4 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak jste se smířili s chronickou obtěžující nemocí?

10. Září 2018 - 0:11

Komentáře

Obrázek uživatele Návštěvník
Katka (anonym)
Zdravím všechny chronicky nemocné, trpící bolestmi, omezeními, postižením, svěděním, pálením, atd.... s minimální nebo žádnou vyhlídkou na vyléčení a ""normální život"". Myslím si, že v takové situaci je důležité změnit některé přístupy k životu a ke stylu života, ke zdravému okolí, přijmout fakt, že některé věci prostě dělat nemůžu (a ostatní ano, jaké to bezpráví!!!) a brát nemoc jako něco, co prostě JE, je potřeba s tím umět žít a být šťastný i s tím málem, co mi život dopřává. Ano, utápěla jsem se v sebelítosti, depresích a závisti vůči svému okolí a moje nemoc byla středem mého života, prožívala jsem silně veškeré utrpení s tím spojené. Nebýt partnera, skončila bych to. Ale časem jsem i s pomocí některých lidí poznala, že je potřeba nemoc brát, tak jak jsem popsala výše, mít jiný střed života a na ten se neustále upínat, odvádět myšlenky od otravné nemoci. Jedním slovem PŘIJMOUT ji. Zdá se, že jsem vykročila dobře, ale jak dál? Je to boj, ale nevím, jestli ho vyhrávám. Povedlo se vám přijmout svou nemoc? Vedete plnohodnotný život s úsměvem a dobrou náladou i když vás nemoc dál trápí? Jak jste k tomu dospěli??? Jak jste se vyrovnali s pocitem, že máte úplně jiné starosti a problémy než vaše zdravé okolí (v práci, kamarádi, v rodině)? Že jste tak trochu ""mimo"" běžnou společnost, že vedete jiný život? Díky za všechny příspěvky. (Mě konkrétně trápí těžký atopický ekzém).
21. Květen 2008 - 12:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Lenka (anonym)
Ahoj Katko,já mám zase od 21let schizofrenii.V 21.letech jsem měla první ataku,psychiatr nasadil prášky rok jsem je brala a pak mi je postupně vysadil.A do dvou měsíců byla druhá ataka.To skončilo s dvěma přelomenými obratly.Naštěstí chodim,ale mám inkontinenci moče i stolice,takže nemůžu chodit plavat,nemůžu jezdit na kole ani na dlouhé výlety,nemůžu skoro nic,jen chodit na krátké procházky,a to se vždy musím modlit,abych se v tu dobu nepokakala,když jdu třeba do cukrárny.A v létě je to nejhorší,to mám průjmy.Proto jsem také v invalidním důchodu.A jestli někomu závidim.Děsně,ale ted už je to lepší,beru věci prostě tak jak jsou.Řikám si,že mohlo být hůř,mohla jsem skončit na vozíku a nebo horší varianta mrtvá.Moc mi pomáhá se na něco soustředit a v to věřit a dělat to s vervou.Takže co radim těmhle lidem co maj nějaký vetší problém,lidi nevzdávejte to,život je boj,ale vždy tu je to sluníčko,co vás potěší.A nejlepší je když máte přátelé,kteří vám pomohou nebo rodina ta je taky moc důležitá.Přeji všem at vše zvládnou,i když je to někdy těžké,ale vždy vysvitne slunce.
26. Květen 2008 - 13:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Karel (anonym)
Je to tak..
28. Září 2018 - 13:41

Přidat komentář

Reklama

Reklama