Zpráva o stavu

Doktorka.cz nabíhá na nový systém. Prosím omluvte dočasnou zhoršenou dostupnost služeb. Děkujeme!
35 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak se naučit odpouštět

10. Září 2018 - 0:10

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Enne (anonym)
Ahoj, máte někdo radu, nebo sám zkušenost s tím, jak se naučit odpouštět, nenést sebou pocit křivdy, který ubírá energii, nevracet se k daným věcem, i když Vám to hodně ublížilo?Naučit se s tím smířit. Mám s tímhle problém od mala, ráda bych v tomto byla jiná, něco málo se mi podařilo, ale pořád je to málo.Přitom vím, že jsem hlavně já, ten kdo si škodí.Rovnež to má co do činění s mým nizoučkým sebevědomím.Děkuji
9. Listopad 2007 - 15:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Ahojky:) Já se naučila odpouštět uvědoměním si. Když se ohlédnu zpět a vidím křivdu, přemýšlím o tom, kde se vzala, proč je tu, co se stalo špatně, čím jsem si to zasloužila, proč se tomu tak děje???Odpovím si na tyto otázky, upřímně! Pak si řeknu, že se to tak prostě mělo stát, věřím totiž, že co se má stát, stane se a že se to všechno děje vlastně úplně tím nejlepším možným zúpůsobem, byť se mi to nelíbí:( Postupem času je totiž vidět to pozitivum, které z každé situace vyplývá, to ponaučení, na který bychom měli brát velký žřetel. Ponaučím se, nechám to zahojit a vím, že každou ranou se stávám silnější a otrkanější:))Věřím, že zase o něco později pochopím celý smysl toho, proč se tomu děje a pochopím, že to všechno jsou vlastně jen přípravy, zkoušky pro další následující život...takže se většinou otočím a zasměju se s pocitem, to jsem zvědavá, k čemu mi tento zásah, tato zkouška bude dobrá...:))Proto jsem každý den plna očekávání a nehodlám ho si ubíjet tím, že v sobě budu nosit pocit ukřivdění, bolesti...prostě mi to za to nestojí, tak odpustím, protože chápu, že všechno zlé je k něčemu dobré a jdu dál...
14. Listopad 2007 - 12:59
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Andy,to je moc pěkný přístup.Líbí se mi.
14. Listopad 2007 - 13:13
Obrázek uživatele Návštěvník
Oskar (anonym)
Enne, je to někdy dost těžké se to naučit. Je dobré, že jsi si to aspo? uvědomila a víš, že je to potřeba řešit. Ale jestli je na to nějaký určitý recept, nevím. Možná, pokud se budeš snažit a komu je potřeba odpustit, vyříkat si to s ním a nahlas mu říct, já ti odpouštím a už se k tomu nikdy nevracet a vnitřně si to uvědomit a podle to ho se chovat k němu dál. Já co můžu sám vypovědět, tak jem něco takového udělal ohledně svého otce, alkoholika. Ale nic jsem si s ním nevyříkával. Jednou onemocněl s nohou, do toho rakovina tlustého střeva. Z jednoho se dostal a zbyla jen ta noha. A to právě bylo to, kdy potřeboval pomoc a tehdy já, asi proto, že už jsem dobrák od přírody, jsem mu pomáhal a při tom došlo k tomu, že jsem na něj přesatl být alergický a začal jsem ho brát jinak a najednou jsem cítil, že mě je nějak lépe a nemám na něj zlost a nenávist. Chyba byla ve mě a mě se ulevilo, jemu to bylo celkem jedno, ale to břímě nepohody jsem nesl já. Takže někdy se to může stát i takhle.Ale odpouštět by jsme se měli naučit všichni, nenávist není k ničemu a jen to obtěžuje a jitří to věci z minula a k ničemu. Život jde stále dál a my s ním :o)
14. Listopad 2007 - 13:25
Obrázek uživatele Návštěvník
Anna (anonym)
Enne, zakopaný pes je asi ve tvém (jak píšeš nizoučkém) sebevědomí. Když se naučíš mít ráda sebe, poznáš svoji cenu a tvůj úsudek bude jiný. Pak se svobodněji rozhodneš, zda odpustíš. Přijala jsem za svůj názor, že odpustit mohu, ale nezapomenu. A pak se už k tomu nevracet. Je třeba to dotyčnému říct, odpouštím, nezapomínám. Na těchto pár řádek se nedá popsat, jak k tomu člověk dospěje. Mně pomohla terapie.
14. Listopad 2007 - 13:42
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Život je prostě těžkej a složitej, asi je to tím, že u nás nemá hulení vybudovanou tradici:)))Jéé, dělám si samozřejmě prču, jen zlehčuju situaci:))Prostě si myslím, že každý člověk si musí umět najít něco, co mu pomáhá se od určitých jevů pocitů, negací...odprostit, ulehčit si to!!! Myslím, že všechno se dá naučit, či přeučit, jen člověk musí chtít!!!
14. Listopad 2007 - 14:02
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
A jak ty Pavle, odpouštíš???
14. Listopad 2007 - 14:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Andy,sám nevím,moc jsem nad tím nepřemýšlel.Myslím,že dokážu odpouštět,ale neumím zapomenout a dál se chovat jakoby se nic nestalo.
14. Listopad 2007 - 14:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Kamélie (anonym)
Pavle,jsem to samé.Také umím odpustit,ale neumím zapomenout.Ono to ani nejde zapomenout.Tak jako nezapomeneš šťastné dny,věci,které Tě v životě potkaly.Musí přijít pád,abychom poznali štěstí a radost.A věř,že vždy přijde,pokud tomu věříš..:-))
14. Listopad 2007 - 15:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Pavle: Myslím, že to je normální...Neznám nikoho, kdo by dokázal mechanicky ovládat své paměťové buňky, prostě dokážeme jenom odpouštět, ne zapomenout!A myslím, že je to tak správně...páč a protože naše chyby, radosti, křivdy i bolest a spousty dalších jsou pro nás výstahou, varováním či signalizací...Prostě příště budeme opatrnější...A co se lidí týče...je dobře, že nemůžeme zapomenout, jak nám on nebo ona způsobili radost či trápení, páč přístě víme, co od nich můžeme očekávat a dalšímu zklamání se tím vyhnout:)) A to je přece fajn, ne???
14. Listopad 2007 - 15:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Enne (anonym)
text
14. Listopad 2007 - 15:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Ann (anonym)
Neznám tvoji maminku, ale připomíná mi to tu mojí. Neuměla pohladit, říct, že mě má ráda, že je na mě pyšná. Jenže: Vyrůstala v dětském domově, adoptovali jí, její nevlastní matka na ní celé dny křičela (pamatuji si to z dětsví, s tou babičkou jsme bydleli). Pak od nás odešel můj táta, zemřela moje sestřička v 6ti letech atd....... Můžu potom chtít po mamince něhu a vyznání lásky, mám jí vůbec co odpouštět? Ne, protože jí nikdy nebudu umět splatit, co pro nás tři děti udělala.
14. Listopad 2007 - 16:40
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Andy,dík, to je přesné.Četl jsem knížku od prof.Gejerstama "Realizace",popisuje to tak jako Vy všichni tady.
14. Listopad 2007 - 16:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Ann,u mne to bylo podobně,já také vlastně nemám co svým rodičům odpouštět,když vezmu do úvahy jejich výchovu a prožitky. Řikám si,že je nejvyšší čas jít životem podle svých pravidel.Ty však jsem si musel nejprve některé upravit,něktré vytvořit.
14. Listopad 2007 - 17:17
Obrázek uživatele Návštěvník
Ann (anonym)
Pavle, N I K D Y není pozdě začít žít podle svého. Jen na tobě záleží, jaký život prožiješ. Kdysi jsem se styděla za své city, nedávala jsem najevo bolest. Chyba, jsem teď schopna svoje city obhájit, dát je najevo. Nečekám, až mi někdo pomůže nebo pochválí. O pomoc si řeknu a někdy se pochválím sama.
14. Listopad 2007 - 18:41
Obrázek uživatele Návštěvník
Pavel (anonym)
Ann,u mě je to jako to bylo u Tebe.Také jsem si to uvědomil.Nyní se snažím své návyky měnit.Dík za podporu.
14. Listopad 2007 - 20:35
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Ahoj všem:))Enne: jsem emočně labilní, 12 let jsem navštěvovala různé psychouše, terapeuty atd...přehazovali si mě jak horkej brambor...pořád hledali nějakou poruchu, ale nenašli...jen emoční nestabilní bilanci...ze všech psycholékařů mi už v 6ti letech sedla jedna psycholožka...ta uměla pochopit...tak jako nikdo...a problém je a vždycky byl v mojí máti...asi jako děti na nich nejvíc lpíme, proto nás jejich zrada tak vyhazuje z rovnováhy...moje máma není špatná, ani zlá...jen je jednodušší jako ta tvoje...něco na sebe, chleba taky je a ty buď ve 20h. doma...to bylo vše...pak někdy, takto udělej, tamto ukliď a běda jak to nebude, až přijdu...Moje první terapie probíhala s mámou...zeptali se mě: "Kdo a čím je pro tebe máma"? Já odpověděla, "paní, co mi vypere a namaže chleba..." je to smutný, ale je to tak, děti umí pojmenovávat věci těmi správnými jmény, jen dospělý se domnívají že, ne:( Je to chyba...moje psycholožka pochopila mnohé...že tak jak ji vnímám, taková opravdu je...nehledí na vyjádřená emocí, na pohlazení, přitulení či podporu...prostě to neumí, páč když se podíváš do historie, jak tu píší druzí...všechno na sebe navazuje, všechno jde ruku v ruce se vším...ani ona to nepoznala...Teď je otázkou, proč se neponaučila z chyb svých rodičů, aby se těmto mohla vyvarovat???Myslím, protože její mozek je tak jednoduchý, že o tom nikdy nepřemýšlel, ale to asi není její chybou...prostě ji to odpusť, třeba to taky neměla lehký a třeba nás jejich činy a nečiny natolik podepsali, že jednou budem řešit podobný problém a budem rádi, když i nám dotyčný odpustí...!!!
15. Listopad 2007 - 11:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Andy (anonym)
Jo, a ještě, není asi nic krásnějšího, čistějšího a svobodnějšího, než žít podle svých představ, podle našeho přesvěčení a cítění...člověk je pak prostě šťastej a spokojenej!!! DOPORUČUJU všem!!!
15. Listopad 2007 - 12:37
Obrázek uživatele Návštěvník
Ala (anonym)
rada bych vedela, jestli Enne vyresila to odpusteni. Tuto diskuzi jsem si precetla az ted a hodne me jeji prispevky oslovily, v necem mi mluvi z duse. Rady ostatnich jsou take dobre...
26. Říjen 2008 - 0:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Enne (anonym)
Myslím, že jsem mamce odpustila, jen člověk opravdu nezapomene, protože to nejde. Ale stále nedokáži snadno odpuštět. Děkuji Všem za příspěvky
23. Duben 2009 - 23:30
Obrázek uživatele Návštěvník
Odpouštět (anonym)
neustále, odpustit, neodpouštět, neodpustit.odpouštět neustále - proč?odpustit - ale co, komu?neodpouštět - neustále? nikdy? - proč?neodpustit - ale co, komu?Neustále odpouštět tj. nechat si pořád "srát na hlavu". to ani náhodouOdpustit ale nezapomenout - to se v některých případech i dá avšak tomu přizpůsobit svoje další jednání, činy a skutky - něco o těch zubech.Neodpustit nikdy - taky dobře vědět komu a co. Dobrá terapie - nezavrhuji.Srovnat a srovnávat si to v hlavě, nejednat bezhlavě ale systematicky. Toť nejlepší lék na psychiku a sebevědomí. Někomu stoupá, jinému klesá. Když se člověk činí výsledky se dostavují.Kdo bude číst pozorně a hledat - najde.
22. Květen 2013 - 12:46
Obrázek uživatele Návštěvník
m (anonym)
má mma žila v děcáku a přesto mi nedokázala dát najevo lásku strašně mně to ovlivnilo nejsem špatná ale taky nejjsem dobrá ,,,,mám problém s emocema ....už umřela takže jí nemohu říct že se necítím dobře a milována táta by to asi uměl ale už tu taky neni je to k zblití...
22. Květen 2013 - 12:54
Obrázek uživatele Návštěvník
víš jak to v po (anonym)
neustále, odpustit,...Chytrému napověz,hloupého kopni!
22. Květen 2013 - 12:58
Obrázek uživatele Návštěvník
nevím (anonym)
Jednou jsem někomu pomohl, ale ze strany toho člověka jsem se dočkal opačného důsledku. A takovej člověk, pak může mít pocit viny, že se špatně zachoval, ale zaroveň bude spokojen za svůj stav, kterej si vylepšil na cizí úkor. To jsou ty nesnadnější pocity viny, ktere člověku neublíží, jsou li vztaženy na toho, kdo nám pomohl a kdo je byť v jadru dobrej, tak zničenej, pravě naopak. Tenhle pocit viny je snesitelný a da se od něj odrazit. Není to jako, když jsi táta, a jako jediný přežiješ havárii ač jsi ji způsobil. Navíc, není rozumné si v sobě pocit viny nosit přespříliš, ozval se, máš svědomí je to dobré, jde se dál a tak je to správně. Pocity vůči někomu a vlastní stav také jím zapřičiněnej, v tom je rozdíl. Taky platí, že jsou lidé, kteří, se nám hnusí, ač by se k nám chovali sebevíc hezky a naopak.
27. Srpen 2015 - 16:47
Obrázek uživatele Návštěvník
odpoušťet? (anonym)
proč ne, ale ten kdo ublížil musí o to požádat
27. Srpen 2015 - 20:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Nonnie (anonym)
Nejde to lámat přes koleno...
27. Srpen 2015 - 23:05
Obrázek uživatele Návštěvník
"Odpuštění (anonym)
není v 99 % případů nic jiného než zbabělá neschopnost odpouštějícího se pomstít těm, kteří mu v minulosti ublížili.
27. Srpen 2015 - 23:22
Obrázek uživatele Návštěvník
H (anonym)
není v 99 % případů nic...Já budu mírnější:-) Když mi někdo ublíží, tak se odpustit nesmí pokud mám možnost, mu to ukázat...Vrátit? Není to o mstě, ale o tom, aby to jindy a jinde neopakoval. Odpuštění čehokoli bez hranicvnímám jako zlé. Kdo může zlému zlo nějak ukázat, vrátit, je povinnen to udělat. Aby bezbrannému pčíště nwmohl ubližovat. Proč tohle není zákon?! Odpouštění zla je zlo samo.
28. Srpen 2015 - 0:09
Obrázek uživatele Návštěvník
U (anonym)
Já budu mírnější:-)...mě by strašně moc záleželo,o jakou věc se jedná.Pokud se mě to dotkne moc,pak většinou vracím a je úplně jedno,kdy a za jakou dobu.Pokud to ale není ic vážného,pak mám pochopení a dokážu odpustit,vžiju se do jeho situace.Jsou věci,které odpouštíme lehce,ale jsou i takové,které se moc odpustit nedají.
28. Srpen 2015 - 18:03
Obrázek uživatele Návštěvník
U (anonym)
Já budu mírnější:-)...mě by strašně moc záleželo,o jakou věc se jedná.Pokud se mě to dotkne moc,pak většinou vracím a je úplně jedno,kdy a za jakou dobu.Pokud to ale není ic vážného,pak mám pochopení a dokážu odpustit,vžiju se do jeho situace.Jsou věci,které odpouštíme lehce,ale jsou i takové,které se moc odpustit nedají.
28. Srpen 2015 - 18:03
Obrázek uživatele Návštěvník
H (anonym)
mě by strašně moc...Samozřejmě nějaké drobné selháni neřeším a také je chápu. Nikdo nejsme dokonalý. Ale zlo a to pozná každý jedině trestat. Klidně to nechám být a za dlouhý čas, když je příležitost vrátím. Ale tu "čekací" dobu to v sobě neživím, jen si pamatuji.Někdy mám tendenci se na to vykašlat, ale pak si vzpomenu..Jak dotyčný se chová dál k jiným zle, proto je třeba trestu. Ne každý to umí a nebo mám možnost.Nejlepší je, když se situace vyvine tak, že po dlouhé době dotyčný hajzlík pozná, že nadešel čas a mohu mu nějak vracet. To ho nechávám v nejistotě tak dlouho, jak jen to jde. Nesnáším zlé lidi a je třeba se jim bránit. Nenávistí se ale neživím.
28. Srpen 2015 - 20:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Já jsem (anonym)
Samozřejmě nějaké drobné...to oplatila jenom jednou a nelituji toho.Byla to pro mě veliká úleva,ale byla to věc dá se říct vážná,jinak bych nikdy neoplácela,spíš by mi to bylo líto.
28. Srpen 2015 - 21:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Já jsem (anonym)
Samozřejmě nějaké drobné...to oplatila jenom jednou a nelituji toho.Byla to pro mě veliká úleva,ale byla to věc dá se říct vážná,jinak bych nikdy neoplácela,spíš by mi to bylo líto.
28. Srpen 2015 - 21:12
Obrázek uživatele Návštěvník
On je rozdíl (anonym)
mezi odpustit a odpouštět. Vždy záleží na tom o co a o koho jde. Malichernosti je třeba házet za hlavu, o vážnějších či vážných věcech, ublížil-li či ubližoval-li nám někdo blízký, popřemýšlet, možná počkat, je dobré vymyslet strategii, ale ne pomsty. V rom je zásadní rozdíl mezi odpuštění a pomstou. Jo, neživit se nenávistí, ale nenechat si líbit to, co by mi bralo pozitivní energii či vůbec energii jako takovou či zdraví. Já si myslím, že opravdu ne každý umí odpoustit či odpouštět, to je dar a možnost má však každý. Jen ji využít. Jinak snad souhlas s tím, že odplata může přinést úlevu. Ono ne nadarmo se říká, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
29. Srpen 2015 - 11:39

Přidat komentář

Reklama

Reklama