148 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

jak se vyrovnat se smrtí svého dítěte

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Před 6 týdny si vzal můj nejstarší syn dobrovolně život.Před 4 lety onemocněl nevyléčitelnou chorobou.Hodně se trápil,byl velice inteligentní a nemoc mu od základů změnila život.Věděl,že mu kdykoliv pomohu,ale přesto se rozhodl odejít.Chápu ho,že už neměl sílu tu bolest dál snášet,ale nevím jak se s tím mám jako matka vyrovnat.Chtěla bych ho zpátky.Mám ještě tři děti,ale nemůže mi ho nikdo nahradit.Ozvěte se,prosím,kdo máte podobné trápení,napište mi jak se vyrovnat se smrtí dítěte?
11. Listopad 2004 - 17:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Promiňte, nemám takovou zkušenost, ale soucítím s Vámi. Věřím, že i taková věc časem přebolí, ale musí to být pro Vás hrozné. Pokud se Vás tím nějak nedotýkám, můžete prosím napsat jakou nemocí trpěl, že se rozhodl ji řešit takto? Pokud nechcete, neodpovídejte. A snad je to třeba zkusit brát tak, že šlo o jeho svobodné rozhodnutí, že snad i na tuhle volbu člověk právo má a navíc nikdo přesně neví, co je či není "potom", tak třeba je mu opravdu takto líp a třeba na Vás i vidí a Vaše utrpení by jej trápilo. Lidé, věřící na duchovní světy, by Vám asi řekli, abyste se na něj neupínala, abyste se zkusila s ním rozloučit a nechat jej (jeho duši) jít, kam odejít má. Mějte se co nejlépe.
11. Listopad 2004 - 19:25
Obrázek uživatele Návštěvník
korálek (anonym)
Dano upřímnou soustrast.Pro matku je nejhorší,když ztratí dítě.Nemám sice podobnou zkušenost,ale vím,že se moc trápíte.Věřte mi,že tím sobě ani synovi nepomůžete.Jeho duše má už teď jiný úkol.Když moc za zemřelé pláčeme,tak jim nedovolíme,aby odešli.Poutáme je svým zármutkem k zemi,kam už nepatří.Radila bych vám navštívit nějakou terapii,odžít si bolest a žít dál.Ostatní děti vás potřebují a takhle jim nepomůžete.Zkuste např.kineziologii.Moc v tomhle případě pomáhá.Sama jsem takhle pomoh?a kamarádovi, kterému se stalo to,co vám. Hodně síly a odvahy.
11. Listopad 2004 - 19:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Demi (anonym)
Mila Dano,jedina terapie je vase rodina.Velmi tezka otazka,jeste tezsi odpoved.Budte prosim vdecna,ze mate jeste dalsi deti,predstavte si,kdybyste mela jenom syna.Nezapominejte,ze vas potrebuji a dokazte synovi,ze na vas muze byt pysny a hrdy.Ukazte mu,ze jste silna.Kdysi se mi zabil kamarad na motorce,pro nas pro vsechny to byl velky sok.Jeho tatinek se s tim vyrovnaval velmi dlouho,A maminka? Velmi se venovala svoji dceri a vnucce,neuzavirala se,a dnes ji skutecne potkavam s usmevem.Vyrovnat se s tim nemuzete nikdy,ale smirit ano.Verte sama sobe.Pro syna to byla zrejme jedina volba,a vy mate take jedinou. Vase dalsi deti...
11. Listopad 2004 - 20:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirka (anonym)
Milá Danka!Je smutné, keď rodičia prežijú svoje deti. Ale bohužia? život je raz taký a my sa musíme s tým, čo nám nadelí vyrovnať... Máte ešte tri deti, ktoré Vás potrebujú. Je pravda, že syna Vám už nikto a nič nenahradí.Skúste sa pozrieť na www.anjeliky.sk. Je tam ve?a mamičiek, ktoré prišli o svoje deti. Sú tam ich príbehy a aj rady, ako sa vyrovnať so stratou dieťaťa. Dúfam, že Vám to trošku pomôže. Súcitím s Vami.
11. Listopad 2004 - 20:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Já zase řeším otázku,jak se děti vyrovnají se smrtí matky. Ale vy jste na tom asi hůř.Držte se !!!
11. Listopad 2004 - 23:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Jitka (anonym)
Paní Dano, velmi s vámi cítím. Já nemám stejnou zkušenost, ale mojí kamarádce zemřel před časem pětiletý chlapeček. Nevyrovnala se s tím nikdy, ale naučila se s tím žít. Z nejhoršího ji dostal psycholog a skupinová terapie, po jejím absolvování na tom byla tisíckrát líp, to mužu potvrdit.
12. Listopad 2004 - 17:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Cítím s Vámi, podobná událost se mi stala před 7 lety, nikdy jsem se s tím nesmířila, ale umím s tím žít. Syn se opil po hádce se svojí dívkou, zřejmě se mu udělalo špatně, sedl si a usnul. Bylo to bohužel v lednu a byl mráz, ráno ho našli, bohužel byl již mrtvý. Bolest časem otupěla a už se neptám proč zrovna já...asi to tak mělo být. Chybí nám.
15. Listopad 2004 - 22:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Niky (anonym)
Vazena p.Dano. Take bych chtela vyjadrit svou soustrast. Verim, ze to pro tebe musi byt nesmirne tezke a ja osobne nevim jak bych se chovala, kdyby se to mne stalo. Ale zase, co je opravdova laska - otevrit naruc a nechat synovou dusi letet volne tam kde neni bolest a beznadej i kdyz by jsi ho velmi chtela u sebe. Ver ze on svoji dusi je stale kolem tebe. Cas od casu si zajdu k spiritualnim lidem kteri me umi spojit s lidma ktere uz odesli do jineho sveta. Oni jsou se svou laskou stale kolem tebe.
16. Listopad 2004 - 6:59
Obrázek uživatele Návštěvník
N (anonym)
Jeste bych chtela dodat ze pry nas zivot ma byt velka skola a kazdy jsme se narodili s predepsanym osudem. Mimo to bych se zminila ze jsou organizace, kde lidi kteri ztratili sve deti se pravidelne setkavaji a davaji sobe porozumeni a podporu a ma to byt pomahajici.
16. Listopad 2004 - 7:10
Obrázek uživatele Návštěvník
jana kubíčková (anonym)
Před měsícem jsem ztratila v plné životní síle při nešťastné okolnosti svého syna v 31ti letech.Mám ještě dceru, ale celá našeho rodina byla provázána takovou láskou, že se s tím nedokážeme vyrovnat. Vím, že je to ještě příliš krátká doba, ale pokud byste měli spojení na skupinu se stejným osudem uvítala bych tuto informaci. Jsem z Prahy. Jana
11. Duben 2005 - 12:06
Obrázek uživatele Návštěvník
jana kubíčková (anonym)
Před měsícem jsem ztratila v plné životní síle při nešťastné okolnosti svého syna v 31ti letech.Mám ještě dceru, ale celá našeho rodina byla provázána takovou láskou, že se s tím nedokážeme vyrovnat. Vím, že je to ještě příliš krátká doba, ale pokud byste měli spojení na skupinu se stejným osudem uvítala bych tuto informaci. Jsem z Prahy. Jana
11. Duben 2005 - 12:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Vladimír (anonym)
Chápu co cítíte. Před 7 lety jsme přišli o 2 naše děti (18 a 20 let) při autonehodě, kterou syn zavinil. Přitom zahynuli další 2 děti našich známých. Není bohužel zázračný recept, který by Vám přinesl okamžitou úlevu. Chtěl bych Vám jen dát naději ve kterou jsme také nedoufali. Opravdu to bude lepší. vydržte. Nejhorší je 1. rok. Hodně pomáhá práce. Schválně jsme začali přestavovat dům. Je třeba se zaměstnat, nevracet se zpět víc než je nutné. Po čase zjistíte, že se dá žít dál i když ne bez vzpomínek. Vydržte. Snažte se zaměstnat prací apod. Choďte mezi lidi i když se Vám nechce. nezústávejte sama a vyhýbejte se alkoholu. Zhoršuje deprese.
12. Duben 2005 - 13:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Demi (anonym)
Vladimire,hluboce pred vami a vasi zenou smekam.Tohle je asi jedina vec na svete,ktera by me pohrbila zaziva.Obdivuji lidi,kteri pri takove bolesti dokazou jeste utesovat nekoho jineho.Diky za vas prispevek i kdyz se me to netyka.
12. Duben 2005 - 13:54
Obrázek uživatele Návštěvník
maja (anonym)
Ano, i já hluboce smekám, i když jsem v životě zažila hodně a zistila, že člověk je schopen vydržet a zvládnout mnohem víc než si myslím, troufám si říct, že ztráta dvou dětí je snad to nejhorší co život může připravit.Zřejmě se s tím člověk nevyrovná nikdy, ale naučí se nějak žít. Já také přišla o bratra a moje matka i když žije úplně normálně, je uvnitř duše poznamenaná na celý život.( já byla v té době dítě, mám jen mlhavé vzpomínky).Přeze všechny díla osudu jsem Vám chtěla vzkázat, vydržte vždy je pro co žít
12. Duben 2005 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
MM. (anonym)
Nedá se s tím zít.Ráno se s tím vstává, vecer se s tím chodí spát. V hloubi duse zustává obrovská nezahojitelná rána.
24. Červenec 2005 - 17:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Nejlepší je se z toho na začátku hodně vyplakat a pak také vypovídat se z toho, nebo vypsat. Je to forma psychoterapie - zkrátka musíte to ze sebe dostat ven, pokud se z toho nechcete vyzpovídat, tak to zkuste svěřit aspoň tomu papíru a opravdu se Vám uleví. Myslím, že i tato diskuse může dobře posloužit. A také práce, jak psal Vladimír - ta přestavba domu/bytu je jedna z nejlepších věcí, které můžete udělat. Nejhorší je navěsit si fotografie zemřelého dítěte po celém bytě a neustále koukat na věci, které po dítěti zbyly. Raději to dejte všechno pryč z dohledu a soustřeďte se na to pozitivní, co máte ještě kolem sebe a před sebou. A nebojte se psychologů!
24. Červenec 2005 - 18:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarka (anonym)
Vím o čem se tady píš, ale bohužel nemohu potvrdit, že to bude časem lepší. Ztratila jsem jediného syna, už je to víc než dva a půl roku a pořád to peklo trvá. Uvítala bych kontakt na skupina stejně nešťastných lidiček, o které tady byla poznámka. Jediné co opravdu dočasně uleví, je opravdu ta práce, ale co večery a víkendy. Děs. Držte se.
26. Září 2005 - 19:26
Obrázek uživatele Návštěvník
kajka (anonym)
Ahoj Jarko. Plně s Tebou souhlasím.Kdo neprožil, nepochopí.Před 14 měsíci jsem také ztratila jediného syna. Je to život o ničem. Nemám radost.Je to zoufalství,beznaděj. Volám o pomoc,ale ještě jsem nepotkala člověka,který to dokáže. Psycholog,kineziologie,..... nic nepomůže. Nejhorší je probuzení a zjištění,že je to pravda.
8. Květen 2006 - 20:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
pro Danu,Jarku,Kajku I já ztratila svého jediného syna jsou to čtyři měsíce a bolest je veliká,budu ráda když mi napíšete.Pořád jen brečím a jen jako by přežívám ze dne na den a nevím jak žít dál,třeba spolu tu cestu najdeme pojí nás stejná rodinná tragédie která nám úplně změnila zivot.Nevím jak dál,ztratila jsem smysl života.Budu ráda když napíšete.Mirka mamkamm"email.cz
23. Říjen 2006 - 0:18
Obrázek uživatele Návštěvník
M (anonym)
Byla to ma velka kamaradka Bohuzel jsem ji poznala prave kdyz ji zemrel jeji 8mesicni syn. Bolet pro ni byla tak velka za poslednich 10let ze se dala na alkoho,pak prisla ztrata prace a po ni nasledovala anorexie a po ...smrt.Delala jsem co jsem mohla,ale ona chtela tam ...odkud neni navratu. Drzte se
23. Říjen 2006 - 0:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Kajka (anonym)
Pro Danu,Jarku,Mirku.Nevím,co napsat.Je mi líto ,že nejsem sama.Proč nás potkalo takové šílené zoufalství.U nás po ulici chodí paní - troska. Strašně let.Jednou jsem se dozvěděla,že jí zemřela jediná dcera.TO jsem nedokázala pochopit,jak se může z někoho stát taková troska.Osud mi připravil stejnou cestu.Víte co mi pomohlo přežít.Myšlenka, že můj syn jenom odjel. Nosím mu náruče kytek a nedovolím si připustit, že tam je. Povídám si s ním.Přestala jsem chodit do společnosti.Přestala jsem cokoli slavit. Změnila jsem se.Drží mi zahrada.Kopu kopu a celé dny poslouchám z wolkmena Zicha.To mi pomáhá se vrátit do života.Také jsem hned po týdnu utekla z domova do práce.Sice jsem tam nebyla co platná.Celý den jsem tupě zírala do počítače a ani nevěděla jak se jmenuji.Dnes už je to lepší.Můj syn jen odjel a já se těším až se setkáme.Pokud chcete nechám Vám zde svoji adresu. Jajka. A Mirko tobě napíši.
24. Říjen 2006 - 17:53
Obrázek uživatele Návštěvník
H (anonym)
Držte se všichni, já osobně bych to nezvládla, neumím si představit nebýt bez své jediné dcery. Nejhorší je když Vás dítě přežije. Asi bych se upila k smrti.
24. Říjen 2006 - 18:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Milá H taky jsem si nedokázala představit život bez svého syna,věřila jsem jako věřící že se mi tohle nikdy s ným kladným postojem a dobrotou k životu nestane,ale pak se to najednou stalo a já tomu nemohla uvěřit.Život i svět se během vteřiny sypal jako domeček z karet.Člověk jen tupě zíral, nechtěl uvěřit a ani žít,bolest ho rvala na kusy a on nemohl nic dělat.Život tě do té situace postaví i když ty nechceš, dala bys všechno co máš aby to nebyla pravda.Ale to nejde,nejde to vrátit,nejde to zastavit,je je ukrutná bolet a beznaděj.Nevíš co dělat,co dál,svět se ti jako by zastavil,točí se pro jiné a ty víš, že i když je venku krásně a svítí sluníčko,tak že pro tebe už bude navždycky svítit jinak.Mirka
25. Říjen 2006 - 8:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanyška (anonym)
Milé holky, čtu to tady a slzy mi tečou z očí jako hrachy. Před pár lety jsem přišla o brášku, byl to už dospělý mužský s rodinou, a strašně obdivuju svoji maminku, že to tehdy dokázala unést a neodešla dobrovolně ze světa, já bych to asi nedokázala. Možná je to náhoda, že jsem na tyto stránky zabrousila právě dnes, opravdu nevím, co mě k tomu přivedlo, ale včera se pokusil můj mladší syn (18) spáchat sebevraždu z nešťastné lásky, podřezal si žíly. Naštěstí se mu to nepovedlo, ale já jsem z toho teď tak strašně špatná, pořád jen brečím, a tak hrozně se bojím, že to udělá znovu a tentokrát se mu to povede... je strašně citlivý a všechno si moc bere. Je mi hrozně a tolik se o něho bojím...
25. Říjen 2006 - 11:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Mirka (anonym)
Milá Hanyško,velmi s tebou cítím.Citliví lidé to mají na světě o hodně těžší,víc o všem přemýšlejí a překážky v životě nedokážou zdolávat tak snadno jako ostatní.Tvůj syn je teď v péči psychiatrů a to je dobře,pomůžou mu jeho poraněnou a citlivou dušičku léčit.Snaž se mu být oporou a poraď se s psychologem jak se ke svému synovi teď chovat.Citlivá povaha je povaha,nejde změnit je člověku daná.Držím palečky,aby to tvůj syn zvládl a pochopil že mu život bude klást i jiné překážky a že tohle není to správné řešení.
26. Říjen 2006 - 9:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Renata (anonym)
Přišli jsme o svého osmiletého chlapečka v srpnu 2005.Umřel při autonehodě,první moment tomu člověk nachce uvěřit a připustit si,že je to pravda.Pak se cítí,jako by ho někdo zmlátil a on nemohl vstát a jít dál.Ale starost o dceru,která se z¨trácela před očima,nás donutila se tomu postavit a jít dál.Šlo to jen velmi těžko.Nepomohl ani psycholog,ani práce.Ta bolest a neskutečný žal jsou tu pořád a asi nikdy nepřejdou.Usmálo se na nás štěstí a narodila se nám holčička,která to všechno trošku rozsvítila.Ale syn nám pořád stašně chybí a nikdy ho nikdo nenahradí.Ta bolest v nás bude pořád.Kdo to nezažil,nikdy nepochopí.
29. Říjen 2006 - 15:09
Obrázek uživatele Návštěvník
jitka (anonym)
Renato,je mi velmi líto,co tu píšeš. Mám pětiletého kluka a nedovedu si představit něco tak hrozného.Někdy mě napadají takové podivnosti,jako kdyby se mu něco stalo,tak si vezmu život.Je to asi tím strachem o něj. Přeji tvé rodině hodně štěstí ve vašem společném životě a hodně sil.
30. Říjen 2006 - 22:28
Obrázek uživatele Návštěvník
jani (anonym)
jak mě bolí u srdce,když čtu příspěvky na toto téma!Já jsem zažila letos něco podobného,ale opačného.Možná by se hodilo změnit téma na :jak se vyrovnat se smrtí svojí maminky.Byla to pohodová rodinka,plná plánů a vzájemné lásky. Táta a jeho 3 malé děti se nikdy nevyrovnají s odchodem své milované maminky a manželky,kterou jim vzala zákeřná nemoc.Nebyla jsem přímý účastník,ale věřte,že mi to dosud rve srdce,kdykoli na ně pomyslím.A ON! Zvládá všechno!A když se HO zeptám,jak? Řekne smutně:Mě se nikdo neptal,jak to budu zvládat,MUSÍM, v noci pláču,ale ráno musím být zas ten vysmátý taťka,v kterém musí děti cítit oporu,být mámou i tátou.
10. Listopad 2006 - 0:25
Obrázek uživatele Návštěvník
IM_cookie=true (anonym)
Kajko napiš,tvojí adresu jsem tu někde nenašla.Ozvi se.Mirka
2. Prosinec 2006 - 0:17
Obrázek uživatele Návštěvník
maruska (anonym)
ahoj vsem co neco prozivaji a prisli o nekoho velmi blyzkeho,ja prisla o maminku je mi necelych 28let mam 3letou dcerku a je to moje stesti ktere se na me usmali a donuti me vzdy jit dal.Maminka mi odesla na onen svet pred mesicem a pul,zila jsem s ni celi muj zivot a prozila s ni i jeji trapeni a bolesti ktere mela po zdravotni strance,muj zivot se neskutecne obratil vzhuru nohama a ja nedokazu prijmout ten fakt ZE TADY NENI,jsem katolicka a vim ze musim dat mamince klid ale tak to boli lidicky,budme na sebe hodni dokud tu jsme,uz nemuzu vic napsat po tvari mi tecou slzy a nic nevidim
22. Červen 2007 - 23:20
Obrázek uživatele Návštěvník
J.D.H.K. (anonym)
Maruško neplakej,a nebo ne vyplakej se .Nikdy to nepřebolí ale tvá holčička ti ty smutné chvilky vyplní smíchem a láskou.Přeji ti hodně smíchu a lásky tvé holčičky.
22. Červen 2007 - 23:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
V roce 2005 na silvestra dopoledne mi zemřel můj chlapeček před očima na infarkt náhle. Bylo mu 18 let.Stále jsem se z toho nevzpamatovala.Nestihl ani dostudovat.Brouzdala jsem na internetě a došla až sem.Odpovídat,že to bude lepší,já nevím.Trápím se rok a půl. pořád na svého Péťu myslím a není to lepší.Tak doufám, že se naučím s touto bolestí žít.
26. Červen 2007 - 17:34
Obrázek uživatele Návštěvník
pepa (anonym)
asi nemam vubec právo do této diskuze zasahovat,nikdy nic takového jsem nezažila a doufam,že ani nezažiju,protože co muže být horšího než když máma přežije své dítě
26. Červen 2007 - 19:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Robert (anonym)
Jednoduše. Nechoďte na potraty, dítě si nechte a nebudete se muset vyrovnávat s jeho smrtí.
26. Červen 2007 - 20:24
Obrázek uživatele Návštěvník
pepa (anonym)
nemyslíš Roberte,že ta diskuse je trošku o něčem jiném
26. Červen 2007 - 20:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Yo (anonym)
Roberte jsi neuvěřitelný idiot necitelný a zabedněný a proboha už jsem nechoď! Jen se sadisticky zřejmě rád šťouráš v čerstvých ranách.
26. Červen 2007 - 20:45
Obrázek uživatele Návštěvník
J.D.H.K. (anonym)
Roberte nikdy nikomu nepřeji nic zlého,ale tvůj rádoby příspěvek mě tak "nasral",že mít tě po ruce namelu ti hubu.Všem tu držím palečky vím,že to nepřebolí,ale přeji jen a jen už krásu.
26. Červen 2007 - 21:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Vondra B. (anonym)
Jak se vyrovnat se smrtí dítěte...těžké, i když to třeba není vaše vlastní dítě. Jeden chlapeček ze sousedství spáchal před pár lety sebevraždu, nevím z jakých důvodů,neví to nikdo, prostě nechal doma na počítači vzkaz že svět ho nechce a když jsem ráno s kolegy rozvážel zboží, hupsnul nám pod auto, s rozběhem...Mě normálně odvezli do špitálu, kolegové mě později vyprávěli, že jsem prý dupl na brzdu, až to s nimi hodilo a pak jsem ztratil vědomí, měli obavu, že nějaký infarkt...Pak to bylo ještě horší, když zavolali rychlou zdravotní pomoc a pak zjistili, že ta rána do auta nebyl reklamní poutač, že pod autem zůstalo dítě. Jistě, nešťastní rodiče mě přišli vyhrožovat ukarjinskou mafií s bejzbólkama a já nevím čím ještě, nakonec, bylo to jejich dítě a museli ze sebe nějak dostat ten bezmocný vztek, že už ho neuvidí. Místní důchodci se taky činili, aby "byl označen a potrestán viník". A někteří, zejména bývalí "vězni režimu" mě dodnes titulují "vrahu" ne li hůře. Zvláštní, když uvážím, jaké lidi mají právě oni za hrdiny... A netuší, že já taky nikdy nezapomenu na chlapečka, se kterým si hrály moje děti, nebyl sice můj, ale i kdybych se nešťastnou náhodou nepodílel na jeho smrti, bylo by mě ho ještě dlouho líto...Děti si mají hrát, ne umírat z nejasných důvodů na silnici. Ani kdekoliv jinde. A i když už se stane taková věc, opravdu, ze všeho "nejlepší" je to , jako se děje v Česku denně, bulvarizovat, politizovat, hlasitě komentovat a ukazovat ve všech barvách každou hodinu v televizi... Mám obavy z toho, až zemře některý z mých dospělých synů,což se vzhledem k jejich povolání může stát v současné době prakticky kdykoliv, jak o tom budou psát noviny a zase u nás budou zvonit moralisté a se vztyčeným prstem kázat, tentokrát o spravedlnosti Boží, která mě dostihla...No, je to hrůza, jakým způsobem se češi vyrovnávají s úmrtími něčích milovaných osob. Místo truchlení a hledání příčin, hon, často mediální, na předpokládané viníky...bohužel, může se to stát každému.
26. Červen 2007 - 21:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Milada (anonym)
Pane s přezdívkou Vondra, vy si opravdu nepřipadáte jako sprostý VRAH!? Opravdu se nestydíte psát na internetu ty vaše nesmysly? To dítě nemělo proti vaší těžké dodávce ANI NA OKAMŽIK ŠANCI! Neříkejte, že se nedalo nic dělat, vždycky je možnost brzdit. Padají vám hovna z huby a ještě je rozmazáváte! Ale to je vojákům, policistům a jim podbným přece jedno, berou lidi od kusu!
26. Červen 2007 - 22:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Tomáš (anonym)
Milado, až ti metr před auto skočí malý dítě nebo důchodce, tak na brzdu ani nepomyslíš. Navíc auto umí na rozdíl od tebe fyziku. Když se někdo rozhodne, že skočí tak skočí. Viděl jsem na vlastní oči sebevraždu jedný ženský, co skočila po zádech pod auto. Ona to má rychle za sebou a chudák řidič měl zkaženej nejen zbytek dne, ale i celej zbytek života. A mě, i když jsem jen stál vedle a bylo mi do toho šumák, jsem měl pak ještě rok z toho blbý sny. Takže trochu uber. A ještě něco, když by vojáci, policie, doktoři nebrali mrtvé jako kus od kusu, už by jim z toho dávno muselo hrábnout.
26. Červen 2007 - 22:21
Obrázek uživatele Návštěvník
J. (anonym)
Tomáši já bych to lépe nenapsala.
26. Červen 2007 - 22:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
Milado, ty jsi totálně dementní, vygumovaná kráva, musím to takhle napsat, protože poté, co jsem si přečetla tvoje "perly" slušná být nedokážu. Nech se vyšetřit na psychiatrii
26. Červen 2007 - 23:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Lojda (anonym)
Milado, takže tebe komunisti asi zabili málo, že:) (sorry, že to dávám do takové vážné diskuze, ale co chcete odpovědět takové Jeleně Přemoudralé:) No, smrt dítěte je něco vždycky dost hrozného. Byl jsem svého času jeden ze skupinových vedoucích na jedné organizované rekreaci. Bylo to v bývalé Jugoslávii. No a tam se utopila malá holčička mým známým. Prostě prý z blbosti skočila někde z mola nebo ze skály a vylovili ji se zástavou dechu i srdce, přesto, že se stdeční činnost podařilo obnovit a prý se i rozdýchala, zemřela o několik hodin později v nemocnici. Víte jak jsem se cítil? To pomyšlení, že jsem mohl nějak pomoct a...Lékaři tvrdili, že pomoct už se nedalo, došlo k vnitřnímu zranění a i kdyby došlo na operaci, bylo by to bez šance...Já tu holčičku vidím dodnes před sebou, i když jsem nebyl u toho, když si skočila. Nikdo mě nic nevyčítal, ale tenkrát mě to bylo jedno. Prostě, ty pocity, snd to pochopíte... Až teprve po Sametce nějaký pitomý novinář vymyslel, že komunisti organizující rekreace se živili dodáváním dětských orgánů jugoslávcům, za doláče...Blbost, ale zvedá to náklady výtisků, lidi dnes mají podobná skandální odhalení rádi. Rádi se vidí jako oběti nesmyslných spiknutí. Pochopitelně, lidé, kteří mě do té doby nic nevyčítali, mě mají za nájemného vraha...Já je chápu, smrt vlastního dítěte, přes to se nedá jen tak přenést, třeba jako když chcípne pes a koupí se nový. Přesto takový přístup neřeší vůbec nic, jenom škrábe staré rány až do krve. Já nevím co se to dnes s Čechy děje a nedovedu to pochopit. Lidé umírají, i děti...Je to příšerné, vidět místo dítěte malé nehybné tělíčko. Ale je ještě horší vidět to jak píše "Vondra" každou hodinu na Nově a k tomu poslouchat neskutečné spekulace vytvořené naprosto neodbornými mozky lidí, kteří mají jediný úkol, zvýšit prodejnost a sledovanost...
27. Červen 2007 - 8:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Jenda (anonym)
Můj syn zemřel, lékaři tvrdili, že po otravě ředidlem...kamarádi ho zatáhli po škole do jejich skrýše a dali mu asi napít, víte, šikana utužuje morálku, jak tvrdí pedagogové...pro ně to byla sranda. Já jsem z toho ještě po letech, když si vzpomenu, v depresích...
27. Červen 2007 - 8:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Milada (anonym)
Netvrdím, že kdo zabil, měl by zemřít, ale kdo neumí řídit, neměl vůbec lízt do auta! Proto to dnes s námi vypadá jak to vypadá, naučili jsme se příliš lehce odpouštět. Jsi bývalý příslušník STB ale mi tě máme rádi, bu´d policista! Jsi komunistický vrah a zabíjel jsi naše děti, ale my tě máme rádi tak si měj své klidné stáří! opíjet se domrtva, spěchat za nesmysly! Přejíždět lidi! pak odpustit a zapomenout to by dnes všem šlo. Nemáte morálku, lidé a zemřete na to! Ještě že už je mně tolik let, že se těch hrozných konců zřejmě nedožiji.
27. Červen 2007 - 8:50
Obrázek uživatele Návštěvník
B. (anonym)
Jak se chcete proboha vyrovnávat se smrtí dítěte? To si mám trhat vlasy, sypat si hlavu popelem, běhat nahý po ulici? Syn se mně zabil, na motorce, dělali tam lidi nějaké blbosti a on si to odnesl. Prostě smůla, obrovská smůla a moje a ženina zbytečná bolest. Žena to psychicky nevydržela a šla hledat útěchu nejdřív ke svým rodičům a později k někomu mladšímu. Prý je to její bratranec, ale ví Bůh...kvůli bratrnci by se přece nenechala rozvést. Mě se rozpadlo manželství a nebylo to dost, důchodci ze soudedství na téma smrt mého syna neustále zavádějí řeč, sadisticky mě litují, ani psycholog mě není schopen dostat z depresí, do kterých mě naši milí sousedé přivádějí už když si jdu koupit něco k jídlu... Ano, určitě nějaký chytrák napíše, že jsem bezcitný a že si to zcela zasloužím. Ale já jsem člověk, k tomu chlap, musím pracovat, abch přežil a mohl platit školné druhému synovi a uživil i toho třetího, kterého mě manželka nechala na krku a nemůžu truchlit zbytek života nad ztrátou člena rodiny, v samotě a v náručí utěšitelů jako se rozhodla má žena. Ano, já chápu, vy ji jistě berete jako správně truchlící matku. Ale to máte z filmu a ne ze života. Ten se musí žít, i kdyby byl člověk sám na ostrově, kde přežil ztroskotání.
27. Červen 2007 - 13:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
B. pokud na to máte náladu, skočte se podívat na téma "proč se zastřelil Svoboda" a pochopíte, že někteří lidé se prostě rádi pitvají v někom zaživa , asi aby ukojili svoje atavistické pudy... Mě se zabila moje holka, dozvěděla se, že pravděpodobně nikdy nebude schopná mít vlastní dítě, z biologických důvodů. Utěšoval jsem ji jak jsem jen byl schopný, nemělo to cenu, když už se rozhodla, že je zbytečná, nebylo možné ji nijak přemluvit... Její rodina se s tím nesmířila dodnes. Jak se s tím vyrovnali? Obvinili mě! Že jsem jí něco vyčítal, že je jasné, že jsem si ji nechtěl vzít a dával jsem jí to najevo...No já nechápu proč, dodnes. Svatba být měla, jen dítě by bylo "ze zkumavky"... Daleko spíš ji k sebevraždě dohnali právě oni, věřící skety. Jich jako by se ta příšerná věc ani nedotkla, pár modliteb a "označení viníka" to spravilo, tak prostě katolíci myslí a já s tím nic nenadělám. Proč to sem píšu? Víra neposkytne útěchu. Možná klam a sebeklam...
27. Červen 2007 - 15:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Milada (anonym)
Přesto, že vám to komunisti tloukli 40 let do hlavy , TAK VÍRA NENÍ ZŘEKNUTÍ SE ZODPOVĚDNOSTI ALE NAOPAK JEJÍ PŘIJETÍ. Honzo, uteč si na Kubu a když nemáš nic k tématu, drž tam hubu, jestli to neumíš, oni tě naučí:)))
27. Červen 2007 - 19:14
Obrázek uživatele Návštěvník
M. (anonym)
Milado drž hubu radši ty,co slovo to perla.Jsi člověk bez srdce a porozumění.Tak jak jsi zde napadla pana V.. ukázala jsi svou pravou tvář.Když vím houby o něčem,držím hubu.
27. Červen 2007 - 19:36

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama