Mystéria smrti a znovuzrození
Prostředky k navození těchto změněných stavů vědomí jsou podobné těm, jichž se užívá při šamanských technikách a iniciačních obřadech: bubnování, zpěv a tanec; změněný rytmus dýchání; vystavení fyzickému stresu a bolesti; situace zdánlivě nebo skutečně ohrožující život. Mezi nejúčinnější prostředky, používané k vyvolání změny vědomí, se řadí rozličné rostliny s psychicky aktivními vlastnostmi. V některých případech není proces rituálů, způsobujících změnu mysli, znám; buď byl držen v tajnosti, nebo se informace během času vytratily.
Mocné a často strašlivé a matoucí prožitky vzbuzené v iniciovaných osobách byly chápány jako příležitosti k navázání kontaktu s božsty a božskými říšemi; pohlíželo se na ně jako na nezbytné, žádoucí a dokonale léčivé. Existují dokonce náznaky, že dobrovolné vystavení těmto krajním stavům mysli mělo zabránit a ochránit před skutečným šílenstvím.
Tuto skutečnost může osvětlit řecký mýtus o Dionýsovi, který pozval občany Théb, aby se k němu připojili v Menším tanci, bakchickém vytržení - orgiastickém ritu zahrnujícím divoký tanec a uvolnění různých emocí a instinktivních pudů. Slíbil jim, že se prostřednictvím této slavnosti mohou přenést na místa, o nichž se jim nikdy ani nesnilo. Když odmítli, nutil je do Většího dionýsovského tance, záchvatu nebezpečného šílenství, který jim zakalil zrak, takže svého pána považovali za divoké zviře a zabili ho. Jak tento lidový mýtus naznačuje, staří Řekové si byli vědomi, že nebezpečným silám, sídlícím v naší psýché, musí být dána příležitost otevřít se v přiměřeném kontextu.
Mocné psychologické události, se kterými se v mystériích smrti a znovuzrození iniciované osoby setkávaly, měly nepochybně významný léčivý a transformační potenciál. Zde se můžeme odvolat na svědectví dvou gigantů starořecké filozofie, Platóna a Aristotela. Skutečnost, že toto svědectví pochází z Řecka, kolébky západní civilizace, je na tomto místě zvláště důležité, neboť pro západního člověka je velice snadné ignorovat důkazy šamanismu a iniciačních obřadů, provozovaných kulturami, cizími naší vlastní tradici.
Platón v dialogu nazvaném Faidros rozlišuje mezi dvěma druhy šílenství, jedno má původ v lidské nemoci, druhé v božském zásahu - nebo jak lze přetlumočit moderním psychologickým jazykem - archetypálních vlivech vznikajících v kolektivním nevědomí. V tomto druhém typu šílenství ještě rozlišuje čtyři podtypy a připisuje je specifickým božstvům: milencovo šílenství Afroditě a Erotovi, šílenství věšteckého vytržení Apollonovi, šílenství umělecké inspirace Múzám a šílenství rituální extáze Dionýsovi. Platón živě popisuje terapeutický potenciál rituálního šílenství a jako příkladu užívá rozličná méně známá řecká mystéria, korybantské obřady. Podle něj divoký tanec za doprovodu píšťal a bubnů kulminuje ve výbušném emočním uvolnění, jehož následkem je hluboké uvolnění a klid.
Aristoteles, velký Platónův žák, byl autorem prvního jednoznačného stanoviska, že plně prožitá zkušenost a uvolnění potlačených emocí, jež nazývá katarze (doslovně znamená „očištění“ nebo „pročištění“), představují účinnou léčbu duševních poruch. Věřil také, že řecká mystéria poskytovala tomuto procesu silný kontext. Zasvěcenci podle Aristotela prožívali prostřednictví vína, afrodisiak a hudby mimořádné probuzení vášní, po nichž následovala léčivá katarze. V souladu se základními tezemi příslušníků orfického kultu, jedné z nejvýznamnějších mystických škol své doby, byl i Aristoteles přesvědčen, že zmatek a šílenství v mystériích jsou prospěšné pro konečný klid.
Takové porozumění vztahu mezi intenzivními emočními stavy a uzdravením jsou velmi blízké pojetí duchovní krize a jí odpovídajícím léčebným postupům. Dramatické symptomy nezbytně nesvědčí o patologii; za určitých okolností je lépe je chápat jako projevy různých rušivých obsahů a sil, které již dříve existovaly v nevědomí. Z tohoto hlediska je jejich přenesení do vědomí a skutečnost, že se s nimi dokážeme vypořádat, chápáno jako prospěšné a léčivé. Popularita a široké rozšíření mystérií v antickém světě naznačuje, že je účastníci považovali za prospěšná a z psychologikého hlediska důležitá. Pověstná mystéria v Eleusíně u Athén se konala bez přerušení každých pět let po dobu téměř dvou tisíc let.
Zdroj: Stanislav a Christina Grofovi-Nesnadné hledání vlastního já - Růst osobnosti pomocí transformační krize
věci k tomu www.e-grow.cz
- Odpovědět
Pošli odkaz