294 komentáře / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

JAK NA DEPRESE A PANICKÉ PORUCHY

10. Září 2018 - 0:03

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Kometa (anonym)
Sama jsem si prosla obojim...depresemi i panickou poruchou!!!Myslela jsem si ze neni cesta ven a ze se motam v zacarovanem kruhu.Pak jsem si ale rekla STOP a zacala jsem na sobe dost tvrde pracovat.Zpocatku je to moc tezke ale jde to..nejdriv pomalu a pak uz celkem rychle.Jde o to prehodnotit svuj vztah k sobe samemu a k lidem okolo sebe.Zapracovat na vzhledu..zveda to sebevedomi..ktere je velmi dulezite.Najit si nove pratele..to je dost dulezite.Vypadnete ze stereotypu.Nestydet se za svoji nemoc a netajit se sni.Tim nemyslim ze je treba o ni vykladat na potkani..ale treba v praci je dobre to netutlat.Neni taky proc..inteligentni clovek to pochopi a ten ktery ne mi nestoji za to abych s nim ztracela cas.A pak co je moc dulezite..zamestnavat hlavu!!!!Ucit se neco noveho co vas zaujme a odvede myslenky jinam.Ja jsem se treba zacala ucit s photoshopem a jsem do toho tak zabrana ze ztracim pojem i o case:)))Myslim si ze kazdeho neco bavi a tak si jiste neco vybere.Za dalsi ..porad to nerozebirat..nemluvit o tom a snazit se na to nemyslet.Protoze strach z toho ze se to bude opakovat vyvola depresi doopravdy znova.Udelat si cas pro sebe...a to zkratka bez ohledu na rodinu.Neni to vubec sobecke..je to treba!!!Necist chytre knizky o nemocech..v podvedomi to zustane a nasledky asi vsichni znate.Pokud se vam neco doopravdy nechce..nedelejte to..ono to neutece a udelate to az na to budete mit naladu!!!!Naucte se rikat NE...to totiz vetsina lidi neumi a je to zase spatne.NE se da rict i slusne a zjistite ze to zase neni tak hrozny:)))Taky mi chvili trvalo nez jsem se to naucila..ale jde to.Tim nechci rict ze rikam NE na vsechno:)))No alespon par rad..ktere snad nekomu budou k uzitku.Dnes jsem zaplatbuh bez leku a naprosto v pohode:)))Vubec si nepripoustim moznost ze by se to vratilo..a to je dalsi dulezita vec.Ulozit si tohle do podvedomi a ono uz si s tim poradi.Samozrejme kladne:)))Problemy..at uz jsou jakehokoli razu..vyreste hned..nikdy to neodkladejte protoze pak se vam zacne zdat ze jich mate moc a ze vam prerostly pres hlavu.Jsem se ale rozpovidala..hihi.Tak vam vsem preju hlavne vytrvalost a nevzdavejte to!!!!Vysledky se zarucene dostavi..i kdyz to neni hned.U me se to zlomilo po trech mesicich a pak uz to slo dopredu milovymi kroky!!!! Uvedomte si ze zivot je krasny a jedinecny a ze je vzdy pro co nebo pro nekoho zit.Hodne stesti!!!!
17. Červenec 2003 - 0:50
Obrázek uživatele Návštěvník
Lucka (anonym)
Ahojky,tohle bys mela napsat primo do diskuze Panicka porucha nebo deprese. Taky jsem si prosla obojim. Pred rokem to vsechno zacalo. Taky jsem na sobe zacala pracovat. Ted zacinam vysazovat leky a pravidelne dochazim k psycholozce. Za tu dobu, co to propuklo jsem se hodne zmenila. Zmenila jsem praci a presne jak pises - zacala jsem se chovat jinak ke svemu okoli. Rikat NE se teprve ucim. :) Ale je to opravdu dulezity.Hlavne ale zalezi na cloveku, jestli se z toho opravdu chce dostat. Nesmi se litovat a musi se do toho pustit s tim, ze ze zacatku to bude opravdu tezke, ale pak to stoji za to.Fakt je ten, ze zivot je krasny a jak panika tak deprese se daji uspesne vylecit.Mejte se vsichni moc krasne a bojujte.Pa pa
25. Červenec 2003 - 8:20
Obrázek uživatele Návštěvník
... (anonym)
A jak chces skloubit ... nebavit se porad o tom ... s tim ... nebat se o tom mluvit. Kdyz se te nekdo zepta tak reknes ne a znamena to pro tebe ze se o tom "porad" nebavis ? Nebo proste s klidem odpovis ale nechces to uz tomu dotycnemu rikat znova ?
25. Červenec 2003 - 14:57
Obrázek uživatele Návštěvník
Ivka (anonym)
Ahojky Kometo,obcas prijdu na tyto radky a dnes opravdu zasnu jaky jsi napsala super clanek v cervanci.Jsi uzasna a kazdy kdo je na dne by si mel od tebe tyto radky precist protoze dodaji silu a jistotu,ze se da neco delat!Ja jsem prozila muka zacatkem prazdnin,poprve me poradne prepadla deprese a uzkost a ver mi vubec jsem nevedela co se semnou deje a hlavne co mam delat.Myslela jsem ze je to muj konec.Promarodila jsem cele prazdniny a to mam dve deti.Dovedes si predstavit jaky to je kdyz je mama nemozna cokoliv podniknout."vylet,dovolena,atd."Ty jsi uplne vystihla to,co jsem potrebovala slyset kdyz mi bylo nejhur.A samozrejme s tebou ve vsem souhlasim.Take se nyni citim bezvadne.Zacala jsem navstevovat Psychiatra ktery mi predepsal leky a spusob jak to vse zvladat,samozrejme to co jsi napsala se uplne schoduje to co mi rekl muj lekar.Zatim pa a vsem doporucuji aby si clanek od tebe precetli, me podporil a dodal elan lecit se!S pozdravem Ivka
23. Září 2003 - 21:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Kometa (anonym)
Milá Lucko..to je prima že bojuješ a že to nevzdáváš:)))Držím ti palce..protože vím,že to opravdu funguje:))Ted už je prosinec..já jsem pořád bez léků a v pohodě.Pořád se na něco těším a ze všeho kolem sebe mám radost:)
5. Prosinec 2003 - 21:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Kometa (anonym)
Milý či milá XY:)) Já jsem přece napsala,že není třeba se za to stydět a že není nutné to v práci či jinde tajit.A pokud je někdo zvědavý a zeptá se tak nevidím důvod mu neodpovědět:))Druhá věc je se o tom pořád nebavit..tím jsem myslela,že není dobré vyhledávat neustále lidi se stejnými problemy a neustále a dokola to rozebírat.Nikomu to žádný užitek ani pomoc nepřinese.
5. Prosinec 2003 - 21:14
Obrázek uživatele Návštěvník
Kometa (anonym)
Milá Ivko..jsem ráda že ti můj příběh pomohl a dodal ti sílu:)))Opravdu to jde.Také mám syna a když jsem tenkrát byla úplně na dně bylo to hrozný.Bylo mi jedno jestli má co jíst..jestli má čisté věci na sebe atd...:)Proto říkám..nikdy to nevzdávat,ze všeho je nějaká cesta ven.Ona se flinta do žita zahodí snadno ale strašně špatně se tam hledá!!!!
5. Prosinec 2003 - 21:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Kometa (anonym)
Tak a ted pridam jeste dalsich nekolik postrehu..s odstupem skoro pul roku:))V prvni rade musim napsat ze jsem porad bez leku,v pohode a beze strachu ze by se to vratilo.Pro ty kteri spatne spi tu mam vyzkouseny recept:) Poridte si solnou lampicku..jen ne elektrickou!!!To je paskvil..ne lampicka:)Maji ruzne barvicky a tak si myslim kazdy vybere tu spravnou ktera mu padne do oka:)Ja tedy spim dobre i bez ni..ale zase me se moc libi..je to nadherna dekorace:)Dalsi vec..blizi se Vanoce a trh nabizi tzv.psychowolkmeny.Na to pozor!!!Ne pro kazdeho se hodi.Pokud by nekdo uvazoval o jeho zakoupeni a bere nejaka antidepresiva..poradte se nejdrive se svym lekarem jestli je pro vas vhodny.Nehodi se napriklad pro diagnostikovane endogenni deprese.A vim ze se ani nehodi k urcitym psychofarmakum ale to opravdu nevim jakym.Takze pokud vam ho schvali vas terapeut pak ano..bez jeho souhlasu NE! Je zalozen na podprahovem vnimani..tzn. ze ho vicemene vnima vase podvedomi a tak radim v tomto opatrnost.Dale je na trhu Koenzym Q 10.Je to velice dobra vitaminova bomba:))Unava razem zmizi a pri pravidelnem uzivani je vam vazne prima.Radim zakoupit 30mg protoze 10mg je malo dostacujici a jsou to vyhozene penize.Je volne prodejny,muze se uzivat celorocne a nema zadne vedlejsi účinky.Muze se brat i ke vsem lekum.Baleni je na mesic,bere se 1 denne a cena je kolem 200 Kc:))Tak to je par postrehu:))Jinak vsem drzim palecky..vydrzte,perte se..vazne to stoji za to!!!!:))))
5. Prosinec 2003 - 21:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Co je solná lampička?
5. Prosinec 2003 - 22:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Kometa (anonym)
Solná lampička je stráááášně stará zkamenělá sůl.Když se do toho dá svíčka uvolnuje se z ni cosi a to navozuje klidny spanek a rychle usinani..ale myslim ze lepe ti poradi tam kde je prodavaji:))))
5. Prosinec 2003 - 23:15
Obrázek uživatele Návštěvník
jan (anonym)
Kometo:, v jednom příspěvku píšeš zaprcovat na sobě,to myslíš že kdy jsem obézní tak to muže mít vliv na tuto nemoc třeba i nepřímo?Děkuji a zdravim.
6. Prosinec 2003 - 1:21
Obrázek uživatele Návštěvník
jan (anonym)
Kometo: v jednom příspěvku píšeš zapracovat na sobě,to myslíš že když jsem obézní tak to muže mít vliv na tuto nemoc třeba i nepřímo?Děkuji a zdravim.
6. Prosinec 2003 - 1:23
Obrázek uživatele Návštěvník
jan (anonym)
Omlouvám se za ty chyby před tím,nemůžu spát tak dělám chyby.
6. Prosinec 2003 - 1:27
Obrázek uživatele Návštěvník
Kometa (anonym)
Ahojky Jane,ja myslim ze neprimo ano protoze budto jsi se se svou obezitou nesmiril a tim padem te to trapi a prijde ti ze se treba na tebe kazdy diva.A to uznej na sebevedomi neprida.Aby se clovek zbavil deprese je potreba si v prvni rade zvysit sebevedomi.Reknu ti jak to bylo se mnou.Mela jsem pocit ze se na me kazdy diva a ze si rika ze urcite musim byt nemocna,protoze jsem bleda.Tak jsem to vyresila tim,ze jsem si 2x tydne zaskocila do solaria a ejhle jsem bila nebyla a bylo vyreseno:)))Dalsi vec ktera mi snizovala sebevedomi bylo noseni bryli.Nikdy jsem se s nima nesmirila a tak jsem se zacala zajimat o kontaktni cocky,dnes je mam,nosim a dalsi problem je vyreseny.Vse toto mi opravdu hodne zvedlo sebevedomi a tak jsem vlastne postupovala krok za krokem.Takze i tvoje obezita muze neprimo prispivat k depresim.Vis ono se to potom uz nabaluje jedno na druhe a clovek se proste veze a neumi uz to sam zastavit.Takze treba nejakou dietku,rozumny pohyb,obcas posilovna a uvidis ze ti opravdu bude lip!!! Tak ti drzim palce..urcite to dokazes..chce to jen trochu vule a hlavne vydrzet!!!!
6. Prosinec 2003 - 20:12
Obrázek uživatele Návštěvník
Bára (anonym)
Prosím, máte někdo zkušenost s lékem REMOOD ?Díky za případnou odpověď.Bára.
6. Prosinec 2003 - 22:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Blanka (anonym)
Ahoj Lucko,musim ti moc podekovat za tvuj prispevek.Strasne me nadchl a dal novou nadeji, ze tato nehezka nemoc se da nejak udolat.Panickou poruchou trpim pul roku a mam pocit, ze to opravdu nekdy nezvladnu.Ale jak vidim jde to.Vice takovych optimistu jako jsi ty.Potykam se s tim sec mohu.Rikam si ze jsem v pohode a ze to zvladam a najednou bum a je to tu.A zase znova.No musim se nejak obrnet a jit do toho jako ty. Preji ti mnoho stesti.Blanka
8. Leden 2004 - 20:28
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Moc děkuji takovým lidem jako jsou Lucka a Kometa zato,že se dokáží se svými problémy rozdělit a spoustě lidem poradit.Já osobně trpím už 3.roky depresemi a panickou poruchou.Navštěvoval jsem i psychologa,bez kterého bych už tu asi nebyl.Pomohlo mi to tak na 50%.Pracuji na sobě,ale není dne,kdy bych neměl ten strašný pocit,že se něco přihodí apod.Byl bych moc rád jestli by mi někdo poradil,jak se toho zbavit.Přeji všem lidem,kteří se této nemoci zbavili ať jsou moc šťasní.M.
14. Leden 2004 - 14:41
Obrázek uživatele Návštěvník
M (anonym)
Martine, Podívej se do oddílu PTSD, to je také úzkostná porucha. Třeba něco najdeš.
20. Leden 2004 - 12:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Martin (anonym)
Mnohokrát Děkuji
20. Leden 2004 - 16:34
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarča (anonym)
Ahojky,panickou poruchou trpím druhý měsíc.Když se u mě objevila poprvé,tak jsem vubec nechapala co se to se mnou děje.Myslela jsem, že umírám.Ležela jsem 3 týdny v nemocnici než jsem se dozvěděla, že to hrozné co mě potkalo se nazývá panická porucha.Nikdy jsem o tomto onemocnění neslyšela.Jen vím, že jsem měla smíšené pocity,když mi bylo doporučeno navštívit psychiatra.Dostala jsem léky a byla poučena o dýchání do papírového pytlíku.Pochopila jsem,že se s tím musím bojovat sama.Přečetla jsem si všechny přístupné brožurky, rady a rozhodla se, že budu bojovat.Sepsala jsem si vše,co mě trápí a dala se do boje- s obezitou i s mou vlastností pomáhat všem až do roztrhání těla - mého těla.Dnes jsem objevila tuto stránku na internetu a jsem velice dojata tím,že existují lidé,kteří dovedou o této nemoci psát, poradit druhým, jak s ní bojovat.Já si totiž pořád dost dobře neumím vysvětlit,proč se u mě tato nemoc najednou objevila.Byla jsem už ve větších stresech a vždy jsem to zvládla.Nevím,ale asi se stydím někomu říct,že chodím na psychiatrii.Je to po tom,co jsem viděla reakce zdrav.sester v nemocnici na interně, když jsem dostala již několikátý záchvat a jedna zdr.sestra druhé říká to je dobré,to je ta na psychiatrii.To jí zase přejde.A nechali mě ležet na pokoji jako....Bylo to pro mě velice stresující.Bála jsem se pak každého dalšího záchvatu.Naštěstí jsem se alespoň dozvěděla, že se na to neumírá.Nyní se již cítím lépe.Záchvaty mám jen 2-3 do týdne a už díky lékům nemají takovou intenzitu.Naučila jsem se,co při záchvatech dělat,aby mě tato nemoc omezovala co nejméně.Chtěla bych moc poděkovat takovým lidem jako je Kometa.Děkuji Vám za to, že si svůj boj s touto nemocí nenecháváte pro sebe.
10. Únor 2004 - 18:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Jarčo, protože ses začala rychle léčit, je obrovská naděje, že se z toho rychle dostaneš až do plného zdraví. Když máš problém mluvit s lidmi o své psychice, tak o ní prostě nemluv. Divila by ses kolik lidí má psychické problémy a z různých důvodů o nich nemluví. Při vzniku panické poruchy nelze určit jednoznačně, co ji spustilo. Zpravidla se "sejde" současně víc rizikových faktorů. Hlavně buď trpělivá a vytrvalá, nenechej se odradit tím, že cesta ke zdraví nepůjde vždy strmě a přímo vzhůru, ale občas se zhoupne do mínusu. Přeju Ti, co nejmíň atak a tak... :)
10. Únor 2004 - 21:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarča (anonym)
Milá Pajko,velice dekuji za povzbuzení.Vím přesně,co myslíš tím, že cesta za uzdravením nepůjde vždy směrem vzhůru.Vždy,když si začnu myslet, že už mi je fajn tak bum a je tu záchvat.Na psychiatrii se me lékařka ptala,zda si vyčítám,že tuto nemoc mám.Odpověděla jsem, že ne.Ale od té chvíle,co mi byla tato otázka položena jsem se přistihla, že často myslím na to, zda je možné,aby si něco takového mohl člověk vyčítat.Objevilo se to jako jakákoliv jiná nemoc a musí se to vyléčit-bojovat s ní.Nevím.Aspoň myslím.Zítra jdu poprvé-co se u me tato nemoc objevila na zkoušku do práce.Cítím se lépe.Domácnost si už zase vedu sama.Uz nemusi vše dělat manžel-být máma i táta.Tak snad to zvládnu.Bojím se toho.Ale jsem hrozně zvědavá,jak to dopadne.Přece nemohu být pořád zavřená doma.Potřebuji mezi lidi.Nevím,co budu dělat,když dostanu záchvat někde mezi spoustou lidí - jestli se nebudu stydět vytáhnout pap.sáček a dýchat do něho....Všichni na mě budou koukat,jak na nějakou raritu.Ne,nesmím na to myslet.Já to určitě zvládnu.Musím.Ještě jednou děkuji za povzbuzení. Jsem s těma problémama,tak sama.Můj manžel je hodný.Se vším mi pomůže.Vyslechne me.Ale připadá mi,že vůbec nechápe,co mu vlastně říkám.To pochopí jen ten,kdo prožívá to samé.Děkuji a zase napiš.Prosím
11. Únor 2004 - 14:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Jarčo, neboj se práce. Kolotoč povinností obvykle nedá atace šanci. Paradoxně přichází většinou až je klid a není důvod, aby bylo špatně.S pytlíkem to nějak vymyslíš. Nevím, jak Tvé ataky přicházejí. Jestli pozvolna s tím, že vzrůstající napětí vycítíš anebo prudce bez varování. Pro první případ se můžeš stáhnout někam do ústraní... Jinak by ses měla naučit správně dýchat. rstručné rady k panické poruše najdeš na www.lundbeck.cz v literatuře od MUDr. Praška, tam by se mohl poučit i Tvůj manžel. Je důležité, když Tví blízcí jsou informovaní, mohou Ti cestu ke zdraví usnadnit. Držím Ti pěsti, ať to dobře zvládneš, povzbudí to Tvé sebevědomí :)
11. Únor 2004 - 19:54
Obrázek uživatele Návštěvník
Kuka (anonym)
Kde člověk narazí na odborníka, který mu od takovýchto poruch a panik pomůže ?
12. Únor 2004 - 11:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Dnes už asi na každým kroku :(Každý psychiatr i psycholog by měl vědět, o co jde a jak s panikou zatočit :)Odborník u nás uznávaný je MUDr.Ján Praško, Praha. Vydal taky pár dobrých knih pro nás porouchané...
12. Únor 2004 - 13:50
Obrázek uživatele Návštěvník
ZUZANA (anonym)
Ahojky! Rozhodla som sa i ja prispiet svojim príbehom. U mna sa panická porucha prejavila asi pred 3 rokmi. Bolo to fakt hrozne, nevedela a hlavne som nechcela na sebe zapracovať a chcela som aby ma toho zbavil niekto iný, len nie ja sama. Dostala som sa až na denný stacionár, kde som spoznala úplne skvelú a tvrdú terapeutku, ktorá mi hrozne moc dala. Dostala som sa z toho a myslela, že už ma nič neprekvapí a ak sa to i objaví budem to vedieť zvládnuť. Omyl, presťahovala som sa a asi po roku sa to objavilo znovu. Je pravda, že som si jakž takž vedela poradiť, ale myslela som že to bude lahšie a hlavne rýchlejšie za mnou. Teraz je tomu rok a i ked panické záchvaty už nemávam, nie som šťastná a stále som v nejakom blúdnom kruhu. Neustále si kontrolujem svoje telo - najviac krk, dýchanie a ked chodím, bojím sa závratí. To ma hrozne vyčerpáva a príde mi, že každý deň je pre mna utrpením. Ked sa nezameriavam na telesné pocity, sú to rozne iné strachy - kontrolujem si ako hovorím, činnosti, ktoré robím a čím viac nechcem, nejde to. Snažím sa zamestnávať, niečo robiť, pracujem s myšlienkami ale stále to pretrváva a ja fakt neviem ako z toho von. Občas na mna prichádzajú i depresie. Začala som opet navštevovať terapeutku, ale myslím, že by som potrebovala intenzívnejšie návštevy. Neviem čo robiť - poradte mi prosím niekto, kto ste si prešli podobným. Ja chcem žiť a byť v pohode, velmi!!!!Zuzana
13. Únor 2004 - 10:07
Obrázek uživatele Návštěvník
Jarča (anonym)
Milá Pajko,jsem smutna a zklamana,proto pisi az dnes.Psala jsem ti, že plánuji jet na zkoušku do práce.Byla jsem tak natěšená.Neustále jsem kontrolovala, zda mám pytlík,léky.No prostě,aby mne nic nepřekvapilo.Jenže mě to celé nějak asi rozrušilo až moc a já v noci dostala záchvat,k ránu další.A to co následovalo,když jsem měla nastoupit a jet vlakem do práce-bylo jako horor.Mé tělo si dělalo co chtělo.Prostě jsem se rozklepala, že mám jet sama vlakem.Hlavou mi probíhalo samé:a co když....No nakonec to skončilo tak,že jsem dostala další záchvat.A manžel mě odvezl domů.Totálně jsem selhala.Od té chvíle se cítím mizerně.A to jsem byla tak odhodlaná bojovat.Nechápu,jak si tělo může takto dělat co chce.Když já to tak nechci.Čtu příspěvky ostatních a zaráží mě doba,jak kdo dlouho tuto nemoc má.Máme na začátek července již zaplacenou dovolenou snů-do Bulharska,letecky.Naše první pořádná dovolená po 13.letech manželství.Ještě nikdy v životě jsem neletěla.Přemýšlím stále častěji,zda bychom jí neměli zrušit.Pokazit dovolenou celé rodině.To,ale přece nejde. Co když nebudu prostě schopná do toho letadla nastoupit jako do toho vlaku.A vlaků jsem se nikdy nebála.Jezdila jsem vlakem každý den do a z práce.Jsem totálně na dně.Cítila jsem se tak dobře.A najednou toto.Vůbec nevím co dělat.Od těch záchvatů mi je zase mizerně.Celé moje tělo udělalo krok zpět.Kdyby jeden.Vím,že si mi psala,že cesta k uzdravení nebude jednoduchá.Myslela jsem,že vím,že jsem připravená.Ale až tak velká překvapení,co mě sráží k zemi,jsem nečekala.Moje vlastní tělo je proti mě.
13. Únor 2004 - 14:23
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Jarčo, Tvé tělo není proti Tobě, Tvé tělo to jsi přece Ty!!! Nešlas do toho po krůčkách a promyšleně, vrhla ses zpět po hlavě, tak se nediv. Budeš si muset udělat plán a trénovat nanečisto. Ideální je, pokud má člověk možnost, aby mu někdo "kryl záda" a v první fázi mu doslova pomohl tím, že ho do práce i z ní odvede za ručičku. Zaveze a odveze autem, pojede s ním vlakem, cokoliv. Pokud máš možnost být dál na neschopence, tak nepospíchej. Trénuj v okolí bydliště, zkus jen tak nezávazně přejet jednu zastávku vlakem a za každý úspěch se pěkně odměň, protože jsou to malinká hrdinství, kterými se vracíš ke zdraví. Nebuď vyděšená z toho, že lidi tahle mrška trápí i několik let. Nebude to Tvůj případ, pokud jí nedáš šanci, velmi brzy jsi podchytila, co Ti je a léčíš se.Jenže nikdo za Tebe nic nevyřeší, musíš Ty sama a je to většinou pěkná makačka, která ovšem stojí za to.Sama mám strach z každé dovolené, ale pak do toho jdu. Budeš mít vedle sebe své blízké, to Tě podrží. Musíš si položit otázku, co Tě ohrožuje. Nejspíš zjistíš, že Ty sama a s tím si budeš muset poradit jen a jen Ty sama. Taky by ses měla přenést přes své pytlíkové období. Zajímalo by mě jaké léky a v jakém množství užíváš a jestli máš psychoterapeuta. Domnívám se, že přinejmenším v počátečním období bys psychoterapii měla mít. Léky ani chuť nestačí. Bylas sice natěšená, ale na pozadí radosti ses v očekávání, jak vše zvládneš obrovsky bála, proto ty ataky. Nejsi ještě zralá jít do toho a sama. Tak docílíš jenom toho, že Tvé tělo dostane atakami zbytečně zabrat a Tvá psychika a sebevědomí velmi utrpí. Nepospíchej, malé krůčky a nevadí, když se na pár dní zastavíš. A nauč se rozdýchávat ataky bez pytlíku. Relaxuj, autogenní trénink, v neděli se třeba zkuste celá rodinka projet vlakem. Opakované špatné zkušenosti se zadírají do podvědomí, potřebuješ své malé vítězství, abys získala chuť a kuráž bojovat dál. Moc Ti přeju, abys to zvládala...
13. Únor 2004 - 15:55
Obrázek uživatele Návštěvník
Zuza (anonym)
Ahoj, náhodou jsem narazila na "Doktorku cz"a trochu se mi ulevilo, že nejsem sama. Záchvaty paniky se u mě začaly objevovat asi před rokem. Vůbec jsem netušila, co se se mnou děje, ze začátku to byly jen stavy spojené ze strachem ze smrti, nemohla jsem dýchat atd...,chodila jsem na různá vyšetření a nic se neprokázalo. Nikomu jsem nic neřekla a myslela, že to přejde, teď už jsem se před 14dny zhroutila,byla jsem poprvé u psychoterapeuta a ten mi vysvětlil o co jde. Jsem úplně na dně,nevím si rady se životem a nejvíce se svým tělem,mám už 3 týdny pocit, že mě něco zevnitř rozežírá(mravenčení, pálení až bolest)mám to po celém těle, nedá se to snést, nic nepomáhá!nemám už do ničeho chuť, jsem doma už 3měsíce po operaci slepého střeva a bojím se i nastoupit do práce, že to nezvládnu. Teď už sice vim oč jde, ale nevím jak začít bojovat, už nemám strach ze smrti, ale ze života. Prosím, jak udělat první krok, abych se nezbláznila dočista. Předem moc děkuju za odpověd!Zuza
23. Únor 2004 - 19:52
Obrázek uživatele Návštěvník
Pajka (anonym)
Zuzo, pro mne byly první kroky, že jsem se začala na něco těšit, bylo to sice křečovité, nucené, ale efektní. Snažila jsem se, když mi bylo špatně napsat nebo si vybavit něco veselého, vzpomínky, písničky (přítel mě vždycky poprosil, abych mu zazpívala-nezpívám nijak extra hezky, ale bylo to přeladění mysli a dechová cvičení současně). Vyhledávala jsem humor a činnosti, byl to těžký boj, ale kdo ho nevzdá, vítězí... Na každého působí určitě neco jiného, snaž se odpoutat od myšlenek na sebe, sebepozorování a sebelítosti, dávej si malinké a postupně náročnější cíle a uvidíš, že se Tvé zoufalé pocity pomalounku a polehounku začnou umenšovat, až se vytratí. Nečekej, že to půjde rychle a hned ani že bude pořád jenom líp, občas přijdou propady, kterým nedovol, aby Tě zbavily naděje...
23. Únor 2004 - 20:55

Stránky

Přidat komentář