9119 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

jak se odmilovat ?

10. Září 2018 - 0:04

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
slávka (anonym)
Obracím se s prosbou hlavně na ženy,jsem zamilovaná do nesprávného muže, nemiluje mě jako já jeho, vidím i špatné vlastnosti, ani se mi moc nelíbí, náš vztah nemá společnou budoucnost, přesto toužím být pořád s ním, snad už to ani není láska ale závislost, ale nevím co s tím, vůlí nic nesvedu, pomozte...
2. Červen 2004 - 8:49
Obrázek uživatele Návštěvník
lucy (anonym)
Ahoj, moje rada je: měj ráda víc sama sebe:) Pak si nenecháš svůj život "ničit" někým, kdo za to nestojí.
2. Červen 2004 - 9:11
Obrázek uživatele Návštěvník
slávka (anonym)
myslím že se mám dost ráda, nevím, ale máš pravdu že nerovný vztah s ním mě ničí, jsem neustále ve stresu kdy se ozve proč se neozývá..ach jo, a to mi není dávno 20
2. Červen 2004 - 9:40
Obrázek uživatele Návštěvník
lucy (anonym)
Možná že jsem se nevyjádřila dost přesně: tvůj život ti neničí on, ale samozřejmě ty sama. Proto ty uvozovky. Pravděpodobně ty sama, ačkoliv vidíš, že tě nemiluje, nelíbí se ti až tak atd., si nedovoluješ sama sobě si říct: tohle mi za to nestojí. Čím dřív to ukončím, tím dřív potkám někoho, s kým mi bude opravdu dobře. Možná si nevěříš, že bys mohla potkat někoho lepšího, tak raději zůstáváš s tím, s kým nejsi ani moc šťastná, ale hlavně že aspoň s někým jsi. Asi se nemáš natolik ráda, že plýtváš svým časem a zůstáváš s člověkem, který za to nestojí. Když to vezmeme obrazně, dáváš si sama na sebe takovou "slevu". To ale nedělej, každý má svou cenu, pod kterou by neměl jít, nikdo není slevněné zboží. Píšu ti z vlastní zkušenosti:)
2. Červen 2004 - 10:16
Obrázek uživatele Návštěvník
slávka (anonym)
Ono je to složitější, i když v mnohém máš pravdu, nedokážu si říct on mi za to nestojí, teda řeknu si to a vím to, ale nic s tím neudělám, když jsem se zkusila sejít s jinými, nic mi to neříkalo, nešlo to myslím na něho
2. Červen 2004 - 10:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Slávko a vy spolu žijete, nebo chodíte?? Nějak jsem to z toho příspěvku nepochopila, vypadá to že asi ne, když vždy čekáš až se ozve. To on si asi vzpomene, jen když se nudí nebo tak nějak.. Vím o čem mluvíš, něco takového jsem si také zažila. Rozum říká - nestojí Ti za to, ale srdce si nedá poručit. Je asi jen jedna pro zamilované drastická metoda - zrušit jakýkoliv kontakt a žít dál, je to fráze, ale čas je opravdu lékař. Jakmile budete pořád spolu, budeš se trápit, donekonečna. Asi jsem Ti moc nepomohla viď ahojky
2. Červen 2004 - 11:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Erika (anonym)
Slávka, neboj sa od neho odpútať, neboj sa, že ti už lepší nepríde do cesty. Treba na to odvahu byť možno určitý čas sama, nebáť sa, že možno ostanem "na ocot". Treba sa stýkať ve?a s mladými ?udmi, mať dobrú partiu a tam sa dá nájsť hlapec, ktorý bude na celý život. Možno však svojho priate?a nechceš opustiť kvoli tomu, že on bude nešťastný, že ho zraníš. Uvedom si však, či má váš vzťah budúcnosť. Ak si úprimne odpovieš, že nie, tak je lepšie sa skôr rozísť, pretože rany spôsobené v dlhodobom nefungujúcom vzťahu sú omnoho hlbšie a ťažšie "liečite?né. Držím ti palce, aby si sa správne rozhodla a hlavne aby si bola úprimná voči sebe aj voči tvojmu terajšiemu priate?ovi.
2. Červen 2004 - 11:09
Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
A není to právě ono, co Tě k němu tak moc přitahuje? Taková ta věčná nejistota? To je zase moje zkušenost :-)
2. Červen 2004 - 11:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Fiši (anonym)
Jde spíš o popis a reakci na podobné téma,které jsem tu našla.Je velmi těžké odpoutat se od partnera,zvláště pokud byl reakcí na předchozího.Je zajímavé,že si ženy vyhledají,jestliže neprožijí dobu smutku do úplného "vyléčení",muže stejného typu jako byl ten předchozí.Prožila jsem vztah s mužem starším než já o 16 let.Probíhal paralelně s mým manželstvím.Každý z těch mužů byl úplně jiný.Jedno měli společné.Byli extrémní v té rozdílnosti.Nechci se o tom rozepisovat,jde spíš o nástin.Vlastně měli společné ještě něco...slaboši,kteří násilným způsobem(typické,že?),využívali mou důvěřivost a naivitu způsobenou absencí mého otce v mém životě.Oba věděli co je pro mě dobré,řídili můj život.Příliš bych nehledala chybu v sobě.Někdy se může stát,že člověk,zvlášť duchovně zaměřený,hledá stále dobro i tam kde není.Prostě není!!Nechtěla jsem žít na dvě strany,velmi mě to trápilo a dlouho trvalo než jsem to vyřešila.Nakonec se rozpadly také oba vztahy.Nedala jsem si dost času.Strach,finanční tíseň,samota,bolest,péče o dvě děti atd.Přišel ON.Princ,který mě zachránil,byla jsem tak vděčná,tak zamilovaná.Konečně jsem potkala někoho jiného...Nepotkala.Potkala jsem reakci na předchozí.To samé v bleděmodrém.Je mi mizerně,trápím se a brečím,nemůžu pochopit co mi to udělal,jak mohl...ble,ble.Ale používám rozum.Jde to pomalu,není to lehké.Ale musí to jít.Nastoupila vůle a nekonečná vytrvalost.Tak to radím.Držte mi palce,jestli se tu některá našla,není v tom sama.Nevidět,nepsat,neesemeskovat,ignorovat!!Ženská vydrží víc než člověk.
4. Červen 2004 - 17:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Ahoj, už nevím, kam se obrátit, tak to zkusím tady. Nacházím se v situaci, která má asi jen jedno řešení, které je z mé strany bohužel velmi těžko dosažitelné. Velice mám rád jednu ženu (o pár let starší, rozvedená, tedy teoretickou šanci na ni mám), která je ztělesněním toho, jak si svou partnerku představuji. Trávím s ní denně hodně času už jen proto, že se jedná o kolegyni v práci, sem tam (ale opravdu vyjímečně) se vidíme i mimopracovně. Jsem jí sympatický, to vím a mnohokrát mi to řekla, ale také jasně cítím, že o hlubší vztah zájem nemá, i když si povídáme o velmi soukromých věcech. Problém je v tom, že můj vztah k ní je obrovsky silný, myslím na ni neustále a jen moje povaha mi nedovolí jít se vším ven (i když velmi pravděpodobně tuší, že mám zájem), protože bych se dozvěděl přímo od ní, že od ní více než velmi dobré kamarádství nemohu očekávat. Nevím, zda se někdo umí vžít do situace člověka, který by za chvilku s tím druhým položil život, a přitom nemá šanci to ovlivnit.Předpokládám, že jediné řešení je snažit se oprostit se od velmi nepravděpodobných myšlenek na bližší vztah, ale netuším, JAK toho docílit. Zkrátka se potřebuji naučit nemít ji rád. Kdo někdy miloval člověka, který tuto lásku neopětoval, určitě ví, o čem mluvím. Je to nesmírně těžké, stresující a psychicky mne to velmi vyčerpává, ale absoutně netuším, jak se toho všeho zbavit. Podařilo se někomu z vás podobnou situaci zvládnout? U mě to trvá již několik měsíců a mám pocit, že je to stále horší - zapomenout nebo nechat ji být z mé strany zkrátka v této situaci není možné, resp. to neumím :-(Díky za jakýkoliv názor nebo zkušenosti, už opravdu nevím, kudy kam...
22. Březen 2005 - 17:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Zdena (anonym)
Par mesicu neni zadnej cas. Musis to nechat proste odplynout. Na to zadna rada neni. Muzes se odstehovat na pusty ostrov, ale to bude jeste horsi, budes mit pocit, ze jsi ji mohl byt aspon nablizku a takhle jenom tupe touzis, ale nemyslis na ni min. Chce to se odmilovat, proste pochopit, ze tak uzasna, jak sis ji vysnil neni a to chce cas cas a cas. Pak je jeste varianta masochisty vystavovat ji pokud mozno situacim, kde se ti znelibi. Najdi sebemensi vec, ktera se ti na ni nelibi a pokud ji nemuzes ted objevit, tak si dej za ukol, ze ji najdes. At uz to je styl oblekani, vyjadrovani, nazor na rasismus, stydlivost, neporadnost, zapomnetlivost, rozhazovacnost, cokoliv... a machej se v tom, az se ti zprotivi na normalni uroven... nemusi ji nemit rad, ale tato paranoidni zamilovanost nema s realitou nic spolecneho. Vysnil sis ji. Vem si to treba tak, ze si ji vezmes a budes s ni mit deti a za par let ti zevsedni a zamilujes se do jine. Nebo si to aspon zkus predstavovat. Jedina rada: Proste k ni nevzhlizej, neni ani jisty, jestli si to vubec zaslouzi. A pokud ano, zaslouzi si to jiste i jina, ktera te chtit bude.
22. Březen 2005 - 18:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Děkuji za odpověď, Zdeno. Abych řekl pravdu, bál jsem se dvou věcí - že nikdo neodpoví, nebo že se dočkám odpovědi podobné tvé. Ta žena rozhodně není mnou vysněná, má spoustu chyb, o kterých vím, já ji však chci i s těmi chybami! Neobléká se dle mého gusta, má vlastnosti, které se mi příliš nelíbí, ale jako člověk je pro mne zkrátka velmi okouzlující, imponuje mi, přitahuje mne jako magnet. Toto není uměle vysněná platonická láska. Říkáš, že pár měsíců není žádný čas, já ale cítím, že se to dosti strmě zhoršuje ;(Přijde mi hloupé uměle si zhnusovat člověka, o kterého tak stojím - hlavně je to z mé strany absolutně nemožné. Řešení "jít pryč a nevídat se" by možná pomohlo, ale s kolegyní z jedné kanceláře to nejde, i kdyby to šlo a byli bychom od sebe dál (jiné místnosti, části budovy), táhlo by mne to tam, nemohl bych se soustředit na práci. A já ani nechci. Zkouším si představit, že neexistuje, mám spoustu zájmů a koníčků, dobrou práci, v podstatě mi nic nechybí, rezešel jsem se kvůli ní s jinou ženou, která mne pořád miluje. Já ale cítím, že zkrátka nemohu žít plnohodnotný život s někým, kdo mne nenaplňuje. A právě ONA mi svou blízkostí nesmírně dodává energii.Často si představuji, jaké by to bylo, kdybychom spolu žili, narážím na spoustu nevýhod, ale o mnoho více výhod, řekl bych, že jsem v tomto docela realista, nic si nenamlouvám. Dělám jen to, co se mi líbí, jdu tam, kam mne to táhne. Je to nesmírně šložité takto popsat... nejvíce by mi pomohlo, kdyby se zde našel někdo, kdo už něco podobného prožil... je jedno, s jakým výsledkem. Ocením jakékoliv rady.
22. Březen 2005 - 18:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
A ještě co se týče toho umělého zprotivění. V mém případě je to přesně naopak! Vím o chybách, které má, ale naopak jí vždy řeknu, co se mi na ní nelíbí - ať už je to ten styl oblékání, vyjadřování, apod. Výsledek je asi takový, že mi dá najevo, jak si těchto názorů váží a snaží se to napravit - tedy např. nehovoří stylem, jaký jsem jí upřímně zkritizoval. Nemohu si přece někoho násilně zprotivovat zkrz vlastnosti, které se tento člověk snaží změnit...
22. Březen 2005 - 19:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Martine, přála bych si potkat takového kluka, jako jsi ty, který by ke mě cítil přesně tohle, co cítíš k té své kolegyni z práce.Proč jí to neřekneš?????????????Stydíš se, bojíš se odmítnutí?A tohodle stavu, v jakém jsi a v jakém nejspíš i zůstaneš, se nebojíš?Co ty víš, třeba cítí podobně, jen to nevíš a ona to o tobě taky neví.Možná něco tuší, a čeká až se vyjádříš.Tak na co čekáš???Jestliže tě odmítne, tak budeš mít jasno, budeš vědět na čem jsi a všechno si ujasníte.Seber odvahu a jdi do toho, tím nic nezkazíš, a možná budeš mile překvapen :-)
22. Březen 2005 - 19:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Díky za povzbuzení, Lenko. Rozhodně se nestydím jí to říct, nejsem typ člověka, který by v sobě něco tutlal a schovával se do kouta. Jediný důvod je ten, že bych se s největší pravděpodobností dozvěděl, že vážný vztah z její strany není možný. Tím by to všechno MUSELO skončit, protože by věděla jasně, co k ní cítím - já bych nebyl schopen jen tak říci "ok, končím, když to nejde, tak to nejde", ale zároveň nemám povahu na to, abych se někomu vnucoval. Když se vžiji do role člověka, který mi řekne, co ke mně cítí; a já bych toto nebyl schopen opětovat, chtěl bych to asi ukončit. Toho se právě bojím (tohle slovo nemám rád).Vím, že jí imponuji, má mne velmi ráda, povykládáme si o spoustě věcech, ale tím to pro ni končí, kdyby měla zájem, chovala by se jinak. Je pravda, že se na mne usmívá, v podstatě občas decentně flirtujeme, ale má to takový kamarádský nádech a já z toho dost jasně cítím, že dál to z její strany nejde. Asi bych měl dodat, že je mezi námi cca 20 let rozdíl - možná je problém tady, jen nevím, zda u ní, nebo u mne... Rozhodně bych netvrdil, že radikálním vyklopením mých citů před ni, nic nezkazím... myslím, že právě tímto bych toho pokazil docela dost. Možná bych mohl jen více naznačit své city... Opravdu mne zajímá každý názor. Děkuji, že se tím někdo zabývá...
22. Březen 2005 - 19:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
No a já si právě myslím, že tohle je ten problém: že jsi si až moc jistý tím, co si o tobě myslí, a co by ti odpověděla. Ty tomu,že nemá zájem věříš, vsugeroval sis to, a nečekáš jinou odpověď - respektive, ty jí ani nechceš znát, protože jsi o té své přesvědčený.A že by se chovala jinak?? záleží jaký typ ženy to je. Já, i kdybych byla zamilovaná a viděla, že je do mě zamilovaný i on, ale nevyjádřil by se, tak bych ho nechala, dokaď to prostě neřekne. Sama bych nezačala. Ne, že se stydím - to ne, ale chtěla bych, aby to byl on, co to sám rozjede, víš..Když to je těžký, když už dopředu řekneš, že ona mě nechce, ona by se chovala jinak..A stojíš si za tím.. To pak nevím, co poradit..
22. Březen 2005 - 19:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Dobře, Lenko. Připusťme, že existuje malá pravděpodobnost, že je tvůj názor pravdivý, ani nevíš, jak bych si to přál). Já se však snažím vidět to realisticky, vyšší šance je, že její city nemohou být takové, jaké bych chtěl, a v tom případě, pokud bych zároveň šel s pravdou ven, by všechno skončilo. Mně přijde jako příliš velký risk sázet na dejmetomu dvacetiprocentní (když to přeženu) šanci, která by znamenala mé štěstí. Vím, vypadá to jednoduše, ale pokud mám šanci 80% procent, že to dopadne pro mne špatně, budu mít větší problém, než dosud. Tomu se právě snažím vyhnout řešením, které mne neraní tak silně, jako odmítnutí a následný boj se sebou samým.Uvítal bych i další názory, a velmi si cením i těch současných, píšu sem proto, že si nevím rady. Pokud si více lidí myslí, a je schopno to odůvodnit, že je rozumnější vše vyklopit, tím lépe. Udělám to, ale bojím se, že si ublížím. V současnosti to není ideální, trápím se, ale jsem v určitém směru šťastný. Neumím si představit, že mne přitahuje někdo, na koho nemám nejmenší nárok. Z mého pohledu bych se snažil řešit situaci spíše tím "odmilováním se", ale to asi nedokážu...
22. Březen 2005 - 20:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Jo jo, je to těžký..Dělej jak myslíš,...můj názor už znáš, já bych se takto jako ty nechovala.Měj se
22. Březen 2005 - 20:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Mily Martine,Snad Ti muj nazor pomuze, tedy:1. Prestan se rozebirat;2. Najdi si jinou praci, nebo alespon jine pracoviste (misto, fyzicky);3. Rekni ji, co citis, presne tak, jak jsi to tady napsal.Ted trochu vysvetleni: nic neni horsi, nez precitlively muz, zena se muze obavat zavislosti, zmena pracoviste vam obema umozni volneji dychat a prospeje v pripade, ze ji ziskas i v pripade opacnem, a jak ma ona vedet, co citis, kdyz to nereknes, co muzes ztratit? Hlavne to neprehanej s patosem, je to starsi a zkusena zena. Nevim jaka je, ale casto je nejlepsi pristup narovinu. A prosim - neanalyzuj muj prispevek. Hodne zdaru. Dej vedet, jak jsi uspel.
23. Březen 2005 - 11:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Demi (anonym)
Ten tvuj strach si ublizit.Vsechno spatne,budes muset ten svuj strach prekonat a rozlousknout to.Jinak se to casem muze promenit v paranoiu.Proste prekroc sve hranice! Ja byt ONA,tak bych si na to take pockala.Navic je starsi,a muze citit to same.Ona muze mit daleko vetsi strach z odmitnuti nez TY.Sam pises,ze ji tak trochu napominas,taky bych se mozna na jejim miste bala,ze nejsem pro tebe ta prava/dost dobra/. Pokud te odmitne,tak ji alespon potesis,to by udelalo radost kazde zene,ale hlavne ty sam si vyjasnis myslenky.Takove trapeni nema smysl.Cim vic to budes prodluzovat,tim vic sam ztratis...Zazila jsem neco podobneho,problem byl v tom strachu.Je treba to prekonat.Jina cesta neni...
23. Březen 2005 - 12:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Demi (anonym)
Ten tvuj strach si ublizit.Vsechno spatne,budes muset ten svuj strach prekonat a rozlousknout to.Jinak se to casem muze promenit v paranoiu.Proste prekroc sve hranice! Ja byt ONA,tak bych si na to take pockala.Navic je starsi,a muze citit to same.Ona muze mit daleko vetsi strach z odmitnuti nez TY.Sam pises,ze ji tak trochu napominas,taky bych se mozna na jejim miste bala,ze nejsem pro tebe ta prava/dost dobra/. Pokud te odmitne,tak ji alespon potesis,to by udelalo radost kazde zene,ale hlavne ty sam si vyjasnis myslenky.Takove trapeni nema smysl.Cim vic to budes prodluzovat,tim vic sam ztratis...Zazila jsem neco podobneho,problem byl v tom strachu.Je treba to prekonat.Jina cesta neni...
23. Březen 2005 - 12:05
Obrázek uživatele Návštěvník
jaruš (anonym)
ahoj slávko.vztah s tím mužem jsi nepopsala moc podrobně.ale myslim ze by ses s ním měla rozejít.najdeš si někoho jiného ale jestli ho opravdu miluješ tak to stejně nepomůže.budeš na něj myslet i když budeš s někým jiným.nemohla by sis s tvým přítelem normálně promluvit o vašem vztahu a o budoucnosti?naznačit mu co od budoucna očekáváš?
23. Březen 2005 - 12:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
Před několika měsíci jsem se rozešla s dlouholetým přítelem, protože si našel novou slečnu. Bral ji jako románek, mě miloval, ale okolnosti mi nedovolily to překousnout. Od prvního dne našeho rozchodu se s ní však začal veřejně scházet. Jsou spolu doteď. O mě se začal také někdo zajímat. Navázala jsem takový vztah nevztah. Nemilovala jsem jej, lépe se mi s ním zapomínalo na toho předchozího. Myslela jsem, že to zamilování prostě musí přijít, byl ke mně tak pozorný. Po nějaké době jsem pochopila, že je vše příliš brzy, a že to se mnou nebude tak snadné. Tak jsem zase sama a vrací se mi všechny moje noční můry. V hlavní roli můj dlouholetý přítel.. Stačí mi jenom malé podněty, kdo ho kde viděl, co komu řekl, s kým byl, jak vypadal, a tak. A je to zase v háji.Tak přemýšlím, půjde to vůbec někdy jej úplně vymazat z mysli, aby to už nebylo tak citlivé? Neuvěřitelně srovnávám, chtěla bych vše vrátit, ale chtěla bych ho jiného.. Nesmysl, že? Co se stalo, nejde překousnout. Není cesty zpět. Tak co dál?
23. Březen 2005 - 13:08
Obrázek uživatele Návštěvník
jaruš (anonym)
asi na něj nikdy nezapomeneš ale nesnaž se ho vytlouct ze sebe ven násilím pak na něj budeš myslet ještě víc.nech tomu volny průběh a najdi si nějake koníčky.řekneš mi jaké jsi znamení? ahoj
23. Březen 2005 - 13:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
Děkuji Jaruš. Jsem 100% váha. On je panna. Byli jsme opravdu složitý vztah. Ale myslela jsem, že se vzájemně držíme nad vodou a mám spolu ty ostřejší lokty.
23. Březen 2005 - 13:27
Obrázek uživatele Návštěvník
jaruš (anonym)
jsem (byla jsem) na tom podobně jako ty.je ale těžký poradit nevim jestli treba bydlí blízko tebe a jestli ho vídáš. jestli ano tak to je těžké. jak je to dlouho co spolu nejste? na to znamení jsem se ptala protože já jsem štír a vypadalo to že mame podobne osudy.
23. Březen 2005 - 13:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Díky za názor, Anno i Demi. Asi máte pravdu... i když o tom nejsem 100% přesvědčen, musím to zkusit, jinak to asi nemá smysl... je to nekonečné.
23. Březen 2005 - 13:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
Bydlíme v menším městě, takže pravděpodobnost, že se někde potkáme je obrovská. A taky se potkáváme, sice se snažím nechodit tam, kam on, ale moje intuice je úžasná a hodně často ho nechtěně někde vyhmátnu. Máme spoustu společných známých, kteří prostě mají potřebu nás řešit. Bydleli jsme spolu, takže ještě pořád spolu musíme být občas v kontaktu, abych dořešili vše potřebné. Jo a rozešli jsme se v říjnu loňského roku. A jak se s tím vypořádáváš Ty? Co se stalo Tobě? Jestli to tedy není pro Tebe příliš citlivé..
23. Březen 2005 - 13:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
Bydlíme v menším městě, takže pravděpodobnost, že se někde potkáme je obrovská. A taky se potkáváme, sice se snažím nechodit tam, kam on, ale moje intuice je úžasná a hodně často ho nechtěně někde vyhmátnu. Máme spoustu společných známých, kteří prostě mají potřebu nás řešit. Bydleli jsme spolu, takže ještě pořád spolu musíme být občas v kontaktu, abych dořešili vše potřebné. Jo a rozešli jsme se v říjnu loňského roku. A jak se s tím vypořádáváš Ty? Co se stalo Tobě? Jestli to tedy není pro Tebe příliš citlivé..
23. Březen 2005 - 13:53
Obrázek uživatele Návštěvník
jaruš (anonym)
vubec ti nezavidim ted koncim v praci a taky na netu jetli chces tak si muzem napsat mail.ale az zitra nebo nekde na chatu pokecat tady je to dost pomale. (ssemi"seznam.cz) napis at ti muzu napsat jak to se mnou bylo. mej se moc pekne a uzij si dnesni odpoledne ahoj
23. Březen 2005 - 13:57
Obrázek uživatele Návštěvník
jaruš (anonym)
vubec ti nezavidim ted koncim v praci a taky na netu jetli chces tak si muzem napsat mail.ale az zitra nebo nekde na chatu pokecat tady je to dost pomale. (ssemi"seznam.cz) napis at ti muzu napsat jak to se mnou bylo. mej se moc pekne a uzij si dnesni odpoledne ahoj
23. Březen 2005 - 13:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Majka (anonym)
Milý Martine,zažívám něco podobného,ale z druhé strany.Možná se na to dotyčná žena,o kterou máš zájem,dívá podobně.Mě je 37 a zajímá se o mě mladší muž (26), zatím pouze kamarádsky,snaží se mi pomáhat,taky si hodně povídáme o dost soukromých věcec,prostě jako velmi dobří a blízcí přátelé a já z něj cítím,že by chtěl i víc než pouhé "kamarádství,ale já se toho bojím.Bojím se toho věkového rozdílu (a to je oproti tobě "jen" 11 let).Spíš se snažím myslet rozumem,bavit se a užívat života a dívat se na to,jaké by to bylo za pár let.Jsem rozvedená,s 1 dítětem.Taky se bojím toho,že kdyby se to i obrátilo v něco vážnějšího,tak že on jednou své děti bude chtít a to mě taky trápí.Možná,že i ona takhle uvažuje.Když si hodně povídáte,tak jaké má ona představy o svém životě?Kolik Ti je let?Píšeš jako velmi rozumný mužský.Přemýšlel jsi taky nad tím,co by bylo za pár let až budete zase o něco starší?To by mě zajímalo v mé situaci.Co by jsi radil ty mě?
23. Březen 2005 - 17:53
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Ahoj Majko, díky za odpověď, jsem moc rád, že je zde i názor z druhé strany. O věcech, které popisuješ, také přemýšlím, asi je pravda, že obavy z druhé strany mohou být také na místě. Máš pravdu, že je třeba myslet také na budoucnost, vztah s takovým věkovým rozdílem obou lidí asi není jednoduchý, ale nemyslím, že by zrovna v tomto měl být problém. Vidím to asi tak, že je lepší strávit dvacet krásných let s někým, kdo člověka naplňuje, než čtyřicet let se plácat ode zdi ke zdi... co se týče představ kolegyně, je také docela zklamaná životem, asi má strach se do nových známostí pouštět, už narazila. Touží po jiném, ale troskotá to pro změnu na tom, koho by chtěla. Alespoň tak jsem to z náznaků pochopil...Jsem rád i za to, že jsi přišla se svou zkušeností. Myslím, že vím, jak se cítíš. Asi také pochybuješ a topíš se v obavách, je velmi těžké neřídit se citem a myslet realisticky. Zde je asi i můj problém, myslíme příliš konkrétně, kalkulujeme a nedáváme šanci možnosti, že by to mohlo dopadnout dobře, byť asi šance nejsou takové, jaké by mohly být. Ve tvém případě nejde o tak velký věkový rozdíl a nemyslím, že by těch 11 let měl být problém. Ve 37 letech jsi ještě mladá ženská a ve 26 už proti tobě stojí pravděpodobně inteligentní chlap (i když je to individuální). Je třeba snažit se odhadnout situaci a pokusit se něco dělat. Neřeš to, že je tvůj protějšek mladší, spousta podobných vztahů bezproblémově klape. Důležité je, aby se vaše postoje sbližovaly, měl jsem vztah s ženou, která měla opačné zájmy i názory. Nefungovalo to. Je důležité mít společné alespoň základní věci, rozumět si, vědět, co ten druhý člověk chce a nechce, není třeba se až tak přizpůsobovat, důležitá je upřímnost. Pokud se ti na něm něco nelíbí, klidně ho slušně zkritizuj a sleduj, jak reaguje. Pokud to bere (a nemusí za každou cenu souhlasit!), je velká pravděpodobnost, že vám to bude klapat.Dítě není vůbec žádný problém - jak to současné, tak budoucí. Pokud o tebe stojí, tvé dítě přijme zcela samozřejmě. A pokud bude chtít vlastní? Nevidím v tom problém. Ve tvém věku rozhodně není pozdě, a i kdyby bylo, je zde přeci možnost adopce. Pokud tedy zrovna v tomto nevidíš problém ty. Pokud ano, je třeba zjistit jeho postoj k tomuto, máš výhodu, váš vztah není ve stadiu, kdy lze tato témata probírat nějak vážně - zjisti v klidu jeho názor a uvidíš, co dál. Pokud chceš, napiš mi na martinboks"seznam.cz, rád bych si s tebou popovídal, myslím, že i do mého problému můžeš vnést spoustu tak důležitých informací ze druhé strany. Sám už jsem se pro řešení rozhodl a doufám, že to dopadne dobře. Přeji hodně úspěchů
23. Březen 2005 - 18:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Olga (anonym)
To Chiara: Proste ti zahnul a ty to nejsi schopna prekousnout. Otazka je, jestli nejsi pouze netolerantni osoba, kdyz ho tak milujes a presto mu nemuzes odpustit. Milovat nekoho a chtit ho jineho je blbost, to jej nemilujes! Jen touzis si nekoho opracovat k obrazu svemu a tento se ti nejvic hodil.
24. Březen 2005 - 10:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
To Olga: O tom, jestli jej miluji nebo ne, asi těžko můžeš soudit Ty nebo kdokoliv jiný. Možná máš ale v něčem pravdu, určitě to je zajímavý názor. Asi jsem se nevyjádřila dost jasně. Změnit člověka úplně je nesmysl, ale navést ho jistým směrem podle mě jde. Náš rozchod neovlivnila ani tak nevěra, tam šlo o víc. Možná mezi nimi k ničemu nedošlo, ale těch několik krizových měsíců mě nechal se v tom pěkně vymáchat. Rozhodl se, že si bude dělat, co on sám chce.. Chtěl být s kamarády, s kamarádkami, především tedy s jednou, nevěděl najednou, co ke mně cítí, potřeboval čas
24. Březen 2005 - 12:15
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
To Jaruš: Určitě se Ti ozvu na mail, ale teď mi to nevychází. Díky
24. Březen 2005 - 12:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Lazy (anonym)
Ahoj Chiaro. Ja jsem byla v opacne situaci - zamilovala jsem se do chlapa, co byl 12 let ve vztahu. Pracovali jsme spolu - oba mimo domov - a stykali jsme se pres pul roku, denne. Nikdy jsme nemela takovy pocit souzneni, jako s nim. S tou jeho slecnou byl zasnoubeny, nicmene ona si ho nechtela vzit (v dobe, kdy poznal me, meli 2 roky po zasnubach a slecne se do snatku opravdu nechtelo), on to dost tezce nesl. Vypravel mi, jak je se mnou stastnejsi nez s kymkoli predtim (no - uprimne, mel predtim jenom tu jednu). Nicmene projekt skoncil, on se vratil domu, jeste tak 2 mesice mi volal - pak na me zacal byt hnusnej, rekl mi, ze mu nesmim psat mejly, protoze ona mu je cte a nesmim mu posilat SMS, protoze ona pouziva jeho mobil (pouziva taky jeho auto a kreditni kartu, takze kdyz spolu nekam jdeme, tak vzdycky plati v hotovosti, aby to pak nebylo na uctu.) Pote, co jsme se takhle divne 'rozesli' jsme se nevideli pres rok - coz alespon na me strane nicemu nepomohlo. Loni se vzali (5 let po zasnubach), ted maji cerstve miminko, on se trochu uklidnil, obcas se porad stykame - on se porad hrozne boji, aby se to zena nedozvedela (ackoli spolu uz nekolik let nic nemame), dneska zrovna jsme meli jit na obed, on mi v patek psal, ze mi v pondeli posle detaily kdy a kde se sejdeme - na to jsem mu odepsala 'v pohode bejby, dej mi vedet' (nic jinyho) - a v pondeli jsem mela v poste vyhruzny email, ze to zena cetla (problem bylo to osloveni 'bejby'), on ma ted peklo a on me nechce ani videt. Racionalne vim, ze bych se na nej mela vykaslat - on ublizuje mne protoze ona ublizuje jemu - nikdy spolu nebudeme, ani kdyz se s ni rozejde, o tom si iluze nedelam, ale mrzi me, ze to takhle dopadlo. Mam pocit, ze on pro me znamena vic nez pro ni, a presto ji dava prednost - nejdriv argumentoval tim, ze ji dlouho zna a maji spolu dum, ted uz tim, ze spolu maji dite. No nic - to je jenom druha strana mince. Taky bych potrebovala nejakou techniku jak ho dostat z hlavy.
24. Březen 2005 - 13:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Kačka (anonym)
To Chiara:Zdravím tě a musím reagovat na tvůj příspěvek, protože to, co si napsala, tak něco podobného prožívám já. Mimochodem ten dotyčný je taky ve znamení Panny a doufám, že takovýho chlapa už si nikdy nenajdu. Dělala jsem pro něho první poslední, což zřejmě byla chyba a on se mi odvděčoval tím, že mi začal lhát a nacházet si různé "kamarádky", já sem mu to vždycky odpustila, ale ted už to doopravdy přehnal a našel si slečnu, která mu dává celkem "kouř" a jak on říká, hraje s ním určitou hru. Připadá mi, že tihleti pánové v tomto znamení mají neustálou potřebu si něco dokazovat a především si zvyšovat sebevědomí různými slečnami. Není to tak dlouho, co jsme se s ním rozešla a dokonce i přesto všechno, co mi udělal (bylo toho více,ale byla by z toho slohová práce), tak ho mám ráda,ale už bych s ním nikdy nechodila, protože je to parchant!!!! Začala sem si sama sebe hodně vážit a vim, ze az mu urcite veci dojdou, tak bude litovat, ze o me prisel. Nejsem zadna pubertacka, je mi 25 let...Přeji ti, abys tohle co nejdříve překonala, protože takovýhle člověk se opravdu nezmění a věř, že když mu ukážeš, že se máš ráda, tak tě bude chtít zpátky, ale jenom proto, aby si dokázal, že ho máš ještě pořád ráda...
24. Březen 2005 - 14:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
To Lazy: Chápu Tě, stejně tak chápu ji. Zamilovala se. Na tom není nic špatného. Teď však hodně záleží na charakteru toho kluka, ale i na ní. Já jsem tu mou sokyni dokonce poprosila, ať mi pomůže. Trošku jsem ji znala a můj ex o ní mluvil jako o chytré holce, která couvá z přátelství s ním, protože nás spolu rozebírají. Myslela jsem prostě, že to je jen takové období, kdy on chce slyšet názor nestranné holky. Její reakce byla:
24. Březen 2005 - 14:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Lazy (anonym)
Ja myslim, ze pro nej by byl problem zvladnout ten rozchod emocionalne; on je trochu precitlivelej - navic se s nikym nikdy nerozchazel. Se mnou to bylo relativne lehky, bydleli jsme kazdej nekde jinde, tak stacilo jenom odejit a vypnou mobil. I ted si myslim, ze vic nez cehokoli jinyho se boji, ze mu zena udela scenu. V dobe, kdy ona chodila se segrou parit a tejden se mu neozvala, on u me brecel v koutku, protoze chtel, aby ho mela rada a vzala si ho - presto s ni zustal.To si myslim, ze je i duvod, proc ti ten tvuj (bejvalej) tvrdil, ze s ni byt nechce - protoze se bal reakce. Tezko se mi to soudi, samozrejme - neznam vas a nevim, jak jste se chovali. Je to samozrejme spekulace, ale myslim, ze chlapi jsou v tomhle obecne dost srabi (cest vyjimkam jako Martin tady na chatu!)
24. Březen 2005 - 17:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Chiara (anonym)
Emoce určitě sehrály tu nejdůležitější roli. Jeho rodina byla v obraze a dost na něj tenkrát zanevřela. Náš rozchod mu dali pěkně sežrat. Mnoho našich kamarádů se taky přitočilo na mou stranu. Tak mu, chudáčkovi, zbyla především ona. Ona je podle něj jediná, která ho vlastně vidět chce, stačí zavolat a ona přiběhne, a to doslova. Jeho dobří známí mě tímhle taky nahlodali, měli pocit, že mi vše dělá schválně, abych to skončila já a nebyl on ten špatný. Možná si myslel, že to takhle ponesu lépe, než kdyby přišel a řekl, končíme, nemiluji Tě. Ale ty lži byly o to horší..Takže si myslím, že Lazy má pravdu, chlapi jsou v tomto ohledu srabi. Ale na druhou stranu tak můžou jednat i ženy. Nemůžeme všechny házet do jednoho pytle.
25. Březen 2005 - 8:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Naily (anonym)
Ahoj Martine,teď zase jeden názor od ženy, která chodila s o dost starším kolegou. To co ti teď řeknu se ti asi nebude moc líbit, ale já být tebou, tak rozhodně nedělám to co ti radily. Být tebou, tak raději počkám a nechám tomu volný průběh. A důvod? Když to nevyjde a jestli k tobě necítí to co ty k ní, tak v té práci nevydržíš. Bude ti stokrát hůř. U mě je to víc než rok co jsme se rozešli a pořád je to strašnej problém. Uvědom si, že ji budeš potkávat každý den! Upřímnost je fajn věc, ale ne vždy je na místě. Jestli to přijde, tak to přijde, ale neukvapuj se, protože je to hroznej risk. Vypadáš jako chytrej kluk, který nad tím dokáže logicky přemýšlet. Tvůj mozek ví, že bys to neměl dělat,alespoň zatím, ale srdce s ním bojuje a hledá spojence tady...
26. Březen 2005 - 21:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Ahoj Naily. Díky za názor, je to opravdu velmi těžké, ale rozhodl jsem se pro upřímnost. Po zvážení všech pro a proti (a to jsem nad tím přemýšlel už mnoho hodin, prakticky každý den) jsem dospěl k závěru, že jediná možnost je radikální řez. I když to nevyjde, ta bolest bude velká, ale ne nekonečná.Název tohoto tématu je "jak se odmilovat" a člověk, který má naději, se odmilovat nedokáže. I když je to poněkud drsné, asi nejjistější je právě to odmítnutí ze strany někoho, o koho člověk tak stojí. Neustálým utíkáním před problémem a namlouváním si čehokoliv se vše jen oddaluje a s tím se těžko žije nebo dokonce navazuje jakýkoliv perspektivnější vztah.Je také možné, že se stane to, co říkáš ty... změna zaměstnání. I když to zní zvláštně, možná je to nejlepší možné řešení. Alespoň budeme oba vědět pravdu. Čas je nejlepší lék. Díky všem za podporu i rady.
26. Březen 2005 - 23:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Naily (anonym)
Ahoj Martine, je to samozřejmě jen a jen tvoje věc a tvoje rozhodnutí. Zřejmě tě v té práci nic moc nedrží. To já to mám horší. Oba máme dobrou práci a ani jeden se jí nehodláme vzdát. Přitom víme, že se v tom budeme s takovou plácat dál a dál. Vztahy na pracovišti jsou na houby, ale člověk tam tráví tolik času...a ze začátku je to strašně krásný. Člověk se tolik těší do práce... :-) Já kdybych mohla, tak vrátím čas zpátky... Bylo to příliš krásné než abych na to kdy v životě mohla zapomenout a ani nemůžu, když se pořád vidíme. O to hůř, člověk přichází o dar zapomnění. Jak se říká, čas vše zahojí a to mi s takovu nikdy nebude dopřáno...Hodně štěstí.
27. Březen 2005 - 23:13
Obrázek uživatele Návštěvník
jaja (anonym)
ty zeny maji pravdu,,,no a ja to zazila z vlastni zkusenosti...mladsi muz se do me zamiloval,nerekl to,ale bylo to jasne,,mne selhal mozek a zamilovala jsme se taky,,,ale bala jsem se,silene jsem se bala,odmilovat se neslo,zosklivet si ho taky neslo,slo se divat a trapit se,trapit se nad unosnou mez,tak jsem zvolila variantu uteku,zmizet,zdrhnout,nebyt v jeho blizkosti,,,,je to uz 5 let,nekdy ho vidavam,tvarim se prirozene,,a pak se mu uplne nahodne podivam na ruce,jak si s nimi hraje,nebo udela gesto,co tak dobre znam....a jsem zase na odpis,,,vim,ze to chce cas a cas a cas....nikdy jsem si nemyslela,ze se da takhle zamilovat,asi to clovek musi brat jako zivotni lekci,ze jsou veci,co se nedaji ani vypocitat, ani naplanovat, ani ocekavat od sebe samotneho,,,jen se stanou a jsem rada,ze se staly
28. Březen 2005 - 8:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Ahoj Naily, bohužel jiné rozumné řešení asi není - pokud tedy za řešení nelze považovat plácání se ode zdi ke zdi a dlouho se nesmyslně trápit. Srdci neporučíš. Ale podle toho, co píšeš, tak jsi za tuto zkušenost ráda - asi to platí všeobecně, vždyť je to v podstatě krásné, když se člověk takto zamiluje. Byť nemá šanci na to, co by tak chtěl...Jájo, to je přesně to, o čem se tady bavíme. Rozumem tyto věci člověk bohužel nijak neovlivní. A pokud toho člověka musíš denně vídat, může tě to trápit i dělat šťastnou. Asi je důležité vzít si z toho hlavně to pozitivní a nesnažit se něco lámat přes koleno... kdo si to nezkusil, nemůže pochopit, jak se člověk cítí.
28. Březen 2005 - 10:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Naily (anonym)
Ahoj Martine, jak už jsem jednou napsala: hodně štěstí! A napiš pak jak to dopadlo,ju? Mně osud nepřál. Skončili jsme to, protože jsme museli, ale mám pocit, že je to jak časovaná bomba. Chodíme kolem sebe a to napětí ve vzduchu... Víš co je teď pro mě největší problém? Zažila jsem vztah se starším člověkem a teď tak nějak tíhnu ke starším a strašně všechny mladý a nezkušený (životem) kluky srovnávám. On si vždy se vším věděl rady a to mi teď hrozně chybí. Nejsem schopná si teď nikoho najít a to jsem docela pěkná holka a nemám problém se seznámit. Pozor abys neskončil stejně, protože pak je to většinou o tom, že ten kdo pak bude vyhovovat tvým požadavkům bude zadaný, rodina, děti... Měj se a napiš jak to dopadlo.
28. Březen 2005 - 12:47
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Naily, cítím se velmi podobně a naprosto tě chápu. Moc však nerozumím tvé větě, že jste to skončili, protože jste museli. Můžeš to prosím upřesnit? Bylo to oboustranné?To napětí si umím představit a předpokládám, že něco podobného také zažiju. Ale nic než čas to asi vyřešit nemůže. Zatím jsem ani nenarazil na nikoho, komu by se podařilo "odmilovat se".Zažívám totéž, co ty, zajímám se spíše o starší (relativně) ženy a pořád je srovnávám s věkově mně rovnými, což je problém. Myslím, že to srovnávání je ale logické a týká se jakéhokoliv vztahu, člověk vždy srovnává s tím, co by chtěl nebo s tím, co bylo v předchozích vztazích dobré. Důležité je uvědomit si, že je vše o kompromisech, také jsem jeden vztah promarnil jen kvůli tomu, že jsem netoleroval věci, které mi nepřišly v pořádku. Bohužel bez kompromisů to ve vztazích nejde, pokud mají být šťastní oba.
28. Březen 2005 - 13:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Naily (anonym)
No já už dnes taky vím, že jsem kvůli němu ztratila úžasného člověka, kterému jsem hrozně ublížila, když jsem si začla s ním. Ale nedá se to vrátit zpátky. A i kdyby dalo, tak já už jsem jiný člověk, protože vztah se starším člověkem toho mladšího zaručeně změní. Možná předčasně vyspěje a možná se i ochudí o pár ještě bezstarostných let. Ale nevím, vždycky jsem si spíš rozuměla se staršíma lidma a pak když jsem odešla od rodičů, tak mi chyběl táta... To proč jsme to skončili tady nechci psát. Jestli tě to tolik zajímá, tak pošli maila, ale možná to není ani tak důležité.
28. Březen 2005 - 13:19
Obrázek uživatele Návštěvník
dunkin (anonym)
Puvodne jsem chtel doporucit Ovidiovu bichli "Jak lecit lasku": divila by ses, jak je to aktualni a drsne ucinne. Nicmene pro mnohe bude stravitelnejsi to, co naznacuje hned druhy prispevek tady: soustredit se vic na sebe. Kvuli mistu to napisu jen strucne a naivne: kazdy den se snazit byt lepsi nez vcera. Pokud jses zamilovana do nekoho, kdo to neopetuje, snadno vidis svoje chyby a nedostatky a snadno se presvedcis, abys s nimi neco udelala. A jak s tim zacnes, zacnes rust, uvedomovat si sama sebe, ziskavat vetsi rozhled a prilezitosti a - - - zacnes se mu vzdalovat. Ja jsem si tohle zazil v petadvaceti, parkrat v mensi mire potom a ted se mi to prave deje v petactyriceti. Prestoze mi ta predsevzeti dlouho nevydrzela, vzdycky me to nakoplo a urychlilo - proste proletis jako kometa strzena gravitaci nejaky hvezdy, ale nezustanes obihat vyhasla kolem ni.
28. Březen 2005 - 13:44

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama