0 příspěvků / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

jak řešíte svůj smutek?

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
cosma (anonym)
jak řešíte svůj smutek?smutek je vždycky dočasný, náš život jde nahoru a dolů.co děláte,když je "dole"?když nemůžete něco vrátit, když je něco nenávratného,když něco očekáváte,když něco nezvládáte,když jste sami, když jste silní a někdy ne?někdy je to všechno jinak.Musíte být silní, protože to tak má být, musíte v sobě zadržet ten svůj vlastní smutek, o kterém nikdo nemá vědět. jak řeší lidé svůj smutek? jak řeší silní lidé svůj smutek? mám pocit, že silní lidé musí snášet svůj smutek sami, protože od nich se to neočekává, ale mám taky pocit, čím silnější člověk, tím intenzivnější smutek.
29. Květen 2004 - 2:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Tomas (anonym)
Vždycky jsem si myslel, že smutek překonám sám, že stačí se tomu nepodat ačas to spraví. Dnes vím, že je to hloupost. To stojí děsně sil a některý smutky čas jen tak nespraví. Je třeba proto tomu bojovat - sport, známí (i když na ně není moc nálada) nebo - a to je asi nejlepší - přítel, kterýmu se dá svěřit a který si to nechí pro sebe...
29. Květen 2004 - 7:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Mečiar (anonym)
...borovička.
13. Červen 2004 - 5:32
Obrázek uživatele Návštěvník
zara (anonym)
Proc resit svuj smutek? Preci vsechno patri k zivotu, zakonite se musi stridat ruzna obdobi. Nejde jen byt stale stastny nebo stale jen smutny, protoze pak by clovek ani nevidel ten rozdil a ze sveho neustaleho stesti by byl nakenc nestastny, protoze by si jej uz ani neuvedomoval.Ne nadarmo se rika, ze cloveka pali dobre bydlo. Ale i smutek patri do zivota, tak bych ho nijak neresila, jednou je lepe, jednou hure.
13. Červen 2004 - 12:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Martina (anonym)
...jídlem.
13. Červen 2004 - 19:14
Obrázek uživatele Návštěvník
iva (anonym)
to zara...nevedela jsem, ze do vyjmenovanych slov je nove zarazeno bidlo?
14. Červen 2004 - 6:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Abby (anonym)
iva-bydlo od slova bydlet!smutek neřeším,nejde to.pokouším se ho nechat sebou projít,ale někdy to jde a někdy ne.Záleží na tom,čím je způsoben.Je smutek krátký a dlouhodobý,s tím si nevím rady.Jídlo je taky možnost,ale nepomáhá,ani žádná další berlička,jako alkohol apod.Jediné řešení přijít smutku na kloub a změnit v sobě to,co ho vyvolává.Ale to každý neumí..
14. Červen 2004 - 8:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Ignorací... radostí... přeladěním mysli... aktivitou... pokud si ho ovšem nechci "užít" jako sentimentální nostalgii. Domnívám se, že s chorobným smutkem si jedinec bez cizí odborné pomoci sám není schopen poradit...
14. Červen 2004 - 11:47
Obrázek uživatele Návštěvník
zara (anonym)
Tak pravopis necham bez komentare :))))Jen jsem tim chtela rict,ze nejlepsi "reseni" smutku je uvedomit si, ze se situace v zivote neustale nejak pohybuje a smztek vzdy vystrida jiny pocit.Kdyz je mi mizerne, myslim na to, ze cas se posune a vse zase bude brzo jinak, stejne tak pri obrovske radosti uz si take uvedomuji, ze nebude vecna a ze ji brzo vystrida nejspis zase nejaky pruser...tak to je a clovek s tim ma pocitat.Samozrejmne me zarazite, ze smutek po ztrate nekoho..jen tak nevystrida neco jineho, ale cas stejne vse zahoji, at to v tu dobu bolelo sebevic, priroda je v tom docela moudra, ale je jen na nas, zda se chceme odpoutat nebo se v tom nimrat.
14. Červen 2004 - 13:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Demi (anonym)
Je to hloupe,ale na me zabira dobra lahev vina.jako mladoucka jsem jela /na kole/nekam na kopec,vypila flasku vina,vse si v sobe rozebrala,a pak opojena vinem uhanela domu.Ted znova vinko,ale pridam k tomu hezky film/cist mi v tu chvili nejde/Zabalim se do deky a necham se tim smutkem prostoupit.Po jedne lahvi se zacinam smat,a smutek je pryc. A nejradeji jsem v tu chvili sama,nikym nerusena.Litost bych nesnesla.Ale take na me zabira plavani. Ponorim se,plavu hodinu,myslim ze ten bazenovy chlor mi dokonale smutek z hlavinky splachne.A stale si rikam,ze nekteri lide a deti maji k smutku vetsi pravo nez ja...
27. Říjen 2004 - 11:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeanette (anonym)
Ja asi podobne jako Demi. Dokonce jsem v tomhle stavu take rada sama. Takze dobre vinecko, voňava svicka, dobra cigaretka, dobre papani, tepla deka a nejaky dobry film a pri tom vsem kraaasne usnout.
27. Říjen 2004 - 14:14
Obrázek uživatele Návštěvník
jezesmarjovka (anonym)
jezesi, ja lecim svuj smutek - tedy zabira to nejlip aktivitou - vstanu a jdu neco delat, tvorit!Bohuzel js strasne tezke donutit se odlozit ziletku, nebo skovat nejake ty prasky a ZACIT!No pak je tu alkohol, cigaretka...Jidlem - zranim, resim spis stresy a napeti, pramenici z casove tisne, nebo vysoke odpovednosti
27. Říjen 2004 - 23:25
Obrázek uživatele Návštěvník
LiLa (anonym)
Začtu se do nějaké dobré knížky...je to takový únik od reality
17. Únor 2005 - 13:35
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka (anonym)
já se zase pěkně obleču(pěkně ve smyslu teple-čepici, šálu, rukavice, mikinu, bundu, sněhule:-),vezmu psa a jdeme ven: zrovna teď jsem taky smutná, nebo spíš mám náladu nic moc, pohádala jsem se se svým kamarádem a nejlepší kamarádkou.Takže až dopíšu tento příspěvek, obleču se, a vyrážím do zasněženého parku. Tam potkám jiné pejskaře-známý,a přijdu na jiný myšlenky, nadejchám se studenýho a čerstvýho vzduchu a bude po problému.Večer si zajdu zaplavat, a pak šupky do postele.Ráno se na všechno budu dívat jinýma očima.
17. Únor 2005 - 17:55
Obrázek uživatele Návštěvník
maxi (anonym)
ono to vzdy vsetko znie tak velmi jednoducho... dat si flasku vina, ist plavat... ale mne to nestaci. ja smutim a neviem ani preco. nejako sa to vsetko teraz nahrnulo, ale neviem ako proti tomu. vacsinou ma z toho vytahovali kamarati a teraz sa mi zda, ze tu nikto nie je. preto sa s tym poprvykrat musim vysporiadat sama a je to tazsie. najprv sa treba polutovat, poplakat si, potom sa postavit na nohy s tym, ze chcete bojovat a ze to zvladnete sami. dufam. drzim palce.
17. Únor 2005 - 19:29
Obrázek uživatele Návštěvník
j. (anonym)
Ano, i malé dítě mnohokrát upadne, ale vstane a zkouší to dál.Chvilku si třeba pobudeme na dně, ale musíme opět vstát a jít dál!Učíme se prožíváním.
17. Únor 2005 - 19:50
Obrázek uživatele Návštěvník
j. (anonym)
A ještě ta činnost.Pravdu má písnička:"Dělání, dělání, všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék! Upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se krásně schová, začni s tím hned teď, začni s tím hned teď."
17. Únor 2005 - 19:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra..... (anonym)
Ja si pobrecim a kdyz uz neni co brecet nebo mezi tim zjistim ze je to stejne volovina pro to brecet...tak si stoupnu na nohy a jdu neco delat. Ale ty slzicky to je muj dobrej lek...jako bych to ze sebe vsechno vybrecela. :-) ale nejradej mam kdyz se smeju a snazim si takovy chvilky moc uzivat.
17. Únor 2005 - 23:21
Obrázek uživatele Návštěvník
mimi (anonym)
Tak bohužel já bych svůj smutek taky ráda řešila jako vy, ale zrovna se v tom patlám hrozně moc, celej den mě to hryže a doma jsem taky smutná, když jsem sama tak je to ještě horší a všechno se mě drží třeba dva nebo tři dny, než mě to aspoň trochu přejde! Co proti tomu dělat? Jak to vyřešit? Ještě jsem na to nepřišla!Mimochodem se vždycky snažim, aby to na mě ostatní nepoznali, ale stejně to vždycky někdo pozná, protože uhýbám pohledem!
18. Únor 2005 - 11:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
Pustím si R.E.M.
18. Únor 2005 - 11:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Jana (anonym)
A nebo si jdu zacvičit.
18. Únor 2005 - 11:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Iv (anonym)
Někdo smutní aktivně, jiný pasivně. Někdo nahlas, jiný potichu. Já svý smutky nechávám v sobě, sama se s nimi vypořádávám. Před rokem mi umřela mamka. Bylo nám se ségrou hrozně. Ale nedokázaly jsme smutnit společně. Když jsme přišly do nemocnice na návštěvu a nemocniční pokoj byl navzdory mému očekávání prázdný, zakřičela jsem na sestru pološílená: Luckooo! A malá část mě samé umřela také. Můj muž si vzal dovolenou, že jako zůstane v mém smutku se mnou. A já mu přesto unikla, abych byla se svým bolem sama. Jeden prášek na uklidnění a spousta alkoholu. V prázdném mámině bytě :o( Postrádali mě, našli mě. A pak jsem odpadla. Ráno jsem otevřela oči a na zemi pod gaučem, kde jsem usnula, ležel můj muž. Celou noc mě hlídal, jestli dýchám, jestli jsem samým žalem neumřela. Bylo mi v tom všem šílenství moc teploučko.. že někdo stojí mlčky při mně.. Měsíc jsme si se ségrou mámin byt nechaly. A každá zvlášť jsme tam chodily pomaloučku a jistě se s mámou loučit. Já většinou večer, v noci, když můj muž měl noční. S lahvinkou jsem seděla v prázdném bytě, ve tmě, v tichu, bulela jsem a ulevovala si. Byt jsme musely vrátit a už dávno není kam chodit. No, ano, na hřbitov.. Tenhle smutek si ponesu pořád s sebou. Nikdo neví, jak mi bývá..
18. Únor 2005 - 12:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Iv (anonym)
Takhle řeším velký smutky. Ty malý podobně jako mimi. Hraju si na hrdinku a nedívám se lidem do očí. Mám strach, že hloubku mýho smutku vyčtou z mých očí. A že mě budou litovat. To pak stačí jedno slůvko, jedno gesto a proud slzí se řine a řine a nejde ho zastavit, a srdce bolí.. Chci se smát! Smát! Smát! A proč teda mám tak málo důvodů k smíchu, když ho tak miluju???! :o(
18. Únor 2005 - 13:05
Obrázek uživatele Návštěvník
mimi (anonym)
Iv, přesně to mi pak taky stačí k pláči, když mám třeba začít mluvit, tak to pak už nevydržim, jinak dělám jako že jsem v pohodě, ale musim mlčet!
18. Únor 2005 - 13:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Janule (anonym)
Dlouhou dobu jsem sama sebe litovala, jak mam tezky osud, jak je vsechno na nic, jak se ma kazdy lip nez ja. Nejak nevim, odkud to prislo, rekla jsem si dost! Ctu knihy typu Miluj svuj zivot atd...pripada mi, ze jsem do nedavna nezila, ze jsem jen tak prezivala. Zahozeny cas a tak se ted snazim to vsechno dohnat, byt aktivni, ale sem tam to jeste na me padne. Musim si zorganizovat volny cas, nebranit se novym pratelum, jsem totiz dost uzavreny introvert. a nejak to jde, musi, ja totiz verim, ze kazdy sveho stesti strujce...
23. Květen 2006 - 23:12
Obrázek uživatele Návštěvník
lenka (anonym)
Mlcim a tupe cumim.Mi blizci vzdycky vytusi,ze se neco deje a taky mlci,je mezi nama jen takova ticha aura souciteni.Je to asi proto,ze smutna nebyvam casto.V nejhlubsim smutku musim byt v absolutni necinnosti a tichosti.
23. Květen 2006 - 23:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Iveta (anonym)
Jo to je asi ten největší problém jen tak sedět doma a litovat se! Janule má pravdu, musíme si každý svůj volný čas nějak zorganizovat! Pak už nebudeme mít na nějakou tupou sebelítost vůbec čas! Není to tak?
25. Květen 2006 - 20:20
Obrázek uživatele Návštěvník
jája (anonym)
Musím si vždy říci, že jsem tady na světě jen jednou a, že se tady už nikdy nevrátím (jsem nevěřící) a k tomu sežeru velkou čokoládu. pa a s úsměvem jde všechno líp
24. Červen 2006 - 18:31
Obrázek uživatele Návštěvník
monika (anonym)
tak to já si zalezu do vany plné teplé vody a pěny a tam se do mrtě vybrečím
24. Červen 2006 - 18:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
já si dám sklenku dobrého vína pustím skvělou muziku
25. Červen 2006 - 17:04

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama