38 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak vychovat šťastného jedináčka?

10. Září 2018 - 0:02

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
Ahoj.Máme 4,5 letou dceru a vypadá to, že už to tak zůstane. Myslim že důvody které vedou rodiče k tomu mít jen jedno dítě jsou různé, myslím, že je více lidí kteří přemýšlejí jak vychovat svého jedináčka aby byl šťastný. Nechci se bavit o tom že z každého dítěte, které nemá sourozence vyroste rozmazlený sobec....Pomůžete mi rozvinout diskuzi na toto téma? Předem dík.
7. Leden 2002 - 21:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Káča (anonym)
Jsem jedináček. Dnes jsem již dospělá. Všichni přátelé říkají, že jedináček se pozná, avšak, že já se tak nechovám. Myslím, že je to tím, že jsem vždy vyrůstala mezi dětmi. Rodiče dovolovali, abych si domu brala kamarády, vždy, když jsem cokoliv s rodiči podnikala, tak jsem si s sebou mohla vzít nějakou kamarádku... A též od určitého věku mi dávali docela dost svobody a tím pádem i důvěry, kdy jsem musela prokázat určitou zodpovědnost sama za sebe. Nikdy jsem nepociťovala přehnaný strach ze strany rodičů, což myslím bývá u rodičů jedináčků časté.
8. Leden 2002 - 12:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
Díky Katko, snad budu stejne uspesna jako tvi skveli rodice. Piste dal. Dekuji.
9. Leden 2002 - 21:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
Taky teď řeším podobnou věc. Oba s mužem máme dva sourozence ale chceme (můžeme) mít jen jedno dítě. Necítili jste se osamělí, třeba večer, když návštěvy odešly....? Jaké to je usínat sám v dětském pokoji?
13. Leden 2002 - 14:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Jednoduché pravidlo.Když je šťastný jedináček,jsem šťasní i my.Vše spočívá v lásce k lidem a tudíž i k dětem a je opravdu jedno kolik jich člověk má.Držím palce a přeji hodně štěstí.Alena
14. Leden 2002 - 11:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Evka (anonym)
Jé to je prima, že někdo načal toto téma. Mám 5letou dceru a taky zřejmě zůstane sama. Prostě se mi do dalšího nechce, ačkoli první dítě bylo plánované, chtěné a jsem ráda, že ji mám. Jenže kolem mně jsou samí bezdětní nebo i bezpartneroví lidé (mluvím prosím o třicátnících, ne o sotva odrostlých pubertě) a já mám pocit, že těď jsou na řadě zase oni, aby trčeli zavření dva roky doma s dítětem a přišli díky své absenci v práci o platový postup. Nicméně řekla bych, že jedináčků je čím dál víc. Když jsme byli my malí, neznala jsem skoro nikoho, kdy by byl sám, dneska je jich spousta - ve školce, sousedi, známí. Na druhou stranu člověk se zase může zcela věnovat jen tomu jednomu dítěti. Řekla bych, že cesta bude, jak zde již někdo psal, vodit hodně jedináčka mezi další děti, brát jeho kamarády s sebou na výlety nebo pokud lze tak i na dovolenou atd.
7. Březen 2002 - 14:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
Pro Evku:Nepředstavuješ si někdy sebe bez svých sourozenců? Nepřipadala by sis poloviční, o vztahy , o jejich blízkost, vzpomínky???
7. Březen 2002 - 22:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Honza (anonym)
A nepřipadá vám mít jedno dítě trochu sobecké. Kvůli dvouleté přestávce v práci nebo kvůli šetření na nové auto. S takovým přístupem pomalu vymřeme a až budete v důchodu a nikdo vám na něj nevydělá, tak budete nadávat. Nehledě k tomu, že v případě jakékoliv nehody zůstanete sami. A to nemluvím o tom, že až budou mít naše děti svoje děti a všechno se to sejde je to o něčem jiném. Takže se milujme a množme. Radši nebudu jezdit na dovolenou na kanáry a bud mít dvě a víc dětí. PS: záměrně jsem nemluvil o vlastnostech jedináčků, kteří většinou bývají rozmazlení, nezapadnou do kolektivu atd.
17. Duben 2002 - 7:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Smajlinka (anonym)
Mít jedno dítě je sobecké? A ke komu? K němu? Když nikdy nepoznalo, jaké to je mít sourozence, jak může litovat, že ho nemá? Prostě neví, jaké to je. A sobecké ke společnosti? Aby bylo na důchody? Aby se o mě měl kdo starat? Proč vlastně chci děti? Proto, abych se jim chtěla věnovat nebo proto, aby se o mě měl jednou kdo starat? Není to jen pokrytectví rodit děti a tvářit se, že dělám dobrou věc, než mít jen jedno a opravdově se mu věnovat? A konečně - myslím, že tohle je každého věc a rozhodnutí. Nemáme právo to komukoliv rozmlouvat...
17. Duben 2002 - 10:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Myslím si, že o počtu svých dětí si musí rozhodovat každý pár sám. Dříve byla trendem a ideálem rodina se dvěma dětmi. Musím si proto pořizovatdalší dítě jen proto, že ostatní mají také dvě? Proč? Abych se společensky neznemožnila? Musím se nějak zviditelňovat počtem dětí? Nemusím.Já jsem bohužel v situaci, díky mým zdravotním důvodům i naše dcerka zůstane jedináčkem. Rozhodně si nemyslím, že by tím ve školce, nebo mezi svými kamarády trpěla, byla neoblíbená. Vše záleží na výchově. Pokud budete mít dvě nebo i více dětí s větším věkovým odstupem od sebe, zrovna tak z nich můžete vychovat neoblíbené, rozmazlené sobce zahleděné jen do sebe. To není skutečně jen výsada jedináčků, jak je popisujete vy.Zrovna tak si nemyslím, že by rodina s 1 dítětem, matkou na mateřské dovolené za necelé 3 tisíce korun, otcovým platem 10 tisíc korun mohla uvažovat o dovolené na "kanárech" nebo o novém autě.
17. Duben 2002 - 11:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
S tim nemuzu nez souhlasit. Pripada mi taky velmi sobecke a vypocitave mit dite tak nejak "do poctu", abychom na stari nezustali sami, nebo jako nahradnika, kdyby se tomu prvnimu nedejboze neco stalo.
17. Duben 2002 - 21:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
A kdyz uz jsme u tech duchodu.... me proste nepripada normalni nevychazet z vlastnich zdroju a nechat si doplacet nejake socialni davky (ktera "bezna" rodina dnes vyzije z jednoho platu?). Pripadala bych si jako neschopny parazit. Tim se nikoho nechci dotknout, nesoudim timto ostatni, jen jsem chtela rict, jak bych se ja citila v takove situaci.
17. Duben 2002 - 21:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Já to vezmu z jiné stránky.Můj manžel je jedináček a jeho ambiciózní rodiče jej v dětství nutili hrát tenis,protože to patřilo k bontonu,nebrali na vědomí,že on se pro to nehodí a protože byl levák a to bylo pro ně nepřijatelné,tak ho tchyně bitím převedla na praváka(dodnes si plete levou a pravou ruku).Zkrátka nebrali zřetel na jeho schopnosti a nadání,a tak si vykoledovali to,že byl stále v opozici.Rodiče mu dodnes dávají najevo,jak je zklamal,že není doktor,nebo pan inženýr a on v nich vidí špatné rodiče,kteří mu zkazili léta dětství a nemají mezi sebou hezký vztah.
17. Duben 2002 - 22:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Ahoj.Pročetla jsem si celou tuto diskuzi. Já sama ještě žádné děti nemám, ale mám na toto téma vytvořený svůj názor, protože jsem už o tom moc přemýšlela a zvažovala pro a proti. Je mi 22 let a rodinu plánuji založit tak ve 25 letech. Mám přítele již pět let a rodinu plánujeme zakládat spolu. Spolu jsme se domluvili na tom, že budeme mít jen jedno dítě. A to hlavně z důvodů, aby jsme dítě mohli patřičně zabezpečit a dát mu vše, co potřebuje. Pro někoho je asi nepochopitelné brát to pouze z té materiální stránky, ale já to beru tak, že až jednou budu mít dítě, chci si to užít, chci si koupit kočárek jaký se mi líbí a dítěti dopřát vše co potřebuje a při tom všem se nervově nehroutit, kde na to vezmu. Proto s rodinou ještě čekáme, až budeme více zajištění, bude pořádně zařízený byt, něco našetřeno... Aby mě tu hned někdo "neatakoval" tím, že jsem sobecká, tak nemám na mysli zařízení bytu za statisíce a statisíce mít k tomu na účtu, postačí daleko méně. Nejsem ale ten typ, abych neměla kde bydlet, neměla ani korunu, ale hlavně, že bych byla matka dvou dětí. Taky bych jednou chtěla svému dítěti, pokud bude chtít studovat, studium dopřát. Pak mu trochu pomoci se postavit na vlastní nohy a něco mu našetřit a to bych bohužel více jak jednomu děcku dopřát nemohla. Taky si nemyslím, že jedináček musí být sobecký. Sobecké dítě může být vychováno i v rodině s více dětmi. Vše určitě svědčí o výchově a o přístupu rodičů. Neznamená, že když dítě dostane od rodičů více, tak že si toho nebude vážit a nebo, že to bude brát jako samozřejmost. Myslím, že dítě potřebuje vrstevníky, ale když se rodiče s dítětem nezavřou doma a budou ho brát mezi děti, později mu umožní mít své koníčky a mít své kamarády a vlastní zájmy a navíc mu samotní rodiče dají doma dostatek lásky a pozornosti, tak z něho bude dítě jako všechny ostatní a ne žádné "individum ", kterému by - obrazně řečeno - koukalo z očí - jsem jedináček ... sobec ...
18. Duben 2002 - 13:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Zora (anonym)
Evko, je mi Tě líto, že čas strávený s dítětem pro Tebe znamená ...dva roky trčet doma. To raději zůstaň u toho jedináčka. Mám dvě děti, věkový rozdíl tři roky, jsem na mateřské . Je to nekonečná práce, taky zlobení, nemoci, atd., ale stojí to za to.
18. Duben 2002 - 23:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Pro Janu.Myslis si ze by manzelovi rodice byli lepsimi lidmi - s umernejsimi pozadavky a unosnejsimi postoji, kdyby vychovali vice deti? Neni to proste lidma?
21. Duben 2002 - 9:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Samozřejmě,je to v lidech,chtěla jsem spíš říct,jak nevychovat nešťastného jedináčka.Každý rodič má se s svými dětmi nějaké plány a je pravda,že je to pak většinou úplně jinak.Nezáleží jen na tom,jak se chovají rodiče,ale také,jak se chová dítě.Dříve se říkalo,že dítě nemůže za své rodiče a naopak.Pravda je taková,že dětství vašeho dítěte rychle uteče a vy rádi vzpomínáte na dobu,kdy jste mohli být s nimi a tak dnes vím,že dát děcku svobodnou volbu zájmů ale také povinnost doma je to nejlepší,co mu můžete do života dát.Nejsou všechny děti hodné,milé,krásné,zdravé,ale na každém ,i na tom největším raubíři je něco,co je hodno vaší lásky a to musí dítě vědět vždy-že ho rodiče milují.
21. Duben 2002 - 21:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Karin (anonym)
Děkuji všem za Váš čas a příspěvky.
13. Červen 2002 - 19:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Milan (anonym)
Chtěl bych přispět do diskuze myšlenkou, že vychovat šťastného jedináčka je velice těžký úkol. Vím to z vlastní zkušenosti. Rodiče nemohli mít další děti a v panické hrůze, aby ze mě nevyrostl rozmazlený fracek jsem měl velmi přísnou výchovu včetně fyzických trestů. (Možná na to měl vliv i styl výchovy mé maminky, která měla macechu a užila si své). Tím, že nemáte dalšího sourozence, jste na všechno sami, rodiče od Vás očekávají že budete jejich výkladní skříní. Bohužel, z dětství mi zůstal vůči rodičům určitý "blok", který nejsem schopen překonat. Navenek jsme sice spokojená rodina, ale vnitřně to tam v podvědomí pořád je. Asi by měl člověk vyhledat pomoc odborníků a nechat si poradit, jak postupovat ve výchově, aby byla v zájmu dítěte.
14. Červen 2002 - 9:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Aneta (anonym)
Jsme skutečně u toho, že záleží na rodičích jak k výchově dětí přistupují. Můžete z jednoho dítěte vychovat perfektního člověka jako ze dvou nebo ze tří úplné zmetky. Souhlasím s paní Janou, která mluví o tom, že je třeba dítěti dát lásku, vlastní volbu zájmů (a ne je cpát do něčeho co jsme chtěli dosáhnout sami) a naučit je, že nic není zadarmo. To znm. já Ti něco dopřeju, ale Ty si to musíš trochu zasloužit. Ne jim dát vše o co si řeknou, protože na to mám, ale také jim něco odepřít. Já osobně mám také jednu dceru, dnes u téměř dvacetiletou a nikdy mi ani náznakem nevyčítala, že je sama. Neboť měla a má tolik zájmů a přátel, že nad tím pravděpodobně ani nepřemýšlí. Myslím si, že rozmázlená není a že je z ní pořádný člověk. Takže závěr je takový. Každý člověk ať má tolik dětí kolik chce. To co z něj vyroste je otázka rodiny.
14. Červen 2002 - 12:10
Obrázek uživatele Návštěvník
madla (anonym)
Paní Aneto, moc děkuji. Vůbec si myslím, že se spousta lidí rozhoduje podle toho, jak je to v jejich okolí. Je zvykem mít 2 děti, budu je mít taky. Jenže on to za nikoho nikdo žít nebude. A pořizovat si tolik dětí, kolik chci aby na mě ve stáří dělalo lidí mi přijde dost hrozné.Taky řeším, zda mít 2. dítě. Je mi 30 mám 5ti letého syna a první těhotenství jsem strávila po špitálech. Ale hlavním důvodem je, že nemáme jisté bydlení, to co máme není na věky. Nějaký muž tady rozvíjel teorii s dovolenou na Kanárech. Ale ono to může být prostší. Mám práci a na ženu v malém městě ne špatně placenou. Pokud půjdu na mateřskou, už se tam nikdy nevrátím - to vím předem. Takže žádná přestávka na 2,5 nebo 3 roky. Konec jistoty a hledání nové práce po mateřské - jestli bude. Máme možnost pořídit si bydlení, ale samozřejmě je to o hypotéce a tu bez mého příjmu neutáhneme ani náhodou. S manželem jsme přemýšleli, co vybrat a nakonec to bude bydlení. Ono je hezké mít 2 děti, ale nemít s nimi kde bydlet? To by je vytrhlo, že jsou 2. Mám bratra mladšího o 6 let a pocituji, že mám bratra až ted v dospelosti. Jako dítě mě byl spíš na obtíž, musela jsem se o něj starat třeba o prázdninách, když naši dělali. Určitě jsem měla své přátele a upřímně, spolu jsme jen spali v jednom pokoji.
14. Říjen 2002 - 22:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Můj osobní názor na věc je takový, že jestli někdo chce mít jen jedno dítě, tak by se k němu měl chovat tak, jako by nebyl jedináček. A pak je tu otázka, jak dítě, které vyrůstá samo, dokáže později reagovat na stejně starý kolktiv?! Musíme si přiznat, že už nejsme děti a už si neumíme hrát jako kdysi, máme už svůj rozum. Když si vzpomenu co jsme s bratrem vyváděli za ptákoviny, jednou vymyslel něco on, někdy já, prostě se něco dělo, co by asi žádný rodič se svým děckem nedělal. Vím, že každý rodič, chce dát svému dítěti to nejlepší (teda až na nějaké vyjimkové případy), tak když jedináček, tak aspoň vychováván ve společnosti stejně starých dětí! Ať si hrajou, tak jak to umí! PS:Tak to byl můj kraťoučkatý názor. Jinak přeji hodně štěstí a radosti s Vaší dcerkou! Jirka
15. Říjen 2002 - 16:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Barbora (anonym)
Kdybych se já měla chovat podle svého okolí, tak bych nejen neměla vůbec žádné dítě, ale asi bych byla vůbec sama, bez partnera. Někdo tu psal, že mít jedno dítě je sobecké. A co takhle žádné děti? To je co? Je čím dál víc bezdětných párů, které se k tomu sami od sebe rozhodnou. Takoví by podle Vás asi neměli dostat žádný důchod ne? Je to smutný, ale myslím, že dneska by společnost měla být vděčná i za jedináčky.
11. Červen 2003 - 15:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Sisina (anonym)
Máme devítiletou dceru a pořád se nemůžu rozhoupat ke druhému děťátku. Moje pocity jsou jako na houpačce. Jednou si říkám, že jí bude líp, když bude jedináček, podruhé zase když budou alespoň dva. Ale v poslední době ve mně převládá názor, že ještě bychom jedno měli mít, protože když my dva s manželem odejdeme, tak ona zůstane na světě úplně sama (kde je psáno, že si bude rozumět se svým partnerem). Já vím, ani se sourozencem si nemusí rozumět, ale bude to stejná krev a snad by si teda mohli alespoň pomáhat v nejtěžších chvílích. S.
12. Červen 2003 - 14:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Ela (anonym)
Taky mam jedinacka a vaham, kdyz tak ale premyslim, nikdy si nerikam ze ji bude lip bez sourozence, to nam by mozna bylo sobecky lip, vlastne ona je jediny duvod(ne maly), proc bychom chteli dalsi dite). ale taky me mrzi ty vyhlidky ze zustane sama, ted jsou ji dva roky takze casu na premysleni zatim mame dost..
14. Červen 2003 - 19:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Danka (anonym)
Jsem jedináček a nikdy mi to nevadilo, necítím se osaměle,mám spoustu přátel.
20. Červenec 2003 - 15:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
Ja som svoju sestru v detstve brala ako obtiaž, až teraz keď sme dospelé sú z nás super kámošky. Moja mama má 3 bratov a otec 2 bratov a vôbec spolu neudržujú nejaké ve?ké priatelstva, len také povynné rodinné stretnutia. Ono je to aj tým, že každý je iný a robí úplne odlišné povolania. A to isté vidím u svokrovcov.Možno v detstve to bolo iné, ale keď má človek priatelov, mne napr. kámošky viac vyhovovali ako sestra, lebo aj keď len 3 roky rozdiel, ale v detstve to bol ve?ký vekový rozdiel.
18. Srpen 2003 - 11:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Obecne je vzdy lepsi kduz je vychovavano vice nez jedno dite. Bohuzel ne vzdy je to mozne. Klicove je, aby rodice nebyli prilis uzkostlivi a starostlivi. Je to sice prirozena vec, ale z jedinacka se pak muze lehce stat "nesamostatny sobec". Totez se treba tyka dvou a vice deti jsou-li ve vychove jen jednoho rodice, ktery se na ne z ruznych duvodu upnul.
18. Srpen 2003 - 11:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Alena (anonym)
Mám jedináčka - dnes již 20tiletého syna. Sama jsem ze dvou dětí, odstupu 9 let, v podstatě dva "jedináčci". Manžel je ze tří dětí s malými odstupy a přesto se téměř nestýkají. Tak si vyberte ....I jedináčka lze vychovat v nesobeckého člověka a počet dětí v rodině nemusí nijak souviset s jejich kvalitou.Jak ale stárnu a uvědomuji si naši smrtelnost, tak je mi líto, že po naší smrti už syn bude mít jen vzdálenější příbuzné. Nikdy jsem nelitovala, že nemám další dítě, ale dnes už bych asi volila jinak.Alena
18. Srpen 2003 - 20:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Iva (anonym)
Ahoj, ja mam taky jedinacka - holcicku 6 let. Mame dost znamych se stejne starymi detmi, se kterymi se muze vyradit. Skoro bych rekla, ze je obcas doma rada, ze ma klid jen pro sebe. Ale presto si myslim, ze mit vice deti je spravnejsi, bohuzel nam nebylo doprano..
17. Září 2003 - 19:02

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama