159 komentářů / 0 nových
Poslední

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Pampeliška (anonym)
kdo si vymýšlí,toho...Honzo, věřím, i tací jsou. Taky mám podobného souseda. Ale ani trochu mu jeho život nezávidím. Fakt ne. Raději budu pracovat. A žít život jaký chci a mohu já. Dokud to půjde. Třeba do smrti.
18. Srpen 2014 - 16:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Sofie (anonym)
Lépe bych to nenapsala. Deprese je zlo. Je mi teprve 17 a už dva roky se snažím s depresí nějak vypořádat, ale neúspěšně. Když jsem začala mít problémy, často jsem nechodila do školy, protože to prostě nešlo. Výsledek byl ten, že mě rodiče i škola prohlásili za člověka, co nic nedělá a nic z něj nebude. Nechodila jsem do školy, přestala jsem hrát na hudební nástroje, číst, ve škole mi na konci roku chyběly známky ze čtyř předmětů, které jsem dodělávala v srpnu. Nikoho nezajímalo proč jsem do školy nechodila. Letos jsem se snažila všechno překonat, chodit do školy, ale přineslo to jen zhoršení. Po jedné noci, kterou jsem strávila snahou zvládnout všechno co se mi dělo v hlavě, jsem druhý den nešla do školy. Nikdo nebyl doma, ale zničehonic se objevila máma (se kterou nebydlím), křičela na mě, že jsem líná, nic nedělám, nic ze mě nebude a skončím na ulici. Odvezla mě do školy, kde jsem zbytek dne seděla ve třídách a na záchodě, brečela, celá jsem se klepala a chtěla jsem umřít. Učitelé se na mě jen divně dívali, nikoho to nezajímalo. Moc bych si vážila toho, kdyby se lidé dívali na depresi a ostatní psychické poruchy jinak. Zatím mám pocit, že povědomí o psychických onemocněních je žalostně malé, lidé jsou plní falešných představ a nedovedou si poruchy, o kterých třeba něco málo ví, představit ve svém reálném světě.
7. Září 2014 - 16:44
Obrázek uživatele Návštěvník
Pampeliška (anonym)
Lépe bych to nenapsala....Sofie, a můžeš zajít za svou dětskou (dorostovou) praktickou lékařkou a vysvětlit jí, jak se cítíš, aby tě poslala k psychiatrovi? Ta by snad mohla vědět, co je deprese a jak se projevuje...
7. Září 2014 - 16:51
Obrázek uživatele Steve
Steve
Pampeliška: Já vůbec nevím jak to bude u mne dál, mám z toho obavy co a jak. O to horší že jsem opravdu na vše pouze sám. Bez potíží jsem to tak nějak zvládal, otázka jak to bude dál. Asi lépe na to ani nemyslet a nechat to plynout jak se to vyvine.
8. Září 2014 - 15:48
Obrázek uživatele Návštěvník
jirka (anonym)
Kama, tohle je zajímavý a..."Člověk, jakkoliv trpí, nemá právo nutit trpět kvůli sobě i ostatní. To určitě." Tohle tesat do kamene. Jenže se s tím velice špatně bojuje, takový člověk je schopný neskutečných lží, úskoků a manipulace.
8. Září 2014 - 20:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Jiříku (anonym)
"Člověk, jakkoliv...to je fakt, ale pokud budeš psychicky nemocný a budeš potřebovat, a to si piš, že takový nemocný člověk to potřebuje možná víc než léky, opřít se o někoho blízkého vedle sebe, a on od tebe bude upalovat co nejdál, aby se nedejbože od tebe nenakazil, tak možná to své v uvozovkách trochu pozměníš. Není to samozřejmě o právu někoho na něco, ale o empatii a chuti a ochotě tomu nemocnému člověku v pomoci. V dnešní době může každý z nás být dnes doma, ráno jít do práce a odtud rovnou na psychiatrii. Irča
8. Září 2014 - 21:22
Obrázek uživatele Steve
Steve
Ani o tu pomoc vyloženě nejde. Jde hlavně o problém NEPOCHOPENÍ a naopak protichůdných nesprávných reakcí který ten zdravý dělá z neznalosti problému.
9. Září 2014 - 14:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan (anonym)
Dobry den, zajimave a poucne...Moje rada zní jasně. Vzhledem k letité osobní zkušenosti je jednoznačně nejlepší omezit kontakty s takovým jedincem na minimum. Nikdo nestojí za to, abych kvůli jeho naprosto zrůdné neochotě cokoliv se sebou dělat trpěl. Jsi duševně nemocný? Můžeš se léčit. Nechceš se léčit? Nebudu s tebou žít. Tvůj problém, tvůj život.
13. Říjen 2014 - 11:12
Obrázek uživatele Návštěvník
No (anonym)
Moje rada zní jasně....já se třeba léčila z deprese 5 let, než jsem ji dostala pod kontrolu. Opustil bys mě hned na začátku nebo až v průběhu těch 5 let?
13. Říjen 2014 - 12:47
Obrázek uživatele Návštěvník
zuzana (anonym)
Ahoj te mám jeden případ je to můj syn a už deset let čekám ze se stoho dostane je duševně nemocný každý půl roků je v léčebně ne a ne se stoho dostat ještě tomu je závislí na drogách léky nechce užívat nevěří ze je tak nemocný sama nevím co dělat jsem zoufalá určitě mě nenávidí protože ho opakovaně nechám odvézt do léčebny bývá agresivní před třema dny se to opět stalo je v kroměříži kolikrát si říkám že si vůbec neváží zdraví nevíte někdo radu co co dělat kam se obrátit aby ho už z léčebny nepustili neumí žít venku děkují
7. Červen 2015 - 19:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Zuzano, to je tezké,nekoho izolovat od spolecnosti jen proto,ze je uzivatel drog a pro okolí je nebezpecný jenom potenciálne. Tvuj syn má právo,ale nikoliv povinnost pozádat o umístení v PL.Pokud tuto moznost odmítá a ty se cítís být ohrozena,nezbývá,nez se pro radu obrátit na Policii.Jeste nez to udelás,poloz' tuto svoji otázku na server: www.drogovaporadna.cz Ale obávám se,ze ti asi poradí to samé,co já - jen Policie muze tvého syna napr'.vykázat na urcitou dobu z domova. Vím,ze je to smutné,ale nepocítej s tím,ze se vse vrátí do "starých kolejí",nevrátí.Alespo? ne,dokud tvuj syn neprehodnotí svuj zivot a nezacne se lécit.(typicky nástupem na detox v nejaké PL;následne lécebné terapie,nebo nejlépe lécba v Terapeutické komunite).
8. Červen 2015 - 10:07
Obrázek uživatele Steve
Steve
Zuzana: Ty drogy u toho nejsou dobrá věc, nezanedbala jste něco ve výchově? Z obojího se bude asi těžko léčit, nezávidím. Jinak se porad'te s lékařem co navrhuje.
8. Červen 2015 - 16:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Steve,to je tezke,pokud si nekdo neuvedomuje svoji nemoc,nevi,ze by se mel lecit,tak je vsechno marne.Dualni diagnoza,tedy soubeh Poruchy osobnosti a zavislosti na drogach se da lecit lepe z fyzicke stranky nez' z psychicke,ale dotycny vzdy musi mit svuj stav pod kontrolou.Pokud nema,tak asi p.Zuzana bude muset vse nechat zaprotokolovat a navrhnout ustavni lecbu,kterou pak naridi soud. Nekdy se proste musis branit do krajnosti-tedy jestli syn uziva nitrozilne,nebo nezvlada piti,bude bez lecby jenom hur.Lituji,ale chce to jednat.(Nebo jej od sebe naprosto oddelit,zavrit mu dvere.Pak by snad pochopil..)
8. Červen 2015 - 19:12
Obrázek uživatele Návštěvník
ahoj (anonym)
Je moc těžké nerozumět člověku kterého milujete ale víte že sám to nezvládá a ani vy jeho...přesto ten člověk vás moc miluje... I vy jeho....
8. Červen 2015 - 23:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Chapu,ale bohuzel,ono to neplati v kazdem pripade.Nekdy jsou rady,prosby,ci veskere sliby naprosto naprosto zbytecne,nositele/-ky Poruch osobnosti jsou o sve pravde nevyvratne presvedceni,takze tady nic nezmuzou napr'.ani jasne dukazy,logicke argumenty,nic.To je energeticky dost vysilujici a malokdo to vydrzi.Navic,opravdu,Porucha osobnosti je prenosna z cloveka na cloveka,to se klidne muze stat...Takze opravdu na nic necekat a ten problem resit..
8. Červen 2015 - 23:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Hanka (anonym)
Každý ví, co je to...no teda,líp bych to neřekla.100 procent souhlasím.Většina lidí neví co je opravdová deprese zaměnují za špatnou náladu.Znám to z vlastní zkušenosti.Rádoby ,,dobré rady,, typu-vzchop se,dělej něco,najdi si práci a nebudeš mít čas na depresi,nelež pořád ,pojd ven... depresivnímu člověku ještě víc ubližují.Kdo to někdy zažil tak ví že člověk není schopný vůbec ničeho.To není lenost,prostě to nejde.Bohužel to okolí nevysvětlíte že nejsem lenoch ale nemocná.Naštěstí mám dobrého doktora a Mirzaten oro tabs. 15 mg ten mi pomohl.CHce si tady někdo pokecat o zkušenostech?
9. Červen 2015 - 13:41
Obrázek uživatele Návštěvník
J. (anonym)
Milá Hanko, jestli chceš, rád si s Tebou pokecám o zkušenostech s depresí, mám jich už hodně. Můžeš o sobě napsat víc, třeba jak dlouho se léčíš, jak to bylo vážné a tak? Rád se podělím...
9. Červen 2015 - 14:42
Obrázek uživatele Návštěvník
dobrý psychiatr (anonym)
vás může nasměrovat k úlevnému východisku, že chybu dělá někdo ve vašem okolí, ne vy sám.
10. Červen 2015 - 13:11
Obrázek uživatele Steve
Steve
A co to pomůže? A koho to změní? NIKOHO! Okolí bude pořád stejné.
10. Červen 2015 - 16:51
Obrázek uživatele Návštěvník
záleží na tom, (anonym)
A co to pomůže? A koho to...jak okolí vnímáš. Ano okolí bude pořád stejné, ale tvoje vnímání je jen tvoje vnímání. Souhlasím s tím, že chybu může dělat někdo blízký nebo i více lidí v tvém okolí, možná záměrně a cíleně až do tvého zdeptání.
10. Červen 2015 - 16:58
Obrázek uživatele Steve
Steve
Ano, někteří to dělají záměrně, naschvál a neplánují s tím ani přestat. Naopak, rádi ještě přidaj plyn když viděj že to má efekt.
10. Červen 2015 - 17:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Jasně, (anonym)
to je fakt, ale pokud budeš...upalovat od psychicky nemocného co nejdál je to nejjednodušší, ale zároveň to nejzbabělejší. Ať se ten nemocný v tom hezky koupe sám, já od toho uteču a je po problému, alespoň pro mě.
10. Červen 2015 - 19:59
Obrázek uživatele Návštěvník
ono až tak po p (anonym)
ten problém - nemoc toho druhého, zůstává a když ten kdo by měl být oporou z důvodu neochoty pomoci nebo se na to necítí nebo si myslí, že se nakazí - no to je blbost, ale myslet si to může. Jenže jak se říká o těch božích mlýnech.
10. Červen 2015 - 20:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
"upalovat od psychicky nemocného co nejdál je to nejjednodušší, ale zároveň to nejzbabělejší.." Vís,pokud má nekdo poruchu osobnosti a tají jí pred tebou (stejne jako Olanzapiny a Neuroly ktere bere),a ty si neumís vysvetlit,proc' ti vztah nefunguje,proc dennodenne narázís na bariery v podobe nepochopení a slovních útoku,proc to jde tyden za tydnem hur a hur,pak sebrat se a odejít je proste víc nez logické - je to spásonosné.I kdyz ti to muze srdce utrhnout,ale je to preci tvuj zivot,tva enerie a tvoje touha zít vztah v klidu a pohode. A porucha osobnosti navíc nakazlivá je.Sám jsem se v tech posledních týdnech choval jako zrcadlo té dotycné,stále víc a víc se jí pripodob?oval a vubec mne to netesilo.Ale neslo to jinak;pak uz jsem se jen schovával,abych nebyl cílem tech jejích útoku.Odchod potom i tak dost bolel,ale jenom mne,ona narusená osobnost byla citove oplostelá;mozna si proplakala noc,ale do týdne mi napsala,ze se jí tím rozchodem ulevilo...a já se v tom trápení maceroval rok a pul (to jsou ty tvé bozí mlýny?).Takhle to totiz mají nositelky Hranicní/Histrionské poruchy osobnosti,dnes uz' jsem poucen...A ted' muzu pred takovými jenom varovat! (coz' zde na doktorce i delávám..).
10. Červen 2015 - 21:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Petra2317 (anonym)
Taky jsem si tím prošla,...Mluvíte mi z duše, sama jsem si prošla psychickou poruchou je mi diagnistikována bipolární afektivní porucha, když jsem poprve uslyšela tenhle název koukala jsem na doktorku vážně jako blázen. Je mi teprve 23 let. Od 18 let pracuji od mala jsem střelena holka, která ráda bavila lidi kolem sebe, nikdy jsem neměla problem se stydlivostí,prosadit se v kolektivu v praci se mi dařilo, stres sem zvládala v pořádku až sem se někdy divila na to kolik toho bylo. Nikdy sem si nemyslela, že mě postihne psychická nemoc, deprese a strach s lidí, že se opravdu uzavřu do sebe a nebudu schopná ničeho. V člověku se to nakupí a právě v 18. roku se na mě nakupily všechny rodinne problemy ..rozvod rodičů,umrtí v rodině,pracovní povinnosti,maturita. O no se to nezdá, vše přejdete, když sem si myslela že je vše zamnou tak tělo jak bylo zvykle na stres tak polevilo a to mi vlastně mojí poruchu rozjelo. Začala sem se bat lidí z práce sem měla hrůzu..kdo to nezažije neví o čem je řeč. Došlo to tak daleko že sem zhubla 15KG byla sem bílá jak stěna nespala sem. Obvodák mi dal neschopenku a leky na spaní, bohužel jsem si leku na spaní vzala moc a málem sem se již neprobudila v nemocnici to dali za jasnou sebevraždu a to sou teprve problemy ze dne na den sem se probudila v psychiatricke lečebně ...to je teprve na zblaznění, netušila sem která bije. díky me skvěle rodině, která nevěřila na sebevraždu, tak mě od tama dostali, ale opravdu to není tak lehke. Kdybych tam zustala, tak se asi zblázním tam. Doma jsem poctoupila lečbu brala jsem antidepresiva asi 4. než mi zabrali byla to dlouhá cesta a vše jsem zvládla jen díky sve rodině. Kdo nemá pochopení, tak se nikdy nevylečí, ted už jen beru leky na udržení klidu a jsem za to moc ráda, funguji jako dřív, chodím normálně do práce a jsem zase plnohodnotný člověk, pro některe ta holka co se chtěla zabít, pro jine ta holka co se stím poprala. Já osobně sem si připadala jak v šílenem snu ze ktereho se až ted probírám...nikomu bych nepřála se probrat ze dne na den v blázinci. Díky sve rodine jsem v pořadku a i s duševní poruchou žiju normální a plnohodnotny život. Za gramatiku a chyby se omlouvam píši v rychlosti na tel. ve vlaku, jen mě tyhle články opravdu zaujaly, tak sem se chtěla podělit o svojí zkušenost.
11. Červen 2015 - 14:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Vlaďka (anonym)
ano je to pravda. Problémy se vrství a vrství, myslíš si, že to zvládáš, že to dáš. Okolí si ale myslí totéž a nakládají ti a nakládají. A najednou konec. Prostě se sesypeš a nefunguješ. Opravdu to může dojít až k nějakému sebepoškození protože opravdu nevidíš jiné východisko. A je fajn, když ti pomůže rodina. Protože to jsou ti nejbližší a secvakne jim to. Ono probudit se někde v blázinci může člověka vyburcovat k poznání. Může to ale vyburcovat i rodinu k poznání. Slyšela jsem že na psychiatrii se umisťují i násilníci apod. tak co tam dělá přepracovaný člověk. Ale stejně si myslím , že při dnešním ustavičném běhu, stresu a tempu tam skončíme všichni.
11. Červen 2015 - 14:45
Obrázek uživatele Steve
Steve
"Slyšela jsem že na psychiatrii se umisťují i násilníci apod." Ano, ale ti se dávají jinam, na jiné oddělení. I ta psych.léčebna má mnoho typů oddělení na kteří se škatulkují oni nemocní dle jejich projevů. Nejsou např. všichni agresivní či nebezpeční pro okolí, tak proč by měli být mezi takovýma? Navíc nebezpečnejma? Kdepak, ti mají svojí izolačku.
11. Červen 2015 - 15:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Jirka (anonym)
Petro,díky za Vás zivotní príbeh a pokud chcete,prihodte polínko prímo do diskuse o BAP zde na doktorce.Jsou tam také zajímavé zmínky o clenech rodiny s touto PO a myslím,ze k tomu tématu by jste mela co ríct.Mohla by jste být treba príkladem,ze cesta k normálnímu zpusobu zivota je - kdyz' se dodrzují nejaké postupy,ci berou prásky tak,jak mají;o tom se tam dost mluví.A o nesnesitelnosti bytí s temi,co pomoc odmítají,neb si myslí,ze jim nic není...Rád Vám na tom vláknu polozím neco málo otázek,neb mne zajímá i pohled z "druhé strany".Tak pokud budete chtít,tak tam zavítejte... Preji,at' se darí,v práci i v soukromí.
11. Červen 2015 - 19:23
Obrázek uživatele Návštěvník
estrius (anonym)
Jeste je taky fajn takovy to - kdo mkuvi o sebevrazde nikdy to neudela. Pravdou je, ze mluvit o necem znamena o tom premyslet a premyslet o necem je velky krok k tomu to udelat. Nebo taky miluju kdyz jsem ve stavu, kdy sotva chodim a nejakej genius mi poradi, at si jdu zabehat. Jinak diky za clanek, asi si ho necham vytetovat na zada, at si ho muze kazdej precist, az zas budu lezet rozplaclej v posteli :-)
30. Červen 2015 - 4:44
Obrázek uživatele Návštěvník
ámoš (anonym)
Jeste je taky fajn takovy to...Právě že se pleteš, bohužel to tak musim říct z vlastní zkušenosti. Já mluvim dlouhodobě otevřeně o sebevraždě i před mámou, ale ona si z toho dělá srandu. Myslí si, že bych to neudělal a má pravdu. To totiž neni tak jednoduchý. A hlavně když už, tak to musí bejt definitivní. Samotný myšlenky nic neznamenaj, u mě to tak holt platí...
30. Červen 2015 - 6:16

Stránky

Přidat komentář