45 komentářů / 0 nových
Poslední
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)

Jak se chovat k rodičům, prarodičům

10. Září 2018 - 0:08

Komentáře

Stránky

Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
Mám problém a nevím si s ním moc rady. Máme v rodině babičku, kterou všuchni milujeme a pěčujeme o ni jak jen můžeme. Má dvě děti, dceru a syna, denně jsou v telefonickém kontaktu a 2-3x týdně každý z nich ji navštěvují, plus my, vnoučata tam také chodíme min. 1x týdně a 1x týdně je ona u svých dětí. Jako rodina fungujeme myslím dobře, nejsou zde závažnější problémy, až nyní. Babička nařkla svouji dceru - moji matku, že jí před 3 lety zmizela necelá tisícovka korun a nějaké dva ručníky.Chtěla po dceři vrátit klíče od bytu. Maminky se to nesmírně dotklo, dělá vše pro svoji matku, ale toto nemůže nijak překousnout.Klíče vrátila,ale teď vnitřně trpí, protože to samozřejmě není žádná pravda. Máme pocit,že buď si babička záměrně vytváří problémy sama a nebo je nějak nemocná,což ona si sama nepřizná. My, máme podezření na stařeskou demenci, či schizofrenii (babička má neustále pocit,že ji někdo okrádá v obchodě, zvoní jí na byt o půlnoci, nebo jí záměrně někdo volá). Snažili jsme se jí tyto myšlenky vyvrátit, oymlem nám zazvoní nebo zatelefonuje kdokoli, t se stává, ona však na to nechce přistoupit. Jinak je to moc hodná ženská, jen už je 8 let vdovou a tak má moc času na "vymýšlení". Problém nyní je, jak se k ní chovat, mamince moc ublížila, ale zárove? si uvědomujeme, že tu už nemusí být dlouho, vzhledem ke svému věku 76 let. Chtěli bychom, aby byla v pohodě, užívala si pohody, klidu, vnoučat, má teď první roční pravnouče, ale zároveň je to moc těžké, pokud si hledá jakékoli záminky na hádky. K psychologovi,či psychiatrovi ji nedostame, nepřipouští si,že by neměla pravdu. A ted co s tím? Máte někdo nějakou radu? Nechceme jí ustupovat, zárove? nechceme žít rozhádaní, protože o tom život není, mám z toho moc hořké pocity, i když ji mám moc ráda.
16. Říjen 2006 - 15:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Návštěvník (anonym)
jedina rada - vydrzet. Lepsi to uz totiz nebude. A hovory a vysvetlovani jsou v tomto veku k nicemu.
16. Říjen 2006 - 20:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
Já vím, jen nevím ted jak se zachovat, zda normálně tam za ní chodit dál a dělat,že se nic nestalo, když víme,že ona tím ted žije a nebo jí nechat chvíli "vydusit".
17. Říjen 2006 - 9:33
Obrázek uživatele Návštěvník
Heda (anonym)
Sabino, když jsem četla tvůj příspěvek, jako bych to četla o své babičceč a mé mamince ... když někomu přejeme dlouhá léta, měli bychom přát v první řadě taky dobré vyrovnání se stářím ... moje babička nejen moji maminku (svou dceru), ale nás všechny dokázala vyprovokovat k takovým hádkám, že to až pěkné nebylo! a příčiny často byly malicherné! taky tvrdila, jak ji chtěl někdo přepadnout, jak se k ní někdo v noci vkrádal do pokoje ... těžko se mi na to jen vzpomíná ... ale byly i světlé dny, kdy bylo moc pěkné si s ní popovídat :-))) a právě v těch chvilkách jsem z ní tak nějak dostala, že nejvíc ji trápí, že už se cítí nepotřebná, že my všichni pro někoho žijeme, o někoho se staráme ... vždycky mi pak bylo jasné, že všechny ty hádky "o ničem" jsou vlastně vyvolávány jen kvůli tomu, aby měla pocit, že je středem pozornosti ... nejtěžší odbobí ale začalo, když babička v 89 letech začala mít opravdu zdravotní problémy - hlavně pohybové. Doktor ji poslal na zotavenou do nemocnice; po práci jsem za ní chodila - jeden den bylo vše v pohodě, baštily jsme jednu čokoládu za druhou a druhý den na mě křičela, že jestli ji okamžitě neodvedu, tak ji mám na svědomí - přitom se nemohla postavit na nohy; tehdy jsem brečela zoufalstvím, když jsem se ji snažila podpírat a vodit po chodbě ... až když zůstala ležet, tak u ní nastala změna - dalo se s ní pořád pěkně povídat, ale nějaké výčitky a hádky už byly pryč. Babička začátkem tohoto roku zemřela (v 90-ti let) a musím říct, že i přes ty divoké roky odešla v klidu ... Sabino, chce to opravdu vydržet - když se já s odstupem dívám na svou babičku, tak čím starší byla, tím větší měla strach z toho, co bude a to že nám někdy připadala zlá, to byla zlá na své stáří a na to, že my jsme ještě mladí a máme šanci dočkat se i věcí, po kterých ona jenom toužila ... zažila jsem ještě i dědečka a ten byl úplně jiný - byl šťastný za život, který prožil a na konci života se tak nějak odebral do říše fantazie - nechal, ať se o něj druzí starají a jen četl cestopisné knížky, které pak převypravoval, ale tak, jako by to prožil sám :-))) hodně trpělivosti!
17. Říjen 2006 - 12:20
Obrázek uživatele Návštěvník
Loule (anonym)
Jak se chovat? S úctou, tak jako lidé v Asii. Staří lidé za to nemohou...
17. Říjen 2006 - 16:04
Obrázek uživatele Návštěvník
Gigi (anonym)
Sabino, nechci strašit, ale vymýšlení bludů a osočování okolí je jeden z příznaků Alzheimera. Nechci ho vidět za vším, ale když jsem četla tvůj příspěvek, bylo to první, co mě napadlo. Ale samozřejmě může jít "jen" o vynucování si pozornosti, ačkoli z toho, co píšeš, mi nepřipadá, že by byla nějak zanedbávaná... :( Asi bych dělala "jako by nic" a i když by to pořád vytahovala, pokud to půjde, snažila bych se jí zaměstnat hlavu něčím jiným...
17. Říjen 2006 - 17:03
Obrázek uživatele Návštěvník
Liu (anonym)
Sabino,tohle je problém hodně starých lidí,jsou to bludy a těm lidem to nikdo nevysvětlí,nemohou za to,neubližují schválně.Znám to dobře s mojí mamkou.Já bych ti poradila,aby se tvoje maminka na to dívala s nadhledem,s babičkou jednejte s úctou,ale jako s malým dítětem.
17. Říjen 2006 - 17:45
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
Děkuji všem přispěvovatelům.Heldo, je to přesně tak jak píšeš, také jsme si všimli,že babička chce být středem pozornosti a i jí to dopřáváme. také se jí snažíme rozptýlit jejím jediným pravnoučetem z kterého je úplně nadšená.Také proto nevím jak se k ní teď chovat,zda tam dál chodit nebo jí nechat uvědomit si,že té svojí dceří ( mojí mamince ) moc ublížila.Ona nejvíc asi bolí střelba z vlastních řad.Mrzí mne, že pokud budu trucovat i já s dcrkou, tak přijde o to nejhezčí co na těch batolatech je a co je tím kořením života.My všichni už se moc neměníme,ale na těch prckách je ten postup vpřed moc rychlý a nevratný. jenže zase na druhou starnu proč se nechat takto zle a lživě osočovat a přecházet to.Maminka je velmi inteligentní žena a tak leta než by se s babičkou hádala, tak raději taktně ustoupila, aby byl klid, vždyt vždy šlo o prkotiny. Já jsem to mamince trochu zazlívala, protože tím posouvala babiččiný mantinely až to došlo tak daleko, jak to došlo.Nenapadlo mě, že jak píše Heda, že je zlá ne na nás,ale na své stáří a bezmoc to zvrátit.Je to vlastně jakási žárlivost. Ale jak ted z toho bludného kruhu ven?
17. Říjen 2006 - 21:38
Obrázek uživatele Návštěvník
Heda (anonym)
Přesně tak jak píše Liu - jako s malým dítětem. Je potřeba babičku - třeba i donutit - k nějaké aktivitě. Moje rodina přivedla babičku k vyšívání - najednou jsme všichni chtěli ručně vyšívané ubrusy ... sháněli jsme jí předtisky, nebo i kreslili vzory a pak jsme poslouchali, jak je to strašně náročné - ale tato doba byla moc fajn, i když babička třeba hubovala, že to jsem jí pěkně zavařila, když jsem jí připravila složitý vzor na vyšívání :-)) ale šlo jí to pěkně a i teď máme ty ubrusy pořád na stolech :-))) jen zase problém nastal, když už na to neviděla ... Sabino, z toho bludného kruhu nejde jen tak vyskočit. Je potřeba hledat ty světlé chvilky. Asi je i potřeba dát najevo svůj názor a třeba i hlasitěji, ale taky myslet na to, že babička už opravdu chápe trochu jinak. Rozumím ti, jak tě mrzí to, jak moc se tvá babička dotkla tvé maminky. Moje maminka před pár lety náhle zemřela a babička ve svém žalu na mě vyrukovala s takovýma výčitkama, ze kterých mi až zle zůstalo. Jakoby si vůbec neuvědomila, že nejen že ona přišla o dceru, ale že já přišla o maminku ... nechci se o tom moc rozepisovat, protože to stále moc bolí, ale chti ti jen říct, že ani po těchto opravdu extrémních událostech jsem nebyla schopná přestat s babičkou komunikovat, dobrý vztah jsme si mezi sebou zachovaly.
18. Říjen 2006 - 15:29
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
hedo, děkuji, je to obrovská podpora, jen nevím jak si zachovat dobrý vztah,když si z dcery udělala toho nejhoršího člověka:-(
19. Říjen 2006 - 18:58
Obrázek uživatele Návštěvník
bž (anonym)
tak to by mě zajímalo jak se tvoje matka zachová, já už bych tam nešel
21. Říjen 2006 - 11:11
Obrázek uživatele Návštěvník
Liu (anonym)
Sabino,jste skvělí,že tak babičku opečováváte.Ale ona za to nemůže,že přemýšlí zcestně.Maminka by se měla nad to povznést,věřím,že babička zapomněla,kam peníze a ručníky dala.Věřím,že babičku trápí,že za ní dcera nejde.Je to demence a je to dost časté.
21. Říjen 2006 - 18:06
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
Liu, díky, babička si to vyřešila, vsugerovala si,že jí to vše vzala mamka.Trápíme se všichni, jenže,když tam ted pujde,tak tím vlatně přizná, že babička má pravdu.Ach jo, tohle je drsná škola života.
22. Říjen 2006 - 11:22
Obrázek uživatele Návštěvník
Liu (anonym)
Já bych asi,být na tvém místě,zkusila nadhodit před bábi,že maminka za ní přijde,třeba to bábina už zapomněla.Já vím,že staří lidé a to i ti nejbližší,umí potrápit.Nikdo neví dopředu,co mu staří rodiče připraví za peklo.
22. Říjen 2006 - 11:49
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan (anonym)
I když je to matka, já bych tam nešel
22. Říjen 2006 - 20:21
Obrázek uživatele Návštěvník
Rob (anonym)
Prosím Vás Jane a bž, buďte soudní. Jedná se buď o začínající duševní poruchu nebo stařeckou demenci. To není otázka citů, ale chladného rozumu toho člověka, který je duševně zdráv. Já vím, že je to těžké, ale tak to bohužel je. A bude to možná ještě horší. Zažil jsem paní, která se zničehonic zvedla ze židle, otevřela okno a začala na ulici ječet, že jí chce dcera zabít. Máme v rodině podobný případ a velmi živě si pamatuji, když před několika lety vykládal švagr první problém s jejich babičkou. Všichni se pobaveně řechtali, včetně mé manželky a hrozně se divili mé vážné tváři. Prohlásil jsem, že to není vůbec legrace, protože "nám" pravě začal problém. Dnes ta babička poznává jenom 2 lidi z rodiny, ostatní si plete nebo nezná, o švagrovi si myslí, že je její syn atd. Atd., atd.
22. Říjen 2006 - 21:08
Obrázek uživatele Návštěvník
Jan (anonym)
Dobře Robe, vás nepoznává,ale co bys dělal, kdyby tě vlastní matka nařkla,že jsi zloděj, i když je nemocná?Šel bys tam a v sobě jsi se dusil, že tebou pohrdá?
24. Říjen 2006 - 10:43
Obrázek uživatele Návštěvník
Rob (anonym)
Jane, ani nechtěj vědět, co já zažívám s mojí matkou, která sice formálně je normální (a ráda všude vykřikuje, jak jí to v jejich letech pálí), ale psychiatr by se na ni asi vyřádil. Každá návštěva u ní je můj stress, ale nic jiného mi nezbývá. Bylo by to na dlouhé psaní.
24. Říjen 2006 - 10:51
Obrázek uživatele Návštěvník
helena (anonym)
Já bych tam šla,tady nejde tak o city nařčené paní.Snad se umí povznést nad urážku od nemocné matky a půjde jí navštívit.Protože tohle se pak může stát i jí,že bude "blbnout do foroty" a nebude o tom vědět a děti jí odepíšou,protože jsou zrovna uražené.A co úcta k matce,poděkování za život a vychování,to se už asi dneska nenosí,že ne?
24. Říjen 2006 - 11:58
Obrázek uživatele Návštěvník
Eva (anonym)
cti rodiče a bližního svého a co děti, ty se namají ctít?
24. Říjen 2006 - 12:34
Obrázek uživatele Návštěvník
helena (anonym)
Až půjde o dědictví,to bude paní matinka také uražená,že?
24. Říjen 2006 - 12:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Yakuzina (anonym)
Kopíruji sem z Ifauny článek o rodičích: Moji rodiče Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky.... ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty. Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mě vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu. Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry, Olina má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně. Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí....ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku. Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu, vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami. Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce, přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí. Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se, dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil. Tak si myslím, že při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.
24. Říjen 2006 - 12:51
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
Heleno, myslíš,že se o své bližní staráme z vypočítavosti, že budeme dědit, pokud to tak je u tebe, tak tě lituji. My se staráme protože CHCEME, chceme si jich užít, protože je nám s nimi dobře,něco nám dali a ted nemyslím nic materiálního,ale máme je prostě rádi a jsme s nimi rádi. Pokud by to byla otázka dědictví, tak myslím tuto diskuzi ani nezakládám a maminka by tam chodila nadále, protože by měla "jakýsi cíl". Ale existují i jiné vztahy než materiální, pokud jsi to ve svém životě ještě nepoznala.
24. Říjen 2006 - 14:01
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Sabino,to nebylo na tebe,diskuzi čtu pozorně a vím,že ty za babičkou chodíš.Ale myslím,že tvoje maminka má problém pochopit,že její matka je nemocná a neurazila jí schválně.O tom píšu a chci tě k tomu dovést,už chápeš?
24. Říjen 2006 - 15:18
Obrázek uživatele Návštěvník
Alice (anonym)
Heleno, a komu tedy byla tvoje reakce určena, když ne zakladatelce tématu, o kterou se zde jedná? A co konkrétně ve větě: "Až půjde o dědictví,to bude paní matinka také uražená,že?" mělo Sabinu dovést k tomu, že je její babička nemocná a neurazila její matku schválně? Jediné, k čemu to dovedlo mě, je, že jsi sprostý a necitelný hulvát, který se ostří svého vyjádření snaží obrousit nesmyslným blekotáním ve svém dalším příspěvku.
25. Říjen 2006 - 1:19
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
Hleno, pochopila jsem to stejně jako Alice, maminka ví, že je babička nemocná, jenže ještě to není v nějakém hrozném stadiu, a má také svoji hrdost, kromě toho, těžko se jí překousává to, že ji vlastní matka nazvala zlodějem, chtěla vrátit klíče od bytu, čili jí ukázala, že ve svoji dceru nemá důvěru. Maminka trpí, nespí, protože je to špatná situace a hlavně zbytečná, ale pokud tam nyní půjde tak by to bylo asi tak, že by babičce nahrála na smeč, že měla pravdu. Půjde tam za ní, je to přeci jen její matka, ale asi z ní musí trochu opadnout ta hořkost. Maminka je velmi inteligentní a tolerantní, což (tu toleranci) jí trochu zazlívám (ale zároveň i chápu - aby byl klid), že babičce jen ustupovala a nenastavila nějaké mantinely, ted se babička dostala přes ně.
25. Říjen 2006 - 9:48
Obrázek uživatele Návštěvník
Helena (anonym)
Alice,nemusíš hned sprostě napadat,hulvát jsi ty,především.Já jsem si tím také prošla a je mi o trochu víc,mež tobě a snažím se ty staroušky hájit,protože oni ubližují svým dětem a děti by to měly překousnout.Protože jednou se karta obrátí a i ty děti budou v pozici nemocného staříka,který bude ubližovat a přitom pomoc svých bližních bude potřebovat.Jenže v praxi to bývá opravdu tak,že to uražené dítě se dere po majetku,jako první.To je jen konstatování,tak se nečerti a nebuď sprostá.
25. Říjen 2006 - 10:16
Obrázek uživatele Návštěvník
Alice (anonym)
Heleno, opravdu nemám pocit, že bych se vůči tobě vyjádřila jakkoli neadekvátně - kdybych chtěla být sprostá, užila bych zcela jiných výrazů. Snažíš se hájit staroušky tím, že obviňuješ jejich děti a vnuky, které mimochodem vůbec neznáš, z lačnosti po dědictví? Ve vaší rodině je to možná opravdu taková "praxe", a tak na základě toho soudíš i ostatní, ale vůči Sabině, kterou nastalá situace zjevně velice trápí a hledá radu či pomoc dokonce i prostřednictvím tohoto fóra, to bylo neobyčejně neurvalé a sprosté. Kdyby ti na té staré paní opravdu záleželo, pokusila by ses ve svém vyjádření sdělit své zkušenosti a názor na danou věc, ale jak jsi chtěla babičce pomoci větou: "Až půjde o dědictví,to bude paní matinka také uražená,že?" opravdu nechápu. To nebyla ani rada, ani názor, ale jen ničím nepodložené osočení. Stejně tak nevím, čím je podloženo tvoje tvrzení, že jsi starší než já a narozdíl ode mě máš s podobnou situací zkušenosti - já jsem svůj věk neuvedla a ani neřekla, že jsem si obdobnou zkušeností neprošla, takže pokud nejsi telepat, nevím, kde jsi k takovým informacím přišla. Konáš rychlé soudy, aniž bys o "souzeném" cokoli věděla. A že mě tvoje reakce rozčílila? Ano, protože i já mám ve své rodině prarodiče, se kterými nejsou vztahy právě jednoduché a proto vím, jak se cítí nejen její maminka, ale i sama Sabina, kterou bolí citová rána, snaží se ji zahojit a ty její mámu nařkneš z hamižnosti. To je tak surové. Lidé ctí i jiné hodnoty, než je majetek, například rodinu, lásku a dobré vztahy v ní. A kdyby Sabině záleželo jen na dědictví, myslíš, že by se obtěžovala s psaním svého příspěvku? Nedokážu uvěřit, že jsi prošla obdobnou životní zkušeností a přesto dokážeš reagovat tímto způsobem. Ano, snažila ses to ve svém následujícím příspěvku dost neobratně urovnat, ale namísto nesmyslného tvrzení, že tvůj příspěvek nebyl adresován Sabině a chtěla jsi ji prostřednictvím urážky jen dovést k pochopení babičky, by se patřilo uvést spíše omluvu. A propříště nejdříve přemýšlet a až potom psát.
25. Říjen 2006 - 13:00
Obrázek uživatele Návštěvník
Rob (anonym)
Sabino, já to napíši ještě jednou: to není o hrdosti, to není o nahrávání na smeč, to není o mantinelech. Pokud je babička soběstačná nebo má ještě druhou dceru, tak opravdu na nějakou dobu s ní nevyhledávat kontakt. Ale ne z důvodu ukřivděnosti, ale pro uklidnění situace. A meminka by především měla vyhledat odbornou pomoc, kde jí odobrníci poradí jak se má chovat a co dělat.
25. Říjen 2006 - 13:05
Obrázek uživatele Návštěvník
Sabina (anonym)
Moc vám Alice a Robe děkuji, jste velká berla v této situaci, člověk si rád přečte i jiný názor, aby se nad ním zamyslel a nejdenal neuváženě. Včera jsem se svojí 11 měsíční dcerou za babičkou zašla, přeci jen mně neublížila, i když za maminkou si stojím. Chtěla jsem trochu otevřít cestu k dalšímu jednání a hlavně, aby si babička užila pravnoučete(ted dělá největší pokroky).Dopadlo to katastrofálně.Myslím, že po vyhrocení situace, kdy z mé matky udělala po její těžké nemoci(nádor na mozku) kleptomanku, před níž musí od její operace,což je 20 let zamykat a hlídat ji, jsem se už neudržela a řekla vše natvrdo jak si myslím, pravda jak jsem byla v ráži a naštvaná na celou situaci, bylo to spontální a co jsem měla v hlavě to bylo venku. Takže jsem z toho vyšla jako nevěčný nevychovaný za matkou stojící fracek. Jsem sama na sebe naštvaná, že jsem to její ignorování nepřešla, ale já na to asi psychicky nemám, jsem impulsivní a když už je toho hodně, tak bouchnu jako sopka. Maminka sama usoudila, že to nechá trochu zklidnit, jenže vůbec se jí tam nechce ani po čase jít, vzhledem k tomu, že babička si před ní musí hlídat vše.To je přeci tak ponižující. Asi to časem bude řešit jen po telefonu, a nebo mezi dveřmi, ale dál k ní asi nepůjde. Já to vůbec nechápu, 20 let dělala, že je vše v nejlepším pořádku, 2x týdně jsme byli v kontaktu a ted si vymyslí tohle. Soběstačná je, má ještě syna, s tím ted vychází celkem dobře, tak to asi nyní necháme jen na něm. Mrzí mě celá ta záležitost, je to jako se zlého snu, mrzí mě, že tak jak se těšila na pravnučku si jí nyní neužije, nevím jak ted navázat kontakt, každá máme nějakou svoji hrdost a u té malé čas utíká a už se nevrátí.
26. Říjen 2006 - 10:31

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama