159 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak se NEchovat k psychicky nemocnému člověku

10. Září 2018 - 0:13

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Peťula (anonym)
Ahoj Ejpo, krásný článek, sama bych ho lépe nenapsala. Na psychické nemoci se bohužel ještě i v dnešní době nahlíží skrz prsty, ten, kdo navštěvuje psychologa nebo psychiatra je chápán jako "blázen". Pro spoustu lidí je jednodušší říct, že chodí na internu s vysokým tlakem, že jim buší srdce, točí se jim hlava..., než se přiznat, že navštěvují psychiatra kvůli panické poruše, úzkostem, depresi... Přiznám se, že i já jsem používala výraz "mám depku" pro vyjádření špatné nálady... dokud jsem na vlastní kůži nepoznala, co to opravdová DEPKA je. Návštěvu paní psycholožky jsem jakžtakž zvládla, sice jsem se styděla a dělala, že v té čekárně to vůbec nejsem já a že tam jenom tak na někoho čekám :-) První návštěva paní doktorky na psychiatrii byla ovšem "strašná". Hrozně jsem se styděla, že se vůbec nacházím na takovém místě...co když mě nedejbože někdo uvidí! Pocit, že potřebuju pomoc psychiatra byl strašně ponižující. První, čeho jsem si všimla, byla čekárna plná lidí a ti lidé tam vypadali úplně normálně... Kdybych je potkala na ulici, nepoznala bych, že chodí k psychiatrovi. Byli to lidé mladí i starší, kteří se prostě dostali do nějaké tíživé situace a potřebovali radu a pomoc. Žádný "cvok" na první pohled... Dnes jsem vdečná, že jsem se rozhodla s mojí úzkostí a depresemi něco dělat. Jak paní psycholožka, tak paní doktorka na psychiatrii jsou skvělé ženské, kterí mi strašně moc pomohly. Přijetí bylo vlídné, milé, vůbec jsem si nepřipadala jako v ordinaci, ale jako v pokojíčku u nějaké dobré známé. Dnes jsou to už 4 roky, kdy jsem tam byla poprvé a svým "hrůzným" pocitům se už jenom usmívám. :-) Za tu dobu jsem se naučila spoustu věcí, přeházela životní hodnoty a jsem přesvědčená, že to můj život obohatilo. Už se nestydím za to, že jsem byla nucena vyhledat pomoc psychiatra a jsem schopná o tom i mluvit. Dokonce zjišťuju, že i některé kolegyně a kolegové z práce se občas zajdou poradit k psychologovi... přece jenom toho stresu a shonu kolem nás je víc než dost. Jinak pracuji ve zdravotnictví - jsem zdr. sestra a mám pocit, že poslední dobou lidí s psychickými nemocemi hodně přibývá, čím dál víc jich užívá antidepresiva. Není to slabost, je to nemoc! Jenom se o ní kvůli jakési tabuizaci ví strašně málo - a to je škoda! Proto se přimlouvám, buďme víc chápaví a tolerantní k těmto problémům, vždyť nikdo z nás neví, do jaké životní situace se může dostat a jestli se do čekárny a psychologa či psychiatra neposadí taky?!!!
25. Květen 2009 - 10:07
Obrázek uživatele Návštěvník
golux (anonym)
ono je to s tím vztahem okolí trošku složitější na nemocného totiž není "spoleh" v tom jak se bude chova,nepasuji na nej zadne vzorce...nemoc nepostihne jen toho dotyčného, ale právě i jeho nejbližší ačkoliv za to nikdo nemůže...čekárny u psychiatra to by byl námět na přinejmenším seriál,jednou jsem tam potkal kolegyni z prace,překvapivě tu hlasitou co se bála,že je to infekční...no aspoň měla jistotu,ale blýská se na lepší časy už fungují tzv rodinné terapie nebo rodinné víkendy v léčebnách ovšem důležité je tam přijít. Ktomu nárůstu-může to být tím,že moderní léky už dokonce i fungují a bez nějakých drastických vedlejších účinků a může je psát i obvoďák! 2Ejpa: mít důchod v 18? no tak to vám nezávidím já jsem si v té době hledal své místo na slunci a i bez diagnózy to bylo těžké,ale zas to smiřování vezmete jedním vrzem,přeju hodně štěstí ať se převlékne za cokoliv
25. Květen 2009 - 10:57
Obrázek uživatele Návštěvník
michal (anonym)
už nejaky čas mám nejake psychycke problemy, mám strach z lidí a nevim se ho zbavit, všichni su na mna hnusní a strašne zle to znášám. Poradte mi, žádám o pomoc
14. Červenec 2009 - 3:32
Obrázek uživatele Návštěvník
jedna z vás (anonym)
Taky jsem si tím prošla, naštěstí jen s panickou poruchou, což proti jiným psychickým nemocem je legrace. Léčím se AD a tak tomu bude i nadále.Nestydím se za to. Cchci aby mi bylo dobře a nechci trápit svoje okolí. Bohužel se v naší rodině vyskytuje i bipolární afektivní porucha. Je to onemocnění nejen hrozné pro dotyčného, ale velmi traumatizující i pro rodinu.Někdy mám pocit, že je to nemoc infekční, protože nakazí i celou rodinu.Největší problém je v její nevyzpytatelnosti, dlouho trvá a ty vedlejší účinky léků. Moc a moc si přeju, aby konečně věda postoupila a opravdu hodně zmírnila duševní utrpení nemocných i jeho okolí. Soucítím s Vámi všemi a držte se, fakt nejste sami......
14. Červenec 2009 - 8:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Jak infekční ...je to dědičný...zdědíš to v genech prostě ...a něco ti řeknu, já měla paniku celý roky a pak z toho byla psychoza ...tak bacha....:))))
14. Červenec 2009 - 9:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Praško (anonym)
tak s tím mám zkušenost, že v depresi, kdy jsem ležel neschopný práce a nákupu týdny doma, mi řekl, že je to mojevina, musím se snažít sám a dělám si vše sám. Odmítl mě objednat několik měsiců, a to i přesto, že jsem kromě depresí měl zátěž - opakované operace na kardiologii. Zhroutil jsem se a nynější psychiatrička se diví, jak mi to mohl říct takový odborník, tím totiž moje deprese zhoršil
14. Červenec 2009 - 9:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Ejpo děkuju ti za ten článek skvělýýýýýýýýýýýýýý, nestuduješ medicinu?Napsala jsi to užasně. I já patřím bohužel k těm co trpí pp,uzkost.složkou a agorafobií už řadu let, a takové to zvedni zadek a jdi ven je to jen v tvé hlavě jsem slyšla mnohokrát.Bohužel u mě se to střídá ,mnoho let výborně a pak zase problém,vím,že nikdy to nebude uplně skvělé.Zajímavé je ,jak některé naše rodiny to vidí.A zase znám rodinu,kdy těžkou agorafobičku ,její vůlí ,léky a pomocí rodiny vrátilo vše takřka k normálnímu životu.Také bych strašně chtěla zase vše sama zvládat,abych nemusela doma slyšet tobě se nechce ,nic víc. Dědičný,,,,,,,,,,,,nevím zda právě agorafobie je dědičná,dost jsem o tom hledala materialy,mám 3 děti. Prof.Praško,všemi uznávaný odborník?No já si o něm také nemyslím,že je tak dokonalý,ale pokud se zachoval takhle ,tak to je smutné.
14. Červenec 2009 - 10:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti s hubnutím. Moje výsledky po 1. měsíci: 4kg dole, -8cm v pase, -3cm přes boky a -3cm přes stehna. Kromě těchto výsledků zaznamenávám ještě nebývalé množství energie (u mě opravdu neobvyklé) a nemám tak výraznou "žravou", hlavně večerní nutkání 100 a vícekrát koukat do lednice, zda tam náhodou není něco dobrého. A prostě se cítím celkově mnohem lépe. Začala jsem tímto kurzem: www.snama.cz/dieta
14. Červenec 2009 - 11:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Nezlobte se,ale myslím si,že hubnutí je poslední co nás na téhle diskuzi zajímá
14. Červenec 2009 - 19:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
To nic, zas si nějaká kráva dělá bezplatnou reklamu na produkty, které nabízí.
14. Červenec 2009 - 19:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Ejpa píše kraviny ...na paniku a agoru se nepoužívají antipsychotika ...je to neurotická porucha .....medicínu určo nestuduje ...a dědičné to je-psychické poruchy ......třeba v jiné podobě,ale je......jeden může být psychotik a další umře na depresi .....ta citlivost je v genech ....
14. Červenec 2009 - 20:50
Obrázek uživatele Návštěvník
ADa (anonym)
Musis neustale vrtat?Bavi ta to?
14. Červenec 2009 - 21:24
Obrázek uživatele Návštěvník
Yossarian (anonym)
Uvádím věci na pravou míru ....jsou to slátaniny co píše Ejpa a ještě samá hrubka....plete všechny diagnozy dohromady a léky taky....
14. Červenec 2009 - 21:26
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Ejpa napsala článek dobře,velmi výstižně, Yossarin všimla jsem si,že jste velmi konfliktní pisatelka na diskuzích,myslím,že hrubky nejsou podstatné,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
14. Červenec 2009 - 23:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
Yosarin a mimochodem antipsychotika se používají také v psych.např na schizofr.a jiné ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, a agorafobie není neurotická porucha ,ale fobie to mám z ust mého psychiatra,takže s Ejpou souhlasím,a s tou dědičností je to také trochu jinak ,než píšeš
14. Červenec 2009 - 23:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Marie (anonym)
jsou tam určitá procenta dědičnosti,pak výchova,prostředí,urazy,spouštěčem pp mohou být těžké problémy,ale i nemusí.Ty názory se velmi liší.
14. Červenec 2009 - 23:56
Obrázek uživatele Návštěvník
Paul (anonym)
Zujímal by ma nazor na tema socialna fobia (ako sa to da liečiť)
15. Červenec 2009 - 1:11
Obrázek uživatele Návštěvník
EMOTION18@.sezn (anonym)
Uvádím věci na pravou...ty blbecku jeden ty vubec nevis co je dusevni porucha dal bych ti ji aby si se z toho zesral!
31. Květen 2011 - 11:30
Obrázek uživatele Návštěvník
EMOTION18@.sezn (anonym)
ty blbecku jeden ty vubec...prave sem reagoval na jeden dost nepekny komentar
31. Květen 2011 - 11:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Já (anonym)
Agorafobie je neurotická porucha, patří mezi neurozy ....duševní nemoce jsou rozdělené na neuriozy a psychozy..... Ejpa mele nesmysly a vůbec ty věci nezná ......já mám leta důchod tak asi vím o co jde......
31. Květen 2011 - 19:47
Obrázek uživatele Návštěvník
já (anonym)
FOBICKÉ NEURÓZY (fobie a úzkosti nespecifické, z konkrétních věcí a situací, hypochondrie)
31. Květen 2011 - 19:48
Obrázek uživatele Návštěvník
ranc (anonym)
Dekuji,za tento clanek,Jak se nechovat... moc jste mi pomohli a mé chovaní doufam napravím.Nekolik roku je ma dcera v depres a ja to nechapala protože jsem pracovala a nic jiného.Nevím jak ji dostat k lékari, nevím co mam delat a nevím proč jsem to vse nechapala a má z toha sama uplne pocuchané nervy a nemůžeme se k sobě dostat
15. Říjen 2011 - 5:01
Obrázek uživatele Návštěvník
kačka (anonym)
Každý ví, co je to...Divím se velice,že jsem objevila tento článek až dnes,kde byl zašantroščený? Jsem sf,ale nechlubím se tím,manžel mně má za blázna a neví co se mnou je ,nechápe a pochopit ani nechce,zda budu někdy dělat a kdy už donesu domů20.tis?!Nic neumím a ničemu nerozumím,jsem neschopná,ale že se mně nikdy nezastal v krizových situacích a že jich bylo,to je opravdu zbabělost ale ta jeho posranost,se do ničeho nemíchat a muchy sežerte si mně,ubližováno mi je na každém kroku a vesměs působím na každého negativně ,což odstěhováním z rod.města,jen přitížilo,a obětovala jsem 22.let člověku,který asi taky trpí nějakou psych.poruchou,neboť neumí a ani nechce se vyjadřovat,ke svým pocitůma ,náladám a neřekne co má rád ,prostě bez emocí a pokud se zeptám-nevím,toť odpověď.Pár příkladů hovoru s ním:Ona:,,Venku prší.''On:,,Kde?"Ona:,,Chce se mi čurat".On.,,To záleží,kolik jsi toho vypila."Copak to je tamhle na chodníku?Kde,tam nic není.Prostě neshoda ve všem,v názorech na život,na svět,na nejbližší okolí,na lidi,na vše kolem nás,a na lásku,nevím,nerad se se mnou baví,tak proč ho obtěžovat blbostma,což je pro něj vše co zajímá mně.Léčba a návštěvy u p. dr.,je zbytečné vyhazování peněz a už raději končím,neboť očekávám negativní reakce a tak promiňte,že jsem vás snad taky naštvala,ale pokud tomu nerozumíte a odsuzujete nás ,tak snad ani nestojíme o vaše názory a zbytečně zde ztrácíte čas,tohle je jen pro nás........rozumíte ,nebo ne?!Někteří jsou prostě zabednění zabedněnci a život je krátký,nestačí vše pochopit,i ja nechápu vše a proto odpouštím všem co nás odsuzují a věřte,jinak to nejde,přece se nebudu sama ničit,i když jsem toto doposud dělala a vím,že jsem si tím velice zkrátila svůj zpackaný život,co se týče článku a reakcích na něj,tak tady se pozná kdo sem na tuto diskuzi patří a kdo ne.Loučím se s vámi a přeji to co těď cítím sama díky lékům,které mi sednou,však už bylo na čase po11.letech.Přeji vše dobré,lidem dobré vůle!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
15. Říjen 2011 - 5:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Ano,je to především o tom, mít rád sám sebe.To není sobeckost.Teprve až člověk cítí tu správnou lásku sám k sobě,teprve pak může i cítit správnou lásku k ostatním.Nelze mít rád ostatní a na sebe zapomínat.
15. Říjen 2011 - 8:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Lela (anonym)
První příspěvek nádherně napsaný. Děkuji za něj! Mě právě přístup okolí dohnal až k pokusu odejít úplně.
15. Říjen 2011 - 10:47
Obrázek uživatele Návštěvník
kačka (anonym)
Ano,je to především o tom,...však jsem obětovala dětem a nečekám,za to vděk,ale postačí,se jim bude dařit,lépe,než mě,tak zapomněla jsem se v jejich výchově,ale ne že bych byla posedlá,jen byla jsem na to sama i když vedle byl muž,ale jaksi duchem nepřítomen,takových je víc,vím,jen se mnou nechce nikam chodit a tak život protéká mezi prsty a nechytím jej,hledám pozastavení v přirodě a nemohu si to vynachválit,zkuste čerpat z matičky,nevadí,že sama,už se sebou vydržím dlouho a zabavím se hezkou knihou,abych mněla o čem přemýšlet a nepozastavovat se nad něčí neschopností a vrozenou arogancí,nestojí to za to.Ale i s přehnanou sedůvěrou můžeš narazit a nabít si nos,být pokorný to už se nenosí a vím,že i mezi věřícími se najdu telata.....
15. Říjen 2011 - 18:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucrezia (anonym)
První příspěvek...Taky musím obdivovat, jak si dotyčný(-á)s textem pohrál(-a). Hezky sepsané, myslím, že není co dodat.
16. Říjen 2011 - 12:46
Obrázek uživatele Návštěvník
Jeden dotaz! (anonym)
Mám jen jediný dotaz? Všude čtu, že ,,antidepresiva mi pomohli, beru je již 2,5,10 let..." I odborníci píší takové to všeobecné ,,deprese, úzkost se dá léčit; léky mohou pomoci apod." Ale v podstatě nikde jsem se nedočetl, že byl někdo zcela vyléčen a že léky již brát nemusí...Znamená to snad, že každý, kdo je nemocný psychickou porouchou, bude celý život již brát takhle silné léky??? Je mezi vámi někdo, kdo byl zcela vyléčen a případně za jak dlouho? Děkuji
22. Říjen 2011 - 17:32
Obrázek uživatele Návštěvník
Lyli (anonym)
Já jsem tento druh léků, na který se ptáš několik let brala, ačkoli mi moc nepomáhali, přesto jsem si myslela, že to bez nich nepůjde a bude to ještě horší. Tuto informaci jsem měla od několika lékařů a tak jsem jim věřila. Poté, co jsem ztratila důvěru ke své lékařce, jsem šla k jiné, ta mi ve své podstatě řekla, že jsem už všechny různé skupiny léků vyzkoušela pokud mi nic nepomáhá a po všem se cítím ospalá a unavená, že neví co se mnou. Tak jsem začala postupně vysazovat, nejdřív obden potom za 3 dny a následně jsem zjistila, že jsem bez nich a žádný rozdíl jsem necítila, jen s tím rozdílem, že jsem neměla vedlejší příznaky. Když jsem se během vysazování cítila blbě i mezi intervaly třetinku jsem si zobla. Jsem bez léků již několik let, cítím se líp než s nimi aniž bych se cítila omámená a bez emocí. Je ale pravda, že se začátku než se doplnila hladina serotoninu jsem zlepšení svých emocí skutečně pociťovala, než si tělo na zvyklo. Takže bych doporučovala řídit se instrukcemi na letácích, tam je většinou uvedena i doba léčky,většinou 1/2 roku. Skutečně jsem slyšela i případ, kdy lidé měli po několikaletém braní těchto léků, nálezy poškození mozku. Je to pochopitelné, jsou to svým způsobem drogy, i když přesně dávkované. Obchod s antidepresivy je jeden z největších, lékaři za jejich předepisování dostávají tučné provize.
22. Říjen 2011 - 18:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
S jistou rezervou bych si dovolil tvrdit,že máte pravdu.Pokud se dostanete na psychiatrii s diagnozou vážnější duševní choroby,nemáte téměř šanci se léků zbavit.Podle mého soudu psychiatr hodnotí pouze Váš stav.Pokud by dospěl k závěru,že máte nějaké problémy dávky léku vám zvýší,ev.pokud jste na tom dlouhodobě dobře sníží na udržovací hodnotu.Rozhodující je tedy prvotní diagnoza.Myslím si,že určitou vyjimkou by mohly být fobie.
22. Říjen 2011 - 18:38

Stránky

Přidat komentář