Červenec 2014 - 2:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavla (anonym)
Nechápu, proč se bojí...Asi aby ji neporazil - nemyslíte?
28. Červenec 2014 - 0:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiřina (anonym)
Ale ta vaše dcera je...K diagnóze autismus strachy patří a někteří autisté jich mají opravdu požehnaně. Je vidět, že toho o životě ještě moc nevíte...
28. Červenec 2014 - 0:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Já (anonym)
Nevim, nikdy jsem se s žádnym autistou nesetlala.
28. Červenec 2014 - 13:24
Obrázek uživatele Návštěvník
A (anonym)
Proč by jí měl cyklista porážet? Přece nebude riskovat, že se na tom kole pěkně vybourá.
28. Červenec 2014 - 13:27
Obrázek uživatele Návštěvník
hm (anonym)
Proč by jí měl cyklista...Autista vnímá svět a přemýšlí jinak, než my.
28. Červenec 2014 - 14:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarmila (anonym)
Autista vnímá svět a...Především se autisté soustředí jen na sebe a vůbec si nedovedou představit,co myslí a cítí druhý člověk a co mohou od něho očekávat.(S inteligencí to nemá nic společného, ona se například učila dobře.) Bohužel ty strachy jsou tak hrozné, že se s tím nedá žít - nepřesvědčíte ji, že snahou psa není přetrhnout vodítko a vrhnout se na ni. Dala bych nevím co za to, kdyby ji někdo toho dokázal zbavit.
29. Červenec 2014 - 11:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Anonym (anonym)
Je mi teprve 12... nevím proč ale bojím se psů... Ne všech, nebojím se například slepeckých a vycvičených psů. Myslíte, že kdybych si koupila psa tak bych si na něj postupně zvykla? Například když jsem na návštěvě u někoho, kdo má psa tak si přibližně po hodině zvyknu, až na to, že tou dobou většinou jdeme domů.. Byla jsem kvůli tomu už inu terapeutky ale nešlo to...
5. Srpen 2014 - 17:14
Obrázek uživatele Návštěvník
hm (anonym)
Je mi teprve 12... nevím...Pes by byla vhodná terapie. Nicméně otázkou je, jestli by ti ho rodiče pořídili. není to žádná legrace starat se o psa a pokud bydlíte v bytě- raději psa nepořizovat. To samé, pokud si nejsi jistá, že se mu budeš věnovat na 100%. Dobrým řešením by v tomto případě bylo chodit třeba do nějakého kynologického spolku atd.
5. Srpen 2014 - 19:50
Obrázek uživatele Návštěvník
nesouhlasím (anonym)
Pes by byla vhodná terapie....proč nepořizovat pejska do bytu?Já jsem měla pejska v bytě 14 let,ted mám 10 let dalšího.Má se lépe jak pes na vesnici u boudy.Má svojí postel,nebo může spát v naší-jak chce.Chodíme s ním ven třeba o půlnoci když chce.Má značkové granule,žádné levné ze supermarketu.Lékař k dispozici ve dne v noci.Když nejede výtah tak ho nosíme po schodech v náručí.Tohle asi žádný pejsek na vesnici nemá.
6. Srpen 2014 - 8:37
Obrázek uživatele Návštěvník
A to já zase so (anonym)
proč nepořizovat pejska do...Proč? Protože sídliště je pak celé obsrané a obchcané, věčné ňafání (viz. náš soused- jeho pes štěká hned, jak někdo na chodbě projde, nebo když musí do práce, tak štěká i několik hodin). Člověk nemůže ven, aniž by do něčeho nešlápl, předloni, když si holky udělali na hřišti sníh, další den ho měli obchcané od čoklů. A nejen to, v zimě je pěkně na sněhu vidět, jak všude chčijí. Naučili se dělat potřebu i do záhonů před bytovkou, kolikrát jsme je tam načapali- nemusím říkat, že některé květiny jsou od jejich moči spálené, nebo uhynuly úplně, zrezly a prostě chcíply. Věčně tady nějaký čokl pobíhá bez vodítka, před časem tady jeden pokousal chlapa, když šel po ulici. Pes do bytu nepatří, má mít volnost a ne být zavřený v bytě a jen párkrát za den se s ním proběhnout.
6. Srpen 2014 - 8:47
Obrázek uživatele Návštěvník
A to já zase so (anonym)
Proč? Protože sídliště...oprava- když byl sníh a holky si udělaly na hřišti iglů...
6. Srpen 2014 - 8:48
Obrázek uživatele Návštěvník
A to já zase so (anonym)
Jo a souhlasím i s tím kynologickým spolkem, kroužkem, to je dobrý nápad!
6. Srpen 2014 - 8:50
Obrázek uživatele Návštěvník
řezník Jouda (anonym)
v každém městě bych zřídil řeznictví masa ze psů. Vyrábět laskominky a suroviny brát ze zaběhlých a ukradnutých čoklů.
6. Srpen 2014 - 13:35
Obrázek uživatele Návštěvník
anděl pejskův (anonym)
v každém městě bych...A to já souhlasím . Doporučuji "psí kuchařku " - k dostání u všech dobrých prodejců :-)
6. Srpen 2014 - 13:41

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama