157 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak se NEchovat k psychicky nemocnému člověku

10. Září 2018 - 0:13

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Peťula (anonym)
Ahoj Ejpo, krásný článek, sama bych ho lépe nenapsala. Na psychické nemoci se bohužel ještě i v dnešní době nahlíží skrz prsty, ten, kdo navštěvuje psychologa nebo psychiatra je chápán jako "blázen". Pro spoustu lidí je jednodušší říct, že chodí na internu s vysokým tlakem, že jim buší srdce, točí se jim hlava..., než se přiznat, že navštěvují psychiatra kvůli panické poruše, úzkostem, depresi... Přiznám se, že i já jsem používala výraz "mám depku" pro vyjádření špatné nálady... dokud jsem na vlastní kůži nepoznala, co to opravdová DEPKA je. Návštěvu paní psycholožky jsem jakžtakž zvládla, sice jsem se styděla a dělala, že v té čekárně to vůbec nejsem já a že tam jenom tak na někoho čekám :-) První návštěva paní doktorky na psychiatrii byla ovšem "strašná". Hrozně jsem se styděla, že se vůbec nacházím na takovém místě...co když mě nedejbože někdo uvidí! Pocit, že potřebuju pomoc psychiatra byl strašně ponižující. První, čeho jsem si všimla, byla čekárna plná lidí a ti lidé tam vypadali úplně normálně... Kdybych je potkala na ulici, nepoznala bych, že chodí k psychiatrovi. Byli to lidé mladí i starší, kteří se prostě dostali do nějaké tíživé situace a potřebovali radu a pomoc. Žádný "cvok" na první pohled... Dnes jsem vdečná, že jsem se rozhodla s mojí úzkostí a depresemi něco dělat. Jak paní psycholožka, tak paní doktorka na psychiatrii jsou skvělé ženské, kterí mi strašně moc pomohly. Přijetí bylo vlídné, milé, vůbec jsem si nepřipadala jako v ordinaci, ale jako v pokojíčku u nějaké dobré známé. Dnes jsou to už 4 roky, kdy jsem tam byla poprvé a svým "hrůzným" pocitům se už jenom usmívám. :-) Za tu dobu jsem se naučila spoustu věcí, přeházela životní hodnoty a jsem přesvědčená, že to můj život obohatilo. Už se nestydím za to, že jsem byla nucena vyhledat pomoc psychiatra a jsem schopná o tom i mluvit. Dokonce zjišťuju, že i některé kolegyně a kolegové z práce se občas zajdou poradit k psychologovi... přece jenom toho stresu a shonu kolem nás je víc než dost. Jinak pracuji ve zdravotnictví - jsem zdr. sestra a mám pocit, že poslední dobou lidí s psychickými nemocemi hodně přibývá, čím dál víc jich užívá antidepresiva. Není to slabost, je to nemoc! Jenom se o ní kvůli jakési tabuizaci ví strašně málo - a to je škoda! Proto se přimlouvám, buďme víc chápaví a tolerantní k těmto problémům, vždyť nikdo z nás neví, do jaké životní situace se může dostat a jestli se do čekárny a psychologa či psychiatra neposadí taky?!!!
25. Květen 2009 - 10:07
Obrázek uživatele Návštěvník
golux (anonym)
ono je to s tím vztahem okolí trošku složitější na nemocného totiž není "spoleh" v tom jak se bude chova,nepasuji na nej zadne vzorce...nemoc nepostihne jen toho dotyčného, ale právě i jeho nejbližší ačkoliv za to nikdo nemůže...čekárny u psychiatra to by byl námět na přinejmenším seriál,jednou jsem tam potkal kolegyni z prace,překvapivě tu hlasitou co se bála,že je to infekční...no aspoň měla jistotu,ale blýská se na lepší časy už fungují tzv rodinné terapie nebo rodinné víkendy v léčebnách ovšem důležité je tam přijít. Ktomu nárůstu-může to být tím,že moderní léky už dokonce i fungují a bez nějakých drastických vedlejších účinků a může je psát i obvoďák! 2Ejpa: mít důchod v 18? no tak to vám nezávidím já jsem si v té době hledal své místo na slunci a i bez diagnózy to bylo těžké,ale zas to smiřování vezmete jedním vrzem,přeju hodně štěstí ať se převlékne za cokoliv
25. Květen 2009 - 10:57
Obrázek uživatele Návštěvník
michal (anonym)
už nejaky čas mám nejake psychycke problemy, mám strach z lidí a nevim se ho zbavit, všichni su na mna hnusní a strašne zle to znášám. Poradte mi, žádám o pomoc
14. Červenec 2009 - 3:32
Obrázek uživatele Návštěvník
jedna z vás (anonym)
Taky jsem si tím prošla, naštěstí jen s panickou poruchou, což proti jiným psychickým nemocem je legrace. Léčím se AD a tak tomu bude i nadále.Nestydím se za to. Cchci aby mi bylo dobře a nechci trápit svoje okolí. Bohužel se v naší rodině vyskytuje i bipolární afektivní porucha. Je to onemocnění nejen hrozné pro dotyčného, ale velmi traumatizující i pro rodinu.Někdy mám pocit, že je to nemoc infekční, protože nakazí i celou rodinu.Největší problém je v její nevyzpytatelnosti, dlouho trvá a ty vedlejší účinky léků. Moc a moc si přeju, aby konečně věda postoupila a opravdu hodně zmírnila duševní utrpení nemocných i jeho okolí. Soucítím s Vámi všemi a držte se, fakt nejste sami......
14. Červenec 2009 - 8:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Jak infekční ...je to dědičný...zdědíš to v genech prostě ...a něco ti řeknu, já měla paniku celý roky a pak z toho byla psychoza ...tak bacha....:))))
14. Červenec 2009 - 9:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Praško (anonym)
tak s tím mám zkušenost, že v depresi, kdy jsem ležel neschopný práce a nákupu týdny doma, mi řekl, že je to mojevina, musím se snažít sám a dělám si vše sám. Odmítl mě objednat několik měsiců, a to i přesto, že jsem kromě depresí měl zátěž - opakované operace na kardiologii. Zhroutil jsem se a nynější psychiatrička se diví, jak mi to mohl říct takový odborník, tím totiž moje deprese zhoršil
14. Červenec 2009 - 9:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Ejpo děkuju ti za ten článek skvělýýýýýýýýýýýýýý, nestuduješ medicinu?Napsala jsi to užasně. I já patřím bohužel k těm co trpí pp,uzkost.složkou a agorafobií už řadu let, a takové to zvedni zadek a jdi ven je to jen v tvé hlavě jsem slyšla mnohokrát.Bohužel u mě se to střídá ,mnoho let výborně a pak zase problém,vím,že nikdy to nebude uplně skvělé.Zajímavé je ,jak některé naše rodiny to vidí.A zase znám rodinu,kdy těžkou agorafobičku ,její vůlí ,léky a pomocí rodiny vrátilo vše takřka k normálnímu životu.Také bych strašně chtěla zase vše sama zvládat,abych nemusela doma slyšet tobě se nechce ,nic víc. Dědičný,,,,,,,,,,,,nevím zda právě agorafobie je dědičná,dost jsem o tom hledala materialy,mám 3 děti. Prof.Praško,všemi uznávaný odborník?No já si o něm také nemyslím,že je tak dokonalý,ale pokud se zachoval takhle ,tak to je smutné.
14. Červenec 2009 - 10:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti s hubnutím. Moje výsledky po 1. měsíci: 4kg dole, -8cm v pase, -3cm přes boky a -3cm přes stehna. Kromě těchto výsledků zaznamenávám ještě nebývalé množství energie (u mě opravdu neobvyklé) a nemám tak výraznou "žravou", hlavně večerní nutkání 100 a vícekrát koukat do lednice, zda tam náhodou není něco dobrého. A prostě se cítím celkově mnohem lépe. Začala jsem tímto kurzem: www.snama.cz/dieta
14. Červenec 2009 - 11:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Nezlobte se,ale myslím si,že hubnutí je poslední co nás na téhle diskuzi zajímá
14. Červenec 2009 - 19:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
To nic, zas si nějaká kráva dělá bezplatnou reklamu na produkty, které nabízí.
14. Červenec 2009 - 19:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Ejpa píše kraviny ...na paniku a agoru se nepoužívají antipsychotika ...je to neurotická porucha .....medicínu určo nestuduje ...a dědičné to je-psychické poruchy ......třeba v jiné podobě,ale je......jeden může být psychotik a další umře na depresi .....ta citlivost je v genech ....
14. Červenec 2009 - 20:50
Obrázek uživatele Návštěvník
ADa (anonym)
Musis neustale vrtat?Bavi ta to?
14. Červenec 2009 - 21:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Uvádím věci na pravou míru ....jsou to slátaniny co píše Ejpa a ještě samá hrubka....plete všechny diagnozy dohromady a léky taky....
14. Červenec 2009 - 21:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Ejpa napsala článek dobře,velmi výstižně, Yossarin všimla jsem si,že jste velmi konfliktní pisatelka na diskuzích,myslím,že hrubky nejsou podstatné,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
14. Červenec 2009 - 23:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Yosarin a mimochodem antipsychotika se používají také v psych.např na schizofr.a jiné ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, a agorafobie není neurotická porucha ,ale fobie to mám z ust mého psychiatra,takže s Ejpou souhlasím,a s tou dědičností je to také trochu jinak ,než píšeš
14. Červenec 2009 - 23:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
jsou tam určitá procenta dědičnosti,pak výchova,prostředí,urazy,spouštěčem pp mohou být těžké problémy,ale i nemusí.Ty názory se velmi liší.
14. Červenec 2009 - 23:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Paul (anonym)
Zujímal by ma nazor na tema socialna fobia (ako sa to da liečiť)
15. Červenec 2009 - 1:11
Obrázek uživatele Návštěvník
EMOTION18@.sezn (anonym)
Uvádím věci na pravou...ty blbecku jeden ty vubec nevis co je dusevni porucha dal bych ti ji aby si se z toho zesral!
31. Květen 2011 - 11:30
Obrázek uživatele Návštěvník
EMOTION18@.sezn (anonym)
ty blbecku jeden ty vubec...prave sem reagoval na jeden dost nepekny komentar
31. Květen 2011 - 11:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Já (anonym)
Agorafobie je neurotická porucha, patří mezi neurozy ....duševní nemoce jsou rozdělené na neuriozy a psychozy..... Ejpa mele nesmysly a vůbec ty věci nezná ......já mám leta důchod tak asi vím o co jde......
31. Květen 2011 - 19:47
Obrázek uživatele Návštěvník
já (anonym)
FOBICKÉ NEURÓZY (fobie a úzkosti nespecifické, z konkrétních věcí a situací, hypochondrie)
31. Květen 2011 - 19:48
Obrázek uživatele Návštěvník
ranc (anonym)
Dekuji,za tento clanek,Jak se nechovat... moc jste mi pomohli a mé chovaní doufam napravím.Nekolik roku je ma dcera v depres a ja to nechapala protože jsem pracovala a nic jiného.Nevím jak ji dostat k lékari, nevím co mam delat a nevím proč jsem to vse nechapala a má z toha sama uplne pocuchané nervy a nemůžeme se k sobě dostat
15. Říjen 2011 - 5:01
Obrázek uživatele Návštěvník
kačka (anonym)
Každý ví, co je to...Divím se velice,že jsem objevila tento článek až dnes,kde byl zašantroščený? Jsem sf,ale nechlubím se tím,manžel mně má za blázna a neví co se mnou je ,nechápe a pochopit ani nechce,zda budu někdy dělat a kdy už donesu domů20.tis?!Nic neumím a ničemu nerozumím,jsem neschopná,ale že se mně nikdy nezastal v krizových situacích a že jich bylo,to je opravdu zbabělost ale ta jeho posranost,se do ničeho nemíchat a muchy sežerte si mně,ubližováno mi je na každém kroku a vesměs působím na každého negativně ,což odstěhováním z rod.města,jen přitížilo,a obětovala jsem 22.let člověku,který asi taky trpí nějakou psych.poruchou,neboť neumí a ani nechce se vyjadřovat,ke svým pocitůma ,náladám a neřekne co má rád ,prostě bez emocí a pokud se zeptám-nevím,toť odpověď.Pár příkladů hovoru s ním:Ona:,,Venku prší.''On:,,Kde?"Ona:,,Chce se mi čurat".On.,,To záleží,kolik jsi toho vypila."Copak to je tamhle na chodníku?Kde,tam nic není.Prostě neshoda ve všem,v názorech na život,na svět,na nejbližší okolí,na lidi,na vše kolem nás,a na lásku,nevím,nerad se se mnou baví,tak proč ho obtěžovat blbostma,což je pro něj vše co zajímá mně.Léčba a návštěvy u p. dr.,je zbytečné vyhazování peněz a už raději končím,neboť očekávám negativní reakce a tak promiňte,že jsem vás snad taky naštvala,ale pokud tomu nerozumíte a odsuzujete nás ,tak snad ani nestojíme o vaše názory a zbytečně zde ztrácíte čas,tohle je jen pro nás........rozumíte ,nebo ne?!Někteří jsou prostě zabednění zabedněnci a život je krátký,nestačí vše pochopit,i ja nechápu vše a proto odpouštím všem co nás odsuzují a věřte,jinak to nejde,přece se nebudu sama ničit,i když jsem toto doposud dělala a vím,že jsem si tím velice zkrátila svůj zpackaný život,co se týče článku a reakcích na něj,tak tady se pozná kdo sem na tuto diskuzi patří a kdo ne.Loučím se s vámi a přeji to co těď cítím sama díky lékům,které mi sednou,však už bylo na čase po11.letech.Přeji vše dobré,lidem dobré vůle!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
15. Říjen 2011 - 5:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Ano,je to především o tom, mít rád sám sebe.To není sobeckost.Teprve až člověk cítí tu správnou lásku sám k sobě,teprve pak může i cítit správnou lásku k ostatním.Nelze mít rád ostatní a na sebe zapomínat.
15. Říjen 2011 - 8:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Lela (anonym)
První příspěvek nádherně napsaný. Děkuji za něj! Mě právě přístup okolí dohnal až k pokusu odejít úplně.
15. Říjen 2011 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
kačka (anonym)
Ano,je to především o tom,...však jsem obětovala dětem a nečekám,za to vděk,ale postačí,se jim bude dařit,lépe,než mě,tak zapomněla jsem se v jejich výchově,ale ne že bych byla posedlá,jen byla jsem na to sama i když vedle byl muž,ale jaksi duchem nepřítomen,takových je víc,vím,jen se mnou nechce nikam chodit a tak život protéká mezi prsty a nechytím jej,hledám pozastavení v přirodě a nemohu si to vynachválit,zkuste čerpat z matičky,nevadí,že sama,už se sebou vydržím dlouho a zabavím se hezkou knihou,abych mněla o čem přemýšlet a nepozastavovat se nad něčí neschopností a vrozenou arogancí,nestojí to za to.Ale i s přehnanou sedůvěrou můžeš narazit a nabít si nos,být pokorný to už se nenosí a vím,že i mezi věřícími se najdu telata.....
15. Říjen 2011 - 18:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucrezia (anonym)
První příspěvek...Taky musím obdivovat, jak si dotyčný(-á)s textem pohrál(-a). Hezky sepsané, myslím, že není co dodat.
16. Říjen 2011 - 12:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeden dotaz! (anonym)
Mám jen jediný dotaz? Všude čtu, že ,,antidepresiva mi pomohli, beru je již 2,5,10 let..." I odborníci píší takové to všeobecné ,,deprese, úzkost se dá léčit; léky mohou pomoci apod." Ale v podstatě nikde jsem se nedočetl, že byl někdo zcela vyléčen a že léky již brát nemusí...Znamená to snad, že každý, kdo je nemocný psychickou porouchou, bude celý život již brát takhle silné léky??? Je mezi vámi někdo, kdo byl zcela vyléčen a případně za jak dlouho? Děkuji
22. Říjen 2011 - 17:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Lyli (anonym)
Já jsem tento druh léků, na který se ptáš několik let brala, ačkoli mi moc nepomáhali, přesto jsem si myslela, že to bez nich nepůjde a bude to ještě horší. Tuto informaci jsem měla od několika lékařů a tak jsem jim věřila. Poté, co jsem ztratila důvěru ke své lékařce, jsem šla k jiné, ta mi ve své podstatě řekla, že jsem už všechny různé skupiny léků vyzkoušela pokud mi nic nepomáhá a po všem se cítím ospalá a unavená, že neví co se mnou. Tak jsem začala postupně vysazovat, nejdřív obden potom za 3 dny a následně jsem zjistila, že jsem bez nich a žádný rozdíl jsem necítila, jen s tím rozdílem, že jsem neměla vedlejší příznaky. Když jsem se během vysazování cítila blbě i mezi intervaly třetinku jsem si zobla. Jsem bez léků již několik let, cítím se líp než s nimi aniž bych se cítila omámená a bez emocí. Je ale pravda, že se začátku než se doplnila hladina serotoninu jsem zlepšení svých emocí skutečně pociťovala, než si tělo na zvyklo. Takže bych doporučovala řídit se instrukcemi na letácích, tam je většinou uvedena i doba léčky,většinou 1/2 roku. Skutečně jsem slyšela i případ, kdy lidé měli po několikaletém braní těchto léků, nálezy poškození mozku. Je to pochopitelné, jsou to svým způsobem drogy, i když přesně dávkované. Obchod s antidepresivy je jeden z největších, lékaři za jejich předepisování dostávají tučné provize.
22. Říjen 2011 - 18:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
S jistou rezervou bych si dovolil tvrdit,že máte pravdu.Pokud se dostanete na psychiatrii s diagnozou vážnější duševní choroby,nemáte téměř šanci se léků zbavit.Podle mého soudu psychiatr hodnotí pouze Váš stav.Pokud by dospěl k závěru,že máte nějaké problémy dávky léku vám zvýší,ev.pokud jste na tom dlouhodobě dobře sníží na udržovací hodnotu.Rozhodující je tedy prvotní diagnoza.Myslím si,že určitou vyjimkou by mohly být fobie.
22. Říjen 2011 - 18:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Lyli (anonym)
S jistou rezervou bych si...Ano, řekla bych, že snad i většina v dobré víře předepisuje ty léky, ale někteří snad musí vidět, že je to na nic. Neléčila jsem se na fobie, jen jsem byla přepracovaná a přetížená a trpěla jsem úzkostmi. Jako by mi tělo říkalo zpomal, já však nedokázala tyto signály dešifrovat. Je pravda, ale že jsem nějakou vážnější diagnosu neměla, kromě různé míry depresí, které však zřejmě depresemi v pravém slova smyslu nebyly. Nedokázal jsem odpočívat pořád jsem byla v napětí. Což jsem se musel naučit, abych vůbec přežila. Dnes už vím, jak se šetřit, pokud jsem unavená odpočívám,vypnu, jdu na procházku, lehnu si a pustím si hudbu atd. Také doplňuji vitamíny zvláště niacin, hodně jej je v sezamových semenech. Pravidelně se vystavuji slunečním paprskům a beru, i když ne pravidelně magnesium. Mám práci, která je náročná a špatně placená, ale jsem jí naplněna a mám přátele, ke kterým mám důvěru, vše jim můžu říct vše ,bez obavy, že mne odsoudí. To je taky velmi důležité.
22. Říjen 2011 - 19:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Lyli,kdo Ty vlastně jsi,muž nebo žena.Proč bereš niacin,ten je obsažen již v B komlexu,jako součást ostatních vitamínů B.Proč bereš magnesium.?,Jak to s námi tady myslíš?
22. Říjen 2011 - 19:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Lyli (anonym)
Lyli,kdo Ty vlastně jsi,muž...Pavle, není jedno jakého jsem pohlaví? No a co, že je niacin v B-komlexu. Ten já neberu, v zimě beru multivitamíny,přes léto jen ty šumivé, magnesium beru na na všechno, to je takový všelék, víš? To by jsi ale měl vědět. Nevím proč útočíš.
22. Říjen 2011 - 19:39
Obrázek uživatele Návštěvník
Čtenář (anonym)
Ano, řekla bych, že snad i...Užívání jakéhokoliv léků něco léčí a něco zhoršuje,proto KONTRAINDIKACE a další finance pro farmaceutický průmysl. IUžívání aspirinu může ve stáří zhoršit zrak, tvrdí vědci FOTO: fotobanka Profimedia 5.10. 02:35 Lidé, kteří denně užívají aspirin, jsou vystaveni dvakrát vyššímu riziku, že se jim ve stáří výrazně zhorší zrak, nebo dokonce oslepnou. Tvrdí to studie Nizozemského neurologického institutu, který sledoval čtyři tisíce seniorů po Evropě, napsal britský list The Daily Telegraph. I když dokument nespecifikuje příčinnou souvislost, stal se argumentem těch, kdo varují před negativními vedlejšími účinky aspirinu. Je například známo, že aspirin (kyselina acetylsalicylová) může hojným užíváním způsobit krvácení do žaludku Prevence proti rakovině a mrtvici Na druhé stran? se ale rovněž ví, že lék může pomoci předejít některým druhům rakoviny. Protože také ředí krev, užívají aspirin milióny lidí jako prevenci zhoršení kardiovaskulárních chorob a proti mozkové mrtvici. Nicméně i když se vědci usilovně snažili najít souvislost mezi aspirinem, kardiovaskulárními chorobami a zhoršením zraku, zjistili pouze, že zraková degenerace postihla sledované osoby bez ohledu na stav jejich srdce a krevního oběhu, shrnul vedoucí výzkumného týmu Paulus de Jong. Výzkum možných rizik aspirinu pro zrak dále pokračuje.
22. Říjen 2011 - 19:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
lyli já vůbec neútočím,jenom nemám rád když někdo vědomě lže.Přečti si znovu co jsi psal.Samozřejmě,že je úplně jedno jakého jsi pohlaví.Samozřejmě,že je úplně jedno jest-li tady píšeš pravdu nebo si vymýšlíš.Pokud ti to takto vyhovuje a vyhovuje to i tvým přátelům,tak je vše OK.
22. Říjen 2011 - 20:10
Obrázek uživatele Návštěvník
Lyli (anonym)
Já se snažim, doluju z paměti, aby mé rady byly alespoň trochu použitelné a ty si všimneš nedopsaných "a". Jsi skvelej chlap, přímo poklad, tebe bych chtěla mít doma. Nejmenuješ se náhodnou Úžasný :-)
22. Říjen 2011 - 22:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Lyli správně jsi to uhodla, jmenuji se Úžasný Úžasňák, Petr to jen maskuje. Mým oblíbeným zvířetem je komár. Cítím, že s ním mám něco společného, ale nedokáži to identifikovat zcela přesně.
22. Říjen 2011 - 22:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucrezia (anonym)
Ano, řekla bych, že snad i...Lyli, neexistují studie o tom, že by AD způsobily změny na mozku, které by byly diagnosticky zjistitelné. To jsi asi slyšela, jak "jedna paní povídala", nezakládá se to to na pravdě. Což ovšem neznamená, že AD a psycholéky vůbec jsou bezpečné a bez následků. Já jen, že takovou studii by nikdo nepustil ven, byli by sami proti sobě. Jak jsi správně napsala, je to velký byznys. Ale ani ne tak pro lékaře, jako spíše pro farmaceuty. Co se týče vysazení léků...spousta lidí fakt bere AD roky s tím, že jim je tvrzeno, že bez nich by to nezvládli. Nevím, podle mých zkušeností AD může zabrat, ale jejich účinech pak vyhasíná. Někdo je změní, někdo jen vysadí a co se změnilo? Je vše jako předtím. Já sama beru AD taky, ale vždy jen pár měsíců. Pak se bu´d naštvu na ty NÚ nebo prostě už je nepotřebuji. Teď třeba mám těžší období, tak jsem si AD nechala předepsat. Protože jsem věděla, že s nimi to zvládnu snáze. Zároveň vím, že to mám jen na nějakou dobu a budu vysazovat. Trvale nechci být v okleštěných emocích, nicméně v nejhorším období mi to pomůže překonat bolest duše. Je to ode mě spíše zbabělý krok, ale proč si to neusnadnit, když můžu. jsem příliš pohodlná na to, abych znovu snášela duševní bolest. Užila jsem si jí dost.
23. Říjen 2011 - 5:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel, (anonym)
Lyli,tebe víc jak cokoli jiného charakterizuje vytrvalost.Nejspíš jdeš za svým cílem bez zřetele na okolnost co za tebou zůstává a v minulosti také zůstávalo.Co tě motivuje,Jsi skutečně přesvědčený,že takto pomáháš.Zkus se za sebou také ohlédnout.Já jsem to také udělal.Fajt je to dobré.
23. Říjen 2011 - 7:20
Obrázek uživatele Návštěvník
pavel (anonym)
Píšeš,že máš teď těžší období a že raději zbaběle utečeš k AD.Řekni si to takto v čem spočívá ona těžkost.Někdy je skutečně vhodnější se k lékům vrátit než např.pokračovat v nějaké psychoterapii,o které budeš přesvědčen ,že je Ti ku škodě,přestože např.výzkumník psychoterapeut má opačný názor.V odborné veřejnosti je řada ctižádostivých terapeutů.kteří jsou posedlí výzkumem.Výzkumem na druhých,místo aby šli do hloubek své duše.
23. Říjen 2011 - 7:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucrezia (anonym)
Pavle, musím přiznat, že Ti často nerozumím. Jako bys psal cizím jazykem. Mám potíže porozumět Tvému textu. Nevím čím to je. Kupř. Tvůj poslední příspěvek není jasné, zda píšeš mi nebo Lyli, protože mě tam v úvodu cituješ a pak píšeš o něčem jiném, o výzkumech, co psala Lyli. Nevím co myslíš pojmem "výzkumník psychoterapeut", takový termín neznám, a docela si i protiřečí, psychoterapeut není bádající vědec, nýbrž léčí duši rozhovorem, vztahem, oporou.
23. Říjen 2011 - 8:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Máš pravdu,ani já se dost často nevyznám ve vašich přezdívkách.Co s tím uděláme.?
23. Říjen 2011 - 10:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucrezia (anonym)
Co bychom s tím dělali? Nic. Budem pozorněji číst. :-)
23. Říjen 2011 - 11:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Já bych třeba navrhoval uvádět svoje pravé jméno,v krajním případě jméno, v našich končinách, obvyklé.
23. Říjen 2011 - 11:06
Obrázek uživatele Návštěvník
renata (anonym)
Ahoj Ejpo, krásný...supr napsané, já se na slabší panickou poruchu léčím skoro rok, ale jako bych to psala já, jak jsem se v tom poznávala:-) všem radím, aby vyhledali pomoc, jakoukoliv.
21. Leden 2012 - 19:18
Obrázek uživatele kalimeee
kalimeee
Ahoj, jsem sociofobička, líbí se mi vaše názory a pochopení..Už to takhle nechci dál, nenávidím svůj izolovaný život. Přihlásila jsem se na nějaké rekvalifikace, kterými se chci aspoň trochu adaptovat do normální společnosti, ale strašně se bojím jít do nějaké práce. Takhle je to velký problém, vysoká nezaměstnanost, zavírají se podniky, nemám praxi, je mi 21. Odmítám jít pracovat v místě bydliště, kde mě všichni znají jako naprostou optimistickou suverénkua teď tohle. 2 roky už se vyhýbám lidem, a hlavně známým. Nejsem vůbec hloupá, ani ošklivá, ani nešikovná ani líná...spíš naopak..Nevíte někdo o nějaké práci, co by se pro mě hodila? Ale ne z domova. Přála bych si mít pravidelný příjem, práci, co by mě naplňovala, kam bych měla spoj..musím pomoci příteli z problémů, které bez mého příjmu bohužel už nevyřeší. Chci svůj happy end, ale zatím to vypadá, že skončím spíš v nějakém ústavu :( děkuji za odpovědi
24. Leden 2012 - 21:31
Obrázek uživatele Návštěvník
Dana (anonym)
Ahoj Ejpo, krásný... Díky za všechny, co ví, co to je deprese.Nedá se to popsat, jen kdo to zažívá, ví své. Jednou jsem četla přirovnání že je to v určitých situacích horší než rakovuna..Mám situační depresi a geneticky podmíněnou a stačí,aby došlo k nějaké situaci v mém životě a hladina serotoninu mi klesne a začne peklo, ikdyž beru prášky.Díky moc. D.
2. Březen 2012 - 10:28
Obrázek uživatele Návštěvník
A. (anonym)
Já bych zase chtěla vědět, jak se k takovému člověku mám teda chovat...Vy kteří víte, co od svých blízkých chcete slyšet, co vám od nich naopak ublíží, poraďte mi. Mě blízký člověk je v práci a mezi kolegy oblíbený a pro okolí úplně normální, vtipný, pořád dobře naložený...ale v soukromí nedokáže vylézt z domu, má pořád nějaké svoje stavy, kterým já nerozumím, přijde mi to jako deprese, je smutný, neumí se radovat...Nevím, jak se k němu chovat, chci ho rozptýlit, vytáhnout na procházku, ať má taky nějakou radost ze života, ale všechno odmítá. Chovám se k němu láskyplně, zkouším jeho chování a nálady pochopit, ptám se ho, jestli ho něco netrápí, ale nechce o svých pocitech vůbec mluvit. A v práci opět vtipný, dobře naložený, kamarádský...a večer zase uzavřený, přede mnou a vším hezkým, čím se ho snažím rozptýlit. Poraďte mi, jak chápat jeho nálady a jak nejlépu mu pomoct, poskytnout oporu a ukázat mu, že u mě najde pochopení? Děkuju...
2. Březen 2012 - 12:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Pampeliška (anonym)
Já bych zase chtěla...Milá A., chceš vědět, jak se chovat k nemocnému? To je totiž různé, proto na to není jediná odpověď. To co sedí jednomu (nelitovat, neupozorňovat na hendikep, jednat jako rovný s rovným, nebrát ohled...) totiž vůbešc nebude sedět druhému (který třeby potřebuje pochopení, soucit, politovat...). nejlepší je se narovinu zeptat nemocného, co by si přál. Nikdo jiný Ti nedá přesnější odpověď, než on. Můj tatík když umíral, si nepřál třeba o svém utrpení vůbec mluvit. Já když jsem byla v těžké depresi, jsem sice o tom moc neuměla mlouvit, ale nakonec mi pomohlo právě to, že jsem se o tom mohla s psychologem a doktorem bavit. Co mě asi nejvíce zasáhlo, když jsem trpěla duševní nemocí, když jsem o tom právě "nesměla " mluvit. tedy nikdo mi to přímo nezakázal, ale ta reakce mého muže byla natolik odpudivá, že jsem si to příště rozmyslela. prostě mu došla trpělivost a už jsem si nesměla dovolit mít nejen deprese, ale ani chřipku,protože v tom vidět zase mé oslabení a evokovalo to v něm pocit, že se o mě bude muset postarat, apod. A to není žádný trotl, jen už toho za ty roky měl taky plné kecky. Takže nemocnému nejlépe prospěješ, když sama se budeš držet v dobrém psychickém stavu a když se ho upřímně zeptáš, co by potřeboval. nemýá smysl spekulovat, co by asi chtěl, když umí mluvit sám.
2. Březen 2012 - 17:25
Obrázek uživatele Návštěvník
A. (anonym)
Pampeliško, děkuji ti za přiblížení...ale jenže když on o tom nechce mluvit, tudíž mi ani neřekne, jaký typ chování by potřeboval. Sama nevím , jestli litovat, soucítit, nebo jak píšeš, jednat jako rovný s rovným...V takových stavech vyhledává samotu, nechce mě vidět, ale přijde mi, že i přesto, že chce být v tu chvíli sám, tak si se mnou dokáže dlouho povídat po telefonu a až tak sám úplně být nechce. Chce si povídat po telefonu, ale nechce jít ven, na procházku, na pár minut se vidět...asi tak.
4. Březen 2012 - 18:55

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama